Měsíc: Červen 2025

Penzijní připojištění určitě znáte – i když se dneska už jmenuje jinak. Ale co novinka nazvaná dlouhodobý investiční produkt (DIP)? Obojí Vás má zajistit na důchod, k obojímu dostáváte státní podporu. V čem je rozdíl? A proč byste měli o DIPu uvažovat přesto, že už máte penzjko? Vysvětlíme.

V dnešní částí seriálu porovnáme dlouhodobý investiční produkt (DIP) a doplňkové penzijní spoření (DPS neboli penzijko).

Hlavní cíl

• DIP i penzijko mají stejný cíl: abyste si zajistili úspory na stáří se státní podporou. Obojí – DIP i penzijko – můžete mít vedle sebe, vzájemně se nevylučují. DIP rozšířil dřívější možnosti penzijka.
• DIP i penzijko jsou vhodné pro všechny, kteří se nechtějí spoléhat jen na nízký státní důchod. V obou produktech se snažíte zhodnotit své vklady nad úroveň inflace, nebo přinejmenším udržet jejich hodnotu.

Státní příspěvek

• Penzijko má výhodu: přímý státní příspěvek. Dostáváte od 100 do 340 Kč měsíčně podle toho, kolik si na něj ukládáte. Státní příspěvek je pětina navíc k tomu, kolik si uložíte. Získá ho každý, kdo si na penzijko ukládá aspoň 500 korun měsíčně. Nejvyšší příspěvek dostanete, když si ukládáte 1700 korun. Příspěvek už nedostávají lidé, kteří čerpají starobní důchod.
• DIP žádný přímý státní příspěvek nenabízí.

Státní příspěvek k penzijku je na první pohled viditelný a jistý. Na to, jak se vaše vklady zhodnotí během delší doby, však budou mít větší vliv poplatky a hlavně výnosnost investic. Někteří poskytovatelé DIPu mají (přinejmenším u některých produktů) nižší poplatky než penzijní společnosti. Úspěšné investice v DIPu zároveň mohou přinést vyšší zhodnocení než penzijko.

Daňové výhody

DIP i penzijko nabízejí daňové zvýhodnění jak na vaše vlastní vklady, tak na příspěvky zaměstnavatele. Od základu daně si můžete odečíst to, co jste vložili v předchozím kalendářním roce – maximálně 48 000 Kč za rok. Výsledná daň (15 % ze základu) vám tak může klesnout až o 7200 Kč ročně.

Vklad na DIP si můžete odečíst celý – hned od první koruny. Z vkladu na penzijko si odečtete jen to, co přesahuje 1700 Kč za měsíc. Na prvních 1700 Kč totiž čerpáte jinou výhodu: přímý státní příspěvek. Daňové úlevy využijete až na vklady, k nimž příspěvek nedostáváte.

Odpočty DIPu a penzijka mají společný limit 48 000 Kč, dělí se o ně ještě se životním pojištěním a pojištěním dlouhodobé péče. Záleží jen na vás, jestli limit využijete jen pro DIP, nebo jestli ho – v jakémkoliv poměru – rozdělíte třeba mezi DIP a penzijko.

Na DIP i penzijko vám může přispívat zaměstnavatel – až do 50 000 Kč ročně. Díky daňové úlevě je to výhodnější, než kdyby vám o stejnou částku zvýšil mzdu.

Hlavní podmínky a omezení

DIP i penzijko mají stejná pravidla. Uložené peníze včetně výnosů si můžete vybrat až v 60 letech věku a zároveň nejdříve po 10 letech od sjednání smlouvy (u starších smluv po pěti letech).

Když si peníze vyberete předčasně, musíte státu vrátit čerpané výhody: tedy především doplatit daň za posledních deset let (i za případné příspěvky zaměstnavatele), u penzijka ještě přijdete o státní příspěvky.

Možnosti, jak zhodnotit peníze

V penzijních fondech si vybíráte jednu z přednastavených variant: od odvážné („dynamické“ s převahou akcií) přes střední („vyváženou“) k opatrné („konzervativní“ s převahou dluhopisů). Některé společnosti mají také „etický“ nebo „zodpovědný“ balíček. Prakticky to bývá kolem čtyř různých variant podílových fondů. Od letoška mohou nově nabízet i nejodvážnější variantu: alternativní fond, který se bude snažit vydělávat třeba i na kryptoměnách, nemovitostech nebo komoditách.

