Rubrika: Investice

Investovat můžete i na jméno dítěte. Má smysl takový investiční účet pro nezletilého zakládat? Vyplatí se díky poplatkům nebo daním? Kdo ho nabízí? Můžu jako rodič snadno měnit složení takových investic? A jak je to s předčasným výběrem?

Zájem o investování v posledních letech roste. Zatímco spořicí účty obvykle nepokryjí ani inflaci, rozumné investice mohou úspory skutečně rozmnožit. Proto čím dál víc rodičů a prarodičů myslí i na investování pro děti.

Nejčastěji si jednoduše řeknou, že část výnosů z vlastních investic prostě v budoucnu věnují dětem. Takové investování mají dospělí plně pod kontrolou, nikdo je neomezuje a peníze mohou předat až v době, kdy bude jisté, že se potomek povedl.

Rodiče se ale začínají zajímat také o možnost investovat přímo na jméno dítěte. Tak, aby dítě bylo přímo majitelem investičního účtu.

Má to nějaké výhody, třeba nižší poplatky a další bonusy? Zkušenější investoři se ptají třeba i na to, jak díky dětskému účtu lépe využít daňová osvobození v rámci rodiny a získat další limit 100 000 korun na osobu ročně.

Jenže: lze vůbec dítěti sjednat investice, které jsou rizikovější než spoření? Jak vyplní povinný investiční dotazník? Může mu rodič průběžně měnit složení investic podle vývoje na trhu? A jak to bude s případným předčasným výběrem?

Můžu si založit investiční účet na jméno dítěte?

Ano. Investiční účet pro dítě nabízí několik investičních společností či bank – mimo jiné Patria, Portu, Fondee, Conseq, Partners, ČSOB, Česká spořitelna, UniCredit Bank, Trigea a s předchozím souhlasem soudu také Fio.

Formálně je to klasický investiční účet, kdy banka jako majitele účtu eviduje nezletilého klienta. Nejde tedy jen o nějakou interní konstrukci, která by fungovala jenom ve vztahu mezi investiční společností (bankou) a klientem.

Pochopitelně: až do 18. narozenin dítěte (obecně do zletilosti klienta) jsou tam v praxi omezení. Klienta zastupuje rodič, případně jiný zákonný zástupce – ten rozhoduje o složení investic, kupuje další, provádí případné změny a za určitých podmínek může i vybrat peníze z účtu.

„Dětský investiční účet zakládá rodič nebo jiný zákonný zástupce. Dítě má své přístupové údaje, aby mohlo sledovat a učit se, jak se investice chovají. V den 18. narozenin se z dětského účtu stává běžný investiční účet a přechází pod plnou správu dítěte. To se pak rozhodne, jestli si celou sumu vybere, případně část peněz nebo všechny nechá dále zhodnocovat,“ vysvětluje například Kateřina Márová, marketingová ředitelka investiční platformy Direct Fondee.

Rodič také vyplní povinný investiční dotazník. Část týkající se investičních cílů a finančního zázemí by měl vyplnit za dítě, část týkající se znalostí a zkušeností pak za sebe jako zástupce dítěte. Po 18. narozeninách účet plně přejde na potomka, investiční dotazník pak vyplňuje už sám.

I některé společnosti, u nichž si dospělý zájemce může založit účet přes internet, požadují kvůli založení dětského účtu osobní návštěvu na pobočce – například Patria (přes pobočku mateřské ČSOB) nebo Česká spořitelna.

„K otevření účtu stačí souhlas jednoho rodiče. Založení i následná správa probíhá výhradně na pobočce. Majitelem investic je dítě, ale účet až do jeho 18. narozenin spravují rodiče (zákonní zástupci),“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

Nižší poplatky u investování pro děti? Jen výjimečně

U dvou investičních platforem – Portu a Fondee – můžete díky dětskému účtu výrazně ušetřit na poplatcích za správu.

Portu účtuje nezletilým klientům 0,25 % ročně oproti 1 % u dospělých. U Fondee přijde dětský účet na 0,24 % oproti 1,09 % u dospělých. Kdyby však rodič vybral peníze předčasně, musel by doplatit rozdíl – tedy zaplatit plnou cenu bez dětské slevy.

Čtvrtinovou slevu (25 %) z běžného poplatku u pravidelného investování pro děti nabízí UniCredit Bank.

Většina investičních společností či bank však slevu pro dětské investice nemá. Poplatky jsou stejné jako u standardních investic pro dospělé – když pomineme občasné akční nabídky a kampaně.

Kdy je vhodné investovat na jméno dítěte?

„Založení investičního účtu dítěti dává smysl především proto, že umožňuje začít s pravidelným investováním včas. Díky dlouhému investičnímu horizontu může i s menšími částkami vzniknout významná finanční rezerva, která dítěti pomůže do života – a zároveň se učí, že investice jsou přirozenou součástí zdravého finančního chování,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

„Klíčem k úspěchu při investování je dlouhý časový horizont – a ten vaše děti opravdu mají. Dopřejte jim možnost využít tento časový luxus. Ulehčíte tak svým dětem vstup do dospělosti a pomůžete s jejich budoucími náklady na vzdělání, vlastní bydlení nebo třeba svatbu,“ zdůrazňuje Portu.

Zmíněné argumenty ale ještě nutně neznamenají, že je nutné zakládat přímo dětský účet. Ten může být vhodný, když pomůže lépe oddělit investice pro dítě od vašich osobních (vznikne přinejmenším psychologická bariéra), nebo když díky nim ušetříte na poplatcích, možná i na daních. Děti od 15 do 18 let si také mohou zkoušet skutečně vlastní investice pod dohledem dospělého.

Vhodný může být také pro situace, kdy chce ve prospěch potomka investovat někdo jiný než rodič – typicky prarodiče. „V takovém případě je dětská smlouva žádoucí, neboť je zde určitá jistota, že prostředky skutečně použije pouze a jenom dítě či někdo v jeho prospěch, nikoliv jeho rodiče dle vlastní vůle a potřeb. Je třeba ovšem vzít v potaz, že zákonný zástupce může v omezené míře s majetkem disponovat a část prostředků každý rok odkoupit bez dalšího schvalování,“ říká Lucie Simpartlová, ředitelka Partners investiční společnosti.

Pro běžné situace, kdy rodiče chtějí dětem v dospělosti předat naspořené peníze, Simpartlová dětské účty neupřednostňuje. Zmiňuje mimo jiné časté požadavky rodičů na možnost předat dítěti prostředky, až když budou mít záruku, že jejich dítě dospělo v jedince, který peníze nepoužije nežádoucím způsobem. „Proto spíše doporučujeme investici provést přímo na jméno rodiče. V okamžiku, kdy se rodiče rozhodnou, že je vše v pořádku a chtějí investici předat potomkovi, provede se jednoduchý a bezplatný převod cenných papírů na smlouvu přímo dítěte,“ dodává.

Skeptici: Je tu mnoho překážek

To, jestli budou dětský účet nabízet, je čistě na rozhodnutí jednotlivých investičních společností. Na jednu stranu ho žádný předpis nezakazuje, na druhou stranu na něj neexistuje právní nárok.

Dětské investice zatím nenabízejí například Air Bank a Raiffeisenbank, přestože jinak běžným klientům umožňují jednoduché nákupy akcií a dalších investičních nástrojů přímo přes internet.

„V Raiffeisenbank investiční účet pro nezletilé nenabízíme. Důvodem je, že v právní rovině je investování mladistvých v ČR ovlivněné kombinací právních a regulatorních povinností, z nichž mimo jiné plyne, že nezletilí nemají plnou obchodní způsobilost, a většinu právních úkonů za ně činí jejich zákonný zástupce. V praxi to znamená, že investiční smlouvy (otevření účtu, zadávání obchodů, souhlas s podmínkami poskytovatele) typicky musí uzavřít zákonný zástupce, nebo je třeba předem upravit smluvní vztah tak, aby bylo jasné, kdo jedná a kdo nese právní odpovědnost,“ vysvětluje Ondřej Doležal, šéf investičních produktů v Raiffeisenbank.

„Zákon o podnikání na kapitálovém trhu a související regulace ukládají poskytovatelům investičních služeb povinnosti posoudit vhodnost a přiměřenost produktu vůči klientovi, poskytovat informace o rizicích a vést odpovídající evidenci. U účtů, které by byly vedeny ‚pro dítě‘, vzniká otázka, komu se tyto povinnosti adresují, a jak s nimi pracovat. To v praxi přináší mnoho překážek. Pokud by se ale právní úprava změnila a odstranila současné bariéry, velmi to uvítáme, a rádi tuto službu nezletilým nabízet začneme,“ upřesňuje Doležal.

„V tomto okamžiku Air Bank nenabízí samostatný produkt investičního účtu, kde by jako majitel byla vedená nezletilá osoba. Díky spolupráci se společností Portu, která nabízí dětský účet, však naši klienti tuto možnost mají,“ říká mluvčí Air Bank Alžběta Honsová. Připomíná, že Air Bank v posledních letech rozšířila svou nabídku produktů na zhodnocování peněz o řadu novinek. „Nyní se budeme věnovat i dalším typům služeb a investiční produkty pro děti tam jistě budou také,“ dodává.

Při přípravě tohoto textu jsme se setkávali také s výhradou, že rodič přece nemůže dítěti sjednat rizikový produkt, jakým investice obecně jsou. Co na to zastánci dětských účtů? Odpovídají, že investice nejsou společensky škodlivý hazard, ale naopak žádoucí činnost, jejíž důležitost zdůrazňují i zástupci státu. Pochopitelně mluvíme o regulovaném prostředí a běžných nástrojích jako jsou podílové fondy, akcie nebo ETF.

