Amortizace vozidla v případě nehody pojišťovnám zatím vychází.
Nynější zákonné znění týkající se náhrady škody a možnosti uplatňování amortizace spolu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu směřuje k tomu, že amortizace by pojišťovnami neměla být v podstatě používána. Přesto se tak běžně děje. Pojišťovny počítají s tím, že poškozený se s nimi nebude soudit, protože spor je pro něj bez uzavřeného pojištění právní ochrany příliš drahý.
Je obecně známé, že ke každému provozovanému vozidlu musí být sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, takzvané povinné ručení. Toto pojištění má dávat účastníkům provozu jistotu, že vznikne-li jim při dopravní nehodě např. majetková škoda na vozidle bez jejich zavinění, bude jim škoda viníkem nahrazena. Způsob a rozsah nahrazení škody přitom blíže upravuje občanský zákoník.
Podle dříve účinného občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), měl sice poškozený nárok na úhradu takzvané skutečné škody, tedy újmy představující snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před jejím poškozením, avšak při určení výše škody na věci se vycházelo z ceny v době poškození.
Na základě této skutečnosti tak pojišťovny standardně v pří- padě použití nových dílů k opravě staršího vozidla postupovaly tak, že krátily pojistné plnění z důvodu amortizace náhradních dílů. Daný způsob pojišťovny přitom využívaly i přesto, že Ústavní soud jejich jednání v několika svých rozhodnutích nepodpořil a sdělil, že takovýmto způsobem není možné postupovat.
Podle nyní účinného občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu, a není-li to dobře možné anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Přitom se hradí skutečná škoda a při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
Z uvedeného je zřejmá snaha zákonodárce posílit postavení poškozeného a zkomplikovat zavedené postupy pojišťoven, co se týče uplatňování amortizace při vyplácení pojistného plnění, respektive náhrady škody poškozenému právě tím, když staví nahrazení škody uvedením v předešlý stav před peněžitou náhradu.
To, že nyní účinný občanský zákoník nepřímo zohledňuje skutečnost, že někdy je k opravě vozidla, respektive k jeho uvedení v předešlý stav potřeba užití nových dílů, lze nalézt i například prostřednictvím ustanovení o bezdůvodném obohacení, dle kterého se za bezdůvodné obohacení považuje, když se někdo obohatí na úkor jiného bez spravedlivého důvodu. Za spravedlivý důvod lze přitom v určitých případech mít i to, že staré vozidlo poškozené při dopravní nehodě je opraveno novými díly, a tím svým způsobem zhodnoceno.
Nynější zákonné znění týkající se náhrady škody a možnosti uplatňování amortizace spolu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu směřuje k tomu, že amortizace by pojišťovnami neměla být v podstatě používána. Přesto se tak běžně děje. Pojišťovny počítají s tím, že poškozený se s nimi nebude soudit, protože spor je pro něj bez uzavřeného pojištění právní ochrany příliš drahý.
Praxe zatím ukazuje, že tento přístup pojišťovnám vychází. V případě dražších osobních vozů či například kamionů se přitom může jednat o krácení pojistného plnění v řádu minimálně desetitisíců.
Ústavní soud vydal k této problematice další rozhodnutí, jež podporuje postavení poškozeného při dopravní nehodě a možnosti opravy jeho vozidla. Z daného rozhodnutí mimo jiné vyplynulo, že jsou-li pojišťovnou uhrazeny náklady na opravu vozidla, avšak nikoli vzniklý rozdíl v tržní hodnotě tohoto vozidla, nepřináší vozidlo svému vlastníku stejný užitek, a navíc mu není takovým postupem škoda způsobená protiprávním jednáním nahrazena v plném rozsahu.
Vysloveným názorem Ústavní soud rozšířil náhled na dosavadní pojetí skutečné škody a poškozeným při dopravní nehodě tak dal možnost na uplatnění další kompenzace po viníkovi, respektive jeho pojišťovně.
Závěrem je nutné podotknout, že výše popsané, především co se týče zákonné úpravy, se také projevuje v rámci havarijního pojištění, kde se dotýká pojetí náhrady škody při tzv. totální škodě na vozidle. Nově již není např. vyloučena situace, kdy přestože oprava vozidla přesahuje jeho hodnotu před poškozením, může poškozený ve výjimečných případech z důvodu účelnosti požadovat jeho opravu.