Rubrika: Investice

Uvažujete nad spořením, ale nedokážete se rozhodnout, na který z účtů své peníze vložit? Zda na spořicí účet nebo na termínovaný vklad? Ukážeme Vám všechny rozdíly mezi oběma druhy bankovních účtů tak, abyste se mohli snadno rozhodnout. A možná, že po přečtení tohoto článku shledáte, že se vyplatí mít oba dva. Ale každý za jiným účelem.

Co je spořicí účet

Spořicí účet se zakládá na předem neomezenou dobu trvání. Jde v podstatě o obdobu běžného bankovního účtu, jen s několika odlišnostmi. Ano, spořicí účet má mnohem blíže k účtu běžnému, než k termínovanému vkladu.

Je extrémně flexibilní

Na spořicí účet si můžete kdykoliv poslat peníze. A kdykoliv je z něj zase čerpat. Bez vázanosti na cokoliv a bez výpovědní lhůty. Banka nabídne vyšší úročení peněz uložených na spořicím účtu, než poskytuje na účtu běžném. Ale výměnou za menší omezení: že vám k účtu nevystaví platební kartu a nezískáte k němu ani kontokorent.

To znamená, že když si chcete peníze ze spořicího účtu vyzvednout, musíte do online bankovnictví a peníze si poslat z účtu spořicího na účet běžný (ikdyž třeba jen pár kliknutími). Až z účtu běžného se dá pak vybrat kartou hotovost v bankomatu nebo platit u obchodníka.

Má vlastní online bankovnictví

Spořicí účty mohou mít omezené online bankovnictví, kde se z nich dají jen poslat peníze na účet běžný. Ale část bank už „obdarovala“ své běžné účty plnohodnotným bankovnictvím. Takže se ze spořicího účtu dají zadat příkazy k úhradě. U některých bank si na spořicím účtu založíte dokonce i příkaz trvalý.

Má proměnlivé úročení

Úročení se u spořicích účtů mění v čase podle toho, jak se vyvíjí ekonomická situace, repo sazba České národní banky, a především obchodní politika banky. O změně úrokové míry musí banka informovat své klienty s předstihem.

Složený úrok se připisuje na spořicí účet

Kouzlo spořicích účtů spočívá též ve složeném úročení. Banka počítá úroky na denní bázi. A jednou za měsíc vám ke spořicímu účtu připíše úrok (zhodnocení). O ten navýší částku, co právě na účtu máte. A následující měsíc úročí jak vaše peníze, tak i onu připsanou částku úroku. O to víc se v následujícím měsíci zvyšuje suma, kterou vám banka zúročí. Zhodnocení díky tomu narůstá (o dost) rychleji než u termínovaného vkladu.

Co je termínovaný vklad

Termínovaný vklad je jednorázový vklad do banky, založený na předem dohodnutou dobu. Nelze s ním hýbat: ani přidávat peníze, ale ani je odsud vybírat. Zkrátka: peníze, které sem vložíte třeba na 5 let, nesmíte po celých 5 let používat. A banka vám za to posílá úroky. Na termínovaný vklad se odkládají jen ty peníze, s nimiž na delší dobu nepočítáte, ale chcete je mít úročené.

Od pár měsíců až po 10 let

Termínovaný vklad se dá uzavřít třeba jen na několik měsíců. Ale banky nabízejí i delší trvání, až do 10 let. Obecně platí, že čím delší doba trvání vkladu, tím vyšší úročení. Výjimkou je současné vysokoinflační období, kdy banky nemají jistotu, jak se repo sazba vyvine v příštích několika měsících, natož letech. Proto na několikaměsíčním vkladu nabízejí vyšší úrok než na vkladu ročním nebo třeba desetiletém.

Pevná úroková míra

Po celou dobu, na kterou je termínovaný vklad nasmlouván, platí dohodnutá úroková míra. Bez ohledu na to, jak se vyvíjí trh a repo sazba ČNB. Jde o smluvní úrok dohodnutý na konkrétní dobu trvání. Banka jej musí hradit i tehdy, když tržní úroky výrazně poklesnou.
A platí to i naopak: jestliže na trhu úroky vzrostou, vám na termínovaném vkladu zůstává původně dohodnuté úročení. I pokud je teď nižší než úrok na nově nabízených termínovaných vkladech uzavíraných na nová období. A než úrok na spořicích účtech.

Vždy jen s jednoduchým úročením

Banka však zhodnocenou částku nepřipisuje k termínovanému vkladu. Ten zůstává stále stejný. Zhodnocení vám pošle na váš běžný účet. Nebo připíše zhodnocenou částku sice k „termíňáku“, ale až na konci jeho trvání (a o to vyšší vám nabídne úrok). Tomuto se říká jednoduché úročení, protože banka měsíc co měsíc úročí stejnou částku. Výsledný úrok se liší jen podle počtu dní v měsíci. V únoru bude jiná než v březnu a jiná než v dubnu…

Když peníze potřebujete, celý vklad se ruší, a o část peněz přijdete

Termínovaný vklad má pevnou dobu trvání. To sice neznamená, že byste se ke svým penězům nemohli dostat dřív. Dostanete se k nim. Ale předčasným výběrem porušíte smlouvu, a proto i uhradíte penále. Navíc nejde vybrat jen část termínovaného vkladu. Pokud do něj musíte sáhnout, kompletně celý se zruší.

Shrnutí hlavních rozdílů

Spořicí účet je bankovní účet podobný účtu běžnému, ale lépe úročený, naopak s omezenými možnostmi plateb přímo z účtu. Peníze kdykoliv přidáte a kdykoliv zase vyberete, máte je snadno dostupné. Banka mění úrokovou míru podle potřeby, zhodnocení připisuje k částce na spořicím účtu a v dalším měsíci znova zúročí.