Dítě s investičním účtem nemá co ztratit, může na něm v praxi jen vydělat. Nekupuje investice za své peníze, nezadlužuje se ani nezavazuje k něčemu, co by přesahovalo jeho 18. narozeniny (pokud rodič sjednal pravidelné investice, může je potomek po nabytí zletilosti ukončit).

Skeptici mohou namítnout, že kdyby rodič peníze neinvestoval a nepřišel o ně, zůstaly by v budoucnu dítěti. Jenže: kdyby rodič nemohl investovat na jméno dítěte, může investovat dvojnásobek peněz sám za sebe – a dopad na rodinu bude při špatném vývoji stejný. Investice do regulovaných produktů jsou přitom bezpečnější než jiné způsoby, jak může nezodpovědný a neopatrný rodič přijít o peníze – typicky hazard nebo podvod.

Do čeho může dítě investovat?

Nejširší možnosti pro nezletilé má Patria, jsou srovnatelné se standardním účtem pro dospělé. Prostřednictvím obchodníka s cennými papíry (a zákonného zástupce) mohou nakupovat na téměř třiceti světových burzách a tvořit portfolio z akcí, dluhopisů, ETF, případně i složitějších investičních nástrojů podle výsledků dotazníku vyplněného rodičem.

„Investovat lze skrze investiční platformu WebTrader nebo mobilní aplikaci Patria Finance. Jednotlivé cenné papíry lze nakupovat jednorázově, vybrané (ETF) i pravidelně,“ říká Petr Milata, mluvčí skupiny ČSOB, do které Patria patří.

Samotná ČSOB pak u dětských investic nabízí hlavně podílové fondy (akciové, dluhopisové, smíšené), ale i strukturované dluhopisy a zajištěné fondy.

V České spořitelně mohou rodiče na dětský účet nakupovat jak podílové fondy, tak i ostatní investiční aktiva, například akcie nebo ETF. Vždycky ale musí zajít na pobočku, pokud nejde o pravidelnou investici.

V Portu lze v rámci dětského účtu investovat pouze do Portfolií od Portu (ETF), které sestavuje a následně se o ně plně stará Portu. Klient si může zvolit rizikový stupeň, současně může mít i více dětských portfolií. Na rozdíl od dospělých účtů si však nemůže portfolio sám sestavit a upravovat, nemůže využívat ani další produkty z investiční nabídky Portu.

Podobně je to u platformy Direct Fondee. Pro dětský účet si lze založit až tři ETF portfolia s různě odvážným investičním profilem: konzervativní, obezřetný, rozvážný, vyvážený, smělý, nebojácný nebo odvážný investor. Liší se podílem akcií a dluhopisů. Na výběr jsou také ESG varianty.

„Prostřednictvím obchodního účtu nezletilého ve Fio bance lze obchodovat se všemi cennými papíry, k jejichž obchodování Fio banka poskytuje přístup,“ říká Jozef Daňo z oddělení marketingu a PR. „Vzhledem k tomu, že obchodování s cennými papíry není běžnou správou majetku, k aktivnímu obchodování musí předložit zákonný zástupce souhlas soudu,“ podotýká.

„Omezení se odvíjí od jednotlivých podmínek, které zákonnému zástupci určí soud. Například může stanovit limit částky, se kterou může zákonný zástupce při obchodování nakládat, omezit počet obchodů za určité období nebo udělit souhlas pouze k provedení jednoho obchodu s konkrétním cenným papírem a v určeném množství. Bez doloženého souhlasu soudu Fio banka neumožňuje obchodování na účtu nezletilého. Výjimku tvoří situace, kdy dochází k připsání cenných papírů na účet nezletilého formou daru či dědictví – v takovém případě není souhlas soudu požadován. Pokud by však zákonný zástupce chtěl s těmito cennými papíry následně nakládat, je souhlas soudu opět nezbytný,“ upřesňuje Jozef Daňo.

Jak měnit složení investic pro dítě?

Během dlouhé doby, po kterou se jako rodič budete starat o investice na dětském účtu, se může stát, že kromě nákupu nových investic budete chtít změnit některé z těch dosavadních.

U podílových fondů nebo ETF je to méně pravděpodobné než u jednotlivých akcií, přesto: co když chcete některé z dosavadních investic prodat a místo nich koupit jiné, případně změnit váhu různých fondů? Třeba proto, že teď víc věříte evropským akciím místo amerických, nebo víc dluhopisům než akciím.

Pro tyto situace, kdy všechny peníze zůstanou na účtu dítěte, mají investiční společnosti v zásadě menší omezení než pro předčasný výběr peněz. Podmínky se v různých společnostech liší.

„Zákonný zástupce může na účtu nezletilého provádět jakékoliv nákupní či prodejní operace bez omezení, tedy jako by obchodoval na svém účtu pro zletilou osobu,“ říká za Patrii mluvčí Petr Milata. Také při investování přes samotnou ČSOB může rodič jako disponent dětského účtu změnit investiční strategii nebo takzvaný horizont.

„Výměnu mezi fondy, a tedy změnu investiční strategie, umožňujeme bez dalších požadavků na schválení další autoritou. Změna ovšem musí být vždy v souladu s investičním profilem a horizontem klienta,“ odpovídá Lucie Simpartlová, ředitelka Partners investiční společnosti.

„Zákonný zástupce může provádět změnu strategie, například prodat jeden fond a koupit jiný, respektive měnit váhu jednotlivých složek investičního portfolia. Žádné omezení se na tyto úpravy nevztahují,“ říká Jan Macek, Relationship manager ve společnosti Conseq Investment Management.

„Investiční strategii rodič měnit může, při jakémkoliv nakládání s prostředky na majetkovém účtu však musí jednat ve prospěch nezletilého,“ zdůrazňuje Kateřina Márová z Direct Fondee.

V Portu lze měnit rizikový stupeň portfolií na dětském účtu maximálně dvakrát za rok – s odstupem alespoň jednoho měsíce.

UniCredit Bank bude při požadavku na změnu parametrů pravidelné investice vyžadovat také souhlas druhého rodiče, případně samotného dítěte staršího 16 let. To platí třeba i při požadavku na výměnu podílových listů.

Zřejmě nejpřísnější podmínky má Česká spořitelna. „Zákonní zástupci mají možnost v průběhu nezletilosti měnit investiční strategii dítěte a provádět nové nákupy. Jakýkoli odkup nebo převod aktiv, případně výběr peněz před dosažením plnoletosti, však podléhá schválení opatrovnického soudu,“ říká mluvčí Filip Hrubý.

Dají se dětské investice předčasně vybrat?

I v rodině, která opravdu chtěla investovat dlouhodobě, mohou nastat situace, kdy peníze nutně potřebuje dříve, než je dítěti 18 let. Třeba kvůli řešení nečekané bytové krize, vylepšení bydlení dítěte, bohužel může jít také o zvýšené výdaje kvůli úrazu nebo vážné nemoci. Nebo si prostě rodič jenom myslí, že trhy v nejbližších letech prudce klesnou – a chce vybrat dosavadní zisky, dokud nějaké jsou. Aspoň částečně.

Základem je pravidlo v občanském zákoníku: „K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.“

Výklad, co tyto použité výrazy znamenají, zákoník nicméně nechává na bankách, investičních společnostech nebo rodičích – a ve výsledku případně na soudech. A přístup jednotlivých poskytovatelů dětských investičních účtů se liší opravdu výrazně.

Pokud z Portu vybíráte částku vyšší než 20 tisíc korun za rok nebo pokud už dítěti bylo 15 let, je potřeba písemný souhlas buď dalšího zákonného zástupce, případně jiné plně svéprávné osoby žijící s dítětem ve společné domácnosti, nebo souhlas samotného dítěte nad 15 let. Další limit však Portu nemá – v zásadě tedy nevyžaduje souhlas soudu.

„Máme za to, že nakládání se zainvestovanými prostředky na Portu je běžná záležitost. Dlouhodobě se snažíme prosazovat myšlenku, že investování by mělo být součástí běžné správy svých osobních financí,“ vysvětluje produktový ředitel Martin Luňáček.

„Samozřejmě může být otázkou, od jaké částky se už nejedná o běžnou záležitost – to je ale pro každou rodinu velmi individuální. Uvědomujeme si také, že pokud by rodiče vybírali třeba miliony, bylo by záhodno požadovat souhlas soudu. To se nám však v praxi neděje. Na dětské účty lidé zpravidla vkládají spíše pravidelně menší částky,“ dodává Luňáček.

Z dětského účtu v Patrii může zákonný zástupce vybrat třetinu hodnoty, nad tento limit už potřebuje schválení soudem. ČSOB limit nemá, stačí jí čestné prohlášení zákonného zástupce, že se jměním dítěte nakládá v jeho zájmu, v souladu s příslušnými právními předpisy a s případným rozhodnutím soudu. „Pro případ, že je pro nakládání se jměním vyžadován souhlas soudu, zákonný zástupce dále prohlašuje, že si takový souhlas obstará nebo obstaral, případně ho bance doloží,“ říká mluvčí Petr Milata.

Společnost Conseq umožňuje, aby zákonní zástupci vybrali maximálně 97 200 korun jednou za šest měsíců – konkrétně jde o 20násobek aktuálního životního minima. Pro vyšší výběr je zapotřebí souhlas soudu.

Fio banka má obecně pro výběr hotovosti z účtů nezletilců limit 5000 korun měsíčně, pro vyšší částky je potřeba souhlas soudu. „Tento požadavek lze v některých případech nahradit doložením potvrzení o vedení účtu na jméno nezletilého u jiné finanční instituce – v takovém případě může být převod vyšší částky umožněn i bez soudního rozhodnutí, neboť finanční prostředky zůstávají ve vlastnictví dítěte,“ dodává Jozef Daňo z Fio.

V České spořitelně je u předčasného výběru vždycky potřeba souhlas soudu. Podobně se dosud jistí i Partners investiční společnost nebo nemovitostní fond Trigea, chystají ale zmírnění.

