Rubrika: Odškodnění

O tom, jestli se smí nebo nesmí používat za jízdy mobilní telefon, má policie i Ministerstvo dopravy jasno. Jenže ono to zase tak jednoznačné není. Není to tak, že mobil používat nesmíte.

Obecně se často tvrdí, že za jízdy byste neměli používat mobilní telefon. Nebo minimálně se to tak snaží komunikovat policie, Besip a další orgány. Jejich snaha je logická a má řidiči vyslat jasný vzkaz – na mobil nesahej! Problém je v tom, že sáhnout na něj můžete, můžete ho i používat, ale nesmíte jej držet. Ministerstvo dopravy to komunikovalo obzvlášť nešťastně v jedné kampani na sociálních sítích, kde psalo o „nedovoleném držení“, co zní trochu jako nedovolené vlastnictví (podoba s nedovoleným držením omamných látek například).

Zkrátka všichni se řidiče snaží držet v dojmu, že za jízdy má být mobil v přihrádce a ideálně vypnutý. Rozhodně byste na něj podle všeho neměli ani sáhnout. Teď k realitě!

Zákon praví, že řidič nesmí:

„Při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

Co to znamená? Za jízdy nesmíte v ruce držet žádné komunikační nebo záznamové zařízení. Ať jde o mobil, vysílačku, diktafon, fotoaparát nebo kameru, nesmíte je držet v ruce. Bez ohledu na to, jestli je používáte.

Držák na telefon do auta to řeší

O čem však zákon nehovoří, je používání těchto zařízení. Používat je můžete, jenom je u toho nesmíte držet. Pakliže tedy budete volat přes hlasitý odposlech a telefon bude na sedačce, neděláte nic nezákonného. Hlavní ale je, že pokud je telefon v držáku, můžete jej používat, protože jej nedržíte. Lze tedy třeba přijmout hovor. Je to zcela logické, on totiž telefon v držáku je prakticky to samé, co dotekové displeje v autech. A na displej sahat můžete, to nijak omezeno není. Nedávalo by tedy smysl jedno nechat povolené a druhé zakazovat. Jenže i ti má své „ale“.

Věnujte pozornost řízení

On totiž řidič musí věnovat pozornost řízení, a to po celou dobu. V praxi tedy můžete používat mobil za jízdy v držáku, stejně jako dotekový displej, ale musíte se věnovat řízení. Najít hranici je v tomto směru asi dost těžké. Nicméně pokud pojedete v pravém pruhu dálnice v poklidném tempu a jedním dotykem přijmete hovor, asi se nic nestane (raději ho ale přijměte tlačítkem na volantu, většina aut to umí). Problém by byl, kdybyste do telefonu v držáku datlovali zprávu nebo email. To už se za nevěnování se řízení považovat dá poměrně snadno.

Fakt raději koukejte na cestu

Pozor, nevěnování se řízení se můžete dopustit nejenom s pomocí smartphonu. Stejně tak můžete příliš času věnovat displeji infotainmentu nebo jiným činnostem, které byste za volantem asi dělat neměli. Bavíme se třeba o tom, že někteří řidiči kamionů jsou schopni během cesty vařit a některé dámy ladit make-up.

Existuje mnoho důvodů, proč řidiči po dopravní nehodě z místa ujedou. U méně závažných nehod, jako je například střet se zaparkovaným vozidlem, může být motivem obava ze ztráty bonusu z pojištění odpovědnosti. U závažnějších nehod hrají roli i možné trestněprávní následky. Během loňského roku došlo na pozemních komunikacích v České republice k 17 964 dopravním nehodám, od kterých jejich viníci ujeli. V důsledku těchto nehod bylo 12 osob usmrceno, 25 osob těžce zraněno a 473 osob zraněno lehce. Socioekonomické ztráty z těchto dopravních nehod dosáhly téměř 13 mld. Kč. V průměru tak každý den ujelo od nehody téměř 50 viníků, tj. každých 29 minut jeden. 

Výzkumy naznačují, že existují rizikové faktory, které pravděpodobnost ujetí z místa nehody zvyšují. Mezi tyto faktory patří například řízení pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, zákaz řízení nebo absence řidičského oprávnění. V těchto případech je důvodem ujetí často obava z kumulace následků těchto činů. Řidiči, kteří v minulosti spáchali trestný čin nebo přestupek, mají také větší tendenci z místa nehody ujet.

Kateřina Bucsuházy, vedoucí Hloubkové analýzy dopravních nehod z Centra dopravního výzkumu uvádí: „Jak dokládají naše zkušenosti, u účastníků nehod se lze po dopravní nehodě nejčastěji setkat s akutní reakcí na stres. Ujetí od dopravní nehody může být vědomým jednáním. Zážitek z dopravní nehody nicméně představuje pro všechny zúčastněné stres a v některých případech mohou být řidiči danou situací natolik ovlivněni, že i například jinak zodpovědný řidič v důsledku psychického šoku z místa nehody odjede.“ Důvodů pro ujetí z místa nehody může být tedy celá řada a mohou se kombinovat. Strach z následků, ať už finančních nebo právních, může hrát velkou roli. U některých řidičů může být ujetí vědomé, u jiných může být důsledkem stresové reakce a psychického šoku.

Přestože drtivá většina těchto nehod byla „jen“ s hmotnou škodou, ve stovkách případů došlo ke zranění osob, někdy bohužel také ke smrtelným. Smutným faktem je, že právě ty smrtelné následky každoročně stoupají. Bilance ujetí viníků z místa nehody v uplynulých čtyřech letech současné dekády:

• rok 2021: 17 683 nehod, 8 usmrcených, 19 těžce zraněných a 446 lehce zraněných osob
• rok 2022: 18 378 nehod, 9 usmrcených, 24 těžce zraněných a 515 lehce zraněných osob
• rok 2023: 18 124 nehod, 10 usmrcených, 23 těžce zraněných a 475 lehce zraněných osob
• rok 2024: 17 964 nehod, 12 usmrcených, 25 těžce zraněných a 473 lehce zraněných osob

V uplynulých čtyřech letech, pokud jde o nehody s újmou na zdraví, kde viník z místa nehody ujel, se ve dvou třetinách případů jednalo o zranění takzvaných zranitelných účastníků silničního provozu. Konkrétně chodci tvořili 39 % těchto případů, cyklisté 20 % a motocyklisté 8 %. U nehod s nejtragičtějšími následky, tedy smrtelnými, byla skladba obětí v uplynulých čtyřech letech následující: z 39 osob bylo usmrceno 14 chodců (35,9 %), 9 cyklistů (23,1 %), 7 řidičů osobních automobilů (17,9 %), 7 řidičů motocyklů (17,9 %) a 2 řidiči nákladních automobilů (5,1 %). Většina těchto tragických nehod (30 případů) se odehrála mimo obec, z toho 12 v nočních hodinách.

Nejvíce zraněných osob u nehod s ujetím viníka bylo evidováno na místních komunikacích (920 případů, tj. 45,1 %), dále pak na krajských silnicích II. (325 případů, tj. 15,9 %) a III. tříd (302 případů, tj. 14,8 %). K 21,7 % zranění došlo v noci. Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu dodává: „Nejčastějším typem nehody, odkud viníci ujíždějí (v 67 % případů), byla srážka se zaparkovaným nebo odstaveným vozidlem. Ačkoliv se 2,1% podíl smrtelných následků může zdát „relativně nízký“, viníci nehod si musí uvědomit, že jejich prvořadou povinností je poskytnout první pomoc účastníkům dopravní nehody. To může v mnoha případech zachránit lidský život nebo alespoň zmírnit následky zranění. Data ukazují, že nejčastěji se u nehod s následky na životě nebo zdraví jedná o střety s chodci, často dětmi, tedy těmi nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu. V uplynulých čtyřech letech bylo při nehodách s ujetím viníka zraněno 204 dětí do 14 let věku.“

Ujetí viníka z místa dopravní nehody je jedním z klíčových ukazatelů Strategie BESIP 2021-2030. V období let 2021-2024 bylo při těchto nehodách usmrceno 39 osob a 91 osob utrpělo těžká zranění. U usmrcených osob byly předpoklady Strategie překročeny o téměř 45 %! Nejvíce smrtelných následků bylo evidováno v Jihomoravském kraji (9 usmrcených osob) a nejvíce těžce zraněných osob (18) v hlavním městě Praze. Plnění Strategie v jednotlivých krajích v daném klíčovém ukazateli (ujetí viníka z místa nehody) je k dispozici na webových stránkách Centra dopravního výzkumu cdv.cz/vizenula.

