7 proseb, které dospívající děti nikdy nevysloví nahlas.

Říká se, že když přijdeme o rodiče, ztratíme minulost. A když přijdeme o dítě, ztratíme budoucnost. Co se ale honí hlavou dospívajícímu člověku, když nabude dojmu, že nemá žádnou budoucnost?

1. "Prosím, dopřejte mi prostor"

"Prosím, nevtrhávejte do mého pokoje, nezatlačujte mě do kouta, nečiňte si neustálé nároky na mě, mou poslušnost, mé splněné povinnosti. Nejsem stroj. Také dělám chyby. Když na mě tlačíte, když mi berete i ten kousek svobody, cítím se přesně tak, jak byste se cítili vy - cítím se hůř. Pochopte, prosím, že někdy potřebuji samotu. Mít svůj alespoň malý prostor, jediný v celém světě, kde se pořád nemusím o něco bát.

2. "Prosím, nekřičte na mě"

"Věřte mi, že v mé hlavě je už dost velký hluk. Donekonečna, někdy pořád víc, tam rezonuje ozvěna učitelů, rodičů, příbuzných, že jsem k ničemu, že takhle ničím nebudu, že mám dělat to, a ne ono. Sotva slyším své vlastní myšlenky. Prosím, uvědomte si, že kdykoli tohle děláte, cítím se hůř a hůř. Cítím se prašivě, nadbytečně, jako Vaše největší zklamání, které se nemělo nikdy narodit."

3. "Prosím, zbavte mě té elektroniky"

"Tuhle větu nepochopíte: Já nedokážu odložit svůj telefon. Snažím se o to, ale prostě nemůžu. Vím, že to požírá můj čas i mozek, ale nemohu si pomoct. Nedokážu přestat kontrolovat sociální sítě, nesledovat videa, odpustit si hry. Pomozte mi. Nastavte tam nějaké filtry, limity, omezení. A hlavně nedejte na to, co říkám a dělám. Budu se s Vámi hádat, bojovat, ale neustupujte mi, prostě to udělejte. Vysvoboďte mě."

4. "Prosím, vezměte mě na nějaké klidné místo"

"Hodně toho, co říkám nebo dělám, je opačně. Říkám vám třeba, že s vámi nechci nic dělat společně. Ale věřte mi, že když mě vezmete někam, kde se nebudeme hádat, kde budu moci jen cítit slunce a naslouchat větru ve větvích, kde budu moci konečně volně dýchat a nemyslet na všechno, co mě trápí, tak budu moc rád. I když vám tam dlouho neřeknu ani slovo, budu vážně v pohodě."

5. "Prosím, nekazte mě"

"Přestaňte mi dávat všechno, co chci. Čím víc věcí mi dáváte, tím víc mi škodíte. Chci si na ně umět sám vydělat. Pomůže mi, když se budu cítit jako dospělý, samostatný, soběstačný. Chci se naučit šetřit, utrácet i sdílet peníze. Nic z toho se nenaučím, pokud budu neustále dostávat věci jen tak. Nesnáším to, když jsem na někom závislý. Pomozte mi, prosím, stát se nezávislým."

6. "Prosím, najděte mi někoho, s kým mohu otevřeně mluvit"

"Potřebuji někoho dospělého, koho budu obdivovat, komu se budu chtít přiblížit, kdo ve mne bude věřit, kdo mě bude posouvat a kdo mi porozumí. Buďte můj mentor, poradce, terapeut, kdokoli, kdo mi dokáže dávat naději ve chvílích, kdy se budu cítit jako ten nejmenší na světě."

7. "Prosím, řekněte mi, že mě milujete"

"Dělám, že mě to nezajímá. Že mi na tom nezáleží. Ale ve skutečnosti tolik potřebuji slyšet ta dvě slova: Milujeme Tě. Potřebuji to proto, že zrovna teď možná sám sebe nemiluji. Věřte mi, prosím, že i když vám dělám ze života peklo, pořád potřebuji cítit lásku. Zvláště od vás."

A hlavně:

"Já vím, že být rodičem je těžké. Já vím, že si občas vyčítáte, a to kvůli mně, že jste se jimi vůbec stali. Ale věřte, že vám to vynahradím. Zlepším se, slibuju. Jak nám roky přibudou, jednou se tomu zasmějeme. Ale do té doby si pamatujte, že si vás za všechno moc vážím. Možná to nikdy neřeknu, ale přesto vás miluju."