Jak přimět chybujícího člověka, aby se změnil, když on své chyby nevidí.

25.04.2021

Je možné změnit člověka? Kdekdo nám bude tvrdit, že nelze a ani bychom to neměli zkoušet. Že láska znamená především přijmout člověka takového, jaký je, s jeho nedostatky, vadami, rezervami, ale také s neduhy, zlozvyky, všemi projevy. Máme tedy pasivně sledovat třeba i to, jak sám sebe ničí, jak nevidí to, co my dávno vidíme, jak ztrácí to, co je pro něj důležité, a přitom to přehlíží nebo nedomýšlí?

Co když jsme to už zažili v předchozím vztahu? Co když víme, že nás každým svým krokem, aniž by to chtěl, odhání a jednou toho bude velmi litovat? Co když se nyní těžce proviňuje na vlastním dítěti a jednou ho to bude mrzet a rád by vrátil čas do dnešního dne? Jak mu to vysvětlit, pokud nám na něm opravdu záleží?

Kdo otevře Řešidlo, novou knihu mých odpovědí na Vaše nejčastější otázky, pochopí, že člověka nejde změnit zvenčí. Ale lze ho přimět, aby se změnil zevnitř. Jinak řečeno: My nikdy nemůžeme změnit druhou osobu, ale ona může změnit sebe. Sečteno, podtrženo: My ji můžeme přimět, aby přehodnotila své chování, a tím ovlivnit změnu jejího chování, rozhodování nebo myšlení.

Ale musíme to umět.

Aby se totiž člověk změnil, musí se CHTÍT změnit. Aby se chtěl změnit, musí pochopit, že způsob, jakým doposud jedná, ho o něco důležitého PŘIPRAVUJE. Že tento způsob je pro něj NEVÝHODNÝ a v součtu ZTRÁTOVÝ. On to do této chvíle vidět nemusí. Může si myslet, že způsob, jakým jedná, je naopak pro něj výhodný a ziskový.

Například: Lže a nevnímá na tom nic špatného. Ignoruje nás nebo jinou důležitou osobu svého života - typicky dítě - a nedochází mu, že mezi sebou a druhým vytváří propast, která už nikdy nemusí jít zacelit. Opakovaně podvádí a neuvědomuje si, že tak přichází o člověka, který při něm věrně stojí, který ho miluje nebo který mu v těžké životní chvíli může pomoci. Ubližuje, a přitom nedomýšlí, jak moc hazarduje nejen se vztahem, ale i sám se sebou. Zkrátka jak ztrácí to, co mu jednou může šeredně chybět.

Všichni jsme jen lidé. Každý děláme chyby. Problém je, že některé chyby nejdou vrátit. A některé stojí příliš vysokou cenu, kterou později nemusí být možné ani unést.

Záleží Vám na blízké osobě? Chcete jí pomoci, aby se dovtípila už nyní? Ukážu Vám jak.

Jakých pět postupných kroků umožní přimět člověka, aby otevřel oči dříve, než ho ponaučí a vytrestá sám život, jak mu pomoci se změnit v lepší verzi svého Já?

Nejprve tři základní pravidla

Je těžké je přijmout a strávit, ale je to nezbytné. Dokud se s nimi nesmíříme, nebudeme ve svém úsilí efektivní.

Pamatujme si tyto tři zásady:

  1. Lidé se nemění tehdy, když nám záleží na nich.
  2. Lidé se mění tehdy, když jim záleží na nás, respektive když jim záleží na sobě. To znamená: Lidé se rozhodnou pro změnu tehdy, pokud je pro ně náš vzájemný vztah natolik cenný, že o nás (nebo jinou osobu) nechtějí přijít, nebo si uvědomí hrozbu jiné velké ztráty (zdraví, majetku, existence).
  3. Aby lidé pochopili, že se mají změnit, musí jim dojít, že dělají chybu. To znamená: Musejí si uvědomit souvislost mezi svým jednáním a (možným) následkem. Například mezi svým jednáním a naším odchodem od nich. Tehdy jim může dojít, že vinou svého chování ztrácejí nás. Tedy: Kdyby své chování změnili, neztratili by nás, respektive bychom se vrátili.

Jinak řečeno: Není možné změnit člověka, který ve svém jednání nespatří chybu nebo problém. Není možné změnit člověka, který nevidí příčinnou souvislost mezi svým jednáním a (možnou) ztrátou. Není možné změnit člověka, jemuž je lhostejné, že nás ztratil, který si nevšiml naší nepřítomnosti, či ji dokonce vítá.

