Autor: Tomáš

Na investování můžete hodně vydělat, ale taky hodně ztratit. Proti propadům na trhu nebo vašim špatným rozhodnutím vás nikdo jen tak nepojistí. Proti krachu obchodníka, jehož prostřednictvím investujete, však pojištění existuje přímo ze zákona. Pojištění vkladů v bance nejspíš znáte: když banka zkrachuje, dostanou klienti automaticky sto procent vkladů do limitu 100 tisíc eur – přibližně do dvou a půl milionu korun. Podobně funguje pojištění majetku u obchodníka s cennými papíry – ale s mnohem nižšími limity. Přímo ze zákona dostanete 90 procent, maximálně však 20 tisíc eur – přibližně půl milionu korun.

„Pojištění investic“ vás pochopitelně chrání jen před platební neschopností obchodníka, ne před poklesem hodnoty samotných investic nebo před špatným investičním rozhodnutím. Přesto to může být solidní záchrana hlavně pro menší investory, kteří by jinak mohli přijít třeba o značnou část úspor na stáří.

Když jsme se o existenci Garančního fondu obchodníků s cennými papíry párkrát zmínili v textech na webu Peníze.cz, hodně čtenářů to překvapilo. A když už o jeho existenci věděli, neměli jasno v tom, co všechno pokrývá. Pojďme si tedy o pojištění investic napsat podrobně.

Povinnost pro obchodníky

Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje od roku 2001. Tuzemští obchodníci s cennými papíry do něj povinně odvádějí dvě procenta ze svých ročních výnosů z poplatků a provizí za investiční služby.

Součástí záručního systému jsou jak banky nabízející investice, tak nebankovní obchodníci jako například Amundi, Cyrrus, Conseq, Fondee nebo Wood & Company (včetně Portu). Jejich seznam najdete na webu garančního fondu. Obchodníci z jiných zemí Evropské unie jsou součástí systému v jednotlivých zemích, i tam je limit vždy přinejmenším 90 procent z 20 000 eur.

Pozor: do fondu musí přispívat jen společnosti s licencí od České národní banky, tedy státem regulovaní obchodníci s cennými papíry. Garance se netýká jiných firem nebo zprostředkovatelů, pokud nepatří pod některého z obchodníků. Když vám někdo na ulici nebo jen tak po telefonu či přes internet nabízí třeba firemní dluhopisy, tokeny nebo jiné „zaručeně výhodné investice“, žádné pojištění (investic ani bankovních vkladů) se na to nevztahuje.

To vám garantujeme

Pokud by se některý z obchodníků dostal do platební neschopnosti a nedokázal plnit dluhy vůči klientům, přišla by ke slovu právě náhrada z garančního fondu. Podle zákona musí jít o „závazky spočívající ve vydání majetku zákazníků zákazníkům z důvodu přímo souvisejícího s finanční situací obchodníka“.

Jednoduše řečeno: když obchodník zkrachuje, dostanete jako klienti určitou náhradu. Je to podobné jako u zákonného pojištění bankovních vkladů. Ale jen podobné – zdaleka ne úplně stejné.

U bankovních vkladů dostanete zpátky sto procent vkladů – až do ekvivalentu 100 tisíc eur, tedy přibližně do dvou a půl milionu korun. Když se tedy vejdete do limitu, vyplatí vám fond pojištění vkladů vždycky přinejmenším to, co jste vložili na účet (běžný, spořící nebo termínovaný) – včetně dosud připsaných úroků.

U investic – obchodníků s cennými papíry – je limit výrazně nižší. Náhrada dělá jen 90 procent a strop je 20 tisíc eur, tedy kolem půl milionu korun. Nepočítá se přitom výše vašich původních vkladů (peněz poslaných na investice), ale aktuální hodnota vašeho majetku u obchodníka. Ta může být výrazně vyšší, ale taky nižší než původně investovaná částka.