DIP přináší o hodně širší možnosti, jak investovat. Můžete si vybrat i jednotlivé akcie nebo dluhopisy. Na výběr je plno dalších podílových fondů včetně ETF, které se liší nejen mírou rizika a předpokládaného výnosu, ale také třeba i zaměřením na různé obory nebo trhy. Někde najdete i zajímavě úročené vkladové účty. Smlouvu o DIP navíc můžete sjednat s více různými poskytovateli současně.

DIP tedy rozšiřuje dosavadní možnosti penzijka: stát nově podporuje i další snahy, jak se zajistit na stáří, pokud je nepovažuje za nebezpečné.

DIP nejvíc potěší investory, kterým nestačí nabídka penzijních společností a rádi by investovali pružněji a aktivněji – ideálně s nadějí na vyšší výnos. DIP je ideální pro aktivnější zájemce, co chtějí mít mnohem větší volnost v tom, do čeho, kdy a v jaké míře investovat. Širší možnosti DIPu ale můžou ocenit i pasivnější nebo začínající investoři. Na výběr mají podílové fondy, ETF, někdy i různé předpřipravené balíčky portfolií.

Výše vkladu a jeho změny

• DIP je pružnější nejen ve výběru, kam investovat, ale i ve výši vkladů. Záleží jen na vás, kdy, jak často a kolik peněz budete posílat. Nemusíte slibovat, že budete vkládat peníze na DIP pravidelně každý měsíc nebo rok. Někdy vložíte víc, jindy míň nebo vůbec nic. Také změny portfolia bývají rychlejší, například prodej a nákup akcií – přinejmenším u některých poskytovatelů. Můžete mít i více DIPů u různých poskytovatelů.
• Oproti tomu na penzijní spoření musíte vkládat v zásadě pravidelně, každý měsíc ve stejné výši. Když to chcete změnit, musíte to předem domluvit s penzijní společností. Předem je potřeba sjednat také možnost jednorázově vyššího vkladu. Relativně nově to umožňují i přes internet, takže už to není tak časově a administrativně náročné jako dříve. Na penzijko musíte dávat každý měsíc přinejmenším sto korun, abyste plnili podmínky podle zákona.

Výnosy

DIP nabízí víc možností, jak dlouhodobě dosáhnout na vyšší výnos, a to i s nižšími poplatky. Přesto se obecně nedá říct, jestli vám vynese víc než penzijko. Záležet bude hlavně na vaší investiční strategii (poměru mezi rizikem a předpokládaným výnosem), výběru investic, vývoji vašeho portfolia na trhu a podobně. Roli hrají také poplatky.

Pro představu se můžete podívat třeba na výnosy penzijních fondů, průměrné výnosy podílových fondů jako celku za posledních deset let, vývoj hlavních akciových indexů nebo vývoj jednotlivých akcií – například Erste, Komerční banky, Googlu nebo Volkswagenu. Pochopitelně: předchozí výsledky vůbec nezaručují, že se to v nejbližších letech nebude vyvíjet úplně jinak.

Skoro dva miliony Čechů pořád zůstávají ve starém penzijním připojištění – takzvaných transformovaných fondech, do nichž bylo možné vstoupit jen do konce roku 2012. Jejich „výhodou“ je, že v žádném roce nesmí skončit v minusu – musí vykazovat „nezáporné zhodnocení“. To ale v praxi znamená, že investují hodně opatrně. Velmi nízké rizikovosti odpovídají velmi nízké výnosy: vklady po započtení inflace reálně neudrží ani svou původní hodnotu.

Poplatky

V DIPu můžete dosáhnout na výrazně nižší poplatky než v penzijním spoření. Vždycky ale záleží na výběru konkrétního poskytovatele, případně investičních nástrojů.

Penzijní fondy vybírají jednak poplatek za správu (obvykle 1 % z hodnoty úspor, u transformovaných fondů 0,8 % a u povinných konzervativních 0,4 %) a výkonnostní poplatek (10 až 15 % ze zisku za daný rok). Stropy stanoví zákon, konkurence je malá. Nové alternativní fondy si budou moct účtovat za správu až 2,5 % a ze zisku až 25 %.

Poskytovatele DIPu zákon v poplatcích neomezuje. Dolů je ale stlačuje konkurence, v řadě případů i pružnější fungování nebo automatizované procesy (především u ETF). V DIPu obvykle – ne vždy – najdeme dva základní poplatky: vstupní a správcovský. Vstupní poplatek je určitá část z investované částky – například když investujete do akcií 1000 Kč a poplatek je 2 %, strhne vám společnost 20 Kč a za zbylých 980 Kč nakoupí akcie. Poplatek za správu se pak strhává z aktuální hodnoty všech vašich investic – respektive z průměrné hodnoty majetku za poslední rok bez ohledu na to, jestli stoupla, nebo klesla.

