10 malých změn, kterými rozsvítíš světlo v sobě.

16.05.2020

Všichni dokážeme svítit, když je život zalitý sluncem. Horší je to, když nastane soumrak, když po dni přijde noc a s nocí tma. Jsme teď svědky takového období tmy. Čekáme, až se začne rozednívat. Ale to čekání je dlouhé. A ještě může být. Ale to nevadí. Existuje ještě jeden způsob, jak se dočkat světla, i když je kolem nás pouze tma. Můžeme to světlo rozsvítit v sobě.

Zdroj v Tobě

Už v článku 22 věcí, které začni dělat pro sebe jsem se věnoval novým začátkům. V FC Klubu - diskrétním prostředí, kde se mnou lidé mohou osobně řešit své konkrétní problémy - však řada případů zní i takto: Snil jsem o novém začátku, ale přestalo se mi dařit, ztrácím energie, víru a naději. Nebo: Někdo mi ublížil, případně Někomu jsem ublížil a teď nevím, kudy dál.

V době předkoronavirové jsem bral tyto setmělé lidi na procházku ke kaplím a kostelům. Ukazoval jsem jim vitrážová okna těchto starých budov. Tahle ručně malovaná skla plná barev potřebují světlo, aby krása byla vidět. Přes den se třpytí a září, protože světla je hojně všude kolem. Ale když se venku setmí, potřebují nějaký zdroj světla uvnitř. Pak i v noci zavládnou krásné barvy.

Můj koučovací magazín, který se v aktuálním vydání věnuje zvedání sebevědomí v těžké době, ukazuje, jak dokázat totéž. Že to není jen MOŽNOST, kterou máme, ale přímo NÁŠ ÚKOL, CÍL, NUTNOST, POSLÁNÍ najít a rozsvítit v sobě světlo, když ve svém životě cítíme jen samou tmu.

Jak? O tom je právě magazín, potažmo FC Klub, kde s Vámi řeším okamžiky, kdy máte pocit, že to "nejde", že to "nedokážete", ale nakonec se přesvědčíte, že to zvládnete úplně všichni. Protože všichni ten zdroj v sobě máme.

Všechno se stane možným, jakmile to poprvé dokážeš

Denně v FC Klubu řeším zlomené lidi, kteří mají pocit, že prohráli sami se sebou. Jako by tehdy v jejich životě zhaslo. Jako by neexistovala žádná cesta ven. Ale to jen proto, že žádnou cestu nemohou vidět - ve tmě. Potřebují rozsvítit. Ne čekat na spásu zvenčí, ale najít spásu uvnitř.

O to pyšnější pak na sebe jsou, co dokážou. O to šťastnější pak jsou, když zjistí, že se mohou na sebe spolehnout, že už jsou kompletní, že jim nic neschází, jen víc víry v sebe a možná jen malé posvícení na cestu ode mě - ukázání směru, kterým se ale pak vydají sami. Je to pouze jejich úspěch, jejich proměna, jejich zasloužený posun - tím slastnější, čím větší pochybnost byla na začátku. To mě na mé práci baví nejvíc. Užít si tu radost, kterou pak máte ze sebe a která je tím větší, čím méně jste zpočátku věřili v sebe. Tak se nebojte. Dokážete to. Vždycky.

Protože mé knihy i magazíny jsou plné doporučení pro konkrétní situace, v tomto internetovém článku se pokusím alespoň o stručné a rámcové desatero.

Potřebujete dostat do svého života více "světla"? Pak, prosím, věřte, že:

1. Je čas znovu se začít o sebe starat. Naučit se mít sami sebe rádi není snadné, ale je to moudřejší než pasivně čekat, až přijde láska zvenčí. Sebeláska není sobectví nebo upozadění druhých. Sebeláska znamená proměnit se v hoteliéra a přijmout sebe jako nejváženějšího hosta do svého srdce a do své mysli - jako hosta, stojícího za speciální péči. Ať děláme cokoli, naučme se mít sebe rádi za to, že to děláme. Ať cítíme cokoli, naučme se mít sebe rádi za to, že to cítíme. To je dobrý způsob, jak začít.

