Rubrika: Odškodnění

Na jaké odškodnění má nárok rodina zaměstnance zemřelého v důsledku pracovního úrazu?

Jednorázová náhrada pro pozůstalé rodinné příslušníky po člověku, jenž zemřel v důsledku pracovního úrazu, byla zvýšena o desítky tisíc korun a činí už zhruba devět set tisíc korun pro každého. Naproti tomu pozůstalostní renty pro vdovy, vdovce a sirotky byly valorizovány jen v řádu stokorun. Na jaké další peníze mají rodinní příslušníci nárok. Zaměstnanec, jehož zdraví bylo poškozeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, má nárok na celou řadu peněžitých plnění od zaměstnavatele, resp. pojišťovny, u které je zaměstnavatel pro tyto případy odpovědnosti za škodu na zdraví zaměstnance pojištěn. Na některá peněžitá odškodnění však mají nárok přímo rodinní příslušníci zaměstnance.

Když zaměstnanec utrpí vážný pracovní úraz a nemůže se třeba pohybovat či je popálen

V odpovědnostních vztazích, které se řídí občanským zákoníkem, byla zavedena poměrně široká odpovědnost za tzv. nemajetkovou újmu, tedy za duševní, resp. citové strádání, kterému je vedle samotné fyzické bolesti vystavena třeba oběť násilného trestného činu nebo člověk vážně zraněný při autohavárii zaviněné jiným řidičem či pacient zdravotnického zařízení, které chybovalo při operaci. Na takové odškodnění pak má nárok nejenom sama oběť, ale někdy i její rodinní příslušníci.

Podobný nárok byl zaveden i v zákoníku práce, upozornil nás právník Richard W. Fetter. Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance (v důsledku pracovního úrazu) přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Na tuto náhradu mohou mít nárok i další osoby v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako újmu vlastní, říká zákon. V praxi půjde zejména o druha a družku.

Tento nárok má odškodnit citovou újmu osob blízkých zaměstnanci, který utrpěl třeba takové zranění, jež ho trvale upoutalo na lůžko, a poškozený zaměstnanec se tak stal závislý na pomoci jiných osob, pokud jde třeba o běžné stravovací či hygienické úkony, nebo byl zaměstnanec zohyzděn popáleninami atp. Na výši odškodnění se mohou příbuzní se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou dohodnout, nebo její výši určí soud.

Jaké peníze dostanou rodinní příslušníci, když zaměstnanec zemře

Na jednorázovou náhradu nemajetkové (citové, duševní újmy) pak mají nárok pozůstalí rodinní příslušníci, pokud zaměstnanec zemřel v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Výše odškodnění je určena přímo konkrétní částkou podle zákoníku práce. Od 1. 1. 2025 činí odškodnění 902 200 Kč.

Nárok na tuto částku má zaměstnancův manžel nebo manželka, nebo partner, resp. partnerka žijící v novém typu partnerství gayů či leseb podle občanského zákoníku nebo registrovaný partner nebo partnerka podle zákona o registrovaném partnerství. Dále dítě zaměstnance. A také rodič zaměstnance. A případně osoby v poměru rodinném či obdobném (obvykle jde o druha zaměstnankyně či družku zaměstnance). Každá zmíněná osoba má nárok na plnou částku. Jsou-li naživu oba rodiče zaměstnance, ti se musejí o částku rozdělit, takže každému náleží 451 100 Kč.

Jednorázové odškodnění je pro všechny a pravidelná renta pro osoby závislé na penězích od zaměstnance

Tato jednorázová náhrada nemajetkové újmy se liší od pozůstalostní renty. Zmíněná jednorázová náhrada totiž není totéž co pravidelná měsíční renta pro pozůstalé, které zemřelý zaměstnanec vyživoval, tedy náhrada nákladů na výživu pozůstalých, která náleží zejména vdovám, vdovcům a sirotkům po zaměstnanci, popř. dalším osobám, kterým zaměstnanec výživu poskytoval, nebo byl povinen poskytovat.

Pravidelná renta je určena na úhradu nákladů živobytí, kdežto jednorázové odškodnění kompenzuje nehmotnou újmu (duševní útrapy). Ovšem i náhrady nákladů na výživu pozůstalých (pozůstalostní renty) byly pro rok 2025 valorizovány podobně jako renty úrazové (náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo přiznání invalidního důchodu), ale velmi málo. 

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pochopitelně jen těm pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval, nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li vyšší než 65 let.

Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem činí nově pro rok 2025 maximálně 67 700 Kč. Nárok na ni má ten, kdo tyto náklady vynaložil. Náhrada se však snižuje o sociální dávku pohřebné.

Pozůstalí dědí i nevyplacené, ale vyžádané bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění

Co je bolestné, ví asi skoro každý. Ne všichni však vědí, co je náhrada za ztížení společenského uplatnění. O co jde a jak se tyto náhrady při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vypočítávají, jsme dopodrobna vysvětlili v samostatném článku. Tělesné a duševní strádání při škodní události na zdraví a v době léčení se odškodňují náhradou za bolest. Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností, jako třeba sport a koníčky, se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění.

Bolestné i náhrada za ztížení společenského uplatnění jsou osobním nárokem poškozeného zaměstnance. Mohou se však stát přímo nárokem pozůstalých rodinných příslušníků, pokud zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře. V takovém případě jsou samozřejmě všechny peníze, které dostal zaměstnanec jako odškodnění a neutratil je, předmětem dědictví. Bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění však lze zdědit, i když ještě nebyly ani vyplaceny, a to přestože mají odškodnit právě jen zaměstnance. Nebylo-li bolestné nebo náhrada ztížení společenského uplatnění dosud poškozenému zaměstnanci, který zemřel, vyplacena, ale nárok na ně už byl uplatněn, zaměstnanec to před svou smrtí stihl, stává se pohledávka na ně předmětem dědictví.

Za výhodu operativního leasingu platíte tvrdými podmínkami, protože i nezaviněná nehoda je průšvih.

Nájemce vozu autohavárii nezavinil, přesto musí zaplatit dlužné nájemné za 3 měsíce, ačkoliv nemohl bourané vozidlo užívat. A ještě musí uhradit propad ceny vozidla (rozdíl účetní zůstatkové ceny vozidla a ceny při prodeji). Jak je to možné? Firma poskytující klientům vozy na leasing (pronajímatelka) zažalovala klientskou firmu jako uživatelku vozu (nájemkyni) o zaplacení celkové částky 225 351,12 Kč.

