Autor: Tomáš

Co dělat při neschopnosti splácet hypotéku?

Posted on by Tomáš

Růst úrokových sazeb může některé majitele nemovitostí dostat do problémů se splácením hypotéky. Bohužel zdaleka ne každý si vytváří finanční rezervy vyhrazené na splátky hypotéky minimálně na 6 měsíců. S růstem úrokových sazeb u hypoték pak roste počet lidí, kteří splácí hypotéku na krev. Stačí pak přijít o práci nebo se objeví nečekané situace, jako například další Covidová omezení nebo problémy související s válkou na Ukrajině a problém se splácením hypotéky je na světě.

1. Komunikujte s bankou

Nejhorší, co můžete udělat je, že při problémech se splácením hypotéky, budete hrát mrtvého brouka a domnívat se, že si banka nezaplacených splátek nevšimne.

Bohužel stále je hodně lidí, kteří se takto chovají a zbytečně si problém ještě více komplikují.

Banky mají automatické kontrolní mechanismy, a když zapomenete zaplatit splátku či se jen opozdíte, banka to ihned začne řešit.

Vaše snaha problém řešit je pro banku dobrý signál, a proto se vám může pokusit vyjít vstříc.

Jedním z řešení může být další individuální odklad splátek. V takovém případě budete po nějakou dobu platit pouze úroky z úvěru bez anuitní splátky a někdy vám banka dokonce povolí i odklad celých splátek. Nejčastěji to bývá na 3 až 6 měsíců, ve výjimečných případech až na jeden rok. Záleží na konkrétní bance.

Spoléhat na takové ústupky však nemůžete a určitě to není řešení, které vám automaticky banka schválí. Je to extrémní scénář. Můžete s bankou diskutovat i restrukturalizaci celého úvěru.

K vašim problémům se ale banka může postavit zády a jednoduše vaši pohledávku prodá jinému subjektu.

Podobná řešení budou mít za následek, že budete mít záznam v registru dlužníků, což vám zkomplikuje či znemožní čerpání dalších úvěrů v budoucnu. U každého bankou navrhovaného řešení se proto vždy ptejte, jaký to bude mít dopad na vaší kredibilitu, tj. úvěrovou důvěryhodnost.

Nikdy nestrkejte před svými problémy hlavu do písku. Pokud budete výzvy banky k zaplacení splátek ignorovat či nebudete s bankou komunikovat, banka vám pak těžko bude vycházet vstříc a dá vás k soudu, a nakonec o nemovitost přijdete. Takové řešení problému vás vyjde na spoustu peněz, zbytečně. Proto musíte začít ihned jednat.

2. Zvažte spolubydlícího

Pokud máte jeden pokoj volný, možná vám pomůže, když se trochu uskromníte a pokoj na nějakou dobu pronajmete. Tím získáte pár tisíc korun měsíčně navíc, vašemu rozpočtu se uleví a možná to vaše problémy vyřeší. Je hodně lidí, kteří hledají spolubydlení.

3. Nemovitost pronajměte

Toto řešení je nejschůdnější, pokud máte byt. U ostatních typů nemovitostí to nemusí být vždy nejlepší řešení. Pokud spolubydlící není pro vás řešením, přemýšlejte, že váš byt na nějakou dobu pronajmete a sami se odstěhujete do levnějšího pronájmu např. na kraj města či za město. Je možné, že výnos z pronájmu vám pokryje náklady na splátku hypotéky. Pokud si najdete malý bytza Prahou a do Prahy za prací budete dojíždět, můžete tím ušetřit pár tisíc. Praha má vynikající a pohodlná vlaková spojení se Středočeským krajem a takové řešení může být docela komfortní.

Pronájem má však jedno velké riziko. Pokud byt pronajmete někomu, kdo vám byt poničí či v horším případě přestane platit nájem, váš problém se splácením hypotéky se tím ještě zhorší. Vystěhovat neplatícího nájemníka totiž nemusí být tak snadné.

Nájemníky proto velmi dobře vybírejte.

Pronajímatelé, kteří jsou sami pod finančním tlakem častěji dělají při výběru nájemníků chyby. Nevěnují dostatek pozorností prověřování zájemců o pronájem a někdy pronajmou byt prvnímu, kdo se objeví, jen aby měli peníze na zaplacení hypotéky. Nic proto neuspěchejte, vybírejte nájemníka v klidu a pečlivě si ho prověřte. Přes 80 % problémů s nájemníky začíná už při jejich výběru. Přečtěte si článek Jak prověřit kvalitu nájemníků.

4. Přiberte si další práci

Pokud vám v zaměstnání sníží plat a tím se dostanete do problémů, může být na nějakou dobu řešením další pracovní úvazek. To by však nemělo být dlouhodobé řešení, protože jinak se stanete otrokem vlastní hypotéky. A co si budeme říkat, nežijete jen proto, abyste spláceli hypotéku.

5. Uskromněte se

Někdy se stačí důkladně zamyslet a sepisovat si výdaje. Pak možná zjistíte, že vydáváte peníze, které se dají ušetřit. Často jsou to právě malé částky, o kterých si lidé myslí, že vůbec nic neznamenají. A v tom je jejich zákeřnost. Když se sečtou, může se jednat o výdaje i několik tisíc měsíčně, které chybí.

Prověřte sjednané pojištění, platby za elektřinu, plyn, telefonního operátora, útraty v obchodech a restauracích atd. Proč si např. kupovat balenou vodu, když můžete pít stejnou nebo ještě kvalitnější a přitom levnější z kouhoutku. Poskládejte si všechny zbytečné nákupy a možná budete překvapeni, kolik byste dokázali ušetřit.

Lidé často utrácí peníze jen tak ze zvyku za věci, které ke svému životu vůbec nepotřebují. Proto je důležité si nákupy sepisovat. Někdy stačí trochu reorganizace a finanční sebekázně, abyste byli z problémů venku.

6. Nemovitost prodejte

Nepřipadá v úvahu žádná ze shora uvedených možností? Pak přemýšlejte o prodeji. A nemovitost prodejte dříve, než získáte škraloup v podobně záznamu v registru nespolehlivých dlužníků.

Zápis v registru dlužníků totiž znemožní nebo zkomplikuje čerpání hypotéky na několik let dopředu.

Někdy stačí prodat vaši stávající nemovitost, na kterou finančně nestačíte a místo ní koupit na hypotéku levnější byt, jehož splátky bezproblémově zvládnete. Proto ale nesmíte mít zápis v registru dlužníků.

Prodávající, kteří jsou pod finančním a časovým tlakem často dělají chybná rozhodnutí. Například prodají nemovitost pod cenou prvnímu kupci, který se objeví nebo uzavřou nevýhodnou kupní smlouvu a pak svého rozhodnutí litují.