„V souvislosti s požadavky klientů a zvyklostmi na trhu připravujeme úpravu, která rodičům umožní vybrat ze smlouvy částku činící maximálně dvacetinásobek životního minima jednotlivce za rok. Částka se tedy bude každý rok měnit, nyní je to necelých sto tisíc korun. V takovém případě souhlas soudu nebude zapotřebí. Změna začne platit na podzim letošního roku,“ upřesňuje Lucie Simpartlová z Partners investiční společnosti. Stejnou změnu chystá také sesterská Trigea.

Změny týkající se dětského účtu obecně plánuje i Česká spořitelna. „Připravujeme výrazné změny v podmínkách, za nichž budou moci nezletilí vlastnit majetkový účet, abychom tak naplno dokázali využít potenciál, který investování má pro růst finanční odolnosti a zdraví, a který dává smysl pěstovat a podporovat již u dospívajících,“ říká mluvčí spořitelny zatím bez bližších podrobností.

Jak je to s daněním výnosů u investic pro děti?

Když investice z dětského účtu prodáte, máte z nich příjem – a proto je potřeba myslet i na daňové přiznání. A to i v případě, že jste z prodeje neměli zisk, ale ztrátu – přestože samotnou daň budete platit až z případného zisku, a to ještě zdaleka ne ve všech případech.

Příjem z prodeje cenných papírů (akcií, podílových listů, ETF a podobně) máte nezávisle na tom, jestli šlo jen o změnu portfolia (místo jedné akcie jste hned nakoupili jinou, takže jste z účtu nic nevybrali), nebo o předčasný prodej bez náhrady (peníze jste si vybrali z účtu).

Při prodeji z účtu vedeném na dítě tedy příjem formálně plyne dítěti. Pro danění příjmů dítěte přitom platí stejná pravidla jako pro dospělé. Tedy: příjmy v zásadě daní a může při tom využít stejná osvobození a úlevy jako dospělý.

„Zákon o daních z příjmů platí obecně pro všechny poplatníky bez ohledu na věk. To znamená, že stejná pravidla pro zdaňování příjmů platí i na nezletilé dítě, pokud mu příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob vzniknou. Daňové přiznání za nezletilé dítě podává zákonný zástupce,“ potvrzuje mluvčí Generálního finančního ředitelství Patrik Madle.

I dítě tedy může při prodeji cenných papírů využít takzvaný hodnotový nebo časový test. Od daně jsou osvobozené prodeje, pokud v součtu nepřesáhnou sto tisíc korun za rok (počítá se příjem, ne zisk). Od daně jsou osvobozené také prodeje cenných papírů, které jste drželi alespoň tři roky. Obě osvobození nelze ve stejném zdaňovacím období kombinovat: jenom když nevyužijete to první (neuplatníte limit 100 tisíc), můžete využít to druhé (tříletý časový test).

Daň se týká až těch prodejů, u nichž nemůžete využít osvobození. Samozřejmě ji platíte jenom ze zisku, tedy z rozdílu mezi příjmy (prodejní cenou) a výdaji (nákupní cenou a případně dalšími poplatky). A to ve vztahu ke všem prodejům v daném roce celkem. Ztrátu z prodeje jedné investice si tedy můžete započíst oproti zisku z jiné.

Ke slovu ještě může přijít základní limit příjmů do 50 000 korun ročně, do kterého se vůbec nemusí podávat přiznání. Praktický příklad uvádí Monika Lodrová, daňová poradkyně BDO, která je vedoucí oddělení daně z příjmů fyzických osob:

První příklad:

Celkový příjem z prodeje cenných papírů činí 80 000 Kč. Dále obdržel poplatník dividendu ze zahraničí 5000 Kč a úrok z dluhopisů ze zahraničí ve výši 2000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Použijeme hodnotový test 100 000 Kč, takže příjem z prodeje cenných papírů je v plné výši osvobozený.

Zdanitelné příjmy (5000 Kč + 2000 Kč) jsou nižší než 50 000 Kč, tj. nevznikne povinnost podat daňové přiznání.

Druhý příklad:

Celkový příjem z prodeje cenných papírů činí 200 000 Kč za dané zdaňovací období. Dále poplatník obdržel dividendu ze zahraničí 5000 Kč a úrok z dluhopisů ze zahraničí ve výši 2000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Hodnotový test pro příjem z prodeje cenných papírů nelze využít (příjem z prodeje cenných papírů je vyšší než 100 000 Kč).

160 000 Kč jsou řekněme příjmy osvobozené od daně na základě časového testu (držba déle než tři roky).

Poplatník tedy realizoval zdanitelné příjmy 47 000 Kč z prodeje cenných papírů, z dividendy a úroku. Tyto zdanitelné příjmy jsou nižší než 50 000 Kč, tj. nevzniká povinnost podat daňové přiznání.

Z případné daňové povinnosti si dítě může odečíst základní slevu na poplatníka až 30 840 korun za rok. „Stejně jako ostatní poplatníci ji může využít pro snížení případné daňové povinnosti ve svém běžném základu daně. Nelze ji využít v samostatném základu daně, kam se může poplatník dobrovolně rozhodnout zahrnout některé typy příjmů jako jsou dividendy ze zahraničí,“ upřesňuje Monika Lodrová.

Ještě zhruba dva miliony Čechů mají staré Penzijní připojištění (PP), které uzavřeli před rokem 2013. Tento produkt nadále funguje, jeho schopnost dosahovat atraktivního výnosu u vložených prostředků je však značně omezená. Naproti tomu nové Doplňkové penzijní spoření (DPS) vklady účastníků zhodnocuje výrazně lépe a má řadu dalších výhod. Ze starého na nové penzijko se dá přejít velmi snadno a bez poplatku. Lidé to ale často nevědí, a připravují se tak o nemalé peníze.

Doplňkové penzijní spoření má sice v názvu slovo spoření, ale ve skutečnosti se jedná o formu investování. A právě díky možnosti zvolit si vhodnou investiční strategii lze v penzijním spoření peníze zhodnotit výrazně lépe než v předchozím penzijním připojištění. Penzijní připojištění je velmi konzervativní produkt. Zákon ukládá penzijní společnosti povinnost zajistit, že zhodnocení prostředků vložených účastníky nebude záporné a hodnota prostředků neklesne pod hodnotu jejich vkladů. Proto jsou penzijní společnosti opatrné a peníze investují zejména do bezpečných nástrojů. Typicky státních nebo firemních dluhopisů s vysokým ratingem. Ty nabízejí sice jisté, ale na druhou stranu relativně omezené výnosy, které nejsou schopny dlouhodobě překonávat inflaci.“

Proč přejít do nového DPS

• Možnost vyššího zhodnocení (rozdíl může být v závislosti na výši úspor, délce spoření a zvolené investiční strategii i v řádu stovek tisíc korun);
• Možnost výběru vlastní investiční strategie dle přístupu klienta k riziku;
• Možnost odejít do předdůchodu (odchod až o 5 let dříve, zdravotní pojištění platí stát, nesnižuje budoucí starobní důchod, lze dál pracovat například na částečný úvazek);
• Možnost jednorázového výběru prostředků bez povinnosti zdanit příspěvek zaměstnavatele;
• Převod je zdarma;
• Převodem klient nepřichází o státní příspěvky, příspěvky zaměstnavatele ani o odspořené měsíce.

Jako u většiny forem investování i tady je třeba počítat s určitým rizikem. Nové DPS negarantuje nezáporné zhodnocení a také u něj není možnost vybírat prostředky formou výsluhové nebo pozůstalostní penze jako u Penzijního připojištění. Přesto díky možnosti investovat i do konzervativních typů fondů, jako například KB Peněžní účastnický fond, je přechod do DPS vhodný i pro klienty, kteří se blíží důchodovému věku.

Jak převod smlouvy provést?

• Uzavřete novou smlouvu na DPS – můžete to udělat online, v bance nebo s finančním poradcem. Při sjednání smlouvy požádáte o převod peněz ze starého PP na nové DPS. Vaše penzijní společnost převede peníze i celou spořící dobu automaticky na novou smlouvu.

• V rámci přechodu z PP na DPS můžete přejít i k jiné penzijní společnosti, u které uzavřete smlouvu. U původní společnosti je v tom případě potřeba podat výpověď staré smlouvy a přiložit žádost o převod prostředků. S obojím vám poradí penzijní společnost, u které si sjednáváte nové DPS.

• Celý převod může trvat přibližně dva měsíce včetně výpovědní lhůty.

Při převodu do DPS klienti vyplní investiční dotazník, na jehož základě si vyberou vhodnou strategii. Zájemci si zároveň mohou sami zvolit rozložení prostředků do jednotlivých fondů – od konzervativních až po dynamické.

Přechod do DPS se vyplatí nejen lidem, kteří mají do důchodu ještě relativně daleko, mohou si dovolit více zariskovat a zvolit si dynamičtější investiční strategii. Díky možnosti odchodu do předdůchodu až o 5 let dříve nebo nulovému zdanění příspěvku zaměstnavatele v případě jednorázového výběru prostředků z penzijka je přechod do DPS vhodný pro široké spektrum klientů.

Při sjednání smlouvy o stavebním spoření musíte určit cílovou částku. Co v praxi znamená a jak vysokou ji zvolit? A jak ji můžete v průběhu spoření změnit, když zjistíte, že Vám nevyhovuje? Cílová částka klíčovým parametrem smlouvy o stavebním spoření. Napovídá, kolik peněz na smlouvu vložíte, případně jak velký úvěr budete čerpat.

Když se rozhodnete spořit více, než jste původně plánovali, můžete narazit na strop ve formě příliš cílové částky. V takovém případě se lze dohodnout se stavební spořitelnou na jejím zvýšení. Takových případů v posledních letech přibylo, ukazují statistiky.

