Rubrika: Odškodnění

Kdy provozovatel autobusu odpovídá za škodu (zvláště na zdraví) cestujícímu, který upadl a kdy se dopravní firma naopak odpovědnosti zprostí? Cestující se soudní cestou domáhala poměrně vysoké náhrady za újmu na zdraví, kterou utrpěla v důsledku nehody autobusu, v němž cestovala. Zažalovala o náhradu škody na zdraví pojišťovnu, u které byl provozovatel dopravy pojištěn z odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. 

Pojišťovna vyplatila poškozené  21 839 Kč (bolestné činilo 14 244 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 7595 Kč).

Jenomže poškozená žádala další peníze, a to náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti 120 186 Kč, náhradu nákladů léčení 11 024 Kč, další náhradu za bolest 88 131 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 1 324 328,50 Kč, celkem  tak 1 543 669,50 Kč, a dále náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 28 750 Kč.

Co se stalo a kdo zranění cestující zavinil

Soud prvního stupně zjistil, že poškozená žalobkyně jako cestující autobusu upadla v důsledku prudkého brždění, kterým řidič autobusu odvrátil střet s neidentifikovaným vozidlem. Jeho řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty, načež z místa nehody ujel.

Právní úprava řešící odpovědnost z provozu vozidla

Podle § 2895 občanského zákoníku (o. z.) je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Odpovědnost z provozu vozidla pak řeší speciální úprava:

• dle § 2927 odst. 1 o. z. věty první, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu,
• dle § 2927 odst. 2 o. z. se povinnosti nahradit škodu  nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se však (provozovatel vozidla odpovědnosti za škodu) zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

Nesprávná interpretace pravidla o zproštění

Soud prvního stupně vyloučil, že by nehodu způsobil takový činitel jako např. závada na technickém stavu autobusu, zdravotní stav, způsob jízdy či selhání řidiče autobusu.

Dospěl k nesprávnému závěru, že příčinou nehody nebyly okolnosti mající původ v provozu autobusu, ale vnější vliv představovaný nesprávným počínáním řidiče druhého vozidla, který nebylo možné odvrátit jinak, než prudkým brzděním řidiče autobusu a tento vnější vliv zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu.

Soud prvního stupně proto uzavřel, že provozovatel autobusu učinil vše, co mohl, přičemž předmětná událost by byla neodvratná pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě, a proto je provozovatel povinnosti nahradit žalobkyni škodu zproštěn.

Soud proto žalobu zamítl. Jeho rozsudek potvrdil soud odvolací.

Odvolací soud dovodil, že za okolnost mající původ v provozu (která když nastane, tak provozovatel dopravy odpovídá za škodu cestujícímu) je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče. Jde o okolnosti „uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Naopak za okolnosti nemající původ v provozu jsou pokládány za tzv. „vnější vlivy“.

Odvolací soud uzavřel, že příčinou nehody nebyla žádná z okolností majících původ v provozu, nýbrž zásah třetí osoby, tedy náhlé počínání řidiče druhého vozidla, nerespektujícího pravidla silničního provozu, a tak jedinou možností odvrácení nárazu a vzniku dalších škod, bylo prudké brzdění.

Nehodě nebylo možno předejít. Soud proto chybně zhodnotil, že se provozovatel vozidla ve smyslu § 2927 odst. 2 věty druhé o. z. zprostil povinnosti nahradit škodu způsobenou žalobkyni, neboť prvotní příčina celého nehodového děje tkvěla nepochybně v silničním provozu (nepředvídatelné protiprávní jednání jiného účastníka provozu), nikoli v provozu samotného autobusu.

Zcela jinak však přistoupil k výkladu pravidel občanského zákoníku Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 2025, kterým zrušil rozsudky obou nižších soudů a věc vrátil k řízení (řešení) soudu prvního stupně (spis. zn. 25 Cdo 2259/2024).

Kdy nastupuje odpovědnost provozovatele dopravního prostředku

Ustanovení § 2927 o. z. lze aplikovat na nároky třetích osob proti provozovateli (dopravy) na náhradu škody jim způsobené provozem dopravního prostředku, tedy na nároky poškozených, jimž byla způsobena škoda zvláštní povahou provozu dopravních prostředků.

A to došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku, který se zpravidla motorickou silou pohybuje zvýšenou rychlostí, má vysokou hmotnost a kinetickou energii.

Samotný pohyb či prudké brzdění, případně další s tím spojené projevy (např. selhání řízení, technická závada, oddělení části vozu, najetí na kámen a jeho vymrštění, vliv technické konstrukce či charakteru vozu apod.), představují faktory, s nimiž zákon spojuje zvýšené riziko vzniku újmy pro přepravované osoby či okolí.

Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku nevyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky.

Jde tak o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění škůdce (tzv. odpovědnost za výsledek).

Kdy se provozovatel dopravy osvobodí

Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel dopravy zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu.

Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících.

Řešení případu

V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič autobusu prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu.

Není tudíž pochyb, že újma poškozené jako cestující autobusu byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění). Tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu.

Uplatnění (pro provozovatele dopravy) liberačního, tedy vyviňujícího, osvobozujícího důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno, vyložil Nejvyšší soud ČR v ze dne 24. 7. 2025 (spis. zn. 25 Cdo 2259/2024).

O nárocích poškozené cestující tak musí nižší soud rozhodnout znovu.

Za nepřezutí na zimní pneumatiky riskujete pokutu a pomačkané plechy. Do křížku se při nehodě můžete dostat i s pojišťovnou. Neplatí to ale absolutně. Mít přezuto na zimní pneumatiky je v Česku povinné v období od 1. listopadu do 31. března, pokud se na vozovce nachází souvislá vrstva sněhu, ledu či námrazy nebo lze takové podmínky vzhledem k počasí očekávat. Obecně pak odborníci doporučují přezout ve chvíli, kdy se teploty delší dobu pohybují pod 7 °C.

