7 otázek, které si upřímě zodpověz, pokud opravdu chceš dostat to, po čem toužíš.

Jak dojdu za tím, co opravdu chci, když se mi to už několikrát nepodařilo? Mám se po neúspěchu cítit hloupější, nebo moudřejší? Křehčí, nebo odolnější? Demotivovanější, nebo motivovanější?

1. Co chceš v životě ze všeho nejvíc?

Neříkej tomu ještě cíl. Říkej tomu sen. A zapomeň na skromnost.

Sen je NĚCO, co nás činí naplněnými, co dává barvu našemu životu a smysl našemu úsilí, co nám pomůže k hrdosti a spokojenosti.

Nemusí to být celoživotní cíl, může to být dílčí, pro někoho banální meta. Někdo se chce vejít do kalhot, jiný setřást strach z veřejného vystupování, další oslovit zajímavý protějšek v budově, kde pracuje. Pro jiné jsou to malichernosti, ale ve skutečnosti ovlivňují naše sebevědomí při zdolávání i jiných překážek. Na detailech roste člověk.

Zapiš si to. A ne halabala. Pamatuj, že pokud si jasně nedefinuješ, kde je Tvůj životní sen, nikdy ho nedosáhneš. Kdo neví, kam jde, tam nikdy nemůže dojít.

Takže, opakuji: Co chceš právě teď ze všeho nejvíc?

2. Co svému snu dokážeš obětovat?

Odpověď na otázku je součástí pochopení bodu, ze kterého vycházíš. Nedefinuje totiž obecnou situaci, v jaké jsi, definuje hlavně Tebe.

Potřebuješ se dozvědět co nejvíce o sobě. O tom, kdo jsi právě teď. Protože, ať se Ti to líbí, nebo ne, jeden z nejdůležitějších životních principů je: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Ba když to ještě přitvrdím: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co si zasloužíš.

Kruté, že? Jenže život není zaopatřovací ústav. Je to obrovský supermarket. Můžeš si přát cokoli, ale musíš to zaplatit. Tím Tě život učí rozpoznávat rozdíl mezi hodnotou a cenou. Hodnota je to, co dostáváš. Cena je to, co za tuto hodnotu platíš.

Všechno, co pro Tebe má hodnotu, něco stojí. O co se nemusíš snažit, to je samozřejmé, nudné, bez hodnoty - přestáváš si toho vážit. Jako třeba zdraví, dokud ho máš. Proto, kdykoli život chce, ať si něčeho vážíš, vezme Ti to. Jen pak vynaložíš úsilí na získání zpět. Tím hodnota získá svou cenu. Zdraví, které se Ti navrátí, pak pro Tebe konečně přestane být samozřejmým.

Aby to, co si přeješ, získalo svou cenu, musíš to zaplatit. Tím to získá hodnotu. Tvou cenou bude námaha, energie, čas, bolest. Pokud to nechceš zaplatit, zapomeň na hodnotu.

Takže, opakuji: Je to, co označuješ za svůj cíl, pro Tebe opravdu tak důležité? Jak velkou to pro Tebe má hodnotu? Vyjádři tím velikost svého snu.

3. Tím, co děláš teď, se svému cíli přibližuješ, nebo vzdaluješ?

• Přejídáš se. Tak ksakru, proč se pořád nevejdeš do těch kalhot?
• Neučíš se slovíčka. Tak ksakru, proč pořád ten cizí jazyk neumíš?
• Neodvažuješ se zeptat. Tak ksakru, proč pořád nevíš telefonní číslo člověka, který Tě zajímá?

Pobavila Tě ta spojení? Zdá se Ti evidentní, že pokud děláš to, co tvoří první větu, nemůžeš nikdy dosáhnout toho, co tvoří druhou větu? Přesto existuje spousta lidí, kteří se diví, proč se nedostavují jiné výsledky, když opakují stále stejné činy.

Neočekávej, že se Tvá situace zlepší, když si pro zlepšení nejdeš. Nelze žít aktivní život s pasivním myšlením.

Pamatuj: Život Ti nedává to, co chceš, ale to, co si zasloužíš. Protože právě to potřebuješ. K čemu?

4. Co potřebuješ ze všeho nejdříve pro svůj příští posun směrem k cíli?

Tu otázku mohu ještě konkretizovat: Čeho potřebuješ dělat víc, a čeho míň?

Kdykoli se totiž vzdaluješ svému snu nebo cíli, život Tě trestá. Cítíš se strašně, až nesnesitelně. Neumíš si představit, že to, co je pro Tebe důležité, nebudeš mít - že žiješ nadarmo.

Toto je patrně nejdůležitější životní nástroj. I když za něj životu spíláš, stačí život pochopit. Představit si, že jsi na jeho místě. Že potřebuješ probudit nějakého spícího člověka. Čím tvrději dříme, tím silnější musí být probuzení. Ano, život s Tebou někdy potřebuje opravdu hodně zatřást, ať se konečně probudíš.

