Rubrika: Investice

Conseq Investment Management se rozhodl přinést na trh Repofond, peněžní trh s výnosem vázaným na úrokovou sazbu České národní banky (ČNB). Využití našel jak v rodinách, firmách, vesnicích, tak i u investorů, kteří hledali výhodnější podmínky pro uložení kapitálu, než na spořícím účtu. Je ale dnům repofondu již konec?

Statistická odchylka v ekonomickém prostředí

Nízké úrokové sazby a inflace dosahující dvouciferných hodnot vedly k zákroku České národní banky, která zareagovala na tyto výzvy prudkým zvyšováním úrokových sazeb, což otevřelo konzervativní investiční příležitosti jak na spořicích účtech, které dosahovaly zhodnocení kolem 5 % p. a., a zároveň u repofondu, který aktuálně nabízí 6,25 % p. a.

Budoucnost a očekávání

Jedna ze specifik repofondu je ta, že živě reaguje na změnu úrokových sazeb, které se však aktuálně začínají snižovat. Může to být impulzem k přeinvestování prostředků do jiných investičních instrumentů, na které naopak snižování úrokových sazeb bude působit kladně. Úpadek zhodnocení platí samozřejmě i pro spořicí účty, které pomalu přestanou být atraktivní.

Kam kapitál směřovat

Záleží, jestli je úložka na repofondu peněžní rezerva či kapitál, se kterým se aktivně pracuje. V prvním případě není potřeba nic měnit, protože zhodnocení zde bude vždy vyšší, než na spořicím účtu.

Ve druhém případě je možné poohlédnout se například po fondech státních dluhopisů, které sice již nejspíš nezažijí takový kapitálový výnos, jaký byl v posledním roce, ale fondy mají stále nakoupeny dluhopisy se zajímavým kuponem. Investiční horizont 2-3 let tedy bude ve jménu státních bondů a případně nemovitostních fondů, které by po rozvolnění měnové politiky mohly taktéž podávat standardní výkony.

Repofond pomalu přestává být zajímavým investičním nástrojem a na změny je vhodné reagovat dříve, než ostatní. Může se stát, že kapitál na repofondu investorovi zamrzne po příliš dlouhou dobu, a poté již nebude prostor svézt se na investičních příležitostech, které aktuální ekonomické prostředí nabízí. Veškerá rozhodnutí je samozřejmě nutné řešit individuálně a nejlépe se zkušeným poradcem, který poukáže na možné příležitosti, ale i rizika a chování instrumentů, které k investicím bezesporu patří.

Mnoho lidí se zajímá o to, jak úspěšně investovat, ale málokdy se zamyslí nad efektem složeného úročení, přestože právě ten je tajemstvím úspěchu každého investora. Předpokládejme, že dokážete sestavit konzervativní portfolio s očekávaným výnosem 5 % ročně. Ten by se měsíčně připisoval od Vašich 25. narozenin s tím, že byste mohli odejít do důchodu v 65 letech. Podle tohoto scénáře byste museli každý měsíc spořit 15 400 korun, abyste v době odchodu do důchodu měli přibližně 23,5 milionu korun.

Pokud byste však tento proces zahájili ve věku 35 let, museli byste každý měsíc spořit 28 300 korun, a pokud byste začali ve věku 45 let, potřebná částka se zvýší na 57 200 korun měsíčně. Pokud investor začne spořit na důchod až v 55 letech, bude muset spořit 151 400 korun měsíčně, aby dosáhl požadovaného výsledku, a to bez zohlednění inflace.

Výše uvedený příklad jasně ukazuje, že čím dříve se začne spořit, tím silnější je příznivý účinek složeného úročení. Jak můžete vidět, při řešení problému spoření na zajištěné stáří jsme nezohlednili vliv inflace. Aby reálný příjem odpovídal očekávání investora, je nutné zvýšit očekávaný výnos, například vytvořením portfolia akcií. Například index S&P 500 vydělával za posledních 60 let v průměru 10 % ročně. S rostoucím výnosem se však zvyšují i rizika, a aby se zmírnila, je třeba přesněji vybírat společnosti, do kterých chceme investovat.

Pro konzervativní investice jsou vhodná necyklická odvětví: poskytovatelé veřejných služeb, zdravotnických služeb a výrobci nezbytného zboží. Tato odvětví jsou méně náchylná k ekonomické a geopolitické nestabilitě. I přes zvolený konzervativní přístup se vyplatí vybírat inovativní společnosti s maximálním počtem patentů pro rozvoj podnikání. Tyto požadavky optimálně splňuje odvětví zdravotnictví (avšak takové společnosti existují i v odvětví bydlení, veřejných služeb a odvětví nezbytného zboží, jen jsou méně samozřejmé), na které se zaměříme.

Seznam emitentů převezmeme z fondu The Health Care ETF (XLV) a našimi klíčovými parametry budou růst tržeb za poslední rok (více než 10 %), marže (více než 10 %), poměr čistého dluhu k provoznímu zisku (méně než 1) a hodnota podniku podle poměru P/E (méně než 25). Tyto parametry splňují společnosti Merck (MRK), Pfizer (PFE), Vertex Pharmaceuticals (VRTX) a Incyte (INCY).

Společnost Pfizer však v současné době čelí problémům s prodejem svých léků na léčbu a prevenci COVID-19 v důsledku prudce klesající poptávky. Prodej jejího léku Paxlovid proti COVID byl ve čtvrtém čtvrtletí velmi slabý, přičemž vrácení šarží tohoto přípravku v posledním sledovaném období přispělo k záporným tržbám ve výši 3,14 miliard dolarů. Přestože společnost Pfizer má plány, jak tuto krizi překonat a zůstat pro investory atraktivní, její akcie nejsou pro naši strategii vhodné.

Investoři, kteří očekávají brzký odchod do důchodu, by měli mít k dispozici soubor nástrojů, který bude ve většině případů fungovat a zároveň zůstane poměrně konzervativní. Jak ukazuje náš výzkum, tyto vlastnosti mohou výrazně zvýšit šance na úspěch při vytváření dlouhodobého portfolia, které poroste podle principu složeného úročení. Přesto by se při použití tohoto nebo jakéhokoli jiného přístupu k investicím nemělo zapomínat na diverzifikaci a odpovědné řízení rizik.

Cenné papíry, především akcie, podílové fondy nebo ETF, jsou velmi oblíbenou formou investice. Podle toho do čeho investujete, můžete mít pravidelné příjmy z držby těchto cenných papírů. Nebo naopak můžete mít příjem z prodeje těchto cenných papírů. Jak se tento příjem daní, jak se z něj platí daň z příjmu fyzických osob a jak se uvádí v daňovém přiznání?

Jaké jsou tedy příjmy, které můžete mít spojené s investicí do cenných papírů? Z držby a vlastnictví cenných papírů většinou neplatíte žádnou daň (třeba jako se platí daň z nemovitosti). Z držby platíte pouze v případě, že v daném roce vám plynul z držby těchto cenných papírů nějaký příjem. Nejčastěji jsou tímto příjmem dividendy z akcií. Ale může jít i o dividendovou třídu podílových fondů nebo ETF, které také můžou vyplácet dividendy z držených akcií.