2. Je čas znovu si začít užívat své vášně a koníčky. Naučme se zamilovat. Ne do člověka, ale do činnosti, ambice, cíle. Představme si, že v jediném okamžiku přijdeme "o všechno" kromě mysli, srdce a zdraví. Co by mohlo být důvodem, pro který znovu vstaneme s úsměvem? Neříkejme hned, že nic takového není. Vždycky existuje něco, co v nás rozpaluje oheň - co nám udělá dobře. Možná budeme muset ve vzpomínání hodně do minulosti, až do dětství. Jak totiž stárneme, pod tíhou všech povinností se naše vášně a koníčky stávají něčím druhořadým, něčím, na co "nemáme čas". Ale tak to být nesmí. Musíme si své radosti udržet, zařazovat je do každodenního plánu, vyžadovat je po sobě. I kdyby to mělo být dvacet minut denně, věnujme se tomu, co nás naplňuje a činí šťastnými jako děti. Zbavme svůj život zbytečných výmluv a lítosti.

3. Je čas znovu začít šířit radost. Buďme sami tou změnou, po které se tolik ohlížíme. Buďme tím důvodem, proč se jiný člověk dnes usměje. Žádný projev laskavosti, ani ten sebemenší, není zbytečný. Využívejme příležitosti, rozdávejme soucit, humor, velkorysost, a to právě tehdy, když nám není do zpěvu - protože to dává pozitivní emoce nejen druhým, zlepšuje to i náš život - jelikož zlepšujeme své okolí. A pokud se nám u jiné osoby nedaří vyvolat úsměv, snažme se alespoň odstranit její smutek. Prospějeme tím také sobě.

4. Je čas znovu začít kvalitní komunikaci s milovanými lidmi. Můj Speciál pro rok 2020, určený pro zvládání nejtěžších chvil v životě, je také o setkání se smrtí. Připomíná, jak nám tato zdánlivě temná součást života pomáhá uvědomit si, že nemáme marnit čas; že správný čas na cokoli je teď; že když něco potřebujeme důležitým lidem sdělit, nemáme s tím otálet. Osvěžme si podstatu vztahů. Ty fungují pouze tehdy, když jsou dva lidé připraveni spolu sdílet své vnitřní pocity a myšlenky. Vyslechnout nebo se nebát být vyslechnut je zárodek hlubokých mezilidských spojení.

5. Je čas začít naslouchat druhým bez odsudků. Učme se být selektivní. Vydržme o něco déle naslouchat a usmívat se, než hned impulzivně skákat do řeči a mračit se. Soucítit s druhým a jeho chybami je lepší než mít pravdu. Moudrou mysl dělá nejen znalost toho, kdy vstát a mluvit, ale také kdy zůstat poklidně sedět a pouze naslouchat. V mých knihách varuji, že uši nás nikdy nedostanou do takových potíží jako ústa, navíc nám umožňují dozvědět se něco nového, zatímco vlastním mluvením se nic nového nedozvíme. Nehledě na to, že mnoho lidí až příliš směšuje špatnou náladu a špatná slova. Nedělejme to. Vždycky bude příležitost změnit náladu, ale už nikdy nepřijde příležitost vrátit vyřčená slova zpátky do úst.