Nadto samozřejmě existují místa, kde jsou zimní pneumatiky nutné bez ohledu na počasí – ty jsou označené dopravní značkou Zimní výbava.

Začátkem listopadu se to pak v médiích i našem redakčním mailu hemží připomenutím výše uvedených pravidel a také varováním ohledně přístupu pojišťoven k řidičům, kteří na zimní pneumatiky nepřezují a způsobí nehodu.

Pojišťovny podle nich krátí výplatu náhrady škody z povinného ručení, nebo plnění v krajních případech zcela zamítnou. Taková varování ale danou problematiku poměrně zjednodušují. Nadto můžou vyvolat dojem, že pokud vás v zimě nabourá řidič na letních pneumatikách, nemusí pojišťovna viníka újmu zaplatit.

Podívali jsme se proto, co na krácení náhrady či plnění z důvodů nepřezutí na zimní pneu říká zákon i jednotlivé pojišťovny.

Povinné ručení: Pojišťovny musí prokázat příčinnou souvislost

Jelikož se z povinného ručení hradí škody, které řidiči motorových vozidel způsobí na majetku či zdraví druhých, musí mít toto pojištění každý, kdo nějaké vozidlo provozuje. Na rozdíl od ostatních typů pojištění tak jeho podmínky upravuje zákon, konkrétně zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

V tomto zákoně se přitom píše, že pojistitel – tedy pojišťovna – má právo na náhradu pojistného plnění vůči pojištěnému, pokud prokáže, že příčinnou vzniku újmy byla skutečnost, že konstrukce nebo technický stav vozidla, jehož provozem vznikla újma, neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

Z uvedené části zákona tedy vyplývá, že před vymáháním náhrady vyplaceného pojistného musí pojišťovny řešit a především prokázat, že mezi neodpovídajícím technickým stavem vozidla a důvodem nehody existuje takzvaná příčinná souvislost.

Pod uvedené pravidlo přitom spadá i přezutí na zimní pneumatiky, jak nám v anketě potvrdily jednotlivé pojišťovny.

Allianz

“V Allianz přistupujeme k pojistnému plnění z povinného ručení v souladu s platnými právními předpisy. Je důležité, aby pneumatiky odpovídaly požadavkům bezpečnosti provozu, jak je stanoveno zákonem. Pokud dojde k nehodě v době, kdy vozidlo nebylo přezuto na zimní pneumatiky, může to mít vliv na pojistné plnění pouze v případě, že nesprávné pneumatiky prokazatelně přispěly ke vzniku nehody nebo k rozsahu škody,” uvedla Kateřina Novotná specialistka interní a externí komunikace pojišťovny.

Česká podnikatelská pojišťovna

“Pokud dojde v období, kdy mají řidiči povinnost mít na svém vozidle zimní přezutí, k dopravní nehodě, v rámci šetření pojišťovny se zkoumá, zda v daném místě, kde došlo k nehodě, byly splněné podmínky pro povinnost použití zimních pneumatik dle zákona a zda absence zimních pneumatik měla přímý vliv na vznik nehody nebo na rozsah vzniklé škody. Například, zda mohl řidič účinnějším bržděním snížit rychlost a zmenšit výši škody. V případě povinného ručení se poškozenému uhradí náklady na odškodnění v celém rozsahu a „krácení“ se bude uplatňovat vůči viníkovi nehody,” říká tisková mluvčí ČPP Renata Čapková.

ČSOB Pojišťovna

“Pojišťovna může krátit pojistné plnění v případech, kdy nejsou klientem dodržena zákonná nařízení nebo povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy. Obecně k těmto případům přistupujeme individuálně a zejména posuzujeme, do jaké míry měla jízda bez zimních pneumatik vliv na vznik pojistné události,” vysvětlil tiskový mluvčí ČSOB pojišťovny Petr Milata.

Direct pojišťovna

“Záleží samozřejmě na tom, jestli se nehoda stala v období a situaci, kdy jsou zimní pneumatiky (případně celoroční) povinné. A také na tom, jestli tam byla takzvaná příčinná souvislost. Tedy, jestli k nehodě došlo skutečně kvůli tomu, že auto nemělo správné obutí.  Řešili jsme případ, kdy řidička jela na letních pneumatikách, které navíc byly velmi sjeté. Na ledu dostala smyk a způsobila hromadnou nehodu. V tomto případě vyplacené peníze za škody po řidičce vymáháme,” popisuje postup a zkušenost Direct pojišťovny její tiskový mluvčí Michal Kárný.

Generali Česká pojišťovna

“U nevhodných pneumatik – ať už jde o hloubku dezénu, vhodný sezónní vzorek nebo velikost v souladu s technickým průkazem auta – pojišťovna vždy posuzuje, do jaké míry se podílely na vzniku nebo rozsahu nehody. V případě nedobrzdění s letním vzorkem na sněhu je jasné, že rozsah škody bude větší. V takovém případě by hrozilo vymáhání části škody po viníkovi nehody, z jehož povinného ručení by se škoda hradila,” říká Jan Marek, tiskový mluvčí Generali České pojišťovny.

Hasičská vzájemná pojišťovna

“Z pojištění odpovědnosti provozu vozidla nelze, dle platné právní úpravy, přistupovat ke krácení pojistného plnění z důvodu, kdy vozidlo škůdce, tedy pojištěného klienta, nesplňovalo povinnost o používání zimních pneumatik. V případech, kdy absence zimního obutí prokazatelně přispěla ke vzniku nebo k následkům dopravní nehody, zvážíme uplatnění tzv. regresu po viníkovi nehody,” objasňuje rozdíl v pojmech Marek Procházka ředitel odboru likvidace škod z autopojištění Hasičské vzájemné pojišťovny.

