Jak na odškodnění za úraz na zledovatělém chodníku?

Odškodňování úrazů kvůli neuklizeným chodníkům je plné paradoxů. Zákon a soudní výklady jsou méně přísné na ty, kdož chodník vůbec neuklidí, než na ty, kdo ho uklidí špatně. Je tedy lepší sníh a náledí neodklízet, protože tak aspoň chodec vidí reálný stav chodníku? Jak se v tom vyznat?

Úraz na ledu

V nočních hodinách 21. ledna 2017 občan při přestupu na autobusové zastávce v Praze uklouzl na chodníku a zranil se. Nebyl opilý, měl na sobě rovněž vhodnou - zimní obuv. Chodník, jehož úklid proběhl naposledy před více než dvěma dny (18. 1. 2017, přičemž mrazy dále pokračovaly), byl však v té době namrzlý a pokrytý sněhem. Poškozený se domáhal na Technické správě komunikací hl. m. Prahy zaplacení bolestného. (Tato městská příspěvková organizace byla zrušena v roce 2020, a odpovědnost tak přešla na Magistrát hl. m. Prahy.)

Odškodnění mu ale vyplaceno nebylo, a tak se poškozený obrátil na soud. Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Ovšem odvolací soud změnil rozsudek prvostupňového soudu tak, že žalobu zamítl. Podle soudu totiž vlastník či správce komunikace odpovídá jen za újmu způsobenou závadami ve schůdnosti, které musí mít charakter nepředvídatelné změny ve schůdnosti.

Co je závada ve schůdnosti komunikace a její nepředvídatelné změny

Podle judikatury - rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se závadami ve schůdnosti rozumí "natolik závažné změny ve schůdnosti, že chodec ani při opatrné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Musí tedy jít o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti, již chodec nemůže předpokládat" (např. usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 2731/2008 ze dne 8. 9. 2010 nebo spis. zn. 25 Cdo 3042/2016 ze dne 28. 6. 2017).

Soud zhodnotil, že v době úrazu poškozeného několik dní mrzlo a chodník byl "na první pohled namrzlý a mírně posněžený", a proto občan mohl a měl předpokládat "zhoršenou kvalitu schůdnosti chodníku jako celku" a zvýšit svou opatrnost při pohybu. Soud dodal, že nebylo zjištěno "nic, co by napovídalo, že by snad na jinak relativně dobře schůdném chodníku zastávky autobusu byla náhle a neočekávaně v určitém místě změněna kvalita pochozí struktury komunikace", například náhlá a neočekávatelná zmrzlá plotna. K úrazu tedy podle odvolacího soudu nedošlo v důsledku závady ve schůdnosti, a tak žalobu zamítl a odškodnění nepřiznal.

Stav chodníku byl předvídatelný, a tak soud zamítl odškodnění

Soud tak uzavřel, že chodník byl viditelně namrzlý a pokrytý sněhovým popraškem, a proto se o závadu ve schůdnosti nejednalo. (Tedy aspoň v tom právním, resp. judikatorním smyslu. Přitom ale všichni víme, jak snadné je v zimním období i při náležité opatrnosti uklouznout, a to i na relativně uklizeném chodníku.)

Poškozený se proto obrátil přímo na Ústavní soud, protože s ohledem na výši žalované částky bolestného 22 071,20 Kč nebylo přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu.

Předvídatelnost stavu chodníku je jedna věc, ale možnost reagovat věc druhá

Ústavní soud zdůraznil ve svém nálezu ze dne 1. prosince 2021, že utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem (jen) na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný (spis. zn. II. ÚS 1991/20).

Je třeba na jedné straně zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na druhé straně zhodnotit, nakolik vlastník či správce komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.

Odvolací soud však vyloučil nárok poškozeného na náhradu újmy na zdraví jen proto, že stav chodníku označil za předvídatelný pro poškozeného jako chodce. Nezabýval se tedy kupř. tím, zda správce komunikace (TSK) neporušil svou povinnost, když chodník nebyl po několik dnů uklizen.