V takových případech vám schopný, zkušený realitní makléř pomůže udělat nejlepší možné rozhodnutí. Dokáže se totiž podívat na váš problém nezaujatě, z nadhledu, zná realitní trh, umí dělat marketing a prodávat. A tak vám pomůže nemovitost lépe prodat a ušetřit řadu starostí.

Jaký je rozdíl mezi spořicím účtem a termínovaným vkladem?

Posted on by Tomáš

Uvažujete nad spořením, ale nedokážete se rozhodnout, na který z účtů své peníze vložit? Zda na spořicí účet nebo na termínovaný vklad? Ukážeme Vám všechny rozdíly mezi oběma druhy bankovních účtů tak, abyste se mohli snadno rozhodnout. A možná, že po přečtení tohoto článku shledáte, že se vyplatí mít oba dva. Ale každý za jiným účelem.

Co je spořicí účet

Spořicí účet se zakládá na předem neomezenou dobu trvání. Jde v podstatě o obdobu běžného bankovního účtu, jen s několika odlišnostmi. Ano, spořicí účet má mnohem blíže k účtu běžnému, než k termínovanému vkladu.

Je extrémně flexibilní

Na spořicí účet si můžete kdykoliv poslat peníze. A kdykoliv je z něj zase čerpat. Bez vázanosti na cokoliv a bez výpovědní lhůty. Banka nabídne vyšší úročení peněz uložených na spořicím účtu, než poskytuje na účtu běžném. Ale výměnou za menší omezení: že vám k účtu nevystaví platební kartu a nezískáte k němu ani kontokorent.

To znamená, že když si chcete peníze ze spořicího účtu vyzvednout, musíte do online bankovnictví a peníze si poslat z účtu spořicího na účet běžný (ikdyž třeba jen pár kliknutími). Až z účtu běžného se dá pak vybrat kartou hotovost v bankomatu nebo platit u obchodníka.

Má vlastní online bankovnictví

Spořicí účty mohou mít omezené online bankovnictví, kde se z nich dají jen poslat peníze na účet běžný. Ale část bank už „obdarovala“ své běžné účty plnohodnotným bankovnictvím. Takže se ze spořicího účtu dají zadat příkazy k úhradě. U některých bank si na spořicím účtu založíte dokonce i příkaz trvalý.

Má proměnlivé úročení

Úročení se u spořicích účtů mění v čase podle toho, jak se vyvíjí ekonomická situace, repo sazba České národní banky, a především obchodní politika banky. O změně úrokové míry musí banka informovat své klienty s předstihem.

Složený úrok se připisuje na spořicí účet

Kouzlo spořicích účtů spočívá též ve složeném úročení. Banka počítá úroky na denní bázi. A jednou za měsíc vám ke spořicímu účtu připíše úrok (zhodnocení). O ten navýší částku, co právě na účtu máte. A následující měsíc úročí jak vaše peníze, tak i onu připsanou částku úroku. O to víc se v následujícím měsíci zvyšuje suma, kterou vám banka zúročí. Zhodnocení díky tomu narůstá (o dost) rychleji než u termínovaného vkladu.

Co je termínovaný vklad

Termínovaný vklad je jednorázový vklad do banky, založený na předem dohodnutou dobu. Nelze s ním hýbat: ani přidávat peníze, ale ani je odsud vybírat. Zkrátka: peníze, které sem vložíte třeba na 5 let, nesmíte po celých 5 let používat. A banka vám za to posílá úroky. Na termínovaný vklad se odkládají jen ty peníze, s nimiž na delší dobu nepočítáte, ale chcete je mít úročené.

Od pár měsíců až po 10 let

Termínovaný vklad se dá uzavřít třeba jen na několik měsíců. Ale banky nabízejí i delší trvání, až do 10 let. Obecně platí, že čím delší doba trvání vkladu, tím vyšší úročení. Výjimkou je současné vysokoinflační období, kdy banky nemají jistotu, jak se repo sazba vyvine v příštích několika měsících, natož letech. Proto na několikaměsíčním vkladu nabízejí vyšší úrok než na vkladu ročním nebo třeba desetiletém.

Pevná úroková míra

Po celou dobu, na kterou je termínovaný vklad nasmlouván, platí dohodnutá úroková míra. Bez ohledu na to, jak se vyvíjí trh a repo sazba ČNB. Jde o smluvní úrok dohodnutý na konkrétní dobu trvání. Banka jej musí hradit i tehdy, když tržní úroky výrazně poklesnou.
A platí to i naopak: jestliže na trhu úroky vzrostou, vám na termínovaném vkladu zůstává původně dohodnuté úročení. I pokud je teď nižší než úrok na nově nabízených termínovaných vkladech uzavíraných na nová období. A než úrok na spořicích účtech.

Vždy jen s jednoduchým úročením

Banka však zhodnocenou částku nepřipisuje k termínovanému vkladu. Ten zůstává stále stejný. Zhodnocení vám pošle na váš běžný účet. Nebo připíše zhodnocenou částku sice k „termíňáku“, ale až na konci jeho trvání (a o to vyšší vám nabídne úrok). Tomuto se říká jednoduché úročení, protože banka měsíc co měsíc úročí stejnou částku. Výsledný úrok se liší jen podle počtu dní v měsíci. V únoru bude jiná než v březnu a jiná než v dubnu…

Když peníze potřebujete, celý vklad se ruší, a o část peněz přijdete

Termínovaný vklad má pevnou dobu trvání. To sice neznamená, že byste se ke svým penězům nemohli dostat dřív. Dostanete se k nim. Ale předčasným výběrem porušíte smlouvu, a proto i uhradíte penále. Navíc nejde vybrat jen část termínovaného vkladu. Pokud do něj musíte sáhnout, kompletně celý se zruší.

Shrnutí hlavních rozdílů

Spořicí účet je bankovní účet podobný účtu běžnému, ale lépe úročený, naopak s omezenými možnostmi plateb přímo z účtu. Peníze kdykoliv přidáte a kdykoliv zase vyberete, máte je snadno dostupné. Banka mění úrokovou míru podle potřeby, zhodnocení připisuje k částce na spořicím účtu a v dalším měsíci znova zúročí.

Termínovaný vklad je jednorázový vklad peněz na předem dohodnutou dobu. Po celou dobu nemáte tyto peníze k dispozici, nelze je používat. Banka úročí stále stejnou úrokovou mírou, ale peníze nepřipisuje ke vkladu – posílá je na běžný účet (jako pasivní příjem). Po skončení vkladu vám banka vloženou částku vrátí, a to na stejný účet, kam posílá měsíční úrok.