Termínovaný vklad je jednorázový vklad peněz na předem dohodnutou dobu. Po celou dobu nemáte tyto peníze k dispozici, nelze je používat. Banka úročí stále stejnou úrokovou mírou, ale peníze nepřipisuje ke vkladu – posílá je na běžný účet (jako pasivní příjem). Po skončení vkladu vám banka vloženou částku vrátí, a to na stejný účet, kam posílá měsíční úrok.

Kdy si založit spořicí účet

Každý by měl mít spořicí účet a na něj si odkládat krátkodobou rezervu. Spořicí účet patří k základním nástrojům pro zajištění finančního zdraví jednotlivce i domácnosti. Na spořicím účtu byste měli držet cirka 3 – 6 měsíčních příjmů tak, aby byly peníze kdykoliv použitelné.

Na co například? Na opravu spotřebičů, na koupi nového vybavení, dětem na kroužky, tábory, na dovolenou, na servis auta, na ročně placené pojistky, na vyúčtování energií atp. Zkrátka na to, aby vás nezaskočily nečekané výdaje, a vy si nemuseli každou chvíli vyřizovat půjčku. Zdarma totiž budete mít jen tu první.

Všechny peníze na spořicím účtu jsou pojištěny až do 2,5 mil. Kč, včetně zúročení.

Kdy si založit termínovaný vklad

Jestliže našetříte více než 6 měsíčních příjmů, nemá smysl je držet všechny na spořicím účtu. Pokud je úrok na termínovaných vkladech výhodnější než na spořicím účtu i pro dlouhodobější úložku, může se vyplatit převést část peněz právě na „termíňák“.

Ale pozor: počítejte jen s jednoduchým úročením a s nemožností vybrat peníze dříve bez toho, abyste bance odvedli dohodnutou sankci. Často se mnohem víc vyplatí středně dynamická investice na 10 – 20 let i déle, která se dá v čase částečně vybírat a zase doplňovat. Na druhou stranu: termínovaný vklad je plně pojištěn, až do výše 2,5 mil. Kč, včetně úroků. Investice nikoliv.

Rychlé zisky, které vytvoří z člověka milionáře nejlépe přes noc, jsou snem nejednoho začínajícího investora. Čekání na vývoj akciových trhů trvá i několik let a procentuální výnos se na první pohled nezdá nijak zajímavý. Začínající investor tedy může dojít k závěru, že cesta k bohatství vede přes rychlé nákupy a prodeje akcií, čímž se z něj stává obchodník a začíná balancovat na tenké hraně mezi pohádkovým bohatstvím a smazáním celého investičního účtu.

Investice vs. obchodování

Mezi investicemi a obchodováním je hluboká propast. Investice jsou podloženy strategií, která je založena na dlouhodobém růstu investičního instrumentu. Obchodování je často spojeno s krátkodobým výhledem a spekulacemi na krátkodobé cenové pohyby. Přestože i zde je většinou uplatňována strategie, ve většině případů se nezakládá na reálných datech, ale spíše domněnkách, které na internetu prezentují trading gurus.

Investice mají za cíl budovat dlouhodobou hodnotu a růst. Investoři se zaměřují na studium ekonomických ukazatelů, finančních výkazů a strategických plánů jednotlivých společností či fondů. Z dlouhodobého pohledu globální akciové trhy rostou, a proto je při dodržení investičního plánu pravděpodobnost na straně investora. V případě obchodování je pravděpodobnost zisku naopak na straně zkušených účastníků burzy.

Pravděpodobnost je proti vám

Obecně bývá uvedeno, že 90 % obchodníků přijde o celý svůj vklad do tří let. Není až tak důležité, co se děje se zbylými 10 % obchodníků v následujících letech, ale pravdou je, že pro normálního člověka je obchodování vysoce rizikové. Může se vám dařit rok, dva, ale nakonec přijdete o zisk i vložený kapitál.

Pohádkové zhodnocení jde ruku v ruce s extrémně vysokým rizikem a ve vysoce konkurenčním prostředí, kterým burza bezesporu je, se jedná o téměř jistou zkázu obchodního účtu. Statistika je chladná a každým obchodem zvyšujete pravděpodobnost, že vás dožene.

Skvělý marketing

Určitě jste se setkali s desítkami reklam, které nabízely nejrůznější bonusy při založení obchodního účtu podepřené o veřejně známé tváře špičkového sportovce či youtubera. Pod textem o velikosti bonusu za založení účtu je však vždy napsáno, již nikoli tak viditelně, upozornění, že 90 % retailových obchodníků přichází v důsledku obchodování o finanční prostředky. Číslo je alarmující a podpořené dostatečně velkou statistikou, přesto si většina začátečníků myslí, že právě jich se to netýká.

Patterny a indikátory

Obchodníci na internetu často prezentují nejrůznější formace, jako hlava a rameno, dvojité dno a další. Tím byste dle nich měli dostat pravděpodobnost na svou stranu. Jsou však tyto formace opravdu funkční v dlouhodobém horizontu? Žádná jednoznačná odpověď na otázku neexistuje a jediným možným způsobem je zpětné testování, nebo-li backtest.

Tímto se obchodník dostává do pozice, kdy musí shlédnout stovky či tisíce takových formací a vytvořit statisticky podložený závěr, jestli strategie funguje či nikoliv. Ruční testování je naneštěstí nepřesné a častokrát obsahuje chyby, které z lidského faktoru plynou. Formace totiž vypadají při zpětném přehrání jinak, než když obchodujete naživo a na pohyb spekulujete s určitou částí kapitálu. Do hry se také dostávají emoce.