Kooperativa

“U povinného ručení poškozenému vyplatíme odpovídající plnění a část můžeme vymáhat po viníkovi, který nehodu způsobil z důvodu použití nevyhovujících pneumatik. Nepostupujeme takto ve všech případech, vždy zkoumáme, zda opravdu existuje příčinná souvislost jízdy na letních pneumatikách se vznikem dopravní nehody,” říká tiskový mluvčí pojišťovny Kooperativa Milan Káňa a přidává příklad loňské nehody na dálnici D1.

“Řidič na letních pneumatikách dostal smyk a způsobil dopravní nehodu. Navíc se nehoda stala v úseku, kde je dopravní značkou nařízena povinnost použití zimní výbavy. Při prohlídce vozidla naši technici zjistili, že vozidlo bylo „obuto“ do letních pneumatik, které byly příčinou nehody. Proto jsme přistoupili ke krácení pojistného plnění, konkrétně jsme klientovi krátili pojistné o dvojnásobek spoluúčasti.”

Pillow pojišťovna

“Pillow i všechny ostatní pojišťovny v případě škody zkoumají, zda nepřezutí mělo vliv na pravděpodobnost nehody a podle toho buď nevymáhají část pojistného plnění – není příčinná souvislost – nebo vymáhají část pojistného plnění, tedy je příčinná souvislost,” vysvětluje spoluzakladatel Pillow pojišťovny Martin Podávka.

Pojišťovna VZP

“Pokud dojde k nehodě a zjistí se, že momentální technický stav vozidla je v příčinné souvislosti se vznikem dané nehody, PVZP po majiteli vozidla uplatňuje nároky v oblasti náhrady plnění z povinného ručení,” říká tiskový mluvčí pojišťovny VZP Vlastimil Sršeň.

Slavia pojišťovna

“Samotná absence zimních pneumatik neznamená automatické krácení pojistného plnění při nehodě. Podstatná je totiž příčina této nehody. Pokud by bylo její příčinou špatné obutí, může se to projevit na pojistném plnění. A pokud je příčina jinde, tak nemusí. Zimní pneumatika na zasněženém povrchu ale každopádně dává motoristovi jistotu, že tohle dilema v případě nehody vůbec řešit nemusí,” radí tiskový mluvčí Slavia pojišťovny Václav Bálek.

UNIQA

“Pojišťovna může přistoupit ke krácení pojistného plnění tehdy, pokud je prokazatelná příčinná souvislost mezi použitím nevhodných pneumatik a vznikem nebo rozsahem škody. Typickým případem může být smyk na zledovatělé či zasněžené vozovce nebo situace, kdy vozidlo kvůli letním pneumatikám v zimních podmínkách nestihne včas zabrzdit. Pokud se ale prokáže, že by ke škodě došlo i při správném obutí vozidla, pojišťovna pojistné plnění nekrátí,” uvedla na dotaz redakce tisková mluvčí pojišťovny UNIQA Veronika Hešíková.

Co když řidič s nevhodným přezutím nabourá vás?

Ačkoli tedy můžou pojišťovny v určitých situacích chtít po viníkovi nehody peníze vyplacené z jeho pojistky zpátky, druhé strany – tedy dalších osob poškozených dopravní nehodou, se toto „krácení pojistného plnění“ nijak netýká. Pojišťovna v těchto případech de facto nic nekrátí, ale uplatňuje regresní nárok vůči viníkovi nehody.

“Pokud škodu prokazatelně způsobí řidič vozidla, které nemělo zimní pneu (když je mělo mít), pak se poškozený v takovém případě nemusí vůbec ničeho obávat – skutečná škoda mu vždy bude vyplacena z povinného ručení viníka. Pojišťovna následně výplatu pojistného plnění (či jeho část) regresuje proti viníkovi pojistné události. I tady platí, že pečlivě zkoumáme příčiny a rozsah škody, k níž nevhodné pneumatiky přispěly,” vysvětluje Jan Marek z Generali České pojišťovny.

Pozor na havarijní pojištění

Kde už ale žádný zákon prokázání příčinné souvislosti mezi nevhodnými pneumatikami a příčinnou nehody neřeší, je havarijní pojištění.  V rámci plnění z havarijního pojištění se kryjí škody na vašem autě způsobené vámi, živly nebo třeba zvěří. Jeho sjednání je na rozdíl od povinného ručení dobrovolné.

Pokud máte sjednané havarijko, nepřezujete a budete bourat, může vaše pojišťovna pojistné plnění krátit. Vždy záleží na sjednaných pojistných podmínkách a postupu dané pojišťovny.

“Vždy zkoumáme, do jaké míry nevhodné pneumatiky (či hloubka jejich dezénu neodpovídající normě) skutečně přispěly jak k samotnému vzniku škody, tak k jejímu rozsahu. Následně po posouzení všech objektivních faktů, včetně policejního záznamu, fotodokumentace z místa nehody, svědeckých výpovědí, prohlídky vozidla a podobně, řešíme případnou výší snížení pojistného plnění. Prostor pro korekci výše pojistného plnění u havarijního pojištění tedy existuje na škále od 0 do 100 %,” říká Jan Marek z Generali České pojišťovny.  Zamítnutí celé škodní události je ale podle něj v praxi spíš výjimečné.

Přezutí na zimní pneumatiky je důležitým krokem k zajištění bezpečnosti na silnicích v podzimním a zimním období. Správné pneumatiky zlepšují přilnavost, ovladatelnost a brzdnou dráhu vozidla, což může být rozhodující v kritických situacích.

V České republice platí zákonná povinnost používat zimní pneumatiky od 1. listopadu do 31. března, pokud se na silnici nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo lze takové podmínky vzhledem k počasí a povětrnostní situaci očekávat.

