Udělej, čeho se bojíš, a strach nad Tebou ztratí sílu.

Napadlo Vás někdy, že všechno důležité je - v naší hlavě? To, jak myslíme, přímo ovlivňuje to, co děláme; a to, co děláme, přímo ovlivňuje to, čeho dosahujeme. Správné myšlenky vedou ke správným činům a správné činy ke správným výsledkům. Ale co je pro nás SPRÁVNÉ? Jak to poznat? 

Důležitost správných otázek

Lidé v naší blízkosti nám rádi radí. Nemusejí to myslet zle. Radí nám to, co je správné pro ně. Ale totéž nemusí být správné pro nás.

Je to stejné, jako kdyby nám před víkendem radili: "Jeď do tohoto města, tam se Ti bude líbit." Ve skutečnosti říkají: "Tam se nám samotným líbí."

Ale my jsme odlišní lidé. Máme odlišné sny i cestu. Tak jak se vyznat ve své navigaci? Jak se zapíná naše individuální GPS?

Ať jste dospělí, nebo děti, pamatujte na důležitost otázek. Správné otázky přinášejí správné odpovědi. Nepomohou vytvořit jiného člověka, ale nejlepší verzi našeho Já. V tom je naše naplněná budoucnost.

A proto se ptejme:

1. "Co chci ze všeho nejvíc ve svém životě?"

Uvědomme si svůj cíl. Jedině pak můžeme ovlivnit směr. Kdo neví, kam jde, nemůže tam dojít. Ne proto, že by nebyl schopen cíle dosáhnout. Každý je schopen. Řada lidí se ovšem každé ráno budí s pocitem, že vlastně neví, kam jde. Možná vědí, co chtějí, ale jdou opačně. A pak se diví, že nejsou šťastní.

Co opravdu nejvíce chceme? To je základní otázka, jež nám ukáže cílový bod. Abychom ale k němu mohli najít spojnici, potřebujeme si také uvědomit bod, z něhož vycházíme.

Ten nám o sobě řekne více:

2. "Co tomu dokážu obětovat?"

Život nám nedává to, co chceme, ale co si zasloužíme. Život je jako supermarket, v němž si můžeme ukázat na cokoli a vložit to do košíku. Ale u pokladny to musíme zaplatit.

Hodnota je to, co chceme a dostáváme tehdy, pokud to zaplatíme. Cena (oběť) je to, co platíme. Na žádný vrchol nejde vyjít po vrstevnici. Každý výstup vyžaduje oběť. Nelze dosáhnout jakéhokoli úspěchu nebo životního posunu bez oběti.

Pátý nejbohatší Čech Daniel Křetínský říká: "Přes týden pracuji tak, že nemám vůbec žádný volný čas a spím nejvýš pět a půl hodiny. Každý o to nemusí stát. Někdo chce mít klidnější život a i přes týden více času na své děti. Neznamená to, že je horší on, nebo já. Já žiju podle sebe. Špatně bych žil, kdybych se rozešel s tím, co mě nabíjí, co chci a za co platím."

Posuďme tedy to, co chceme, ve vazbě k tomu, co jsme ochotni obětovat. Stojí nám to za to? Je to pro nás opravdu tak důležité?

3. "Kde mohu být za pět let?"

Náš cíl může být tak naivní, bláhový a vzdálený, že se může zdát nedosažitelný a hned v něj můžeme přestat věřit. Proto si musíme naučit dávat cíle postupné, dohledné, reálné.

Stanovený mezistupeň musí odpovídat našim současným možnostem. Pozor: Ty nejsou jen tím, o čem víme, že to dokážeme, ale i potenciálem, který jsme ještě nenaplnili, protože jsme to nevyužili. Například: Neumíme-li doposud žádný cizí jazyk, neznamená to, že za pět let nemůžeme umět italsky nebo španělsky a dosáhnout na konkrétní uplatnění v jiné zemi. Co neumíme nyní, neznamená, že to nemůžeme umět za pět let. Schopnost učit se máme všichni. V každém věku. Všechno ostatní jsou jen výmluvy.

Zamyslíme-li se nad tím, kde můžeme být třeba za pět let, přejdeme z fáze snění k první metě.

4. "Co potřebuji pro svůj první posun?"

Cesta k cíli je jako kniha. Zdolat ji znamená projít všechny postupné kroky - postupně obrátit všechny stránky. Bez toho nemusíme pochopit pointu na posledním řádku.

Stejně tak nedojdeme na konec knihy, budeme-li pořád dokola číst první stránku. Čeho potřebujeme začít dělat víc, a čeho méně?

První krok je vždycky krokem nejtěžším, protože je i krokem nejdelším - od ničeho k něčemu. Je to krok přes strach z neznámého, přes stres, přes pochybnosti, přes nevíru. Negativně naladěný člověk si už v tom kroku najde důvod, proč ho neuskutečnit. Věřte, že strach z chyby dokázal zabít mnohem víc lidských snů než samotná chyba.