O čem rozhoduje cílová částka stavebního spoření?

Cílovou částku obsahuje každá smlouva o stavebním spoření. Na výši této částky, kterou si klient sjednal se stavební spořitelnou, závisí řada práv a povinností obou stran. Především:

• Cílová částka omezuje výši úvěru ze stavebního spoření. Ten může být poskytnut jen do výše rozdílu mezi cílovou částkou a naspořenou částkou.
• Výše překlenovacího úvěru nesmí převýšit cílovou částku.
• Minimální měsíční vklad na účet stavebního spoření je obvykle stanoven podle výše cílové částky (například 0,5 % cílové částky).
• Minimální splátka úvěru ze stavebního spoření bývá stanovena podle cílové částky (například 0,5 % cílové částky).
• Pro získání úvěru ze stavebního spoření je třeba naspořit určitý podíl z cílové částky (například 40 % cílové částky).

Podle cílových částek může stavební spořitelna plánovat lépe než jen podle počtu uzavřených smluv. To platí i pro české stavební spořitelny, u kterých se vazba mezi cílovou částkou a intenzitou spoření postupně uvolňuje.

Cílová částka stavebního spoření se nedá překročit

Úvěr ze stavebního spoření nemůže být vyšší než rozdíl mezi cílovou částkou a naspořenou částkou. Toto pravidlo najdeme ve všeobecných obchodních podmínkách jednotlivých spořitelen a vyplývá i ze zákona o stavebním spoření.

Zmíněné pravidlo má zásadní důsledek: na účtu stavebního spoření nelze naspořit více, než je cílová částka. Hlavním cílem stavebního spoření je totiž poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Když naspoříte celou cílovou částku, je výše úvěru nulová a smlouva o stavebním spoření tím končí. Ukončení smlouvy se v takové situaci můžete vyhnout jen tím, že cílovou částku zvýšíte.

Změna cílové částky je možná

Vzhledem k důležitosti cílové částky vyžaduje její změna souhlas obou smluvních stran. Tedy jak klienta, tak i stavební spořitelny.

Spořitelny mají obecně zájem o udržení klienta, takže nemají důvod změnu cílové částky blokovat. Mohou se ale vyskytnout situace, kdy spořitelna svůj souhlas podmíní nějakou další změnou smlouvy.

Může to být jak formální souhlas klienta s novými obchodními podmínkami, tak i podstatnější změna – například úrokové sazby. Záleží na aktuální situaci.

Zájem o zvýšení cílové částky roste

Stavební spořitelny obvykle zahrnují ujednání o navýšení cílové částky mezi nové smlouvy. Zvýšení cílové částky totiž zpravidla znamená, že klient bude spořit více, než původně předpokládal. Zvýšení cílové částky se tedy projeví v budoucích peněžních tocích stavební spořitelny.

Ze statistik je patrné, že zájem o zvýšení cílových částek v posledních letech roste. V letech 2023 a 2024 bylo ročně sjednáno 100 tisíc ujednání o zvýšení cílové částky, což je 21 až 22 procent z celkového počtu nových smluv (včetně navýšení).

Důvod rostoucího počtu ujednání o navýšení cílové částky nelze z dostupných dat vyčíst. Je ale možné, že je to výsledek akčních nabídek, kterými se stavební spořitelny snaží udržet klienty.

V letech 2023 a 2024 uplynula šestiletá vázací doba střadatelům, kteří uzavřeli smlouvu v letech 2017 a 2018. Tehdy bylo ještě obvyklé účtovat za uzavření smlouvy poplatek ve výši jednoho procenta z cílové částky. Řada klientů proto v letech 2017 a 2018 sjednávala co nejnižší cílovou částku – třeba jen o něco málo vyšší, než předpokládaná naspořená částka po šesti letech spoření. Předpokládali totiž, že po šesti letech smlouvu o stavebním spoření ukončí.

Češi stále více hledají způsoby, jak své peníze ochránit před inflací a zároveň je dlouhodobě zhodnotit. Zatímco dříve dominovalo klasické spoření, dnes už více než čtyři z deseti Čechů považuje sebe sama za investory. Digitalizace navíc otevřela dveře k investování i těm, kteří by dříve do fondů nevstoupili. Založení investice online zvládne člověk během několika minut.

Z dat i z praxe je patrné, že roste nejen počet investorů, ale i pravidelnost investic a objem prostředků, které Češi vkládají do fondů. Přibývá lidí, kteří si uvědomují, že klasické spoření na účtu v dnešní době nestačí – inflace postupně ukrajuje hodnotu úspor, a tak hledají cesty, jak své peníze ochránit a zhodnotit.

Trend pravidelného investování 

Významným trendem posledních let je pravidelné investování menších částek. Tato strategie umožňuje investorům rozkládat riziko v čase a vyhnout se snaze načasovat správný okamžik vstupu na trh. V Bance CREDITAS například roste počet klientů, kteří investují do fondů pravidelně v řádu několika tisíc korun měsíčně. Zajímavé je, že neinvestují jen do fondů, ale stále více i přímo do dluhopisů.

Jaké fondy táhnou? 

V roce 2025 se investování stává běžnou součástí finančního života Čechů. Investoři častěji kombinují různé typy fondů a hledají cesty, jak diverzifikovat své portfolio a zmírnit rizika spojená s výkyvy trhu.

Stabilní poptávku si udržují nemovitostní fondy. Ty přinášejí hmatatelnou jistotu a částečně chrání investice před inflací. Kdo chce větší dynamiku, obrací se k technologickým sektorům nebo alternativám, jako jsou komodity a kryptoměny. Společným jmenovatelem zůstává diverzifikace – míchání různých tříd aktiv, které pomáhá zvládat výkyvy trhu a chránit dlouhodobý výnos.

CREDITAS Nemovitostní I cílí primárně na funkční komerční nemovitosti. V současnosti má fond v portfoliu osm nemovitostí a zaměřuje se především na skladové a logistické parky a průmyslové objekty. Dále jeho investiční strategii doplňují obchodní a multifunkční centra, přičemž nejsou vyloučeny ani administrativní budovy.

REICO ČS LONG LEASE se zaměřuje na strategii dlouhodobých nájemních smluv (long lease), která zajišťuje stabilní příjem z pronájmu. Fond investuje primárně do logistických, průmyslových, maloobchodních a kancelářských komerčních nemovitostí zejména ve střední Evropě.

Generali Fond Realit investuje primárně na českém realitním trhu a v Evropské unii, přičemž v České republice realizuje investice často formou pořízení účasti v nemovitostních společnostech v Praze a významných regionálních městech. Jeho investiční strategie se zaměřuje na rozmanité portfolio nemovitostí, včetně bytových domů, obchodních center, administrativních budov a retail parků.

Jakých chyb se vyvarovat 

Přestože zájem o investování roste, mnoho investorů opakuje stejné chyby. Mezi nejčastější patří nedostatečná diverzifikace. Sázet všechno na jednu kartu se zkrátka nevyplácí. Dalším problémem je snaha načasovat trh. I profesionálové mají problém odhadnout ideální okamžik, proto je lepší investovat pravidelně a dlouhodobě. A do třetice, investování pod vlivem emocí, tedy nakupování v době růstu a prodávání v době poklesu. Klíčem je držet se investičního plánu.

Poplatky u fondů: na co si dát pozor 

Investoři dnes oceňují, že vstupní a výstupní poplatky pomalu mizí z trhu a hlavním kritériem zůstává roční nákladovost (TER). Ta se investorovi „neodečítá z účtu“, ale promítá se do toho, že fond vykáže nižší čistý výnos.

Jak fungují poplatky u fondů ?

Vstupní poplatek 

• Platí se při nákupu podílových listů

• Obvykle 0–4 % z investované částky

• V posledních letech spíš mizí – hodně bank a správců už láká klienty na 0 % vstupní poplatek, zejména u pravidelných investic

Výstupní poplatek 

• Platí se při odprodeji podílových listů

• Většina retailových fondů ho má dnes nulový

Průběžné poplatky (management fee, správcovský poplatek) 

• Hlavní náklad, který běží každý rok

• Většinou se pohybuje 0,5–2 % ročně podle typu fondu

• • konzervativní fondy (peněžní trh, dluhopisy): spíše nižší, kolem 0,5–1 %

• • smíšené fondy: cca 1–1,5 %

• • akciové fondy: často 1,5–2 %

• • nemovitostní fondy: obvykle 1,5–2 %, někdy i více

TER (Total Expense Ratio) 

• Nejlepší číslo pro orientaci

• Ukazuje, kolik fond v průměru „spolkne“ ročně z majetku investora včetně všech průběžných nákladů

• U běžných retailových fondů v ČR se pohybuje kolem 1,2–2,5 % ročně

Rostoucí popularita fondů ukazuje, že Češi se stále více učí chránit své úspory před inflací a hledat cesty, jak je dlouhodobě zhodnotit. Nemovitostní fondy zůstávají atraktivní volbou pro konzervativnější investory, zatímco ETF a ESG fondy oslovují spíše mladší a progresivnější generaci. Ať už investor volí jakoukoli cestu, klíčovými zásadami zůstávají pravidelnost, diverzifikace a disciplína.

Nemovitostní fondy nemají za sebou úplně ideální období. Vysoké úrokové sazby centrálních bank nestavěly developery zrovna do ideálního východiska, což se odrazilo i ve výnosu investorů, a to zejména těch drobných. První vlaštovku ale nabídl loňský rok. Zatímco v roce 2023 účastníci nemovitostních fondů prohráli v tehdy marném boji s inflací, loni už nad ní dokázali zvítězit. A letos má být ještě lépe, motorem výnosů budou levné peníze.