Každopádně daň z příjmu je nutné řešit až v případě, kdy opravdu máte realizovaný nějaký příjem z investice do cenných papírů. Tedy v případě dividendy a také v případě samotného prodeje cenného papíru. Držba jako taková zdaněna není.

Osvobození od daně z příjmu

Při prodeji cenných papírů může také nastat situace, kdy budete od daně z příjmu osvobozeni. Jde v zásadě o dvě situace:

• pokud realizujete příjem z prodeje, který je menší než 100 000 Kč za rok,
• pokud jste cenné papíry vlastnili tři roky a déle.

Při výpočtu daně z příjmu se pak postupuje následovně. Nejdříve je nutné vědět, jak velký příjem z prodeje cenných papírů byl minulý rok realizován. Pokud to bylo méně než 100 000 Kč za rok, tak daň z příjmu neplatíte a nemáte ani povinnost podávat daňové přiznání. Pozor jen na to, že částka 100 000 Kč se týká příjmu z prodeje, tedy nikoliv realizovaného zisku.

V okamžiku, kdy jste minulý rok překročili stotisícovou hranici příjmu z prodeje cenných papírů, tak se teprve posuzuje to, jak dlouho jste cenné papíry vlastnili. A veškerý prodej cenných papírů, které vlastníte déle než tři roky, je od daně z příjmu osvobozen. Pokud ale jste prodali i nějaké akcie či podílové fondy, které jste vlastnili menší časový úsek, tak z tohoto prodeje platíte daň z příjmu a máte povinnost podat daňové přiznání.

Investice a roční zúčtování daně

Celá řada investic neznamená automaticky to, že musíte podat daňové přiznání. Pokud jste klasicky zaměstnaní, tak u realizace investice vám stále může zaměstnavatel provést roční zúčtování daně a nemusíte podávat daňové přiznání. Pro dvě skupiny příjmu z cenných papírů ale platí, že máte povinnost podat daňové přiznání. Jsou to příjmy, které nejsou osvobozeny od daně z příjmu při prodeji. A také příjmy ze zahraničí v rámci dividend.

Příjem z cenných papírů v daňovém přiznání

Pro tento příjem platí poměrně odlišná pravidla podle toho, jaký přesně příjem realizujete. Ve zkratce může jít například o tyto situace.

• Příjem z prodeje cenných papírů, které jsou osvobozeny od daně.Například prodej akcií a podílových fondů, které jste vlastnili déle než tři roky nebo příjem z prodeje byl do 100 000 Kč za rok. V takovém případě jste od daně z příjmu osvobozeni. Můžete podepsat roční zúčtování daně z příjmu u zaměstnavatele a nemáte povinnost podávat daňové přiznání, tedy v případě, že kromě zaměstnání už nemáte další zdanitelné příjmy.

• Příjem z prodeje cenných papírů, který nebyl osvobozen od daně. To je například prodej akcií nebo podílových fondů, které vlastníte méně než tři roky a u nichž byl příjem z prodeje nad 100 000 Kč za rok. V tomto případě jste povinni odevzdat daňové přiznání k dani z příjmu. U zaměstnavatele ve mzdové účtárně nesmíte podepsat roční zúčtování daně a daňové přiznání máte povinnost podat do 2. dubna 2024 (2. května při elektronickém podání).

• Příjem z držby cenných papírů, tedy nejčastěji z akcií, které vyplácí dividendy. V takovém případě je nutno rozlišit, zda jste dividendy přijali od české společnosti nebo ze zahraničí. Pokud vám byly vyplaceny české dividendy, tak tyto byly zdaněny srážkovou daní při výplatě. Jako takové už je nemusíte uvádět v daňovém přiznání a můžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.

• Jiná situace je ale u dividend, které jste přijali ze zahraničí. V takovém případě tyto musíte uvést v daňovém přiznání. I když i tyto dividendy byly pravděpodobně zdaněny při výplatě. Pokud má ČR se zemí výplaty smlouvu o dvojím zdanění (pravděpodobně má), tak můžete sice daň zaplacenou v zahraničí započíst vůči dani, kterou jste povinni platit v ČR, ale daňové přiznání musíte podat vždy. A nemůžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.

Cenné papíry, především akcie, podílové fondy nebo ETF, jsou velmi oblíbenou formou investice. Podle toho do čeho investujete, můžete mít pravidelné příjmy z držby těchto cenných papírů. Nebo naopak můžete mít příjem z prodeje těchto cenných papírů. Jak se tento příjem daní, jak se z něj platí daň z příjmu fyzických osob a jak se uvádí v daňovém přiznání?

Jaké jsou tedy příjmy, které můžete mít spojené s investicí do cenných papírů? Z držby a vlastnictví cenných papírů většinou neplatíte žádnou daň (třeba jako se platí daň z nemovitosti). Z držby platíte pouze v případě, že v daném roce vám plynul z držby těchto cenných papírů nějaký příjem. Nejčastěji jsou tímto příjmem dividendy z akcií. Ale může jít i o dividendovou třídu podílových fondů nebo ETF, které také můžou vyplácet dividendy z držených akcií.

Každopádně daň z příjmu je nutné řešit až v případě, kdy opravdu máte realizovaný nějaký příjem z investice do cenných papírů. Tedy v případě dividendy a také v případě samotného prodeje cenného papíru. Držba jako taková zdaněna není.

Osvobození od daně z příjmu

Při prodeji cenných papírů může také nastat situace, kdy budete od daně z příjmu osvobozeni. Jde v zásadě o dvě situace:

• pokud realizujete příjem z prodeje, který je menší než 100 000 Kč za rok,
• pokud jste cenné papíry vlastnili tři roky a déle.

Při výpočtu daně z příjmu se pak postupuje následovně. Nejdříve je nutné vědět, jak velký příjem z prodeje cenných papírů byl minulý rok realizován. Pokud to bylo méně než 100 000 Kč za rok, tak daň z příjmu neplatíte a nemáte ani povinnost podávat daňové přiznání. Pozor jen na to, že částka 100 000 Kč se týká příjmu z prodeje, tedy nikoliv realizovaného zisku.

V okamžiku, kdy jste minulý rok překročili stotisícovou hranici příjmu z prodeje cenných papírů, tak se teprve posuzuje to, jak dlouho jste cenné papíry vlastnili. A veškerý prodej cenných papírů, které vlastníte déle než tři roky, je od daně z příjmu osvobozen. Pokud ale jste prodali i nějaké akcie či podílové fondy, které jste vlastnili menší časový úsek, tak z tohoto prodeje platíte daň z příjmu a máte povinnost podat daňové přiznání.

