15 slov, po kterých si Vás lidé zamilují.
Kdekdo ví, kdo je nejbohatším mužem Česka. Ale víte, kdo byl nejbohatším mužem v historii Československa? Jaroslav Preiss (1870-1946).Vedl Živnostenskou banku, patřící za první republiky (tak jako další československé firmy ve svých oborech) mezi největší finanční ústavy ve střední Evropě. Jaroslava Preisse velmi uznával i prezident Masaryk, který tohoto poradce ministra financí nechal spravovat své osobní účty. Preiss se přitom nenarodil bohatý. Když se ho jednou ptali, co vedlo k jeho úspěchu, odpověděl překvapivě: "Všechno, co jsem se naučil před kariérou v bankovnictví."
Tehdy se věnoval žurnalistice. Objevoval kouzlo slova. Poznal, že o úspěchu často rozhodují vztahy. A o úspěchu ve vztazích rozhoduje nejen to, CO říkáme, ale i JAK to říkáme. Slova označoval za energii, která lidem dodává šarm, charisma a nezapomenutelnou stopu, pokud se vymaní ze zajetí obvyklých klišé. "Lidi upoutává to, co slyší. Zatímco při písemné korespondenci je to vlastně jen obsah slov, v osobní řeči také TO mezi slovy, TO mezi řádky."
A vydal svá doporučení. A protože nové vydání magazínu věnuji tématu zvýšení sebevědomí a sebedůvěry (jmenuje se Jak překonat pochyby), uvědomme si, že získat pozornost, ba přízeň slovem není jen o výrazu tváře a tónu řeči, ale také o nenápadných slůvkách, která druhému dělají dobře. Opravdu, obsahují dobrou energii.
V součtu je to přibližně 15 slov do 6 možných situací:
1. slovo Jméno
Vypadá stereotypně, protože druhý to slovo má naposlouchané odmala. Zdálo by se, že ho přeslechne. Opak je pravdou. Pro každého z nás je to podle psychologů nejmilejší zvuk.
Už podle zkušeností Jaroslava Preisse vložené (pokud to jde křestní) jméno do konverzace, včetně písemné, dělalo divy. Je to totiž osobní slovo.
Obecně platí, že je dobré nějak oslovit. Výjimkou je, když si druhý zakládá na svém akademickém titulu (slyší ho raději než své jméno), případně (pokud jméno ani vzdělání neznáme - u zákazníka) uctivé pane, paní.
Adresát oslovení zkrátka dostává informaci, že není jen tak někdo, ale někdo. Je to základní navedení, aby rád poslouchal dál.
2. až 4. slovo Rádo se stalo
Poděkovat a odpovědět na poděkování jsou spojené nádoby, které naplní jedna energie.
Jaroslavu Preissovi se v průběhu kráčení kariérou NEosvědčilo prosté Prosím... Podle něj ani nedává obsahovou logiku. Proč bychom za něčí poděkování měli prosit? Odvykl si též používat Není zač, Za málo nebo To nestojí za řeč. Nabýval pocitu, že tím vyjadřuje, že pomalu není za co děkovat. Přitom pokud jsme pomohli, mělo to hodnotu. Druhý by si měl být vědom nejen hodnoty, kterou dostal, ale i ceny, kterou jsme zaplatili my - v našem úsilí, času, vzdělání, schopnostech, které jsme využili v jeho prospěch.
Podle Jaroslava Preisse odpověď Rádo se stalo vyjadřuje jednak fakt, že jsme vykonali něco hodného poděkování, ale i že jsme to pro tuto osobu vykonali s potěšením. A nezapamatujte si člověka, který pro Vás něco hodnotného udělá, a ještě je rád, že to udělat mohl? Jako by vzkázal: Přijďte zas! Budu rád!
5. až 7. slovo Tohle se děje
Už jako řadový zaměstnanec věděl Jaroslav Preiss, co má největší hodnotu v byznysu. Jsou to informace.
Nejcennější pro zaměstnavatele i zákazníka není člověk, který VÍ, ale který SDÍLÍ to, co ví.
Komunikace vede k informovanosti. A o komunikační hodnotě člověka vypovídá nejen to, ŽE VÍ; nejen to, ŽE SDÍLÍ, ale v první řadě CO SDÍLÍ.
Umět správně informovat znamená dokázat oddělit zrno od plev - důležité od nadbytečného. Preiss říkal, že takový člověk je pak jako náš druhý mozek. Dokáže jednak sbírat správné informace, ale také je i správně třídit a vyhodnocovat.