Kdy si založit spořicí účet

Každý by měl mít spořicí účet a na něj si odkládat krátkodobou rezervu. Spořicí účet patří k základním nástrojům pro zajištění finančního zdraví jednotlivce i domácnosti. Na spořicím účtu byste měli držet cirka 3 – 6 měsíčních příjmů tak, aby byly peníze kdykoliv použitelné.

Na co například? Na opravu spotřebičů, na koupi nového vybavení, dětem na kroužky, tábory, na dovolenou, na servis auta, na ročně placené pojistky, na vyúčtování energií atp. Zkrátka na to, aby vás nezaskočily nečekané výdaje, a vy si nemuseli každou chvíli vyřizovat půjčku. Zdarma totiž budete mít jen tu první.

Všechny peníze na spořicím účtu jsou pojištěny až do 2,5 mil. Kč, včetně zúročení.

Kdy si založit termínovaný vklad

Jestliže našetříte více než 6 měsíčních příjmů, nemá smysl je držet všechny na spořicím účtu. Pokud je úrok na termínovaných vkladech výhodnější než na spořicím účtu i pro dlouhodobější úložku, může se vyplatit převést část peněz právě na „termíňák“.

Ale pozor: počítejte jen s jednoduchým úročením a s nemožností vybrat peníze dříve bez toho, abyste bance odvedli dohodnutou sankci. Často se mnohem víc vyplatí středně dynamická investice na 10 – 20 let i déle, která se dá v čase částečně vybírat a zase doplňovat. Na druhou stranu: termínovaný vklad je plně pojištěn, až do výše 2,5 mil. Kč, včetně úroků. Investice nikoliv.

Koho správně žalovat kvůli pádu na neuklizeném chodníku?

Posted on by Tomáš

Kdo odpovídá za škodu, zejména na zdraví, člověku, který upadl na neuklizeném nebo neudržovaném chodníku? Obec či město, nebo jejich servisní organizace, kterou si k péči o komunikace zřídily? Je rozdíl právě, když šlo o zanedbanou údržbu nebo aktuální závadu ve schůdnosti. Kdy žalovat vlastníka a kdy servisní organizaci? Kdy obec ručí za odškodnění?

Odpovědnost podle občanského zákoníku a podle silničního zákona

Základní norma povinnosti hradit majetkovou škodu či nemajetkovou újmu je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v ust. § 2910 o. z. a spočívá na principu, že újmu má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním.

Vedle toho zákon ukládá povinnost nahradit újmu i v některých zvláštních případech bez ohledu na porušení zákona a na zavinění (ust. § 2895 o. z.). Takovým případem je též úprava silničního zákona zakládající zpřísněnou odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v našem případě chodci) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti.

Otázku, koho žalovat o odškodnění, rozebral a odpověděl Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2393/2023, ze dne 31. 7. 2024).

Dva druhy odpovědnosti za škody vzniklé na komunikacích

Silniční zákon ukládá vlastníkovi širokou povinnost tzv. správy komunikací, která zahrnuje zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.

V souvislosti se správou a údržbou pozemních komunikací tak vedle sebe působí jak obecná povinnost hradit (podle ust. § 2910 o. z.) újmu způsobenou porušením zákonné povinnosti plynoucí zejména z ust. § 9 silničního zákona, tak i speciální právní úprava objektivní odpovědnosti za závady ve sjízdnosti a schůdnosti podle ust. § 26 a § 27 silničního zákona.

Co zahrnuje správa a údržba komunikace a možnost jejího převedení z vlastníka na správce

Vlastník komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. (§ 9 odst. 3 silničního zákona.) 

Je-li výkon správy komunikace zajišťován prostřednictvím správce, musí zahrnovat alespoň pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Vlastník musí zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (tedy na internetu) identifikační údaje správce, vymezení pozemních komunikací, jejichž správu vykonává, a rozsah jím vykonávané správy. (§ 9 odst. 4 silničního zákona.)

Jak to chodí v praxi?

Vlastník komunikace má tedy povinnost vykonávat správu komunikace, která spočívá zejména v pravidelných a mimořádných prohlídkách, údržbě a opravách.

Je logické, že zejména územní samosprávné celky (obce a kraje) musí mít možnost činit tak prostřednictvím k tomu technicky a organizačně vybavených subjektů, proto zákon vlastníkům komunikací umožňuje převést výkon této správy na jiný subjekt tím, že si jej pro ten účel založí či zřídí, ovšem za výslovné podmínky, že vůči němu jako vlastník zůstane ovládající osobou po celou dobu výkonu správy.

Prostřednictvím takto ustaveného správce může vlastník zajišťovat jak činnosti týkající se obecné údržby, tak odstraňování (či předcházení) závad ve schůdnosti či sjízdnosti. I sám správce může dílčími činnostmi především při údržbě a opravách komunikace pověřit jinou osobu, ta se však již správcem stát nemůže.

Odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku vad ve sjízdnosti a schůdnosti

Závadou ve schůdnosti se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. (§ 26 odst. 7 silničního zákona.)

A vlastník místní komunikace nebo chodníku je pak povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. (§ 27 odst. 3 silničního zákona.)

Jde-li o závadu ve schůdnosti či sjízdnosti, za škodu odpovídá správce, vlastník je ručitelem

Silniční zákon u specifické činnosti týkající se odstraňování závad ve sjízdnosti či schůdnosti okruh subjektů odpovídajících za újmy způsobené uživatelům pozemních komunikací v případě, že je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nově rozšířil tak, že namísto vlastníka hradí poškozenému újmu správce a vlastník za splnění této povinnosti ručí, a to bez dalšího, tedy bez ohledu na to, zda a jak jej vybral a kontroloval. (Viz znění novely provedené zákonem č. 268/2015 Sb. s účinností od 1. 1. 2016 v ust. § 27 odst. 6.)

Jedná se však výslovně o přenos povinnosti k náhradě újem ze zvláštní zpřísněné odpovědnosti, která přichází v úvahu především při mimořádně nepříznivých meteorologických podmínkách (v důsledku neodstraněného sněhu či náledí), což je v tomto případě třeba chápat jako výjimku vylučující odpovědnost vlastníka, resp. toto ustanovení odpovědnost vlastníka „oslabuje“ na ručení, nicméně zdvojuje tu okruh subjektů, od nichž může poškozený žádat náhradu.

Škoda vzniklá zanedbáním běžné údržby, tedy jinak než závadou ve schůdnosti a sjízdnosti

Z toho tedy plyne, že u povinnosti běžné údržby, jejíž porušení může vést k obecné odpovědnosti za újmu, je povinnost k náhradě spjata výlučně s osobou vlastníka.

Takže v případech, na něž nedopadá zvláštní úprava odpovědnosti (ohledně závad ve sjízdnosti a schůdnosti komunikace), tj. při uplatnění obecné odpovědnosti za porušení povinnosti řádné údržby komunikací, která se řídí podle občanského zákoníku, je povinnou osobou vlastník a přenos odpovědnosti na správce zde není možný.