Investice a roční zúčtování daně

Celá řada investic neznamená automaticky to, že musíte podat daňové přiznání. Pokud jste klasicky zaměstnaní, tak u realizace investice vám stále může zaměstnavatel provést roční zúčtování daně a nemusíte podávat daňové přiznání. Pro dvě skupiny příjmu z cenných papírů ale platí, že máte povinnost podat daňové přiznání. Jsou to příjmy, které nejsou osvobozeny od daně z příjmu při prodeji. A také příjmy ze zahraničí v rámci dividend.

Příjem z cenných papírů v daňovém přiznání

Pro tento příjem platí poměrně odlišná pravidla podle toho, jaký přesně příjem realizujete. Ve zkratce může jít například o tyto situace.

• Příjem z prodeje cenných papírů, které jsou osvobozeny od daně.Například prodej akcií a podílových fondů, které jste vlastnili déle než tři roky nebo příjem z prodeje byl do 100 000 Kč za rok. V takovém případě jste od daně z příjmu osvobozeni. Můžete podepsat roční zúčtování daně z příjmu u zaměstnavatele a nemáte povinnost podávat daňové přiznání, tedy v případě, že kromě zaměstnání už nemáte další zdanitelné příjmy.

• Příjem z prodeje cenných papírů, který nebyl osvobozen od daně. To je například prodej akcií nebo podílových fondů, které vlastníte méně než tři roky a u nichž byl příjem z prodeje nad 100 000 Kč za rok. V tomto případě jste povinni odevzdat daňové přiznání k dani z příjmu. U zaměstnavatele ve mzdové účtárně nesmíte podepsat roční zúčtování daně a daňové přiznání máte povinnost podat do 2. dubna 2024 (2. května při elektronickém podání).

• Příjem z držby cenných papírů, tedy nejčastěji z akcií, které vyplácí dividendy. V takovém případě je nutno rozlišit, zda jste dividendy přijali od české společnosti nebo ze zahraničí. Pokud vám byly vyplaceny české dividendy, tak tyto byly zdaněny srážkovou daní při výplatě. Jako takové už je nemusíte uvádět v daňovém přiznání a můžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.

• Jiná situace je ale u dividend, které jste přijali ze zahraničí. V takovém případě tyto musíte uvést v daňovém přiznání. I když i tyto dividendy byly pravděpodobně zdaněny při výplatě. Pokud má ČR se zemí výplaty smlouvu o dvojím zdanění (pravděpodobně má), tak můžete sice daň zaplacenou v zahraničí započíst vůči dani, kterou jste povinni platit v ČR, ale daňové přiznání musíte podat vždy. A nemůžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.

Obliba investování u nás roste. Jen v podílových fondech Češi zhodnocují už přes 938 miliard korun, další stovky miliard mají investoři v akciích, burzovně obchodovaných fondech a dalších aktivech. Se vzrušujícím investičním světem je ale spojena i méně zábavná povinnost, a to jsou daně. Podívejte se, co si jako běžný investor ohlídat. A není třeba panikařit, dost možná se Vás povinnost podávat daňové přiznání nebo nutnost do něho zahrnovat své investice týkat nebude.

Elektronicky lze daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 finančnímu úřadu odevzdat do 2. 5. 2024. Mimochodem, elektronicky odevzdávají daňové přiznání už dvě třetiny lidí. Podávat elektronicky mají povinnost všichni, kteří mají datovou schránku. S daňovým poradcem lze přiznání odevzdat až do 6 měsíců po skončení zdaňovacího období, tedy do pondělí 1. července 2024.

15% a 23% daň

Co se týká investování do cenných papírů (např. akcií, dluhopisů, podílových listů), z pohledu daní se rozlišují zejména příjmy z prodeje cenných papírů a příjmy z jejich držby (dividend či úroků, na něž se ve většině případů aplikuje srážková daň). Daň je pro obě kategorie stejná, a to 15 % ze zisku.

Pokud by celkový základ daně (tj. příjmy snížené o výdaje) převýšily 1 582 812 Kč, potom by se na základ daně přesahující tuto hranici aplikovala vyšší sazba 23 %. Netýkalo by se to ale příjmů, na které se již aplikovala srážková daň ve výši 15 %, jako jsou například úroky nebo dividendy. Vyšší sazba 23 % se tedy týká v oblasti investic jen prodeje cenných papírů.

Ať dál netrápíme ty, kterých se povinnost podávat daňové přiznání netýká, pojďme se podívat na případy, kdy se do vyplňování formuláře pouštět kvůli investicím nemusíte. Je jich totiž poměrně dost. Důležitá je hlavně hranice sto tisíc korun a také tzv. časový test v délce tří let.

Hranice 100 000 Kč

Kvůli investicím nemusíte vyplňovat daňové přiznání, pokud vaše příjmy z prodeje cenných papírů nepřesáhly za rok 100 tisíc korun. Ale pozor, jde o souhrnnou částku pro všechny vámi využívané platformy a investice. A pozor podruhé, nejde o zisk, ale skutečně o příjem, tedy celý objem všech prodaných cenných papírů. Pro lepší představu si uvedeme pár příkladů.

Příklad 1: Pokud jste v daném roce prodali cenné papíry (které držíte méně než tři roky, viz níže) v hodnotě 95 000 Kč, je váš příjem z prodeje cenných papírů menší než 100 000 Kč a daňové přiznání podávat nemusíte.

Příklad 2: Pokud prodáte cenné papíry za 105 000 Kč, je váš příjem 105 000 Kč a daňové přiznání podávat musíte. Vyplňovat budete celou výši příjmu (105 000 Kč), byť daň zaplatíte pouze ze zisku, tedy z rozdílu mezi cenou, za kterou jste cenné papíry nakoupili a prodali.

Příklad 3: Daňové přiznání musíte podat i v případě, že prodáváte cenné papíry se ztrátou, pokud jejich objem přesáhne hranici 100 000 korun. Na daních v reálu nic platit nebudete, protože jste nedosáhli zisku, ale administrativě se bohužel nevyhnete.

Časový test

Druhým případem je dodržení tzv. časového testu, kdy jste prodané cenné papíry drželi minimálně po dobu tří let. Takové příjmy do daňového přiznání uvádět nemusíte. Jen pro úplnou jistotu ještě dodáme, že z akcií, které jste koupili a držíte, daň platit nemusíte, byť jejich kurz může stoupat.

Ale pozor! V některých situacích – a docela často se na ně zapomíná – se do hry dostane jak stotisícová hranice, tak i časový test.

Příklad 4: Prodáte podílové listy dvou fondů, kdy listy prvního fondu v hodnotě 70 000 Kč držíte dva roky a listy druhého fondu v hodnotě 60 000 Kč držíte čtyři roky. Stotisícový limit je překročený, takže musíte podat přiznání, daň budete platit ale pouze z prodeje listů prvního fondu, které držíte méně než tři roky. Daň budete platit samozřejmě jen v případě, že z tohoto prodeje máte zisk.

Dobré vědět

Zisk z prodeje jednoho cenného papíru můžete ponížit o možnou realizovanou ztrátu z prodeje jiného cenného papíru, které jste dosáhli ve stejném zdaňovacím období.