Žalovaná částka sestávala předně ze 3 dlužných splátek nájemného za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021 po 16 883,37 Kč ve výši 50 650,11 Kč. Dále žalující leasingová firma vymáhala náklady spojené s odebráním vozidla ve výši 6050 Kč a rozdíl účetní zůstatkové ceny vozidla a ceny vozidla při jeho prodeji, tzv. propad ceny vozidla, ve výši 168 651 Kč.

Povinnost platit za nájem (leasing) vozu i v době, kdy je nepojízdný z důvodu bouračky

Zúčastněné firmy uzavřely smlouvu o nájmu movité věci, a to vozidla Hyundai Tuscon III 5 dv. SUV 2,0. Podle této smlouvy má nájemce povinnost hradit splátky v plné výši a včas i v době, kdy je předmět leasingu z jakéhokoli důvodu nezpůsobilý užívání, resp. k provozu (je např. poškozen z důvodu závady či poškození, a to i když je předán do opravy), nebo došlo k jeho zničení.

Možnost odebrání vozidla při prodlení 15 dnů se zaplacením leasingové splátky

Je-li nájemce více než 15 dnů v prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby, včetně smluvní pokuty, je pronajímatel oprávněn odebrat předmět leasingu, a to i bez vypovězení smlouvy. I tohle si firmy dohodly.

Pronajímatel je přitom oprávněn pověřit odebráním a vrácením vozu a za účelem vymožení dlužných částek třetí osobu (inkasní agenturu). A toho všeho pronajímající leasingová firma využila, čemuž se firma, která si vozidlo pronajala, bránila.

Proč bylo vozidlo nepojízdné a nájemce nezaplatil nájemné za vozidlo

Dne 30. 10. 2020 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě zaviněné třetí osobou. Žalovaná firma jako nájemce nezaplatila nájemné za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021, které jí žalobkyně (leasingová firma) řádně vyfakturovala.

Vozidlo bylo převezeno ze servisu, kde bylo opravováno po dopravní nehodě, do sídla leasingové firmy.

Soud 1. stupně žalobě na zaplacení všech uvedených částek vyhověl, jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. Soudní spor tak před nižšími soudy skončil plným úspěchem leasingové firmy.

Případ se dostal ještě k posouzení k Nejvyššímu soudu ČR.

Druh a charakter uzavřené leasingové smlouvy

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) zhodnotil, že zúčastněné firmy označily smlouvu, kterou spolu uzavřely, jako smlouvu o nájmu movité věci a účel smlouvy v ní i výslovně vyjádřily, a sice takto: … umožnit nájemci za úplatu časově omezené užívání určité movité věci – předmětu leasingu…

S ohledem na účel vyjádřený ve smlouvě lze její označení považovat za správné, hodnotí soud, neboť přenechání věci k dočasnému užívání za úplatu je podstatným znakem smlouvy nájemní, která je upravena v ust. § 2201 a násl. o. z.

Pronajímatelka (leasingová firma) je podnikatelka (viz ust. § 420 a násl. o. z.) a předmětem nájmu je věc movitá, konkrétně dopravní prostředek. Smlouva proto splňuje také znaky podnikatelského pronájmu věcí movitých podle ust. § 2316 o. z. a znaky nájmu dopravního prostředku podle ust. § 2321 o. z.

Kromě podmínek, za jakých může nájemce předmět nájmu užívat, smlouva obsahuje i další ujednání (o pojištění vozidla, silniční dani, poplatku za rádio, servisních nákladech, výměně pneumatik atd.), která zpravidla neodpovídají konkrétnímu smluvnímu typu (viz ust. § 1746 odst. 2 o. z.). V praxi jsou pak smlouvy obdobného typu běžně označovány jako operativní leasing.

Proč si leasingová firma mohla účtovat to, co si naúčtovala?

Bezprostředním hospodářským cílem, pro který takový závazek vznikl, je tedy nájem (užívání vozidla za úplatu), to však automaticky neznamená, že jeho obsahem nemohou být i ujednání, která budou zakládat povinnosti pouze jedné ze stran.

Pro nájemní smlouvy bývá typické, že nemůže-li nájemce věc řádně užívat, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, případně, nemůže-li ji užívat vůbec, má právo na jeho prominutí (viz ust. § 2208, § 2318 o. z.). Nicméně podmínky nájmu je možno dohodnout si odchylně od pravidel občanského zákoníku, takže není pro praxi vyloučeno, aby si smluvní strany upravily svá práva a povinnosti odlišně, včetně odpovědnosti pronajímatele za vady pronajaté věci.

Výhody operativního leasingu – to je líc, ale rubem jsou přísné podmínky smlouvy

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) konstatuje, že operativní leasing obecně přináší nájemci řadu výhod – okamžikem uzavření smlouvy může užívat vozidlo v hodnotě několika set tisíc korun, nemusí tudíž disponovat finanční částkou, kterou by jinak potřeboval na koupi takového vozidla, neplatí žádnou akontaci, odpadá mu administrativa spojená s koupí vozidla včetně jeho registrace a poté i s jeho prodejem či likvidací, může vozidlo používat po určitou (sjednanou) dobu a po skončení smlouvy má možnost změny.

Všechny tyto výhody pak nepochybně mohou mít vliv na odpovědnost nájemce a jeho povinnosti, které mohou být dohodnuty „přísněji“ oproti zákonné úpravě, nebo na výši sjednaného nájemného.

Proto nelze považovat za nemravné, jak o takové zhodnocení podmínek leasingové smlouvy usilovala žalovaná firma, která si vozidlo pronajala, ani ujednání o povinnosti nájemce v případě zániku smlouvy z důvodu prodlení nájemce s placením nájemného zaplatit pronajímateli tzv. propad ceny vozidla.

Zásadně je totiž povinností nájemce při skončení nájmu odevzdat pronajatou věc ve stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání (ust. § 2225 o. z.).

Jestliže nájemce tuto smluvní povinnost poruší, má pronajímatel právo na náhradu škody (ust. § 2913 o. z.). Bylo-li vozidlo poškozeno při dopravní nehodě (byť nájemcem nezaviněné), nejde o obvyklé opotřebení, takže nájemce už uvedenou povinnost splnit nemůže.

Ujednání, jímž se zaváže zaplatit pronajímateli v takovém případě rozdíl mezi účetní a skutečně dosaženou kupní cenou při prodeji vráceného vozidla, je tak ve své podstatě jakousi paušalizovanou náhradou škody.

Nejvyšší soud proto uznal rozsudky nižších soudů ve prospěch žalující leasingové firmy za správné.

Za proškolení zaměstnanců je vždy odpovědný zaměstnavatel, za jejich hloupost už ne.