Tomu nasvědčuje i podmínka, že vlastník vůči zřízené osobě musí být po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Zde je tedy odpovědný vlastník komunikace.

Shrnutí

Nejvyšší soud ČR ve výše citovaném rozsudku vyložil, že povinnost nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti (např. v důsledku povětrnostních či meteorologických podmínek) má vlastník komunikace.

Ovšem zřídil-li k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění jeho povinnosti k náhradě poškozenému ručí.

Oproti tomu k náhradě újmy způsobené porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu je povinen jen sám vlastník bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt. Ano, právní řád ČR je velmi složitý.

Jak funguje pojištění ztráty zaměstnání a kdy ho sjednat?

Posted on by Tomáš

Pojištění ztráty zaměstnání může pomoci překlenout období bez příjmu, nejčastěji při splácení hypotéky nebo úvěru. Nejde však o univerzální záchrannou síť, kryje jen určité situace, má čekací dobu a řadu omezení. Podívejte se, jak přesně funguje, komu dává smysl a kolik stojí.

Jak pojištění ztráty zaměstnání funguje 

Pojištění ztráty zaměstnání obvykle není samostatným produktem. Uzavírá se jako připojištění k jinému finančnímu produktu, nejčastěji k hypotečnímu úvěru, spotřebitelskému úvěru nebo životnímu pojištění. Jeho cílem je pokrytí splátek nebo fixní částky v době, kdy pojištěný přijde o práci z důvodu výpovědi ze strany zaměstnavatele. 

Pojišťovna v takovém případě vyplácí sjednanou částku – buď jako měsíční náhradu příjmu, nebo jako přímou úhradu závazků, například splátek hypotéky. Obvyklá délka plnění bývá 6 až 12 měsíců.

Kdy máte nárok na plnění? 

Zásadní podmínkou je, že musíte být v době ztráty zaměstnání v pracovním poměru na dobu neurčitou, mimo zkušební dobu a zároveň musíte dostat výpověď od zaměstnavatele, typicky z organizačních důvodů nebo kvůli nadbytečnosti. Výpověď na vlastní žádost, ukončení pracovního poměru dohodou nebo kvůli porušení pracovní kázně nárok na pojistné plnění nevytváří.

Pojistné krytí ztráty zaměstnání může být v krizové situaci skutečně užitečné. Je ale zásadní rozumět tomu, že se nevztahuje na všechny typy ukončení pracovního poměru – a že především chrání věřitele, nikoliv přímo klienta. Tím se jeho role významně mění.

Typické parametry a limity pojištění 

Pojištění má svá jasná omezení, která musí klient předem znát. Tím nejzásadnějším je tzv. karence neboli čekací doba. Obvyklá je lhůta 3 až 6 měsíců od uzavření pojištění, během které není možné čerpat žádné plnění. 

Stejně tak bývá nastavena doba pojištění, během níž musíte být v zaměstnání – většinou minimálně 12 měsíců – abyste na výplatu pojistného měli nárok. Dále pojišťovna většinou:

  • hradí maximálně 6 až 12 splátek (u úvěrového krytí)
  • stanoví maximální výši měsíčního plnění
  • vyplácí pojistné plnění až po uplynutí určité doby od ztráty zaměstnání, typicky 30 dní
  • může odmítnout plnění při podezření na účelové ukončení pracovního poměru

Pro koho má pojištění smysl? 

Tento typ pojištění má smysl především pro ty, kteří: 

  • splácí vysoký úvěr, např. hypotéku nebo spotřebitelský úvěr
  • nemají dostatečnou finanční rezervu alespoň na 3 – 6 měsíců výpadku příjmu
  • pracují v rizikovém oboru, kde jsou časté restrukturalizace nebo výpovědi
  • mají nízkou pravděpodobnost rychlého nalezení nové práce.

U hypoték jde v případě ztráty zaměstnání především o schopnost dál splácet. Pojištění může pomoci překlenout náročné období, ale nelze se na něj stoprocentně spoléhat. Klíčem zůstává vždy odpovědné finanční plánování a tvorba rezerv.

Kdo a jak pojištění nabízí 

Pojištění ztráty zaměstnání obvykle nenajdete jako samostatný produkt. Banky a pojišťovny jej nabízejí hlavně jako součást širšího pojištění schopnosti splácet – typicky u hypoték, spotřebitelských úvěrů nebo životního pojištění. Podmínky se liší: některé instituce vyplácejí měsíční náhradu příjmu, jiné přímo hradí splátky úvěru, délka krytí se pohybuje od 6 do 12 měsíců a čekací doba obvykle trvá 3 až 6 měsíců od sjednání pojistky. 

Pro klienty je klíčové, aby před sjednáním pojištění vždy zkontrolovali podmínky – jaká je čekací doba, maximální výše plnění, omezení nároku a typy výpovědí, na které se pojištění vztahuje.

Kolik pojištění ztráty zaměstnání stojí? 

Cena pojištění se liší podle výše požadovaného krytí, doby trvání pojistky a především typu připojené smlouvy. V případě hypotéky může měsíční přirážka ke splátce činit 150 – 500 Kč. U životního pojištění záleží na věku, zdravotním stavu a výši pojištěné částky. 

Je důležité si spočítat, zda by nebylo výhodnější vytvořit si vlastní rezervu ve výši 3 – 6 měsíčních výdajů, místo placení přirážky po několik let. Při zohlednění čekací doby a podmínek výplaty se někdy ukáže, že pojištění není tak výhodné, jak se může na první pohled zdát.

Jak na hypotéku pro živnostníky a OSVČ s paušálem?

Posted on by Tomáš

Jste živnostník a plánujete hypotéku na pořízení nemovitosti pro vlastní bydlení nebo pro investici? Co je pro získaní hypotéky lepší? Optimalizace náklady nebo výdajový paušál? Je potřeba bance vždy dokládat 2 daňová přiznání?

Úvodem bych rád uvedl na pravou míru jeden mýtus, který poslouchám od lidí z mého okolí ( OSVČ ) a nebo na mých přednáškách a to je : Zaměstnanec má mnohem více možností získát hypotéku. Protože má stály příjem, který mu pravidelne chodí na účet, je pro banku zajímavější atď. To je hlavní důvod, kvůli kterému jsem napsal tento článek.

Budu se snažit vysvětlil, že tomu tak není a také ukázat několik základních možností které mají všichni živnostníci v případě, že budou žádat o hypotéku.

Výdajový paušál anebo reálné výdaje?

Co se týká systému propočtu příjmu v případě živnostníku / OSVČ, má skoro každá banka jiný systém.

