Sebevzdělání je základním faktorem pro osobní rozvoj.

Vzdělání a sebevzdělání je rozhodně důležitým předpokladem pro náš osobní rozvoj. Před časem jsem se (zde) snažil trochu vtipně poukázat na některé systémové problémy školního systému. Zde bych však rád s plnou vážností přidal několik dalších poznatků ohledně učení se.

Sebevzdělání je základ

Jeden z mých čtenářů mi jednou napsal, že když je člověk spokojený, nikam dál se neposune. Nevím, jestli právě spokojenost je skutečně tím problémem. Já věřím, že nespokojenost určitě může být hnacím motorem člověka, ale je dost možné, že ještě více nás inspiruje a motivuje naše přirozená zvídavost. Naše chuť, učit se něco nového.

Když říkám slovo sebevzdělání, mám na mysli úplně vše, co člověk sám ze své svobodné vůle dělá, aby se něco naučil. Zde není tak důležité, jestli si k tomu zvolil školu, nebo se učí sám - obvykle za život uděláme všichni obojí. Důležité je, že sám chce.

Osobní rozvoj

Myslím, že je to určitá činnost. V rámci rozvoje své osobnosti se snažíme zlepšit sami sebe. Hledáme své přednosti i slabá místa a snažíme se je rozvíjet. A samozřejmě - učíme se.

S rozvojem sebe tedy úzce souvisí sebevzdělání. Dalo by se říct, že každá věc, kterou se naučíme a dokážeme ji začlenit do svého souboru dovedností a funkcí, nás obohatí. Sebevzdělání nám poskytne určitou vnitřní hodnotu, která z nás dělá lepšího člověka. A snažit se být lepší, to je možná jedna z nejkratších a nejvýstižnějších definic osobního rozvoje.

Celoživotní proces a cesta za pravdou

Tady bychom už asi mohli skončit, vše nejpodstatnější bylo uvedeno. Já bych však ještě doplnil jednu věc, na kterou se někdy zapomíná. Sebevzdělání není něco, co bychom mohli získat. Spíše by se dalo říct, že je to aktivita, které se člověk věnuje celý život.

Zároveň je to vlastně určitá schopnost - je jedno, čemu konkrétně se rádi věnujete, vždy je co se učit. Už Sokrates prý kdysi řekl slavnou větu: "Vím, že nic nevím."Někdo říká, že to řekl, jiní tvrdí, že to vlastně nikdy neřekl. Já věřím, že ho v každém případě mohla vést snaha, poukázat právě na skutečnost, že je stále co objevovat a učit se.

Myslím, že Sokrates tím zároveň nutil lidi k zamyšlení. On věděl, že neví vše a pravděpodobně na stejnou věc upozorňoval u jiných. Ty pak zřejmě pobuřovalo, když se snažil tuto ideu dokázat v praxi. Dnes už se přesný příběh Sokrata těžko dozvíme, ale víme, že nakonec ho za jeho odvahu popravili.

Sokrates

Pokud nás tento stručný pohled na příběh antického filozofa může něco naučit, pak je to nezaujatost a snaha, hledat pravdu. Sokrates hovořil s lidmi a snažil se najít v jejich logice mezery. V době filozofů to bylo samozřejmě velmi nebezpečné, ale mohlo to pomoct uchovat každé učení živé - neukončené.

Jak tehdy před tisíciletími, tak i dnes, se stává, že jsou mocenské hry či pocit vlastní důležitosti a hrdosti nadřazeny upřímnému sebevzdělání. Také dnes lidé nemají vždy rádi, když někdo ukáže, že se v něčem mýlí. Někdy to dokonce berou jako urážku a jinde je to součást boje o pozice.

Sokrates naopak zřejmě patřil k těm, které tyto hry vůbec nezajímaly. Jeho filozofie byla v tomto směru dokonalá. Pravděpodobně ho zajímala více pravda, než to, kdo ji bude mít.

Závěr

Sebevzdělání je činnost, která vede k osobnímu rozvoji. Jejím výsledkem je to, že se stáváme někým lepším. Vlastně se jedná o ctnost a vždy je tu v menší či větší míře přítomen ideál, být lepším člověkem. Upřímná snaha o rozvoj znalostí nás může přivést do konfliktu s rozdílnými názory a je jen na nás, zda převáží chuť dobrat se pravdy, nebo převáží náš pocit osobní důležitosti.