Zaseklý stroj na výrobní lince přivařil zaměstnanci dlaň a usekl mu prsty. Na přesně takovou situaci nebyl zaměstnanec proškolen, ale na obsluhu stroje ano. Má nárok na plné odškodnění, nebo jen na krácené?

Zaměstnanec při práci na výrobní lince, na stroji, který přivařuje víka baterií, utrpěl úraz, když se pokoušel uvolnit zaseklou baterii. Při tom však došlo pravděpodobně k aktivaci senzoru, a tak i spuštění výrobního procesu svařovacího stroje a tím k přimáčknutí hřbetu ruky zaměstnance k hraně zaseklé baterie. V důsledku toho zaměstnanec utrpěl popálení části dlaně, prstů a amputaci prstů.

Úrazová pojišťovna zaměstnavatele vyplatila zaměstnanci odškodnění pracovního úrazu, tedy náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu bolestného a náhradu ztížení společenského uplatněn. Od ledna 2024 se valorizuje bolestné z pracovního úrazu a nemocí z povolání jen v rozsahu 60 %.

Krácení odškodnění za pracovní úraz v důsledku porušení pravidel BOZP

V rozsahu 40 % náhradu odškodnění pojišťovna krátila s odůvodněním, že se zaměstnanec na vzniku pracovního úrazu podílel zaviněným porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec se domáhal soudní cestou přiznání plného odškodnění. Případ se nakonec dostal před Nejvyšší soud ČR, který v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1276/2023 ze dne 30. 4. 2024 odpovídá na otázku:

Za jakých podmínek je zaměstnanec ve smyslu ust. § 270 odst. 1 a 2 zákoníku práce řádně seznámen s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele plné nebo částečné

Zaměstnavatel se podle ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu, a to zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

Podle ust. § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla v důsledku uvedených skutečností (ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) a tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy (důvodů vzniku škody tedy bylo více, přičemž porušení pravidel BOZP zaměstnancem bylo jednou z příčin).

Při porušení předpisů BOZP, s nimiž byl zaměstnanec seznámen, se zaměstnavatel zbaví odpovědnosti za škodu plně nebo zčásti

Existenci liberačních (pro zaměstnavatele z odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem osvobozujících) důvodů uvedených ve výše uvedených paragrafech zákoníku práce soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde, za jakých místních podmínek a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatelem vydán. Zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci, komu byl bezpečnostní pokyn určen, zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný, popřípadě čeho jím mělo být dosaženo.

Právní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy uvedené v ust. § 349 odst. 1 zákoníku práce. Právními předpisy se rozumějí obecně závazné právní předpisy, tj. právní předpisy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění – ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy (vyhlášky) vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady (a ČNB).

Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu. Právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem.

Není ničím vyloučeno, aby s ohledem na případnou složitost problematiky, v jejímž kontextu je vydáván, byl pokyn pro snazší pochopení doplněn bližším odůvodněním, uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný.

Pokyny mohou mít normativní charakter vztahující se k blíže neurčenému počtu zaměstnanců zaměstnavatele, například ve formě vnitřních předpisů, nebo mohou mít pouze individuální charakter spočívající v individuálních pokynech konkrétnímu zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců zajišťujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Co znamená řádné seznámení s pravidly bezpečnosti práce

Řádné seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyžaduje, aby zaměstnanec byl obeznámen s obsahem konkrétního předpisu nebo pokynu, a to takovým způsobem, aby zaměstnanec jejich obsah náležitě vnímal a se zřetelem ke své duševní vyspělosti jim porozuměl.

Vzhledem k mnohotvárnosti situací neplatí nějaké obecné pravidlo, jakým způsobem má seznámení proběhnout. Vždy bude muset být přihlédnuto k rizikům konkrétní práce a k poměrům konkrétního pracoviště, kde je práce vykonávaná. Pokyny proto mohou být dokonce expresivní, ba i vulgární, důležité je, že jasně a srozumitelně směřovaly k ochraně zdraví a života při práci.

Přečtení a podpis písemných pokynů k BOZP nestačí

O řádné seznámení v každém případě nepůjde tam, kdy se zaměstnavatel omezil pouze na to, že dal pracovníkovi k přečtení příslušné bezpečnostní předpisy. Na tomto závěru by neměnilo nic, i kdyby pracovník svým podpisem potvrdil, že s těmito předpisy byl seznámen.

Soudní praxe rovněž dovodila, že v případě práce zaměstnance se strojem, který mohl být ponechán v provozu jen za dodržování zvláštních pravidel pracovního postupu po stránce bezpečnosti práce, patří k řádnému seznámení zaměstnance s předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci kromě seznámení zaměstnance s běžnými předpisy nebo pokyny také seznámení s těmito zvláštními pravidly pracovního postupu s takovým strojem, z něhož by zaměstnanci byla zřejmá rizikovost této práce.

Rizika bezpečnosti práce musí odhalovat zaměstnavatel. Jak vyřešit konkrétní problém však musí vyhodnotit zaměstnanec

Z obsahu seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci by mělo být zaměstnanci zřejmé, jakým způsobem má – aby předešel poškození svého zdraví – postupovat jak při každodenním běžném výkonu práce, tak i v případě mimořádných situací, jež mohou během výkonu práce na pracovišti nastat.

Vlastní seznámení jako takové se musí vztahovat k činnosti, kterou bude zaměstnanec za podmínek konkrétního pracoviště vykonávat, neboť jen tak může zaměstnanec získat představu o potenciálních rizikách spojených s výkonem práce, která tak bude moci lépe eliminovat.

Povaha, závažnost a množství rizikových faktorů, na něž by zaměstnanec měl být školením o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci připraven, jsou odvislé od komplikovanosti výrobních, pracovních nebo technologických procesů, k jejichž realizaci výkon práce směřuje. Jejich odhalování a identifikace je povinností zaměstnavatele.

Zaměstnanec se nemůže chovat jako pro každý pracovní úkon naprogramovaný a jinak nemyslící tvor

Mnohotvárnost situací, které mohou při výkonu práce nastat, však vylučuje, aby zaměstnanec byl v rámci školení zaměstnavatelem detailně instruován o všech možných událostech a jejich variantách, s nimiž jsou rizikové faktory výkonu práce spojeny, neboť zaměstnavatel je nemůže vždy předjímat. Z hlediska závěru o tom, že zaměstnanec byl zaměstnavatelem řádně seznámen s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je významné, že i pro tyto případy by muselo zaměstnanci na základě poskytnutých informací být zřejmé, jakým způsobem má (nebo naopak nesmí) postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

Zaměstnanec musí dostat maximum informací, ale ty musí umět použít k ochraně zdraví svého i kolegů

Samotná skutečnost, že konkrétní situace, při níž došlo k poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem, nebyla jako potenciální riziko výkonu práce na školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci probírána, sama o sobě neodůvodňuje závěr, že předpoklad pro zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu spočívající v řádném seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebyl naplněn.

