Neočekávej, že vždycky dostaneš zpátky to, co dáš.

Věříte na karmu? Na zákon, podle kterého nelze sklidit něco jiného, než co zasadíte? Že když zasadíte růži, nemůžete sklidit ananas? Zlobíte se však, jak je možné, že když jste zasadili růži, růže ne a ne vykvést? Že když se k lidem snažíte chovat dobře, stejné zacházení se Vám vždy nevrací?

Na příkladu komunikace je to dobře vidět. Jak je možné, že ten, kdo se snaží druhého rozmluvit, rozmluvení se jen tak nedočká? Jak je možné, že ten, kdo dělá pořád první vstřícný krok, ne a ne ve svém protějšku probudit člověka, který by takový postup ocenil? Jak tedy funguje karma? Tak se ptá mimo jiných i Soňa: "Petře, od mámy jsem dostala Vaši knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, dokonce s Vaším osobním věnováním, moc děkuji. Těším se na ni. Prý je to kniha o karmě ve vztazích. Tak ráda bych porozuměla tomu, jak karma funguje. Proč, když se snažím lidem dávat to nejlepší, dostávám zpátky to nejhorší. Myslela jsem, že karma je založená na principu: Co vysíláš, to taky dostaneš. Už jsem ze vztahů po všech jednostranném dávání vyčerpaná a někdy mě napadá, jestli není lepší být mrcha; ty to mají snazší."

Důležité není jen to, co děláš...

Karma není nějaký ezoterický nebo nadpozemský zákon. Je to přirozený zákon příčiny a následku. Má tedy svou logiku. Ale je to KOMPLEXNÍ zákon. To znamená, v tomto případě, že důležité není jenom, CO děláme, ale taky PRO KOHO to děláme. Objasním na příkladu.

Chcete-li, aby Vám vyrostla květina, je dobré její sazeničku vložit do úrodné zeminy, ne kamkoli. Když totiž onu sazeničku vložíte, byť s nejvyšší pečlivostí, do rozpáleného asfaltu, který má taky tmavou barvu, nebo do kanystru s petrolejem, který přece také teče jako živá voda, tak sazenička bohužel uhyne.

Proto je v životě důležité nejen to, co děláte, tedy že odevzdáváte svoje maximum pro vztah, ale stejně důležité je to, S KÝM ten vztah máte.

To, že pro někoho děláte maximum a jemu to nestačí, neznamená, že Vaše maximum je nedostatečné, a proto se Vám nic dobrého nevrací, ale že to své maximum dáváte nesprávnému člověku. Nemůžete, tak jako u asfaltu nebo petroleje, očekávat zázrak - že se Vám vrátí dobro, pokud se snažíte dobře chovat ke špatnému člověku. Špatný člověk Vás pochopitelně zneužije, odkopne a ještě pomluví, a to bez ohledu na to, jak se k němu chováte. A to je ta karmická lekce, kterou dostáváte zpátky.

A proto: Neočekávejte, že vždycky dostanete zpátky to, co dáváte. Každý není jako Vy. Každý nemá srdce jako Vy. Pokud ustavičně jenom dáváte a nemáte žádnou hranici dávání, tak Vaší osobní karmou bude logicky přitahovat lidi, kteří jenom berou a nemají žádnou hranici braní.

Ponaučuješ se ze své karmy?

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem na desítkách typických případů ukazuji, co dělají lidé i s dobrým srdcem na dlani špatně a proč se jim tedy dobro nevrací. Často proto, že slepě dávají dobro tam, odkud se jim žádné vrátit nemůže. Ano, slepě. Nereagují na karmu, která jim vrací stejně toxické vztahy - opakuje jim pořád dokola tutéž látku, kterou doposud nepochopili.

Ano, karma se v tomto chová jako učitel, nespokojený se znalostmi žáka. Karma je totiž součástí života a život je škola. Život nás učí žít ve světě, jaký je. Ne ve světě, jaký bychom si přáli.

Proto potřebujeme na vlastní kůži pocítit a poznat, že jsou tady i lidé, kteří jenomberou, jenom zneužívají a dobré nikdy nevrátí. A proč to potřebujeme poznat? Abychom se naučili, pokud dáváme, mít taky hranici. Jakmile totiž po špatných zkušenostech začneme mít hranici svého dávání, tak nás automaticky a logicky opustí lidé, kteří chtějí brát bez hranic. Musejí odejít, protože s námi nebudou šťastní, naplnění. A možná nás tihle lidé po svém odchodu strašně pošpiní (že už nejsme stejně "hodní" jako dřív a podobně), ale to je dobře. Čím hůř se k nám totiž zachovají, tím spíš už nedopustíme, abychom si takové lidi ještě někdy vtáhli do života.

A i to je karma. I to, že si dáme příště sakramentský pozor na nové lidi ve svém životě. A i to je hranice, kterou si nastavujeme. Chápete? Každá špatná zkušenost, ze které se ponaučíme, se automaticky promítá do naší stále přísnější, náročnější hranice, kterou si v sobě posouváme tak, abychom stejně špatnou zkušenost už nikdy neopakovali.

A tak karma funguje tak trochu jako "vyvažovadlo". I když si myslíme, že nám ti lidé, kteří jenom brali, všechno vzali, ve skutečnosti nám něco podstatného i proti své vůli dali. Ano, za naši lásku nám dali - ponaučení. Vím, že to nejsou úplně shodné komodity, ale to nevadí. Co jsme vysílali, že potřebujeme, to jsme dostali: Zkušenost, že máme vážit, komu svoji lásku dáme.

Ne vždycky, ale ve správný čas dostaneš to, co si zasloužíš

A jsme u toho. Nejen CO dáváme, ale KOMU. To je cíl této vztahové školy života.

Když se totiž konečně ponaučíme a dáme lásku člověku, který si jí váží, vrátí se nám od něj ta láska, kterou jsme dali. A to nezřídka i proto, že ten člověk si záměrně vybere nás, osobu, jež v minulosti poznala, jak moc bolí neopětovaná láska a nechce ji už nikdy zažít, respektive o to víc ocení lásku opětovanou.

Jakmile se potkají dva kompatibilní lidé s podobně špatnou minulostí, teprve potom pochopí karmu, kterou si celou dobu vytvářeli. Dojde jim totiž, že každý z nás dostane to, co dává - jestliže to začne dávat pro sebe správnému člověku. Ale v tom dodatku je obsaženo všechno. Jedině, když začneme svou energii směřovat k pro sebe správnému člověku, vrátí se nám v podobě štěstí.

A právě to je ta květina, jež vyrostla ze správné půdy. A proto: Až nám sazenička začne vadnout, nenadávejme tomu kanystru s petrolejem. Řekněme si raději pár slov od plic sobě. Upřímně, co očekáváme od kanystru s petrolejem? Co očekáváme od člověka, který jenom bere?

Je to jako s rádiem. Jestliže chceme slyšet tóny, které máme rádi a které běží na konkrétní frekvenci, musíme nejprve najít tu stanici, která ty tóny na té frekvenci vůbec vysílá. Nestěžujme si na rockovou rozhlasovou stanici, že nehraje operu.

Pamatujme si, prosím:

1. Každý člověk pro nás není určen. Lidé jsou různí.
2. To, že je něco normální a automatické pro nás, neznamená, že je totéž normální a automatické pro kohokoli dalšího.
3. Proto potřebujeme najít člověka, který je s námi kompatibilní, synchronní, pro kterého je normální a automatické to, co je normální a automatické pro nás.