Při prodeji cenných papírů v zahraniční měně musíte převést příjmy i výdaje do českých korun. Pro přepočet na koruny slouží jednotné kurzy stanovené Generálním finančním ředitelstvím. Kurzy najdete například zde.

Příjmy i výdaje převedete stejným kurzem na koruny. Pro účely stanovení daně tak nehraje žádnou roli, jaký byl kurz koruny při nákupu a při prodeji. Může se stát (a stává se), že v korunách realizujete ztrátu, ale přesto musíte zdanit zisk vypočítaný v cizí měně a přepočtený na koruny.

Výsledek vašich zisků a ztrát z prodeje cenných papírů uvedete v daňovém přiznání na řádek 40.

Podílové listy

Pokud jste investovali do podílových fondů, jak je uvedeno v příkladu výše, jste držitelem tzv. podílových listů. Pokud jste tyto listy neprodali, nemusíte podávat ani daňové přiznání, nehledě na to, jak vaše vložené prostředky daný fond investuje – může cenné papíry prodávat a nakupovat podle toho, jak se mění situace na trhu. Vy ale držíte podílové listy a tyto operace vás v rámci daňového přiznání nemusejí trápit, nehledě na to, jak se mění kurz podílových listů. Povinnost podat daňové přiznání by se na vás vztahovala až při jejich prodeji.

Úroky na účtech & stavební spoření

Uvádět do daňového přiznání nemusíte ani úroky, které se vám připisují na vašich běžných a spořicích účtech nebo termínovaných vkladech. Banky tyto výnosy rovnou daní 15% sazbou. Automatickému zdanění 15 % podléhají i výnosy ze stavebního spoření a ani s těmi si tak v rámci daňového přiznání nemusíte dělat hlavu.

Pokud jste živnostník a některý z vaši účtů je vedený jako tzv. podnikatelský účet, nemusí vám zde banka uplatnit srážkovou daň 15 % na úroky a příjem z úroků budete muset zdanit sami v rámci daňového přiznání.

Dividendy a úroky z ČR

Další oblastí jsou akciové dividendy případně úroky z dluhopisů. Pokud vám dividendu nebo úrok vyplácí společnost, která je daňovým subjektem v ČR, tuto částku před jejím vyplacením automaticky poníží o 15% srážkovou daň a vy tak tento příjem už v daňovém přiznání uvádět nemusíte.

Dividendy a úroky ze zahraničí

Pokud máte dividendy nebo dluhopisové výnosy od společností, které mají daňové sídlo v zahraničí, tyto příjmy v daňovém přiznání už uvést musíte. A to i v případě, že vám byly zdaněny v zahraničí. Má-li ale ČR s danou zemí uzavřenou smlouvu o dvojím zdanění, zásadně si v zahraničí zaplacenou daň můžete započíst proti české daňové povinnosti, a nemusíte tak platit daň dvakrát. Započtení děláte prostřednictvím zvláštní přílohy dle § 38f odst. 10.

Současně se můžete rozhodnout, že příjmy ze zahraničí zdaníte buď jako kapitálový příjem na řádku 38, anebo jako samostatný základ daně na řádku 74a a přílohy 4.

Pozor u platforem

Pokud investujete prostřednictvím platforem, jako je například Edward, Portu nebo Fondee, záleží vaše povinnost podat daňové přiznání na tom, co se s vaší investicí během uplynulého roku „dělo“, případně na vaší investiční strategii. Je totiž možné, že správce vašeho portfolia během roku prodával a nakupoval cenné papíry tak, aby dodržel vaši investiční strategii, zvýšil váš zisk nebo vaši investici ochránil před propadem.

I když jste si z těchto platforem nemuseli vybrat žádné peníze na běžný účet, díky provedeným obchodům vám mohly v rámci vašeho portfolia vzniknout příjmy nad 100 000 korun, které je třeba uvést do daňového přiznání.

Stejně budete muset postupovat, byť jste na některé platformě žádné cenné papíry neobchodovali, ale byla vám zde úročena hotovost v rámci investiční rezervy. Na tyto peníze se neuplatňuje srážková daň, jako byste je měli v bance, ale 15 % ze zisku z úroků musíte zdanit sami.

Bitcoin byl pohřben už skoro pětsetkrát. Každý prudší pád jeho ceny spouští vlnu nekrologů a titulků o jeho definitivním konci. Parte mu přitom nevystavují jen anonymní komentátoři na fórech, ale i mainstreamová média a respektovaní investoři. Co prozrazují „nekrology bitcoinu“, tedy⁠ databáze rozrůstající se už patnáct let?

Každý prorokovaný konec bitcoinu měl být ten definitivní. Od toho je ostatně slovo konec. Když v roce 2011 spadl kurz kryptoměny z třiceti dolarů na dva, noviny psaly o konci digitální bubliny. V roce 2014 po krachu burzy Mt. Gox to měl být definitivní kolaps. V roce 2018, když se cena zřítila z dvaceti na tři tisíce dolarů, se média předháněla v tom, kdo napíše ostřejší nekrolog. A v roce 2022, po pádu burzy FTX, se bitcoin údajně rozpadl už i morálně.

A stejně tady pořád je. Web 99Bitcoins vede od roku 2010 veřejnou databázi všech mediálních „ukládání do hlíny“ nazvanou Bitcoin Obituaries. V ní jsou zapsány stovky článků a názorů, které „s vážnou tváří“ tvrdí, že je bitcoin mrtvý, bezcenný a že už nikdy nevstane. Výsledkem je⁠ databáze, která ukazuje, jak často a s jakou jistotou se lidé mýlí.

Když bitcoin leží v bahně, objevují se novinové titulky plné jistoty o jeho skonu. Když se zvedne, nastává ticho. A pořád dokola. Vlastně úplně obyčejný koloběh digitálního života. Dočkáme se podobného scénáře i teď, když cena bitcoinu spadla pod 100 tisíc dolarů?

Jak se měří smrt

Do databáze se dostaly články ze zdrojů jako The Guardian, Bloomberg, CNBC, Washington Post nebo Business Insider, ale i prohlášení tržních celebrit formátu Warrena Buffetta, Jamieho Dimona nebo Nouriela Roubiniho. Každý z nich měl někdy za to, že tentokrát už kryptoměna definitivně skončila nebo ji to v dohledné době čeká.

K listopadu letošního roku je v databázi přes 470 záznamů. Nejvíce jich přibylo v roce 2018, kdy se po euforii z předchozího roku trh zhroutil a cena bitcoinu spadla z dvaceti na tři tisíce dolarů. Další výrazná série záznamů následovala v roce 2022 po kolapsu projektů Terra Luna a FTX.

Autoři projektu původně sbírali titulky pro pobavení. Postupně ale vznikl nezamýšlený indikátor sentimentu, který vystihuje cyklickou psychologii trhu lépe než některé analytické modely. Když se přitom na titulních stranách objevuje bitcoin is dead, bývá to spíše signál, že trh už brzy dosáhne dna a může se začít odrážet vzhůru.

