Jak nepolevit v cestě za svým snem?

Mezi lidmi, kteří v životě uspějí, a těmi, kteří svých snů nedosáhnou, je rozdíl hlavně v tom, že ti, kdo uspěli, včas pochopili, že splnění snu není spojeno až s protnutím cílové pásky, ale už s vykročením na cestu, jež sama o sobě znamená splněný životní cíl. Lidé, kteří vědí, že už jsou na cestě, dokážou být přiměřeně spokojeni i nespokojeni. Šťastní proto, že vykročili. Nešťastní proto, že ještě je o co usilovat - tím jsou motivováni jít pořád dál.

Kdo je motivován pouze cílem, protnutím cílové pásky, může celý život prožít v nespokojenosti, že svého cíle ještě nedosáhl a možná ani nedosáhne. Kdo je ale motivován cestou, může prožít štěstí každý den svého života, protože mu jeho každodenní cesta už dává smysl a naplnění.

Svůj magazín FC píšu každé dva měsíce už deset let proto, aby se lidé nevzdávali, je-li pro ně v životě něco důležité. Zjistí-li, že objevili slepý konec cesty, aby změnili cestu, ale ne cíl. Aby šli jinudy, třeba o dva kroky zpátky, ale pořád vnímali svůj cíl. To, co jim dává smysl a naplnění.

Nové vydání magazínu FC je celé zaměřeno na vnitřní práci se stresem (více ZDE). Z magazínu víte, jak důležitý je pro člověka vnitřní dialog, autorozhovor, tedy interview, které děláme sami se sebou. Stačí jednou týdně. Víkend je na to optimální.

Nezdrží Vás. Je to pouze 7 otázek, lze si je snadno zapamatovat:

1. Čím mě potěšil tento týden?

Učme se přicházet ze Země dostatku. Učme se vnímat víc než smutek, chyby, bolesti - to, co nám nevyšlo, nefungovalo. Učme se uvědomovat si to, z čeho máme dobrou energii.

Naučíme se pozitivně pracovat s pamětí, minulostí, vzpomínkami. A poznáme, že na co se zaměřujeme, to v naší mysli roste. Že naši přítomnost vytváří ani ne tak naše minulost, ale její vnímání naší myslí. Jsou totiž lidé, v jejichž minulosti se urodilo mnoho krásného, ale oni toho litují - litují totiž, že je to pryč. A stejně tak jsou lidé, v jejichž minulosti se stalo něco špatného, a i oni toho litují - litují, že se to vůbec stalo. Z toho je zřejmé, že není tak důležité, co se konkrétně přihodilo, ale jak to vnímáme. Jinými slovy: Zda přicházíme ze Země nedostatku, nebo Země dostatku. Zda dokážeme být vděční, třeba i za zkušenost.

Nejprve si ale vzpomeňme, co dobrého se stalo. Co se povedlo. Co nám vyšlo. Z čeho si nejsnáze dokážeme vyrobit dobrý pocit. Co nám dá první energii a motivaci jít dál.

2. Jakým ponaučením mě tento týden vybavil?

Člověk je chybující tvor, a přesto vnitřně roste. A to proto, že se chybami učí. Všichni nějaké chyby děláme, nikdo nejsme dokonalý, a tak jsme každý týden o něco moudřejší.

Jen si musíme své chyby umět uvědomit a přiznat. Pak je dokážeme neopakovat.

Mnoho lidí stojí na místě jen proto, že zkamení v minulosti. Litují svých přešlapů a toho, že je nemůžou vrátit, změnit, opravit, protože zpátky do minulosti se nejde dostat. Přitom je to mýlka. My nepotřebujeme návrat v čase. Nám stačí tu chybu neopakovat. Už tím ji ze svého života navždy odstraníme a stane se jen historickým inventářem v našem archivu.

Tato sebereflexe nás učí první pozitivní práci s negacemi - vděčnosti za vlastní chyby.

3. Bylo mé každodenní úsilí v tomto týdnu v rovině s mým dlouhodobým cílem?

Chceme-li vyjít schodiště, je důležité postupně pokořit každý schod. Bez ohledu na naši momentální vzdálenost od cíle potřebujeme, aby naše každodenní kroky vedly správným směrem. Pokud vedou, jednou cíle dosáhneme. Pokud nevedou, cíle nelze dosáhnout.

• Jestliže necvičíme, nemá smysl toužit po vysportované postavě.
• Jestliže nepracujeme na své životosprávě, nemá smysl snít o lepším zdraví.
• Jestliže jsme negativní, nemá smysl doufat v pozitivní život.

Činy vytvářejí výsledky. Nezměněné činy vytvářejí stejné výsledky. To znamená: Jestliže chceme změnit výsledky, musíme změnit své činy. Albert Einstein zašel ještě dál: "Žádný problém nelze vyřešit za použití těch samých myšlenek, které ho vytvořily." Proto je toto vydání magazínu FC zaměřeno na sebezocelení, postupné zesílení našeho myšlení.