Pak se otřepeš a vzpamatuješ. Někdy zjistíš, že jsi na dně. Čím nesnesitelnější ten pocit je, tím spíše v něm odmítneš setrvat. Chceš změnu. Pozitivní změnu. Uděláš cokoli, jen aby se ten pocit zlepšil. A to je pointa.

Proto Ti dává ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Proto Tě fackuje, proto Tě sráží, proto Tě připravuje o to, co pro Tebe ztratilo hodnotu. Chce, abys konečně začal přemýšlet, CO skutečně SPRÁVNÉHO udělat.

Ne prosit lidi, kteří Ti ublížili, aby se vrátili, ale přesně naopak utéct směrem k lidem, kteří Ti ubližovat nebudou.

Ne se ponižovat, ale pracovat na zvýšení své hodnoty.

Ne se trápit pro ty, kteří se netrápí kvůli Tobě, ale začít dávat energii těm, kteří Ti ji bohatě vrátí. A to zpravidla proto, že vědí, jakou hodnotu má energie - protože už si také v minulosti prožili, co to je investovat energii nadarmo.

5. Co předstíráš, že nevíš nebo nevidíš?

Pravda není vždycky krásná, tak jako krása není vždycky opravdová. Někdy dáváš raději přednost lži, protože je pohodlná, než pravdě, která by Tě mohla bolet. Přitom je vždycky lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Křeček není vždy rychlejší než šnek. Vsadíš-li křečka do běhacího kolečka, uběhá se takřka k smrti, a přitom se za celý den neposune ani o centimetr. Přemýšlej o tom.

V životě není důležité, jak rychle jdeš, ale jestli vůbec postupuješ správným směrem. Křečkovi stačí otevřít oči, aby to pochopil. Aby uviděl šneka, kterému stačí sunout se mimo klec. Nevadí mu, že jde pomalu. Protože i tak kráčí rychleji než křeček v běhacím kolečku.

Nejvíce neúspěšných lidí věří tomu, že jinak, než žijí, žít nemohou. Je to lež. Kdyby otevřeli oči, uviděli by. Oni se je ale bojí otevřít. Odmítají to. Nechtějí pravdu - bojí se, že by si poté vyčítali, jak celý dosavadní život žili.

Přitom to, jak žili, je minulost. Čas, který neexistuje. Veškerý Tvůj život je teďplus ten, který přijde. Stojí za to otevřít oči. Ovlivníš tím mnohé z toho, co Tě čeká.

6. Jaká brzda se Ti zadřela?

Ano, možná jsi udělal ve svém dosavadním životě chyby. No a? Člověka nedefinuje to, že chybuje, protože chybuje každý. Odlišným dělá člověka to, jak ke svým chybám přistupuje.

Předně, zda je vůbec schopen si své chyby uvědomit - přiznat.

Pak to, zda je ochoten ty chyby odstranit.

Nakonec, zda je odhodlán se ponaučit.

Neúspěšní lidé živoří bez úspěchu ne proto, že by nebyli úspěchu schopni, ale proto, že se bojí otevřít oči a přiznat si své chyby. Nejhloupější lidé si myslí, že žádné chyby nedělají. Přitom chyby jsou základní společný rys lidstva. Díky tomu má člověk v každém okamžiku možnost na sobě něco zlepšovat a růst.

Nedokáže to každý. Ale jen proto, že každý nechce. Co Ty?

7. Kolik svých nápadů skutečně proměňuješ v pokusy o jejich uskutečnění?

Měl jsem spoustu šílených snů. Třeba že se stanu novinářem, ačkoli mi bylo 17 let a studoval jsem gympl. Ale zašel jsem do jedné redakce, ukázal jsem, co umím, a hle - přijali mě. Stejně tak jsem měl sen, že budu dělat v televizi, ačkoli mi bylo 22 let a žádnou televizní praxi jsem neměl. Ale zašel jsem do nejsledovanější televize, ukázal jsem, co umím, a hle - přijali mě. Stejně tak mě jednou napadlo oslovit nádhernou dívku, ačkoli jsem nudný šereda a neměl jsem mnoho šancí uspět. Ale oslovil jsem ji a ona se stala mojí ženou.

Dokud se nepokusíme, naše výhry i prohry existují jen v naší hlavě. Ačkoli si myslíme, že naši skutečnost ovlivňuje někdo jiný, pravda je ta, že Bůh věděl, proč to tajemství uloží hluboko do nás. Abychom ho našli, až bude správný čas. Co tím tajemstvím je? Že každý okamžik můžeme proměnit v úspěch. Záleží pouze na nás. My máme tu možnost zkoušet, ponaučovat se a zlepšovat. Nikdo jiný to za nás neudělá. A to je dobře.

Protože pak je úspěch jedině náš. A neúspěch říká: "Zkazils to, ale když máš možnost něco zkazit, máš možnost to příště nezkazit."

Tak co - vzdáš svůj sen?