Žádné zkratky neexistují

V životě každého investora může nastat frustrace z „pomalého“ zhodnocení finančních prostředků či z drastických propadů, které je nutné přečkat. Vždy je nutné držet se investičního plánu a nezačít jednat impulzivně, protože finanční cíle se plní dlouhodobě a systematicky. Žádné zkratky neexistují, zkratky vedou ke ztrátám peněz a času. Tato pravda se bohužel vyjeví až ve chvíli, kdy je pozdě. Podstatu celého tématu shrnuje citát od známého investora André Kostolanyho: „Chcete návod, jak rychle zchudnout? Pokuste se na burze rychle zbohatnout.“

Když jde o investice, Češi jsou spíše konzervativní. Milují hlavně spořicí účty, termínované vklady a stavební spoření. V kontrastu je k tomu pak skutečnost, že si zároveň na sebe často berou dost odvážné investice, o jejich riskantnosti nemají ani ponětí. A na vině není nic jiného než absence základního přehledu.

Rozmohl se nám tu takový nešvar: ačkoli jsou Češi ve své podstatě konzervativní investoři, rádi investují do rizikových produktů. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá, spoluobčané to jednoduše netuší. Investicím nerozumí, a dokonce to přiznávají.

Náš průzkum pro Fondee potvrdil, že si více než polovina lidí uvědomuje, že by mohla investovat lépe. A zatímco se množí konzervativní „stavebka“ nebo naopak pálí úspory v kryptoměnách, jen málokdo využívá produkty na pomezí, které jsou rizikové středně. Tedy podílové fondy nebo jiné nástroje, které nabízí diverzifikované portfolio se slušnou návratností.

Na vině je historie, špatná výuka i nezájem

Kořeny mizivé vzdělanosti v oblasti investic částečně leží v historii. Vědomosti se nemohou jen tak předávat z generace na generaci, protože naši rodiče i jejich rodiče vyrůstali v prostředí, ve kterém se jednoduše neinvestovalo vůbec – takže investicím nerozumí a raději se o nich doma vůbec nebaví.

Investice jsou v rodinách větší tabu než sex a bazální vzdělání chybí i ve školách. Studenti se sice stihnou probrat všemi generacemi spisovatelů, ale nikdo jim neřekne, co jsou akcie.

Kombinací těchto faktorů se tvoří podivný vztah k investičním produktům. Na jedné straně je zde konzervativní většina, která má na spořicích účtech svá jistá 1–2 % za rok s pocitem, že sice porostou pomalu, ale jistě (což při inflaci 3–4 % není až tak úplně pravda), a na druhé straně jsou pak lidé, kteří by aktivně chtěli investovat, ale špatně vyhodnocují riziko.

Ti pak jdou často do poměrně riskantních řešení. Snadno uvěří finančním poradcům, kteří jim nabízí zcela nevhodné produkty pro jejich konkrétní situaci, a protože neumí položit ani základní otázky, tak jim takzvaně skočí na špek.

Dobrým příkladem je dnešní boom korporátních dluhopisů distribuovaných „renomovanými poradci“. Při jedné takové distribuci dluhopisů firmy Zoot v letech 2016 a 2017 drobní střadatelé zahučeli za 230 milionů korun, když firma následně skončila v insolvenci. Investovat do dluhopisů prodělečné firmy bez historie je extrémně rizikové a těch slibovaných 6,5 % ročně to dostatečně nekompenzuje bez ohledu na to, co poradce slibuje.

A už zcela chybí informovanost, že poslat peníze do diverzifikovaného portfolia je sice o něco rizikovější, než je nechat ležet na spořicím účtu, ale že jde zároveň o méně odvážnou variantu, než je cpát do kryptoměn, které jsou víceméně náhodná loterie, nebo do výše zmiňovaných dluhopisů prodělečných firem bez historie.

Vlastní portfolio není žádná věda

Orientace v problematice investování přitom není žádná věda, jak se nám snaží podsouvat různé instituce a finanční poradci. Stačí mít základní představu o tom, co to jsou akcie nebo dluhopisy – a kdo získá, když se firmě daří, nebo kdo ztratí, když firma zkrachuje.

Základní logika pak není náročná a bohatě vystačí na to, aby se lidé uměli dobře zeptat v případě, že jim přijde nabídka nějakého produktu. Ve chvíli, kdy ji konfrontují s intuitivní logikou, už se stávají solidními protivníky a nejsou tak lehce zmanipulovatelní. Občas stačí položit jednoduchý dotaz, například „Kolik ta firma vydělala minulý rok?“, a celá diskuze končí, aniž je člověk odborník.

Nelze ale ze všeho vinit všeobecnou informovanost – jistě, za část špatných rozhodnutí může nevzdělanost, ale za současný stav je zodpovědná i sama nabídka trhu. Většina podílových fondů je dnes nesmyslně předražená a lidé na poplatcích často zaplatí tolik, že jsou až po pěti šesti letech investování na stejné částce, jako byla ta vstupní. Provize jsou gigantické a nelze se divit, že za takového stavu má málokdo chuť do podílových fondů investovat.

Jak se Český Honza obchodníkem na burze stal

Aktuální situace, kdy se trhy propadají, opět odhaluje stejný vzorec chování. Většina Čechů si neuvědomuje riziko, do kterého vstupují, a snaží se trefit ten vhodný moment na prodej nebo zainvestování. Přitom vystupovat z (nebo vstupovat do) pozic v době, kdy trh je volatilní, je ta úplně nejriskantnější hra, na které se už spálilo hodně profesionálních obchodníků.

V tuto chvíli jde především o to, zachovat chladnou hlavu, nepropadat panice a pamatovat na skutečnost, že nejvíce důležitá je dlouhodobá strategie. Za chvíli bude krize zapomenuta, stejně jako všechny předchozí.

Když se například podíváme na vývoj S&P 500, hlavního amerického akciového indexu, ten se v době globální ekonomické krize mezi lety 2007 a 2008 propadl. Ale již v roce 2012 byl opět na původních hodnotách a do konce roku 2013 vzrostl o dalších 30 %. A to se bavíme o systematičtějším propadu než v případě krátkodobé volatility kvůli koronaviru.