Takový závěr odůvodňuje teprve zjištění, že z obsahu školení ani jinak pro poškozeného zaměstnance nevyplýval dostatek informací, na jejichž základě by mu bylo zřejmé, jakým způsobem má postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

Nakolik musí být předpisy a pokyny BOZP konkrétní?

V řešeném sporu o odškodnění pracovního úrazu odvolací soud svůj závěr o nesplnění předpokladů podle ust. § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce pro částečné zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem odůvodnil především tím, že nebylo prokázáno, že by „pracovníci v době předcházející škodní události byli školeni konkrétně pro situaci, do níž se dostal žalující poškozený zaměstnanec a na niž pak reagoval jím zvoleným způsobem, majícím za následek vznik škody a majetkové újmy“.

Soud vyšel z toho, že zaměstnavatel neuvedl konkrétní tvrzení na podporu toho, že by zaměstnanec byl proškolen přímo na situaci, která se mu jevila jako zaseknutí baterií na konkrétní části linky.

Zaměstnanec není nesvéprávný a zaměstnavatel není vševědoucí, takže pracovník musí umět samostatně vyhodnotit situaci

Podle odvolacího soudu tedy zaměstnanec nebyl řádně seznámen s právními nebo ostatními předpisy, anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jen proto, že školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jemuž se zaměstnanec podrobil, a na něm poskytnutá poučení nebyla přímo zaměřena též na situaci, při níž zaměstnanec pracovní úraz utrpěl.

Tento závěr však Nejvyšší soud odmítl. Významné totiž je, zda zaměstnanci bylo poskytnuto takové poučení, že na jeho základě mu bylo zřejmé, jakým způsobem má v nastalé situaci – i když jako potenciální riziko výkonu práce nebyla na školeních probírána – postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo. Tím se však odvolací soud nezabýval a jeho právní posouzení proto není úplné, a tudíž ani správné. Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Věc bude posuzována znovu.

Parkoviště zaměstnavatele a odpovědnost za škodu na autě zaměstnance.

S odpovědností zaměstnavatele za škodu na soukromém autě nebo třeba jízdním kole, které zaměstnanec používá k dopravě do zaměstnání, je to jako s odloženými osobními věcmi. Jenomže auto ani kolo nejsou považovány za věci obvykle nošené do zaměstnání. Co z toho plyne?

Pokud jde o případnou odpovědnost zaměstnavatele za odcizení nebo poškození vozidla zaměstnance, vychází se z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci na odložených věcech podle zákoníku práce. Žádnou zvláštní odpovědnost za automobily a jiné dopravní prostředky zákoník práce neupravuje.

  • Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let
  • Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?
  • Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?
  • Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích

Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let

Právo na náhradu škody na odložených věcech, ať jde o jakoukoli osobní věc zaměstnance, třeba i automobil, je nutno uplatnit tak, že zaměstnanec musí oznámit vznik škody zaměstnavateli do 15 dnů, kdy se zaměstnanec o škodě dozvěděl, jinak se jeho právo promlčí. Uplatňovat právo na odškodnění, vymáhat náhradu škody je třeba při dodržení tříleté promlčecí lhůty.

Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, a to v plné výši.

Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen nahradit jen do částky 10 000 Kč. Jestliže se však zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.

Za škodu na věcech, které zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy (např. trezoru), odpovídá plně, ať již jde o věci obvykle do zaměstnání nošené, nebo nikoliv.

Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?

Za věci obvykle nošené do zaměstnání lze považovat především takové svršky a takové osobní předměty, které vzhledem k povaze pracoviště, místním a časovým podmínkám zaměstnanci zpravidla do zaměstnání nosí. Takže vedle oděvu a obuvi může jít o peněženky, tašky, aktovky, kabelky, hodinky, mobilní telefony, běžné šperky nikoliv mimořádné hodnoty.

Za věci obvykle nošené do zaměstnání však nelze považovat dopravní prostředky. To platí nejen pro osobní automobily, ale i motorky, mopedy, skútry, jízdní kola apod.

Soudy při řešení sporů zaměstnanců se zaměstnavateli sice uznaly, že v dnešní době autem dojíždí do zaměstnání velká část zaměstnanců, a dokonce výslovně, že pro miliony obyvatel je to dopravní prostředek z hlediska dosažitelnosti práce zcela nezastupitelný. Současně ovšem potvrdily, že za věci obvykle nošené do zaměstnání nelze považovat žádný dopravní prostředek.

Je třeba vycházet z toho, že zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Žádnou takovou povinnost však nemá ve vztahu k dopravním prostředkům, kterými zaměstnanci do práce dojíždějí

Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v areálu zaměstnavatele, např. na firemním nehlídaném parkovišti, tak zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, stejně jako u věcí, které se do zaměstnání obvykle nenosí, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele.

Za zvláštní úschovu osobního automobilu, aby za škodu na něm odpovídal zaměstnavatel plně, je možné považovat jeho zaparkování na hlídaném parkovišti např. s ostrahou, které k tomu účelu zaměstnavatel výslovně zřídil. Parkoviště v areálu zaměstnavatele, které je pouze v dohledu vrátnice nebo hlídače, aniž by zaměstnavatel vrátnému uložil hlídat přesně určená parkovací místa, však není zvláštní úschovou.

Porušení BOZP a odškodnění za újmu na zdraví.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za jemu vzniklou škodu v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatel ovšem odpovídá zaměstnanci také za škodu způsobenou porušením technických, hygienických a jiných předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Musí mu pak nahradit ušlý výdělek, pokud zaměstnanec onemocní, ačkoliv nejde o nemoc z povolání nebo pracovní úraz.

Zaměstnankyně zažalovala bývalého zaměstnavatele, aby ji odškodnil za újmu na zdraví, zejména aby jí zaplatil ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. Tedy aby jí dorovnal příjem do výše mzdy za dobu, kdy pobírala nemocenské dávky, ale i za dobu, kdy byla uchazečem o práci v evidenci Úřadu práce. Zaměstnankyně totiž svůj pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů okamžitým zrušením.

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro ohrožení jeho zdraví

Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce.

I když zaměstnankyně ukončila pracovní poměr ze zdravotních důvodů, a tím předešla dalšímu poškozování svého zdraví, zaměstnavatel jí odmítl vzniklou ztrátu zaplatit s odůvodněním, že nejde o nemoc z povolání, nýbrž pouze o ohrožení nemocí z povolání, s nímž zákoník práce nárok na náhradu škody nespojuje.

