Proč přicházíme o člověka, o kterém si myslíme, že ho máme jistého?
Máte někdy pocit, že už jste dosáhli něčeho, o co nemůžete přijít? Že máte postavení, bohatství, vztah, které už JE jisté? Zklamu Vás. Už Lao-c' řekl: "Jisté je jen jedno, že totiž jisté není nic."
Víte, že o partnerských vztazích jsem napsal pět knih, pět bestsellerů. Ta první, 250 zákonů lásky, se v anglickém překladu 250 Laws of Love stala bestsellerem i ve Spojených státech, Velké Británii, Itálii a Španělsku. Kdo ji četl, ví, že vztah přirovnávám k zahradě. Práce na ní nikdy nekončí. Nikdy není nic jistého. Kdo přestane na vztahu pracovat, ten o něj může přijít.
V životě nic nefunguje samosebou. Pokud změna je to, co chceme vidět kolem sebe, musí tato změna vzejít z nás. Všechny zázraky začínají lidským rozhodnutím, myšlenkou, činem. A také naopak všechny zbytečné ztráty začínají nečinností, pocitem, že "Tebe mám jistou/jistého".
Jsem spíše píšící autor. Kromě knih a tohoto portálu, který má více než 300 000 fanoušků na Facebooku a milion pravidelných čtenářů, píšu každé dva měsíce speciální magazíny. Ale také si zachovávám formu komunikace s Vámi prostřednictvím podcastů Řešidlo - každý všední den v nich zodpovídám jednu Vaši konkrétní situaci. Jako dnes. Napsal mi totiž jeden čtenář:
"Petře, pochopil jsem, že muži Vám píšou málo, a nedivte se, není snadné cizímu člověku svěřit svůj neúspěch, chybu, slabost. Obdivuji Vás, že jako muž o svých přešlapech dokážete veřejně mluvit. Já jsem to ještě nedávno nedokázal, ale je čas zlomit to teď. Přišel jsem o partnerku a dlouho neměl odpověď. Až při poslechu Vašich podcastů mi došlo, že jsem se snažil vlastně jen na začátku. Pak jsem strašně zpohodlněl, najednou mi bylo jedno, jak se ona cítí, přestal jsem přemýšlet o tom, jestli jí dávám lásku. Moje mysl byla nastavená tak, jako kdybych to, co jsem jednou získal, nikdy nemohl ztratit. A pak se objevil někdo jiný, kdo se snažil nejen na začátku. A ona šla za ním. Petře, co se to se mnou stalo? Nejsem špatný člověk. Teď bych znovu udělal cokoli pro její získání. Proč jsem to musel pochopit až poté, co jsem ji nevratně ztratil?"
Při čtení dotazů, které mi chodí do Řešidla, nikdy neprozrazuji identitu tazatele. Ale tentokrát ji musím naznačit, protože moje odpověď bude v duchu jeho oboru, aby jí nejlépe porozuměl. Je to sportovec. Snad tedy nevadí, že budu promlouvat jeho řečí i k Vám. Věřím, že i nesportovci mé vysvětlení pochopí...
Je rozdíl něco vyhrát a dosažené prvenství obhájit
Víte, jaký je rozdíl mezi lidmi, kteří něčeho jednou dosáhli, a těmi, kteří opakovaně úspěchu dosahují? Je to stejný rozdíl jako mezi sportovcem, který vyhraje jeden závod a pak už žádný, a mezi opravdovým šampionem v duchu toho slova, který dokáže vyhrát vícekrát nebo třeba i pokaždé. Vyjadřuje to vlastně obvyklá věta sportovců: "Je rozdíl něco vyhrát a totéž například za rok obhájit." Protože to druhé vyžaduje i po úspěchu dál pracovat a neslevit.