V DIPu se můžeme setkat i s dalšími poplatky – záleží na tom, do čeho a u koho investujete.

Bezpečnost vkladů

DIP i penzijko jsou státem regulované produkty, které můžeme označit za poměrně bezpečné, pokud jde o možnost podvodů ze strany poskytovatele nebo riziko výraznější ztráty peněz kvůli jeho krachu. Aby společnost mohla nabízet DIP nebo penzijko, musí splňovat řadu podmínek. Také samotný výběr investic je omezený na ty, které stát považuje za relativně bezpečné.

Přesto: podstatou DIPu i penzijka jsou – až na výjimky – investice. Ty mají oproti obyčejnému spoření šanci přinést vyšší zisk, přinejmenším z dlouhodobého pohledu. Nevíme ale předem, jak vysoký ten zisk bude. Je tu i riziko, že hodnota investice bude kolísat (dočasně klesne pod vstupní hodnotu) nebo že dokonce dostaneme méně. Riziko snížíme tím, že ho rozložíme – nesázíme tedy všechno na jednu akcii, na jeden obor nebo na jeden region.

Záruka, že neproděláme, v investování obecně neexistuje. U DIPu nicméně můžeme doufat v zákonné pojištění pro případ, že by poskytovatel zkrachoval. Obchodníci s cennými papíry musí povinně přispívat do garančního fondu, z něhož by se klientům vyplácelo 90 procent hodnoty spravovaného majetku – maximálně však do ekvivalentu 20 tisíc eur, tedy kolem půl milionu korun.

To je výrazně méně, než zaručuje zákonné pojištění vkladů v bankách na běžných a spořicích účtech nebo termínovaných vkladech – z něj bychom dostali 100 procent vkladů až do limitu 100 tisíc eur (dva a půl milionu korun). Tohle pojištění se bude vztahovat i na peněžní či vkladové účty v bance v rámci DIPu.

Příspěvek zaměstnavatele

Také u příspěvků zaměstnavatele je administrace příspěvků v DIPu jednodušší a flexibilnější než u doplňkového penzijního spoření.

„Při uzavření smlouvy v režimu DIP není nutné uvádět (vyplňovat do smlouvy) konkrétního zaměstnavatele, což usnadňuje situaci při změně zaměstnání. Zaměstnavatel může přispívat až 50 000 Kč ročně, přičemž tyto příspěvky jsou osvobozeny od daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění,“ říká Tomáš Trčka, spoluzakladatel nemovitostního fondu Trigea.

Předčasné zrušení

Pokud nechcete přijít o daňové výhody, nemůžete DIP ani penzijko zrušit (vybrat si peníze) dříve než v 60 letech a ne dříve jak po deseti letech od sjednání smlouvy (pro starší smlouvy po pěti letech).

Co se stane, když je zrušíte předčasně?

• u DIPu i penzijka musíte vrátit daňové výhody za posledních deset let (doplatit daň jak za vlastní příspěvky, tak za příspěvky zaměstnavatele),
• u penzijka musíte zaplatit 15 % daň z výnosů (zhodnocení), u DIPu můžete využít standardní daňové osvobození (hlavně takzvaný časový test: po třech letech držení neplatíte daň z výnosu)
• u penzijka přijdete o státní příspěvky,
• další sankce mohou vyplývat ze smlouvy s konkrétním poskytovatelem.

Výjimečně můžete smlouvu zrušit bez sankcí, pokud:

• měníte poskytovatele DIPu – přecházíte ke konkurenci se vším, co jste dosud měli u dosavadního poskytovatele.
• stanete se invalidním ve třetím stupni – tedy vaše pracovní schopnost klesne nejméně o 70 procent (z DIPu dostanete peníze hned a bez dalších omezení, zatímco u penzijka musíte mít za sebou alespoň 36 měsíců spoření a peníze dostáváte postupně nejméně po dobu tří let, ne jednorázově).
• chcete čerpat předdůchod z penzijka (až pět let před běžným důchodovým věkem) a splnili jste další podmínky (délku spoření a výši naspořené částky)
• rozhodnete se pro výsluhovou penzi ze starého penzijního připojištění (možnost vybrat si polovinu naspořených peněz po aspoň 15 letech, když ji máte sjednanou ve smlouvě uzavřené do konce roku 2012)

Možnosti čerpání ve stáří

Když splníte základní podmínky (60 let věku a aspoň deset let smlouvy, u penzijka sjednaného do konce roku 2023 stačí pět let), můžete si peníze z DIPu i penzijka vybrat buď jednorázově, nebo postupně.

