22 zamyšlení pro týden dobrých emocí.

Když jsem, na Vaše přání, vytvářel toto nové vydání magazínu FC Jak pracovat se stresem, přemýšlel jsem o všem, co Vám může pomoci ve vypjatých chvílích. A to i napříč starověkou moudrostí - až do antiky. Na mysl mi vytanul jeden krásný příběh. Povím Vám ho, chcete?

Aristoteles ze Stageiry, řecký filozof, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel krále Alexandra Makedonského, vzpomínal, jak ho v dětství bral otec k řece. Už zdálky bylo slyšet výskající děti. Aristoteles se těšil na jejich společnost. Otec mu však v místě, kde děti dováděly, pokynul, aby nezastavoval. Minuli je. Otec se synem a usedli až opodál v zátočině. Otec Aristotelovi nakázal: "Pozoruj ty děti."

Malý se slzou v oku sledoval, jak se kamarádi druží a hrají si. A on nemohl...

Dlouho to nevydržel. "Otče, chci za nimi. Jsem nešťastný, když nemohu být jako ony."

"A proč nejsi jako ony?" zeptal se otec. "Ty nevnímáš, jak šťastné ty děti jsou? Nevidíš jejich úsměv? Neprociťuješ tu slast, kterou prožívají ve svém srdci?"

"Právě jejich štěstí mě dělá nešťastným," odsekl Aristoteles.

Otec pokynul, aby tedy vstal, a společně šli domů.

Nazítří se k řece vrátili. Opět u dětí nezastavili. I další dny se malý Aristoteles musel dívat na šťastné děti zpovzdálí. Otec to opakoval tak dlouho, až Aristoteles zjistil, že ta zátočina byla kupodivu místem, kde se odnaučil závisti a naučil lásce.

"Do té doby si myslel," říkal králi Alexandrovi v dospělosti, "že abych byl šťastný jako jiní lidé, musím dělat jen to, co dělají oni. U té řeky jsem ale objevil, že mohu mít radost i z toho, že se druzí radují. Smát se, protože se oni smějí. Stačí se umět do nich vcítit a přát jim. Pak jejich úsměv a štěstí jsou i pro mě energií."

Přát druhým, nezávidět. Pomáhat jim, neškodit. Podporovat je, neodrazovat. Je to těžká a důležitá látka, které se věnuji i v magazínu Jak pracovat se stresem, kde se ptám i na to, proč je mezi lidmi tolik zbytečného neštěstí. Toho, které v nich nevytváří nikdo druhý, jen oni sami. Poměřováním, orientací na vnější svět, sebeužíráním, planými očekáváními.

Týká se Vás to? Máte v hlavě negativní podněty? Zdá se Vám, že tento (tý)den bude otrávený?

Dám Vám námět na 20 + 2 zamyšlení. Třeba změní Vaše pocity. Pamatujte: Dobré pocity vytvářejí dobré myšlenky. Dobré myšlenky vedou k dobrým činům. Dobré činy nosí dobré výsledky. A dobré výsledky umocňují dobré pocity. (A spirála se točí znovu.)

20 jednoduchých zamyšlení:

1. To nejkrásnější, co dnes můžeš vidět, je úsměv blízkého člověka. Zvláště když víš, že jsi jeho příčinou.
2. Jestliže dnes budeš mít možnost učinit někoho šťastným, udělej to. Svět lidi jako Ty potřebuje.
3. Stavíme příliš mnoho zdí a příliš málo mostů. Nedělej to první, snaž se o to druhé. Dávej lidem šanci a své porozumění.
4. Nepřestávej dělat maličkosti pro lidi, na kterých Ti v životě záleží. Právě nejmenší laskavosti zaberou největší část jejich srdce.
5. Příliš často podceňujeme moc doteku, úsměvu, laskavého slova, aktivního naslouchání, upřímného komplimentu, nejmenšího projevu lásky. Přitom všechno uvedené má potenciál změnit jinému člověku život.
6. Věnuj se přednostem, ne slabinám lidí. Tvé vztahy, nové i staré, to zásadně promění.
7. Druzí vždycky nepotřebují radu. Někdy jim stačí paže, kterou je obejmeš, ucho, kterým je vyslechneš, a srdce, kterým jim zkusíš porozumět.
8. Buď plně k dispozici těm, na kterých Ti záleží a kteří Tě potřebují. Být tu pro ně se zdá jako nic, ale mohou nastat chvíle, kdy to pro ně bude naopak všechno.
9. Ve skutečnosti neexistuje nic jako "Dokázal jsem to sám", nebo "Dokázala jsem to sama". Vždycky je někdo, kdo v člověka věřil, povzbuzoval ho, inspiroval ho, investoval do něj, modlil se za něj, podržel ho v nejtěžší chvíli. Potřebují to druzí od Tebe, potřebuješ to i Ty od druhých.
10. Je skoro nemožné někoho milovat a delší dobu o něm nevědět. Proto se zajímej o člověka, na kterém Ti záleží, buduj vztah, tvoř společný příběh.
11. V mezilidských vztazích se vzdálenost nepočítá na míle, ale mírou porozumění. Dva lidé mohou sedět přímo vedle sebe a být si "na míle vzdáleni", stejně jako mohou dva lidé být na opačných pólech zeměkoule, a přitom při sobě.
12. Udržuj kontakt s těmi, na kterých Ti opravdu záleží. Není to pohodlné, ale za to nepohodlí to stojí.
13. Největším problémem mezilidské komunikace je nenaslouchání. Až příliš často nenasloucháme, jen posloucháme, a to ještě jen abychom věděli, kdy můžeme sami začít mluvit. Uč se skutečně naslouchat - to znamená vnímat nejen slova, ale i to, co je skryto za nimi.
14. Nastavuj standardy. Zacházej s druhými lidmi s respektem, i když oni se tak k Tobě nechovají. Buď k nim příjemný ne proto, že oni jsou příjemní, ale proto, že Ty takový jsi.
15. Rozlišuj sebe a druhé. Když s Tebou druzí jednají zle, buď jim vděčný za příklad, jak se k lidem nechovat.
16. Někdy je lepší dát najevo nadhled než pravdu. Kdo mlčí, ten nemusí vyjadřovat souhlas. Mlčením jen může vyjadřovat to, že mu něco nebo někdo nestojí za hádku.
17. Lidé jsou vždycky milejší, když se cítí šťastní - což ostatně říká i všechno o lidech, kteří k Tobě nejsou milí.
18. Skutečná prověrka přichází tehdy, když od druhých nedostáváš to, co očekáváš. Nereaguj hněvem, zachovej klid. Způsob, jakým zacházíš s lidmi, jimž nerozumíš, je Tvou vizitkou, která vypráví celé příběhy o tom, co víš o lásce, soucitu a laskavosti.
19. Ještě nikdo na světě se nestal větším tím, že začal ukazovat, jak malí druzí lidé jsou.
20. Nejlepší vztahy nezpevňují v dobrých časech, které dva lidé spolu sdílejí, ale ve špatných časech, které dva lidé spolu překonávají. Jak zdůrazňuji v magazínu Jak pracovat se stresem, nejdůležitější nejsou chvíle, kdy se držíme za ruce a ve všem si rozumíme, ale naopak ty, kdy si nerozumíme, a přesto se držíme dál.

2 jednoduché metody na zklidnění:

Člověk sám sebe nazval Homo sapiens sapiens (bytost rozumná). Ve skutečnosti ale jeho emoce často předcházejí rozum. Hněv, rozčilení, okamžitá touha po pomstě, prchlivý útok a nejplamennější projev života, kterého už za chvíli litujeme - jen co se probudí rozum - tak si často sami kazíme náladu. Negativní pocity, myšlenky a činy (viz výše uvedená spirála) totiž nemohou přinést pozitivní život. Jak se tedy oprostit od projevů vlastní slabosti?

Metoda dvouletého dítěte. Představte si mrně, které nedostává to, co chce. Něčím vzteky mrští! Jako by ze všeho nejvíc záleželo na rozbité hračce, modřině na koleni, dudlíku, který není ihned k nalezení. Ten malý, dočasný problém je příliš velký pro malý mozeček, který ještě postrádá nadhled. Dospělí jsou už schopni být nad věcí. Vědí, že jako existují desítky prkotin, které malé dítě naštvou, jsou také desítky prkotin, které záhy malé dítě rozesmějí.

Když však dospělé někdo naštve, reagují někdy jako to dvouleté dítě. S malým mozečkem nemají nadhled, křičí a kopou kolem sebe. Něčím i praští, třeba pěstí do stolu. A pak se za chvíli za své unáhlené jednání stydí. Přemýšlejme i v těžkostech dospěle. Nadhled znamená pochopit, že jde většinou o krátkodobý problém, nepodstatný ve velkém schématu života. Jediné, co umí, je vzít nám okamžitě náladu a energii. Opravdu to chceme?

Gándhího metoda soucitu. Sestává ze dvou částí. Narazíme-li na útočného člověka, v mysli ho obejmeme a ve skutečnosti mu popřejeme lepší dny. Emoce nám přitom radí opak - vrátit mu to, jak ošklivě o nás promluvil. Na hrubý pytel dát hrubou záplatu!

Jenže už Mahátma Gándhí řekl: "Oko za oko..., a lidstvo je za chvíli slepé."

Sám Alexandr Makedonský prohlašoval: "Skutečná síla člověka nespočívá v tom, že ublíží, když ublížit může, nýbrž že v takové chvíli neublíží. Dá člověku milost. To je skutečná síla. Protože to znamená vyhrát víc než nad druhým - i sám nad sebou."

Gándhí upozorňoval, že útočné chování bývá ve skutečnosti vyvoláno druhem bolesti, strachu, komplexu. Soucítit s ním znamená představit si tento stav, který musí nějak ventilovat. Pak pochopíme, že jeho čin se vůbec netýká nás, ale jeho potřeby setřást zlo. Proto ho plive všude kolem sebe. Tmu přitom nelze vyhnat ještě větší tmou, pomstou.