Velcí pohřební řečníci

Jednu z nejznámějších pohřebních řečí pronesl Warren Buffett v roce 2018. Na setkání akcionářů Berkshire Hathaway označil bitcoin za „krysí jed na druhou“. Cena tehdy oscilovala kolem osmi tisíc dolarů a mířila níže. O rok později se už největší světová kryptoměna obchodovala za dvojnásobek. Buffettovi se ten výrok vrací pokaždé, když bitcoin posune historické maximum. Mnozí investoři tehdy jeho slova brali vážně a zůstávali skeptičtí vůči kryptoměnám. Ukázalo se ale, že ani slavný investor není neomylný.

Podobně mluvil Jamie Dimon, šéf JPMorgan, když v roce 2017 prohlásil, že bitcoin je „podvod, který špatně skončí“. Jím vedená banka ale o několik let později spustila oddělení pro obchodování s digitálními aktivy a vydala vlastní token pro institucionální platby. Nedávno dokonce vyšla zpráva, že věhlasná instituce začne přijímat bitcoin jako zástavu pro poskytování úvěrů.

K nejhlasitějším kritikům bitcoinu patřili i respektovaní ekonomové jako Nouriel Roubini a Nassim Nicholas Taleb. Oba označili bitcoin za bezcenný koncept a v podstatě selhání moderní ekonomie. Roubini svůj postoj nezměnil a zůstává jedním z nejtvrdších odpůrců kryptoměn. Taleb bitcoin opakovaně popsal jako „technologický tulipán“, tedy ukázkový příklad spekulativní bubliny, která odhaluje více o lidské psychologii než o finanční inovaci. Také jim to trh a zmíněná databáze s ledovým klidem zapisují do životopisu.

Co z toho plyne pro investory

Databáze (a další podobné indexy) se mezitím staly nechtěným pomocným investičním ukazatelem. Nikdo je nebere jako klasický analytický nástroj, i tak je ale lidé sledují.

Zpětné srovnání ukazuje, že období s největším počtem „nekrologů“ se překrývá s cenovými extrémy. Když se mediální hlasy spojí ve sborové „bitcoin je mrtvý“, je to obvykle chvíle, kdy prodávají vystrašení drobní hráči a nakupují ti trpělivější. Naopak v časech, kdy o bitcoinu nikdo nepochybuje a naskakuje i retail zaslepený chamtivostí, může být korekce za dveřmi.

Z investičního hlediska je zmíněný seznam ponaučením na téma lidského chování. Nepředpovídá cenu, ale monitoruje mentalitu davu. Ukazuje, jak se z optimismu rodí nadutost, z nadutosti pád a z pádu nový začátek.

Závěrečné pomazání

Bitcoin zatím všechno přežil. Historie napovídá, že každý jeho pád vypadá jako konec jen do chvíle, než se kurz opět zvedne. Kdo v průběhu času uvěřil titulkům o smrti a prodal, většinou litoval. A naopak.

Až se tedy znovu objeví titulky o „definitivní smrti“ bitcoinu, není hned nutné zapalovat svíčky. Stačí si nalít kávu, otevřít cenový graf od roku 2010 a připravit se na další kolo pohřební hostiny, která obvykle končí oslavou zmrtvýchvstání.

Investování není raketové inženýrství. Zásadní je schopnost držet se zdravého rozumu a nenechat se strhnout emocemi. Pár pouček a rad se ale může hodit.

1. Investiční filozofie může být univerzální, strategie musí být na míru

Neexistuje univerzální portfolio ani dokonalé aktivum. Cíle a požadavky každého investora jsou jedinečné, takže i přístup každého investora k trhu je jiný. Investičními filozofiemi, které celému portfoliu dávají tvar nebo základní myšlenku, se klidně můžete inspirovat. Ale nemyslete si, že když budete kopírovat strategii někoho jiného, máte vyhráno.

Portfolio musí v každém okamžiku odrážet délku investičního horizontu, vztah k riziku, ale třeba i specifické potřeby investora v oblasti daňové optimalizace. Portfolio musí s investorem po všech stránkách souznít, jinak je zaděláno na průšvih.

2. Nejsou chytré a hloupé peníze, jen chytří a hloupí investoři

Kdysi platilo, že portfoliomanažeři velkých fondů, stratégové a další experti, pro které je povoláním správa peněz ostatních, jsou ve velké výhodě vůči drobným investorům. Mluvilo se o tom v nadsázce jako o souboji chytrých a hloupých peněz. Profesionálové měli lepší přístup k informacím, početné podpůrné týmy a nejlepší analytické nástroje.

Takzvaná demokratizace investování, zahrnující otevření většiny trhů prakticky všem, razantní snížení obchodních poplatků, zavádění nových investičních nástrojů nebo zpřístupňování pokročilých analytických nástrojů v obchodních platformách, ale pomyslný příkop zasypala. Už nejsou žádné chytré a hloupé peníze, jen chytří a hloupí investoři. A je jen na vás, na kterou stranu se přidáte.

3. Komunikace je forma risk managementu

Řízení rizika může mít řadu podob. Může to být diverzifikace portfolia napříč třídami aktiv, sektory i regiony. Může zahrnovat využívání opcí nebo stop-loss příkazů, může to být také třeba pravidelné rebalancování portfolia. Jeden z nejlepších nástrojů řízení rizika při správě peněz je ale z docela jiného soudku. Je jím komunikace.

Takový poradce pro investora nemusí být nutně hned ten, kdo mu říká, do čeho přesně má vložit peníze nebo kdy je má z trhu stáhnout. Může to být klidně jen někdo, s kým investor sdílí své pocity z finančního trhu a kdo jeho úvahám dává zpětnou vazbu. Pouhé vyslechnutí jiného pohledu na věc může totiž někdy úplně změnit způsob, jakým investor o věci uvažuje, a může ho přivést k zamyšlení se nad tím, jestli náhodou něčemu nepřikládá až příliš velkou váhu nebo jestli něco naopak neopomíjí.

4. Hlavně srozumitelně

Komplikovanost prodává, ale jednoduchost vyhrává. Tržní experti se někdy snaží všechny kolem sebe přesvědčit, že investování je tak komplexní, že je potřeba mu věnovat hodiny denně. Že zkrátka není v silách běžného člověka z ulice peníze zhodnocovat efektivně.

Opakovaně se ale ukazuje, že opak je pravdou. Jednoduché strategie stojící na racionální úvaze fungují dlouhodobě nejlépe. Jednoduché totiž rozhodně neznamená hloupé. Investor se musí s investiční strategií ztotožnit, ale to se jen těžko povede, pokud nebude přesně chápat, jak funguje.

5. Nepřeceňujte nadvýnos

Míra nadvýnosu oproti trhu je pro investory, kteří se rozhodují, do čeho vloží peníze, nezřídka tím jediným, na čem záleží. Je pochopitelné, že se investoři snaží výnos maximalizovat, otázkou je ale vždy cena za takovou snahu.