Česká legislativa na postihy za ujetí od dopravní nehody samozřejmě pamatuje. Od ledna 2024 se za neprodlené nezastavení vozidla či opuštění místa dopravní nehody pětinásobně zvýšily maximální možné pokuty ve správním řízení z 5 000 Kč na 25 000 Kč. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je upraveno v § 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“

Spory mezi spotřebiteli a pojišťovnami řeší už pět let právníci v kanceláři ombudsmanky Aleny Mackové. V rozhovoru říká, co nejčastěji lidem vadí, jaké problémy řeší, jaké šance na odškodnění mají a v čem obě strany nejvíce chybují. Česká asociace pojišťoven založila svou kancelář ombudsmana před pěti lety. Mimo jiné i proto, aby zlepšovala kulturu ve vztahu mezi spotřebiteli a pojišťovnami. A aby nutně všechny spory neeskalovaly u soudu.

Jak se Vám daří spory řešit?

Za pět let naší existence jsme obdrželi zhruba 3700 podnětů. Z toho více než tisíc případů jsme řešili mimosoudním řešením sporů podle zákona o ochraně spotřebitele. Dalších zhruba 2500 podnětů se vyřešilo poradou, vysvětlením. Z té tisícovky mimosoudních řešení skončilo smírně zhruba 40 procent procent případů. Patří sem i situace, kdy sice není uzavřena dohoda, ale spotřebitel akceptuje důvody, proč nemůže být úspěšný, předmět sporu se vyjasnil a spor odstranil.

S čím se na vás veřejnost obrací nejčastěji?

Jde o záležitosti plynoucí ze všech druhů pojištění kromě životního pojištění, které je ve výlučné působnosti Finančního arbitra. Řešíme běžně spory z pojištění osob – to je především pojištění pro případ úrazu, nemoci, invalidity, pracovní neschopnosti a podobně. A samozřejmě také spory z pojištění majetku – například staveb, domácností, aut. Zabýváme se i pojištěním odpovědnosti (zaměstnance nebo občana) a pojištěním právní ochrany nebo cestovním pojištěním.

Z těchto oblastí vznikají nejrůznější typy sporů, dominují ale výrazně spory u likvidací pojistných událostí. Jde o spory o pojistné plnění, jeho neposkytnutí či snížení. Co do četnosti následují s výrazným odstupem spory ve věci správy pojištění, které se týkají například změny podmínek pojištění (například rozsahu), změny výše pojistného, nebo placení pojistného. Zajímavý je také trend nárůstu sporů o trvání nebo dobu zániku pojištění, které začínají dominovat nad spory ohledně správy pojištění.

Co si pod tím mám představit?

Situaci, kdy nastane škodná událost, požadujete pojistné plnění, ale pojišťovna vám oznámí, že plnit nebude, protože pojištění zaniklo. Vy jste překvapená a tvrdíte, že vás pojišťovna o zániku pojištění neinformovala. Důvody a proces zániku pojištění je přitom přesně upraven v občanském zákoníku.

Pojištění může zaniknout na základě výpovědi, odstoupením od pojistné smlouvy nebo marným uplynutím lhůty k úhradě dlužného pojistného (pojišťovna musí na dluh dvakrát písemně upozornit a pak po uplynutí stanovené doby může pojištění zrušit – poznámka redakce). Možným vysvětlením nárůstu těchto sporů může být i důsledek změny priorit lidí v době covidové a postcovidové, kdy řešili existenční otázky a nepovažovali upomínky z pojišťovny za důležité.

Jsou případy, které vás i po pěti letech práce překvapí?

Spíše než překvapí, bych asi řekla, že zasáhnou. Jsou to smutné případy, většinou se týkají zdraví, kdy pojišťovna nevyplatí pojistné plnění, protože například nemoc nebo úraz je důsledkem chronických problémů, kterými pojištěný trpěl již před počátkem pojištění, nebo se jedná o případy, které jsou z pojištění vyloučeny. Nebo bylo třeba si k základnímu pojištění sjednat i připojištění. Ale může být sporné, zda o takový případ jde, nebo ne.

Naše kancelář neposuzuje konkrétní otázky zdravotního stavu, jsme právníci, ale snažíme se stranám pomoci najít shodu, jak takový spor vyjasnit. Například dohodou o tom, kdo zdravotní stav odborně zhodnotí a jak se strany podělí o náklady takového postupu, a také o tom, že strany budou odborný závěr respektovat.

Například v loňském roce se nám takto podařilo dosáhnout pro spotřebitele plnění z pojištění invalidity ve výši více než dva a půl milionu korun. Pokud by se spor přesunul k soudu, měřila by se doba jeho řešení pravděpodobně na roky. My jsme to zvládli do maximálně možných 180 dnů. Běžně ale stížnosti vyřešíme do 90 dnů.

V jaké fázi sporu s pojišťovnou se na vás můžu obrátit?

Na kancelář ombudsmana se lidé mohou obrátit ve chvíli, kdy se se svou záležitostí obrátili na pojišťovnu, ta nevyřídila záležitost podle jejich představ. Spotřebitel následně podá stížnost (může ji nazvat jakkoli, třeba jako odvolání nebo reklamaci). A pojišťovna odpoví opět negativně nebo třeba neodpoví vůbec. V té chvíli se může obrátit na nás. Jen připomínám, že to musí být nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil své právo, tedy podal stížnost u pojišťovny poprvé.

Jak vás mohu kontaktovat?

Komunikujeme s klienty všemi způsoby – telefonicky, e-mailem, osobně, poštou, datovou schránkou. Pokud nám zavoláte, rádi vysvětlíme všechny podrobnosti o obsahu návrhu na mimosoudní řešení sporu. Návrh musí být mimo jiné musí podepsán vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem, nebo odeslán datovou zprávou. Je to poměrně přísné, ale je třeba si uvědomit, že zahájením mimosoudního řešení sporu získává spotřebitel čas pro dosažení dohody, protože se zastaví běh promlčecí lhůty.

My pak provedeme právní analýzu smluvní dokumentace, dosavadní komunikace mezi stranami a vybízíme ke smírnému řešení.

Jaký je váš postup?

Kontaktujeme pojišťovnu, že se na nás obrátil spotřebitel a že vyzýváme k návrhu smírného řešení. A pojišťovna například odpoví, že nemůže nic nabídnout, protože důvody svého postoje považuje za opodstatněné. Pokud shledáme naší analýzou důvody pro přehodnocení jejího postoje, snažíme se pojišťovnu přesvědčit o správnosti našich závěrů. Vedeme spory o částky od desítek korun po milionové. Je-li klient nespokojen s výsledkem mimosoudního řešení, může pochopitelně uplatnit své nároky u soudu. To se však děje jen v minimálním počtu případů.

Platím něco za vaší pomoc, analýzu?

Pro spotřebitele je mimosoudní řešení sporů bezplatné. Pokud by však chtěl být zastoupený advokátem, jeho odměnu nese ze svého.

V čem lidé nejvíce chybují, že pak vznikají rozepře ohledně pojistného plnění?

Spotřebitelé bohužel často nevhodně volí typ nebo rozsah pojištění, a to proto, že se těžko orientují v nabídce pojistných produktů, která je velmi široká a pestrá. Proto apelujeme, aby každý, kdo si pojištění sjednává, byl mimořádně pečlivý, pozorně si podepisované texty přečetl, zjistil, na co se pojištění vztahuje, které případy jsou z pojištění vyloučeny a jaká připojištění je možné si sjednat. A také odpovídal pravdivě na dotazy pojišťovny nebo zprostředkovatele pojištění.

Pojištěním si lidé chtějí zajistit klid. Jistotu, že když je potká nenadálá nepříjemnost, budou mít pojišťovnu po boku. Proto je dobré při sjednávání pojistky hodně předvídat. A mám-li pojištění už sjednáno, pravidelně jej kontrolovat, zda odpovídá situaci, ve které aktuálně jsem, zda se nezměnilo něco podstatného.

Jako příklad mohu zmínit problém podpojištěných staveb. Před lety jste si například koupila dům za dva miliony, dnes má cenu osmi milionů. Není-li pojištění upraveno a neodráží-li pojistná částka hodnotu pojištěného majetku, může pojišťovna plnění v případě pojistné události ještě snížit a vy dostanete méně než dva miliony.

Pojišťujeme si to nejcennější, co máme – zdraví a klíčové hodnoty svého majetku. Proto je potřeba si na tyto záležitosti udělat adekvátní čas.

A když už pojištění mám a stane se mi škodná událost?

Je důležité škodnou událost co nejrychleji oznámit, důkladně vše zdokumentovat, komunikovat od začátku s pojišťovnou, vyjasnit si, co bude přesně potřeba doložit a jak dále postupovat. Vím, že pod tíhou třeba živelní pohromy máme obvykle jiné priority. Ale je třeba současně myslet i na tyto věci.

A v čem chybují pojišťovny?