Některé úseky mohou být označeny značkou Zimní výbava, kde je zimní obutí povinné bez ohledu na počasí.

Teplotní kritérium

„Obecně platí, že byste měli přezout na zimní pneumatiky, jakmile teplota stabilně klesne pod 7 °C. Při těchto teplotách začíná běžná guma letních pneumatik tvrdnout, což snižuje jejich přilnavost. Zimní pneumatiky jsou oproti letním vyrobeny ze speciální směsi, která si udržuje optimální vlastnosti při nižších teplotách. Sledujte tedy dlouhodobou předpověď a pokud se blíží období stabilně nízkých teplot nebo sněžení, je čas na přezutí,“ říká Martin Thienel ze společnosti Kalkulátor.cz.

Hloubka dezénu

Zákon stanovuje pro pneumatiky obecně minimální hloubku dezénu 1,6 mm. U zimních pneumatik ale odborníci doporučují mít minimálně 4 mm, protože pod touto hranicí se výrazně zhoršují jízdní vlastnosti na sněhu i ledu.

Další tipy pro zimní sezónu

Nezapomínejte ani na pravidelnou kontrolu tlaku v pneumatikách. V zimních měsících je třeba tlak kontrolovat častěji, protože nízké teploty mohou způsobit jeho pokles. Pro zajištění maximální bezpečnosti je důležité vždy vyměnit všechny čtyři pneumatiky najednou. Použití pouze dvou zimních pneumatik může způsobit nestabilitu vozidla.

„V zimních měsících hrozí také nenadálé situace, kterým se ne vždy podaří vyhnout, a proto je vhodné myslet také na pojištění, které vám v případě nehody zajistí finanční bezpečí,“ doplňuje Thienel.

Pozornost věnujte také skladování letních pneumatik – přes zimu je třeba je uchovávat na suchém, chladném a tmavém místě. Ideální je jejich umístění do speciálních pytlů nebo vaků, které chrání pneumatiky před prachem a UV zářením.

V Německu už samotné označení M+S nestačí

V české legislativě se zimní pneumatiky stále označují jako ty s označením M+S (z anglického Mud + Snow), případně podobnou alternativou (M.S, M/S, M&S nebo MS). Většina výrobců pneumatik navíc přidává i tzv. „horský symbol“ – 3PMSF (Three Peak Mountain Snowflake), tedy tři horské vrcholy se sněhovou vločkou, který jednoznačně potvrzuje vhodnost pneumatik pro zimní použití.

Pozor však, pokud vyrážíte do Německa. Od loňského podzimu (1. října 2024) tam platí povinnost používat pneumatiky s označením 3PMSF. Samotné M+S už v zimních podmínkách nestačí a může vám hrozit pokuta. To znamená, že pneumatiky, které jsou v ČR stále legálně uznávané, nemusí být v Německu považovány za zimní.

Zimní pneumatiky a pojištění

„Pokud se stanete účastníky dopravní nehody v zimním období a nebudete mít přezuto, můžete počítat s postihem od pojišťovny. Ať už jste nehodu způsobil nebo ne, pojišťovna může krátit výplatu náhrady škody z povinného ručení, a to až o pětinu. Případně plnění zcela zamítnout, pokud budou pneumatiky sjeté víc, než je minimální výška dezénu. Takové vozidlo je totiž nezpůsobilé a nemá na silnici co dělat. I proto je potřeba vždy dbát na to, abyste měli pneumatiky patřičné aktuálnímu počasí a nepodceňovali jejich včasnou výměnu,“ říká Thienel.

Vyplatí se také havarijní pojištění

Mnoho motoristů stále zaměňuje povinné ručení a havarijní pojištění, popřípadě chápe obě služby různými způsoby. Při povinném ručení pojišťovna zaplatí škodu za vás, například když někoho nabouráte. V ČR je takové pojištění povinné, proto se mu říká „povinné ručení“. Oficiální název je totiž pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, protože pojištění přebírá vaši odpovědnost nahradit škodu poškozenému.

Havarijní pojištění osobně doporučuji pro dražší auta, nebo pokud je pro vás auto důležité. Zvláště v zimním období je riziko nehody vyšší nejen díky zhoršenému počasí, ale i dřívější tmě. Je důležité mít auto na vhodných a kvalitních pneumatikách a v dobrém technickém stavu. A když dojde na nejhorší, mít dobré pojištění.

Jedenadvacetiletý student vyrazil na dovolenou do Thajska. Jeho „přechodným domovem“ se stal ostrov Phuket. Pro snazší transfery po letovisku si druhý den vypůjčil elektrokoloběžku. Udělal ale jednu zásadní chybu, která ho stála několik desítek tisíc.

„Vždyť je to jenom kousek…“

Mladík se rozhodl vyrazit společně s partou přátel do jednoho z barů v oblíbeném letovisku Patong Beach. Zábava byla v plném proudu, o alkohol nebyla nouze a nikomu se nechtělo zpátky na hotel. Když ale začal číšník sklízet stoly a židle, osazenstvu bylo jasné, že v tomhle baru jim už nikdo nepřinese ani obyčejnou vodu. A tak se přesunuli na nedalekou pláž, kde chtěli pokračovat v zábavě.

Když jim došly zásoby z nedalekého supermarketu, který již také zavíral, „našeho“ studenta nenapadlo nic lepšího než zajet na hotelový pokoj pro další lahev. Na varování ostatních nedbal. Snažil se uchlácholit nejen je, ale především sebe tím, že na hotel je to elektrokoloběžkou jenom kousek. A taky, že bylo. Špatné rozhodnutí se mu ovšem zakrátko vymstilo. A on skončil s tržnou ránou na hlavě a zničenou elektrokoloběžkou na chodníku jen pár metrů od hotelu.

