Tvrzení řidiče proti tvrzení policisty? Řidič většinou u soudu nemá šanci.

Pokud řidič spáchá dopravní přestupek, je vždy nezbytné, aby k němu byl důkaz. Ovšem v některých případech je takovým důkazem také tvrzení policisty. To neplatí například při dokazování překročení rychlosti, kde se policisté bez relevantního důkazu neobejdou nebo v případě jiných přestupků, které je možné jednoznačně doložit třeba právě změřením. Ovšem v případě přestupků, kde se nic neměří a nekontroluje, funguje tvrzení policisty jako důkaz o vině. I tak má ale ten, kdo přestupek spáchal, ze zákona možnost tvrzení policisty, tedy důkaz, napadnout a vyvrátit.

Tvrzení jako důkaz

Představme si modelovou situaci, kdy řidič jede v autě nepřipoutaný a všimne si ho policejní hlídka. Řidiče zastaví a za přestupek nepoužití bezpečnostních pásů jej bude chtít pokutovat. Řidič pak má dvě možnosti. Buď prohřešek přizná a na místě zaplatí pokutu. Nebo s obviněním nemusí souhlasit, protože dle svého jel připoután, a pak je jeho přestupek předán ke správnímu řízení.

Jako důkaz protiprávního jednání u něj funguje výpověď policejní hlídky, která do spisu uvede, že řidič dle ní jel nepřipoutaný. Protože si jej ale hlídka všimla v provozu, nemá tento přestupek nijak zadokumentovaný. Přesto za něj může být řidič pokutován, pokud ovšem hlídka ve svých tvrzeních nějak nepochybí, nebo pokud řidič nedokáže, že to opravdu bylo úplně jinak.

Policejní komisařka Hana Rubášová nám k tomu řekla: "Policisté se v rámci silničního dohledu snaží zjištěná protiprávní jednání zadokumentovat, aby bylo prokazování zjištěného stavu jednodušší. V některých případech je to však dosti složité, ba přímo nemožné. Pokud je však přestupek i tak zjištěn pozorováním hlídky, nemění se nic na tom, že se přestupek stal a hlídka jej viděla. Pokud řidič na místě nesouhlasí, věc je oznámena příslušnému správnímu orgánu. Ten následně vychází ze zjištěného stavu věci a výslech policistů zde slouží jako důkaz."

Policie jako nestranný svědek

Ovšem ne vždy je takový důkaz dostatečně přesvědčivý. Pak ovšem začne běh na dlouhou trať, který může skončit až u soudu. Nejvyšší správní soud řešil v létě roku 2014 právě případ nepřipoutaného řidiče, kterého zastavila hlídka. On tvrdil, že jel připoutaný, policisté opak. Soud zjišťoval například i konzistentnost policejní výpovědi, přičemž ve verdiktu nakonec uvedl mimo jiné: "Policie se v řízení primárně považuje za nestranného svědka události, který není žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku řízení. Pochybnosti o věrohodnosti výpovědi policistů vyvstanou zejména tehdy, neshodují-li se jejich výpovědi v podstatných okolnostech věci. Objektivita výpovědi policistů je narušena i v případě, že po zastavení vozidla byla provedena přehnaně horlivá a rozsáhlá kontrola, aniž by k tomu byl rozumný důvod."

V tomto konkrétním případě se řidič snažil své tvrzení podložit i vlastním zkoumáním, kdy tvrdil, že když projížděl kolem hlídky, ta neměla možnost vidět pořádně do jeho auta a správně tak vyhodnotit, jestli jel nebo nejel připoutaný. Pro zajímavost doporučuji zadat do vyhledavače číslo případu 10 As 108/2014 - 25. Rozsudek je velmi obsáhlý, ale zároveň zajímavý. Prozradíme ale, že byť se řidič snažil, výpověď policejní hlídky byla bernou mincí a soud jí dal za pravdu.

Kdo tedy má pravdu?

Je to tvrzení proti tvrzení, ale policejní slovo má v případě přestupku a následného správního řízení nebo soudu větší váhu. To nám potvrdila i Hana Rubášová, která řekla: "Z našeho pohledu je v této oblasti již ustálená rozhodovací praxe i judikatura, která opakovaně potvrdila, že jako důkaz nezbytný pro uznání přestupce vinným postačí v některých případech výpověď policisty. Samozřejmě vždy záleží na konkrétních okolnostech případu, které se mohou lišit."

A ty rozdíly jsou hlavně v tom, jak je řidič schopen slovu policistů oponovat a jestli proto má nějaké důkazy. Výše zmíněný případ, byť řidič nějaké dodatečné důkazy předložil, skončil pokutou. Ale znovu jsme u toho, že záleží na soudu, na konkrétním případu a hlavně na samotných důkazech. Řidič by, pokud si je jistý, že se policie mýlí, měl uvážit spolupráci s právníkem. Ten se v důkazech a při jednání s úřady či soudem umí pohybovat přeci jen lépe.