Volí způsob odškodnění škůdce, nebo poškozený? Co když škůdce opraví věc i přes nesouhlas poškozeného? Kdy poškozenému zůstává opravená věc i peníze a kdy naopak musí zaplatit poškozený škůdci?
Podle pravidla zakotveného v § 2951 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.) se vzniklá škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu (v podstatě jde o opravu). Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
Uvedení v předešlý stav např. opravou má přednost
Zákon tedy volí (ale nepovinně) uvedení v předešlý stav (třeba opravu poškozené věci) jako primární formu náhrady vzniklé škody. Náhrada škody v penězích nastupuje jen tehdy, žádá-li o to poškozený anebo není-li uvedení do předešlého stavu dobře možné.
Například v případě škody na zdraví. Možná opravu poškozeného plotu svěří poškozený soused sousedovi, který jej poničil třeba při stavebních úpravách svého domu, ale své zdraví zajisté raději svěří do péče zdravotníků a po škůdci pak bude vymáhat odškodnění újmy na zdraví (a případě bude i regresní náhradu po škůdci vymáhat zdravotní pojišťovna, která platila léčbu zdravotnickému zařízení, v němž byl poškozený ošetřen nebo léčen).
Formu odškodnění volí poškozený
Tam, kde je uvedení do předešlého stavu dobře možné, se toto přednostní řešení vzniklé škody uplatní tehdy, požaduje-li poškozený náhradu bez toho, aby uvedl způsob. Jinak záleží na něm, jaký způsob náhrady škody zvolí. Prvotní forma volby odškodnění však náleží poškozenému (věřiteli), ne škůdci (dlužníkovi).
Při náhradě škody nejde o závazek, který je možno splnit vícero způsoby, kdy pak vybírá způsob splnění dlužník. Při tomto tzv. alternativním závazku podle § 1926 o. z. jde o něco jiného: Lze-li dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba způsobu plnění náleží dlužníku. Má-li právo volby věřitel, musí způsob plnění zvolit v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník mohl podle jeho volby splnit.
A není-li uvedení v předešlý stav možné, od počátku má škůdce povinnost odčinit škodu poskytnutím peněžního plnění.
Ochrana poškozeného věřitele i škůdce jako dlužníka
Pravidlo o formě odčinění škody poskytuje ochranu jednak poškozenému, který, i když nebude aktivní a nezvolí si způsob náhrady škody, bude mu i tak způsobená škoda odčiněna.
A jednak poskytuje ochranu i škůdci, který může způsobenou škodu odčinit i bez poskytnutí součinnosti poškozeného (nemusí vyčkávat na volbu poškozeného a být v nejistotě o požadovaném způsobu plnění).
Poškozený může chtít opravu, ale ne od škůdce samotného
Právo požadovat náhradu škody v penězích i tam, kde je možné uvedení do předešlého stavu, zákon přiznává poškozenému zjevně za účelem ochrany jeho zájmů, respektuje právo poškozeného, aby mohl sám rozhodnout o zásazích do jeho majetku.
Poškozený totiž z různých důvodů nemusí mít zájem na tom, aby uvedení do předešlého stavu uskutečnil právě škůdce, a může mít zájem na tom, aby mu škůdce poskytl pouze finanční plnění, jehož prostřednictvím si uvedení do předešlého stavu případně zajistí sám.
Stejně jako by si poškozený nenechal své zdraví „opravovat“ od škůdce, nemusí chtít ani soused s poškozeným plotem opravu od osoby, v jejíž schopnosti nemá důvěru. Raději svěří opravu odborníkům a po škůdci bude chtít peníze na úhradu opravy.
Jak zvolit formu odškodnění: A co když poškozený váhá?
Pro žádost o odškodnění, pro jednání, kterým poškozený volí formu odškodnění, není předepsána žádná forma ani náležitosti. Pouze je nutné, aby žádost byla srozumitelná. Není nutno např. souseda obesílat doporučeným dopisem, stačí mu to říci ústně, ale jasně a srozumitelně, co žádáte.
Projeví-li poškozený vůči škůdci nesouhlas s tím, aby provedl opravu poškozené věci, je nutné takové právní jednání podrobit výkladu, co to znamená. Nesouhlas poškozeného s provedením opravy věci škůdcem totiž nemusí vždy znamenat, že poškozený tím současně zvolil způsob náhrady škody v penězích.
