10 maličkostí, na které si znovu začněte dělat čas.

Všichni záříme, když je život zalitý sluncem. Ale co když nastane soumrak, po dni přijde tma? Trávím mnoho času s lidmi, kterým se zničehonic přestalo dařit, ztratili energii, víru, naději, někomu ublížili nebo někdo ublížil jim a oni nevědí, kudy dál.

Tehdy si uvědomuji, že všichni jsme jako vitrážová okna budov, hlavně kaplí a kostelů. Ta ručně malovaná skla plná barev potřebují světlo, aby krása byla vidět. Přes den se třpytí a září, protože světla je hojně všude kolem. Ale když se venku setmí, potřebují zapnout zdroj světla uvnitř. Pak i v noci zavládnou krásné barvy.

Není to jen možnost, kterou máme; je to náš úkol, poslání najít v sobě světlo, když ve svém životě cítíme jen samé černo.

Začni u sebe

Nezřídka se mi stane, že mě vyhledají obě strany téhož případu. Včera žena, která podle svých slov "hodně ublížila". Dávala jinému muži naději, že odejde od rodiny. Nedokázala to. Cítila, že zklamala jeho a ještě víc sebe. Dokonce si chtěla vzít život. Ale lépe na tom nebyl ani ten muž. Jak teď mají žít OD SEBE?

Jako by v jejich životě zhaslo. Neviděli žádnou cestu. A slunce nevycházelo. Čekali, že přijde spása zvenčí, ale všechno důležité, včetně štěstí, odnikud nepřichází, nýbrž vzchází zevnitř.

1. Je čas znovu se začít o sebe starat. 

Naučit se mít sami sebe rádi není snadné, ale je to moudřejší než pasivně čekat, až přijde láska zvenčí. Sebeláska není sobectví nebo upozadění druhých. Sebeláska znamená proměnit se v hoteliéra a přijmout sebe jako nejváženějšího hosta do svého srdce a do své mysli - jako hosta, stojícího za speciální péči. Ať děláme cokoli, naučme se mít sebe rádi za to, že to děláme. Ať cítíme cokoli, naučme se mít sebe rádi za to, že to cítíme. To je dobrý způsob, jak začít.

2. Je čas znovu si začít užívat své vášně a koníčky. 

Naučme se zamilovat. Ne do člověka, ale do činnosti, ambice, cíle. Představme si, že v jediném okamžiku přijdeme "o všechno" kromě mysli, srdce a zdraví. Co by mohlo být důvodem, pro který znovu vstaneme s úsměvem? Neříkejme hned, že nic takového není. Vždycky existuje něco, co v nás rozpaluje oheň - co nám udělá dobře. Možná budeme muset ve vzpomínání hodně do minulosti, až do dětství. Jak totiž stárneme, pod tíhou všech povinností se naše vášně a koníčky stávají něčím druhořadým, něčím, na co "nemáme čas". Ale tak to být nesmí. Musíme si své radosti udržet, zařazovat je do každodenního plánu, vyžadovat je po sobě. I kdyby to mělo být dvacet minut denně, věnujme se tomu, co nás naplňuje a činí šťastnými, dětmi. Zbavme svůj život zbytečných výmluv a lítosti.

3. Je čas znovu začít šířit radost. 

Buďme sami tou změnou, po které se tolik ohlížíme. Buďme tím důvodem, proč se jiný člověk dnes usměje. Žádný projev laskavosti, ani ten sebemenší, není zbytečný. Využívejme příležitosti, rozdávejme soucit, humor, velkorysost, a to právě tehdy, když nám není do zpěvu - protože to dává pozitivní emoce nejen druhým, zlepšuje to i náš život - jelikož zlepšujeme své okolí. A pokud se nám u jiné osoby nedaří vyvolat úsměv, snažme se alespoň odstranit její smutek. Prospějeme tím také sobě.

4. Je čas znovu začít kvalitní komunikaci s milovanými lidmi. 

Kniha CÍTIT ROZUMEM, MYSLET SRDCEM je také o setkání se smrtí. Ukazuje, jak nám tato temná součást života připomíná, že nemáme marnit čas; že správný čas na cokoli je teď; že když něco potřebujeme druhým sdělit, nemáme s tím otálet. Uvědomme si podstatu vztahů. Že žijí jen tehdy, když jsou dva lidé připraveni spolu sdílet své vnitřní pocity a myšlenky. Vyslechnout nebo nebát se být vyslechnut je zárodek hlubokých mezilidských spojení.

