Proč je mezi lidmi tolik kopií a tak málo originálů?

Psal jsem o emočních manipulátorech, jejichž strategie je založena právě na potřebě ocenění zvenčí. Manipulátor je zprvu dá. Pak už je dávat odmítá - pokud neuděláme to, co si přeje. Spoléhá na závislost člověka na vnější lásce, pochvale, energii.

V diskrétní zóně, kde mi svěřujete své problémy, jste mě zahrnuli otázkami, z jejichž šíře je patrné, kolik podob může mít potřeba vnějšího ocenění v dnešní době. Dnes jsem vybral jednu z nejčastěji se opakujících: o potřebě ocenění cizími lidmi na internetu:

"Zrovna čtu knihu Čtyři prány štěstí, část o poměřování. Je jako o mně. Moc mi záleží na názoru druhých, až mi to obtěžuje život. Zvažuji, jestli mám přidat nějakou fotku na sociální síť, co na to řeknou ostatní. Vždy si ji dlouho upravuji, abych tam byla štíhlejší, bez pih, vrásek, aby známí nebo neznámí lidé neřekli: ,Ježiš, ona zase přibrala' nebo ,Ona je zase starší'. Nechápu, proč nad tím tolik přemýšlím. Vždyť by mi to mělo být jedno. Pořád se poměřuji s ostatními ,dokonalými' holkami. Jak si mám víc věřit?"

"Musíš se všem líbit..."

Závislost na názoru zvenčí se vytváří nejčastěji v dětství. Začíná to zdánlivě nevinnou větou rodičů: Podívej na tamtu holčičku nebo tamtoho chlapečka, jak hezky papá, zatímco Ty nejíš, jak už jezdí na kole, kdežto Ty máš jen odrážedlo, jak pěknou má známku na vysvědčení, přitom Ty špatnou.

Rodiče to nemysleli špatně. Chtěli své děti motivovat pozitivním příkladem. A většinou je také úspěšně motivovali. Jenže to je posílilo v přesvědčení, že tento vzorec je úspěšný a mají ho tehdy používat, KDYKOLI dítě neposlechne. A to bývá u dětí poměrně často.

"Oni rozhodují, zda se líbíš..."

Tudíž se děti stále více učily:

Za prvé: Jestli v životě za něco stojí, o tom nerozhodují samy. O tom rozhodují jiní lidé. Zprvu rodiče, pak učitelé, pak kamarádi, zkrátka vždy někdo jiný.

Za druhé: Měřítkem, ke kterému jsou ty děti obrazně přiloženy, aby bylo někým jiným rozhodnuto, za co vlastně stojí, jsou zase jiné děti.

Sečteno, podtrženo: Jiné osoby začaly být pro nás ukazatelem naší hodnoty. Jednak ti, kteří nás soudí (jiní dospělí), a jednak ti, s nimiž se máme poměřovat.

V obojím případě se tak v nás rozvinul, jak psychologie říká, pohled zvenčí. Zkrátka, my na sebe v každém okamžiku nahlížíme hlavně z vnějšího pohledu. Snažíme se předvídat, co někdo jiný řekne na to, co děláme nebo chceme udělat. Tudíž už dopředu sami sebe cenzurujeme, dopředu na sobě hledáme možné chyby, dopředu předpokládáme, že nejsme dost dobří, dopředu víme, co by nám někdo vytkl. A nejen to, teď přijde hlavní bonbonek.

"Důležitý není ten, kdo Tě chválí, ale kdo Tě kritizuje"

Když pak jdeme s kůží na trh - třeba po dlouhých přípravách zveřejníme svou fotografii na sociální síť -, následně silně citlivě vnímáme jak ty, kteří nás chválí, tak ty, kteří nás kritizují. Ale, a to je ten bonbonek, jestliže nám například 99 osob dá lajk a jeden jediný dá dislajk, naše naučené přemýšlení, sebebičující se pocitem, že se všem nelíbíme, se bude od té chvíle trápit tím jediným člověkem, kterému jsme se nelíbili. Jemu začneme věnovat veškerou svou energii, jemu se budeme chtít zavděčit, jím se i začneme řídit - takže přestaneme být sami sebou, přemýšlet za sebe, jenom abychom se zavděčili všem.