Klíčovou disciplínou bude vybrat správný fond, rozdíly totiž byly a budou obrovské. Přílivu peněz do nemovitostních fondů nahrávají vedle klesajících sazeb na spořicích účtech, jež ještě nedávno byly u drobných střadatelů jejich konkurencí, také otřesy a extrémní nejistota na akciových trzích v posledních měsících.

„Česká společnost bere investice do nemovitostí jako bezpečnou a konzervativní investici,“ potvrzuje Tom Kadeřábek, vedoucí produktového oddělení Swiss Life Select. Objem aktiv spravovaných českými realitními fondy za posledních dvanáct měsíců vzrostl přibližně o čtvrtinu na 311 miliard korun, což potvrzuje rostoucí atraktivitu těchto fondů.

V době klesajících úrokových sazeb a ekonomické nejistoty investoři hledají investice se stabilními výnosy a s nižší volatilitou. To vede k větší oblibě realitních fondů, které investují do dlouhodobě pronajatých nemovitostí s kvalitními nájemci a diverzifikací napříč sektory.

Mezi favorizované tržní segmenty podle něho patří logistika, rezidenční bydlení, maloobchodní prostory a kanceláře. Je patrný zájem o investice do nájemního bydlení, které se v posledních letech rozvíjí v důsledku nedo­stupného vlastního bydlení, ale stále přetrvává zájem rovněž o logistické a skladové haly, retail parky, nákupní centra a o hotely.

Češi vykupují nemovitostí od cizinců

Hybateli dění na trzích jsou přitom Češi, pro něž se navíc domácí investiční rybník začíná jevit jako příliš malý. „Výsledkem je odliv tohoto kapitálu do zahraničí. Vyjma Pol­ska, do kterého Češi investují již dlouho, jsou to nově investice například do Chorvatska nebo Španělska,“ zdůrazňuje portfolio manažer fondu Conseq realit­ní Vladan Kubovec.

Zásadním tématem při investicích přitom zůstává udržitelnost. „Zejména fondy kvalifikovaných investorů preferují tematické strategie typu ESG orientovaných projektů nebo logistiky či retailu,“ dodává místopředseda představenstva Reico investiční společnosti Jiří Horák. Investoři preferují nemovitosti, jež splňují energetické požadavky, jako například normy PENB, a jsou certifikovány podle ekologických standardů jako BREEAM nebo LEED.

„Takové objekty mají nižší provozní náklady a udržují si dlouhodobou hodnotu,“ připomíná Jozef Murza z real estate oddělení Amundi Czech Republic. Ve větším měřítku rovněž vznikají fondy zaměřené na development. Příkladem může být fond Merity, který se zaměřuje na budování logistických hal.

„Development je rizikovějším způsobem nemovitostního investování. Investorům může přinést vyšší výnosový potenciál, ale také vyšší riziko omezené likvidity. Development je primárně tématem pro fondy kvalifikovaných investorů,“ zdůrazňuje rozdílnou orientaci fondů podle typu investorů investiční analytik Partners Marcel Vanduch.

Naopak retailové fondy se převážně zaměřují na investice do nemovitostí, jež jsou následně pronajímány. „Pronájem nemovitostí ale bývá tématem i pro některé fondy kvalifikovaných investorů, které na rozdíl od retailového fondu mohou být v nemovitostech plně zainvestovány, což zvyšuje výnosový potenciál, na druhou stranu ale pro investory bývají zpravidla méně likvidní,“ připomíná Vanduch.

Rozdílné investiční stra­tegie fondů pro malé a velké hráče se dramaticky propisují do výkonnosti. Ostatně sedm z deseti nejvýnosnějších fondů za loňský rok bylo určeno právě investorům se vkladem od milionu výše. „Výnosy nej­větších nemovitostních fondů se stabilizovaly v rozmezí pěti až sedmi procent ročně. Nadále vznikají spíše fondy zaměřené na komerční nemovitosti, ale na trhu jsou i fondy zaměřené na rezidenční reality. Právě rezidenčním fondům by se mohlo v nejbližších letech nadprůměrně dařit,“ uvádí ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak.

Koupit a držet. Žádný aktivis­mus

Jak uvádějí indexy nemovitostních fondů e15 vytvořené ve spolupráci s Vysokou školou finanční a správní, v posledních letech byl výnos fondů pro zámožnější investory zhruba dvojnásobný oproti fondům pro širokou veřejnost. Zatímco fondy kvalifikovaných investorů od druhého kvartálu roku 2022 zhodnotily peníze velkých hráčů zhruba o 24 procent, drobní investoři se museli spokojit s necelými třinácti procenty. Obdobná výnosová proporce má přetrvat i v nejbližších letech.

„Wood & Company dlouhodobě cílí na výnos v rozmezí sedmi až devíti procent ročně u realitního fondu pro retailové klienty s tím, že za posledních dvanáct měsíců vzrostla hodnota podílového listu tohoto fondu o 11,6 procenta,“ uvádí portfolio manažer realitních fondů Wood & Company Jiří Hrbáček. U velkých fondů cílí společnost v případě ofenzivních strategií až na více než dvojnásobek.

„U fondů pro kvalifikované investory cílíme na výnos osm až deset procent u fondů zaměřených na investice do zavedených budov v segmentu kanceláří a retailu, sedm procent u podfondu AUP Bratislava, který vlastní prémiové nákupní centrum v Bratislavě, a patnáct procent ročně u developerských fondů v segmentech logistiky a rezidencí,“ vyjmenovává Hrbáček realitní projekty Wood & Company.

Letošní výnosy trhu jako celku budou sice pravděpodobně níže, na druhou stranu by ale měly na rozdíl od spořicích účtů bohatě pokrýt očekávanou letošní inflaci zhruba mezi dvěma a třemi procenty. „Zaměřím-li se na anualizovaný výnos nemovitostních fondů, tak pokud jde o otevřené podílové fondy, očekávám průměr za rok 2025 kolem 5,7 procenta,“ soudí ekonom skupiny DRFG Martin Slaný.

Střednědobě si fondy v průměru polepší, pokud centrální banka bude dále snižovat sazby a zlevňovat tak peníze. „V horizontu dvou až tří let očekávám, že pokud dojde ke stabilizaci trhu, mohou nemovitostní fondy mít o něco vyšší výnosnost, šest až deset procent, zejména v segmentech, jako je logistika,“ předpokládá Škoch.

U retailových fondů lze podle Finlordu v průměru očekávat výnosnost kolem 5,5 procenta ročně. „Fondy kvalifikovaných investorů by se mohly dostat i na průměrnou výnosnost sedmi procent, a to díky snížení nákladů na cizí kapitál a vyššímu využití finanční páky,“ říká Tomčiak s tím, že menší fondy s dynamičtějším přístupem k výběru nemovitostí by mohly mít výnos i deset procent ročně.

Pokud jde o investiční strategii do fondů, doporučují experti co nejmenší aktivismus. „Koupit a držet. S klesajícími saz­bami se nemovitostní trh opět rozehřeje. Není to ovšem tak, jak si velká část Čechů myslí, tedy že investice do nemovitostí je takřka bezriziková a vždy vítězná,“ staví investory na pevnou zem Tom Kadeřábek ze Swiss Life Select. „Pokud vyberete špatně, můžete se pohybovat na výnosu okolo dvou až tří procent ročně. Takový výnos dnes vynesou i bezpečné instrumenty od ČNB,“ upozorňuje analytik.

Rýsují se nové šance

Trh přitom kromě platných trendů nabídne fondům i nové výnosové příležitosti. „Začínají se objevovat distresová aktiva, a to primárně ze segmentu automotive a e-commerce,“ zdůrazňuje Radek Londýn z Jet Investment. Vedle zmiňovaných zemí střední a východní Evropy se navíc fondy začínají poohlížet i na „prémiovém“ Západě. „Objevují se zajímavé investiční příležitosti, a to po velice dlouhé době například v Německu nebo ve Velké Británii,“ říká spolumajitel nemovitostního fondu Trigea ze skupiny Partners Tomáš Trčka. Větší význam získá rovněž segment nájemního bydlení, dobře srozumitelný také pro drobné investory.

„Dále se mohou otevřít některé kancelářské příležitosti, které bude možné koupit pod tržní hodnotou, například od majitelů, kteří potřebují likviditu. Pravděpodobně to ale budou nemovitosti s nízkou energetickou efektivitou či sekundární lokalitou, kde může být obtížnější získat financování nebo najít nájemce,“ vysvětluje Horák z Reica.

Naopak se podle expertů bude uzavírat šance na výhodné investice zejména v prémiových lokalitách a u zajímavých nemovitostí. „Bude se i nadále zvětšovat rozdíl ve výnosech mezi nemovitostmi v horších lokalitách a hůře spravovanými a těmi prémiovými. Naopak se otevře příležitost vybrat zisky a výhodně prodávat i podceňované nemovitosti nebo menší nemovitosti, kde začínají být významnými hráči privátní investoři nebo family office,“ dodává Kubovec.

Univerzální šancí napříč trhem bude trvající absence přespolních hráčů na domácím trhu. „Čistě pohledem investora zaměřujícího se na nemovitosti v Česku lze situaci hodnotit jako období příležitosti. Trh opustila řada zahraničních investorů z obavy před válkou na Ukrajině. Díky tomu má silný český kapitál příležitost koupit nemovitosti, kde dříve vládl ten zahraniční s daleko nižším výnosovým očekáváním,“ zdůrazňuje real estate portfolio manager Raiffeisen investiční společnosti Vít Svoboda.