Chybami se totiž všichni učíme. Chyba je cesta vpřed. Kdo se však bojí udělat chybu, bojí se vlastního posunu a života samotného. Život je totiž změna. Změna v nás.

5. "Co předstírám, že nevím či nevidím?"

Hádanka: Je rychlejší hlemýžď, nebo křeček?

Asi jste vyprskli smíchy, co jsem za hlupáka. Vždyť je to jasné: Jednoznačně křeček!

Zeptám se tedy ještě jinak: Kdo z nich urazí za den delší vzdálenost!

Možná si už ťukáte na čelo. Je-li někdo rychlejší, musí urazit delší vzdálenost.

Jenže ne, není to pravda.

Křeček se vyžívá v běhacím kolečku. Vydrží v něm běhat do úmoru celý den. Večer z něj vyleze a zjistí, že se neposunul ani o centimetr. Jeho kolečko totiž stojí na místě.

Hlemýžď je sice pomalý, ale posouvá se. V životě není důležité, JAK rychle jdeme, ale ŽE jdeme a správným směrem. Stejně jako nezáleží na tom, jak dlouho žijeme, ale jak žijeme.

Žijeme v běhacím kolečku, které nám nevyhovuje a do kterého nás někdo zavřel? Snažíme se sami sobě lhát, že neexistuje jiná možnost? Rozhlédněme se kolem. Možná uvidíme lidi, kteří z toho kolečka vystoupili a vyrazili svou cestou. Vždycky je lepší vykročit do neznáma než zůstávat tam, kde nic není a nikdy nebude.

6. "Jaké brzdy se mi zadřely?"

Rozejít se po vlastní cestě nemusí být snadné. V kolečku jsme mohli zareznout. Zapomněli jsme na to, kým jsme, co umíme, co nás činí jedinečnými. Zajímalo nás víc to, co si o nás myslí druzí, než co si o sobě myslíme sami. Naučili jsme se být orientováni ven a do Země nedostatku.

Jestliže neděláme potřebné kroky, není to vina nikoho jiného. Je to naše vlastní odpovědnost a vlastní příležitost. Nelžeme si, že nejsme dost dobří, že to určitě dopadne špatně, že nikdy nebudeme mít to, co si přejeme. Jestliže chceme čehokoli v životě dosáhnout, nikdy nesmíme lhát sami sobě.

• My JSME v každém okamžiku dost dobří na to, abychom mohli být lepší...
• Nikdy to nemůže dopadnout špatně, jestliže půjdeme za tím, co je pro nás důležité. I kdybychom nedosáhli cílové pásky, ta cesta je cíl.
• V každém okamžiku můžeme mít přesně to, co si přejeme. Stačí, abychom si v každém okamžiku uvědomili, že už jsme svým způsobem bohatí, šťastní, že máme být za co vděční. A hlavně že si ZASLOUŽÍME ještě víc.

Nikdy nelžeme sobě. Je to nejhorší lež, které se můžeme dopustit. Zbavuje nás lásky, víry, naplnění, odebírá nám dobré pocity, život, který si přejeme, odvahu, kterou v sobě máme. I v těch nejtemnějších nocích, kdy se zdá, že jsme uvízli ve slepé uličce, si opakujme, že to zvládneme. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že si zasloužíme víc, uvidíme věci takové, jaké opravdu jsou. Uvidíme pravdu - co máme zlepšit, jak jednat, proč se nevzdat.

7. "Jak často nebo v jakém množství měním své sny v pokusy?"

Nečekejme na "lepší" den. Už nikdy nebudeme mladší, než jsme teď. Už nikdy nebudeme mít před sebou víc času, než máme dnes. Není proč čekat. Skočme do školy života.

Hřbitovy jsou plné neuskutečněných nápadů. Leží tam lidé, kteří čekali, až bude vhodnější příležitost. Možná si mysleli, že později budou mít víc zkušeností, a tak čekali, odkud se k nim snesou. Odborníkem se ale každý stává tím, že se učí.

Tvrdá práce vždycky porazí talent, jestliže talent není ochoten pracovat dostatečně tvrdě. Bez oběti to nejde. Oběť dává dosaženému cíli opravdovou hodnotu.

Proto, ať sníte o čemkoli, jděte do toho. Neváhejte. Čím dříve začnete uskutečňovat svůj sen, tím delší dobu si to budete užívat. Ať chcete něco nového poznat, vidět, prožívat, už žádné odklady. Přestaňme tomu říkat sen, ale cíl. Vytvořte si plán: "Co pro to můžu udělat hned zítra, nebo ještě lépe hned teď?"

Jste šťastní v přírodě? Tak otevřete mapu. Jste šťastní s nějakým člověkem? Tak žhavte telefon. Jste šťastní sami se sebou? Udělejte si nádherný večer, víkend, prostě život.

Udělejte to, co dlouho odkládáte, nebo si myslíte, že si to nezasloužíte. Nelžete si.