Poškozený např. může mít v úmyslu, aby škůdce pouze posečkal s opravou do doby, než on získá další relevantní informace pro učinění volby způsobu náhrady škody. Případně může takovým nesouhlasem vyjádřit svou žádost, aby škůdce opravu neprováděl sám, ale pouze zajistil její provedení u třetí osoby, nebo aby namísto opravy věci poskytl poškozenému náhradní věc.
Nesouhlas s provedením opravy poškozené věci tedy nelze automaticky ztotožňovat s volbou formy odškodnění.
Jakmile poškozený zvolí raději výplatu peněz
Jde-li o poškození věci a poškozený zvolí způsob náhrady škody tak, že nesouhlasí s uvedením v předešlý stav škůdcem a požaduje finanční náhradu, musí to škůdce respektovat, protože právo volby má poškozený.
Škůdce pak již není povinen (ani oprávněn) poskytnout plnění uvedením v předešlý stav. Jeho povinnost k náhradě škody se změní na povinnost poskytnout poškozenému peněžitou náhradu.
Co když škůdce provede opravu, přestože chtěl poškozený peníze
Při určení výše náhrady škody v penězích se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
Provedení opravy poškozené věci škůdcem proti vůli poškozeného, který požadoval náhradu škody v penězích (a plnění opravou věci škůdcem následně nepřijal, neodsouhlasil), nesnižuje výši náhrady škody v penězích.
Nicméně není tomu tak, že by plnění poskytnuté škůdcem opravou věci proti vůli poškozeného nemělo být vůbec nijak zohledňováno. Nelze jej však zohlednit při určení výše nároku poškozeného na peněžitou náhradu škody jeho snížením, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 11. 2023 (spis. zn. 23 Cdo 1820/2022).
Může dojít k tzv. bezdůvodnému obohacení poškozeného. (Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému podle § 2991 odst. 1. o. z. vydat, oč se obohatil.)
Jde o případný majetkový prospěch, který takto poškozený získal. (Případný prospěch získaný poškozeným z takového plnění škůdce je namístě posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení a ochuzený škůdce může nárok na vydání bezdůvodného obohacení, resp. na peněžitou náhradu, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné (srov. § 2999 odst. 1 o. z.), uplatňovat po poškozeném.)
Vznik práva škůdce na vydání bezdůvodného obohacení závisí na posouzení konkrétních okolností dané věci.
Co když v důsledku opravy získal poškozený více, než činila škoda
Pokud škůdce opravil věc proti vůli poškozeného, nevznikne obohacenému (poškozenému) povinnost obohacení vydat (§ 2992 o. z.). Škůdce nemá na kompenzaci nárok.
Pokud škůdce věc opravil s vědomím, že k tomu není povinen, nemá pak právo na vrácení toho, co plnil, příp. na zaplacení peněžité náhrady ve smyslu § 2999 o. z. (§ 2997 odst. 1 o. z.). Ani v této situaci tedy nemá škůdce na vyrovnání nárok.
Shrňme si tedy, že škůdce nemá na vyrovnání-kompenzaci od poškozeného nárok, pokud jeho věc opravil proti jeho vůli, nebo pokud ji opravil dobrovolně, ačkoliv věděl, že to není jeho povinnost.
Pokud však škůdce věc opravil v omylu (v domnění), že i přes nesouhlas poškozeného plní svůj závazek, je obohacený (poškozený) povinen jej vydat škůdci (ochuzenému). V takovém případě tedy má škůdce nárok na kompenzaci. Ovšem není-li vydání předmětu obohacení dobře možné (což zpravidla nastává právě v případě výkonu činností při opravě věci), není obohacený (poškozený) povinen poskytnout peněžitou náhradu, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům (§ 3001 odst. 2 o. z.).
Příklad
Jestliže např. soused zboří sousedovi mobilní zahradní domek a postaví mu ho omylem znovu, vydání obohacení je možné – škůdce si vezme nový domek, poškozenému zůstává nárok na peněžité odškodnění. Pokud soused opraví zeď, kterou sousedovi pobořil, vydání obohacení není možné. Poškozený má nárok na peníze, navíc mu zůstane opravená zeď.