Majetkem zákazníka se podle zákona rozumí „peněžní prostředky a investiční nástroje, které obchodník převzal za účelem poskytnutí investiční služby, a peněžní prostředky a investiční nástroje získané za tyto hodnoty pro zákazníka“.

Případná náhrada by se tedy počítala jak z „volné hotovosti“ uložené na účtu obchodníka (nezávisle na tom, jestli teprve čeká na první zainvestování, nebo už jde o příjem z předchozí investice a čeká na nové umístění), tak z aktuální hodnoty investičních nástrojů (cenných papírů – akcií, podílových listů, ETF, dluhopisů a podobně).

Je to dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá v tom, že pojištění (90 % do 20 tisíc eur) nekryje jen vaše peníze uložené u obchodníka, ale také „investiční instrumenty, které pro vás drží, spravuje či obhospodařuje v souvislosti s investičními službami“. Špatná v tom, že ani akcie koupené přes obchodníka nemusí být přímo vaše a nejsou tak automaticky zachráněné mimo zmíněný limit – podrobněji si to napíšeme o pár odstavců níž.

Co garanční fond nekryje

Pojištění investic vás pochopitelně neochrání před poklesem jejich hodnoty. Nekryje tedy propad trhu, propad jednotlivých akcií, platební neschopnost emitenta dluhopisů a podobně. Nezáleží na tom, jestli investice ztratila hodnotu vaší vinou (špatným rozhodnutím), nebo nezávisle na vás (například nečekaným rozhodnutím politiků).

Garanční fond nekryje ani škody vzniklé špatnou prací obchodníka s cennými papíry. Třeba když do vašeho portfolia vybral nevhodné investice nebo je včas nezměnil navzdory vývoji na trhu. Nekryje ani případy, kdy se obchodník neřídil vašimi instrukcemi nebo nesplnil vaše příkazy – pokud výsledkem není platební neschopnost obchodníka. Porušení zákona nebo smlouvy musíte řešit přes finančního arbitra nebo soud, u trestných činů přes policii.

Pojištění investic nekryje ani závazky, které k vám obchodník má, pokud nejde přímo o vaše peněžní prostředky („hotovost na účtu“) nebo investiční instrumenty (nakoupené cenné papíry). Typicky se tedy netýká různých garancí, které vám sice obchodník slíbil ve smlouvě, ale zkrachoval dříve, než je splnil a než vám je připsal na účet. Může jít o příslib určitého minimálního výnosu investice, příslib „nezáporného zhodnocení“, smluvní pokuty za nesplnění takových garancí, ale třeba i dosud nevyužité předplacené poplatky na další roky.

„Garanční fond nezajišťuje návratnost investice, nýbrž té části zákaznického majetku připadajícího na investora k rozhodnému okamžiku, ke kterému se určuje výše náhrady. Jestliže v důsledku chybně nastavené investiční politiky anebo nepříznivého vývoje na kapitálovém trhu klesla v mezidobí od učinění investice do rozhodného dne hodnota zákaznického majetku, jde rozdíl k tíži investora, popřípadě obchodníka s cennými papíry, jestliže rozdíl vznikl v důsledku porušení jeho zákona nebo smluvní povinnosti,“ zdůraznila ve stanovisku z roku 2011 také Česká národní banka.

„Jestliže porušení odborné péče obchodníka s cennými papíry spočívalo v tom, že zákaznický majetek byl určitým způsobem složen (měl určitou strukturu), že tedy zákazníkovi byl vydán nebo nahrazen jen zlomek původní hodnoty investice, musí investor uplatnit zbytek nároků prostřednictvím žaloby na náhradu škody či v případě dodatečných smluvních ujednání zakládajících samostatnou kupní smlouvu prostřednictvím žaloby na plnění, respektive na vydání bezdůvodného obohacení,“ doporučuje ČNB.

Je ve fondu dost peněz?