A tohle je nejrychlejší cesta ke ztrátě sebeúcty a sebehodnoty. Z jednoho důvodu:

Nikdy se nezavděčíš všem

Mnozí z těch, kteří rozdávají své virtuální dislajky, vědí, proč to dělají. Vědí to moc dobře. Sami poznali, jak málo v dnešní době, spojující lidské štěstí s vnějším oceněním, stačí k tomu, aby se někomu ublížilo. Stačí dát mu dislajk - a to slovo berte všeobecně. Může mít i reálnou podobu - odmítnutí, pomluvy, zesměšnění, ublížení slovní i fyzické. Cokoli.

A ti, kteří dislajky všeho typu rozdávají, je zažili či stále zažívají sami. Oni sakra dobře vědí, jak to bolí, právě proto tak ubližují druhým. Chápete? Je to program. Jim se už z principu nezavděčíte, jim totiž vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli zveřejníte fotografii v make-upu, nebo bez. Když nalíčení jste, řeknou, že jste "zmalovaní jako strašidlo", aby Vám ublížili. Když nalíčení nejste, řeknou, že jste "strašidlo, protože nalíčení nejste", aby Vám ublížili. Jim nejde o fakt, jim jde o ublížení. O zbavení se jedu, který mají v sobě.

I kdyby tito lidé nebyli, není možné se zavděčit všem. Každý jedinec má osobitý vkus.

Dokud tedy budeme přemýšlet jako děti, které se "mají každému zavděčit", tak budeme přirozeně nešťastní. A to ještě z jednoho důvodu: Ani se nedostaneme k tomu, abychom začali chápat krásu vlastního Já, své přirozenosti, originality, nezaměnitelnosti.

Řada lidí na sociálních sítích chce vypadat jako tamta modelka, přesně tak jako v dětství měli papat stejně jako tamta holčička, jezdit na kole v ten okamžik jako tamten klouček, mít stejné známky jako tamten spolužák, který je přitom úplně jiný a má jiné talenty.

A tím se dostávám k tomu hlavnímu.

Nechtěj být jako někdo jiný, nedokážeš to

Představte si, že se v jedné třídě potkají mláďata slona, hrocha, žirafy a opice.

A učitel řekne: Milé děti, aby hodnocení bylo co nejobjektivnější, budete mít všichni stejnou zkoušku. Takže: Kdo nejrychleji vyšplhá na strom?

Co asi na takový účel řeknou maminka slonice, maminka hrošice, maminka žirafice?

Ty nemehlo, shodnou se všechny a sepsují své dítě, koukej na tu opici. Taková malá a má jedničku. Jak to, že ji nemáš Ty?

Milá maminko, měly by odpovědět všechny ty děti, opice má své přednosti. Ale to slon, hroch nebo žirafa mají také. Oni mají své disciplíny, ve kterých vítězí, svoje krásy, kterými vynikají. Proč by se měli trápit pro to, že nejsou jako gepard, gazela či třeba myš? A já se ptám stejně: Proč se my trápíme tím, že jsme jiní než druzí?

Jak vnímat druhé lidi

Učme se příkladem jiných motivovat.

Ne tím, čeho konkrétně dosahují, nýbrž tím, jak toho dosahují. Třeba obecně svou pílí, učenlivostí, sebedisciplínou či - pohodou. Ano, tohle mohou mít všechny holky na sociálních sítích stejné. Úsměv! Jejich úsměv, ačkoli je pokaždé jiný, tak u všech úplně stejně funguje jako nejlepší make-up. A je jedno, jestli jsou nalíčené, stojí nepřirozeně na špičkách, aby měly delší nožku, nebo mají směšně našpulené rty, protože to někdy viděly u nějaké modelky. Lidi, buďte sví. Naučte se prodávat své přednosti, ne cizí.Směšní nebudete tehdy, když se budete snažit být sami sebou. Směšní budete tehdy, když se budete pokoušet být někým jiným. Když se totiž snažíte být někým jiným, jste vždycky jenom kopie. Jestliže ale dokážete být sami sebou, jste vždycky originál.

A pamatujte: Originál je cennější než kopie.