Některá jen řádek 104 v příloze 1 DP očistí o daň a odvody a vydělí 12 měsíci. Jiné banky v případě uplatňování výdajů na základě výdajových paušálu. Chápu, že reálné výdaje jsou mnohem nižší a z toho důvodu je uplatňován paušál. Podíváme se blíže na obě cesty.

Výdajový paušál:

Banky, které nás v případě paušálu nejvíce zajímají, jsou banky, které si tzv. předaní daňového přiznání dělají podle svého interního algoritmu.

Např. když uplatňuji jako OSVČ 60% výdajový paušál , banka si jej upraví na 50%, 40% nebo i 35% a tím pádem se rázem navýší použitelný příjem.

Ve specifických případech můžeme u vybraných profesí uplatnit Čestné prohlášení o reálných nákladech a díky tomu snížit paušál např. až na 15-20 %.

Profesní komory (právníci, notáři, lékaři atd.) mají ve výpočtech příjmu z daňového přiznání u bank lepší pozici a také je možné na výjimku protáhnout dobu splácení do vyššího věku.

Reálné výdaje:

V případě reálných výdajů má živnostník dvě možnosti.

První je vybrat banku, která pouze vydělí 12ti měsíci zisk očistěný o výdaje. V případě optimalizace reálnými výdaji z důvodu co nejnižšího zisku to postrádá smysl.

Druhá možnost je využít propočet příjmu z DPFO na základě obratu z podnikání. V tomto případě může být čistý zisk skutečně minimální, ale i přesto můžeme dosáhnout na dobrou výši hypotéky.

Jenom pro příklad:

Klient podal poptávku ohledně zajištění financovaní koupě bytu v hodnotě 6 200 000,-Kč

20 % z kupní ceny má v hotovosti a 80 % z kupní ceny tzn. 4 960 000,- Kč chce financovat hypotečním úvěrem.

Obraty z podnikaní má ve výši cca 3 500 000,-Kč, nicméně uplatňuje reálné náklady + odpisy a ty jsou ve výší 3 400 000,-Kč. Většina bank se bude dívat na jeho příjem zjednodušeně jako 100.000,- Kč/ ročně. Tzn. 8333,-Kč/měs. Ve většině bank nereálné.

Po použití výpočtu z obratu mu mnou vybraná banka akceptovala příjem 64.000,- Kč/ měs a ten je už dostatečný.

Díky tomu si můžete zvolit nebo se připravit na, pro vás, ten nejvýhodnější. Proto je ideální připravovat se na hypotéku včas, abychom věděli, kolik máme za daňové období vydělat.

Do termínu odevzdáni DP je ještě reálně dost času, proto můžeme vše včas konzultovat.

Potřebuje mít živnostník dvě daňová přiznání?

Ne každou banku zajímají poslední 2 daňová přiznání. Jsou banky, kterým stačí jen to poslední.

Dokonce mám 3 klienty, kteří začali podnikat v cca polovině roku a banka jim uznala jejich 6 měsíců podnikání jako dostatečné pro získání hypotéky. Samozřejmě důležitým faktorem byla jejich bonita.

Dva z nich podnikali v oboru IT a danili paušálem, tak jsme využili možnosti čestného prohlášení o reálných nákladech a rázem se bonita výrazně zlepšila.

Jeden jako obchodník, díky dobrým obratům na účtu, byl akceptován.

V jaké bance to bylo, to si nechám pro sebe a mé klienty.

Proč chtějí některé banky dvě daňová přiznání?

Důvody jsou v podstatě dva.

První je zjistit, zda je Váš příjem z podnikání dlouhodobý a druhý je zjistit, jaký byl příjem v předposledním daňovém období. Nejdůležitější je, aby nebyl negativní.

Proto, když někteří žadatelé mají v předposledním daňovém období roční příjem minimum a v tom posledním mají příjem několikanásobný a stačí pro získaní hypotéky, banka jim jej s velkou pravděpodobností neakceptuje.

Tady je lepší vybrat banku, kterou zajímá jenom to poslední daňové přiznání.

Uvádím, že to tak chtějí některé banky. To znamená, že jsou banky, kterým stačí jedno daňové přiznání pro prokázání bonity a vše je v pořádku. To nám otevírá další možnosti.

Další podklady v případě prokazování příjmu OSVČ

V případě hypotéky pro živnostníky bude chtít banka doložit také bezdlužnost vůči finančnímu úřadu a některé banky i bezdlužnost vůči správě sociálního zabezpečení. To si jako klient musíte zajistit sám. Finanční úřad je na počkání, ČSSZ cca 2-3 týdny. Bezdlužnosti vůči FÚ se může dokládat 2x. Prvně při žádaní o hypotéku a podruhé u čerpání, ale pouze když začnete čerpat následující rok termínu pro řádné podání daňového přiznání.

Další parametr, který je velmi důležitý, je regulace hypotéčních úvěrů na základě doporučení ČNB.

Rada na závěr:

V případě, že jste živnostník a chcete žádat o hypotéku a nebo se na ní jenom dostatečně v předstihu připravit, je pro Vás rozumnější zkonzultovat Vaše možnosti s Vaším finančním poradcem , hypotečním poradcem a nebo se mnou.

Jak jste sami četli , tak možností je skutečně více a každá banka to má trochu jinak. Samozřejmě, můžete to zkusit i na vlastní pěst ,ale zabere to skutečně hodně času, který můžete spíše investovat do podnikání nebo soukromých aktivit.

Jak tenká je hranice mezi investorem a gamblerem?

Posted on by Tomáš

Rychlé zisky, které vytvoří z člověka milionáře nejlépe přes noc, jsou snem nejednoho začínajícího investora. Čekání na vývoj akciových trhů trvá i několik let a procentuální výnos se na první pohled nezdá nijak zajímavý. Začínající investor tedy může dojít k závěru, že cesta k bohatství vede přes rychlé nákupy a prodeje akcií, čímž se z něj stává obchodník a začíná balancovat na tenké hraně mezi pohádkovým bohatstvím a smazáním celého investičního účtu.

Investice vs. obchodování

Mezi investicemi a obchodováním je hluboká propast. Investice jsou podloženy strategií, která je založena na dlouhodobém růstu investičního instrumentu. Obchodování je často spojeno s krátkodobým výhledem a spekulacemi na krátkodobé cenové pohyby. Přestože i zde je většinou uplatňována strategie, ve většině případů se nezakládá na reálných datech, ale spíše domněnkách, které na internetu prezentují trading gurus.

Investice mají za cíl budovat dlouhodobou hodnotu a růst. Investoři se zaměřují na studium ekonomických ukazatelů, finančních výkazů a strategických plánů jednotlivých společností či fondů. Z dlouhodobého pohledu globální akciové trhy rostou, a proto je při dodržení investičního plánu pravděpodobnost na straně investora. V případě obchodování je pravděpodobnost zisku naopak na straně zkušených účastníků burzy.

