5 způsobů, jak na dně vybudovat sebedůvěru.

06.12.2020

Představte si, prosím, toto: Kdybyste měli tolik sebedůvěry, že by s ní nic a nikdo nemohli otřást, co byste ve svém životě teď udělali jinak? Na jaké kroky byste si najednou troufli, kdybyste byli přesvědčeni, že je zvládnete? Když jsem popisoval pocitové dno, na kterém jsem se několikrát ocitl, dodal jsem i doporučení své a legendárních psychologů, jak v dané situaci postupovat. Jak najít cestu k víře, naději, síle a odvaze. A to bez ohledu na to, zda jsme byli na dno sraženi v partnerských, pracovních či jiných vztazích.

Ve včerejším živém vysílání o osvědčené metodě, jak skoncovat s negativní samomluvou, jsem nakousl důležitý pojem: sebedůvěra. Není to vlastnost. Je to vlastně jen pocit, víra, přesvědčení, uvnitř vydané povolení, jímž si něco dovolíme. Sebedůvěra znamená dovolit si uspět, ale i neuspět. Připustit si, že nejsme dokonalí a bezchybní. Uznat, že jsme lidé a máme i respekt před krokem, který jsme dosud nikdy nezažili či nezvládli. Je však rozdíl mít respekt, nebo mít strach. Podobně je rozdíl padnout na dno a vstát, anebo na dně zůstat.

Ve včerejším živém vysílání jsem mluvil o způsobu pozitivní samomluvy, sebemotivování se, povzbuzení právě ve chvíli, kdy to nejvíce potřebujeme. Slíbil jsem Vám napsat více o trénování sebedůvěry. Svůj slib plním.

Třeba Vám už některá z nich pomůže.

1. Podstupuj výzvy, do nichž se Ti nechce

Možná bych i dodal: ... a kterých se bojíš.

Strach totiž není fantazie. Strach je fakt. Strach je pravdivá informace, která říká: "Na tohle si dej pozor. Tohle jsi ještě nikdy nedokázal."

Jak však podotýkám: Svým emocím, zejména těm negativním, potřebujeme správně rozumět. Strach neříká: "Nedělej to, co jsi doposud nedokázal." Ale naopak: "Pokus se o to, ale buď opatrný."

Tisíckrát jsem lidem položil otázky typu:

Myslíte, že nezvládnete bungee-jumping? A proč si to myslíte?

Myslíte, že nepřežijete tandemový seskok? A proč si to myslíte?

Myslíte, že se dnes nenaučíte pět slov čínsky? A proč si to myslíte?

Stačí okamžik, a strach je poražen. Strach hovoří o minulosti, která trvá dodnes. Ale my dosavadní zápis (Nedokázal jsem to) můžeme hned změnit. Stačí udělat právě to, čeho se bojíme. Překonat strach a uspět znamená okamžitě získat obrovskou energii, doslova transformovat zdánlivě negativní energii strachu v enormně pozitivní energii sebehrdosti.

Stačí okamžik, a nechápeme, že jsme se právě tohoto tak dlouho báli. Dokonce jsme to schopni zvládnout opakovaně, a hned. Už si věříme. Protože už jsme to zvládli.

A stačí začít třeba úklidem bytu, rozpracováním nového projektu, telefonátem cizí osobě, čímkoli, co dlouho odkládáme. Ale o tom ještě později.

2. Prohrávej co nejčastěji, a buď s tím v pohodě

Kdekomu se v této souvislosti rozcvakají zuby.

Cože, prohrát? Ne, to ne!

A ještě k tomu prohrávat co nejčastěji? Ne, to ne!

A ještě s tím být v pohodě? To přece nejde!

Na vlastním příkladu ukazuji, jak jsem měnil svůj pohled na životní prohry. Zeptám se i Vás. Dovolte otázku: Co je pro Vás neúspěch?

Pokud mi chcete odpovědět, že definitivní prohra, pak poopravím otázku: Co je pro Vás DÍLČÍ neúspěch?

Už v té vsuvce je částečná odpověď.

Pro mě je neúspěch součástí cesty k jakémukoli úspěchu. Nejsem tak dokonalý, abych cokoli, do čeho se pouštím poprvé, zvládl hned na výbornou. Do každé nové cesty jdu s tím, že ji pravděpodobně napoprvé nezvládnu. Jdu však do ní proto, abych nabral první zkušenost. Pak druhou, třetí. Jak uvidíte na příbězích lidí, kteří mě nejvíce ovlivnili, tak lidé, kteří v životě dosáhli nejvíce vítězství, nebyli ti, kteří nikdy nezažili prohru. Naopak, zažili spoustu porážek. Právě (často velmi bolestné) neúspěchy je naučily o svých prohrách přemýšlet, zlepšovat se, a tedy přestat se proher bát.