Zaměstnankyně byla pracovně činná v dělnické profesi. Posudkový lékař po komplexním posouzení jejího zdravotního stavu na základě zhodnocení provedených vyšetření uznal zdravotní obtíže zaměstnankyně jako ohrožení nemocí z povolání.

Šetření hygienické stanice prokázalo porušování bezpečnostních norem k ochraně zdraví

Hygienická stanice při svém šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění při zhodnocení konkrétních prací vykonávaných zaměstnankyní u zaměstnavatele zjistila, že byly u nejčastěji prováděných pracovních operací zjištěny nadlimitní hodnoty. Ty překračovaly hygienické limity stanovené nařízením vlády pro ochranu zdraví při práci. Došlo tedy k porušení předpisů k ochraně zdraví a bezpečnosti práce.

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tzv. předpisy BOZP) jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Soudy nechtěly zprvu odškodnění přiznat

Zaměstnankyně prošla zdlouhavou a náročnou cestou po soudech různých stupňů, než dosáhla svých nároků. Soudy její věc projednávaly opakovaně. A nechtěly jí vyhovět. Prý kdyby jí bylo přiznáno odškodnění, tak by to vedlo k oslabení ochrany práv zaměstnavatele a nerovnováze v pracovních vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dokonce i na Nejvyšší soud se musela zaměstnankyně obrátit dvakrát, aby přezkoumal a negoval pro ni negativní rozhodnutí nižších soudů.

Jak je to s obecnou odpovědností za újmu na zdraví, když nejde o nemoc z povolání či pracovní úraz

Není podstatné, jaké onemocnění učinilo zaměstnance nezpůsobilým k dosavadní práci, zda se skutečně jednalo o ohrožení nemocí z povolání, nebo o jiné onemocnění. Významné je jen to, zda škoda zaměstnanci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti zaměstnavatele.

Zde šlo o nedodržování předpisů k ochraně zdraví zaměstnanců a překračování hygienických limitů pro maximální zátěž zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel zařadí práce vykonávané zaměstnancem do nerizikové skupiny, pak má jít o takové práce, kde nejsou překračovány hygienické limity. Zaměstnavatel však přiděloval práci, při jejímž výkonu byly překračovány hygienické limity (nejvyšší přípustné hodnoty) zdravotní zátěže stanovené právním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Porušil proto právní povinnost.

Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci jsou škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, jeho zaměstnanci nebo i jinými osobami) a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody. To vše bylo v daném případě naplněno. Jde o tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci.

Domáhá-li se zaměstnanec vůči zaměstnavateli (tak jako zaměstnankyně v dané věci) náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz, ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit právě podle pravidel uvedené obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. V takovém případě je třeba (musí tedy zaměstnanec) prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik škody zaměstnance.

Léto přináší nejen vysněné dovolené, ale i více dopravních nehod.

Léto je tady a s ním i doba vytoužených dovolených. Pro mnoho Čechů to znamená sbalit kufry, naložit auto a vyrazit na cestu za sluncem do jihoevropských destinací. To výrazně ovlivňuje provoz na českých dálnicích a silnicích 1. třídy, zejména na jižních tazích. Bohužel, s intenzivnější dopravou v tomto období roste i počet dopravních nehod. Podle analýzy Portálu nehod totiž na komunikacích směřujících na jih České republiky v době prázdnin naroste počet nehod oproti průměru celého roku o 20 %.

Dlouhé hodiny na dálnicích a silnicích 1. třídy, proplétání se mezi ostatními nadšenými cestovateli a časté zastávky na benzinkách s výhledem na nekonečné řady aut. I to jsou cesty za odpočinkem na jih k moři do Chorvatska, Slovinska a Itálie či k rakouským jezerům. A právě tyto cesty a destinace patří k letním měsícům na českých silnicích.

Analytici Portálu nehod (www.portalnehod.cz) proto analyzovali nehody na dálnicích a silnicích první třídy vedoucích na jih za posledních čtrnáct let (2010 až 2023). Z analýzy vyplývá, že během prázdninových měsíců dochází na jižních tazích k většímu počtu karambolů než během zbytku roku. Zaměřili se přitom na jižní okresy Čech a Moravy, přes které nejčastěji míří motoristé cestou za dovolenou. Jedná se o silnice 1. třídy a dálnice v okresech Břeclav, České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Hodonín, Jindřichův Hradec, Klatovy, Prachatice, Strakonice, Tachov, Třebíč a Znojmo.

„V porovnání s průměrem za celý rok se v červenci v těchto okresech zvýší počet nehod na dálnicích a silnicích 1. třídy o 20,4 %, a v srpnu dokonce o 22,2 %. Tyto nehody mají bohužel i závažnější následky. U téměř 60 % nehod, které se stanou v červenci a srpnu, dojde k lehkému nebo těžkému zranění, případně úmrtí. V nehodově nejklidnějším únoru to přitom není ani 45 %,“ komentuje Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která je autorem a provozovatelem Portálu nehod.

Nejčastějšími příčinami nehod jsou nevěnování se řízení, nepřiměřená rychlost a nedání přednosti v jízdě. Podíl na nehodách, zejména při cestách zpět domů z dovolené, má i únava řidičů.

Řidiči by proto měli předem naplánovat svou trasu a zahrnout do ní dostatečné přestávky. Je důležité mít aktuální informace o dopravní situaci a případných uzavírkách. Na nehodově riziková místa upozorní řidiče Portál nehod. Díky spolupráci Portálu nehod se společností Seznam.cz mají motoristé upozornění na nejnebezpečnější riziková místa pohodlně v navigaci Mapy.cz. Před dlouhou cestou je nezbytné zkontrolovat technický stav vozidla, včetně pneumatik, brzd a světel. A samozřejmě klíčové pro bezpečnost na silnicích nejen během dovolené je dodržování předepsané rychlosti. Řidiči by měli přizpůsobit rychlost aktuálním podmínkám na silnici. Zvýšená opatrnost může výrazně přispět k bezpečnější a příjemnější cestě na dovolenou či k návratu zpět domů.

Riziková místa při cestách na jih

Podle počtu nehod od počátku roku 2022 do konce roku 2023 patří k nejrizikovějším místům při cestách na jih „esíčko“ na silnici E53 nedaleko železniční stanice Běšiny v okrese Klatovy. Jedná se o důležitý tah z Klatov na Železnou Rudu a dále do Bavorska. „Esíčko“ čeká na řidiče pod železničním podjezdem, kde železniční val znesnadňuje výhled do zatáčky v místě zúžení vozovky. Za poslední dva roky se zde stalo třináct nehod, kde hlavní příčinou byla nepřiměřená rychlost.