• DIP: Pro jednorázový ani postupný výběr není žádné omezení. Týkají se vás jen standardní pravidla pro daň z příjmů. Platíte daň z výnosu, když jste konkrétní investici drželi méně než tři roky – pokud vaše celkové příjmy z prodejů cenných papírů (nejen v rámci DIPu) v daném roce přesáhnou 100 000 Kč za rok.
• Penzijko: Jednorázový výběr je nevýhodný – musíte zaplatit 15 % daň z výnosů, u smluv sjednaných do konce roku 2023 také 15 % daň z příspěvků zaměstnavatele. Když si zvolíte postupné čerpání po dobu kratší než 10 let, musíte platit daň z výnosů. Teprve když se rozhodnete pro průběžnou výplatu v délce alespoň 10 let, neplatíte žádné daně.

Dědění

• Penzijko: Přímo ve smlouvě si můžete určit takzvanou obmyšlenou osobu (může jich být i víc). Ta pak dostane všechny úspory, když zemřete předčasně. Když ji neurčíte, úspory se stanou součástí standardního dědického řízení.
• DIP: Ve smlouvě si nemůžete zvolit, komu peníze připadnou. Vaše úspory půjdou do klasického dědického řízení a připadnou dědicům podle standardních pravidel. Nevyhnete se poplatku notáři.

„Dědic pak může s majetkem nakládat libovolně. Žádné povinnosti z pohledu daní mu nevznikají, ať už byly podmínky splněny, nebo ne. Je to stejné u DIPu i doplňkového penzijního spoření,“ říká Richard Siuda, ředitel Conseq penzijní společnosti.

Je DIP výhodnější než penzijko?

DIP nabízí širší možnosti, jak se zajistit na stáří se státní podporou. Jeho fungování je pružnější než u penzijka – ať už jde o výši vašich vkladů a jejich změny, změnu investiční strategie nebo možnost rychlého výběru peněz ve stáří. Může být výhodnější, když chcete šanci na vyšší výnos, nevadí vám vyšší riziko, jste aktivnější a oceníte větší volnost.

Penzijko zůstává dobrou volbou, když dáváte přednost jistotě a stabilitě, byť za cenu nižších výnosů. Oceníte, že mají jednoduchý výběr z přibližně čtyř možností, jak zhodnotit úspory, a že tento výběr nemusíte často měnit.

Ale úplně nejvíc záleží na tom, jakým způsobem se budete snažit své vklady zhodnotit a koho si k tomu vyberete. I na dosavadním penzijku můžeme vidět, jak se liší dlouhodobé výnosy podle toho, jestli investujete odvážně, vyváženě nebo opatrně. Rozdíly jsou jak v rámci stejné společnosti, tak mezi nimi. Díky DIPu se rozdíly ještě zvýší – ve volbě různých nástrojů i jejich poskytovatelů.

Jde vám hlavně o využití státní podpory na maximum? Na penzijko si můžete ukládat 1700 Kč měsíčně – to je maximum, k němuž dostáváte přímý státní příspěvek. K tomu si posílejte na DIP (nebo také penzijko) dalších až 4000 Kč měsíčně, které si můžete odečíst ze základu daně. Celkem tak dostanete od státu až 11 280 Kč za rok (4080 Kč na přímém státním příspěvku a 7200 Kč na daních).

Na investování můžete hodně vydělat, ale taky hodně ztratit. Proti propadům na trhu nebo Vašim špatným rozhodnutím Vás nikdo jen tak nepojistí. Proti krachu obchodníka, jehož prostřednictvím investujete, však pojištění existuje přímo ze zákona.

Pojištění vkladů v bance nejspíš znáte: když banka zkrachuje, dostanou klienti automaticky sto procent vkladů do limitu 100 tisíc eur – přibližně do dvou a půl milionu korun.

Podobně funguje pojištění majetku u obchodníka s cennými papíry – ale s mnohem nižšími limity. Přímo ze zákona dostanete 90 procent, maximálně však 20 tisíc eur – přibližně půl milionu korun.