Jak jsem vysvětloval už ve včerejším živém vysílání na příkladu negativních zkušeností s toxickými partnery, i ty nám ve výsledku mohou být prospěšné. Ne, neúspěch není opakem úspěchu, ale součástí procesu úspěchu.

Dobré zevšeobecnění nabídl Sylvester Stallone v roli Rockyho: Není důležité, kolikrát v životě padneš, ale kolikrát se zvedneš:

3. Inspiruj se úspěšnými

Mimo jiné zmiňuji své dětské období, kdy jsem nenáviděl ty, kteří byli úspěšnější než já - těm jsem škodil, nepřál jim, záviděl. Všechny tyto negativní emoce měly negativní výsledek: můj život se v ničem nelepšil.

Obrat přišel s učitelem, který mi doporučil opak. Za těmi, jež jsem pomlouval, zajít a sblížit se s nimi. Sledovat, co dělají jinak, inspirovat se jimi. Tehdy jsem pochopil, jak fatální vliv na člověka má prostředí. A že všichni jsme skutečně průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. Z myšlenky "to nedokážu" se záhy stalo "co kdyby?"

Ano, co kdybych i já... tohle dokázal? S podporou úspěšných lidí, kterým jsem se už neprotivil, ale měl jsem je na své straně, jsem tehdy dosáhl prvního úspěchu. A co na tom bylo nejkrásnější? Že to nebylo jejich zásluhou, ale mou. To já jsem sám sobě dokázal, že když si budu víc věřit, mohu to dokázat. Avšak když si věřit nebudu, nedokážu to.

Tehdy jsem porozuměl slovům Henryho Forda: "Ať si myslíš, že to dokážeš, nebo naopak nedokážeš, nakonec vždycky budeš mít pravdu."

4. Motivuj se negacemi

Ve své práci jsem potkal ženu, která ani ne ve třiceti letech přišla o manžela a na krku jí zůstaly čtyři malé děti a dluhy. Do pěti let vybudovala úspěšnou firmu. Neměla na výběr. Musela. Nikdo ji totiž nebyl ochoten přijmout do zaměstnání. Všechny komplimenty dnes odráží: "Mohla jsem začít brečet, ale to by mé děti nenakrmilo. Tak jsem začala makat."

Tolikrát slyšela ze svého okolí, že to nedokáže. Sotva uspala poslední dítě, šla pracovat. Doma šila speciální dětské oblečení - takové, které si i tříletý špunt snadno obleče sám - a prodávala ho. "Nejvíc mi pomohlo uvědomit si, že kdo pouze brečí, ten má často kolem sebe spoustu lidí, kteří mu vnucují, že jeho situace nemá řešení. Nevidí, že pro jiné osoby úplně tatáž situace řešení má. Než jsem tedy začala brečet, pro jistotu jsem se podívala po kladných vzorech - lidech, kteří také byli dole, ale nerezignovali a svou cestu hledali. Že dělám dobře, jsem pochopila hlavně z reakcí okolí. Kdykoli se dostanete na správnou stranu těch, kteří od neúspěchu směřují k úspěchu, poznáte to podle toho, že jste ihned trnem v oku těch, kteří pouze brečí. Oni nechtějí dopustit, abyste uspěli. Ne kvůli Vám, ale kvůli sobě. Nechtějí si připadat ničemně, že brečí tam, kde jiný dokáže najít cestu."

I když Vás druzí budou pomlouvat, odsuzovat, házet Vám klacky pod nohy; i když budou slavit každý Váš dílčí neúspěch, a že jich bude dost; i když budou degradovat každý Váš dílčí úspěch a prorokovat, že to stejně vzdáte, pamatujte na tulipány a růže: Když růže uvěří posměchu tulipánu a začne si vinou trnů připadat nedokonalá a všechny ostny si strhne, nebude hezčí. Přestane být růží a nebude ani tulipánem.

Buďme vděčni za své ostny. Uvědomme si, že když nás druzí nenávidí, často máme něco, co oni nemají, co nám závidí, o co nás chtějí připravit. I závist si člověk musí zasloužit.

5. Neodkládej

Nejdražší komoditou lidského života je čas. S každým okamžikem je náš život kratší. Není čas marnit čas. Není důvod zůstávat na dně déle, než je nezbytně nutné.

A to nejen kvůli času, který rychle odtéká. Odkládání ubírá i sebedůvěru. Čím déle člověk přemítá, zda má zvolený krok udělat, tím spíše nakonec žádný krok neudělá. Pochybnost ho přiměje hledat "dokonalejší okamžik", čekat na "dokonalejší verzi svého Já", nebo se prostě bez boje vzdát. Snažme se pochopit hodnotu času i hodnotu dna.

Na dně, to věděli už námořníci, se nacházejí nejcennější poklady. Kdykoli jsme na dně, poznáváme okolí. A také sebe. Takzvaní přátelé se odvracejí, skuteční přátelé zůstávají. Někdy jsme na dně úplně sami. To není handicap. To je příležitost.