Posedlost takzvanou alfou může být pro investiční plán škodlivá. Často totiž vede k razantnímu zvyšování míry rizika, žádá si poměrně časté zásahy do portfolia a investory strhává k uvažování v krátkodobém horizontu. Mnohdy se proto vyplatí nějakou tu desetinu procentního bodu oželet a upřednostnit stabilitu a předvídatelnost. Kdo na trhu hledá zkratky, může nakonec odejít s prázdnými kapsami.

Pokud by trhy neměly žádná pravidla, nemělo by v podstatě smysl jejich fungování jakkoli studovat. Ale i když se trhy často vyvíjejí úplně jinak, než bychom si představovali nebo než předtím odhadovali ti, kteří se věštěním v různě sofistikované podobě živí, některé věci platí. Sice na nich rovnou nevyděláte, ale když si je uvědomíte, alespoň do té finanční divočiny nevyrazíte úplně neozbrojení.

Na akciových trzích neexistují žádná univerzální, stoprocentně fungující pravidla. Kdyby něco fungovalo pokaždé, dělali by to všichni a investování by bylo snadné. Tedy vlastně ne, bylo by nemožné, protože kdyby všichni chtěli ve stejnou chvíli nakupovat, nikdo by neprodával, takže by trh jako takový v podstatě přestal existovat. To, že nic neplatí vždy, ale neznamená, že to neplatí nikdy. A i když budoucnost není kopií minulosti, určité vzorce se opakují a mohou investorům pomáhat. Co tedy mít na paměti?

1. Volatilita se vrací k průměru: Na trzích se střídají bouřlivá a klidná období. Vysoká volatilita dříve či později vystřídá tu nižší a naopak. Trh by bez těchto výkyvů nebyl tím, čím je, tedy rizikem a příležitostí zároveň. Dobré časy končí těmi špatnými, ale ty špatné pak naštěstí také netrvají věčně.

2. Vyplatí se nakupovat, když trh padá: Velké propady cen akcií jsou pro dlouhodobé investory příležitost. Nižší ceny a valuace a vyšší dividendové výnosy, to všechno jsou podmínky pro lepší budoucí zhodnocení. Ne, není možné spolehlivě odhadnout cenové dno, trh může vždycky spadnout ještě níže. Ale z historického hlediska byly právě krize nejlepšími obdobími pro vstup na trh. A kdyby se trh už nikdy neměl odrazit výše, problém by nejspíše nebyl investiční, ale civilizační, přičemž peníze by ani zdaleka nebyly tou největší starostí.

3. Diverzifikace je nejlepší ochrana proti dopadům extrémních událostí: Jen malá část akcií zajišťuje většinu dlouhodobých zisků, zatímco velké množství titulů ztrácí na hodnotě a už se nikdy úplně nezotaví. Trhy některých zemí stagnovaly třeba i desítky let. Proto je rozložení investic napříč regiony, sektory, velikostmi firem a počtem titulů nejúčinnější obranou proti katastrofálním ztrátám. Diverzifikace sama o sobě nezaručí skvělé výsledky, oproti největším tržním vítězům dokonce logicky znamená výraznou podvýkonnost, zvyšuje ale šanci přežít a zůstat na trhu. A to je dlouhodobě klíčové.

4. Největší výhodou investora může být jeho přístup, ne data: Schopnost zvládat vlastní emoce a držet se plánu je důležitější než jakýkoli přístup založený čistě na datech. Trh přechytračit nedokážete, ale můžete se snažit alespoň nepodrazit sami sebe svými unáhlenými rozhodnutími.

5. Trh se občas musí propadnout: Krize nejsou chyba systému, ale jeho součást. Bez občasné bolesti by neexistovaly dlouhodobé zisky. Propady ochlazují přehřáté valuace, testují trpělivost investorů a nabízejí příležitosti těm, kteří si udrží disciplínu.

6. Trh je těžké překonat: Jsou lidé, kteří to dokážou, ale většina investorů nikoli. Určitě ne dlouhodobě. Statistiky ukazují, že většina aktivně spravovaných fondů dlouhodobě zaostává za indexy. To je důvod, proč se tak rozmáhá takzvaně pasivní investování. Neznamená to, že porážet trh je nemožné, je to ale zkrátka spíše výjimka. Investiční strategie by měla vycházet z realistických očekávání.

7. Riziko nikdy úplně nezmizí: Vsadit všechno na akcie znamená vyšší očekávané výnosy, ale také možnost hlubších propadů hodnoty investice. Mít všechny peníze v hotovosti znamená vyhnout se volatilitě, ale skoro jistě přicházet o kupní sílu. Vyvážené investiční portfolio zase vyvolává frustraci z toho, že některé jeho části zrovna ztrácejí. Riziko nezmizí, jen mění podobu. Investoři si musejí vybrat, jakou podobu a míru rizika jsou ochotní nést.

8. Tendence vracet se k průměru a momentum: Investoři se neustále potýkají s emocemi. Někdo drží ztrátové akcie příliš dlouho v naději, že se vrátí na původní cenu. Jiný naopak přikupuje ty, které posilují, a naopak se rychle zbavuje poražených. Jedni reagují na zprávy přehnaně, druzí je ignorují. Tyto rozdíly v chování vedou k tomu, že na trzích v určitých fázích fungují jak návraty k průměru, tak momentum. Strach, chamtivost, přehnaná sebedůvěra, krátkozrakost nebo různá psychologická zkreslení způsobují, že se investorský dav často vrhá jedním směrem, aby pak zase houfně otočil. A proto nic neroste „do nebe“ a fungují různé trendy. A to přesně do doby, než fungovat přestanou a nastane návrat k průměru (nebo alespoň k průměru daného trendu).

9. Delší investiční horizont zvyšuje šance na úspěch: Akciový trh je zvláštní „kasino“, protože čím déle hrajete, tím větší máte šanci na celkovou výhru. S prodlužujícím se investičním horizontem pravděpodobnost zisku na akciovém trhu výrazně roste. Schopnost mít zainvestováno a vydržet je klíčovou konkurenční výhodou oproti těm, kteří panikaří a odcházejí z trhu příliš brzy.

10. Trh trestá (zdánlivou) jistotu: Nikdo nemá všechno pod kontrolou. Jakmile si investoři začnou myslet, že našli jednoduchý recept na zisky, trh je rychle vyvede z omylu. Přehnaná sebedůvěra a pocit jistoty jsou jednou z nejdražších chyb, „snadné peníze“ neexistují.

Porovnání více než třiceti poskytovatelů Vám může pomoct při výběru, u koho si založit dlouhodobý investiční produkt. Z pěti kritérií mají největší váhu poplatky. Češi mají od loňska nový způsob, jak si zajistit finanční rezervu na stáří: dlouhodobý investiční produkt – zkráceně DIP. Rozšířil možnosti, jak dosáhnout na stejné daňové úlevy, jako dříve měly jen penzijní fondy a životní pojištění s investiční složkou.