V Garančním fondu obchodníků s cennými papíry je aktuálně kolem dvou miliard korun. Výše příspěvků od obchodníků za loňský rok dosáhla 262 milionů, pro letošek počítá fond s příspěvky přes 332 milionů. Ostatní příjmy (z pokut obchodníkům a z vlastního investování) mají letos přesáhnout dva miliony.

Kdyby dvě miliardy nestačily, měl by si fond zbylé peníze půjčit na finančním trhu, v krajním případě mu půjčí stát ze svého rozpočtu. „Fond je v historicky nejsilnější kondici a připraven na nové výzvy kapitálového trhu,“ napsal předseda správní rady Jan Poulík v zatím poslední výroční zprávě za rok 2023. V minulosti fond řešil výplaty například klientům společností Key Investments, Komerio, KTP Quantum nebo Private Investors.

Garanční fond obchodníků s cennými papíry funguje podobně jako bankovní Garanční fond finančního trhu (Fond pojištění vkladů). Formálně sice není státním fondem, nicméně upravuje ho zákon a jeho vedení jmenuje a odvolává ministr financí. Nejméně jeden člen je jmenován z řad zaměstnanců České národní banky na návrh její bankovní rady.

Výplata do tří měsíců

Jak probíhá výplata případné náhrady? Základem je krok České národní banky, která „bez zbytečného odkladu“ oznámí garančnímu fondu, že

• obchodník s cennými papíry z důvodu své finanční situace není schopen plnit své dluhy spočívající ve vydání majetku zákazníkům a není pravděpodobné, že je splní do jednoho roku, nebo
• soud vydal rozhodnutí o úpadku obchodníka s cennými papíry nebo vydal jiné rozhodnutí, které má za následek, že zákazníci se nemohou účinně domáhat vydání svého majetku vůči obchodníkovi.

Garanční fond pak veřejně vyzve klienty, aby přihlásili své nároky. Musí jim na to dát aspoň pět měsíců, přičemž samotné právo zákazníka na vyplacení náhrady se promlčí nejpozději za pět let.

Náhradu konkrétnímu klientovi pak fond musí vyplatit do tří měsíců ode dne, kdy jeho nárok ověří a vypočte její výši. Ve výjimečných případech může ČNB na žádost fondu lhůtu prodloužit – nejvýše o tři měsíce.

Klient dostane 90 % majetku, který mu nemohl být vydán z důvodů přímo souvisejících s finanční situací obchodníka s cennými papíry – nejvýše však do ekvivalentu 20 tisíc eur (přibližně 500 tisíc korun) pro jednoho zákazníka u jednoho obchodníka. Hodnota se počítá ke dni, kdy fond obdržel oznámené ČNB. Pokud by současně zkrachovalo více obchodníků, posuzuje se limit u každého samostatně.

Do limitu se sčítají různé formy majetku u stejného obchodníka (jednotlivé akcie, spoluvlastnický podíl v podílovém fondu a další).

Peníze na investice na účtu v bance

Pokud jde o „volnou hotovost“ uloženou na bankovním účtu (prostřednictvím obchodníka), mohou nastat v zásadě tři možnosti:

Obchodník je sám bankou, jeho krach tedy znamená současně i krach banky. Ke slovu přijdou oba garanční systémy. Z pojištění vkladů dostanete zpátky sto procent peněžních prostředků na účtech do limitu 100 tisíc eur (přibližně dva a půl milionu korun). Nerozlišuje se, jestli jde o klasický vklad (běžné účty, spoření), nebo peníze určené na investice (případně příjem z investic). Z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry pak dostanete zpátky 90 procent hodnoty investičních nástrojů (akcií, fondů a podobně) do limitu 20 tisíc eur (přibližně půl milionu korun).

Zkrachuje obchodník, který není bankou. Předpokládejme, že vaše peníze nezpronevěřil a má je uložené na speciálním účtu v bance, a to odděleně od peněz obchodníka. V takovém případě se peníze na účtu sčítají s hodnotou investičních nástrojů, klient pak dostane 90 procent do limitu 20 tisíc eur z tohoto součtu. Vyšší limit pro pojištění vkladů nehraje roli – protože v platební neschopnosti je obchodník, ne banka.