Běžně analyzujeme pojistné podmínky různých pojišťoven, a někdy je hodnotíme jako formalistické a příliš zatěžující, a to nad míru běžného života. Také se spotřebiteli komunikují někdy velmi formálně, například takzvaný likvidační dopis jen odkazuje na ustanovení pojistných podmínek a podrobně spotřebiteli není vysvětleno proč a v čem konkrétně dopadá na jeho případ.

Odhalujeme řadu komunikačních chyb například při zajišťování asistenční pomoci. Pochybení shledáváme také při zjišťování pojistného zájmu, tedy při vyjasňování předmětu a rozsahu pojištění při jeho sjednávání. Tyto problémy pak reportujeme České asociaci pojišťoven, projednávají se i na jednání platformy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Co by podle vás měly pojišťovny změnit ve vztahu s klienty?

Rozhodně oblast komunikace, a to v mnoha ohledech. Jak při sjednávaní pojištění, tak například při změnách nebo zániku smluv anebo při šetření pojistných událostí. Pojišťovny jsou většinou velké instituce, komunikují s mnoha klienty, a proto jejich komunikace působí neosobně. Ale pro spotřebitele je frustrující, když v tíživé situaci dostane formalizovanou typizovanou negativní odpověď a není v ní ani žádný návod, jak situaci řešit. Je to dáno i přeregulací, protože právní řád ukládá pojišťovnám řadu informačních povinností. Ale i v takovém systému každý přirozeně očekává pochopení, srozumitelnost a nápomocný přístup.

Jaký je podle vás pojistný trh v Česku?

Náš pojistný trh je, pokud jde o mimosoudní řešení sporů, relativně kultivovaný. Až na jednu výjimku nemáme pojišťovnu, která by s námi nekomunikovala. Komunikace s námi jim určitě není příjemná, přesto je profesionální a se vzájemným respektem.

Likvidátoři pojišťoven jsou taky lidi, jsou omylní. Pokud pojistnou událost vyhodnotí špatně, nemusíte přistoupit na návrh plnění, který Vám předloží. Řada lidí bude řešit s pojišťovnou proplacení škod na majetku poškozeném povodněmi. V této souvislosti je namístě připomenout, že není Vaší povinností přijmout první návrh likvidátora, který vyčíslil pojistné, pokud s ním z nějakého důvodu nesouhlasíte.

Vede mě k tomu osobní zkušenost. Před časem nás totiž vytopili sousedi, kteří bydlí v bytě nad námi. Škody jsem pečlivě nafotila a hned jsme začali s úklidem, abychom zabránili vzniku dalších škod (například poškození podlahy a dalšího zařízení). Tak, jak obecně vždy pojišťovny radí. Protože nejhorší byla situace v předsíni, byli jsme nuceni zbourat sádrokartonový podhled, ze kterého tekla voda. Zaprvé proto, abychom zkontrolovali kabely, které byly podhledem vedené, a světla, z nichž některá přestala fungovat, a dále proto, aby zdi v předsíni mohly vysychat.

Když nás navštívil likvidátor, potvrdil, že poškozenou malbu nahradí. Podhled ale do plnění zahrnout nechtěl s tím, že zdi mohly vysychat pomocí několika málo děr, které byly v podhledu od bodových světel. A právě tady se láme chleba. Pokud bych se v tento moment neozvala, platili bychom si podhled ze svého, i když argument likvidátora byl absurdní. Zdi v podhledu by neměly šanci touto cestou v dohledné době řádně vyschnout a hrozilo, že se v bytě rozšíří plíseň. Až když jsem poukázala na hrozící zdravotní rizika a fakt, že v bytě žije i malé dítě, likvidátor změnil názor a do plnění zahrnul i náklady na obnovu podhledu. Kdybych se tehdy bála otevřít pusu, dostali bychom o několik tisíc nižší plnění a podhled si platili sami.

Pojišťovna chce plnit jen to nezbytné, zdravotní rizika si ale na triko nevezme

Z povahy věci je jasné, že zrovna pojišťovna vás přeplácet nebude. Navíc – podobně jako třeba na úřadech – platí i zde, že výsledek jednání jednoduše ovlivňuje to, na koho konkrétně narazíte.

Systém stojí na tom, že likvidátoři jsou motivováni krátit. Za tzv. úspory jsou odměňováni, ať už přímo (nějakým procentem dle výše krácení), nebo nepřímo,  (pokud vykazují podprůměrné úspory, odráží se to na odměnách nebo šanci na zvýšení platu),” podělil se o své zkušenosti z dob, kdy byl na pozici likvidátora.

I podle zkušeností dalšího bývalého likvidátora je zde obecně snaha nepřiznávat zbytečně moc. Spíš uznat jen to nezbytné, a až teprve když se odvoláte se daná pojistná událost řeší dál. Žádná pojišťovna ale podle něj zase nebude kvůli pár korunám riskovat, že ji někdo bude popotahovat za nedostatečně vyhodnocená zdravotní rizika.

Llikvidátor by měl brát v úvahu hrozící zdravotní rizika při likvidaci pojistné události. Pokud existuje riziko, že by škoda mohla způsobit další problémy, jako je například rozšíření plísně, která by mohla ohrozit zdraví, je důležité, aby byla přijata opatření k rychlé sanaci škody. Podle obecných zásad pojišťovnictví by likvidátor měl jednat v souladu s pojistnou smlouvou a zákonnými předpisy. Pokud jsou dodatečné náklady na sanaci škody oprávněné a přiměřené, měly by být zahrnuty do pojistného plnění.

Když nesouhlasíte s likvidátorem

Nejjednodušší je podle něj, když se událost řeší formou úhrady faktury, například za opravu auta či nemovitosti nebo jejího vybavení (ideálně se smluvním partnerem pojišťovny – pozn. red.). Třenice mohou vznikat spíš v případě, že jsou pojistné události řešeny ve formě rozpočtu nebo při totální škodě. Někdy ale jen stačí věci lépe vykomunikovat.

Pojišťovna vypočte náklady na náhradu škody, a pokud pojištěný nesouhlasí, stačí poslat přesnější specifikaci pojištěné věci. Např. pojištěný nesdělil, že zničené vozidlo mělo speciální výbavu, a ta tak nebyla v obvyklé ceně vozidla zohledněna. Podobně u pojištění movitého a nemovitého majetku – dodat, proč vypočtená částka nestačí pro opravu či nákup nové věci. Toto vše je součástí likvidace a jde prakticky o dodávání podkladů pojišťovně, aby mohla správně určit výši škody, že teprve v okamžiku, kdy je škoda uzavřena, je stanovena finální částka a vy s ní nesouhlasíte, existuje přesně daný další postup.

V této situaci byste podle něj měli zaslat stížnost (odvolání) na nesprávně vypočtenou částku, vysvětlit důvody a přiložit důkazy, které vaše tvrzení podporují. Pojišťovny mají nastavený proces pro řešení stížnosti. Všechny stížnosti evidují, vyhodnocují, a dokonce pravidelně zasílají report o stížnostech České národní bance.

Co když jste se nechali udolat?

Argumentace s likvidátorem nemusí být jednoduchá. Přece jen v tom umí chodit lépe než vy a své převahy se proti vám může snažit využít. “Klient se může odvolat. Bez odborné pomoci se ale pohybuje v tzv. šedé zóně pojištění. Nedokáže si sám správně spočítat, na co má nárok. Příkladem jsou rozdíly v ocenění vozidel nebo nemovitostí. Likvidátor pracující pro pojišťovnu nemá motivaci určovat výši škody ke prospěchu klienta. Totéž platí v životním pojištění, často je potřeba odborně argumentovat, proč musí dojít k realizaci opravy způsobem, který žádá klient.

Pokud za sebou nemáte subjekt, který by řešil pojistnou událost za vás a v argumentaci si mohl pomoci např. názorem odborníka ze stavebnictví nebo znalce, může se stát, že svou argumentační bitvu nevyhrajete.

V případě, že pak dojde na vaše slova, praxe potvrdí, že likvidátor situaci vyhodnotil špatně a vy v souvislosti s původní škodou musíte řešit i další (například právě rozšíření plísně), ani v tomto bodě nemusí být situace ztracená.

Základem je pořizovat průběžně fotodokumentaci, abyste měli o rozsahu poškození důkazy.

Pokud došlo k rozšíření rozsahu vzniklé škody, kontaktujte v rámci původní škodní události znovu vaši pojišťovnu, poukažte na chybné vyhodnocení likvidátora a poskytněte důkazy, které podporují nárok na dodatečné pojistné plnění. Pokud si nejste jisti, jak postupovat, může být užitečné konzultovat situaci s právníkem nebo odborníkem na pojištění, který může poskytnout konkrétní rady a pomoc.