Vydáváte se na pole akciového trhu a chcete se stát úspěšnými investory? Určitě se nevyhnete burzovnímu indexu S&P 500. Proč je pro obchodníky tak důležitý a co vlastně představuje se dozvíte v tomto článku. 

Index S&P 500

S&P 500 je zkratka pro Standard & Poor’s 500. Jedná se o akciový burzovní index, který odráží výkonnost a výdělečnost 500 největších společností obchodovaných na amerických burzách. Obsahuje 70% tržní kapitalizace US trhu. S NASDAQ a Dow Jones indexem tvoří trojici nejsledovanějších burzovních indexů vůbec.

Často je považován za nejlepší a nejobjektivnější ukazatel stavu amerického akciového trhu. Avšak neobsahuje pouze americké společnosti, což bývá zmiňováno jako nevýhoda. Na druhou stranu pokud index má obsahovat naprostou špičku, nemůže si tedy vybírat původ společnosti. Díky tomu se na síle indexu podílí i zbytek světa. Velkou výhodu pro investory přináší S&P 500 v diverzifikaci, protože investujete zároveň do 500 různých firem.

Pro zařazení do S&P musí společnosti splnit 4 podmínky:
– Sídlit v USA
– Většina akcií musí být veřejně obchodovatelná
– Akcie musí být zaregistrované na burzách NASDAQ a NYSE
– Objem obchodovaných akcií musí měsíčně přesáhnout 250 tisíc akcií
– Tržní kapitalizace přesahující 4,6 miliard USD

Vznik a Historie

Vznik se datuje do roku 1923. Podklady pro vznik indexu přišly z publikace Henryho Poora, jehož jméno nese dodnes. S&P stálo na indexech ze společnosti Poor’s Publishing, které v dnešní době již nejsou využívané. Následně se společnost Poor’s Publishing spojila se Standard Statistics, což dalo za vznik S&P, ale ne v podobě, ve které jej známe dodnes. Dříve obsahoval pouze 233 společností. V roce 1957 jsme mohli poprvé vidět S&P v té podobě, v jaké jej máme i dnes. Tato změna zvýšila počet firem, které byly do indexu zakomponovány. Těch od té doby bylo vždy 500. Společnosti jsou v rámci indexu rozdělené do kategorií – například informační technologie, zdravotnictví, hospodářství, energetika, atp.

V současné době tvoří hodnotu indexu společnosti jako Apple, Google, Tesla, Visa, Facebook a 495 dalších. Odborníci udávají, že prvních deset společností má na vývoj indexu většinový podíl.

Proč investovat do S&P?

Důvod proč se dá vysvětlit poměrně jednoduše. Lidé investují, aby své finance uchránili před inflací, která je pravidelně znehodnocuje a také aby přišli k ziskům.

S&P 500 je považována za jednu z nejbezpečnějších investic, co se delšího časového horizontu týče. Za celou historii byl zisk ze společností patřících do S&P průměrně 9,8% ročně (včetně dividend – přibližně 2%). Což jsou výborné výsledky. Jde o důvěryhodné, silné a již ověřené společnosti, do kterých vložili peníze i velcí investoři jako například Warren Buffet, John C. Bogle a mnoho investičních fondů.

Nicméně nesmím opomenout například rok 2008, kdy S&P kleslo o více než 40%. Podobné poklesy se za historii několikrát opakovaly. Ve světě investic nejsou ničím neobvyklým a je nutné s nimi počítat.

Jak nakoupit S&P?

Samotný index nakoupit nelze, jelikož se jedná to pouze uměle vypočítané „skóre“ amerických firem. Existuje však několik způsobů, jak se dostat k cenným papírům těchto společností.

První způsob

První způsob spočívá v tom, že nakoupíte akcie všech společností, které index zastupuje.
Tuto metodu bych nedoporučil, protože je velmi nákladná a také pracná. Nicméně máte akcie vždy pod svou kontrolou, můžete kdykoliv přikoupit i prodat jakoukoliv z nich. Tato metoda Vám nabízí naprostou volnost za cenu vysokých nákladů.

Druhý způsob

Druhý způsob využívá ETF (exchange-traded funds – burzovně obchodované fondy). ETF jsou obdobou podílových fondů (nejsou obchodovatelné na burze). Tyto ETF dávají možnost investovat do velkého množství akcií koupí pouze jedné. Jak to vše funguje? Fond nasbírá finance od investorů a nakoupí za ně akcie zahrnuté v S&P 500. Každý kdo tedy vlastní akcii fondu, vlastní díky ní část akcie každé firmy v S&P. Pokud index S&P stoupne o 5%, cena akcie fondu také stoupne o 5%.

ETF se obchodují na internetu, jsou velmi jednoduše dostupné, spolehlivé a vše proběhne v rámci několika kliknutí. Některé ETF vyplácejí dividendy (nejčastěji čtvrtletně a ročně).
Fond vydělává z poplatků, které nepřesahují 0.1% ročně, jelikož správa fondu nestojí téměř žádné náklady.

Třetí způsob

Třetí způsob využívá CFD – podílové smlouvy. Jsou vhodné spíše pro aktivní investory na spekulace a krytí ostatních pozic v trhu (hedgování – využívají ho hlavně tradeři opcí nebo příznivci pákových obchodů).

Cena kontraktu se rovná aktuální hodnotě indexu S&P. CFD kontraktfunguje spíše na principu sázky, předpovědi, než investice jako takové. Je užíván na časové úseky v rámci hodin, maximálně dní pro aktivní investory, tradery. Kupujete si spíše bod v grafu a předpovídáte zda cena půjde nahoru či dolů. Můžete v tomto případě vydělávat i pokud cena půjde dolů, pokud jste „vsadili“ na propad. Jedná se o takzvané shortování.

