Jak se určuje renta při poškození zdraví a pro pozůstalé zemřelých zaměstnanců?

19.01.2022

Počítání nebo přiznávání rent za pracovní úrazy a nemoci z povolání je někdy složité. Se zdravotním handicapem, který utrpěl v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, si zpravidla není poškozený zaměstnanec schopen vydělávat tolik, co předtím, když byl zdravotně fit. Někdy si není schopen pro závažnost zdravotního omezení vydělávat vůbec. 

Ztrátu příjmu mu proto vedle případného invalidního důchodu až do dovršení 65. roku věku dorovnává úrazová renta - náhrada za ztrátu na výdělku, resp. přesněji řečeno, slovy zákoníku práce: náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (ačkoliv ani uznání invalidity, ani pracovní neschopnost po pracovním úrazu nebo v důsledku nemoci z povolání není nutnou podmínkou pro přiznání renty. Nějaká nemoc z povolání či určitý pracovní úraz a jejich léčení se může obejít bez pracovní neschopnosti zaměstnance, ani poškozený zaměstnanec nemusí být uznán invalidním).

Zemře-li zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pak se těm pozůstalým, kterým poskytoval výživné nebo byl povinen poskytovat výživu, tedy zvláště dětem (sirotkům) nebo manželovi či manželce (vdovci či vdově) vyplácí náhrada nákladů na výživu pozůstalých. Povinnost vyplácet rentu má zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, nebo pro kterého zaměstnanec pracoval, když došlo ke zjištění (stanovení diagnózy) nemoci z povolání. Všichni zaměstnavatelé jsou pro tyto účely účastni zákonného úrazového pojištění, takže náhrady za ně vyplácí úrazové pojišťovny, a to buď Česká pojišťovna, nebo Pojišťovna Kooperativa, Vienna Insurance Group.

Jak se náhrady počítají?

Náhrada za ztrátu na výdělku (úrazová renta) se vypočítá z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Je-li zjištěný výdělek zaměstnance po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nižší než jeho průměrný výdělek před vznikem škody, pak je zaměstnavatel, resp. jeho pojišťovna, povinen tento rozdíl dorovnat náhradou za ztrátu na výdělku. (Jinak řečeno - invalidní důchod se při počítání náhrady odečítá od výše způsobené škody, protože je jistým příjmem poškozeného, potenciálně vyšší renta se tedy o jeho výši snižuje.)

Hned po úrazu se nezaměstnanému počítá minimální mzda v původní výši...

Náhradu za ztrátu na výdělku dostává i zaměstnanec, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, protože nenalezl po vzniku škody (pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání a následné rekonvalescenci) žádné nové náhradní pracovní uplatnění přiměřené jeho zhoršenému zdravotnímu stavu. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se v takovém případě považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

Takže se mu místo výdělku, který nemá, nedosahuje (nepobírá jej), započítává jen původní výše minimální mzdy, a ne ta průběžně, v posledních letech každým rokem poměrně hodně zvyšovaná. Proto už nedochází k tomu, že se renta v důsledku valorizace minimální mzdy někomu snižuje, ačkoliv zvýšenou minimální mzdu ve skutečnosti nepobírá. (V r. 2018 bylo po mnoha letech stížností poškozených uzákoněno započítávání nevalorizované minimální mzdy v původní prvotní výši. Do té doby každé zvýšení minimální mzdy těm, co pracují, přineslo naopak absurdní snížení renty oproti těm, kteří práci nesehnali. O aktuální - stále narůstající - výši minimální mzdy jim byla snižována náhrada škody, tedy renta.) U nezaměstnaných se minimální mzda počítá totiž jen jako fiktivní výdělek, logicky, když jsou nezaměstnaní čili uchazeči o zaměstnání, tak ani minimální mzdu pobírat nemohou.

Tomu, kdo skončil na úřadu práce až později, se počítá výdělek z náhradního zaměstnání

Ovšem jinak - hůře - na tom jsou ti, kteří si zprvu našli nové pracovní uplatnění (tedy pobírali mzdu nebo plat přinejmenším ve výši minimální mzdy, ale v soukromém sektoru s ohledem na 8 stupňů zaručené mzdy, resp. platové tabulky ve veřejné sféře, zajisté většinou více peněz) a teprve později skončili na úřadu práce jako nezaměstnaní. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku, pak ji dostává ve stejné výši (s přihlédnutím k valorizacím) i nadále, i když už o výdělek (náhradní příjem po vzniku škody) přišel. Stále se mu započítává výdělek, kterého dosáhl v náhradním zaměstnání, a ne jen minimální mzda, což by pro něj většinou bylo výhodnější.

Je tomu tak proto, že se nestal nezaměstnaným v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, ale jiných skutečností, třeba v důsledku propouštění z podniku, kam nastoupil do náhradního zaměstnání. (Stal se uchazečem nikoliv bezprostředně po vzniku škody, ale až následně.) Čím vyšší se započítává náhradní výdělek, ať už minimální mzda, nebo skutečně dosahovaný výdělek, tím je logicky pak vyplácená náhrada nižší.

Náhrada po pracovním úrazu či nemoci z povolání totiž představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem či onemocněním a příjmem po úrazu či zjištění nemoci, který zahrnuje vydělanou (nebo fiktivní) částku a také případný invalidní důchod. Proč se poškozenému v evidenci na úřadu práce počítá minimální mzda, i když ji nepobírá, jako příjem, i když se to mnohým nelíbí, si znovu vysvětlíme na závěr ještě jednou, Nejvyšší soud ČR to totiž znovu v jednom z aktuálních rozsudků z r. 2019 vysvětluje.