Konečně nabízejí investorům šanci i projekty zaměřené na update takových administrativních prostor, jež už přestávají vyhovovat moderním požadavkům na práci. „Mnoho starších objektů neodpovídá současným energetickým a ekologickým požadavkům a bude nutné je modernizovat. Právě zde se otevírá prostor pro projekty, které mohou nabídnout atraktivní výnos,“ zdůrazňuje Murza. Vzhledem k rychlému tempu stárnutí populace pak v portfoliích fondů poroste také podíl sektoru zdravotní a sociální péče, konkrétně poptávka po nemovitostech určených pro seniory i po zdravotnických zařízeních. „Tento segment má stabilní výhled a silné demografické zázemí,“ uvádí Murza.

Není fond jako fond

Ačkoli nemovitostní fondy jako celek vzbuzují zejména v očích drobných investorů pocit bezpečí, nejde zdaleka o tak homogenní byznys, jak by se mohlo zdát. Klíčové tedy je a bude vybrat tu správnou investiční adresu. „Pokud nejste zkušený investor, dejte raději přednost retailovým fondům, které jsou více regulované. V takovém případě bych se vyhnul fondům kvalifikovaných investorů. Ideální je konzultovat vhodné rozložení portfolia se zkušeným investičním poradcem,“ soudí Trčka. Stejně jako u jiných typů investic je i u realitních fondů lepší nebrat ohled na historické grafy.

„Obecně bych nedoporučoval vybírat nemovitostní fondy podle minulé výkonnosti, a už vůbec ne podle výkonnosti inzerované do budoucna. Vhodné je sledovat klíčové vlastnosti jako zadlužení, strukturu dluhu, výnos či obsazenost u pronájmů,“ radí Vanduch. Historické výnosy přesto mohou být zajímavou informací. „Říkají vám, jak si fond vedl v různých tržních fázích. Na českém trhu dnes najdete fondy se zhodnocením od zhruba tří až po patnáct procent ročně. Tento rozptyl jde často přímo na vrub rozdílné strategie a týmu manažerů,“ připomíná Hrbáček. V tomto ohledu je namístě sledovat zejména délku manažerských působení, počet úspěšně uzavřených transakcí a schopnost aktivně pracovat s nájmy či rekonstrukcemi.

Stejně tak zůstává důležitá diverzifikace portfolií napříč segmenty i regio­ny, pokud jde o zadluženost fondů. I přes pokles úrokových sazeb totiž zůstávají dluhy stále relativně drahé a vyplatí se věnovat pozornost tomu, s jakou finanční pákou, tedy podílem dluhu, fond pracuje. „Refinancování krátce fixovaných úvěrů stále představuje riziko. Fondy s poměrem dluhu k hodnotě nemovitostí nad padesát procent nebo s dluhy splatnými do dvou let vyžadují detailní analýzu, zda mají dohodnuté forward‑hedgingy či nové úvěrové limity,“ zdůrazňuje Hrbáček.

Důraz je rovněž vhodné klást na fondy, které investují do udržitelných a energeticky efektivních projektů. „Ty mají z dlouhodobého hlediska větší odolnost i potenciál zhodnocení,“ upozorňuje Murza z Amundi.

V případě větších či rizikovějších investic do fondů kvalifikovaných investorů pak experti radí jít více do detailu a analyzovat jednotlivé nemovitosti z hlediska parametrů a rizik, například kvalitu nemovitostí, bonitu nájemců či délku nájemních smluv. „Při porovnávání mezi jednotlivými fondy by si zároveň měli všímat poplatků, které jsou s daným fondem spojené. Investoři si už dnes mohou například vybírat mezi fondy bez vstupních či výstupních poplatků,“ doporučuje Škoch. S tím souvisí i obecná transparentnost fondů a také pravidelnost a jasnost komunikace ze strany fondu vůči investorům. U fondů s vyššími poplatky by investoři měli trvat na jasně doložené přidané hodnotě, tedy například z manažerského hlediska náročnější development nebo specializované strategie.

Mezi další stěžejní informace, které by si potenciální investor měl zjistit, patří třeba to, jak fondy nemovitosti oceňují. Výhodou jsou externí významní mezinárodní valuátoři. „Ne­bojte se vyzkoušet více fondů. Namixujte i v rámci nemovitostního segmentu fond, který drží stojící aktiva a generuje primárně nájemní výnos, s fondem orientovaným na develo­perskou aktivitu,“ doporučuje Slaný z DRFG.

Zároveň upozorňuje na to, že je dobré si hlídat intenzitu výkyvů cen podílového listu daného fondu. „Vysoká volatilita není dobrým znamením. Čím stabilnější výnos, tím lépe,“ dodává expert. Při investici do nemovitostních fondů je rovněž třeba dobře zvážit investiční horizont. Ten by měl být alespoň pět let – investice do nemovitostí jsou obecně brány jako dlouhodobá záležitost.

Ještě zhruba dva miliony Čechů mají staré Penzijní připojištění (PP), které uzavřeli před rokem 2013. Tento produkt nadále funguje, jeho schopnost dosahovat atraktivního výnosu u vložených prostředků je však značně omezená. Naproti tomu nové Doplňkové penzijní spoření (DPS) vklady účastníků zhodnocuje výrazně lépe a má řadu dalších výhod. Ze starého na nové penzijko se dá přejít velmi snadno a bez poplatku. Lidé to ale často nevědí, a připravují se tak o nemalé peníze.

Doplňkové penzijní spoření má sice v názvu slovo spoření, ale ve skutečnosti se jedná o formu investování. A právě díky možnosti zvolit si vhodnou investiční strategii lze v penzijním spoření peníze zhodnotit výrazně lépe než v předchozím Penzijním připojištění. Penzijní připojištění je velmi konzervativní produkt. Zákon ukládá penzijní společnosti povinnost zajistit, že zhodnocení prostředků vložených účastníky nebude záporné a hodnota prostředků neklesne pod hodnotu jejich vkladů. Proto jsou penzijní společnosti opatrné a peníze investují zejména do bezpečných nástrojů. Typicky státních nebo firemních dluhopisů s vysokým ratingem. Ty nabízejí sice jisté, ale na druhou stranu relativně omezené výnosy, které nejsou schopny dlouhodobě překonávat inflaci.

Proč přejít do nového DPS

• Možnost vyššího zhodnocení (rozdíl může být v závislosti na výši úspor, délce spoření a zvolené investiční strategii i v řádu stovek tisíc korun);
• Možnost výběru vlastní investiční strategie dle přístupu klienta k riziku;
• Možnost odejít do předdůchodu (odchod až o 5 let dříve, zdravotní pojištění platí stát, nesnižuje budoucí starobní důchod, lze dál pracovat například na částečný úvazek);
• Možnost jednorázového výběru prostředků bez povinnosti zdanit příspěvek zaměstnavatele;
• Převod je zdarma;
• Převodem klient nepřichází o státní příspěvky, příspěvky zaměstnavatele ani o odspořené měsíce.

 

Jako u většiny forem investování i tady je třeba počítat s určitým rizikem. Nové DPS negarantuje nezáporné zhodnocení a také u něj není možnost vybírat prostředky formou výsluhové nebo pozůstalostní penze jako u Penzijního připojištění. Přesto díky možnosti investovat i do konzervativních typů fondů, jako například KB Peněžní účastnický fond, je přechod do DPS vhodný i pro klienty, kteří se blíží důchodovému věku.

Jak převod smlouvy provést?

• Uzavřete novou smlouvu na DPS – můžete to udělat online, v bance nebo s finančním poradcem. Při sjednání smlouvy požádáte o převod peněz ze starého PP na nové DPS. Vaše penzijní společnost převede peníze i celou spořící dobu automaticky na novou smlouvu.

• V rámci přechodu z PP na DPS můžete přejít i k jiné penzijní společnosti, u které uzavřete smlouvu. U původní společnosti je v tom případě potřeba podat výpověď staré smlouvy a přiložit žádost o převod prostředků. S obojím vám poradí penzijní společnost, u které si sjednáváte nové DPS.

• Celý převod může trvat přibližně dva měsíce včetně výpovědní lhůty.

Při převodu do DPS klienti vyplní investiční dotazník, na jehož základě si vyberou vhodnou strategii. Zájemci si zároveň mohou sami zvolit rozložení prostředků do jednotlivých fondů – od konzervativních až po dynamické.

Přechod do DPS se vyplatí nejen lidem, kteří mají do důchodu ještě relativně daleko, mohou si dovolit více zariskovat a zvolit si dynamičtější investiční strategii. Díky možnosti odchodu do předdůchodu až o 5 let dříve nebo nulovému zdanění příspěvku zaměstnavatele v případě jednorázového výběru prostředků z penzijka je přechod do DPS vhodný pro široké spektrum klientů.

V posledních letech přibývá v ČR lidí, kteří se zajímají o investování. A není divu – inflace znehodnocuje úspory, ceny rostou a peníze na běžném účtu rychle ztrácejí hodnotu. Investiční produkty od bank však situaci obvykle nevyřeší. I když jsou pro většinu lidí nejdostupnější. Přijdete do banky a od bankéře dostanete z pozice důvěry výhodné fondy. Lidé, co se v tom nevyznají, tak mají tyto bankovní produkty ve velkém. Jednoduše jim je bankovní poradci prodají. Jen ze svého okolí vím o třech lidech, kteří mají různé bankovní produkty 7+ let a zhodnocení je na 0 nebo na 15 %, což nepokrývá v současnosti ani inflaci v horizontu 7 let.

Jaké jsou alternativy?

Konzervativní strategie často nepokryjí ani inflaci

Přirozenou volbou bývá pro mnohé nezkušené investory návštěva banky a projevení zájmu o její investiční produkty. Podle odborníků jsou však většinou konzervativní, zatížené poplatky a výnosově nevýhodné.

Zatímco bankovní produkty často cílí na investory s minimálními zkušenostmi a slibují jednoduchost, ve skutečnosti zákazníci prodělávají – a to jak kvůli poplatkům, tak nízkému zhodnocení.

Co to je a jak funguje Amundi?