Dalším rizikovým místem je kruhový objezd na kraji Českých Budějovic na průtahu městem od Prahy po D3 směrem k hraničnímu přechodu s Rakouskem v Dolním Dvořišti. Na kruhovém objezdu na ulici Okružní došlo za dva roky ke dvanácti nehodám, jejichž nejčastější příčinou byl způsob jízdy.

Riziková je i křižovatka na kraji Hodonína na E55, která vede k jihomoravským hraničním přechodům s Rakouskem a Slovenskem. Na křižovatce E55 a silnice 432 se za dva roky stalo devět nehod způsobených nedáním přednosti v jízdě.

Kdy musí zaměstnanec platit podíl na škodě, která vznikla zaměstnavateli a jak se na to pojistit?

Nejsou-li splněny předpoklady pro náhradu škody zaměstnancem podle zákoníku práce, lze majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Co to znamená?

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je při uplatnění této tzv. obecné odpovědnosti zaměstnance povinen prokázat svému pracovníkovi zavinění.

Ale co když k újmě došlo, aniž by zaměstnanec cokoliv zavinil, ale přesto se na vzniku újmy podílel? Nebo se třeba zapomnělo na dohodu o hmotné odpovědnosti)?

  • Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce
  • Co je to bezdůvodné obohacení
  • Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance
  • Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody
  • Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce

Předpokladem pro vznik povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec však ještě nemá vyhráno.

Pokud došlo k újmě na straně zaměstnavatele, ale zaměstnanec neodpovídá za škodu, neznamená to, že nebude zaměstnavateli platit. Ještě je tu totiž tzv. bezdůvodné obohacení.

Co je to bezdůvodné obohacení

Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. To jsou základní pravidla občanského zákoníku.

Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance

Zákoník práce na bezdůvodné obohacení, které může nastat v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci moc nepamatuje. Jenom částečně řeší otázku vrácení částek neprávem vyplacených zaměstnanci.

Zákoník práce určuje speciální pravidlo nad rámec pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, a to zní: Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je modifikována tehdy, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky (ne je-li obohaceným zaměstnavatel; pak platí občanský zákoník a jeho pravidla). Zaměstnanec musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

Přijal-li však plnění v tzv. dobré víře (protože nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smí si je ponechat. To, co zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Vychází se z profese, intelektu, věku a zkušeností zaměstnance.

Nejde-li o přeplatky třeba na mzdě, platí i pro zaměstnance pravidla občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení

Všechny ostatní případy bezdůvodného obohacení už je třeba řešit podle občanského zákoníku. A to i když se obohatil zaměstnanec jinak než jemu omylem vyplacenou částkou. Není to tak, jak si možná mnozí mysleli, že jinak nemusí zaměstnanec bezdůvodné obohacení vydat.

Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody

Pravidla o bezdůvodném obohacení v občanském zákoníku vycházejí z principu, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Je-li toto pravidlo porušeno a vzniklý prospěch nelze odčerpat cestou náhrady škody, je stanovena povinnost vydat takto neoprávněně získané obohacení tomu, na jehož úkor bylo získáno.

Je to podpůrné řešení, které se uplatní jen tehdy, jestliže povinnost k vydání získaného neoprávněnému prospěchu nevyplývá z jiných pravidel.

Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích, je předpokladem jak pro vznik nároku zaměstnavatele z bezdůvodného obohacení, tak i jeho nároku z odpovědnosti za škodu. Byla-li majetková újma způsobena zaviněným porušením povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je třeba nárok posoudit podle pravidel o povinnosti zaměstnance nahradit škodu.

Nejsou-li však splněny předpoklady pro vznik povinnosti zaměstnance k náhradě škody, je nutno majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel o bezdůvodném obohacení, jak těch stručných speciálních v zákoníku práce, tak těch základních podle občanského zákoníku.

Pokud se zaměstnavatel domáhá po zaměstnanci žalobou náhrady škody, ale zaměstnanec k ní není povinován, musí soud posoudit, zda nejsou splněny podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení. A vůbec nevadí, jestliže zaměstnavatel v žalobě hovoří jen o náhradě škody.

Soud není vázán tím, jak účastník řízení kvalifikuje svůj nárok. Je vázán tím, co se stalo, čili tzv. skutkem, jak ho zaměstnavatel tvrdí a prokazuje. Zaměstnanec se tedy tak snadno z kompenzace újmy, kterou zaměstnavateli způsobil, nevykroutí. Kdyby neplatil, mohl by se bezdůvodně obohatit.

Kdo má nárok na odškodnění po pracovním úraze a jak postupovat?

V Česku se ročně stanou desítky tisíc pracovních úrazů. A nemusí jít nutně jen o zranění přímo v areálu firmy, ale třeba i při pracovní cestě nebo během plnění pracovních úkolů. V řadě případů jde o nešťastnou náhodu, někdy však lidé nedodržují zásady bezpečnosti práce (BOZP). Podceňují je nejenom zaměstnanci, ale též jejich nadřízení, kteří šetří na ochranných pomůckách. I to je důvod, proč nejsou některé úrazy nakonec ani nahlášeny.

Co je a co není pracovní úraz?

Přestože pracovních úrazů v Česku ubývá, zaměstnancům se zranění nevyhýbají. Za celý loňský rok jich podle Státního úřadu inspekce práce nahlásili víc než 36 tisíc. Nejrizikovějším prostředím zůstává stavební a zpracovatelský průmysl. Ne každý úraz v práci je však možné brát jako pracovní.

Pracovní úraz je, když se člověk zraní v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Například jde o poranění strojem, pády, zasažení elektrickým proudem, chůze po špatně udržovaných cestách na pracovišti. Stejně tak může být pracovním úrazem i zranění při teambuildingové akci, při pracovní cestě i při práci doma na home office.

Na druhou stranu – jestliže se úraz stane například při cestě do práce nebo z ní, o pracovní úraz už nejde. Poslední slovo má však vždy zaměstnavatel a je zcela v jeho rukou, zda nahlášený úraz uzná nebo ne.

„Zaměstnanec by měl v případě pracovního úrazu na pracovišti bezodkladně informovat svého nadřízeného, pokud to jeho stav dovolí. To platí i při sebemenším zranění, které nemusí zaměstnanec v danou chvíli považovat za důležité. Rozhodnutí o uznání či neuznání pracovního úrazu je zcela v kompetenci zaměstnavatele,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelská organizace dTest Eduarda Hekšová.