Třeba i denně se ptejme: Vedly mé dnešní kroky k mému dlouhodobému cíli? Pokud ano, jsme cíli blíž. Tak prosté to je. S tím souvisí i následující otázka.

4. otázka: Co šlo v tomto týdnu zvládnout lépe?

Možná jsme někomu neuměli říct NE, a kvůli tomu jsme museli odložit svůj sen. Nečilme se na sebe, prostě na sobě zapracujme (viz článek Jak se naučit říkat NE).

Možná jsme se zachovali nabubřele a pyšně, a kvůli tomu ztratili důležitou osobu. Ani zde se neužírejme, prostě chybu opravme (viz článek Jak se naučit pokoře podle dalajlamy).

Možná jsme od někoho druhého očekávali pomoc, a ona se nedostavila. A jen proto jsme přišli o drahocennou energii (viz článek 8 věcí, které přestaň očekávat od druhých).

Možná jsme si vzali příliš osobně cizí slova a činy, nechali se otrávit škodolibostí nebo zlomyslností. No a? Tak tu rezervu odstraňme (viz článek Jak si nebrat cizí jed osobně).

Přímo na tomto webu je pro členy FC Klubu a FC Premium víc než 5000 článků pro okamžitou pomoc. Stěžejní témata osobního růstu rozebírám také v magazínech a knihách. Prostor i inspirace pro zlepšení jsou tu ustavičně. I proto si položme tuto otázku:

5. Co konkrétně způsobilo mé nekonání?

Strach? Odrazování okolím? Výmluva? Pohlédněme do očí vlastní slabosti. Pojmenujme svůj nedostatek, posviťme si na něj jako na bubáka, kterého se v noci bojíme, protože si myslíme, že je určitě pod postelí nebo ve skříni. Tím rozsvícením totiž okamžitě zmizí.

Lidé se nejvíce bojí neznámého. Jejich mysl je brzdí přemýšlením typu "Co kdyby...?" v negativním smyslu. Přitom se stačí zeptat "Co kdyby...?" v pozitivním smyslu. Místo "Co když to nevyjde?" se zeptat také: "A co když to vyjde?" Nebo: "Co se v nejhorším případě může stát?"

Strach není nepřítel. Je to bodyguard, který varuje: "Pozor, na tomhle obzvlášť záleží. Jdi dál, ale buď opatrný!" Neříká: "Pozor, zastav se, raději nepokračuj!" Strach se totiž poráží tak, že uděláme přesně to, čeho se bojíme, jen obezřetně. Tak se překonávají domněnky a mindráky. Tak se posouvají limity člověka. I proto je tu i předposlední otázka:

6. Jaký nepořádek si v hlavě potřebuji uklidit?

Možná nás někdo zradil, zklamal, podrazil. Možná jsme nesprávně reagovali. Možná jsme sami sebe připravili o energii. Máme na čem pracovat? Super.

Proveďme si i po tomto týdnu inventuru svého okolí, ovšem pozitivně. Uvědomme si, že z dlouhodobého pohledu nezáleží na lidech, kteří nás srážejí a opouštějí, nýbrž na těch, kteří nás zvedají a podporují. Netrapme se lidmi, kteří se netrápí pro nás, nezaměřujme se na ty, kteří nám odčerpávají sílu, ale naopak investujme svůj čas a myšlenky do těch, kteří nám sílu dávají. Nikdo nám nedokáže vzít náš klid bez toho, abychom mu to sami dovolili.

Týden je dost na to, aby nám v hlavě vznikl chaos a nepořádek. Protřiďme to, co jsme si dovnitř za ten týden natahali. Zbytečné vyhoďme, potřebné založme. Proberme zejména všechny lítosti, soudy, vzteky. Zopakujme si, že v každém okamžiku děláme to nejlepší, co umíme. Z nevhodné reakce se poučme, tečka. Z chyby vyrobme zkušenost, tečka. A hlavně se začněme znovu soustředit na co, co můžeme ovlivnit. Viz poslední otázka:

7. Jaké smysluplné činy vykonám v příštím týdnu?

Obraťme list. Nový týden znamená nový začátek. Je jako nová nepopsaná stránka a plnicí pero držíme my, tvůrci své změny. Inspirujme se tedy základními otázkami:

• Co v příštím týdnu opravdu CHCI?
  
• Na co si přeji být HRDÝ přesně za týden touto dobou?
• Jaké konkrétní  překážky toužím PŘEKONAT, jaký dílčí cíl ZVLÁDNOUT?

Pamatujme si: Pokud chceme ve svém životě vidět změnu, musí vyjít z nás.