„Plnit nebudeme,“ oznámila pojišťovna

Studenta odvezla záchranka do nemocnice, kde mu hlavu sešili a poslali ho na několik vyšetření, která naštěstí nepotvrdila krvácení do mozku nebo další komplikace. Výsledem bylo osm stehů a lehký otřes mozku. Účet za ošetření se nicméně vyšplhal na více než 20 000 THB (cca 15 400 Kč), což mladík uhradil na místě s tím, že si výdaje nechá proplatit pojišťovnou, u které měl uzavřené cestovní pojištění.

To ale netušil, že v jedné z lékařských zpráv má zapsáno, že mu byl v krvi po příjmu zjištěný alkohol. Pojišťovna tak z tohoto důvodu pojistné plnění odmítla,  a to pro porušení smluveních podmínek. Alkoholová jízda na elektrokoloběžce se tak studentovi krutě vymstila. A stála ho veškeré úspory.

Odsouzený pachatel trestného činu málokdy rychle a plně odškodní svoji oběť. Proto obětem pomáhá stát. Kolik tato pomoc činí a jak se zvýší v roce 2026? Lidé poškození trestným činem mají v trestním řízení podle trestního zákoníku a pravidel zvláštního zákona o obětech trestných činů právo na odbornou pomoc a rovněž jim stát poskytuje peněžitou pomoc, která má alespoň částečně zmírnit jejich újmu.

O právech mají oběti a poškozené poučit orgány činné v trestním řízení. My se zaměříme jen na peněžitou pomoc, o kterou se žádá u Ministerstva spravedlnosti, a její chystané navýšení.

Podmínkou je prokázání viny pachatele nebo jiná skutečnost

Peněžitá pomoc se poskytuje zejména tehdy, jestliže pachatel trestného činu, který způsobil smrt, újmu na zdraví nebo jinou nemajetkovou újmu, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost.

Zproštění obžaloby pro nepříčetnost je přitom v podstatě to samé jako odsouzení pachatele, protože je prokázáno, že se trestný čin stal a je zřejmé, kdo se ho dopustil, jen jeho pachatel není – třeba z důvodu duševní poruchy – trestně odpovědný.

Stát však v určitých případech peněžitou pomoc neposkytne. Konkrétně:

• pokud je sama oběť stíhána jako spoluobviněná,
• nebo nedala souhlas ke stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět.

Peněžitá pomoc pro oběti trestných činů spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem.

Peněžitá pomoc se na žádost vyplácí, pokud škoda, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma nebyla plně nahrazena.

K tomu teoreticky může dojít, pokud je odsouzeným pachatelem zámožný člověk, takže má peníze a rychlým odškodněním oběti se snaží ve svůj prospěch působit na soud, aby dostal mírnější trest.

Zpravidla tomu ale tak není, většinou pachatel není schopen odškodnění poskytnout, natož ho rychle vyplatit. Oběť se tak dočká odškodnění od odsouzeného pachatele se značným časovým odstupem, pokud se vůbec odškodnění dočká.

Kdo je považován za oběť, má nárok na peněžitou pomoc pro oběti trestných činů

Zákon o obětech trestných činů rozlišuje pro účely výše pomoci 4 kategorie obětí trestných činů.

Do první kategorie spadají oběti, kterým bylo v důsledku trestného činu na ní spáchaného ublíženo na zdraví. O ublížení na zdraví oběti trestného činu přitom jde, když u ní nastala porucha zdraví či jiné onemocnění, které porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu 3 týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařské ošetření.

Dále má právo na peněžitou pomoc od státu oběť, které byla v důsledku trestného činu na ní spáchaného způsobena těžká újma na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se přitom rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, a to:

• zmrzačení,
• ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
• ochromení údu,
• ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
• poškození důležitého orgánu,
• zohyzdění,
• vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
• mučivé útrapy,
• porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů.

Další kategorií jsou pozůstalí po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela a zároveň byla: 

• rodičem,
• manželem,
• registrovaným partnerem,
• partnerem podle občanského zákoníku, (od r. 2026 rovněž druhem resp. družkou),
• dítětem,
• nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti,
• nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Konečně do poslední čtvrté kategorie spadají oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti na ní spáchaného. Jakož i dítě, na kterém byl spáchán trestný čin týrání svěřené osoby (dle ust. § 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková (morální) újma.

Nově se bude peněžitá pomoc obětem trestných činů pravidelně valorizovat

Dosud je výše peněžité pomoci obětem trestných činů určena paušální částkou, která je stejná s postupem času bez ohledu na inflační vývoj.

Nově, od 1. ledna 2026, dojde ke zvýšení pomoci a zároveň bude založen každoroční valorizační mechanismus v závislosti na nárůstu průměrné mzdy.

Rozhodující přitom bud průměrná mzda v národním hospodářství za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, v němž byla žádost podána. Tedy u žádostí podaných v roce 2026 se bude vycházet z průměrné mzdy za rok 2024.

Tady ale narážíme na jistý interpretační problém.

Zákon o pomoci obětem trestných činů v novelizovaném znění neukládá nějakému ministerstvu, ať resortně příslušnému Ministerstvu spravedlnosti nebo třeba Ministerstvu práce a sociálních věcí, aby pro účely daného zákona vyhlašovalo přesnou výši oné průměrné mzdy jako je tomu například v zákoně o zaměstnanosti, kde je uvedené, že daný údaj pro výpočet maximální podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci vždy vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů.

Není tedy zcela přesně určené, s jakou výší průměrné mzdy počítat.

Český statistický úřad nicméně uvádí, že v roce 2024 činila průměrná mzda 46 165 Kč. Pro účely tohoto článku tedy budeme počítat s touto částkou. Konečné určení průměrné mzdy ze strany Ministerstva spravedlnosti může být jiné, rozdíl v částkách ale patrně nebude velký.