Kdy musíte k dopravní nehodě volat policii a kdy ne? Co všechno musíte pojišťovně dát, aby nebyl problém s pojistným plněním? Jak správně postupovat při dopravní nehodě, byť jen drobné, abyste se nedostali do problému při řešení pojistné události s pojišťovnou? Vezmeme to hned od prvního okamžiku dopravní nehody. Pozor, ke střetu vozidel ani nemusí dojít, třeba v případě nehody auta a motocyklu. Stačí, když vjedete se svým vozem do cesty motorce, která měla přednost a jejíž řidič nezvládne řízení ve snaze se Vám vyhnout, a ocitne se na zemi. Přestože se Vašemu vozu nic nestalo, i tak jste účastníkem dopravní nehody a navrch i jejím viníkem.

Tedy poté, co dojde ke kolizi, učiňte následující kroky:

• zapněte výstražná světla,
• prověřte zdravotní stav zúčastněných, jestli nikdo není zraněn, a pokud ano, ihned zavolejte záchranku. I zranění, která se zdají na první pohled lehká, mohou vyvolat závažné zdravotní komplikace.
• umístěte trojúhelník,
• pokud se nehoda stala mimo obec, máte povinnost si před vystoupením z vozu obléct reflexní vestu.

Kdy je nutné volat k nehodě policii

Pojišťovna po vás bude chtít policejní protokol v následujících případech:

• Při nehodě byl někdo zraněn nebo usmrcen,
• hmotná škoda na některém z vozidel je zřejmě vyšší než 100 tisíc Kč, a to včetně věcí, které máte v kabině nebo v zavazadlovém prostoru vozu,
• dojde k hmotné škodě na majetku 3. osoby (níže si vysvětlíme),
• došlo k úniku provozních kapalin,
• srazili jste zvíře,
• máte podezření u druhého účastníka nehody, že je pod vlivem alkoholu nebo omamných látek,
• účastník nehody u sebe nemá řidičský průkaz nebo od nehody ujel,
• není ve vašich silách obnovit silniční provoz – poškozená auta nezvládnete sami odstranit z komunikace a tvoří se kolony.

Policisty také volejte v případě, kdy se nedokážete s ostatními účastníky nehody dohodnout na tom, kdo ji zavinil a v jaké míře. Důkazní břemeno totiž vždy leží na straně poškozeného, a pokud chcete žádat peníze od jeho pojišťovny, budete muset jeho zavinění dokázat. Stejně tak se bez policistů neobejdete, pokud vám auto poničí vandal, nebo ho někdo vykrade – v tomto případě tedy nejde o nehodu, ale úmyslný trestný čin.

Majetkem 3. osoby je myšleno vše, co nepatří vám ani druhému účastníkovi nehody, ale někomu dalšímu. Jsou to například poškozené dopravní značky, silniční svodidla, zábradlí mostu – tedy součást či příslušenství pozemní komunikace, nemovitosti a vedlejší stavby (“tys prej naboural tomu Pražákovi plot”), ale také služební nebo půjčené vozidlo, případně vozidlo na leasing. Policii musíte přivolat i v případě, kdy je škoda na majetku 3. osoby očividně nízká a nepřekračuje limit 100 tis. Kč.

V případě škody na služebním nebo půjčeném voze, případně voze na leasing policii volat nemusíte.

Kdy nehodu vyřešíte i bez policie

Z logiky výše uvedeného vyplývá, že sami a bez policie si poradíte, když jde o lehkou dopravní nehodu bez škody přesahující 100 tisíc Kč a bez zranění, kdy se dokážete s protistranou domluvit na sepsání záznamu o dopravní nehodě a o nahlášení události na příslušnou pojišťovnu.

Jak postupovat při zdokumentování dopravní nehody pro pojišťovnu

Jakmile je prostor nehody zabezpečený, o případné zraněné je postaráno a policie je na cestě, začněte pořizovat fotografie nehody. Postavení vozidel, místo nehody jako celek z několika úhlů a také detaily poškozených částí vozu. Nezapomeňte vyfotit také související dopravní značky a semafory. Pokud přivoláte policii, pojišťovna si od ní fotografie určitě vyžádá, ale měli byste mít i své vlastní. V případě nehody bez příjezdu policie se bez nich neobejdete.

Lidé dnes s mobilem často vstávají i usínají, ale když dojde byť i k drobné nehodě, pod vlivem stresu je nenapadne udělat si mobilem pár fotek. Auto místo toho rychle odstaví, aby nebránilo provozu. Pojišťovna pak má při posuzování, kdo nehodu zavinil, ztíženou pozici. Vždy tedy u drobných nehod, kde se nikdo nezranil, nejprve z několika stran nafoťte postavení obou aut, až pak auto odstavte – pokud není potřeba vyčkat na příjezd policie a neohrožujete tím zdraví a bezpečnost sebe nebo ostatních. Velkou výhodu mají samozřejmě auta s kamerou.

Několik fotek z místa vzniku události pořiďte i v případě, že si škodu způsobíte sami, třeba tím, že ho odřete při výjezdu z parkovacího stání.

Vyplňte záznam o nehodě

Stejně jako reflexní vestu a lékárničku byste v autě měli mít uložený Evropský záznam o dopravní nehodě. V případě, že k nehodě nevoláte policii, tento záznam vyplníte a předáte pojišťovně.

• V záznamu zaškrtejte jednotlivé body a vyplňte textové i nákresové části.
• Nezapomeňte se podepsat. Na podpisy řidičů se často zapomíná, ale bez nich je vám záznam k ničemu.
• Pokud jeden z řidičů přiznává vinu, musíte to do záznamu výslovně uvést.
• Zároveň v žádném případě nepodepisujte v záznamu nic, čemu byste nerozuměli nebo s čím byste nesouhlasili.

Pokud je u nehody policie, pak záznam vyplňovat nemusíte, policie vám ho vystaví a vy ho jen pojišťovně předáte.

Nahlaste škodu pojišťovně

Ať už jste viník, nebo poškozený, v obou případech co nejdříve nahlaste škodu pojišťovně viníka. Můžete do pojišťovny zavolat, ale jednodušší je nahlásit škodu online přes webové stránky. Škoda způsobená poškozenému půjde z povinného ručení viníka. Škoda, kterou viník nehody způsobil na svém vlastním vozidle, půjde z jeho havarijního pojištění, pokud ho má sjednané.

• Pokud jste poškozený, při online nahlášení události zadáte variantu, že pojištění nahlašuje poškozený, vyplníte své údaje a pak také číslo pojistné smlouvy, které nejrychleji zjistíte v zelené kartě viníka nehody.

• Pokud jste viník nehody, uvedete, že škodu hlásí pojištěný, a dále pokračujete stejně.

Do online zóny také vložíte naskenovaný záznam o nehodě, fotografie a případně další dokumenty. Jako poškozený sem později vložíte faktury za opravu vozu a za další náklady, které vám s autonehodou vznikly. Pojišťovna bude komunikovat s oběma účastníky nehody a od každého si vyžádá to, co bude potřebovat.

Poškození vozu vandalem nebo zlodějem a zvěří

Při úmyslném poškození auta cizí osobou vždy volejte policii, a to i v případě, kdyby škoda byla jen drobná. Pojišťovna má totiž možnost škodu v jakékoliv výši následně po viníkovi vymáhat, a k tomu potřebuje dokumentaci od policie. Pokud policie pachatele odhalí, bude po něm pojišťovna vymáhat peníze, které vám vyplatila. Pojištění můžete uplatnit pouze v případě, že máte sjednané havarijní pojištění (allrisk), nebo alespoň připojištění vandalismu a krádeže.

Policejní protokol budete potřebovat i v případě, kdy jste srazili zvíře. Samotné fotografie poškozeného vozu pro nahlášení pojistné události nestačí. Zdokumentování případu policií je nutné, aby vám pojišťovna vyplatila plnění z havarijního pojištění, případně z připojištění srážky se zvířetem. Bez policejního protokolu by mohlo být plnění ze strany vaší pojišťovny problematické.

Co znamená pojem „sekundární oběť“ havárie nebo zločinu a kdo jí je? Za jakých okolností mají tito lidé, kteří jsou úzce spjati s hlavní, primární obětí, nárok na odškodnění? Občanský zákoník oproti předešlé právní úpravě (zrušenému občanskému zákoníku) s účinností od 1. ledna 2014 rozšířil okruh případů, ve kterých mají právo na odškodnění tzv. sekundární (česky: druhotné) oběti, o kategorii zvlášť závažného ublížení na zdraví.