Jak se počítá renta pro pozůstalé

Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % průměrného výdělku. Jestliže poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Jak se renta počítá, když pečujete o nemocného rodinného příslušníka?

Existují ale speciální situace, kdy není jasné, jak rentu spočítat, a tak musí určovat postup soud na základě řešení sporného případu. Jestliže zaměstnanec nemá po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) z důvodu péče o blízkou osobu příjem z vlastní výdělečné činnosti, při určení výše renty nelze vycházet z výdělku, který dosáhl v měsíci, za nějž se náhrada poskytuje (z něhož se při tomto odškodňování zpravidla vychází).

Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem renty je odškodnění snížení (omezení) nebo ztráty pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnosti dosahovat stejný výdělek jako před poškozením, odpovídá uvedeným požadavkům plně takový postup, který výdělek po zjištění nemoci z povolání nebo pracovním úrazu určuje podle pravděpodobného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, již by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránila okolnost, že pečuje o blízkou osobu, která pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.

Pravděpodobný výdělek je současně třeba stanovit ke dni, v němž poškozenému zaměstnanci vznikl nárok na rentu, vyložil a určil Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 4262/2018, ze dne 19. března 2019). Ztráta na výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a uvedeným pravděpodobným výdělkem (s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu) je v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, neboť i v době péče o blízkou osobu brání zaměstnanci, který pro nemoc z povolání není schopen konat dosavadní práci, následky nemoci z povolání, aby dosahoval takový výdělek, jaký měl před poškozením zdraví touto nemocí.

Valorizace zajišťuje sociální spravedlnost

Vláda musí každoročně rozhodnout o valorizaci náhrad a vydat o ní nařízení. Při neustálém růstu životních nákladů by se jinak životní úroveň poškozených nebo pozůstalých snižovala. Přitom, kdyby poškozený zaměstnanec zůstal ve své původní profesi, dosahoval by dnes, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho původní mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

Jak se počítalo poslední aktuální navýšení

K 1. lednu 2020 došlo k valorizaci náhrad, a to tak, že se původní výdělek braný za základ výpočtu renty - nikoliv samotná renta - a to třeba už výdělek několikrát v minulosti valorizovaný (přehled předchozích valorizací, resp. valorizačních právních předpisů, které je při výpočtu aktuální výše renty třeba zohlednit, najdete v poznámce k aktuálnímu valorizačnímu nařízení vlády č. 321/2019 Sb.) zvyšuje o 5,2 % a k tomu se přičte ještě 151 Kč.

Takže pokud někdo před pracovním úrazem vydělával v průměru 25 000 Kč měsíčně, ale po úrazu už jenom 15 000 Kč, jeho náhrada za ztrátu na výdělku činí dosud 10 000 Kč.

Nyní se zvýší původní výdělek o 5,2 % na 26 300 Kč, k čemuž se přidá ještě 151 Kč, čili celkem na 26 451 Kč, od čehož se odečte současný výdělek 15 000 Kč.

Takže valorizovaná renta bude činit 11 451 Kč.

Kdyby se nesprávně valorizovala přímo renta, tak by to bylo jen 10 520 Kč + 151 Kč čili 10 671 Kč.

Valorizace samozřejmě platí i pro lidi ve služebním poměru

Vedle nařízení vlády č. 321/2019 Sb. pro zaměstnance a jejich pozůstalé bylo pro příslušníky ozbrojených sborů a jejich rodiny vydáno valorizační nařízení vlády č. 317/2019 Sb. a pro vojáky a jejich pozůstalé nařízení vlády č. 348/2019 Sb.

Při určení náhrady za ztrátu platu po skončení neschopnosti výkonu služby poškozeného vojáka založené služebněprávním vztahem je třeba postupovat podle stejných pravidel určení náhrady jako při stanovení náhrady za ztrátu platu po skončení pracovní neschopnosti v pracovněprávním poměru a je možno použít závěry dosavadní judikatury (autoritativních rozhodnutí) Nejvyššího soudu, v níž byly řešeny otázky určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti po pracovním úrazu a zjištění nemoci z povolání, vyložil Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 1827/2019, ze dne 11. září 2019). Uvedený způsob určení náhrady za ztrátu na výdělku pak platí i pro odškodnění v občanskoprávním vztahu mezi pojišťovnou a právnickou osobou, která uplatňuje u pojišťovny nárok na refundaci vyplacené náhrady za ztrátu na služebním platu po skončení výkonu služby poškozeného.

Minimální mzda opravdu musí být počítána jako výdělek, byť jen fiktivní

Nejvyšší soud ČR rovněž připomněl již dřívější řešení otázky, jakou částku (vedle průměrného výdělku před vznikem škody a invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu) je třeba uvažovat při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnance, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, jestliže je jeho pracovní způsobilost zachována jen zčásti. Při určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je namístě uvažovat s výdělkem ve výši minimální mzdy, je-li zaměstnanec veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť tato osoba nedosahuje žádný výdělek (a to nikoliv z důvodu následků nemoci z povolání nebo následků po pracovním úrazu, ale v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí).

Nejvyšší soud svůj závěr odůvodnil tím, že žádný zaměstnanec, který by byl, kdyby to umožňoval stav trhu práce, zaměstnán v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nemůže dosahovat na nižší mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, než kolik činí minimální mzda.