6. Je čas znovu si začít užívat činnost i odpočinek. Doba koronavirová nám pomohla otevřít oči směrem ke zdravým a správným hodnotám, vymanila nás z každodenního shonu. Stále ale před sebou máme velkou výzvu - až se život pomalu vrátí do původních kolejí, znovu procítit a ocenit okamžik, kdy máme to štěstí pracovat nebo nebýt konfrontováni žádnými zdravotními či existenčními problémy, okamžik skutečného vědomého odpočinku, kdy po nás nejsou žádána žádná řešení, vznášeny vůči nám další nároky, dodržování opatření. Když jsem tvořil koučovací diář, přál jsem si, aby se lidé naučili plánovat své dny tak, aby nebyli přetížení, aby se dovedli odpojit od zdrojů stresu. Sám jsem se po každém náročném setkání s nějakým silně zlomeným čtenářem, který potřeboval hodně pozitivní energie, naučil na svých hodinkách stisknout funkci mindfullness - a několik minut pak jen pracovat se svým dechem a prostě BÝT. Uvědomme si, že ani na vrcholu zaměstnanosti nikdy nejsme tak zaneprázdnění, abychom si nemohli dopřát pár minut vnitřního míru. A kdybychom až tak přetížení byli, potřebovali bychom to tím spíš.

7. Je čas znovu začít číst dobré knihy. Knihy obecně jsou zvláštní dimenzí v dnešní době. Na člověka v nich většinou neútočí žádné reklamy, nemohou se vybít jejich baterie a dlouhé hodiny si můžeme užívat vhledy do jiné mysli a sebevzdělávání. Slovo vzdělávat pochází z latinského educo - dostávat něco zevnitř. Neznamená to vkládat do sebe nový obsah, naopak v sobě objevovat to, co v nás už dávno je, jen čeká na objevení. Až se život pomalu vrátí do kolejí shonu a starostí, nosme při sobě nějakou knihu pro chvíle časových prodlev. I kdyby to mělo být pět minut tu, pět minut tam, vrátíme do svého života okamžiky, kdy otevíráme sami sebe jako konzervu. (Já jsem právě pro tyto chvíle tvořil své knihy. A pokud Vás číst nebaví či vyčerpává a raději jen pasivně posloucháte, připravuji pro Vás každý všední den podcasty.)

8. Je čas znovu začít jíst OPRAVDOVÉ, zdravé jídlo. Naše tělo je náš chrám. Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme. Neočekávejme, že budeme automaticky zdraví, jestliže požíváme to, co zdravé není. Buďme hraví a kreativní. Zkoušejme vařit nové věci, užívat si nové chutě, sezonní přísady, pěstujme si své bylinky, ovoce, zeleninu. Ožijeme-li totiž tělesně, ožijeme i citově, mentálně a duševně. Podobně jako když se o tělo staráme pohybem nebo masážemi.

9. Je čas znovu se učit z vlastních chyb. Všechno v životě nemůžeme ovlivnit, ale něco přece ano. Tím prvním se netrapme, tomu druhému se věnujme. Největší chybou, které se v životě dopouštíme, je nepřiznávat své chyby, potažmo ustavičně se bát, že nějakou uděláme. Život je moc krátký na to, abychom se ho báli žít, abychom se báli vlastních chyb.My lidé jsme stvořeni jako omylné bytosti; chyby potřebujeme, protože právě jimi se učíme. Není možné žít a nedělat chyby. Osvoboďme se tedy od zbytečného strachu z dělání chyb. Dopřejme si trochu volnosti a rizika. Učme se těšit z většího poznávání života a nových barev - právě prostřednictvím chyb.

10. Je čas znovu začít oslavovat i malá vítězství. Každý den není dobrý, ale v každém dni je něco dobrého. Učme se to nalézat a oslavovat to. Cvičme svůj mozek, aby viděl nejen to, co je špatné, ale i to, co je dobré. Pozitivní přístup není o žádné náhodě, ale osobním rozhodnutí. Podobně jako štěstí člověka závisí na kvalitě jeho myšlenek.

Ostatně, tomu věnuji své magazíny, knihy, podcasty i živá vysílání. A také komunikaci s Vámi v FC Klubu. Prosba: Nikdy nepodléhejte pocitu, že Váš problém je banální, bizarní, příliš malý na to, abych si na něj udělal čas. Napište mi v FC Klubu (nebo volte program FC Premium, pokud k výhodám FC Klubu chcete dostávat i koučovací magazín), nezůstávejte na těžké chvíle sami.

©Petr Casanova