A co když poškozenému vznikne další škoda při opravě již poškozené věci
Naopak pokud provedením opravy věci bez souhlasu poškozeného (tj. neoprávněným zásahem do jeho majetku) vznikne poškozenému další majetková újma, je třeba též právo na náhradu takto vzniklé škody posoudit podle obecných pravidel o náhradě škody, rovněž vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 11. 2023 (spis. zn. 23 Cdo 1820/2022).
Příp. lze postupovat též podle § 3009 odst. 2 o. z., bude-li jednání škůdce s ohledem na zjištěné okolnosti možno posoudit jako tzv. zakázané jednatelství. Tzv. jednání k užitku jiné osoby je upraveno právě v § 3009 o. z. a jde o situace, kdy se někdo ujme záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení. To pak má jednatel právo na kompenzaci, pokud jím provedené jednání bylo k užitku oné osoby. Ovšem nám v daných souvislostech jde spíše o situaci, kdy jednatel něco zkazí, pak může dojít k naplnění pravidla dle § 3009 odst. 2 věty druhé o. z.: Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.
A ještě něco ze soudních spisů, ale už jen pro právníky, kteří nás čtou
A tohle už je informace pro právníky, kteří nestíhají sledovat odborné zdroje a mnohdy se spokojí s tím, co píšeme my, takže k procedurálním otázkám: Jak je to s náhradou škody (vzniklé do 31. 12. 2013, tedy dle původního občanského zákoníku), když jde o uvedení poškozené věci do původního stavu, pokud byla podána žaloba?
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2024 (spis. zn. 25 Cdo 405/2023):
Učiní-li poškozený volbu způsobu náhrady skutečné škody podle ust. § 442 odst. 2 obč. zák. a podá žalobu o náhradu škody uvedením do původního stavu provedením jím konkrétně vymezených výkonů, není soud oprávněn uložit žalovanému zaplacení finanční náhrady škody s odůvodněním, že uvedení poškozené věci do původního stavu není možné či účelné. Domáhá-li se žalobce zaplacení finanční náhrady škody, nemůže soud uložit žalovanému povinnost k uvedení poškozené věci do původního stavu, i kdyby se mu to jevilo možným a účelným. V obou případech by totiž nerespektoval meze vyplývající z § 153 odst. 2 občanského soudního řádu a přisoudil by žalobci něco jiného, než čeho se podle žalobního petitu domáhal.
Domáhá-li se poškozený náhrady škody uvedením poškozené věci do původního stavu vykonáním konkrétních nedělitelných činností, nelze žalobě vyhovět, pokud škoda vznikla nebo se zvětšila následkem okolností, které se přičítají poškozenému, ledaže by se podílely na škodě jen zanedbatelným způsobem.
Uložit škůdci povinnost k náhradě škody uvedením poškozené věci do původního stavu ve smyslu původního § 442 odst. 2 obč. zák. není při nikoli zanedbatelném podílu poškozeného na vzniku škody možné, neboť žalovaného nelze zavázat k náhradě škody, jejíž příčinou není jeho protiprávní jednání (ust. § 420 obč. zák.).
Částečné vyhovění žalobě by pak přicházelo v úvahu jen tehdy, bylo-li by možno žalovanému uložit povinnost k vykonání dílčího plnění, jež by přispělo k nápravě škody v poměru odpovídajícím podílu žalovaného na vzniku škody.
V daném případě žalobkyně v rámci žaloby o náhradu škody požadovala vyrovnání svých pozemků do původní roviny a vysázení topolů nad opěrnou zdí. Soud byl tedy oprávněn rozhodnout jen o těchto konkrétních plněních vyjádřených v žalobním petitu.
Vzhledem k tomu, že žalobkyní požadované práce a výkony nelze rozdělit na jednotlivé části ani fáze a že se na vzniku škody významnou měrou podílela sama žalobkyně, odvolací soud správně uzavřel, že žalobě nelze vyhovět.
Ze skutkových závěrů nalézacích soudů rozhodně nevyplývá, že by podíl žalobkyně na vzniku škody byl zanedbatelný, proto je otázka, jakým podílem přesně přispělo ke vzniku škody porušení prevenční povinnosti každou z účastnic, pro rozhodnutí o žalobkyní vymezeném způsobu náhrady škody zcela bez významu.