Půjčíte/vyměníte s burzou Vaše peníze za akcie, které následně prodáte. Burza si nechá Vaše peníze a Vy máte peníze (pravděpodobně dolary), které jste získal z prodeje akcií, připravené na nákup na nižších cenách. Pokud se Vám tento nákup „levněji“ povede, dostanete od burzy rozdíl v cenách. Na druhou stranu pokud se mýlíte, musíte tento rozdíl zaplatit. Jde o velmi riskantní způsob obchodování a spousta lidí na něj nahlíží již jako na hazard. Zde si dovolím nabádat k opatrnosti, riskujte opravdu pouze to, co můžete ztratit.

Shrnutí

S&P 500 přináší skvělou příležitost pro investory, kteří hledají způsob jak zhodnotit své finance, ale zároveň nevystavovat své peníze velkému riziku. S&P má vysokou důvěru investorů a historicky předvádělo skvělé výsledky, díky nimž se těší vysoké popularitě. Dle mého názoru jde o nejlepší volbu pro někoho, kdo hledá investici v řádu let. A aktuální pokles ceny vytváří skvělou příležitost nakoupit. Pokud se tak rozhodnete, doporučil bych metodu DCA – průběžné nakupování (nakoupíte například každý měsíc za desetinu Vašeho kapitálu). S&P 500 spíše nebude nejlepší volbou pro aktivní investory, ale stále může představovat pocit jistoty, kterou mohou ostatní investice postrádat.

Fungování burzy cenných papírů je v zásadě jednoduchý proces. Burza je trh, na kterém se stanovují ceny cenných papírů nebo komodit podle aktuální nabídky a poptávky. Burza dává dohromady investory, kteří zhodnocují své peníze a firmy, které potřebují kapitál. Pro úspěch každé ekonomiky je důležitým faktorem dobře fungující kapitálový trh. Nabídka a poptávka určuje cenu cenných papírů obchodovaných na burze.

Burzy rychle reagují na ekonomické a politické změny. Na burze se kupují akcie, pokud kupující předpokládá příznivý vývoj podnikání této společnosti nebo pokud jsou velmi levné a počítá se s růstem jejich hodnoty. Jestliže akcionáři počítájí s nepříznivým vývojem, nabídnou akcie k prodeji. Jak obchodovat na burze?

• vyberte si brokera či investiční platformu
• naučte se obchodovat
• zvolte si strategii

Jaké jsou investiční instrumenty na burze?

Prostudujte si, jaké investiční instrumenty máte na výběr a jaké jsou jejich vlastnosti. Budete obchodovat s akciemi, komoditami, kryptoměnami nebo s CFD kontrakty?

Akcie

Akcie se nakupují na akciových burzách. Když je nakoupíte, získáváte podíl v akciové společnosti. Získáváte i pravidelné výnosy ve formě dividendy, které jsou ovšem jen u části akciových titulů. Dále můžete vydělávat na růstu akcií a vytvořit si tak pasivní příjem.

Komodity

Mezi komodity patří zlato, ropa, platina, káva. Obchodují se pomocí futures kontraktů. Držitel kontraktu musí po uplynutí určité doby komoditu dodat nebo ji odkoupit. Obchodníci komodity nakupují a před uplynutím expirace je prodají nebo prodlouží životnost kontraktu.

Kryptoměny

Krytpoměn existuje mnoho, nejznámější kryptoměnou je bitcoin. Obchodujeme s nimi na burzách, ale můžeme je také nakoupit v bitcoinovém automatu. Nakoupené kryptoměny se ukládají do kryptoměnových peněženek. Dá se s nimi zaplatit za zboží a také s nimi investovat.

Forex a měnové páry

Měnový pár je finanční instrument, který se skládá ze dvou měn obchodovaných na forexovém trhu. Při obchodování měn na forexovém trhu se směňuje jedna měna za druhou. Při otevření obchodní pozice na forexovém trhu se vždy současně jedna měna nakupuje a druhá prodává.

CFD kontrakty

CFD kontrakt je finanční derivát, který kopíruje vybrané podkladové aktivum. Zkratka CFD znamená Contract For Difference: kontrakty pro vyrovnání rozdílu nebo také rozdílové smlouvy. Jedná se o smlouvu mezi dvěma stranami – nakupujícím a prodávajícím, kde je prodávající povinen zaplatit kupujícímu rozdíl mezi aktuální cenou aktiva a cenou aktiva v okamžik uzavření smlouvy.

Burzy cenných papírů v ČR

V České republice existuji dvě burzy – Burza cenných papírů Praha a burza RM-SYSTÉM. Burza cenných papírů Praha sídli v Burzovním paláci a probíhá tam největší objem obchodů v ČR. Na ty se dostanete přes prostředníka. Přes něj nakupujete a prodáváte akcie, které jsou na dané burze k dispozici.

Majetkové cenné papíry zahrnují především akcie, zatímní listy, podílové listy. Mezi dluhové cenné papíry patří směnky, dluhopisy a šeky. Do ostatních cenných papírů patří opční listy, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. Cenné papíry představují pohledávku vlastníka cenného papíru vůči emitentovi, který ho vydal. Věřitel je vlastníkem vystaveného cenného papíru a dlužníkem je ten, kdo cenný papír vystavuje. Každý cenný papír má předepsané náležitosti.

Musí být na něm název, zda se jedná o akcii, směnku, šek či dluhopis. Uvádíme také hodnotu cenného papíru, která je vytištěna na listině a jméno toho, kdo cenný papír vydává. Cenné papíry jsou investičními prostředky.

Akcie

Akcie jsou cenné papíry, jejich držitel se nazývá akcionář a je spolupodílníkem v dané akciové společnosti. Nakupují se za nominální cenu, jestliže firma vydává akcie poprvé nebo za jejich tržní cenu na burze. Když je investor zakoupí, vkládá určitý kapitál do společnosti a za to se pak podílí na jejím zisku skrze pravidelnou výplatu dividendy, která je proměnlivá. O její výši hlasují každý rok akcionáři na valné hromadě. Akcionáři neručí za závazky společnosti.