5. Je čas začít naslouchat druhým bez odsudků. 

Učme se být selektivní. Vydržme o něco déle naslouchat a usmívat se, než hned impulzivně skákat do řeči a mračit se. Soucítit s druhým a jeho chybami je lepší než mít pravdu. Moudrou mysl dělá nejen znalost toho, kdy vstát a mluvit, ale také kdy zůstat v klidu sedět a jen naslouchat. V FC připomínám, že uši nás nikdy nedostanou do takových potíží jako ústa, navíc nám umožňují dozvědět se něco nového, zatímco vlastním mluvením se nic nového nedozvíme. Nehledě na to, že mnoho lidí až příliš směšuje špatnou náladu a špatná slova. Nedělejme to. Vždycky bude příležitost změnit náladu, ale už nikdy nepřijde příležitost vrátit vyřčená slova zpátky do úst.

6. Je čas znovu si začít užívat odpočinek. 

Všichni si zasloužíme uniknout z každodenního shonu. Procítit okamžik, kdy nejsme konfrontováni žádnými pracovními či jinými problémy, nejsou po nás vyžadována žádná řešení, nejsou vůči nám vznášeny žádné nároky. Naučme se plánovat si den tak, aby nebyl přetížený. Alespoň dvakrát denně se odpojme od zdrojů stresu. Z mého života: Po každém těžkém setkání se čtenáři si na svých chytrých hodinkách stisknu funkci mindfullness - několik minut jen pracuji s dechem a prostě JSEM. Uvědomme si, že nikdy nejsme tak zaneprázdnění, abychom si nemohli dopřát pár minut vnitřního míru. Naopak, kdybychom až tak zaneprázdnění byli, potřebujeme to tím spíš.

7. Je čas znovu začít číst dobré knihy. 

Knihy jsou zvláštní dimenzí v dnešní době. Na člověka v nich neútočí žádné reklamy, nemohou se vybít jejich baterie a dlouhé hodiny si můžeme vychutnávat vhledy do jiné mysli a vzdělávání. Mimochodem, slovo vzdělávat pochází z latinského educo - dostávat něco zevnitř. Neznamená to vkládat do člověka nový obsah, naopak v něm objevovat to, co v něm už dávno je, jen zavalené nánosy rutiny v každodenním spěchu. Nosme při sobě nějakou knihu pro chvíle časových prodlev. I kdyby to mělo být pět minut tu, pět minut tam, vrátíme do svého života okamžiky, kdy otevíráme sami sebe jako konzervu.

8. Je čas znovu začít jíst OPRAVDOVÉ, zdravé jídlo. 

Naše tělo je náš chrám. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme. Neočekávejme, že budeme zdraví, jestliže konzumujeme to, co zdravé není. Udělejme si opět čas na vlastní kreativitu. Zkusme vařit. Užívejme si nové chutě, sezonní přísady, je na to právě nejlepší období! Ožijeme-li tělesně, ožijeme i mentálně, emočně a duševně. Podobně jako když se o tělo staráme pohybem či masážemi.

9. Je čas znovu se učit z vlastních chyb. 

Největší chybou, které se v životě dopouštíme, je ustavičně se bát, že nějakou uděláme. Život je příliš krátký na to, abychom se ho báli žít - abychom se báli chyb.My lidé jsme postavení jako omylné bytosti; chyby potřebujeme, protože právě chybami se učíme. Není možné žít a nedělat chyby. Proč se tedy snažíme vyhýbat nevyhnutelnému? Osvoboďme se od strachu z dělání chyb. Dopřejme si trochu volnosti. Učme se radovat z většího poznávání života a nových barev - právě prostřednictvím chyb.

10. Je čas znovu začít oslavovat i malá vítězství. 

Každý den není dobrý, ale v každém dni je něco dobrého. Učme se to nalézat a oslavovat to. Cvičme svůj mozek, aby viděl nejen to, co je špatné, ale i to, co je dobré. Pozitivní přístup není o náhodě, ale o osobním rozhodnutí. Tak jako štěstí závisí hlavně na kvalitě myšlenek.