A pokud jde o odkaz soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak otázka, zda mohl chodec na stav chodníku účinně reagovat, nebyla Nejvyšším soudem zkoumána.

Jaká jsou kritéria pro odškodnění a jeho výši

Ústavní soud připomenul, že již v nálezu (spis. zn. I. ÚS 2315/15) vyložil, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel.

V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod.

Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace.

Soudy řešící spory o náhradu škody za poškození zdraví na neuklizených chodnících by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být kritériem jediným, uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. prosince 2021 (spis. zn. II. ÚS 1991/20).

Copak se chodníky nemusí uklízet, protože chodci vidí, že jsou zledovatělé či zasněžené?

V zimním období bude typicky docházet k tomu, že chodník bude pokryt vrstvou sněhu či ledu, logicky konstatuje Ústavní soud. Pro chodce je takový stav komunikace "předvídatelný", protože sníh či led na chodníku je zpravidla patrný a každý chodec je srozuměn s možností uklouznutí a pádu.

Pokud by byla odpovědnost za závady ve schůdnosti spojena jen s "nepředvídatelnou" závadou ve schůdnosti, nemohla by se nikdy odpovědnost uplatnit ve vztahu k těmto typickým situacím, kdy dojde k úrazu v důsledku toho, že namrzlý či zasněžený chodník zůstane jako celek neošetřen.

Právní paradox v rozdílu odpovědnosti za neuklizený a špatně uklizený chodník

Neošetří-li vlastník (správce) namrzlý či zasněžený chodník, bude případný úraz řešen v režimu obecné odpovědnosti dle občanského zákoníku. Zatímco pokud určité ošetření provede, ale ne zcela důsledně, a v důsledku ojedinělé zasněžené či namrzlé plochy dojde k úrazu, bude věc posuzována v režimu odpovědnosti za závady ve schůdnosti.

"Vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit." (§ 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích)

Závadou ve schůdnosti se rozumí "taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům" (§ 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích).

Zajišťuje-li výkon správy komunikace správce, nese za újmu odpovědnost namísto vlastníka komunikace, který ovšem ručí za splnění povinnosti k náhradě újmy. Režim odpovědnosti za závady ve schůdnosti je přitom pro vlastníka (správce) komunikace přísnější. Méně přísnému odpovědnostnímu režimu tak paradoxně podléhá ten, kdo žádné ošetření komunikace neprovede. (§ 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích)

Jak tedy postupovat?

Ústavní soud proto určil ve svém nálezu (spis. zn. II. ÚS 1991/20, ze dne 1. prosince 2021), že utrpí-li chodec újmu na zdraví v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena s poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný.

Na jedné straně je potřeba zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na straně druhé je nutné zhodnotit, nakolik vlastník či správce komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.

Z právního pohledu není samo o sobě rozhodující, v jakém odpovědnostním režimu (jak bylo uvedeno: podle obecné odpovědnosti, nebo odpovědnosti za závady ve schůdnosti) toto hodnocení proběhne. V nálezu Ústavního soudu pak naleznou soudci, advokáti, další právníci i právní samouci další procesní návody, jak postupovat.

Řešení případu

Při řešení onoho konkrétního případu Ústavní soud vytkl odvolacímu soudu dále též, že věc neposoudil z hlediska obecné odpovědnosti dle občanského zákoníku. Nezabýval se tedy tím, zda skutečnost, že chodník nebyl po několik dnů ze strany TSK jako správce komunikace ošetřen, nesvědčí o porušení povinností TSK.

Ústavní soud proto rozhodnutí odvolacího soudu, které odmítlo přiznat odškodnění, zrušil. Obecný soud se musí v každém případě již řádně zabývat tím, zda stav komunikace v době úrazu - namrzlé a pokryté sněhem - nebyl důsledkem pochybení při údržbě komunikace ze strany TSK.