Zkrachuje banka, u které má obchodník peníze klientů na speciálním účtu – ten je společný pro více lidí, ale banka má informace od obchodníka, jaký podíl připadá na konkrétní osoby. Na takový účet se pak vztahuje pojištění vkladů v bance – se stejnými podmínkami, jako když si tam peníze uložíte sami na vlastní účet. Zpátky byste tedy měli dostat sto procent do 100 tisíc eur (dva a půl milionu korun). Pozor jen na to, že limit pro pojištění vkladů se počítá na všechny vaše vklady u dané banky dohromady – nenavyšuje se. Takže když má váš obchodník účet v bance, kde už sami máte uloženo hodně peněz na osobním účtu nebo spoření, nemusí strop stačit.

Co se zbytkem nad limit?

Zbývající peníze z účtu, stejně jako zbývající hodnotu investičních nástrojů (akcií a podobně), tedy vše nad 90 % z limitu do 20 tisíc eur, byste jako klient mohli dostat ve druhé fázi. Dostaly by se do insolvenčního řízení.

Dobrá zpráva je, že majetek zákazníka není součástí majetkové podstaty dlužníka. Zůstává oddělený a po rozhodnutí o úpadku obchodníka ho insolvenční správce musí vydat zákazníkovi, a to včetně výnosů. Dokud majetek nevydá, měl by se o něj insolvenční správce starat „s péčí řádného hospodáře“.

Pochopitelně: pokud obchodník váš majetek zpronevěřil, dostanete nad limit pojištění jen část z toho, co na vás evidoval – nebo vůbec nic.

Akcie na individuálním účtu v CDCP

Na bližší vyjasnění v praxi čeká otázka, komu vlastně patří akcie, které pro vás obchodník nakoupil. Různí obchodníci používají různé přístupy a formulace. Pravidla se liší také podle státu či burzy, kde akcie koupili. Jednoduché to bohužel není ani u pražské burzy – typicky u akcií ČEZu nebo Komerční banky.

Obchodník je pro vás jako klienta obvykle vede na sběrném (hromadném) účtu na jméno obchodníka. Má to výhody: nemusíte se sami starat o výplatu dividend, ušetřit se dá i na poplatcích depozitáři.

Někteří obchodníci – typicky Fio banka – nabízejí klientovi i druhou možnost: založit mu individuální účet v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP), takže klient je vedený jako majitel akcie přímo v depozitáři, ne až v takzvané navazující evidenci.

Za výhodu druhé varianty – individuálního účtu – je považováno to, že takový majetek klienta je jednoznačně oddělený (ještě výrazněji než podle běžných pravidel) od majetku obchodníka. Koneckonců i sám emitent akcií (ČEZ, Komerční banka) v takovém případě posílá klientovi přímo jak dividendy, tak pozvánky na valnou hromadu – ne prostřednictvím obchodníka.

Znamená to, že akcie na individuálním účtu v CDCP se vůbec nebudou počítat do limitu „pojištění investic“ a nebudou z něj zbytečně ukrajovat na úkor dalších akcií?

Zajímali jsme se o modelový případ: Máte přes Fio investováno 20 000 eur do zahraničních akcií (sběrný účet) a kromě toho jste přes Fio nakoupili na svůj individuální účet s přímou evidencí v CDCP ještě akcie ČEZu v hodnotě 10 000 eur. Dostanete tedy 90 % z 20 000 eur za zahraniční akcie, zatímco 10 000 eur budete řešit přímo s CDCP a snadno je převedete pod jiného obchodníka? Nebo hrozí, že garanční fond zařadí do náhrady i takové přímo vlastněné české akcie, takže celkově dostanete méně?