Kolik dostávají nyní a kolik budou dostávat jednotlivé oběti

Výše peněžité pomoci se liší v závislosti na kategorii trestného činu. U odškodnění za ublížení na zdraví či těžké újmy na zdraví se dosud vyplácí určité paušální částky. Zároveň má poškozený možnost požádat o poskytnutí peněžité pomoci ve větším rozsahu, vždy ale maximálně 200 tis. Kč. V takovém případě je nutné prokázat, že v souvislosti s trestným činem vznikla újma na majetku spočívající ve vynaložených nákladech léčení či ztrátě na výdělku.

Obětem sexuálních deliktů nebo týrání se poskytuje pomoc na úhradu nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy.

Současně se peněžitá pomoc vyplácená státem vždy snižuje o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela.

V následující tabulce vidíte srovnání částek platných do konce roku 2025 a pravděpodobnou výši částek pro rok 2026. Odškodnění pro pozůstalé po oběti trestného činu se odvíjí od vztahu mezi pozůstalým a obětí, proto srovnání aktuálních a budoucích částek najdete v samostatné tabulce.

Přechod nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy

Vyplacením peněžité pomoci oběti přechází nárok oběti na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát, a to v rozsahu poskytnuté peněžité pomoci. Takže to, co stát poskytl oběti, si pak vymáhá po odsouzeném pachateli.

Manželský pár ve středních letech vyrazil na týdenní dovolenou do egyptského letoviska Taba. Zaplacený pětihvězdičkový hotel vypadal skvěle. A během večeří servíroval kromě jiného i mořské plody, které cestovatelé zbožňovali. 

Nepříjemné komplikace kvůli otravě jídlem

V polovině pobytu začalo být manželskému páru špatně od žaludku. Nejprve svoje obtíže přičítali „Faraonově pomstě“, když se ale začaly stupňovat a zakoupený lék z místní lékárny nezafungoval, rozhodli se zajít na recepci pro pomoc.

Recepční jim doporučila návštěvu hotelového lékaře, který cestovatele prohlédl, vyslechl si, co je trápí, a doporučil návštěvu místní kliniky. Ta byla ovšem soukromá a pojišťovna, u níž si pár sjednal cestovní pojištění, s ní neměla patřičnou smlouvu.

Dovolená se páru prodražila o 23 000 korun

V nemocnici si manželský pár nechali tři dny na infuzích. Výsledný účet činil 1 100 dolarů, což je asi 23 000 korun. Pojišťovna tuto částku odmítla uhradit, protože cestovatelé nepostupovali v souladu s pojistnými podmínkami a ošetření řešili skrze hotelového lékaře a soukromou kliniku. Dlužnou částku tedy museli zaplatit z vlastních prostředků.

Pokud se do podobné situace v zahraničí dostanete, pokud nejde o život ohrožující událost, vždy jako první kontaktujte asistenční službu pojišťovny, u níž jste si sjednali cestovní pojištění. Operátor vás buďto nasměrujte na konkrétní kliniku, nebo k vám lékaře, s nímž má pojišťovna smlouvu, vyšle přímo na ubytování. V takovém případě po vás nebude požadována přímá úhrada, protože ji pokryje sjednané cestovní pojištění.

Řidiči, kteří oslaví příští rok 65. narozeniny, dostanou od státu „dárek“. Nemusí jít na povinnou lékařskou prohlídku, aby mohli dál řídit auto. Věková hranice se posouvá o pět let. Jak prohlídka vypadá a co musí senioři splnit?

Doposud musí na povinnou lékařskou prohlídku každý řidič či řidička, kterým se blíží 65. narozeniny. Lékařské potvrzení o tom, že jsou způsobilí řídit vozidlo musí totiž získat nejpozději v den narozenin. Od ledna 2026 se tato věková hranice posune na 70 let. Rozhodlo o tom Ministerstvo zdravotnictví spolu s Ministerstvem dopravy.

Nově tedy bude prohlídka povinná až pro řidiče sedmdesátníky. A každé dva roky ji budou muset opakovat.

Jak lékařská prohlídka vypadá?

Na povinnou lékařskou prohlídku musí řidič senior ke svému praktickému lékaři. Prohlídka zahrnuje celkové posouzení zdravotního stavu a nehradí ji pojišťovna. Cena vyšetření se pohybuje v rozmezí od 300 do 700 korun, záleží na ceníku lékaře.

„Vyšetření zahájí odběr anamnézy, kdy lékař posoudí celkový zdravotní stav. Následuje fyzikální vyšetření, měření krevního tlaku, kontrola srdce, nervového systému, pohybového aparátu, zraku a sluchu,“ uvádí Martina Bábová, praktická lékařka kliniky Venova.

Součástí prohlídky je také posouzení užívaných léků, které ovlivňují schopnost řízení a posouzení výskytu onemocnění, která vylučují nebo omezují způsobilost k řízení. To může být například demence, epilepsie, těžké srdeční choroby nebo diabetes. „Podle potřeby může lékař doplnit laboratorní testy nebo si vyžádat konzultaci u specialistů,“ doplňuje Bábová.

Podle zkušeností praktických lékařů až 15 procent řidičů nedorazí do ordinace včas nebo vůbec. Nejčastějším důvodem zanedbání povinné lékařské prohlídky jsou obavy, že o řidičský průkaz přijdou.

„Většina řidičů je schopna prohlídkou projít. Odhadem o způsobilost přijde kolem pěti procent řidičů nad 65 let, u vyšší věkové kategorie nad 75 let je to zhruba deset procent. Lékař může také vydat zdravotní posudek s omezením, kdy si řidič smí sednout za volant, například jen s dioptrickými brýlemi, za denního světla nebo může ujet jen určitou vzdálenost,“ popisuje lékařka.

