Proč ''Důvěřuji Ti''znamená víc než ''Miluji Tě aneb Co je láska bez důvěry?

Stáli před otevřeným oknem. Vtom ona povídá: "Skočil bys, kdybych Ti řekla, abys to udělal? "Samozřejmě." "A proč?" "Protože věřím, že bys mě v poslední chvíli zadržela." "A kdybych to neudělala?" "Tak bych se rozbil o zem přesvědčený, žes mě chtěla zadržet, jen Ti to nevyšlo. Umřel bych šťastný, že mě miluješ."

Když jsem vydal knihu 250 zákonů lásky, mnoho lidí se mě udiveně ptalo, jak to, že je pro mě důvěra víc než láska. Proč důvěřuji někomu, kdo mě může zklamat. A jak následně nesu to, když mě zklame.

Odpovím nedávným zážitkem z osobního setkání s jednou čtenářkou.

Bylo jí pod psa. Z kavárny jsem ji nakonec vzal do auta a k Benešovu.

Nad Lbosínem je rozhledna Špulka, která vrací lidi do života. Vypadá jako vzpřímená dřevěná špulka na nitě. K vrcholu se tedy rozšiřuje a navíc se vyhlídka pod větrem kýve. Zavřete-li oči a opřete-li se zády o jeden z dřevěných sloupů, jako byste zakloněni již padali do hlubin. Kam se hrabe bungee jumping...

Vyprávěla o muži, který se chová jako vozka na kozlíku. Přitáhne, povolí, přitáhne, povolí. Zapřísáhne se, zklame, znovu se zapřísáhne, znovu zklame.

"Kolik druhých šancí se vlastně vejde do jedné lásky?" zeptala se ještě dole, pod sto padesáti železnými schody.

Nahoře, když jsem ji, vyděšenou, zapřel o zaklánějící se konstrukci vyhlídky, už odpověď znala: Ani jedna navíc.

Důvěra je totiž největším důkazem lásky. Více druhému nemůžeme dát.

Důvěra znamená VŠECHNO. Ovšem když je zlomena, Promiň už neznamená NIC.

Důvěra nikdy není slabost, hloupost, negativum. Důvěra je vždycky přednost. Když lidé moji důvěrou zklamou, nezničí krásu ve mně, zničí krásu mezi námi - zničí důvěru.

Důvěřovat znamená mít o problém míň. Z absolutní důvěry vychází dalajlama. Říká, že jsou jen dva druhy problémů. Ty, které mají řešení, a ty, které nemají řešení. Pro ty, které mají řešení, je zbytečné se trápit. Pro ty, které nemají řešení, je také zbytečné se trápit. Důvěra v druhé představuje právě toto myšlení.

Už v knize Dvanáct srdcí ukazuji, že důvěra je testerem druhého člověka. Důvěra je být někomu moc, aby Tě zklamal, ale současně věřit, že to neudělá. Zklamání důvěry je jeho problém, ne náš. Osoba, která Tě skutečně miluje, Tě totiž nikdy nezradí, bez ohledu na výhodnost situace, která se jí nabízí.

Být zklamán osobou, které důvěřuješ, je ta nejjednodušší odpověď na otázku: Opravdu mě miluješ? Je to odpověď, která se vyjadřuje beze slov. Činem.

Láska totiž není o tom, jak moc říkáš "Miluji Tě", ale jak moc dokazuješ, že je to pravda.

Důvěřovat znamená nevěřit slovům, ale činům.

Co má důvěra společného s papírem? Jak jsem ji nejlépe pochopil já?

Život, věřte mi, je příliš krátký na to, abychom se ráno budili s lítostí, milovali lidi, kteří s námi nezacházejí správně, trápili se pro ty, kdo se netrápí pro nás.

V životě mě podvedly dvě ženy. Z prvního podrazu jsem se nemohl vzpamatovat. Vzal jsem si ho osobně, jako kdyby to, že je někdo podrazák, byl můj problém, a ne jeho.

Když mě podvedla ta druhá (a litovala), ptala se: "Proč je tak těžké mi podruhé věřit?"

Odpověděl jsem otázkou: "A proč je tak těžké poprvé dodržet slib?"

Důvěra je pro mě jako papír. Když ji zmuchláte, vždycky to bude poznat.

Důvěra je něco, co trvá dlouho vybudovat; jednu minutu zničit; a navěky se snažit to opravovat.