„Pojištění investic“ vás pochopitelně chrání jen před platební neschopností obchodníka, ne před poklesem hodnoty samotných investic nebo před špatným investičním rozhodnutím. Přesto to může být solidní záchrana hlavně pro menší investory, kteří by jinak mohli přijít třeba o značnou část úspor na stáří.

Když jsme se o existenci Garančního fondu obchodníků s cennými papíry párkrát zmínili v textech na webu Peníze.cz, hodně čtenářů to překvapilo. A když už o jeho existenci věděli, neměli jasno v tom, co všechno pokrývá. Pojďme si tedy o pojištění investic napsat podrobně.

Povinnost pro obchodníky

Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje od roku 2001. Tuzemští obchodníci s cennými papíry do něj povinně odvádějí dvě procenta ze svých ročních výnosů z poplatků a provizí za investiční služby.

Součástí záručního systému jsou jak banky nabízející investice, tak nebankovní obchodníci jako například Amundi, Cyrrus, Conseq, Fondee nebo Wood & Company (včetně Portu). Jejich seznam najdete na webu garančního fondu. Obchodníci z jiných zemí Evropské unie jsou součástí systému v jednotlivých zemích, i tam je limit vždy přinejmenším 90 procent z 20 000 eur.

Pozor: do fondu musí přispívat jen společnosti s licencí od České národní banky, tedy státem regulovaní obchodníci s cennými papíry. Garance se netýká jiných firem nebo zprostředkovatelů, pokud nepatří pod některého z obchodníků. Když vám někdo na ulici nebo jen tak po telefonu či přes internet nabízí třeba firemní dluhopisy, tokeny nebo jiné „zaručeně výhodné investice“, žádné pojištění (investic ani bankovních vkladů) se na to nevztahuje.

To vám garantujeme

Pokud by se některý z obchodníků dostal do platební neschopnosti a nedokázal plnit dluhy vůči klientům, přišla by ke slovu právě náhrada z garančního fondu. Podle zákona musí jít o „závazky spočívající ve vydání majetku zákazníků zákazníkům z důvodu přímo souvisejícího s finanční situací obchodníka“.

Jednoduše řečeno: když obchodník zkrachuje, dostanete jako klienti určitou náhradu. Je to podobné jako u zákonného pojištění bankovních vkladů. Ale jen podobné – zdaleka ne úplně stejné.

U bankovních vkladů dostanete zpátky sto procent vkladů – až do ekvivalentu 100 tisíc eur, tedy přibližně do dvou a půl milionu korun. Když se tedy vejdete do limitu, vyplatí vám fond pojištění vkladů vždycky přinejmenším to, co jste vložili na účet (běžný, spořící nebo termínovaný) – včetně dosud připsaných úroků.

U investic – obchodníků s cennými papíry – je limit výrazně nižší. Náhrada dělá jen 90 procent a strop je 20 tisíc eur, tedy kolem půl milionu korun. Nepočítá se přitom výše vašich původních vkladů (peněz poslaných na investice), ale aktuální hodnota vašeho majetku u obchodníka. Ta může být výrazně vyšší, ale taky nižší než původně investovaná částka.

Majetkem zákazníka se podle zákona rozumí „peněžní prostředky a investiční nástroje, které obchodník převzal za účelem poskytnutí investiční služby, a peněžní prostředky a investiční nástroje získané za tyto hodnoty pro zákazníka“.

Případná náhrada by se tedy počítala jak z „volné hotovosti“ uložené na účtu obchodníka (nezávisle na tom, jestli teprve čeká na první zainvestování, nebo už jde o příjem z předchozí investice a čeká na nové umístění), tak z aktuální hodnoty investičních nástrojů (cenných papírů – akcií, podílových listů, ETF, dluhopisů a podobně).

Je to dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá v tom, že pojištění (90 % do 20 tisíc eur) nekryje jen vaše peníze uložené u obchodníka, ale také „investiční instrumenty, které pro vás drží, spravuje či obhospodařuje v souvislosti s investičními službami“. Špatná v tom, že ani akcie koupené přes obchodníka nemusí být přímo vaše a nejsou tak automaticky zachráněné mimo zmíněný limit – podrobněji si to napíšeme o pár odstavců níž.

Co garanční fond nekryje

Pojištění investic vás pochopitelně neochrání před poklesem jejich hodnoty. Nekryje tedy propad trhu, propad jednotlivých akcií, platební neschopnost emitenta dluhopisů a podobně. Nezáleží na tom, jestli investice ztratila hodnotu vaší vinou (špatným rozhodnutím), nebo nezávisle na vás (například nečekaným rozhodnutím politiků).