Ano, člověk se změní, když si uvědomí, že dělá chybu a tato chyba ho stojí příliš. Bez hrozby zaplacení vysoké ceny se člověk nezmění. Neuvědomí si totiž, že ho dosavadní jednání vede ke zkáze, tudíž že je chybné a je nutné ho změnit.

Jak to ale dát najevo člověku, který to dosud nevidí?

Když pracuji s lidmi, kteří nevidí svou vlastní chybu a opakují to, co jim ve výsledku škodí, používám k tomu pět postupných kroků, které můžete použít i Vy:

Krok 1: Snaž se zjistit, co způsobuje nedostatek změny

Každý máme svůj (psychologicky řečeno) vzorec chování. To je živý organismus, rozhodně nic neměnného. Náš charakter, naše návyky i naše osobnost se mění den co den pod vlivem ztrát, zmoudření, zkušeností; učíme se od okolí, přijímáme nové podněty, přehodnocujeme, vážíme, co je pro nás výhodnější... Jinými slovy: Sami jsme součástí změny, vývoje, procesu růstu.

Nikdo z nás nechce být nešťastný, dlouhodobě odvržený či opuštěný, cítit se osamělý. Nikdo z nás neprohrává rád. Všichni přirozeně chceme jít za větším štěstím, cítit se lépe. Zkrátka všichni hluboko v sobě máme jiskru, která nás pohání k hlavnímu cíli - být spokojení. A to má háček.

Neradi si připouštíme chybu. Špatně ji snášíme. Proto je pro nás mnohdy snazší tuto chybu nepřiznat a raději svým egem rozbít vztah. Příklad, který jsem řešil:

  • Přítel mé čtenářky byl zvyklý pařit každý den. Vracel se pozdě, pokud vůbec, zpitý pod obraz a velmi nepříjemný. Bylo v tom daleko víc než jen pouhá "nezralost". Když totiž opakovaně projevila přání, ať se vzpamatuje a změní, jinak ze vztahu odejde, raději jejich vztah rozbil.
  • Její chyba spočívala v tom, že NEVĚDĚLA, proč to její přítel dělá. Proč se každý večer opíjí, respektive proč nehodlá tento sebezničující přístup změnit.

Mnohem účinnější, a praktikovali jsme to pak společně, bylo vyptat se ho, co ho nutí tolik pít:

"Děláš to proto, aby sis provětral hlavu, vypnul, odpočinul si?"

"Děláš to proto, abys ulevil své úzkosti, přepětí, nějakým starostem?"

"Děláš to proto, aby ses vyhnul nějaké odpovědnosti?"

Pamatuj: Snaž se přicházet ze strany porozumění. Co je ta JISKRA, která Tvého partnera nutí tohle dělat? Jakmile ji poznáš, můžeš ji velmi snadno změnit. Uvedu ještě jeden příklad:

  • Pár ve středním věku. Muž zničehonic začal ponižovat svou partnerku. Ačkoli byla půvabná, začal jí vnucovat, že není. Odmítal s ní spát. Kritizoval její vrásky. Napadal její postavu. Hrál s ní hru, že se o něj zajímá kolegyně a že asi bude nevěrný. Žena byla zoufalá. Napsala mi.
  • Měla silně zničené sebevědomí. Bylo to paradoxní: Přede mnou stála krásná žena, která si ale připadala odporná. Kontaktoval jsem muže a společně jsme identifikovali tuto jiskru jeho chování (psychologie jí také říká feeder, od anglického feed = krmit, tedy krmivo).
  • Muž se přede mnou sesypal. Přiznal, že si je naopak vědom krásy své ženy, a tím víc se bojí toho, že ho žena opustí s někým mladším. Ano, to on měl zdevastované sebevědomí. A jen proto, aby nebyl opuštěn, ničil svou ženu, aby ji nenapadlo jít na schůzku s někým jiným - aby byla vděčná za to, že má jeho, stala se na něm závislou a přestala věřit, že je krásná.

Ve většině případů se ti, kteří dlouhodobě ubližují, při konfrontaci sesypou. To ale není můj cíl. Můj cíl je tomu člověku pomoci, aby se pozitivně změnil (například přestal chorobně žárlit, a tím přestal ničit v první řadě sebe samotného.) Ale to už předbíhám, vraťme se na začátek.

Krok 2: Vyčkej dvakrát, pak poraď

Jestliže tušíme či dokonce víme, co stojí za partnerovou "ne-změnou", umíněným rozhodnutím opakovat to, co nám vadí, nechme ho dvakrát vystřelit tento projektil a pak mu dejme radu.