Existují jednorázoví vítězové, kteří jednou vystoupili na vrchol a od té doby jenom padali dolů. Nejčastěji přiznali, že si mysleli, že když jednou vystoupí na vrchol, tak na tom vrcholu už zůstanou. Že tam budou navěky, že je to samosebou. Ale už Lucie Bílé řekla: "Tam nahoře to strašně fouká." Člověk, který něco hodnotného získá, se poté musí daleko více snažit, aby udržel to, co jednou získal. Když zůstanu u sportu, tak kdo zpohodlní poté, co dosáhne úspěchu, ten přirozeně přestane trénovat. Myslí si, že když mistrem jednou je, už jím zůstane. Ale to je omyl. Jednou něco vyhrát můžete i náhodou, ale vyhrát něco opakovaně, to už skoro náhodu vylučuje.
Vždy další, vyšší cíl
Proto opravdoví šampioni pořád trénují. Dokonce trénují tím spíš, když něco vyhrají.
Uvědomují si totiž, jaký obzor se před nimi otevřel. Že to, co dokázali, je jejich nová norma. A že by se mohli pokusit dokázat ještě víc, protože tím spíš příště zopakují svůj triumf.
V Americe byl plavec, jeho jméno si teď nevybavím, ale já si určitě vzpomenu - vyhrál tři zlaté na olympiádě v Los Angeles v roce 1984, to si pamatuji, bylo mi přesně deset let. A když se ho ptali, jak to dokázal, říkal: "To je mým tréninkem. Já trénuji tak, že první den v bazénu zaplavu nějaký nejlepší čas. A druhý den tento nejlepší čas z prvního dne považuji za NORMU, kterou musím řekněme o jednu sekundu překonat. Tak si nastavím cíl. A když ten rekord překonám, třetí den ten zlepšený rekord zase vezmu jako normu a snažím se ho znovu o jednu sekundu překonat." Už chápete, v čem byl jeho úspěch? On si tím nastavil vítězný "mindset" - útočné myšlení, se kterým se snažil vždy dosáhnout víc, nespokojit se. Obecně platí, že lidé, kteří se spokojí s tím, čeho už dosáhli, přestávají pracovat, přestávají se posouvat a začínají ztrácet.
Život je jako eskalátor
Víte, v životě není možné stát na místě. Život je založen na neustálé změně. Život je vlastně jako eskalátor, jezdící schody, akorát jezdící proti nám. Představte si schody, které se snažíte vyjít nahoru, ale když nejste dost rychlí, odvážejí Vás dolů. V životě je to prostě tak, že buď jdete dopředu, anebo couváte. Nemůžete stát na místě. Abyste na těch jezdících schodech mohli opticky stát na místě, třeba uprostřed nich, musíte jít. Jen tak se uprostřed udržíte.
To je život. To je svět. Kdo stojí, ten ve skutečnosti couvá. Kdo chce alespoň trochu držet krok, musí jít. Známe to všichni, typicky z oblasti technologií: Slyšeli jste někdy o značce Nokia? Kdo vyrábí například pořád stejné telefony, nestojí na místě, za chvíli zaostává. A o tom je i vztah.
Jak píšu v základní knize o partnerských vztazích 250 zákonů lásky (250 Laws of Love), vztah je jako zahrada. Musíme se denně snažit, aby nám nesla sladké ovoce. Nebude ho plodit sama navždy. Když ji necháme napospas, zaroste vysokou travou, plevelem, větve stromů si začnou navzájem překážet, brát sluneční světlo a úroda vyhasne. Zahradu, stejně jako vztah, musíme udržovat, jinak o ni přijdeme.
A už jsem si vzpomněl! Ten skvělý plavec se jmenoval Rowdy Gaines. Mimochodem, ta metoda neustálého sebezlepšování se nazývá Kaizen. Ale o ní píšu ve své nové knize Čtyři prány štěstí.
Každopádně, pamatujte si: Nic v životě není jisté. Možná jen neustálá změna a pak smrt.
Proto si nikdy nemysleme, že nic se už nezmění a všechno je napořád.
Právě naopak. O co se přestaneme starat, o to zaručeně přijdeme.
Všechno o mých knihách najdete ZDE. Koupit se dají na jediném místě ZDE.
© Petr Casanova