Garanční fond nekryje ani škody vzniklé špatnou prací obchodníka s cennými papíry. Třeba když do vašeho portfolia vybral nevhodné investice nebo je včas nezměnil navzdory vývoji na trhu. Nekryje ani případy, kdy se obchodník neřídil vašimi instrukcemi nebo nesplnil vaše příkazy – pokud výsledkem není platební neschopnost obchodníka. Porušení zákona nebo smlouvy musíte řešit přes finančního arbitra nebo soud, u trestných činů přes policii.

Pojištění investic nekryje ani závazky, které k vám obchodník má, pokud nejde přímo o vaše peněžní prostředky („hotovost na účtu“) nebo investiční instrumenty (nakoupené cenné papíry). Typicky se tedy netýká různých garancí, které vám sice obchodník slíbil ve smlouvě, ale zkrachoval dříve, než je splnil a než vám je připsal na účet. Může jít o příslib určitého minimálního výnosu investice, příslib „nezáporného zhodnocení“, smluvní pokuty za nesplnění takových garancí, ale třeba i dosud nevyužité předplacené poplatky na další roky.

„Garanční fond nezajišťuje návratnost investice, nýbrž té části zákaznického majetku připadajícího na investora k rozhodnému okamžiku, ke kterému se určuje výše náhrady. Jestliže v důsledku chybně nastavené investiční politiky anebo nepříznivého vývoje na kapitálovém trhu klesla v mezidobí od učinění investice do rozhodného dne hodnota zákaznického majetku, jde rozdíl k tíži investora, popřípadě obchodníka s cennými papíry, jestliže rozdíl vznikl v důsledku porušení jeho zákona nebo smluvní povinnosti,“ zdůraznila ve stanovisku z roku 2011 také Česká národní banka.

„Jestliže porušení odborné péče obchodníka s cennými papíry spočívalo v tom, že zákaznický majetek byl určitým způsobem složen (měl určitou strukturu), že tedy zákazníkovi byl vydán nebo nahrazen jen zlomek původní hodnoty investice, musí investor uplatnit zbytek nároků prostřednictvím žaloby na náhradu škody či v případě dodatečných smluvních ujednání zakládajících samostatnou kupní smlouvu prostřednictvím žaloby na plnění, respektive na vydání bezdůvodného obohacení,“ doporučuje ČNB.

Je ve fondu dost peněz?

V Garančním fondu obchodníků s cennými papíry je aktuálně kolem dvou miliard korun. Výše příspěvků od obchodníků za loňský rok dosáhla 262 milionů, pro letošek počítá fond s příspěvky přes 332 milionů. Ostatní příjmy (z pokut obchodníkům a z vlastního investování) mají letos přesáhnout dva miliony.

Kdyby dvě miliardy nestačily, měl by si fond zbylé peníze půjčit na finančním trhu, v krajním případě mu půjčí stát ze svého rozpočtu. „Fond je v historicky nejsilnější kondici a připraven na nové výzvy kapitálového trhu,“ napsal předseda správní rady Jan Poulík v zatím poslední výroční zprávě za rok 2023. V minulosti fond řešil výplaty například klientům společností Key Investments, Komerio, KTP Quantum nebo Private Investors.

Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje podobně jako bankovní Garanční fond finančního trhu (Fond pojištění vkladů). Formálně sice není státním fondem, nicméně upravuje ho zákon a jeho vedení jmenuje a odvolává ministr financí. Nejméně jeden člen je jmenován z řad zaměstnanců České národní banky na návrh její bankovní rady.

Výplata do tří měsíců

Jak probíhá výplata případné náhrady? Základem je krok České národní banky, která „bez zbytečného odkladu“ oznámí garančnímu fondu, že

• obchodník s cennými papíry z důvodu své finanční situace není schopen plnit své dluhy spočívající ve vydání majetku zákazníkům a není pravděpodobné, že je splní do jednoho roku, nebo
• soud vydal rozhodnutí o úpadku obchodníka s cennými papíry nebo vydal jiné rozhodnutí, které má za následek, že zákazníci se nemohou účinně domáhat vydání svého majetku vůči obchodníkovi.

Garanční fond pak veřejně vyzve klienty, aby přihlásili své nároky. Musí jim na to dát aspoň pět měsíců, přičemž samotné právo zákazníka na vyplacení náhrady se promlčí nejpozději za pět let.

Náhradu konkrétnímu klientovi pak fond musí vyplatit do tří měsíců ode dne, kdy jeho nárok ověří a vypočte její výši. Ve výjimečných případech může ČNB na žádost fondu lhůtu prodloužit – nejvýše o tři měsíce.