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní je škůdce, tedy pachatel trestného činu, viník dopravní nehody, povinen odškodnit duševní útrapy manželovi, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou, která plně vyvažuje jejich utrpení (ust. § 2959 občanského zákoníku). V případě zaviněné dopravní nehody může náhradu poskytnout pojišťovna, u níž má viník sjednáno pojištění z odpovědnosti provozu vozidla čili tzv. povinné ručení apod. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Proč jsou odškodňováni i rodinní příslušníci poškozeného

Vychází se z předpokladu, že významný zásah do zdraví samotného poškozeného může ve svém důsledku podstatným způsobem zasáhnout i do rodinného života jeho nejbližšího okolí a tím vést též ke vzniku nemajetkové újmy u těchto osob. Zákonem použité slovní spojení „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ není v právním předpise blíže definováno, jedná se proto tzv. o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, jejíž podmínky musí soud posoudit v každém jednotlivém případě, kdy projednává spor o odškodnění, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.

Soudní výklad je ustálen v tom, že východiskem při výkladu výše uvedeného paragrafu je zejména závažnost následků primární oběti. Podřadit sem lze zpravidla ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména komatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tj. následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity.

Jedná se pak o duševní útrapy, jako jsou smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach, spojené s vědomím, že tato osoba (primární poškozený) byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Nikoliv smrtelná újma musí být svou závažností zásadně srovnatelná s usmrcením blízké osoby.

I když blízkého se zlomenou nohou litujete, nemáte ještě nárok na odškodnění za spoluutrpení

Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít dále i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší.

V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou.

Nárok na odškodnění nezakládají jen zranění připomínající smrt, jako třeba vegetativní stavy

Ve sporu o takové odškodnění sekundárních obětí, kterou řešil český Nejvyšší soud pod spis. zn. 25 Cdo 3539/2022, namítala žalovaná pojišťovna (viníka nehody), že zvlášť závažnou újmou na zdraví ve smyslu ust. § 2959 o. z. se rozumí pouze stavy odpovídající svojí závažností úmrtí osoby, že takový stav představuje jen jednu z množin případů, na které předmětné ustanovení občanského zákoníku dopadá.

Pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu tohoto ustanovení však lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy ho jeho velmi těžké zranění výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším.

Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené tomto paragrafu je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka. Nejvyšší soud to už dříve vyložil v jiných rozsudcích, a to 25 Cdo 1887/2021 ze dne 17. 2. 2022 a 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018.

Míra poranění v posuzovaném případě

Nejvyšší soud v případě projednávání prvního zmíněného rozsudku (25 Cdo 3539/2022) zjistil, že velmi poraněná žena utrpěla zranění spočívající především v kompresní zlomenině těla dvanáctého hrudního a prvního bederního obratle a roztříštěné zlomenině druhého a čtvrtého bederního obratle, což si vyžádalo několik po sobě jdoucích operací a rozsáhlou a časově náročnou rehabilitaci.

Stav po fraktuře čtyř obratlů lze nepochybně označit za velmi těžké zranění páteře, které po dlouhou dobu zasáhlo do rodinných poměrů všech žalobců. Žena až na výjimky strávila dobu více než dva a čtvrt roku v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, tedy odloučena od členů rodiny, a i po ukončení léčení má celou řadu trvalých omezení, která sice již nemají povahu ztráty sebeobsluhy, avšak významně mění dosavadní způsob rodinného soužití.

“Zejména u nezletilých dětí není důvodu pochybovat, že takováto ztráta denního osobního kontaktu s matkou po dobu léčení a podstatná trvalá změna matčina zapojení do dalších rodinných aktivit zejména v oblasti sportu a volného času představuje citelný zásah do jejich práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů,” zhodnotil Nejvyšší soud.

Proč rodina uspěla s požadavkem na odškodnění

Odvíjí-li se náhrada garantovaná ust. § 2959 o. z. především právě od zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, pak popsané poranění páteře spojené s více než dvouletou prakticky nepřetržitou absencí poškozené doma následovanou dalšími trvalými omezeními, pak je správná kvalifikace jako zvlášť závažné ublížení na zdraví zakládající jejím rodinným příslušníkům nárok na peněžitou náhradu.

V důsledku dlouhodobého odloučení poškozené od členů rodiny bylo citelně zasaženo do rodinného života jejích nejbližších příbuzných, kteří s ní sdíleli domácnost a kteří se tomuto stavu museli přizpůsobit, a to jistě nad rámec toho, co lze označit za běžnou rodinnou solidaritu, na kterou poukazovala žalovaná pojišťovna. Tento zásah má navíc trvalý charakter, když řadu dosud běžně vykonávaných aktivit už primární poškozená nebude schopná provozovat vůbec nebo jen v podstatně zúženém rozsahu, čímž je společný život celé rodiny též ztížen.

Nejvyšší soud tedy přijal hodnocení nižšího soudu, že zranění primární poškozené právě v důsledku svých delší dobu trvajících následků zároveň představovalo citelný zásah do osobnostní sféry žalobců.

Rozmohl se nám tu takový nešvar: Mrtví a zranění mají větší cenu než živí a zdraví

S hodnocením Nejvyššího soudu v daném případě se ztotožňuji, jde o moudré rozhodnutí ve věci oprávněných požadavků, přesto si neodpustím kritickou poznámku k problematice obecně. Nemusí jít hned o tak křiklavý případ, kdy chce v kauze, kterou aktuálně Nejvyšší soud řeší (ale nebudu ji zde uvádět, jen ji obecně zmiňuji), rodina odškodnění za smrt narkomanky od člověka, který jen z nedbalosti zavinil její smrt (došlo ke zneužití jím jako pacienta užívaných léčiv). Téměř se o její problémy nezajímali, nepomáhali jí, nepodporovali ji třeba v odvykací léčbě, ale peníze za její smrt by chtěli.

Někomu jde jen o peníze

Jsou jiné případy, kdy se soudy nedokážou postavit nehorázným požadavkům příbuzných, kteří prostě chtějí z nešťastné události jen vytřískat peníze. Asi i soudci si říkají, že pojišťovny mají peněz dost. Možná mají, jejich rozpočet to unese, ale mělo by jít i o mravní principy.

Nebo další podobný případ, pochopím, že za chybu nemocnice, která vyústila ve smrt jen několik hodin žijícího miminka (i když to nebylo skutkově i z hlediska zavinění zcela jednoznačné), musela být patřičně vysokou částkou odškodněna matka a otec, ale nesouhlasím s milionovými požadavky dalších příbuzných (opět nebudeme případ blíže specifikovat). Vždyť nejspíš to miminko ani v životě neviděli, možná se na něj opravdu těšili, ale nikdy ho nezažili, nikdy ho neviděli ani se smát, ani plakat. Jejich újma proto nemohla být tak velká, aby byla vyčíslena požadovanými částkami. A že se přihlásilo hodně příbuzných o nemalé peníze.

Přijde mi, nechť čtenář laskavě omluví drsnou upřímnost autora článku (proto není třeba diplomatem, ale právníkem), že v některých případech se prostě lidi z utrpení a bolesti bližního, ačkoliv ve skutečnosti na nich účastni nejsou, snaží jen těžit, doslova vytřískat peníze, které by za celý život ani nedokázali vydělat, natož dokonce naspořit.

Opravdu si nemyslím, že si širší rodina má za smrt nebo zranění bližního postavit či koupit dům. Ale jsou tu samozřejmě mnohé důvodné případy nároku na odškodnění spolutrpících obětí, protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Snad jsme jim trochu osvětlili, na jaké odškodnění, které může zmírnit jejich smutek, mají nárok.

Když člena Vaší rodiny usmrtili nebo mu vážně ublížili na zdraví, máte nárok na peněžité odškodnění. Dokonce můžete zdědit dosud nevyplacené peníze, které měl za svůj smutek dostat ten, po němž dědíte. Podle § 2959 občanského zákoníku (o. z.) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Toto právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením nebo poškozením zdraví osoby blízké je právem ryze osobního charakteru. Proto také podle předchozí právní úpravy – zrušeného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2014, bezvýjimečně smrtí věřitele, tedy toho, kdo měl na odškodnění nárok, zanikalo. 

Jak to bylo dříve?

Za škodu usmrcením náleželo pozůstalým jednorázové odškodnění, a to

• a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,
• b) každému dítěti 240 000 Kč,
• c) každému rodiči 240 000 Kč,
• d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
• e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
• f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.

Všimněte si, že šlo o paušální částky jasně určené zákonem, že odškodnění se vyplácelo jen při usmrcení poškozeného, ne při poškození zdraví – to jsou rozdíly oproti současnosti. A též toho, že je poněkud paradoxní, že cenu lidského života určuje počet rodinných příslušníků.

Nemělo by tomu být třeba tak, že by se vyplácela určitá celková částka a ta se dělila mezi pozůstalé bez ohledu na jejich počet? Neříkám, že tomu tak má nutně být, je to otázka do diskuse. A má vůbec život každého člověka stejnou cenu? Jestli ne, má ji opravdu zvyšovat počet jeho příbuzných?