Investovat do akcií můžete na mnoha burzách, které jsou rozmístěné po celém světě. Stačí, když budete mít internetové připojení a účet u brokera nebo burzovního makléře. V současnosti jsou velmi oblíbení brokeři, kteří umožňují investovat do akcií i malým a střední investorům a to z pohodlí jejich domova. Akcie patří k nejvýznamnějším cenným papírům a jsou základem současné ekonomiky a kapitalismu.

Podílový list

Podílový list je majetkový cenný papír, jehož majitel má právo podílet se na výnosu fondu, který podílový list vydal a právo na odpovídající část majetku podílového fondu. Nemají právo zasahovat do hospodaření a řízení fondu. Podílové fondy tyto listy prodávají za účelem získání prostředků od malých vkladatelů, které následně investují na finančních trzích.

Podílový fond představuje souhrn majetku, který vlastní všichni majitelé podílových listů. Každému vlastníkovi podílového listu náleží tolik peněz z toho majetku, kolik vlastní podílových listů.

Zatímní list

Pokud upisovatel nesplatil celý emisní kurz upsané akcie před zápisem společnosti do obchodního rejstříku (tzv. nesplacená akcie), vydá společnost po tomto zápisu upisovateli zatímní list nahrazující všechny jím upsané a nesplacené akcie jednoho druhu.

Dluhopisy (Obligace)

Mezi další druhy dluhových cenných papírů patří dluhopisy (obligace). Držitel obligace inkasuje pravidelný pevný kupón po předem stanovenou dobu. Emitent dluhopisu je dlužník, držitel dluhopisu je věřitel. Emitent vydává dluhopis s cílem získat dlouhodobé finanční prostředky. Investoři po skončení doby splatnosti dostanou zpět vložené prostředky zvýšené o úroky za poskytnutou půjčku.

Směnky

Směnky patří mezi dluhové cenné papíry. To znamená, že s nimi obchodujeme nebo převádíme na jiného majitele. Vystavitel směnky se písemně zavazuje, že jejímu majiteli zaplatí uvedenou dlužnou částku. Rozdělujeme směnky podle účelu:

• platební směnka – k jejímu proplacení má dojít ve chvíli, kdy je splatná. Většinou se užívá při pořizování zboží nebo služeb.

• zajišťovací směnka – má zajistit, aby došlo k uskutečnění jiného závazku. Když k tomu dojde, důvod proplatit směnku zanikne. Užívá se při zajišťování úvěrů.

Šeky

Šeky jsou dluhové cenné papíry. Šek je písemný příkaz, který vystavovatel dává své bance, aby z jeho účtu vyplatila peněžní prostředky osobě, která předloží šek nebo je na šeku uvedena. Výhodné je, že šeky můžeme snadno převést na jinou osobu. Jsou určené k oběhu a představují pohledávku majitele vůči výstavci šeku. Rozdělujeme šeky na dva druhy:

• soukromý šek – vystavují je fyzické nebo právnické osoby, které mají svůj účet v bance. Vystavují je svým věřitelům, kteří si mohou tento šek proplatit v bance, která je na šeku uvedena.
• bankovní šek – vystavuje banka pro jinou banku, která má povinnost vyplatit šek majiteli v hotovosti nebo na účet. Obě banky mají na této činnosti uzavřeny obchodní transakce.

Opční list

Opční listy jsou cenné papíry bez úroků a připojených dividend, jehož vlastník nakupuje nebo prodává určité podkladové aktivum za předem stanovenou cenu k určitému časovému bodu nebo během určitého časového období.

Koncentrované akciové trhy nejsou z historického hlediska nijak extrémní. Přesto ovšem existují důvody, proč je vhodné diverzifikovat portfolio do jiných sektorů a trhů.

Koncentrace na americkém akciovém trhu se v posledních letech dramaticky zvýšila to jak na úrovni individuálních titulů ale i sektorů. Podle výzkumu Goldman Sachs však existují způsoby, jak mohou investoři diverzifikovat svá portfolia a zároveň si zachovat expozici vůči vedoucím společnostem na trhu. Dominance úzké skupiny akcií na trhu není bezprecedentní a je problémem pouze tehdy, pokud není podpořena fundamentálními faktory. Přesto ale úzká skupina dominantních společnosti zřídkakdy zůstává dlouhodobě nejvýkonnější.

Dominance amerických akcií

Americký akciový trh byl v posledních 50 letech trvale tím největším na světě a jeho podíl po globální finanční krizi neustále stoupal. Dopomohla tomu uvolněná monetární politika, která vytvořila vhodné prostředí na investice. Nyní americký trh zaujímá přibližně 45 % světového akciového trhu, zatímco v roce 2009 to bylo přibližně 30 %. V letech kolem dot.com bubliny americké trhy měly zhruba 50% podíl na světovém akciovém trhu, tehdy také úzká skupina vedla trhy nahoru. Ovšem toto období nelze přímo srovnávat se současností, neboť dnešní růst ocenění velkých technologických společností je podložen skutečným růstem hospodářských výsledků.

Tento rostoucí podíl na relativní velikosti světového akciového trhu odráží sílu americké ekonomiky. Dominance amerických akcií se od velké finanční krize v roce 2008 dramaticky zrychlila a předstihla nárůst tržní kapitalizace v Asii a Evropě. V poměru k HDP se podíl USA na kapitalizaci akciového trhu také neustále zvyšuje, i když částečně odráží skutečnost, že na americkém akciovém trhu je nyní mnoho neamerických společností. Výrazný růst zisků amerických společností v tomto období vysvětluje jejich relativní výkonnost.