Příkladem může být nabídka fondů od Amundi, jednoho z hlavních poskytovatelů investičních fondů v bankách jako je Komerční banka, Česká spořitelna či ČSOB. Tyto fondy nabízejí jako „bezpečné“ investice. Obvykle se jedná o smíšené fondy s dluhopisy a akciemi. Amundi funguje na principu pravidelného investování stejné částky, za kterou investoři nakupují podílové listy. Jejich cena se odvíjí od situace na trhu.

Mezi časté volby konzervativních klientů patří například fond Amundi Funds – Protect 90. Ten garantuje ochranu 90 % kapitálu, ale za cenu velmi nízkého potenciálního výnosu.

Na webové stránce Borsaitaliana.it se uvádí kumulativní výkonnost fondu ve výši 2,15 % mezi lety 2020 až 2024. Inflace se však například v roce 2022 pohybovala na úrovni 15 %. Na vývoj meziroční inflace v období od roku 2020 do června 2025 se podívejte níže.

Z výše uvedeného vyplývá, že ve výsledku se investice do fondů typu Amundi kvůli nízkým úrokům nevyplatí. Pro investory je tak lepší zvážit jiné možnosti – například ETF fondy, které mají vyšší zhodnocení.

Poplatky ukrajují z investované částky i výnosu Dalším kamenem úrazu jsou u Amundi fondů poplatky (vstupní, správcovské, výstupní), které se obvykle pohybují na úrovni 1–3 %. Je tedy třeba počítat reálně s nižší celkovou investovanou částkou a ročním čistým výnosem.

Investování s XTB: Nízké náklady, široký výběr

Vhodnou alternativou k Amundi fondům jsou brokeři, jako je například XTB, který umožňuje prostřednictvím intuitivní platformy xStation nákup akcií, ETF a dalších aktiv bez vstupních poplatků, a to až do objemu 100 000 EUR měsíčně.
Hlavní výhody platformy spočívají v:

• intuitivním ovládání,
• možnosti jejího používání pro více zařízení,
• široké škále nástrojů pro analýzu grafů.

Broker XTB navíc patří mezi ověřené a dlouhodobě fungující. Nabízí kromě platformy také zákaznickou podporu v českém jazyce a demo účet, díky kterému si můžete investování vyzkoušet nanečisto, bez rizika ztráty finančních prostředků.

Co s ušetřenými penězi?

Když porovnáme celkové náklady mezi klasickým bankovním fondem a přímým investováním přes platformu jako XTB, rozdíl může činit tisíce korun ročně.
Stačí se podívat na jednoduchý scénář:

• Bankovní fond: 3 % vstupní poplatek + 1,5 % roční poplatek = výnos po poplatcích často téměř nulový.
• ETF přes XTB: 0 % vstupní poplatek do 100 000 EUR, nad tuto částku pouze 0,2 %.
• Reálné zhodnocení ETF S&P 500 za posledních 10 let činilo přibližně 10 % ročně.

Už po roce tak díky XTB ušetříte o několik tisíc korun více. Za to si můžete dopřát například kvalitní steak ve vyhlášené restauraci Monarch v centru Prahy, a stále vám nějaké peníze zbydou.

Odborníci doporučují: Investujte chytře

„Banky nabízejí investiční produkty, které často nejsou šité na míru klientovi, ale spíše odpovídají prodejní strategii dané instituce,“ říká finanční poradce a analytik Michal Dvořák a dodává: „Klient má pocit bezpečí, ale reálně přichází o výnosy i hodnotu peněz.“

Přístup typu „investuj přes banku, protože je to jednoduché“, je v dnešní době spíše nevýhodný a dává proto spíše smysl vložit prostředky do digitálních platforem, které nabízejí uživatelům uživatelsky přívětivé prostředí a širší výběr finančních instrumentů.

Stát nabízí dvě cesty, jak si výhodně spořit na stáří. Jenže rozdíl mezi nimi může být po 30 letech i 9 milionů korun. Jak z toho vytěžit maximum a lze oba produkty kombinovat?

Když si chcete odkládat peníze na důchod, můžete dnes využít dva produkty, které podporuje stát – Doplňkové penzijní spoření (DPS) a Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Oba mají svá pro a proti a rozdíly mezi nimi mohou být v dlouhodobém horizontu opravdu zásadní, a to nejen v tisících, ale v milionech korun.

Tým analytiků z Freedom Financial Services (Freedom) udělal přehledné srovnání výkonnosti vybraných fondů DPS a investičních portfolií DIP. Výsledky ukazují, jak důležité je dobře si vybrat.

DPS: Jednodušší cesta, ale s omezeními

DPS je známější produkt, který podporuje stát příspěvkem až 340 Kč měsíčně (při vašem měsíčním vkladu 1700 Kč a více). Navíc si můžete odečíst až 48 000 Kč ročně z daní. Ale má i svá omezení.

Jednak si nemůžete sami vybrat konkrétní investice, o vše se stará penzijní společnost. Fondy také bývají opatrnější a často drží část peněz v hotovosti, což může snižovat výkon. Tři nejvýkonnější  fondy v rámci DPS za posledních 10 kalendářních let: Dynamický účastnický fond ČSOB Penzijní společnosti, Dynamický účastnický fond ČS Penzijní společnosti a Globální akciový účastnický fond CONSEQ Penzijní společnosti.

DIP: Novější produkt s větší volností a potenciálem vyšší výkonnosti

DIP je naproti tomu flexibilnějším produktem. Můžete si vybrat, do čeho investujete – například do fondů, které kopírují světové akciové trhy. Výhodou je, že budoucí výkonnost může být výrazně vyšší, obzvlášť při dlouhodobém investování.

Na rozdíl od DPS ale DIP nemá státní příspěvek. Daňovou úlevu až 48 000 Kč ročně zde ale můžete rovněž uplatnit. Nejpoužívanějšími strategiemi Freedom v rámci DIP jsou portfolio Freedom č. 1a (globální akciový ETF – vyspělý svět) a portfolio Freedom č. 2 (s převahou globálních akciových ETF – mix USA a Evropa).

Kolik můžete reálně získat?

Ve dvou modelových situacích srovnáme spoření 1 700 Kč měsíčně (tedy hranici, od které je v DPS nárok na maximální státní příspěvek) a spoření 5 700 Kč měsíčně (běžný případ pro klienty, kteří chtějí využít plnou daňovou úlevu).

Měsíční vklad 1700 Kč (nejvýkonnější fondy)

Vybrané fondy z obou variant k 31. 5. 2025.

V krátkém horizontu (10 let) má DPS stále navrch díky státnímu příspěvku. Od 20 let ale DIP přebírá vedení a po 30 letech rozdíl dosahuje více jak 1 milion korun.

Měsíční vklad 5 700 Kč (nejvýkonnější fondy)

Vybrané fondy z obou variant k 31. 5. 2025.

Při vyšších vkladech ztrácí DPS svoji konkurenční výhodu – státní příspěvek je fixní, zatímco DIP nechává investované peníze plně růst. Po 30 letech je rozdíl více než 9 milionů korun.

Kombinace DPS a DIP – chytrý kompromis?

Pokud si chce střadatel zajistit maximální státní příspěvek, a přitom investovat efektivně, nabízí se kombinace obou produktů. „Investovat lze do obou instrumentů, a to 1 700 Kč měsíčně do DPS pro zisk maximálního státního příspěvku a zbytek ve výši 4 000 Kč do DIP, kde může kapitál dlouhodobě růst rychleji,“ doporučuje Robert Novoměstský z Freedomu.

Vybrané kombinace obou variant k 31. 5. 2025.

Při kombinaci nejméně výkonného ÚF (z dynamických strategií) a DIP Freedom portfolia č. 2 činil výsledek po 30 letech 13 734 484 Kč. To je více než o polovinu lepší výsledek, než jaký dodají nejvýkonnější DPS fondy samotné. Dále při kombinaci 3. nejvýkonnějšího ÚF DIP Freedom portfolia č. 2 byl konečný stav 14 353 757 Kč. „Výběr konkrétního DPS je samozřejmě důležitý, ovšem v kombinaci s vybranými ETF fondy v DIP se stává toto rozhodnutí marginálním,“ poznamenává Robert Novoměstský.

Kdy je vhodnější DPS a kdy DIP?

Shrnutí: Co si zapamatovat?

DPS je jednoduchý nástroj s přímou podporou od státu, funguje dobře při menších vkladech a kratším horizontu, navíc využitelnost na předdůchod a možnost určit osoby pro výplatu mimo dědické řízení. DIP je naproti tomu flexibilní, výkonnější varianta vhodná pro ty, kteří chtějí vyšší výkon a mají delší investiční horizont.

Kombinace DPS a DIP představuje to nejlepší z obou světů, tedy využití státního příspěvku i daňové úlevy na maximum, včetně výhod obou produktů. Největší rozdíl mezi produkty je patrný při dlouhodobém spoření a vyšších částkách. Tam DIP jednoznačně vítězí.

Stejně jako záleží na výběru vhodné strategické alokace v DIP, je také důležité správně vybrat penzijní společnost a pak také po celou dobu sledovat a revidovat, jestli je námi vybraná penzijní společnost mezi těmi nejvýkonnějšími.

S výběrem penzijního spoření to není jen tak. Má řadu podmínek, které když nesplníte, můžete o část úspor přijít a ještě platit daně. Navíc si na jeho výplatu dost dlouho počkáte. Zjistěte, jak postupovat, na co si dát pozor a kdy Vám jednotlivé společnosti mnohaleté úspory pošlou.

Na penzi si v Česku spoří skoro čtyři miliony lidí. Z toho přes dva miliony na doplňkové penzijní spoření (DPS) a přes 1,9 milionu na staré penzijní připojištění (PP). Stát na oba produkty přispívá, a to 20 procent z výše úložky střadatele, která musí být nejméně 500 korun. Maximální státní příspěvek je v současnosti 340 korun měsíčně. Tuto částku klienti získají, když spoří 1700 korun měsíčně.