Podotýkám, že i dobře míněná rada nefunguje tak, že by vedla ke změně chování člověka, a to z mnoha důvodů. Často vyzní víc jako odsudek nebo kritika, což příjemce rady ještě posílí v odhodlání pokračovat v dosavadním jednání. Uvedu osobní příklad:

  • Když mě oslovují lidé se žádostí o pomoc, vím, že stojí o můj názor, ale ne proto, aby mě poslechli. Každý má v sobě to, čemu říkám nádoba trpělivosti. I když je žena ve zničujícím vztahu, kde dostává kapky ona i například její dítě, neodhodlá se odejít, dokud její trpělivost skutečně nepřeteče. Jakmile se člověk necítí subjektivně dostatečně zraněn, ve vztahu zůstává, nebo v případě odchodu se prosebně vrací. Má pocit, že mu druhý ještě tolik neublížil. A naopak, jakmile nádoba trpělivosti přeteče a člověk je už subjektivně dostatečně ponaučen, neudrží ho ve vztahu nic, i kdybych ho tisíckrát přesvědčoval, aby zůstal.

Jinak řečeno: Není tak důležité, co druhým říkáte. Jste totiž jen vysílač a to, aby Vašim slovům rozuměl, záleží na naladění přijímače. Jestliže Vaše slova vnímá negativně, jako zásah do své svobody, pak pro něj vždy budou odsuzováním nebo kritizováním, ačkoli jste to tak nemysleli.

Proto důvod, pro který poskytujeme dobrou radu, není člověka přesvědčit, ale přimět přemýšlet o sobě. Pokud si totiž chlapec v prvním případě (pijan) nebo muž v druhém případě (ponižovač) uvědomí, co způsobuje jejich ne-změnu, mohou přemýšlet o naší radě, která směřuje k PŘÍČINĚ jejich problému, ne k následku. U chlapce-pijana jsem se primárně nesnažil změnit jeho pití, a u muže-ponižovače jsem se primárně nesnažil řešit, jestli je jeho žena půvabná, či ne. S oběma jsem probral PŘÍČINU jejich chování. U prvního to byl pocit nedostatečnosti v práci, u druhého snížené sebevědomí, dané již historicky od dob výchovy v dětství. S prvním jsme tedy začali makat na jeho pracovním úspěchu, s druhým na zvýšení jeho sebevědomí. Pití i partnerka šly stranou.

Pamatuj: Jestliže Tvůj partner slyší skutečnou příčinu a uvědomuje si ji, byť navenek to ještě nepřizná, je pro něj mnohem těžší této pravdě odporovat, protože zná jméno hluboké jiskry, má identifikovaný opravdový problém. Pochopí, že další noc v hospodě či další ponižování partnerky tohle nevyřeší. Že problém je jinde: v práci, u rodičů. Tam by měl jednat.

Nepovede se to hned. Ano, tak šíleně zarezlí jsme v touze raději nepřiznat chybu a hodit ji na druhého. Proto se vyplatí zachovat si asertivní přístup, kdykoli zase partner zaútočí, a klidně na jeho výlev reagovat slovy: "Takže pořád máš problémy v práci? Pořád máš málo sebevědomí?"

Krok 3: Modeluj chování, které chceš vidět

Je rozdíl mezi tím dát partnerovi radu a nastavit mu zrcadlo. To druhé znamená ukázat mu, že:

  1. jeho problém jde vyřešit,
  2. že existuje někdo, kdo to už dokázal,
  3. jak je pozadu, když svůj problém neřeší.

Psychologie tomu také říká přimět ke změně inspirací. Někdo to řeší tím, že jakoby mimoděk vypráví o kamarádovi/kamarádce, jehož partner stejný problém překonal. Případně jak odlišně se chová jiný partner v jiném vztahu. Nebo: "Podívej na tamtoho člověka, jak se úžasně chová. Hm, to není křupan."

Pozor! Není to přímá výtka nebo porovnání. To, že by MOHLO jít o přímou výtku či porovnání, si už partner dovodí ve své hlavě. Možná to vyvolá jeho útok. "To mluvíš o mně?" nahodí "osobní" rovinu. Ale my ji nepřijmeme. "O Tobě? Prosím Tě! Copak jsi křupan, který by mi nepomohl do kabátu?"

