Jak nabrat sílu, když padneme na dno?

06.06.2021

Moje nejhlubší dna znáte. Popsal jsem nejen nejtěžší okamžiky svého života, ale také cestu z nich. Právě tyto prožitky, které se datovaly už od raného dětství, ve mně podnítily zájem o studium psychologie, o pochopení vztahu mezi myslí a duší, mezi rozumem a citem, mezi problémy, které nás oslabují, a jejich řešením, které nás posiluje. Ať už se to týká neuzavřené minulosti, pochyb o nás či druhých, nebo střetu se lháři.

Problém špatného pocitu

Když se nám něco nepovede nebo nám někdo ublíží, přirozeně z toho máme špatný pocit. Přičemž špatný pocit nedokáže vyvolat jinou než špatnou myšlenku. Špatná myšlenka nemůže vést k jinému než špatnému činu. A špatný čin neumí vytvořit jiný než špatný výsledek, který následně ještě zhorší původní špatný pocit.

Psychologie říká, že člověk, kterému se něco nevydaří, spadne do energetické spirály. To znamená, že pokud je na začátku špatný pocit, postupně se tento člověk cítí pořád hůř. Čím déle přemýšlí o svém životě, tím více si uvědomuje, co všechno už pokazil, kdo všechno ho kdy zranil, nebo má dojem, že se v jeho životě postupně kazí vlastně úplně všechno.

Ale to jenom proto, že se NALADIL NEGATIVNÍM způsobem. Že si ze všeho, co se mu děje, podvědomě vybírá jen to, co mu nevychází. Nevnímá nic z toho, co mu dál vychází, neváží si toho, čeho by si vážit mohl, pohrdá důležitými věcmi i maličkostmi, přehlíží je. Ale to neznamená, že na jeho přítomnosti nic dobrého není.

Kouzlo změny úhlu pohledu

To, co já obecně dělám s lidmi, kteří mně důvěřují a chtějí změnit svou energii, je například to, že se snažím OBRÁTIT jejich myšlení. Jinak řečeno: Nesnažím se změnit jejich život. Vím, že stačí změnit jejich myšlení a život se už změní sám, protože začnou vidět stejné věci jinak. Začnou víc věřit v sebe, víc si všímat maličkostí, a to pouhou změnou úhlu pohledu.

Už dávno jsem poznal, že lidé se špatným pocitem ze všeho nejméně oceňují sami sebe. Když se dívají se špatným pocitem do minulosti, ignorují, co dokázali překonat, podceňují, co náročného už dokázali zvládnout, zapomínají, s čím těžkým se kdy dokázali vyrovnat a jak daleko už na své cestě dokázali dojít. O všech svých úspěších přemýšlejí tak, jako by to byla samozřejmost, banalita, jako by to ani nebylo těžké nebo jako by na tom nezáleželo.

A tak moje nejčastější otázka, když se probíráme minulostí člověka, zní: "Ty NEOSLAVUJEŠ tohle VÍTĚZSTVÍ? Třeba to těžké, co Tě tady srazilo a Ty jsi to celou dobu vydržel? Nebo to špatné, čemu jsi tady dlouhodobě čelil a co jsi dokázal ustát? Nebo to dobré, co Tě tady potkalo, to dobré, co Tě potkává teď - i když to je z Tvého pohledu taková prkotina, jako že jsi zdravý, že máš zdravé dítě, že žiješ zrovna v tomhle šťastném místě planety, kde kolem Tebe nelétají žádné rakety, nebo že můžeš dnes volně dýchat?"

Lidé, kterým tohle připomenu, se zpočátku diví. Oni na tom, že mají šťastný život, nevidí nic zvláštního. Dokonce oni si ani neuvědomují, že mají šťastný život. Jsou tak zahledění do svých negací, že si neuvědomují širší pohled - jak je právě ten jejich život, byť s problémy, požehnaný. Tihle lidé, když hodnotí svůj život, vidí pod vlivem pohledu nedostatku jenom spoustu vlastních slabostí, chyb, proher, to všechno pečlivě sčítají, ale už si neuvědomují to, že TO VŠECHNO DO TÉTO CHVÍLE POŘÁD ZVLÁDAJÍ, že tu pořád jsou. Ke své síle jsou absolutně slepí.

Proč neděkuješ, Petře?

Ale já všechny tyto lidi chápu. Byl jsem stejný jako oni. Proto pro ně píšu magazín. Píšu o všem, čím jsem si sám prošel.

Když jsem dostal řidičák, vezl jsem svého dědu do nemocnice. Spěchal jsem, protože mu nebylo dobře. Rozčiloval jsem se, kdykoli mě někdo na silnici zdržoval. Děda jenom kroutil hlavou: "To je zvláštní, Petře. Kdykoli Ti na semaforu padne červená, nadáváš. Ale kdykoli křižovatkou projíždíš na zelenou, neděkuješ."

To byl jediný z okamžiků, kdy jsem si uvědomil, co dokáže pohled nedostatku, potažmo negativní pocit. Ale o práci s nimi je vlastně každý z mých magazínů, byť se vždy zabýváme jiným tématem osobního rozvoje.

A tak jsem postupem let dospěl k tomu, k čemu vedu i své čtenáře nebo posluchače: I kdyby to jediné, co jste dneska dokázali, bylo ustát nějakou těžkost, "jenom" přežít tenhle den, "jenom" vydržet pod všemi balvany, které na Vás dnes život nakladl, stát na nohou nebo dát se dohromady, TAK NA SEBE MŮŽETE BÝT HRDÍ. A za ten den být vděční. Protože potom tento den nebyl zbytečný. Protože to byl den VAŠÍ SÍLY. Ale musíte si to uvědomit.

Tak je možné špatný pocit změnit v dobrý. Špatný pocit nevytvoří dobrou myšlenku. Aby vznikla dobrá myšlenka, dobrý čin, dobrý výsledek, tedy i dobrý život, musí vzniknout nejprve dobrý pocit. Špatný pocit a špatné myšlenky nikdy nemohou vytvořit dobrý život.

  1. Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Síla nevzniká tehdy, když jde v životě všechno snadno. Ale naopak tehdy, když nám život dává pořádně zabrat.
  2. Nemůžete-li čerpat sílu z přítomnosti, sajte ji ze své minulosti. A neříkejte, že to nejde. Naučte se děkovat za to dobré, co Vám život dovolil prožít, ALE TAKÉ za to těžké, na čem Vám umožnil vyrůst, zesílit, ponaučit se.
  3. Nebuďte slepí ke své síle. Jste mnohem silnější, než si ve špatných pocitech myslíte - tehdy, kdy se domníváte, že nic nejste a nikam nedojdete. Proberte se. Ohlédněte se, kam už jste v životě došli, co všechno jste se od prvního nádechu naučili a kolik náročného překonali. Na světě je mnoho lidí, kteří to, co Vy, nedokázali a kteří, být na Vašem místě, jsou naprosto hrdí. Tak buďte i Vy. Máte na co. Vždycky. Že to nevidíte, neznamená, že to neexistuje. Jen musíte někdy sundat tu černou punčochu z očí.