Když si na akcie, podílové listy, dluhopisy, ale třeba i vkladové účty dáte nálepku DIP, můžete si jejich nákupní cenu odečíst od daňového základu. Na DIP vám může přispívat i zaměstnavatel – stejně jako na penzijko.

Abyste o daňovou úlevu nepřišli, nesmíte si peníze z DIPu vybrat dříve než v 60 letech a ne dříve než po deseti letech od sjednání smlouvy. Během této doby můžete průběžně měnit, do čeho konkrétně investujete, a libovolně to kombinovat. DIP vám dává mnohem víc možností než klasické penzijní fondy.

Smlouvu o DIPu si můžete sjednat s některým z více než třiceti poskytovatelů, kteří jsou na seznamu České národní banky. Jestli jste to ještě neudělali, je zbytek roku ideální příležitostí. Daně si totiž můžete snížit nezávisle na tom, jestli jste během roku investovali pravidelně, postupně, nebo jestli je vložíte až jednorázově na konci prosince.

I když jste si poskytovatele DIPu vybrali už dřív, můžete ho nejen změnit, ale třeba založit si vedle dosavadního DIPu novou smlouvu s jiným poskytovatelem – když zjistíte, že nabízí něco víc nebo líp. Pochopitelně: daňové výhody pak můžete využít jen do celkového stropu, nepočítají se pro každou smlouvu samostatně.

Dnes přidáme nejnovější žebříček, který vás může nasměrovat, kam se podívat, když vybíráte, u koho si DIP založit. Analytická společnost Scott & Rose ve spolupráci s projektem Eligot porovnala 33 poskytovatelů, kteří lidem umožňují investovat v řádech tisíců korun ročně. Při hodnocení vycházela ze stavu k letošnímu 1. září.

Na prvním místě žebříčku je Patria Finance ze skupiny ČSOB, druhá skončila Raiffeisenbank, bronzovou medaili získala platforma Portu provozovaná společností Wood Retail Investments. Do nejlepší pětky se dostaly ještě Fio banka a Česká spořitelna.

„V pěti základních kategoriích jsme hodnotili produkty z pohledu investora a jeho zájmu na co nejvyšším dlouhodobém výnosu s optimální mírou diverzifikace,“ řekl webu Peníze.cz Michal Mošnička, šéf společnosti Scott & Rose. Nejvyšší váhu v celkovém hodnocení (35 %) měla cena, tedy poplatky a náklady, druhou nejvyšší váhu (25 %) pak rozsah nabídky. Dalšími kritérii byly digitalizace (váha 15 %), férovost a transparentnost (15 %) a finanční dostupnost (10 %).

V rámci každé kategorie získal každý poskytovatel nula až sto bodů. Jejich součet – podle váhy jednotlivých kritérií – pak rozhodl o celkovém pořadí.

Analýza nehodnotila daňové zvýhodnění od státu, které je stejné pro všechny produkty. Nehodnotila ani bezpečnost produktu nebo stabilitu poskytovatele – jejich minimální úroveň hlídá Česká národní banka.

Tři nejlepší

„Silnou stránkou vítězného poskytovatele – Patria Finance ze skupiny ČSOB – jsou nízké a transparentní poplatky. Patria je jeden z mála obchodníků s cennými papíry, který uvádí v ceníku poplatek za směnu,“ komentuje výsledky Michal Mošnička ze Scott&Rose.

Patria nabízí širokou nabídku investic včetně programu pravidelných investic s frakčním nákupem. Další silnou stránkou je digitalizace: DIP lze uzavřít snadno online a přes webovou aplikaci lze zadávat příkazy k nákupu i prodeji nebo definovat dlouhodobé opakované investice. „Redesign webu proběhl v roce 2025 a výrazně vylepšil uživatelský zážitek,“ dodává Mošnička.

Vstupní poplatek v rámci DIP je 0,4 %, poplatek za směnu měn je 1,5 %. Nejdůležitější průběžný poplatek z hodnoty aktiv je 0,12 % ročně. Klienti ve věku od 18 do 30 let s běžným účtem v ČSOB mohou od září do konce prosince pravidelně investovat do ETF bez poplatku za nákup.

Raiffeisenbank, která jen s malým odstupem obsadila druhé místo, nabízí akcie, fondy (nejen od skupiny Raiffeisenbank) a ETF. Pro DIP zrušila minimální výši nákupního poplatku a tím výrazně snížila náklady. Vstupní poplatek je pouze 0,2 %, poplatek za směnu je 0,9 %. Průběžný poplatek z hodnoty aktiv je 0,2 % ročně.

Třetí místo obsadil projekt Portu, za kterým stojí společnost Wood Retail Investments. Pro některé zájemce může být výhodou jednoduchost sjednání a volba investiční strategie díky přednastaveným portfoliím. Průběžný roční poplatek je 0,5 %, za nákup (vstup) se nic neplatí.

Pozor na poplatky a náklady

Největší váhu v hodnocení – celkově 35 % – má výše poplatků a dalších nákladů. Samozřejmě: zadarmo vám nikdo úspory nezhodnotí. Proč ale platit zbytečně vysoké poplatky za něco, co je jinde levnější? Výše shodného typu poplatku se může lišit třeba i desetinásobně.

Některé rozdíly vám na první pohled možná přijdou malé, jenže budete je platit opakovaně po dlouhou dobu. Když se vysoké poplatky sečtou, může to výrazně ovlivnit váš celkový výnos z DIPu.

Dobrou zprávou zůstává, že poplatky v rámci DIPu jsou v mnoha případech nižší než u běžného investování mimo DIP. Není problém najít ani poplatky, které jsou o dost nižší než u penzijních fondů.

Klíčový význam má hlavně správcovský (zvaný také obhospodařovací či manažerský) poplatek, který si poskytovatelé účtují jednou ročně z hodnoty všech vašich úspor. Jak moc dokáže ukrojit z konečného zhodnocení, ukazuje následující tabulka.

Představte si, že každý rok investujete 30 000 Kč a zároveň hodnota vašich dosavadních investic stoupne o 3 % ročně. Kdybyste neplatili žádný poplatek, zhodnotí se vám vložených 600 000 Kč během dvaceti let o víc než 200 000 Kč, celkem tak v DIPu budete mít přes 806 000 Kč. Každoroční poplatek 0,2 % vám z celkového výnosu sebere zhruba 17 000 Kč méně. Poplatek 1 % vám sebere už 80 000 Kč a poplatek 2 % téměř 150 000 Kč.

Druhou nejvyšší váhu v celkovém hodnocení indexu měl rozsah investiční nabídky. Autoři porovnání dávali víc bodů za širokou nabídku ETF (individuální výběr i přednastavené strategie), podílových fondů (nejen od jedné finanční skupiny) a akcií.

„Širší nabídka investičních nástrojů umožňuje lépe rozkládat riziko, kombinovat různé třídy aktiv (akcie, dluhopisy, alternativní investice) a přizpůsobit strategii podle životní fáze či tržních cyklů. To zvyšuje pravděpodobnost, že produkt bude vyhovovat jak v růstové, tak v konzervativní fázi. Vyvážené portfolio různých aktiv lépe tlumí volatilitu při udržení potenciálu výnosu,“ vysvětluje Mošnička.