Aby modelace fungovala co nejúčinněji, je důležité dodržet tři zásady:

  1. Je to o naznačování (ukazování), ne o výslovném osočení. Partner si musí přijít sám na to, že by se měl chovat odlišně.
  2. Je to o pozitivitě, ne o negativitě. Celé poselství by mělo obsahovat vzkaz: "Podívej, s čím (dobrým) bys mohl začít!", nikoli: "Proč to (špatné) pořád děláš?"
  3. Je to o zrcadlení. Všichni máme v mozku takzvané zrcadlové neurony, které nás nutí, a to i podvědomě, napodobovat druhé, třeba v jejich mimice nebo gestech. Právě díky nim se tak rádi okamžitě srovnáváme. Jestliže nepoužijeme žádný třetí příklad (osobu mimo náš vztah), ale rozhodneme se dávat SAMI partnerovi pozitivní příklad, bude pomalu přejímat chování, které vidí u nás. (Všimnout si to můžeme u maličkostí typu řeči nebo jednotlivých slov, která pravidelně vycházejí z našich úst, ale on si je bezděky vezme za vlastní).

Pamatuj: Příklady táhnou. Například pokud po protějšku chceš víc divokosti či dobrodružství, ukaž mu to nejdříve ze své strany. Předveď mu, jak trochu zariskovat může být zábavné. Sám se příště chopí iniciativy a ještě bude mít pocit, že to byl jeho nápad. Stačí jen, aby přemýšlel o tom, co svým neměnným postojem ztrácí, nebo co by svým změněným postojem mohl získat.

Krok 4: Nastav si meze

Akceptovat destruktivní chování partnera není vždy ten nejlepší způsob, jak se postarat o sebe, vztah, popřípadě děti. Pokud cítíme skutečné poškozování - fyzické nebo emoční - musíme si nastavit meze. To znamená jednoduše přestat akceptovat jisté chování, respektive dát najevo, že tady již byla hranice překročena. Uvedu bizarní příklad:

  • Pokud Vám vadí, že partner řídí auto příliš rychle, většinou nepomůže říct jen: "Nejezdi tak rychle." Obvykle je nutné vyjasnit to. Určit hranici, co konkrétně znamená "příliš rychle", zda nesmí takto jezdit, jen když s ním sedíte v autě, a jinak ať si sám jezdí riskantně, zda se smí tak prohánět na dálnici, ale už ne na okreskách, v horských serpentinách - kde jsou meze?

Pamatuj: Buď čitelný, co se týče Tvých mezí. A také si dej pozor, aby se nastavené hranice vztahovaly pouze k věcem, na kterých opravdu záleží. Protože čáry, které tím kreslíš na zemi, vymezují od té chvíle i celý vztah. Ano, může na nich ztroskotat. Anebo se stát konečně opravdu PARTNERSKÝM.

Krok 5: Buď otevřený ke své vlastní změně

Většina partnerů, neochotných přiznat svou chybu a přejít ke své změně, reaguje ping-pongem - snaží se přehodit míček na naši stranu, například slovy: "Ty se také neměníš, pokud jde o... "

Jestliže chceme přimět druhé, aby se změnili, musíme počítat s tím, že i oni mohou chtít přimět nás, abychom se změnili my. Nebo ještě jinak: Nic neučiní partnera odhodlanějším se změnit, než když uvidí nás samotné, jak přijímáme nějakou novou životní výzvu: začneme se učit nový jazyk, začneme se jinak oblékat, začneme pracovat na své životosprávě, změníme práci, image a postoj k životu. A optimálně: Pokud víme o něčem, co našeho partnera štve, vložme veškeré úsilí do vlastní změny. Zkrátka položme na oltář partnerovy změny nějakou změnu vlastní.

  • Jedna dlouhodobá čtenářka mých knih, která si přála v několika ohledech změnit svého manžela, začala zdánlivou maličkostí: cvičením. Denně měl na očích její úsilí, které vkládá do sebezdokonalení. Denně ho provokovala svými dílčími úspěchy. "Kousla se" a skutečně dosáhla svého cíle. Stala se jeho inspirací a také podporou. Nakonec sám přišel s tím, že ji obdivuje a že se rozhodl také začít s pozitivními změnami. "Pomůžeš mi s tím?" dojal ji.

Mějte na srdci: Vy dva jste ve vztahu společně a rovně. Nežádejte po partnerovi, aby něco změnil, pokud Vy postrádáte ochotu současně změnit cokoli na sobě.

Pamatujte si, prosím, z tohoto článku:

  1. Ano, svým způsobem je to pravda, že nemůžeme změnit jinou osobu, že se musí změnit ona sama.
  2. Ale to neznamená, že bychom ji nemohli ke změně přimět či inspirovat.
  3. V takovém případě o to víc ukážeme, jak důležití můžeme pro partnera být a jakou hodnotu pro něj má náš vztah - hodnotu jeho vlastního růstu a rozvoje.

Ukázal jsem jenom pět možností, ale existují mnohé další, závisející i na Vaší konkrétní situaci.