Pravděpodobnost je proti vám

Obecně bývá uvedeno, že 90 % obchodníků přijde o celý svůj vklad do tří let. Není až tak důležité, co se děje se zbylými 10 % obchodníků v následujících letech, ale pravdou je, že pro normálního člověka je obchodování vysoce rizikové. Může se vám dařit rok, dva, ale nakonec přijdete o zisk i vložený kapitál.

Pohádkové zhodnocení jde ruku v ruce s extrémně vysokým rizikem a ve vysoce konkurenčním prostředí, kterým burza bezesporu je, se jedná o téměř jistou zkázu obchodního účtu. Statistika je chladná a každým obchodem zvyšujete pravděpodobnost, že vás dožene.

Skvělý marketing

Určitě jste se setkali s desítkami reklam, které nabízely nejrůznější bonusy při založení obchodního účtu podepřené o veřejně známé tváře špičkového sportovce či youtubera. Pod textem o velikosti bonusu za založení účtu je však vždy napsáno, již nikoli tak viditelně, upozornění, že 90 % retailových obchodníků přichází v důsledku obchodování o finanční prostředky. Číslo je alarmující a podpořené dostatečně velkou statistikou, přesto si většina začátečníků myslí, že právě jich se to netýká.

Patterny a indikátory

Obchodníci na internetu často prezentují nejrůznější formace, jako hlava a rameno, dvojité dno a další. Tím byste dle nich měli dostat pravděpodobnost na svou stranu. Jsou však tyto formace opravdu funkční v dlouhodobém horizontu? Žádná jednoznačná odpověď na otázku neexistuje a jediným možným způsobem je zpětné testování, nebo-li backtest.

Tímto se obchodník dostává do pozice, kdy musí shlédnout stovky či tisíce takových formací a vytvořit statisticky podložený závěr, jestli strategie funguje či nikoliv. Ruční testování je naneštěstí nepřesné a častokrát obsahuje chyby, které z lidského faktoru plynou. Formace totiž vypadají při zpětném přehrání jinak, než když obchodujete naživo a na pohyb spekulujete s určitou částí kapitálu. Do hry se také dostávají emoce.

Žádné zkratky neexistují

V životě každého investora může nastat frustrace z „pomalého“ zhodnocení finančních prostředků či z drastických propadů, které je nutné přečkat. Vždy je nutné držet se investičního plánu a nezačít jednat impulzivně, protože finanční cíle se plní dlouhodobě a systematicky. Žádné zkratky neexistují, zkratky vedou ke ztrátám peněz a času. Tato pravda se bohužel vyjeví až ve chvíli, kdy je pozdě. Podstatu celého tématu shrnuje citát od známého investora André Kostolanyho: „Chcete návod, jak rychle zchudnout? Pokuste se na burze rychle zbohatnout.“

Jak pojišťovny řeší pojistnou událost, ve které hraje roli alkohol?

Posted on by Tomáš

Vyrazil na italskou sjezdovku a neodhadl svoje možnosti. Ve vysoké rychlosti srazil mladého muže, kterému způsobil mnohačetné zlomeniny a poranění hlavy. I přes sjednané pojištění ho to stálo skoro čtvrt milionu. Jak je to možné?

Na začátku ledna vyrazil mladý muž do Jižního Tyrolska. Na týden se jeho „přechodným domovem“ měl stát resort Alta Badia s členitými lyžařskými terény a nespočtem unikátních sjezdovek. Lyžař přecenil svoje možnosti a udělal jednu zásadní chybu, která mohla stát život jiného muže na sjezdovce.

Na kopec pod vlivem!

Mladý muž si lyžování na jedné ze sjezdovek už od rána „zpříjemňoval“ alkoholickými drinky. A to i přesto, že alkohol je v Itálii přísně zakázán. V případě porušení pravidel může být lyžaři na místě odebrán skipas, a navíc ještě musí zaplatit pokutu ve výši několika tisíc eur. To ale lyžaře neodradilo.

Srážka ve vysoké rychlosti poslala lyžaře do nemocnice

Neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat. Při sjíždění jednoho z kopců ve vysoké rychlosti srazil jiného lyžaře, který upadl tak nešťastně, že si polámal několik žeber a utrpěl závažné zranění hlavy. Na místo byla ihned přivolána horská služba a oba lyžaři byli transportováni do nejbližší nemocnice.

O čtvrt milionu chudší!

I když měl viník sjednané pojištění odpovědnosti, bez kterého vás na italské sjezdovky nepustí, náklady na léčbu a bolestné nakonec musel uhradit z vlastní kapsy. Poškozenému pojišťovna vyplatila bezmála čtvrt milionu. Po viníkovi, který ale nehodu způsobil pod vlivem alkoholu, vymáhala uhrazenou částku regresem, což je u naprosté většiny pojišťoven běžnou praxí. Alkohol či jiná omamná látka totiž patří mezi nejčastější výluky, na základě kterých může pojišťovna plnění krátit anebo ho dokonce úplně odmítnout.

Vše, co potřebujete vědět o povinném ručení na elektrokoloběžky.

Posted on by Tomáš

I elektrická koloběžka někdy musí mít povinné ručení. Nejde jen o peníze. S kvalitním pojištěním dostanete navíc asistenční služby, které vám pomyslně kryjí záda v nesnázích. Od 1. dubna vešel v platnost nový zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ten už nařizuje povinné pojištění některých drobných vozidel, neplatí to ale automaticky pro všechna drobná vozidla s elektropohonem.

Kdy musíte pojistit drobné vozidlo?

Zapamatujte si dvě jednoduchá vodítka, kdy musíte pro drobné vozidlo pořídit povinné ručení:

  1. Je těžší více jak 25 kg a současně má konstrukční rychlost rychlost nad 14 km/hod.,
  2. nebo má obecně konstrukční rychlost nad 25 km/hod.

K tomu ještě existuje parametr síly elektromotoru, kdy třeba koloběžky s výkonem nad 1 kW také musí mít povinné ručení. Ovšem takto silné koloběžky už mají konstrukční rychlost nad 25 km/hod., čímž se dostáváme zpět ke druhému bodu podmínky.

U těžkých a pomalých drobných vozidel tak nejčastěji půjde o malotraktory, ty jedou pomalu a jsou těžší než 25 kg. Vyjmuty jsou z toho například zahradní traktory, které nikdy nevyjedou na veřejnou komunikaci, nebo elektrokola, u kterých není obecně elektromotor pokládán za hlavní zdroj pohybu.

Stačí ovšem, aby vaše elektrokoloběžka měla jeden z těchto dvou sledovaných parametrů, a máte povinnost povinné ručení na ni uzavřít.