Jak už jsme uvedli, nyní podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Právní úprava tedy opustila předepisování paušálních částek, vše se posuzuje individuálně. Dostanete to, co vysoudíte. Je zjevné, že zřejmě čím větší smutek projevíte, nebo třeba i jen sehrajete před soudem nebo znalcem a čím lepšího právníka mít budete, tím více peněz vám bude náležet.

Je to jako s bolestným

A teď trochu paragrafů pro ty, kdož chtějí znát podrobnosti a formality: I podle stávající právní úpravy se jedná o právo úzce spjaté s osobou věřitele, které zásadně podle § 2009 odst. 2 o. z. zaniká jeho smrtí (nynější úprava již ovšem neobsahuje dovětek, že smrtí zanikají práva na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, jak výslovně stanovil § 579 odst. 2 zrušeného občanského zákoníku); zákon může stanovit výjimky, kdy uvedený následek nenastane a předmětné právo bude na právní nástupce věřitele přecházet.

Takovou výjimku zakládá § 1475 odst. 2 o. z., v němž je nově pozůstalost vymezena tak, že tvoří celé jmění zůstavitele kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Podle § 1475 odst. 2 o. z. spadají do pozůstalosti i subjektivní práva a povinnosti zakládající se pouze na osobních poměrech zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo jako pohledávka uplatněny tak, že to vede k určení nebo uspokojení nároku zásahem veřejné moci. Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována. Tak rozhodl Nejvyšší soud v usnesení z dubna roku 2017 (spis. zn. 25 Cdo 3556/2016) o dědění nároků na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

Jsou duševní útrapy přenosné?

Uplatnil-li tedy poškozený za svého života u soudu nárok na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením svého syna, jako tomu bylo v případě projednávaném Nejvyšším soudem (spis. zn. 25 Cdo 293/2018), tvoří takto uplatněné právo po jeho smrti součást pozůstalosti, a tedy i předmět dědění, a přechází na jeho dědice bez ohledu na to, zda oni sami jako osoby blízké usmrcenému měli či uplatnili nárok na jednorázovou náhradu.

V Nejvyšším soudem projednávaném případě – s všeobecným (judikaturním) významem – šlo o to, že otec syna, který zemřel při dopravní autonehodě, se domáhal zaplacení částky 950 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené usmrcením syna. Jenže než si peníze stihl vysoudit, zemřel. Hrálo se pak o to, zda se těchto peněz mohou domáhat dědici zesnulého otce, zda mohou pokračovat v jím zahájeném řízení, anebo ne.

Soud prvního stupně i soud odvolací jejich požadavek zamítly s tím, že právo na náhradu újmy na přirozených právech člověka je právem osobnostním, které se váže výlučně na osobu poškozeného. Pokud se toto právo rozhodl uplatnit pouze zesnulý otec a neuplatnili je matka a bratr zemřelého při autonehodě, pak jde o právo, které smrtí otce zaniklo a na jeho právní nástupce (dědice) nepřešlo.

Odvolací soud připomenul, že oba dědicové – bratr a matka zemřelého při autonehodě – jsou samostatně aktivně legitimováni k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy z téhož důvodu jako zesnulý otec, nemohou však vstoupit do jím zahájeného řízení a vystupovat v něm jako jeho právní nástupci.

I když nežalovali, peníze za utrpení dostanou

Ale už jsme prozradili, že Nejvyšší soud ČR měl jiný názor, že jim právo na dědictví odškodnění, které mělo náležet jen otci, přiznal, a tak zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího.

Nejvyšší soud se vypořádal i s námitkou, resp. protiargumentem, že sami dědici i přes příbuzenský poměr svůj možný nárok na odčinění duševních útrap neuplatnili. Podle soudu je věcí každého poškozeného, zda nárok na náhradu újmy uplatní u soudu, případně v jakém rozsahu. Nevyužije-li tohoto oprávnění, nevyplývá z žádného ustanovení zákona, že by tím bylo limitováno jeho právo nabýt děděním nároky, které na něj přešly ze zůstavitele, byť by šlo o nároky stejné povahy a vyvolané toutéž škodní událostí.

Zajímavé by tedy bylo v tomto kontextu stanovisko soudu v případě, že by svůj nárok na odčinění duševních útrap způsobených smrtí člena rodiny uplatnili jak dědici, tak zůstavitel. Měli by dědici být odškodněni za duševní útrapy dvakrát?

Ostatně můžeme se znovu rovněž ptát, zda se to s osobnostními právy, jejich ochranou a náhradou za jejich porušení v penězích poněkud nepřehání. Opravdu je nutné všechno poměřovat penězi a sporům o odškodnění dát volný prostor bez limitů?

Každou zimní sezónu vyráží tisíce českých lyžařů na zahraniční sjezdovky. I přes veškerou opatrnost však může dojít ke zranění, které se v cizí zemi může snadno stát vstupenkou do nepříjemných situací. Jazyková bariéra, neznalost místních pravidel a stres po úrazu často otevírají dveře tzv. „lovcům nehod“. Ti se zaměřují na zraněné turisty a jejich praktiky mohou zahrnovat neadekvátní zdravotní péči, ale také zbytečně vynaložené finanční náklady.

ČAAS opakovaně upozorňuje na nebezpečný trend tzv. „lovců nehod“ ve vyhlášených lyžařských střediscích zejména v Itálii a Rakousku. Ti často pracují pro soukromé kliniky ve střediscích, které zraněným účtují přemrštěné částky za poskytnutou péči, provádějí zbytečné zdravotní zákroky nebo trvají na hospitalizaci, i když není nezbytná. Mezi nejrizikovější takové zákroky patří unáhlené operace pohybového ústrojí, které bývají prováděny narychlo a mohou vést k trvalým zdravotním následkům.

Podle České asociace asistenčních společností (ČAAS) je ochrana jednoduchá: mít sjednané kvalitní cestovní pojištění a v případě problémů se neprodleně obrátit na asistenční společnost své pojišťovny. Ta zajistí prostřednictvím svých smluvních partnerů v místě nehody vše, od akutního ošetření, přes hospitalizaci, finanční garanci nemocnici za poskytnutou péči, až po repatriaci zpět do České republiky. V případě právních komplikací poskytne lyžařům i potřebnou právní pomoc. Během loňské zimy asistenční společnosti pomohly v Evropě téměř 5 000 českým turistům.

„Pokud zraněný turista kontaktuje asistenční společnost své pojišťovny, tak ta si ihned vyžádá zdravotní dokumentaci ze zahraničního zdravotnického zařízení, kde byla klientovi poskytnuta neodkladná péče. Asistenční společnosti disponují týmem specializovaných lékařů, kteří doporučí nejlepší další postup a pacientovi vše srozumitelně vysvětlí. Na soukromých klinikách v blízkosti sjezdovek se naopak často setkáváme s případy poskytnuté nepřiměřené péče, která může klientovi v extrémním případě i uškodit. Například u poškozených kolenních nebo ramenních vazů se skutečná míra poškození může ukázat až po několika dnech a unáhlená operace nemusí být pro klientovo zdraví tím nejlepším řešením. V takovém případě je naopak nutné zajistit rychlou repatriaci pacienta zpět do ČR, aby se mohl zotavovat v domácím prostředí a o další léčbě si rozhodl sám po konzultaci s českými lékaři,“ vysvětluje Aleš Povr, tiskový mluvčí ČAAS. Zranění turisté by proto měli být obezřetní a vždy konzultovat postup se svou asistenční společností, která může zajistit nejen optimální péči, ale i repatriaci, pokud je to pro zdraví klienta nejvhodnější řešení.

Soukromé kliniky v zahraničí často požadují okamžitou úhradu za poskytnutou péči. Tyto náklady však nemusí být zpětně pojišťovnou proplaceny, což může znamenat značné finanční výdaje. Aby se těmto situacím předešlo, doporučuje ČAAS zraněným lyžařům obracet se přímo na asistenční službu své pojišťovny. Ta má přístup ke kvalitní síti státních zdravotnických zařízení, kde je péče plně kryta z cestovního pojištění, rovněž zde může asistenční společnost poskytnout za ošetření finanční garanci a klient nebude muset na místě hradit vysoké finanční částky.

Asistenční společnosti na vytížené termíny zimní sezóny (např. během jarních prázdnin) posilují kapacitu svých call center. Hojně využívanou službou se v posledních letech stala konzultace s lékařem přes chat, videohovor nebo online aplikace s česky komunikujícím doktorem dostupným kdekoliv na světě.