Klient dostane 90 % majetku, který mu nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry – nejvýše však do ekvivalentu 20 tisíc eur (přibližně 500 tisíc korun) pro jednoho zákazníka u jednoho obchodníka. Hodnota se počítá ke dni, kdy fond obdržel oznámené ČNB. Pokud by současně zkrachovalo více obchodníků, posuzuje se limit u každého samostatně.

Do limitu se sčítají různé formy majetku u stejného obchodníka (jednotlivé akcie, spoluvlastnický podíl v podílovém fondu a další).

Peníze na investice na účtu v bance

Pokud jde o „volnou hotovost“ uloženou na bankovním účtu (prostřednictvím obchodníka), mohou nastat v zásadě tři možnosti:

Obchodník je sám bankou, jeho krach tedy znamená současně i krach banky. Ke slovu přijdou oba garanční systémy. Z pojištění vkladů dostanete zpátky sto procent peněžních prostředků na účtech do limitu 100 tisíc eur (přibližně dva a půl milionu korun). Nerozlišuje se, jestli jde o klasický vklad (běžné účty, spoření), nebo peníze určené na investice (případně příjem z investic). Z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry pak dostanete zpátky 90 procent hodnoty investičních nástrojů (akcií, fondů a podobně) do limitu 20 tisíc eur (přibližně půl milionu korun).

Zkrachuje obchodník, který není bankou. Předpokládejme, že vaše peníze nezpronevěřil a má je uložené na speciálním účtu v bance, a to odděleně od peněz obchodníka. V takovém případě se peníze na účtu sčítají s hodnotou investičních nástrojů, klient pak dostane 90 procent do limitu 20 tisíc eur z tohoto součtu. Vyšší limit pro pojištění vkladů nehraje roli – protože v platební neschopnosti je obchodník, ne banka.

Zkrachuje banka, u které má obchodník peníze klientů na speciálním účtu – ten je společný pro více lidí, ale banka má informace od obchodníka, jaký podíl připadá na konkrétní osoby. Na takový účet se pak vztahuje pojištění vkladů v bance – se stejnými podmínkami, jako když si tam peníze uložíte sami na vlastní účet. Zpátky byste tedy měli dostat sto procent do 100 tisíc eur (dva a půl milionu korun). Pozor jen na to, že limit pro pojištění vkladů se počítá na všechny vaše vklady u dané banky dohromady – nenavyšuje se. Takže když má váš obchodník účet v bance, kde už sami máte uloženo hodně peněz na osobním účtu nebo spoření, nemusí strop stačit.

Co se zbytkem nad limit?

Zbývající peníze z účtu, stejně jako zbývající hodnotu investičních nástrojů (akcií a podobně), tedy vše nad 90 % z limitu do 20 tisíc eur, byste jako klient mohli dostat ve druhé fázi. Dostaly by se do insolvenčního řízení.

Dobrá zpráva je, že majetek zákazníka není součástí majetkové podstaty dlužníka. Zůstává oddělený a po rozhodnutí o úpadku obchodníka ho insolvenční správce musí vydat zákazníkovi, a to včetně výnosů. Dokud majetek nevydá, měl by se o něj insolvenční správce starat „s péčí řádného hospodáře“.

Pochopitelně: pokud obchodník váš majetek zpronevěřil, dostanete nad limit pojištění jen část z toho, co na vás evidoval – nebo vůbec nic.

Akcie na individuálním účtu v CDCP

Na bližší vyjasnění v praxi čeká otázka, komu vlastně patří akcie, které pro vás obchodník nakoupil. Různí obchodníci používají různé přístupy a formulace. Pravidla se liší také podle státu či burzy, kde akcie koupili. Jednoduché to bohužel není ani u pražské burzy – typicky u akcií ČEZu nebo Komerční banky.

Obchodník je pro vás jako klienta obvykle vede na sběrném (hromadném) účtu na jméno obchodníka. Má to výhody: nemusíte se sami starat o výplatu dividend, ušetřit se dá i na poplatcích depozitáři.

Někteří obchodníci – typicky Fio banka – nabízejí klientovi i druhou možnost: založit mu individuální účet v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP), takže klient je vedený jako majitel akcie přímo v depozitáři, ne až v takzvané navazující evidenci.