Typy dopravních prostředků s elektromotorem, které mohou spadat pod povinné ručení

  • Elektrokoloběžky,
  • dvoukolové dopravníky (tzv. segwaye),
  • jednokolky,
  • skateboardy,
  • zahradní traktory,
  • elektrické golfové vozíky,
  • elektrokoloběžky a další vozítka.

Pokud vozidla výše nepřekračují konstrukční rychlost 25 km/hod. a nejsou těžší než 25 kg, považují se z pohledu zákona za jízdní kola, pro které povinné ručení neplatí.

Na případné škody způsobené jízdními koly a podobnými dopravními prostředky vás chrání pojištění odpovědnosti za škody způsobené v běžném občanském životě. To můžete uzavřít jako připojištění k pojištění majetku.

Co to stojí?

Pojištění drobných vozidel stojí nízké stokoruny ročně. Průměr je 300 Kč za rok. Příklad níže ukazuje cenu povinného ručení pro silnou elektrokoloběžku.

A protože chyby a nehody se nestávají jenom těm druhým na YouTube, dát tři stovky ročně a mít polštář s 50 miliony klidu, to za to stojí, viďte? A jako bonus dostáváte platnost „zelené karty“ ve všech zemích, které nejsou přeškrtnuté. To oceníte zvláště v Německu, kde povinné ručení musí mít elektrokoloběžky jedoucí rychlostí nad 20 km/hod.

Při cestách do zahraničí si ale vždy ověřte tamní zákony pro drobná vozidla. Ne všechny země jsou tak benevolentní jako Česko. V některých státech musí mít drobná vozidla malé registrační značky. V tom případě byste např. silné koloběžky nesměli v takovém státě provozovat.

Pokud se vám s drobným vozidlem na cestě přihodí něco nepříjemného, můžete využít naše asistenční služby, které vám pomohou. Například:

  • Pošleme vám mechanika, který se pokusí vozidlo opravit na místě. Nejčastěji půjde o píchlou pneumatiku.
  • Nebo drobné vozidlo odtáhneme a vyprostíme.
  • Pomoc vám zajistíme po celém Česku.
  • Pokud se při jízdě zraníte, zajistíme vám dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení.

 

Každý asistenční zásah zaplatíme do 10 000 Kč. Náklady, které tuto částku přesáhnou, si platíte sami. Do tohoto limitu nepočítáme náklady na materiál a náhradní díly použité mechanikem při opravě vozidla na místě.

Pomůžeme i nesoběstačným osobám, například nezletilým dětem nebo mentálně postiženým osobám, které doprovázíte. Zajistíme a uhradíme jim dopravu, stejně jako vám. V případě vaší hospitalizace zajistíme a uhradíme také dopravu těchto osob do místa jejich bydliště nebo ubytování. Na to vám přidáme dalších 5000 Kč k limitu pojistného plnění.

Pozor na veřejných komunikacích

Drobná vozidla nově vyžadující povinné ručení a podle toho, do jaké kategorie drobné vozidlo patří, tak se z pohledu zákona považují za motorová vozidla.

Velmi dobře nám k tomu může posloužit pomůcka, která byla vydána Ministerstvem dopravy, jež vydalo stanovisko k elektrokoloběžkám a kolům vybaveným motorkem, jejich technickým parametrům a kategorizaci.

Tato pomůcka jasně definuje, v jakém režimu má drobné vozidlo být provozováno na pozemních komunikacích, a platí pro ně všechny podmínky zákona o silničním provozu a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích.

 

Jak na hypotéku pro podnikající majitele a spolumajitele firem?

Posted on by Tomáš

Získat hypotéku, to může být pro podnikatele složitější, než bychom čekali. Jste majitel nebo spolumajitel obchodní společnosti. Ta Vám dobře funguje, Vy sami sobě vyplácíte jen minimální mzdu. Proč si také posílat víc, když by to pro Vás znamenalo jen vyšší odvody a vyšší zaplacenou daň.

Všechny své náklady účtujete na firmu – auto a benzín, nejrůznější jiné výdaje. Možná si občas vezmete hotovost i z pokladny, jak se to tak občas dělá. Přijde však čas, kdy si chcete pořídit vlastní bydlení nebo na investici. Rozhodnete si proto vzít hypotéku tzv. na rodné číslo. Jenže ouha – po několika schůzkách v bance najednou vidíte, že není vše tak růžové, jak se na začátku zdálo.

Připravil jsem pro vás hned 3 cesty, jak získat hypotéku pro podnikatele úplně bez problémů

1) Měsíční mzda

Finančně nejméně výhodné řešení je nechat si každý měsíc vyplácet mzdu v dostatečné výši. Vy jako majitel obchodní společnosti asi víte, že to však zároveň znamená také placení sociálního a zdravotního pojištění a daně. Právě kvůli tomu je cesta vyplácení mzdy nejméně výhodná. Další možnou komplikací může být doložení těchto mezd.

Banka sice standardně chce vidět potvrzení o průměrné mzdě za posledních 12 měsíců, pokud je však vyplácená mzda dostatečně vysoká, je možné dohodnout, že se spokojí i s potvrzením jen za 6 měsíců. I pokud na toto banka přistoupí, potřebujete předložit 6 měsíčních výpisů z účtu – je tedy třeba si začít mzdu vyplácet včas. A mezi námi, pokud si dneska začnete z vaší společnosti vyplácet mzdu, nikde není psáno že za 6 měsíců budete mít vyhlédnutou nemovitost, kterou si zamilujete. Je tedy reálná možnost, že si mzdu budete vyplácet déle – dokud tu správnou nemovitost nenaleznete. Sečteno, podtrženo: tato varianta je ideální pro ty, kdo si ze společnosti dostatečně vysokou mzdu už vyplácejí.

2) Dividenda

Další možností je výplata dividendy neboli podílu na zisku.

Vaše firma generuje určitý zisk, který si nejspíš nevyplácíte formou mzdy (viz první bod), ale podílem na zisku. Mzdu si patrně vyplácíte buď žádnou nebo minimální, ale jednou za rok si část vytvořeného zisku na účet pošlete. Je to výhodné, z vyplaceného podílu na zisku totiž státu zaplatíte jenom 15% srážkovou daň, nic víc. Vyplacenou dividendu očištěnou o srážkovou daň pak můžete použít k prokázání příjmu.

Aby zjistila váš příjem, vydělí banka celkově vyplacený podíl na zisku 12, aby získala váš průměrný příjem za měsíc. Obvykle akceptuje 80, ale někdy i 100 % této částky. A s tím už se dá pracovat!

Vše je samozřejmě dobré si dopředu předjednat, abyste po vyplacení dividendy v bance nenarazili. Aby vše proběhlo bez zádrhele, je třeba si ověřit, v jaké výši bude banka pro účely schvalování hypotečního úvěru vyplacený zisk akceptovat.