Hlavní příčiny úrazů

Zaměstnanci při práci zbytečně riskují nebo nedodržují zásady bezpečnosti práce. Loni šlo o více než 30 tisíc případů, kdy lidé špatně nebo nedostatečně odhadli riziko práce a zranili se. Velké množství pracovních úrazů spadá na nováčky a zaměstnance, kteří jsou v práci přibližně do dvou let. Nemají zkušenosti nebo neznají prostředí, často jim taky chybí dostatečné kvalifikační předpoklady pro konkrétní práci. Riskantní je ale také rutina, kdy „zběhlí“ zaměstnanci nejsou při pracovních úkonech až tak opatrní.

Postup krok za krokem

V případě zranění je nutné úraz co nejdříve nahlásit. Další zásady a správný postup popisuje jednatel Poradny odškodnění Jindřich Hýbl: „Pokud to zdravotní stav zaměstnance umožňuje, měl by úraz neprodleně nahlásit svému nadřízenému, který by měl udělat záznam do knihy úrazů. Následně by měl být sepsán záznam o úrazu. Při velkých pracovních úrazech je přivolána Policie ČR a Oblastní inspektorát práce, kteří provedou šetření a záznam úrazového děje. Zaměstnanec by měl také neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, přičemž v lékařské zprávě musí být uvedena příčinná souvislost zranění a pracovního úrazu.“

Veškeré dokumenty – jako jsou právě lékařské zprávy – je pak nutné archivovat a doložit. Jak postupovat?

Zaměstnanec musí:

  • Oznámit svému nadřízenému pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí

Zaměstnavatel musí: 

  • Zajistit místo úrazu, dokumentaci místa úrazu
  • Vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu
  • Ohlásit úraz příslušným institucím
  • Vést evidenci v knize úrazů
  • Vyhotovit záznamy o úrazu

Nárok na odškodnění

V první řadě má člověk nárok na náhradu za bolest – takzvané bolestné a ztížení společenského uplatnění. Pokud zaměstnanci kvůli pracovnímu úrazu klesl příjem, může požadovat i náhradu za ztrátu na výdělku. V případě, že si zraněný musí platit například léky, zdravotnické pomůcky, terapii nebo taky pobyt v lázních, má právo na náhradu nákladů spojených s léčením. Při obzvlášť závažném ublížení na zdraví můžou být odškodněni i příbuzní zaměstnance. A to v případě, že pracovní úraz zasáhne i do jejich života. Další peníze pak plynou z kompenzace za cestování do nemocnice, věcnou škodu a další.

„Nejnákladnější bývají pracovní úrazy, u kterých došlo k závažným trvalým následkům (například kvadruplegie), nebo v důsledku kterých je mladý zaměstnanec připraven o možnost dosahovat stávajícího výdělku, kdy se v takovém případě náhrada za ztrátu výdělku může vyplácet i desítky let,“ vysvětluje advokát Radim Marada.

Zatímco lehké zhmoždění jednoho prstu ruky bez dalších následků může spočívat v odškodnění v řádu tisíců korun, u těžkých zranění jsou finanční kompenzace výrazně vyšší, jak doplňuje Radim Marada. „Například zaměstnanec v důsledku pádu z několikametrové výšky na záda utrpí zranění páteře, po kterém zůstane plně invalidní. V případě, že jde o mladého zaměstnance a aktivního sportovce, mohou náhrady za ztížení společenského uplatnění dosáhnout i řádů miliónů korun, nemluvě o dalších nárocích.“

Jak se bolestné počítá?

Částka se vypočítává podle bodového systému. Každý rok se hodnota bodu mění – pro letošek činí 424,27 koruny. Pokud zaměstnanec utrpí víc zranění současně, body se za jednotlivá zranění sčítají. Třeba zlomenina kostrče je hodnocena 50 body, což v přepočtu znamená přibližně 21 214 korun. Stejný počet bodů má třeba i vymknuté zápěstí nebo podvrtnutí kolena. Za drtivé poranění ramene (150 bodů) by pracovník na bolestném získal bezmála 64 tisíc korun.

Sumy za újmu na zdraví po pracovním úrazu jsou ale velmi individuální a vždy záleží nejenom na rozsahu zranění, ale taky na náročnosti léčby, nebo zda poškozenému zaměstnanci vznikly trvalé následky. Odškodnění může ovlivnit dále například i výše spoluviny pracovníka na daném úrazu.

Časté chyby

Praxe ukazuje, že lidé často úraz nenahlásí nebo nevyhledají lékaře, případně se zraněním dál pracují, čímž se jejich stav ještě zhoršuje. Advokát Radim Marada pak upozorňuje na další chyby: „Problematické bývají zejména případy, kdy zaměstnanec pracovní úraz nahlásí se zpožděním (někdy i v řádu týdnů), nebo případy, kdy své zranění například bagatelizuje a odmítne vyšetření lékaře. Při samotné žádosti o náhradu zpravidla spolupracují zaměstnavatelé se zákonnými pojistiteli, kdy se lze někdy nicméně setkat s tím, že zaměstnanec nedodá potřebné podklady (například lékařské zprávy), což šetření a odškodnění komplikuje. Je třeba si uvědomit, že za zaměstnavatele zpravidla odškodnění hradí právě pojišťovny.“

Mezi další překážky pro vyplacení bolestného pak patří i chybné vyplnění záznamu o úrazu. A jsou i případy, kdy nadřízení odmítají pomoc. I třeba z důvodu, že nedodrží zásady BOZP a podceňují pořízení pomůcek – jako jsou například helmy nebo pracovní rukavice.

Proč mladí řidiči bourají častěji?

Nehody mladých řidičů do 24 let se stávají až příliš často – nejen kvůli nedostatku zkušeností, ale i proto, že mnozí sedají za volant starých, technicky zastaralých aut. Právě tato kombinace může být velmi nebezpečná. Data Portálu nehod odhalují, že průměrné stáří vozidel, v nichž havarovali mladí řidiči, je přes 11 let, což je o několik let více než řidičů ve věku nad 24 let. Starší auta bez moderních bezpečnostních technologií spojená s nedostatečnými zkušenostmi řidičů vytvářejí vysoce rizikovou kombinaci.

Možná jste podobný příběh slyšeli: devatenáctiletý Martin vyrazil ve své staré Škodě Felicia na cestu do práce. Spěchal. Jeho vůz, který „zdědil“ po svém otci, měl za sebou přes 15 let na silnici, ale stále ho považoval za „spolehlivého veterána“. Zrychlil na přehledném úseku, který znal jako své boty. Jenže stačila vteřina nepozornosti a rychlost, která se mu jako nevyježděnému řidiči zdála bezpečná, se proměnila v noční můru. Martin svůj vůz už neovládl a skončil v příkopu. Bohužel, podobné scénáře nejsou na českých silnicích ničím výjimečným.