Fio banka věří, že nehrozí. „Akcie, které má klient na individuálním účtu v CDCP, jsou pouze jeho majetkem a případný teoretický krach obchodníka je neohrožuje. Zároveň tedy nevstupují do výplaty náhrad z garančního fondu a nesnižují hodnotu plnění,“ tlumočí názor právníků Jakub Heřmánek, mluvčí Fio.

Garanční fond však s takovým výkladem nesouhlasí. „Ve výjimečných případech lze prostřednictvím obchodníka zřídit vlastní evidenční účet u CDCP (přímo na jméno klienta, nikoliv sběrný účet obchodníka), toto však nemá vliv na výši limitu odškodnění. Majetek klienta se počítá souhrnně tedy za všechny cenné papíry, které klient v CDCP má,“ říká ředitel fondu Jiří Korb.

„V právním vztahu s CDCP je pouze obchodník. Ten vede u CDCP účet na jméno zákazníka. Vedení takového účtu vyžaduje smlouvu mezi zákazníkem a obchodníkem. Jde tedy o součást investiční služby. Cenné papíry na takovémto účtu jsou ‚v moci‘ obchodníka – a podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu jsou tedy zákaznickým majetkem, který garanční fond nahrazuje,“ upřesňuje Jana Flídrová, která působí jako Compliance Officer garančního fondu.

„Pokud má zákazník u obchodníka ještě majetek na jiném účtu, pro výpočet náhrady se hodnota majetku na obou účtech sčítá,“ dodává Flídrová.

Podle ní není pravda, že obchodník nemá „nic moc společného“ s akciemi, které vede u CDCP na účtu na jméno zákazníka. „Jakékoli obchody s těmito akciemi může zákazník provádět jen prostřednictvím tohoto obchodníka. Cenné papíry na individuálním účtu i sběrném účtu v CDCP má klient vedené u konkrétního obchodníka, který je spravuje a počítá do zákaznického majetku. V případě zpronevěry obchodníka mohou být ohroženy akcie na obou typech účtů,“ vysvětluje.

Současná situace na trzích je ovlivněna mnoha faktory, přičemž významnou roli hraje politika Donalda Trumpa a jeho dopad na mezinárodní obchod. Jak tato situace ovlivňuje investory a startupy?

Trump jako katalyzátor tržních změn

Situace je to zajímavá. V Bublině se obecně říká, že všichni vědí, že jsou v bublině, ale jsou nekomfortní z ní vystoupit. Potom stačí obvykle jedna pověstná jehla na prasknutí. To znamená, že trhy už v bublině byly, ale Trumpovo jednání je jen postrčilo ke korekci, je to tedy jen katalyzátor přehřátého trhu. Já jsem s tím obecně spokojený, protože to hodně padá na Trumpovu hlavu, nicméně je fér říct, že kdyby nebyl Trump, tak by v horizontu 0-3 let byl jiný katalyzátor, který by valuaci firem poslal na přijatelnější úroveň.

Aktuální paniku na trzích lze přičíst reakci na snižování odhadů zisků firem v důsledku zavedení cel. Zisky jsou klíčovým faktorem při oceňování akcií, a cla tento faktor významně ovlivňují. Je ovšem třeba poznamenat, že Trump nakonec snížil cla vůči většině zemí, což by mohlo mít pozitivní vliv na trhy. Otázkou zůstává, zda se trhy po této úpravě stabilizují.

Krátkodobý vs. dlouhodobý výhled

V krátkodobém horizontu startupová scéna obvykle nepociťuje výrazné dopady. Nicméně, pokud by nejistota pramenící z Trumpových kroků vedla k dlouhodobému poklesu cen veřejných akcií, mohlo by to mít dva hlavní důsledky:

1. Opatrnost investorů: V první fázi by se přítok peněz do startupové scény nezměnil. Nicméně v delším časovém horizontu (přibližně 1 rok a více) by investoři začali být opatrnější a zaměřili by se na startupy s prokazatelnými výsledky a funkčním obchodním modelem. To by omezilo investice do firem v raných fázích vývoje.
2. Příliv do private equity: Private equity má obvykle nižší korelaci s akciemi než jiné třídy aktiv. V důsledku toho by mohl sektor private equity a startupy zaznamenat příliv nových peněz, protože větší investoři budou hledat alternativy a snažit se využít „levného“ trhu k investování do firem za nižších valuací.