Není náhodou, že 30 milionů dolarů zaplatila společnost Yahoo za mobilní aplikaci Summly, kterou vytvořil tehdy patnáctiletý Brit Nick D'Aloisio. Stačilo zadat téma a aplikace za Vás prohledala celý internet a všechno podstatné shromáždila do informace v délce 400 znaků.
Ve schopnosti správně informovat je úspora hlavní životní hodnoty - času. Pravdivé, stručné a čerstvé zprávy jsou proto i finančně nejdražší zboží.
8. až 10. slovo Jak mohu pomoci?
Princip podnikání pochopil Jaroslav Preiss v okamžiku, kdy si uvědomil, že nikdo nezvládne všechno sám. Že proto platí zaměstnavatelé své zaměstnance. Že si kupují jejich jedinečnost. Na světě neexistují dva lidé se stejnou DNA. Každý jinak myslí a jinak jedná. Co člověk, to jedna příležitost vykrýt vlastní slabiny jeho přednostmi. A znásobit společnou sílu.
I tady ovšem platí, že hodnotu člověka nedělá jen to, CO umí, ale JAK je ochoten a schopen to sdílet. Proaktivní lidé, kteří v rámci zaměstnání nesoukromničí na svém písečku, jsou pro zaměstnavatele požehnáním.
A tak začal stoupat i Preiss. "Mohu nějak pomoci?"
11. a 12. slovo Zjistím to
Jeden z příkladů proaktivity, ještě hodnotnější než ten předchozí. Vyjadřuje totiž: Nejenže něco umím. Nejenže jsem ochoten to sdílet. Ale taky jsem, pane, ochoten i schopen zařídit, aby to, co Vás trápí, přestala být VAŠE starost.
Ta dvě slova kouzelně říkají: Vím, CO mám udělat a taky JAK to udělat. Vím, KDE mám hledat, KOHO se zeptat. A především: JÁ TO UDĚLÁM, SPOLEHNĚTE SE!
Vyjadřuje se tak opak člověka, který by řekl: "Tohle není moje práce." Proaktivní a zdatný člověk totiž reálně myslí za druhé, pomáhá, šetří čas a starosti, a přitom přináší výsledky.
Zjistím to, Prověřím to, Zařídím, to všechno zkrátka znamená Pusťte to z hlavy, pane, BUDE TO.
13. až 15. slovo Věřím, že uspějete.
Možná jste o Jaroslavu Preissovi nikdy neslyšeli, nebo jen málo. Možná jste více slyšeli o Preissově současníkovi, který žil v téže době v Americe. Jmenoval se Henry Ford (1863-1947).
V době, kdy teprve pracoval na nápadu spalovacího motoru, čelil mnoha potížím a myšlenkám vzdát to. Ve svých pamětech vzpomenul klíčový okamžik, kdy se přes tyto potíže a myšlenky přenesl. Byla to pouhá tři slova, která mu vzkázal Thomas Alva Edison (1847-1931). Ta slova zněla: "Věřím, že uspějete."
Pamatujte si, prosím:
Téměř každý, než projde procesem sebepoznání a sebezlepšení, o sobě pochybuje. Jak ukážu v magazínu, pochybují o sobě nejen ti, kteří ještě nedosáhli na to, co chtěli, ale paradoxně i ti nejúspěšnější (budete udiveni kdo).
V magazínu se proto budu bavit o pochybách obecně. I o těch, které nás zachvacují ve vztazích. O žárlivosti. O strachu. O nevíře v sebe, která se v člověku rozvíjí s tím, jak v okolí přestává mít podporu. A naopak o víře v sebe, které se může rozvíjet i bez okolí. Potažmo jak můžeme odstranit pochyby člověka (dítěte) i strach ze svěření, komunikace s námi.
Nejen Preiss věděl, že slova zkrátka nesou energii. Dokážou oslabit, odradit, demotivovat, anebo dodat sílu, touhu, motivovat. A i když si zpětně nepamatujeme to, co nám někdo řekl, naprosto si pamatujeme to, jak jsme se v jeho společnosti cítili. To díky slovům, která v nás nezůstala obsahem, ale energií.
Je to jen patnáct slov, ale stojí za to zkusit je použít. Preissovi pomohla. Třeba pomohou i Vám. A to nejen k dosažení materiálního bohatství...