Právě proto, že se na spoření podílí i stát, diktuje si určité podmínky, které musí být splněné při výběru úspor. Aby bylo možné penzijní spoření – ať už PP nebo DPS – vybrat, musí mít klient odspořeno alespoň pět let, tedy 60 měsíčních úložek a musí dosáhnout věku 60 let. Obě podmínky musí být splněny.

U smluv uzavřených po lednu 2024 platí vedle věkového limitu dokonce doba 10 let (120 úložek) povinného spoření. To proto, aby lidé skutečně využívali tento produkt jako dlouhodobý spořicí nástroj na důchod, nikoliv na krátkodobé spoření.

Co když potřebuji peníze dřív?

Samozřejmě pokud se dostanou lidé do „úzkých“ a potřebují peníze hned, můžou si je vybrat, ale nejdříve po 24 měsících spoření. A musí počítat s tím, že přijdou o část úspor. V tomto případě se jim totiž státní podpora za celou dobu spoření odečte a vrátí zpět státu. Navíc budou muset klienti zaplatit daň ve výši 15 procent z výnosů a také z příspěvků zaměstnavatele, pokud na penzijko přispívá.

„Pokud klient ukončí penzijní spoření před dosažením věku 60 let nebo před splněním minimální doby spoření, tedy 5 nebo 10 let, dojde k takzvanému předčasnému ukončení smlouvy. V takovém případě mu nebudou vyplaceny státní příspěvky a výnosy z nich. Příspěvky zaměstnavatele budou zdaněny 15% srážkovou daní. Pokud klient v minulosti uplatňoval daňové odpočty, bude muset v daňovém přiznání vést součet těchto odpočtů za posledních 10 let jako ostatní příjmy a zdanit je,“ upozorňuje Jana Zelinková, generální ředitelka Generali penzijní společnosti.

Nabízí modelový příklad: Klient si měsíčně spořil 1000 korun po dobu 20 let, kdy získal státní příspěvek kolem 50 tisíc korun (výše příspěvku se za tu dobu měnila). Ztráta při předčasném ukončení smlouvy tak bude 50 000 Kč + výnosy z nich. Pokud bude zaměstnavatel tomuto klientovi navíc poskytovat příspěvek v měsíční výši 500 Kč po dobu 10 let, bude na smlouvě evidováno 60 000 Kč + výnosy z nich. Při předčasném ukončení smlouvy bude ztráta v podobě daně z příspěvku zaměstnavatele ve výši 9000 Kč + 15% daň z výnosů.

U výplaty peněz ze smluv uzavřených do konce roku 2023 se klienti nemusí o nic starat – penzijní společnost klientovi rovnou státní příspěvek odečte z naspořených peněz a také mu srazí 15% daň z výnosů a příspěvků zaměstnavatele. Klient tak už nemusí tyto příjmy uvádět v daňovém přiznání.

U smluv uzavřených od 1. ledna 2024 platí nová pravidla, kdy daň z příspěvků zaměstnavatele za posledních 10 let odvádí účastník sám prostřednictvím daňového přiznání. „Klientovi v takovém případě poskytneme potřebné podklady pro správné vyplnění daňového přiznání,“ uvádí Zelinková z Generali. Obdobně postupují i další penzijní společnosti.

Jednorázová výplata

Klient, který splní obě základní podmínky, tedy věk 60 let a spoření minimálně 5 let (u nových smluv 10 let), si mohou penzijní spoření vybrat dvěma způsoby. Buď zvolí jednorázovou výplatu naspořených peněz, kdy ale opět musí počítat s určitým krácením, nebo zvolí výplatu penzijka formou pravidelné renty. Právě tato varianta je nejvýhodnější. Přesto ale podle vyjádření všech devíti penzijních společností pro web Peníze.cz si většina střadatelů zvolí právě jednorázovou výplatu.

Penzijní společnosti vyplatí u jednorázové výplaty všechny naspoření prostředky včetně státní podpory. Nicméně danění se klienti nevyhnou. U smluv uzavřených do konce roku 2023 dostanou rovnou peníze krácené o 15% daň z výnosů a 15% daň z příspěvku zaměstnavatele. U nových smluv platných od ledna 2024 se daň z příspěvků od zaměstnavatele už neplatí, krátí se tak jen výnosy.

Penzijní společnosti poskytnou klientovi podrobný výpis, ve kterém budou uvedeny jednotlivé složky výplaty, včetně výnosů a příspěvků zaměstnavatele.

V žádosti o výplatu je nutné uvést způsob doručení peněz, ideálně číslo bankovního účtu. „Klienti by se měli pokud možno vyhnout výplatě naspořených peněz složenkou – jsou s tím spojeny poplatky poště. Doporučujeme výplatu na účet, třeba i kvůli rychlosti a bezpečí,“ říká Patricie Strnadová z České spořitelny penzijní společnosti.

Nejvýhodnější je renta

U renty, kdy si lidé nenechají vyplatit peníze najednou, ale nechávají si je posílat každý měsíc po určitou dobu, platí dvě varianty. Buď si zvolí výplatu kratší než deset let, ovšem minimálně tři roky. V takovém případě penzijní společnost strhne jen 15% daň z výnosů. Podle expertů je právě tato varianta „kratší“ renty ideální pro klienty, kterým na spoření posílal peníze zaměstnavatel. Vyhnou se totiž zdanění těchto příspěvků, které je citelné.

Příklad: Klient si naspoří 100 tisíc korun a stejnou částku mu naposílá zaměstnavatel. Výnos bude u obou částí 5 procent, tedy 5 tisíc korun. Při ukončení smlouvy zaplatí klient 15% daň z výnosu u vlastních úspor, tedy 750 korun. Pokud by ale platil i daň z příspěvků zaměstnavatele, jako je tomu u jednorázového vyrovnání, zaplatí 15% daň z celého příspěvku zaměstnavatele – tedy ze 105 tisíc korun, což je 15 750 korun. V případě kratší renty je ušetří.

Zcela bez krácení a danění je pak renta na 10 a více let. V takovém případě se klient konečně dočká celých naspořených peněz včetně státní podpory a výnosů.

„Pokud tedy máte naspořeno například půl milionu korun a zvolíte si výplatu renty na 10 let měsíčně, bude vám vypláceno přibližně 4166 Kč. Výše jednotlivých splátek se může lišit podle aktuálního kurzu penzijní jednotky, neboť po dobu výplaty penze se všechny zatím nevyplacené prostředky dále zhodnocují,“ doplňuje Zelinková.

O výplatu rentou/penzí je dlouhodobě malý zájem, jak potvrzují penzijní společnosti. Většina klientů, kteří smlouvy ukončují, volí jednorázovou výplatu. Už v minulosti se ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka chtěl jednorázové výběry penzijka omezit, případně je více penalizovat, aby lidé měli větší zájem o rentu. Ke změnám však nedošlo.

„Domníváme se, že by způsob výplaty rentou měl být v budoucnu výrazně více podporován, například prostřednictvím daňových či jiných motivačních nástrojů,“ říká mluvčí Uniqa penzijní společnosti Veronika Hešíková.

„Výplata naspořených prostředků formou renty je ideálním způsobem, jak si zajistit pravidelný příjem na stáří. Díky tomu může klient lépe plánovat své výdaje, a tak více podpořit formu výplaty rentou by bylo vhodné,“ doplňuje Zlata Pulkrábová z Conseq penzijní společnosti.

Podobný názor má i Strnadová z penzijní společnosti České spořitelny. „Bylo by dobré rentu nějak více zvýhodnit. Pro klienty je však omezující skutečnost, že pokud si nechají vyplácet naspořené prostředky formou penze, nemohou si později vybrat zbytek prostředků jednorázově. Tato možnost by určitě zvýšila atraktivitu penzijní renty,“ míní expertka.

Podle ní je teď renta oblíbená zejména u předdůchodů. U těch je ale nutné mít naspořeno dostatek peněz, aby ho lidé mohli pobírat mohli alespoň dva roky a minimální částka na měsíc činila 30 % aktuální průměrné mzdy. V roce 2025 je to minimálně 13 533 Kč. 

Výplata penzijka trvá měsíce

Co je pro klienty penzijního spoření nejvíce překvapivé? Kromě toho, že lidé často netuší, že při výběru bez renty právě část úspor zmizí, se také chybně domnívají, že úspory dostanou hned, jak podají žádost o ukončení spoření. „Nejčastější chybnou představou klientů je, že výplata prostředků proběhne okamžitě po podání žádosti,“ potvrzuje Hešíková z Uniqy.

Výplatu penzijka stanovuje zákon. U odbytného je to termín do tří měsíců od ukončení smlouvy doplňkového připojištění a jeden měsíc u doplňkového penzijního spoření. U jednorázové výplaty pak zákon stanovuje výplatu na poslední den kalendářního čtvrtletí bezprostředně následujícího po měsíci, na který byl poslední příspěvek účastníka zaplacen. Některé penzijní společnosti ale vyplácejí peníze klientům dřív, viz tabulka níže.

„Pokud je to možné, vyplácíme prostředky co nejdříve. Objevují se případy, kdy klient převede prostředky z jiné penzijní společnosti a současně u nové penzijní společnosti požádá o ukončení smlouvy – v takových případech může výplata prostředků trvat déle. Penzijní společnosti si musí předávat informace o smlouvách s ministerstvem financí, a při tak rychlém převodu není možné všechny kroky zajistit dostatečně rychle za sebou,“ říká mluvčí penzijní společnosti Rentea Tereze Píchalová.

Doporučuje proto klientům, kteří chtějí smlouvu ukončit, aby tak udělali v původní penzijní společnosti a vynechali krok převodu do jiné penzijní společnosti.