Jak se budou rozhodovat investoři?

Budoucí vývoj je nejistý a nikdo nedokáže s jistotou říct, jak se investoři zachovají. V současné situaci je obtížné poskytnout investorům jednoznačné rady. Mnozí doporučují nakupovat při poklesu, ale to nemusí být vždy vhodná strategie. Nikdo neví, kde se pokles zastaví, a ceny mohou být i po poklesu stále vyšší než vnitřní hodnota trhu.

Nové možnosti pro investory a startupy

Pro startupy by to v současnosti znamenalo nutnost připravit se na horší valuace při vstupu investora. Na druhou stranu, v období poklesu trhu mohou startupy přilákat větší zájem investorů hledajících alternativní investice. Až období volatility a poklesu odezní, peníze se pravděpodobně vrátí do veřejně obchodovaných akcií, což může být dále ovlivněno snížením úrokových sazeb ve snaze zabránit recesi. Tento vývoj může vést k vyššímu zadlužení, inflaci a následnému zvýšení úrokových sazeb, a takto v cyklu.

Jak budou investoři chránit své investice?

Investoři se v současné situaci snaží chránit své investice různými způsoby. Jednou z možností je diverzifikace portfolia a hledání alternativ k tradičním aktivům.

• Dluhopisy: V období recese úrokové sazby obvykle klesají, což není pro dluhopisy příznivé. Navíc mají dluhopisy při poklesu trhu vysokou korelaci s akciemi.
• Nemovitosti: Mohou představovat alternativu, protože mají nižší korelaci s akciemi. Nicméně velikost transakce. Alternativou mohou být různé formy REIT fondů, které ovšem trpí podobnými problémy jako ETF.
• Komodity: Z dlouhodobého hlediska nejsou vhodné pro spekulace.

Mezi slibnější alternativy patří:

• Private equity: Jak bylo popsáno výše, může být atraktivní v době nejistoty.
• Investice do sebe: Rozvoj vlastních schopností a znalostí.
• Investice do firem odolných vůči volatilitě: Zaměření na společnosti, které jsou schopny generovat zisk i v turbulentních časech.
• Zúročení peněz mimo trh: V období nejistoty může být vhodné ukládat peníze do bezpečnějších aktiv, jako jsou soukromé dluhopisy nebo termínované vklady.

Současná situace na trzích je složitá a plná nejistot, zejména s ohledem na politiku Donalda Trumpa a jeho dopad na mezinárodní obchod. Abychom lépe porozuměli tomu, jak tyto události ovlivňují svět investic a startupů.

Jak současná situace ovlivňuje investory a startupy?

V krátkodobém horizontu startupová scéna obvykle nebývá výrazně ovlivněna. Problémy však mohou nastat v delším časovém horizontu. Pokud by nejistota plynoucí z Trumpových kroků vedla k dlouhodobému poklesu cen veřejných akcií, mělo by to dva hlavní důsledky. V první řadě by měli být investoři opatrnější. Zaměřil bych se na startupy s prokazatelnými výsledky a funkčním obchodním modelem, což by omezilo investice do firem v rané fázi rozvoje. Zadruhé, na private equity, které mají obvykle nižší korelaci s akciemi, by mohly zaznamenat příliv nového kapitálu. Větší investoři by hledali alternativy a zároveň se snažili využít „levného“ trhu k investicím do firem za nižších valuací.

Jak se budou rozhodovat investoři?