Za výhodu druhé varianty – individuálního účtu – je považováno to, že takový majetek klienta je jednoznačně oddělený (ještě výrazněji než podle běžných pravidel) od majetku obchodníka. Koneckonců i sám emitent akcií (ČEZ, Komerční banka) v takovém případě posílá klientovi přímo jak dividendy, tak pozvánky na valnou hromadu – ne prostřednictvím obchodníka.

Znamená to, že akcie na individuálním účtu v CDCP se vůbec nebudou počítat do limitu „pojištění investic“ a nebudou z něj zbytečně ukrajovat na úkor dalších akcií?

Zajímali jsme se o modelový případ: Máte přes Fio investováno 20 000 eur do zahraničních akcií (sběrný účet) a kromě toho jste přes Fio nakoupili na svůj individuální účet s přímou evidencí v CDCP ještě akcie ČEZu v hodnotě 10 000 eur. Dostanete tedy 90 % z 20 000 eur za zahraniční akcie, zatímco 10 000 eur budete řešit přímo s CDCP a snadno je převedete pod jiného obchodníka? Nebo hrozí, že garanční fond zařadí do náhrady i takové přímo vlastněné české akcie, takže celkově dostanete méně?

Fio banka věří, že nehrozí. „Akcie, které má klient na individuálním účtu v CDCP, jsou pouze jeho majetkem a případný teoretický krach obchodníka je neohrožuje. Zároveň tedy nevstupují do výplaty náhrad z garančního fondu a nesnižují hodnotu plnění,“ tlumočí názor právníků Jakub Heřmánek, mluvčí Fio.

Garanční fond však s takovým výkladem nesouhlasí. „Ve výjimečných případech lze prostřednictvím obchodníka zřídit vlastní evidenční účet u CDCP (přímo na jméno klienta, nikoliv sběrný účet obchodníka), toto však nemá vliv na výši limitu odškodnění. Majetek klienta se počítá souhrnně tedy za všechny cenné papíry, které klient v CDCP má,“ říká ředitel fondu Jiří Korb.

„V právním vztahu s CDCP je pouze obchodník. Ten vede u CDCP účet na jméno zákazníka. Vedení takového účtu vyžaduje smlouvu mezi zákazníkem a obchodníkem. Jde tedy o součást investiční služby. Cenné papíry na takovémto účtu jsou ‚v moci‘ obchodníka – a podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu jsou tedy zákaznickým majetkem, který garanční fond nahrazuje,“ upřesňuje Jana Flídrová, která působí jako Compliance Officer garančního fondu.

„Pokud má zákazník u obchodníka ještě majetek na jiném účtu, pro výpočet náhrady se hodnota majetku na obou účtech sčítá,“ dodává Flídrová.

Podle ní není pravda, že obchodník nemá „nic moc společného“ s akciemi, které vede u CDCP na účtu na jméno zákazníka. „Jakékoli obchody s těmito akciemi může zákazník provádět jen prostřednictvím tohoto obchodníka. Cenné papíry na individuálním účtu i sběrném účtu v CDCP má klient vedené u konkrétního obchodníka, který je spravuje a počítá do zákaznického majetku. V případě zpronevěry obchodníka mohou být ohroženy akcie na obou typech účtů,“ vysvětluje.

Jak se liší spoření od investování?

• Jako spoření označujeme bezpečný způsob, jak se snažit zhodnotit úspory – typicky spořicí účet v bance nebo termínovaný vklad. Riziko, že na konci dostaneme méně peněz, než jsme vložili, je obvykle nulové. O vklady v bance nepřijdeme i díky zákonnému pojištění vkladů (do 2,5 milionu korun). Jenže: výnosy bývají nízké, v lepším případě těsně nad inflací. Často jsou nižší než inflace – takže ve skutečnosti nejde o zhodnocení, ale jen o menší ztrátu, než když peníze necháme ležet na neúročeném běžném účtu nebo doma pod polštářem.
• Oproti tomu investování má šanci přinést vyšší zisk, přinejmenším z dlouhodobého pohledu. Nevíme ale předem, jak vysoký ten zisk bude a kdy bude nejlepší doba vybrat si zisk. Na rozdíl od spoření je tu i riziko, že hodnota investice bude kolísat (dočasně klesne pod vstupní hodnotu) nebo že dokonce dostaneme méně. Riziko snížíme tím, že ho rozložíme – nesázíme tedy všechno na jednu akcii, na jeden obor nebo na jeden region. Také investice můžeme až na výjimky kdykoliv ukončit – ale věříme, že to nebudeme muset udělat zrovna v době, kdy je jejich hodnota nízko.