Patnácti procenty vstupuje do výsledného pořadí indexu kritérium férovosti a transparentnosti. Autoři se zaměřili na dostupnost kompletního ceníku poplatků včetně distribučních nákladů a nákladů na směnu. Naopak strhávali body, pokud poskytovatel umožňuje v nějaké variantě předplacený poplatek – na jejich rizika upozorňuje i Česká národní banka.

Váhu patnáct procent v celkovém hodnocení měla také digitalizace produktu a nabízených služeb. Tedy možnost online sjednání a následně plné správy (nákupy, prodeje, nové strategie) v klientské zóně bez nutnosti návštěvy pobočky nebo poradce. V dnešní době jde nejen o očekávaný standard ze strany klientů, ale také úsporu času, možnost rychlejší reakce, menší riziko chyb, vyšší transparentnost a přehlednost.

„V širším smyslu je digitalizace také důkazem moderního přístupu poskytovatele, který pravděpodobně investuje do efektivity a automatizace — což může snížit provozní náklady a nepřímo činit nabídku výhodnější,“ zdůrazňuje Mošnička. Přestože někteří zájemci dávají přednost osobnímu jednání a vysvětlení produktů na pobočce, pro ostatní je nutnost takového prostředníka omezující.

Zbývající desetinu celkového hodnocení tvoří finanční dostupnost. Autoři indexu ocenili, když nižší vstupní bariéry (minimální pravidelná i jednorázová investice) usnadňují přístup širší skupině zájemců a umožňují začít i s menšími částkami. To podporuje disciplínu pravidelného investování i u lidí, kteří nemají vysoké příjmy. Body dali také za možnost frakčního nakupování, tedy zlomků akcií nebo ETF.

Globální hedgeové fondy zažívají jedno z nejlepších období od roku 2020. Objem aktiv pod jejich správou dosáhl nového historického maxima 4,98 bilionu dolarů. Za první pololetí do nich investoři celkově přilili 33,7 miliardy dolarů, což je nejvíce od finanční krize. Při pohledu na rekordní hodnoty akciových indexů nebo zlata se nabízí otázka, co by mohl příliv kapitálu do hedgeových fondů signalizovat.

Růst objemu kapitálu v hedgeových fondech je odpovědí na současný investiční paradox. Na straně jedné akciové indexy lámou rekordy, na té druhé se někteří investoři stále více bojí přehřátí trhů a chtějí diverzifikovat. Hedgeové fondy se vracejí do hry jako „chytrý kapitál“ v prostředí, které často slibuje zisk i při celkovém poklesu trhu.

Podle Hedge Fund Research (HFR) pohání rekordní příliv peněz kombinace několika trendů. Těmi jsou obnovená aktivita v oblasti fúzí a akvizic, rozšiřující se investice do kryptoměn, očekávání dalšího poklesu sazeb a boom umělé inteligence a s ní spojené infrastruktury. „Tento historický růst odráží přesun (části) institucionálního kapitálu do aktiv, která nejsou svázána s běžnými trhy,“ říká Kenneth J. Heinz, prezident Hedge Fund Research.

(Poznámka redakce IW: Rekordní objem kapitálu v hedgeových fondech je potřeba vnímat i v kontextu celkového růstu na finančních trzích. Zatímco v hedgeových fondech za posledních zhruba pět let přibylo asi 40 % kapitálu, například hlavní americké akciové indexy přidaly zhruba 60–⁠⁠⁠⁠⁠⁠90 %. Podobně jako v případě fondů peněžního trhu, v nichž je také nominálně rekordní kapitál, i hedgeové fondy sice spravují nejvíce peněz v historii, ale relativně vůči některým jiným typům investic ztrácejí; ostatně i jejich výkonnost oproti benchmarkům byla v době po finanční krizi ve výrazné většině případů slabší. Nemění to nic na tom, že pro část investorů jsou stále atraktivní volbou, jejich relativní zaostávání ve výkonnosti i v podílu na spravovaném kapitálu samozřejmě nemusí trvat věčně, a má proto smysl signály z trhu v tomto směru pozorně sledovat.)

Rekordní zisky

Podle společnosti Citco, která je jedním z největších globálních správců fondů a poskytuje jim finanční služby, dosáhly hedgeové fondy za prvních devět měsíců letošního roku průměrného zhodnocení 16,6 %, přičemž 80 % z nich je v zisku. Jen ve třetím kvartálu si odvětví jako celek připsalo 5,2 %, a směřuje tak k nejlepšímu výsledku od pandemického roku 2020.

Nejlépe si vedou multistrategické fondy, které kombinují makroekonomické sázky, akciové arbitráže a komoditní pozice. Ty letos vydělaly v průměru 19,3 %. Následují akciové fondy (17,1 %) a globální makrofondy (15,8 %).

Zajištění už nezajišťuje?

Název hedgeový fond pochází z anglického to hedge, tedy zajistit se. Otázkou ale je, zda toto zajištění v současnosti stále dává smysl. Zatímco dříve hedgeové fondy sloužily jako protiváha akciovým trhům, jejich propojení s nimi se v poslední době výrazně zvýšilo. Například takzvané event-driven fondy, které obvykle vydělávají na arbitrážích při fúzích a akvizicích, měly za posledních 12 měsíců s indexem S&P 500 korelaci 0,99 (historický medián je 0,67). Důvodem byl útlum fúzí a akvizic, kvůli němuž fondy neměly dostatek nezávislých příležitostí, a často tak sledovaly pohyby širšího trhu.

„Investoři očekávají, že hedgeové fondy zajistí diverzifikaci. Pokud se ale jejich výkonnost vyvíjí společně se širokým akciovým trhem, přestávají plnit svůj účel,“ varuje Patrick Ghali, spoluzakladatel Sussex Partners.

Na druhou stranu, globální makrofondy, které své investice staví na makroekonomických a geopolitických trendech pomocí akcií, dluhopisů, měn a komodit, patří s mírou 0,11 k těm s nejnižší korelací. Letos za devět měsíců přitom nabídly v průměru výnos 15,8 %.

Kam to celé spěje

Institucionální kapitál hledá v hedgeových fondech bezpečný přístav. Historie ale ukazuje, že podobné přílivy přicházejí často v pozdní fázi cyklu, přičemž naposledy tomu tak bylo před splasknutím dot-com bubliny nebo před burzovním propadem v roce 2008. Není to navíc univerzální řešení pro všechny investory, protože výkonnost a rizika se velice liší.

Rekordní zisky a bezmála 5 bilionů dolarů pod správou tak nejsou jen známkou síly odvětví, ale i varováním, že trhy obecně už nechávají unášet pocitem neporazitelnosti. Hedgeové fondy tak mohou být zajištěním proti bouři, ale i jejím prvním náznakem.