Ceny akcií i zisky na akcii u neamerických společností ve srovnání s jejich protějšky kótovanými na burze v USA trvale klesaly. Kromě toho je americký akciový trh více vystaven rychleji rostoucím odvětvím než zbytek světa, míra reinvestic společností na americkém akciovém trhu je vyšší než na většině ostatních trhů a těší se větší likviditě, která pomáhá snižovat rizikovou prémii. Americká ekonomika je větší a silnější než ostatní a k tomuto efektu přispívá i rostoucí trend kotace amerických společností se sídlem v zahraničí.

Podle výzkumu Goldman Sachs je americký akciový trh sice v porovnání se zbytkem světa stále dražší, ale prémie, se kterou se americké tituly obchodují jsou odůvodněné vyšší mírou návratnosti. Při zohlednění vyšší úrovně ziskovosti a návratnosti vlastního kapitálu tak není oceňovací prémie USA údajně nijak extrémní. Navíc diverzifikace mimo USA není vždy jednoduchá – ostatní trhy mohou být s USA korelovány.

Přesto existuje mnoho kvalitních růstových společností v jiných regionech a měly by být brány v úvahu jako součást diverzifikovaného portfolia. Zpráva uvádí Japonsko jako potenciálně atraktivní trh mezi rozvinutými trhy, příležitosti mohou být i v Indii (zejména růstové akcie) a Číně (hodnotové akcie). Výzkum také uvádí evropské spotřebitelské akcie, tedy společnosti, jejichž výkonnost úzce souvisí se stavem ekonomiky a hospodářským cyklem, protože v regionu dochází k oživení aktivity (evropští spotřebitelé mají vysoké úspory a růst reálných mezd).

Technologický sektor může i nadále dominovat

Koncentrace akciových trhů roste i z pohledu sektorů, protože akcie technologických, mediálních a telekomunikačních společností nadále získávají rostoucí podíl na světovém akciovém trhu, zejména v USA, ale i na jiných trzích, například v Asii. Zatímco zisky technologických společností od roku 2008 prudce vzrostly, ostatní sektory v souhrnu nedosáhly prakticky žádného pokroku. Tuto dynamiku ještě zhoršila pandemie, která si vynutila sociální izolaci a zvýšila poptávku po technologiích ve srovnání s jinými částmi ekonomiky.

Růst úrokových sazeb v posledních letech sice snížil relativní růst zisků technologického sektoru, ale v posledním roce se jeho tempo růstu obnovilo. Značné zásoby hotovosti technologických firem jim poskytly další výhodu, protože tuto hotovost mohou úročit vysokou úrokovou sazbou. Úroveň koncentrace technologických firem (ačkoli vysoká) není historicky nijak extrémní. Současný technologický sektor má asi 40% podíl na celkovém akciovém trhu. Vysoká koncentrace odvětví zkratka odráží, že je daný sektor v dané době hlavním motorem hospodářského růstu. Analytici Goldman Sachs sice doporučují zvýšenou alokaci do technologických akcií ve všech regionech, vnímají ale také hodnotu v zajištění proti této technologické dominanci. apříklad diverzifikací do růstových (zpravidla menších) společností, které jsou nyní kvůli zvýšeným sazbám levnější. Ve všech regionech s výjimkou Japonska existují také příležitosti ve zdravotnictví, a to díky kombinaci atraktivního ocenění a vysokých růstových vyhlídek. Diverzifikace lze do jisté míry dosáhnout také investicí do 11 největších evropských společností (tzv. GRANOLAS), tato skupina má konzervativnější valuace, než americké protějšky ze skupiny „velké sedmičky“. Tyto evropské akcie mají navíc podobně silné rozvahy, vysoké zisky a vysoké a stabilní marže.

Pro další sektorovou diverzifikaci mohou investoři zvýšit expozici vůči skupině akcií zvaných „ex tech compounders“. Tento termín Goldman Sachs používá pro společnosti, které mají tržní kapitalizaci vyšší než 10 miliard dolarů a sdílejí určité klíčové faktory. Mezi ně patří vysoké marže, vysoká ziskovost, silné rozvahy, nízká volatilita, silné růstové vyhlídky a desetiletý konzistentní růst zisků za sebou. A konečně, kvalitní růstové akcie lze doplnit některými hodnotovými akciemi – společnostmi, které se obchodují za relativně nízké ocenění v porovnání s jejich růstovým a výnosovým potenciálem. Například se jedná o energetické a finanční společnosti v USA a spotřebitelské cyklické společnosti v Evropě.

Velká sedmička

Akciovému trhu od počátku minulého roku dominuje malá hrstka společností. Analýza zjistila, že americký akciový trh historicky po období vysoké koncentrace často rostl. Tato koncentrace nyní panuje i na evropských akciových trzích (skupina akcií GRANOLAS představuje téměř čtvrtinu hodnoty 600 největších evropských společností). Vysoká koncentrace akciových trhů nemusí být nutně příznakem valuační bubliny. Vysoká koncentrace akcií není neobvyklá a mnoho dominantních společností z poslední doby má vysoké zisky a silné rozvahy.

Přesto však dnešní dominantní společnosti nemají zdaleka jistotu, že budou mít tak vysoký podíl na tržní kapitalizaci i nadále. Historicky se s příchodem nových hráčů na trh jen málo společností udrží bez úhony, protože konkurence je buď donutí zaniknout, sloučit se, nebo je převezme. Z tohoto pohledu se trh, kterému začne dominovat několik málo akcií, stává stále zranitelnějším buď vůči konkurenci, nebo vůči antimonopolní regulaci.

Conseq Investment Management se rozhodl přinést na trh Repofond, peněžní trh s výnosem vázaným na úrokovou sazbu České národní banky (ČNB). Využití našel jak v rodinách, firmách, vesnicích, tak i u investorů, kteří hledali výhodnější podmínky pro uložení kapitálu, než na spořícím účtu. Je ale dnům repofondu již konec?