Jedním z nejčastějších důvodů pro vydání povolení řízení s omezením je zhoršení zraku. „Už tři čtvrtě dioptrie stačí na to, aby řidič zahlédl chodce ze vzdálenosti o polovinu kratší než řidič bez dioptrické vady. Navíc řidiči se špatným zrakem vůbec nepostřehnou až čtvrtinu dopravních značek,“ vysvětluje důvod Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Papír noste u sebe

Řidiči často nevědí, že mají povinnost mít originál lékařského posudku o zdravotní způsobilosti vždy u sebe. V případě, že ho jen zapomenou, mohou ho bez sankce doložit zpětně. Když to neudělají, o řidičák můžou i přijít.

„Pokud řidič nesplní podmínku povinné lékařské prohlídky, tak se dopouští přestupku, pokud nemá při řízení posudek u sebe a na výzvu kontrolního orgánu ho nepředloží, tak kontrolní orgán oznamuje obecnímu úřadu s rozšířenou působností příslušnému podle místa pobytu pochybnost o jeho zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Úřad pak daného řidiče vyzve k přezkoumání zdravotní způsobnosti, tedy k prohlídce u lékaře,“ přibližuje Alena Mühl z odboru komunikace Ministerstva dopravy.

Pokud se řidič, kterému je nařízeno přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě prohlídce nepodrobí, považuje se za zdravotně nezpůsobilého a o řidičské oprávnění přijde.

Pokud řidič senior prohlídkou neprojde a posudek nezíská, může se odvolat nebo požádat o přezkumné řízení. „Odvolání proti rozhodnutí je nutné podat úřadu, který jej vydal, do 15 dnů ode dne jeho obdržení,“ dodává Martina Bábová.

Nehodovost roste po 75. věku

Ke změně rozhodnutí státu přispěly i statistiky. Z nich vyplývá, že řidiči v seniorním věku jsou v lepším zdravotním stavu než dříve a nepatří mezi rizikové. „Senioři ve věkové skupině 65 až 74 let nepatří k nejrizikovějším věkovým skupinám z hlediska usmrcených a těžce zraněných v silničním provozu,“ říká Alena Mühl.

To potvrzuje i mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob: „Objektivně není dán důvod pro udržování hranice 65 let, zvláště s přihlédnutím k posouvání věku odchodu do důchodu a také s přihlédnutím k zavedené praxi ve státech západní Evropy, kde věková hranice není v mnoha státech vůbec stanovena nebo je vyšší než u nás.“

Například ve Finsku, na Kypru, ve Slovinsku či Spojeném království je hranice 70 let. Nizozemsko zvýšilo věkovou hranici pro povinné zdravotní prohlídky na 75 let.

Podle Aleny Mühl jsou lidé ve věku 65 až 70 let často zdravější a aktivnější než předchozí generace. „Tento pokrok je výsledkem lepší lékařské péče, kvalitnějšího životního stylu a účinnější prevence nemocí. Moderní medicína a technologie umožňují seniorům žít déle a s lepším zdravím. Lepší výživa, pravidelná fyzická aktivita a vyšší povědomí o zdraví přispívají k jejich dobrému fyzickému a mentálnímu stavu,“ zdůvodňuje nová pravidla Mühl.

Podle BESIPu se počet dopravních nehod u seniorů začíná zvyšovat od 75 let. V loňském roce došlo v Česku k více než 92 tisícům dopravním nehod, senioři způsobili zhruba 12 tisíc z nich. Řidičské oprávnění vlastní přes sedm milionů lidí, z toho je zhruba 1,6 milionu řidičů starších 65 let. Výjimkou nejsou ani šoféři starší 85 let. Těch je kolem sta tisíc.

Každý, kdo ráno odchází do práce, přirozeně věří, že se večer v pořádku vrátí domů. Přestože neustále dochází ke zlepšování pracovních podmínek a poklesu počtu smrtelných pracovních úrazů, stále se objevují případy, kdy k tragickému úmrtí na pracovišti dojde.

Ztráta blízkého při výkonu povolání představuje pro rodinu nejen hluboký osobní otřes, ale často i závažnou existenční nejistotu.

Právní řád, zejména zákoník práce, však na tyto situace pamatuje a stanovuje pravidla pro náhradu vzniklé škody a nemajetkové újmy tak, aby pozůstalým alespoň částečně ulevil od následků této mimořádně těžké životní události.

Co se děje bezprostředně po pracovním úrazu

Každý smrtelný pracovní úraz je podroben důkladnému vyšetřování. Na místo události zpravidla míří příslušníci Policie ČR, kteří zahajují úkony prověřování. O události jsou informováni také inspektoři příslušného oblastního inspektorátu práce.

Výsledkem vyšetřování může být zahájení trestního stíhání fyzické osoby přímo odpovědné za úraz a případně i zaměstnavatele jako právnické osoby.

Proto je velmi důležité sledovat průběh trestního řízení a aktivně se o něj zajímat. V určitých případech může totiž dojít ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele nebo ke krácení nároku pozůstalých na odškodnění.

Jaké kroky je potřeba podniknout?

Prvním krokem pozůstalých by mělo být zajištění kopie záznamu o pracovním úrazu od zaměstnavatele. Ten má povinnost záznam na žádost oprávněných osob vydat.

Následně mohou pozůstalí uplatnit nárok na odškodnění, a to přímo u zaměstnavatele, který je povinen v případě splnění zákonných podmínek odškodnění poskytnout.

Zaměstnavatel však neřeší odškodnění samostatně, ale je pro tyto případy ze zákona pojištěn. V praxi tak do procesu vstupuje i příslušná pojišťovna, která hraje důležitou roli při vyřizování nároků pozůstalých a výplatě odškodnění.

Jednotlivé druhy náhrad

Pozůstalým náleží při smrtelném pracovním úrazu dle zákoníku práce náhrada škody a nemajetkové újmy, a to jak ve formě nákladů vynaložených v souvislosti s úmrtím, tak i ve formě kompenzace duševního strádání spojeného se ztrátou osoby blízké.