Mladí řidiči na českých silnicích: riziková kombinace nezkušenosti a starších vozů

Mladí řidiči ve věku 18–24 let se častěji než starší řidiči stávají účastníky dopravních nehod. Navíc za volantem starších, méně bezpečných aut. Analýza Portálu nehod od počátku roku 2010 do poloviny roku 2024 ukazuje, že právě tato věková skupina způsobuje nehody v autech, která mají průměrné stáří přes 11 let, zatímco u starších řidičů se jedná o vozy mladší, necelých devět let. Tento fakt jen zvyšuje riziko závažných nehod, jelikož starší auta nemají moderní bezpečnostní prvky, které by mohly pomoci.

„Nebezpečnost kombinace starých vozů a mladých nevyježděných řidičů potvrzuje i naše zjištění, že řidiči ve věku 18–24 způsobují nejvíce nehod s automobily starými 11–15 let. Oproti tomu u starších řidičů (25 let a více) s přibývajícím stářím osobního automobilu počet nehod klesá,“ řekl Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která je autorem a provozovatelem Portálu nehod.

Největší nárůst stáří aut, ve kterých mladí řidiči bourají, byl zaznamenán mezi lety 2022 a 2023, kdy průměrné stáří vozu vzrostlo z 12,39 na 14,78 roku – skok o více než 2 roky. Zde je možná souvislost s růstem inflace a poklesem reálných příjmů v daném období, tedy i finančními možnostmi mladých.

Problém starých aut

„Hlavními příčinami nehod u mladých řidičů jsou způsob jízdy a rychlost. Způsob jízdy – tedy například nesprávné otáčení nebo couvání, nevěnování se řízení, nedodržení bezpečné vzdálenosti – je na vině 46 % havárií mladých za volantem. Zároveň je u řidičů do 24 let výrazný podíl nehod způsobených vysokou rychlostí. Ta zapříčiní až 36 % jejich nehod. Je to výrazně vyšší podíl než u starších řidičů. Ve věkové kategorii 25+ totiž zaviní rychlost 19,1 % nehod,“ uvádí datová analytička Portálu nehod Petra Marková.

Nepřiměřená rychlost, která je obecně velmi riziková, je dvojnásob nebezpečná, pokud řidiči sedí za volantem starších aut, která nejsou schopna na vysoké rychlosti adekvátně reagovat. Nemají tolik moderních bezpečnostních systémů, což zvyšuje riziko závažnějších nehod. Mladí řidiči, často omezení rozpočtem, přitom volí právě starší auta, která buď dostanou od rodičů, nebo si je pořídí v autobazaru. Starší vozy však nemají potřebné technologie, jako jsou moderní airbagy, ABS nebo asistenční systémy. Navíc vyšší míra opotřebení zvyšuje pravděpodobnost technických závad, což přispívá k nehodám.

Data jasně ukazují, že s přibývajícím stářím vozidla roste u mladých řidičů podíl nehod způsobených rychlostí. Zatímco u relativně nových vozů do pěti let je rychlost hlavní příčinou ve 30 % případů, u aut starších 16 let je to už přes 40 %. Nejvíce nehod mladých řidičů, které byly zaviněny rychlostí, bylo právě v autech starých 11–15 let (téměř 12 tisíc nehod od roku 2010 do poloviny roku 2024). Podobně alarmující čísla vykazují vozy staré 16–20 let s více než 11 tisíci nehodami.

Co mohou mladí řidiči udělat, aby snížili riziko nehod?

Existuje několik způsobů, jak mohou mladí řidiči minimalizovat rizika na silnicích. Investice do ojetého auta nemusí nutně znamenat ohrožení, pokud si řidič zvolí model s co největším množstvím bezpečnostních prvků v rámci svého rozpočtu. Dále je vhodné zvážit absolvování pokročilých řidičských kurzů, které se zaměřují na krizové situace, jako je brzdění na mokré silnici či zvládnutí smyku.

 

Nechal si odřít auto, aby nemusel platit opravu ze svého, dostal podmínku a čeká ho soud s pojišťovnou.

Mazaný plán, jak neplatit opravu poškozeného auta ze své kapsy, se zrodil v hlavě majitele auta Kia Venga. Domluvil se s dalším mužem, že ten mu svou Felicií odře vůz právě v místě poškození a vše pak zaplatí pojišťovna. Jenže plán nevyšel. Muž dostal podmínku a ještě ho čeká soud s pojišťovnou ohledně neprávem vyplacených peněz.

K inscenované dopravní nehodě došlo už v roce 2018 v jednom z libereckých parkovacích domů. Majitel zánovní Kii tam nechal auto a pak se vzdálil. Zatímco byl pryč, řidič obstarožní felicie mu odřel takřka celou pravou stranu vozu. Udělal to pečlivě, nadvakrát, načež odjel.

Když se majitel Kii vrátil zpátky, předstíral zděšení a volal policii. A jako na zavolanou přišel v tu chvíli pěšky na místo řidič felicie a ke všemu se přiznal.

Policii se to ale nezdálo. Začala případ zkoumat a nakonec znalec došel k závěru, že poškození mělo jen zakrýt starší šrámy. Majitel Kii tak nakonec putoval před soud a za pojišťovací podvod vyfasoval čtyřměsíční trest s podmíněným odkladem na jeden rok.

S verdiktem justice se muž odmítl smířit a hledal zastání u Nejvyššího soudu, ale neuspěl.

V dovolání tvrdil, že řidiče felicie nezná, a tudíž se s ním nemohl na ničem domluvit. „Zaparkoval, odešel k lékaři a vrátil se až po dvou hodinách. V té chvíli si všiml, že u jeho vozidla leží střep z jiného vozidla, a zjistil, že má vozidlo poškozené, přičemž měl odřené oboje dveře a zadní blatníky na pravé straně,“ napsal jeho advokát do dovolání.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Petrem Šabatou na to ale ovšem neslyšel. „Předchozí vzájemné dohodě odpovídá nejen způsob, jakým bylo zcela záměrně nadvakrát poškozeno vozidlo obviněného právě v místech, která byla již dříve poškozena, ale také jednání, kdy spoluobviněný odjel, aby se následně pěšky vrátil na místo právě ve chvíli, kdy se tu již nacházel obviněný spolu s policií,“ uvedli soudci v rozhodnutí, které v těchto dnech zveřejnili v internetové databázi.

Řidič felicie skončil také před soudem, ale dovolání nepodal, proto Nejvyšší soud o jeho trestu bližší podrobnosti neuvedl.