Kolize na sjezdovkách: Jak postupovat při nehodě, aby vás nezruinovala

Při srážce na sjezdovce nese lyžař odpovědnost za škody způsobené ostatním. Některé země, jako například Itálie, proto vyžadují povinné pojištění odpovědnosti. ČAAS však doporučuje toto pojištění sjednat i tam, kde povinné není, protože náklady na právní spory i případné odškodnění mohou být vysoké. Ve velkých lyžařských střediscích často působí firmy nabízející právní zastupování při nehodách. Srážka na sjezdovce je velmi stresová a často i nepřehledná situace, čehož tyto společnosti využívají a rychle tak mohou svalovat vinu na české turisty a tlačit je k okamžitému přiznání odpovědnosti a k úhradě odškodného. „Je důležité zachovat klid, nepodepisovat žádné dokumenty na místě a nepřiznávat vinu pod tlakem. Viník nehody nemusí být vždy jasný,“ varuje Aleš Povr.

V případě kolize je nejlepší kontaktovat svou asistenční společnost, která zajistí právní pomoc a poskytne rady, jak správně postupovat. Náklady spojené s asistenční pomocí a právním zastupováním jsou kryty z pojištění odpovědnosti, které je součástí cestovního pojištění. Pojišťovna rovněž uhradí za svého klienta prokázanou způsobenou škodu.

Rady před cestou na zimní dovolenou v zahraničí:

• Před cestou si sjednejte kvalitní cestovní pojištění s dostatečným limitem pojistného plnění.
• Ověřte si dostatečný rozsah asistenčních služeb zahrnutých v cestovním pojištění a rozsah pojištěných rizik a výluk i s ohledem na aktivity, kterým se na dovolené plánujete věnovat.
• Ověřte si, zda je součástí cestovního pojištění i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jiné osobě.
• Co nejdříve po zranění či jiné zdravotní komplikaci kontaktujte asistenční společnost své pojišťovny, u které máte sjednané cestovní pojištění. Koordinátor asistenční společnosti vás provede situací od začátku do konce, vyhledá nejbližší zdravotnické zařízení a pomůže s dalšími nutnými kroky ke zvládnutí situace. Současně klientovi poradí, jaké doklady bude potřebovat pro nárokování proplacení u pojišťovny.
• V případě, že po vás někdo ihned po nehodě na sjezdovce v zahraničí bude chtít na místě zaplatit odškodnění, případně podepsat nějaké dokumenty o vině, nic neplaťte, ani nepodepisujte a obraťte se na právní pomoc vaší asistenční společnosti.
• Nepodepisujte žádné dokumenty, kterým nerozumíte.
• Česky hovořící operátoři asistenční služby jsou vám k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
• Členové ČAAS disponují zdravotníky a lékaři, kteří jsou připraveni poskytnout odbornou konzultaci, například při rozhodování o nutnosti operace, či jiné následné péče.
• V případě platby za ošetření v zahraničí, si vždy od lékaře vyžádejte lékařskou zprávu a účet na částku, kterou jste uhradili. Tyto doklady si pak pečlivě uschovejte pro nárokování úhrady nákladů u své pojišťovny.
• Při lyžování nepřeceňujte své síly a lyžařské dovednosti.
• Dbejte na kontrolu stavu a seřízení lyží a používejte ochranné lyžařské prostředky, jako jsou helma, chrániče páteře apod.
• Dbejte na upozornění na možnost laviny a nepohybujte se mimo vyznačené sjezdovky.
• Vhodné je mít u sebe kontakt na záchrannou službu (horskou službu) a svou asistenční společnost.
• Noste u sebe Evropský průkaz zdravotního pojištění a doklad totožnosti.
• Na sjezdovce se vyhněte konzumaci alkoholu.

Pracovní úrazy, za které náleží odškodnění, bývají často předmětem sporu zaměstnance a firmy. Poradíme, jak správně postupovat a na co si dát pozor, aby vám zaplatili bolestné a ušlý výdělek. Každý zaměstnavatel musí být pojištěný proti škodám vzniklým při pracovním úrazu. I když má zaměstnavatel povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zraněnému zaměstnanci, v praxi je to právě pojišťovna, kdo odškodnění vyplácí.

V Česku pracovní úrazy odškodňují ze zákona pouze dvě pojišťovny – Generali Česká pojišťovna a Kooperativa.

Proces získání odškodnění lze rozdělit do několika fází. Nejprve je potřeba, aby zraněný zaměstnanec úraz neprodleně nahlásil svému nadřízenému. Je plně v rukou zaměstnavatele, zda úraz uzná jako pracovní. Jestliže tak neučiní a zaměstnanec s takovým rozhodnutím nebude souhlasit, má možnost se obrátit na inspekci práce, případně na soud. Soud o uznání pracovního úrazu rozhodne s konečnou platností.

Každý pracovní úraz musí splňovat zákonnou definici. Považuje se za něj poškození zdraví či smrt zaměstnance, ke kterému došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

Zaměstnavatel pak vydá záznam o pracovním úrazu, který slouží jako důležitý důkaz. S ním informuje svou pojišťovnu o vzniklé situaci. Pojišťovna v průběhu odškodnění hraje nesmírně důležitou roli, vede totiž vlastní pojistné šetření a vyplácí nároky zraněného zaměstnance.

Pozor na formuláře

Ve většině případů zraněný zaměstnanec obdrží od zaměstnavatele formuláře příslušné pojišťovny k řešení odškodnění. Zaměstnanec je nechá vyplnit svým ošetřujícím lékařem a spolu se zdravotnickou dokumentací je předá zpět pojišťovně. Ta pak nárok zhodnotí a podle výsledku pojistného šetření vyplatí odškodnění. Pro zjednodušení shrňme běžný postup v několika bodech:

1. Zaměstnanec hlásí pracovní úraz nadřízenému.
2. Zaměstnavatel uzná/neuzná úraz jako pracovní.
3. Zaměstnavatel vydá záznam o pracovním úrazu (u menších zranění záznam v knize úrazů).
4. Zaměstnavatel obeznámí svou pojišťovnu.
5. Zaměstnanec obdrží formuláře pojišťovny a jiné dokumenty k vyplnění.
6. Ošetřující lékař vyplní podklady a ty jsou spolu se zdravotnickou dokumentací předány pojišťovně.
7. Pojišťovna provede pojistné šetření a rozhodne o nároku na odškodnění a jeho výši.

Kámen úrazu je ve vyplňování formulářů ošetřujícími lékaři. Některé typy odškodnění jako bolestné a ztížení společenského uplatnění (trvalé následky úrazu) jsou odškodňovány na základě bodového hodnocení.

Praktičtí lékaři ale nebývají k bodovému ohodnocení správně proškoleni nebo jim provoz ordinace nedovolí se hodnocení náhrad dostatečně věnovat. To vede k tomu, že formuláře bývají vyplněné špatně nebo nedostatečně.

Lékaři například opomenou uvést nějaké zranění, nezahrnou do hodnocení operační zákroky nebo jakékoliv komplikace. Výsledkem je pak nižší vyplacené odškodnění, než na jaké může mít zaměstnanec nárok.

Jak tomu předejít? Využít služeb soudního znalce. Ten zohlední ve znaleckém posudku celkový stav zraněného zaměstnance a všechny relevantní okolnosti, například dlouhodobou a bolestivou léčbu, opakované operační zákroky a další. Posudek slouží jako důkaz.

Náklady na vyhotovení posudku se mohou lišit, ale pohybují se zpravidla v řádech tisícovek korun. Zejména v případech těžších zranění se vyplatí do znaleckého posudku investovat .

Náhrady za pracovní úraz

Zaměstnanec může žádat za pracovní úraz náhrady, které jsou vymezené zákoníkem práce. Jedná se o:

• bolestné
• ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
• ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (neboli renty)
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením (náklady léčení, cestovné, náklady péče apod.)
• ztížení společenského uplatnění (neboli trvalé následky pracovního úrazu)
• věcnou škodu

Bolestné představuje kompenzaci za fyzickou i částečně psychickou bolest, kterou zaměstnanec utrpěl kvůli pracovnímu úrazu. Bolestné je možné řešit jako jednu z prvních náhrad, a to hned po prvotním ošetření nebo hospitalizaci. Budoucí operace lze snadno vyřešit doplatkem odškodnění bolestného.

Bodové hodnocení pracovního úrazu se používá při odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění po pracovním úrazu. Jeho smyslem je určení spravedlivé výše finanční kompenzace. Body se stanovují dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Každému zranění je přiřazen počet bodů podle závažnosti a vlivu na zdraví zaměstnance.

V roce 2024 je hodnota jednoho bodu stanovena na 424 korun a 27 haléřů. Tato hodnota se každý rok mění a závisí na průměrné mzdě v národním hospodářství.

Pokud by zaměstnavatel tvrdil, že odškodnění pracovního úrazu je možné řešit až po skončení pracovní neschopnosti, není to pravda. Každá náhrada pracovního úrazu se totiž řeší v jinou dobu.