Podle Skovajsy je klíčové si uvědomit, že nikdo nedokáže s jistotou předpovědět budoucí vývoj. V současné situaci je obtížné radit investorům, kam přesně směřovat své prostředky. „Aktuálně všichni radí nakupovat při poklesu, což mi nepřijde jako vhodná rada,“ varuje Skovajsa a dodává, že nikdo neví, kde se pokles zastaví, a ceny mohou být i po poklesu stále vyšší než vnitřní hodnota trhu. Kam tedy investovat?

Zvažte tyto možnosti:

• Dluhopisy: V recesi úrokové sazby klesají, což pro dluhopisy není příznivé. Navíc mají při poklesu vysokou korelaci s akciemi.
• Nemovitosti: Mají nižší korelaci s akciemi, ale vysoké transakční náklady. Alternativou mohou být REIT fondy, které však mají podobné nevýhody jako ETF.
• Komodity: Autor je nepovažuje za vhodné pro spekulace.

Mezi slibnější alternativy patří:

• Private equity: Jak bylo popsáno výše, může být atraktivní v době nejistoty.
• Investice do sebe: Rozvoj vlastních schopností a znalostí je vždy dobrou investicí.
• Akcie firem odolných vůči volatilitě: Zaměřit se na společnosti, které dokážou vydělávat i v turbulentních časech, jako jsou například dealeři a firmy s nízkým dluhem a silnou pozicí na trhu.
• Zúročení peněz mimo trh: Dokud trvá nejistota, může být vhodné ukládat peníze do aktiv, jako jsou soukromé dluhopisy nebo termínované vklady.

Jak se připravit na nejistotu?

Skovajsa radí startupům, aby se připravily na horší valuace při vstupu investora. Na druhou stranu mohou v období poklesu trhu získat větší zájem investorů, kteří hledají alternativy. Až se situace uklidní, peníze se pravděpodobně vrátí do veřejně obchodovaných akcií, což může vést k dalšímu cyklu hospodářských změn.

Trump jako katalyzátor

Skovajsa zdůrazňuje, že trhy byly již před Trumpem v bublině. Jeho politika tak pouze urychlila nevyhnutelnou korekci. „Trumpovo jednání je jen postrčilo ke korekci, je to tedy jen katalyzátor přehřátého trhu,“ říká Skovajsa. Dodává, že i kdyby Trump nebyl prezidentem, dříve či později by se objevil jiný katalyzátor, který by vedl k poklesu valuací firem.

Aktuální paniku na trzích Skovajsa přičítá reakci na snížování odhadů zisků firem v důsledku zavedení cel. Zisky jsou klíčovým faktorem při oceňování akcií, a tarify tento faktor výrazně ovlivňují. Skovajsa také poznamenává, že Trump nakonec snížil cla vůči většině zemí, což by mohlo mít pozitivní vliv na trhy. Otázkou však zůstává, zda se trhy po této úpravě uklidní.

Závěr

Současná situace na trzích je komplexní a vyžaduje opatrný přístup. Investoři by měli diverzifikovat svá portfolia a hledat alternativy k tradičním aktivům, zatímco startupy by se měly připravit na náročnější podmínky při získávání financování. Klíčové je sledovat vývoj událostí a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám.

Jak kombinace výhod pasivních investičních nástrojů a aktivní správy portfolia může přinést výrazné výhody pro Vaše bohatství? Proč pasivní instrumenty, jako jsou ETF, nejsou samy o sobě zárukou úspěchu a jak aktivní správa těchto nástrojů pomáhá maximalizovat výnosy a minimalizovat rizika. V tomto článku se dozvíte cenné informace, jak neudělat zásadní chyby.

Pasivní vs. aktivní přístup? Pasivní instrumenty si lze představit jako například Exchange Traded Funds pod zkratkou ETF. To znamená něco, co sleduje třeba určitý index. Nesnaží se překonat trh, spíše koreluje s výkonností trhu a rizikem s tím spojeným, s touto investicí. A výhodou jsou nízké poplatky a jednoduchost. Skutečnost je taková, že mohou existovat i aktivně řízená ETF, aby to nebylo jednoduché. Zároveň jsou aktivně řízené fondy a mohou být pasivně spravované fondy.