Mezi jednotlivé druhy náhrad řadíme:

• Náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.
• Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem.
• Náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
• Náhradu věcné škody.
• Jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých

Na které z náhrad mají jednotliví pozůstalí nárok závisí na okolnostech případu. Náklady spojené s léčením či pohřbem může nárokovat v zásadě kdokoli, kdo tyto náklady skutečně vynaložil. U ostatních náhrad, jako je jednorázové odškodnění nemajetkové újmy či náhrada nákladů na výživu, se typicky jedná o osoby blízké – tedy manžela či manželku, registrovaného partnera nebo partnerku, děti, rodiče, a v některých případech i další příbuzné, například sourozence.

• Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením

Pod tuto náhradu lze podřadit veškeré účelně vynaložené náklady za léčbu poškozeného zaměstnance před jeho smrtí. Příkladem mohou být náklady na léčiva, zdravotnické pomůcky nebo nákladnější stravování či péči.

• Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Jednou z prvních náhrad, která může být v případě smrtelných pracovních úrazů řešena, je náhrada nákladů spojených s pohřbem. Zákoník práce obsahuje výčet jednotlivých uznatelných nákladů.

Pozůstalým může být proplacena většina přímých výdajů na pohřeb, jako jsou náklady na smuteční obřad, hřbitovní poplatky, úpravu hrobu nebo pomníku a cestovní výdaje. Částečně mohou být hrazeny běžné náklady na smuteční oblečení pro blízké osoby, a to maximálně do jedné třetiny vynaložené částky. Jiné náklady jako například smuteční hostina či zajištění smuteční kapely však hrazeny být nemusí.

• Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

Jedním z klíčových nároků pozůstalých po zaměstnanci, který zemřel v důsledku pracovního úrazu, je náhrada nákladů na jejich výživu. Tento nárok slouží jako kompenzace za ztrátu příjmu osoby, která výživu pozůstalým poskytovala, nebo k tomu měla zákonnou povinnost. Není přitom rozhodující, zda byli pozůstalí na výživu skutečně odkázáni.

V prvním případě je rozhodující faktické poskytování výživy, bez ohledu na existenci zákonné vyživovací povinnosti. Příkladem může být situace, kdy zemřelý druh přispíval na chod domácnosti, aniž by byl povinen tak činit. V druhém případě je rozhodující existence zákonné vyživovací povinnosti, bez ohledu na fakt, zda tuto povinnost za života plnil. Může jít o situace, kdy měl zemřelý jako otec vyživovací povinnost, ale tuto nedodržoval.

Okruh oprávněných osob a výše náhrady se vždy posuzuje podle stavu v době úmrtí zaměstnance. Pokud poskytoval výživu jedné osobě, činí náhrada 50 % jeho průměrného výdělku. V případě více oprávněných osob je celková výše náhrady 80 % průměrného výdělku zemřelého.

Z takto stanovené náhrady se následně odečítají pozůstalostní důchody (např. vdovský, vdovecký nebo sirotčí). Ostatní příjmy pozůstalých se při výpočtu nezohledňují. Pokud se s oprávněnými osobami zaměstnavatel nedohodne na jiném způsobu výplaty, je povinen náhradu vyplácet měsíčně.

• Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy patří k nejvýznamnějším nárokům, na které mají pozůstalí po zemřelém zaměstnanci nárok. Oprávněnými osobami jsou manžel nebo registrovaný partner, děti a rodiče zemřelého. Nárok však mohou uplatnit i další osoby v rodinném či obdobném vztahu, pokud prokážou, že je úmrtí zaměstnance zasáhla osobně natolik, že újmu pociťují jako vlastní.

Výše této náhrady činí u manžela, partnera a každého dítěte zemřelého nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2025 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo tuto částku na 902 200 Kč. V případě rodičů náleží náhrada buď v plné výši jednomu z nich, pokud druhý již nežije, nebo se mezi ně rozdělí rovným dílem.

U dalších osob, které nebyly přímými příbuznými, ale k zemřelému měly silné citové pouto, je potřeba vznik a rozsah nemajetkové újmy vždy individuálně prokázat. Výše odškodnění pak závisí na intenzitě vzájemného vztahu a na míře zásahu do osobní sféry těchto osob.

Zákoník práce současně umožňuje, aby soud v odůvodněných případech přiznal vyšší částku jednorázového odškodnění. Dle rozhodovací praxe soudů patří mezi důvody k navýšení například nízký věk pozůstalého dítěte, nebo úmrtí těhotné zaměstnankyně.

Pro přesnější představu jsme připravili tabulku s příklady odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých:

Pro lepší přehlednost problematiky odškodnění smrtelných pracovních úrazů současně přikládáme následující tabulku shrnující možné náhrady pro pozůstalé.

Na co si dát pozor?

Ztráta blízké osoby v důsledku smrtelného pracovního úrazu je obrovskou životní ranou, kterou samozřejmě žádná částka nemůže nahradit. Finanční kompenzace ze strany zaměstnavatele a jeho pojišťovny má za cíl alespoň zmírnit ekonomické dopady této tragédie a poskytnout pozůstalým určitou jistotu v jejich nelehké životní situaci.

Proces řešení odškodnění při úmrtí blízkého následkem pracovního úrazu bývá složitý a je důležité postupovat správně. Aktivně se zajímejte o průběh šetření pracovního úrazu, udržujte kontakt se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou. Mějte na paměti, že zaměstnavatel se může v zákonem stanovených případech odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostit.

V případě nejistoty či komplikací neváhejte vyhledat pomoc advokáta specializovaného na řešení odškodnění, který by vám měl být schopen kvalifikovaně pomoci chránit vaše práva a domoci se spravedlivého odškodnění.