Pokud je zraněný zaměstnanec v pracovní neschopnosti, náleží mu právo na odškodnění ušlého výdělku. Ušlý výdělek se počítá jako průměrný výdělek vynásobený počtem zmeškaných pracovních dní a ponížený o náhradu poskytnutou zaměstnavatelem a Českou správou sociálního zabezpečení. V určitých případech lze odškodnit i ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – takzvanou rentu.

Zákoník práce stanovuje, že ušlý výdělek má být proplácen pravidelně každý měsíc, ne až po skončení pracovní neschopnosti.

Zaměstnanec může také požadovat odškodnění účelně vynaložených nákladů spojených s léčením pracovního úrazu. Konkrétně se jedná o náklady léčení, například na léky, rehabilitační pomůcky, fyzioterapie, dále na cestovné (pohonné hmoty, opotřebení vozidla, jízdenky MHD) a náklady na péči v situaci, kdy se zaměstnanec kvůli úrazu nedokáže sám o sebe postarat.

Za trvalé následky nejvíc peněz

Pokud pracovní úraz zapříčinil zaměstnanci trvalé zdravotní následky a omezení v životě, může zaměstnanec žádat odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Tak jsou odborně nazývány trvalé následky úrazu.

Tato náhrada se většinou řeší rok od pracovního úrazu, kdy dojde k ustálení zdravotního stavu, a obvykle představuje nejvyšší vymoženou částku.

Jako konkrétní příklad lehčího zranění lze uvést situaci, kdy zaměstnanec utrpí vymknutí zápěstí, což zapříčiní do budoucna lehké omezení hybnosti. Základní bolestné bude ve výši 21 214 korun (50 bodů × 424,27 Kč) a ztížení společenské uplatnění dosáhne na částku 127 281 korun (300 bodů × 424,27 Kč).

Těžším zraněním může být ztráta končetiny v oblasti kyčelního kloubu. Základní bolestné by vycházelo na 169 708 korun (400 bodů × 424,27 Kč) a ztížení společenského uplatnění by bylo ve výši 1 187 956 korun (2800 bodů × 424,27 Kč). Bolestné by pravděpodobně bylo vyšší pro operační zákroky a náročný způsob léčení. Při vhodné argumentaci by mohlo být navýšeno také ztížení společenského uplatnění.

Je však nutné zdůraznit, že pracovní úraz zpravidla způsobí vícero zranění. Body za jednotlivá zranění se sčítají.

Odškodnění smrtelného úrazu

V případě smrtelného pracovního úrazu mohou pozůstalí především požadovat odškodnění:

• na jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých
• za náklady vynaložené na pohřeb
• za výživné

Pozůstalí mohou žádat jednorázovou náhradu nemajetkové újmy. Jedná se o náhradu, která má za cíl kompenzovat psychické utrpení nejbližších pozůstalých. Pozůstalým přísluší odškodnění nejméně ve výši 20násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku, který předchází roku, ve kterém vznikne pozůstalému právo na tuto náhradu. Dvacetinásobek průměrné mzdy je minimální náhrada. V určitých případech může být vyplacena i vyšší částka.

Rady na závěr

• Pracovní úraz vždy neprodleně nahlaste nadřízenému a vyžádejte si záznam o pracovním úrazu podepsaný zaměstnavatelem. Záznam slouží jako důležitý důkaz.
• Dejte si pozor na formuláře od pojišťovny. Nesprávné vyplnění často vede ke krácení odškodnění. Využijte specializované znalce při hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění.
• Pokud bylo zahájeno trestní řízení v souvislosti s pracovním úrazem, buďte aktivní. Zajímejte se o jeho průběh. Jakékoliv stanovení spoluodpovědnosti na pracovním úraze obvykle vede ke snížení výše odškodnění.
• Odškodnění řešte průběžně. Nečekejte na ukončení pracovní neschopnosti k uplatnění jednotlivých náhrad.

Prostřednictvím valorizace hodnoty bodu bylo od 1. ledna 2025 zvýšeno odškodnění bolesti, ale také náhrada za ztížení společenského uplatnění. Co to je? A kolik nově činí hodnota bodu? Porucha zdraví, úraz nebo nemoc přináší starosti a strádání. Tělesné a duševní strádání při škodní události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest. O odškodnění v podobě bolestného slyšel už kdekdo. Ale co je ztížení společenského uplatnění? Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností, jako jsou třeba sportovní či jiné zájmové aktivity, se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění. Jak se takové odškodnění počítá?

Na jaké odškodnění má zraněný nebo nemocný zaměstnanec nárok

Peněžitou náhradou za utrpěnou bolest a za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje nemateriální újma zaměstnance vzniklá v souvislosti s poškozením zdraví následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Materiální újma se odškodňuje např. náhradou věcné škody, tedy třeba škody na ošacení a obuvi, které měl zaměstnanec na sobě v době úrazu. Dále náhradou účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, pokud zaměstnanec a jeho rodina museli platit léčbu a zdravotní pomůcky, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. To všechno jsou jednorázové náhrady.

Dále se poskytuje opakovaná dlouhodobá náhrada za ztrátu na výdělku v případě, že zaměstnancova výdělečná schopnost byla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání omezena, nebo zaměstnanec ztratil zcela schopnost vydělávat si prací v zaměstnání nebo podnikatelskou činností.

Jde o tzv. úrazovou rentu čili slovy zákoníku práce náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní schopnosti nebo při uznání invalidity. Tato renta dorovnává invalidní důchod poškozeného zaměstnance a jeho v důsledku zdravotního omezení snížený nebo chybějící příjem na úroveň původního výdělku.

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je krátkodobější plnění. Je to peněžité odškodnění zaměstnance poskytované zaměstnavatelem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší (nemocenské) náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně (od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti) vypláceného nemocenského.

Výpočet náhrady za bolest a za zatížené společenské uplatnění

Jednorázová náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se vypočítá tak, že se předepsané tabulkové bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění násobí aktuální hodnotou bodu. Hodnota bodu byla zvýšena na 451,07 Kč, pokud se po ustálení zdravotního stavu provádí lékařské hodnocení bolesti a následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v roce 2025. Dosud jeden bod odpovídal 424,27 Kč.

Způsob ohodnocení bolesti

Náhrada za bolest představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou poškozený zaměstnanec pociťuje nejen při samotném poškození zdraví pracovním úrazem (nebo v souvislosti s nemocí z povolání), ale i při léčení a v jeho průběhu. Závěr o konečné výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech činí lékař.

Zvýšit odškodnění bolesti oproti tabulkám může lékař a dále ještě soud

Nemusí přitom vycházet jen z tabulkového hodnocení pro jednotlivé diagnózy (nemoci, úrazy, zdravotní poškození), lékař může v odůvodněných případech zohlednit specifické okolnosti případu a bodové hodnocení navýšit s ohledem na zdravotní komplikace (např. komplikované hojení úrazu) a náročný způsob léčby.

Tuto první možnost navýšení tabulkového hodnocení má lékař, který provádí základní hodnocení bolesti. Navýšení přichází v úvahu, např. jestliže v příčinné souvislosti s poškozením zdraví došlo třeba i k infekci rány, trombóze, embolii, proleženinám, a to při lehkých komplikacích o 10 %, při středně těžkých o 30 % a při celkově těžkých o 50 % bodového ohodnocení. Dále je možno přihlédnout k náročnému způsobu léčení, kterým se rozumí například dlouhodobá umělá plicní ventilace, opakované převazy rozsáhlých popálenin, a tak zvýšit bodové ohodnocení až o 50 %.

Pokud není s výši odškodnění zaměstnanec spokojen, a to i když lékař zhodnotil specifika náročnosti léčby, má možnost podat proti zaměstnavateli žalobu. Soud pak může na jeho návrh odškodnění dále zvýšit, a to jak nad rámec tabulkových bodů, tak i nad rámec zhodnocení specifik a náročnosti léčby, které již započetl lékař. Soud zvýší bodové hodnocení, a tak i peněžitou částku odškodnění, pokud se prokáže nad rámec vlastního lékařského hodnocení, že jsou tu další výjimečné okolnosti v porovnání s jinými případy. Soud může přihlédnout i k osobnosti poškozeného, třeba že pro něj byla léčba subjektivně náročnější, trýznivější.

Způsob stanovení ztížení společenského uplatnění

Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se určuje rovněž podle tabulkových sazeb bodového ohodnocení. Provádí se zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.

Při bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění se přihlíží k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě. Mladší člověk obvykle dosáhne vyššího odškodnění než člověk starší.

Oproti možnosti zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění existuje i možnost jeho snížení, pokud již před škodnou událostí existovalo ztížení společenského uplatnění způsobené změnami zdravotního stavu nesouvisejícího s poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.