Já se opravování papíru nezúčastňuji. Když jsem potkal svou současnou partnerku, vzala mě do papírnictví, mezi školáky, a ukázala na gumu. "Tohle je pro mě důvěra. Po každém zklamání se zmenšuje. To znamená, že po každém zklamání už nebude taková, jako byla předtím."

Proto "Důvěřuji Ti" znamená více než "Miluji Tě". Milovat někoho můžete i vícekrát. Třeba když se po mnoha letech vrátíte k dávné studentské lásce.

Ale druhá důvěra neexistuje. Kde není důvěra, není vztah. Tam jsou jen dva lidé trávící čas spolu.

Když jsme kráčeli lesem od Špulky, popisovala mi to, co cítí, slovy, které zná asi každý: "Miluji ho, ale nevěřím mu."

Z té odpovědi byla zmatená. Přitom to nebyl žádný rozpor.

Osobě, kterou milujeme, nemusíme vždycky důvěřovat. Nicméně osobu, které důvěřujeme, vždycky milujeme.

Důvěra je nadřazená lásce. A ve vztazích jakéhokoli druhu je důvěra nejvíc.

Proč, prosím, nikdy nezklam

Existuje jediná věc, ze které mám ve vztahu skutečný strach. Nechci, aby mi partnerka, přítel, společník někdy řekli: "Udělali jsme hroznou chybu."

"Jakou?" zeptal bych se.

"Důvěřovali jsme ti."

Nedokázal bych to opravit. A já už vím proč.

Partner si nás nikdy nevybírá. Vybírá si nás jeho srdce. A zlomit člověku srdce, podobně jako zklamat jeho důvěru, nelze vícekrát.

Nikdo na tomto světě nedůvěřuje jen tak. Pokud už řekne "Důvěřuji Ti", znamená to současně "Nenuť mě, abych toho litoval." Lidé totiž důvěřují jen tak dlouho, dokud je činy druhých nenutí pochybovat. Tam, kde se jednou začne rozprostírat pochybnost, začne současně ustupovat důvěra. Jsou jako olej a voda. Nesměsitelné. Když je jednoho (pochybnosti/důvěry) víc, je druhého (důvěry/pochybnosti) vždycky míň.

Komu stojí za to důvěřovat?

Komu stojí za to důvěřovat

1. Kdokoli může říct, že nás miluje. Zvykněme si na to. Sousloví "Miluji Tě" neznamená nic, dokud mu člověk nedá svými činy význam.

2. Kdokoli nás může takzvaně milovat, dokud v našem životě svítí slunce. Jste-li bohatí, úspěšní, mladí, krásní, šťastní, zvykněte si na to. Teprve v bouři ovšem poznáme, kdo nás SKUTEČNĚ miluje.

3. Opravdový vztah nastává tehdy, když si dva lidé mohou říct úplně cokoli. Absolutně všechno. Tehdy totiž mezi nimi přestanou být tajemství, lži.

Mnoho mužů se mylně domnívá, že když jim žena vypráví o svých problémech (o tom, co se jí ve vztahu nelíbí), tak si stěžuje. Ne, to neznamená, že si stěžuje. To znamená, že nám důvěřuje. Věří, že pro ni vztah ještě bude mít hodnotu.

Když jsem jako malý zklamal něčí důvěru, také jsem si dětinsky myslel, že mohu přijít a požádat, ať dostanu novou.

Dnes už vím, že důvěra se nedává. Důvěra se získává.

A nezískává ji jen tak někdo. Obvykle pouze ten, kdo je schopen vidět smutek za naším úsměvem, lásku za naším strachem a důvod za naším mlčením.

Post scriptum:

Zabouchla dveře mého auta, já ještě stáhl okénko, abych se rozloučil.

"Petře, povězte mi. Když ho pořád miluji, ale už mu nevěřím, co je vlastně láska bez důvěry?"

  • Jak budovat vztah přes všechny těžkosti? O tom je kniha 250 zákonů lásky.
  • Jak pochopit partnera, který s námi budovat nechce? O tom je kniha Dvanáct srdcí.
  • Jak přijmout samotu, najít po rozchodu sebehodnotu, sebejistotu, sebevědomí, zkrátka cestu k sobě samému? O tom je kniha 100 nejkratších cest k Tobě.
  • Jak se vyrovnat s vlastními emocemi, které nás staví proti rozumu? O tom je kniha Protože.