Statistická odchylka v ekonomickém prostředí

Nízké úrokové sazby a inflace dosahující dvouciferných hodnot vedly k zákroku České národní banky, která zareagovala na tyto výzvy prudkým zvyšováním úrokových sazeb, což otevřelo konzervativní investiční příležitosti jak na spořicích účtech, které dosahovaly zhodnocení kolem 5 % p. a., a zároveň u repofondu, který aktuálně nabízí 6,25 % p. a.

Budoucnost a očekávání

Jedna ze specifik repofondu je ta, že živě reaguje na změnu úrokových sazeb, které se však aktuálně začínají snižovat. Může to být impulzem k přeinvestování prostředků do jiných investičních instrumentů, na které naopak snižování úrokových sazeb bude působit kladně. Úpadek zhodnocení platí samozřejmě i pro spořicí účty, které pomalu přestanou být atraktivní.

Kam kapitál směřovat

Záleží, jestli je úložka na repofondu peněžní rezerva či kapitál, se kterým se aktivně pracuje. V prvním případě není potřeba nic měnit, protože zhodnocení zde bude vždy vyšší, než na spořicím účtu.

Ve druhém případě je možné poohlédnout se například po fondech státních dluhopisů, které sice již nejspíš nezažijí takový kapitálový výnos, jaký byl v posledním roce, ale fondy mají stále nakoupeny dluhopisy se zajímavým kuponem. Investiční horizont 2-3 let tedy bude ve jménu státních bondů a případně nemovitostních fondů, které by po rozvolnění měnové politiky mohly taktéž podávat standardní výkony.

Repofond pomalu přestává být zajímavým investičním nástrojem a na změny je vhodné reagovat dříve, než ostatní. Může se stát, že kapitál na repofondu investorovi zamrzne po příliš dlouhou dobu, a poté již nebude prostor svézt se na investičních příležitostech, které aktuální ekonomické prostředí nabízí. Veškerá rozhodnutí je samozřejmě nutné řešit individuálně a nejlépe se zkušeným poradcem, který poukáže na možné příležitosti, ale i rizika a chování instrumentů, které k investicím bezesporu patří.

Mnoho lidí se zajímá o to, jak úspěšně investovat, ale málokdy se zamyslí nad efektem složeného úročení, přestože právě ten je tajemstvím úspěchu každého investora. Předpokládejme, že dokážete sestavit konzervativní portfolio s očekávaným výnosem 5 % ročně. Ten by se měsíčně připisoval od Vašich 25. narozenin s tím, že byste mohli odejít do důchodu v 65 letech. Podle tohoto scénáře byste museli každý měsíc spořit 15 400 korun, abyste v době odchodu do důchodu měli přibližně 23,5 milionu korun.

Pokud byste však tento proces zahájili ve věku 35 let, museli byste každý měsíc spořit 28 300 korun, a pokud byste začali ve věku 45 let, potřebná částka se zvýší na 57 200 korun měsíčně. Pokud investor začne spořit na důchod až v 55 letech, bude muset spořit 151 400 korun měsíčně, aby dosáhl požadovaného výsledku, a to bez zohlednění inflace.

Výše uvedený příklad jasně ukazuje, že čím dříve se začne spořit, tím silnější je příznivý účinek složeného úročení. Jak můžete vidět, při řešení problému spoření na zajištěné stáří jsme nezohlednili vliv inflace. Aby reálný příjem odpovídal očekávání investora, je nutné zvýšit očekávaný výnos, například vytvořením portfolia akcií. Například index S&P 500 vydělával za posledních 60 let v průměru 10 % ročně. S rostoucím výnosem se však zvyšují i rizika, a aby se zmírnila, je třeba přesněji vybírat společnosti, do kterých chceme investovat.

Pro konzervativní investice jsou vhodná necyklická odvětví: poskytovatelé veřejných služeb, zdravotnických služeb a výrobci nezbytného zboží. Tato odvětví jsou méně náchylná k ekonomické a geopolitické nestabilitě. I přes zvolený konzervativní přístup se vyplatí vybírat inovativní společnosti s maximálním počtem patentů pro rozvoj podnikání. Tyto požadavky optimálně splňuje odvětví zdravotnictví (avšak takové společnosti existují i v odvětví bydlení, veřejných služeb a odvětví nezbytného zboží, jen jsou méně samozřejmé), na které se zaměříme.

Seznam emitentů převezmeme z fondu The Health Care ETF (XLV) a našimi klíčovými parametry budou růst tržeb za poslední rok (více než 10 %), marže (více než 10 %), poměr čistého dluhu k provoznímu zisku (méně než 1) a hodnota podniku podle poměru P/E (méně než 25). Tyto parametry splňují společnosti Merck (MRK), Pfizer (PFE), Vertex Pharmaceuticals (VRTX) a Incyte (INCY).

Společnost Pfizer však v současné době čelí problémům s prodejem svých léků na léčbu a prevenci COVID-19 v důsledku prudce klesající poptávky. Prodej jejího léku Paxlovid proti COVID byl ve čtvrtém čtvrtletí velmi slabý, přičemž vrácení šarží tohoto přípravku v posledním sledovaném období přispělo k záporným tržbám ve výši 3,14 miliard dolarů. Přestože společnost Pfizer má plány, jak tuto krizi překonat a zůstat pro investory atraktivní, její akcie nejsou pro naši strategii vhodné.

Investoři, kteří očekávají brzký odchod do důchodu, by měli mít k dispozici soubor nástrojů, který bude ve většině případů fungovat a zároveň zůstane poměrně konzervativní. Jak ukazuje náš výzkum, tyto vlastnosti mohou výrazně zvýšit šance na úspěch při vytváření dlouhodobého portfolia, které poroste podle principu složeného úročení. Přesto by se při použití tohoto nebo jakéhokoli jiného přístupu k investicím nemělo zapomínat na diverzifikaci a odpovědné řízení rizik.