Proč se to může zdát jako protimluv – jednou aktivní, podruhé pasivní? Máte pasivní instrumenty (ETF) a fondy, ale jakým způsobem do nich investovat? Buď je můžete jenom nakoupit, držet a nic nedělat. To by byl pasivní přístup. Anebo s nimi můžete aktivněji obchodovat. Opět ta aktivita může být různá. Můžete je nakupovat v nějaký vhodný okamžik, vyměňovat, dokupovat, rebalancovat a podobně. To už je aktivní přístup, kdy jenom slepě nekopíruji.

Úspěšní manažeři nejsou zárukou dobré investice

Ukazuje se, že manažeři, kteří jsou třeba krátkodobě úspěšní, jsou na trhu velmi agresivní v době, kdy trh roste. A potom, když přijde na trhu obrat, shoří jako papír. Příkladem může být, a tady se paradoxně jedná o aktivně řízené ETF, Cathie Wood a ETF fond ARK Innovation, který přitáhl pozornost v letech 2020 a 2021, kdy rostl dramatickým tempem. Měl kolem 100 % výnosu, zatímco běžný trh rostl výrazně méně. Řada investorů v tu chvíli do trhu nastoupila, protože si říkali, že Cathie Wood je geniální, vidí příležitosti a ostatní je nevidí.

Nejvíce investorů nastoupilo do fondu v posledním roce předtím, než přišel obrat. V roce 2021 ETF zkolabovalo a ztratilo prakticky 90 % hodnoty. S ním zkrachovali i investoři, kteří v něm byli. Paradoxně většina z nich neměla ty předchozí výnosy, protože do aktivně řízených fondů nastoupila v poslední fázi, v ten nejhorší možný moment.

Přenechání správy na profesionály

Není to zadarmo. Znamená to, že platíte za službu aktivní správy někomu, kdo vám dává doporučení, radí vám nebo peníze spravuje. Znamená to náklad navíc oproti tomu, kdybyste si to dělal sám, neřešil to. Je to varianta samozřejmě dražší, to může někdo shledávat jako nevýhodu. Najmout si někoho na aktivní správu je dobré ve chvíli, kdy to na něj chcete delegovat a chcete ho poslouchat a jste ochoten za to samozřejmě něco zaplatit.

Různé pohledy investorů a časté mýty

Ohledně aktivních a pasivních instrumentů je řada různých pohledů, a často i mýtů, které investoři mají. Často je samozřejmě pro někoho ten pasivní instrument, který jenom kopíruje trh, něco nudného, něco, co nikdy index nepřekoná a oni chtějí vydělávat více. Chtějí, aby výnos byl vyšší. A to je samozřejmě pochopitelné. Na druhou stranu je ta statistika neúprosná. Ti, kdo se pokouší o výnos nad trh, velmi často nedopadají dobře. Fondů, které opravdu dlouhodobě překonávají trh, je jen velmi málo a většina investorů nedokáže trh vyhodnotit.

Je na pasivních investicích bublina?

Často se také hovoří o tom, že na pasivních investicích je bublina, protože jejich objem vzrostl. Někdy se říká dokonce, že celým trhem rostou pasivní investice. Když se kdokoliv podívá na čísla z trhů, hned jasně vidí, že tomu tak není. Další věc je, že co se na trhu děje a jak se mění ceny, neovlivní někdo, kdo pasivně nakoupí a drží, ale někdo, kdo na něm obchoduje. Aktivní investoři mají mnohem větší vliv na cenotvorbu než pasivní instrumenty.

Ale je potřeba si všimnout, že tito kritici pasivních instrumentů často za tím trhem výrazně zaostávají. Říkají, že za to nemůžou, za to může bublina pasivních investic, za to můžou pasivní fondy. A je to spíš výmluva.