3) Nerozdělený zisk

Nejzajímavější možností je využití nerozděleného zisku společnosti.

I jeho pomocí totiž můžete prokázat vlastní bonitu, vaši schopnost splácet hypotéku. Pokud máte ve firmě aspoň 20% podíl, je pro vás tato varianta ideální. Nevýhodou ale může být, že tuto variantu moc bank neumí.

Jak to funguje?

Vaše společnost šlape jak hodinky, kumuluje zisk, ten však nerozdělujete. Zůstává pěkně ve firmě, a protože jste dobří hospodáři, ani si pravidelně nevyplácíte dividendu.

Bance tedy můžete ukázat výkazy společnosti za poslední 2 roky. Tam bankéř uvidí jasné hospodářské výsledky vaší společnosti. Podle vzorce své banky si pak vypočte, jakou částku vám pro účely schvalování hypotéky dokáže započíst jako váš příjem. Zní vám to dobře?

Pokud firmu vlastníte 100% nebo ji spoluvlastníte a držíte aspoň 20 %, je toto reálná cesta.

Zisk bude samozřejmě započítán poměrně podle toho, z kolika procent společnost vlastníte – podle vašeho podílu. Peníze ve firmě jsou totiž, lidově řečeno, vaše. Jen jste si je zatím nevyplatili. A naštěstí existují banky, které tomuto rozumí a dokážou si s tím poradit.

V případě nerozděleného zisku však samozřejmě nestačí, když ve firmě máte jen několik desítek tisíc nerozděleného zisku (i když i toto lze použít jako doplňkový příjem). Také je důležité počítat s tím, že případné vyplacení by nemělo finančně ohrozit fungování společnosti.

Také je důležité vědět, že společnost s hypotékou vlastně nemá nic společného. Hypotéka bude pořád na vás, na vaše rodné číslo – firma funguje jen jako zdroj vašich příjmů.

Investicím lidé nerozumí a neumí o nich mluvit, podobně jako o sexu.

Posted on by Tomáš

Když jde o investice, Češi jsou spíše konzervativní. Milují hlavně spořicí účty, termínované vklady a stavební spoření. V kontrastu je k tomu pak skutečnost, že si zároveň na sebe často berou dost odvážné investice, o jejich riskantnosti nemají ani ponětí. A na vině není nic jiného než absence základního přehledu.

Rozmohl se nám tu takový nešvar: ačkoli jsou Češi ve své podstatě konzervativní investoři, rádi investují do rizikových produktů. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá, spoluobčané to jednoduše netuší. Investicím nerozumí, a dokonce to přiznávají.

Náš průzkum pro Fondee potvrdil, že si více než polovina lidí uvědomuje, že by mohla investovat lépe. A zatímco se množí konzervativní „stavebka“ nebo naopak pálí úspory v kryptoměnách, jen málokdo využívá produkty na pomezí, které jsou rizikové středně. Tedy podílové fondy nebo jiné nástroje, které nabízí diverzifikované portfolio se slušnou návratností.

Na vině je historie, špatná výuka i nezájem

Kořeny mizivé vzdělanosti v oblasti investic částečně leží v historii. Vědomosti se nemohou jen tak předávat z generace na generaci, protože naši rodiče i jejich rodiče vyrůstali v prostředí, ve kterém se jednoduše neinvestovalo vůbec – takže investicím nerozumí a raději se o nich doma vůbec nebaví.

Investice jsou v rodinách větší tabu než sex a bazální vzdělání chybí i ve školách. Studenti se sice stihnou probrat všemi generacemi spisovatelů, ale nikdo jim neřekne, co jsou akcie.

Kombinací těchto faktorů se tvoří podivný vztah k investičním produktům. Na jedné straně je zde konzervativní většina, která má na spořicích účtech svá jistá 1–2 % za rok s pocitem, že sice porostou pomalu, ale jistě (což při inflaci 3–4 % není až tak úplně pravda), a na druhé straně jsou pak lidé, kteří by aktivně chtěli investovat, ale špatně vyhodnocují riziko.

Ti pak jdou často do poměrně riskantních řešení. Snadno uvěří finančním poradcům, kteří jim nabízí zcela nevhodné produkty pro jejich konkrétní situaci, a protože neumí položit ani základní otázky, tak jim takzvaně skočí na špek.

Dobrým příkladem je dnešní boom korporátních dluhopisů distribuovaných „renomovanými poradci“. Při jedné takové distribuci dluhopisů firmy Zoot v letech 2016 a 2017 drobní střadatelé zahučeli za 230 milionů korun, když firma následně skončila v insolvenci. Investovat do dluhopisů prodělečné firmy bez historie je extrémně rizikové a těch slibovaných 6,5 % ročně to dostatečně nekompenzuje bez ohledu na to, co poradce slibuje.

A už zcela chybí informovanost, že poslat peníze do diverzifikovaného portfolia je sice o něco rizikovější, než je nechat ležet na spořicím účtu, ale že jde zároveň o méně odvážnou variantu, než je cpát do kryptoměn, které jsou víceméně náhodná loterie, nebo do výše zmiňovaných dluhopisů prodělečných firem bez historie.

Vlastní portfolio není žádná věda

Orientace v problematice investování přitom není žádná věda, jak se nám snaží podsouvat různé instituce a finanční poradci. Stačí mít základní představu o tom, co to jsou akcie nebo dluhopisy – a kdo získá, když se firmě daří, nebo kdo ztratí, když firma zkrachuje.

Základní logika pak není náročná a bohatě vystačí na to, aby se lidé uměli dobře zeptat v případě, že jim přijde nabídka nějakého produktu. Ve chvíli, kdy ji konfrontují s intuitivní logikou, už se stávají solidními protivníky a nejsou tak lehce zmanipulovatelní. Občas stačí položit jednoduchý dotaz, například „Kolik ta firma vydělala minulý rok?“, a celá diskuze končí, aniž je člověk odborník.

Nelze ale ze všeho vinit všeobecnou informovanost – jistě, za část špatných rozhodnutí může nevzdělanost, ale za současný stav je zodpovědná i sama nabídka trhu. Většina podílových fondů je dnes nesmyslně předražená a lidé na poplatcích často zaplatí tolik, že jsou až po pěti šesti letech investování na stejné částce, jako byla ta vstupní. Provize jsou gigantické a nelze se divit, že za takového stavu má málokdo chuť do podílových fondů investovat.

Jak se Český Honza obchodníkem na burze stal

Aktuální situace, kdy se trhy propadají, opět odhaluje stejný vzorec chování. Většina Čechů si neuvědomuje riziko, do kterého vstupují, a snaží se trefit ten vhodný moment na prodej nebo zainvestování. Přitom vystupovat z (nebo vstupovat do) pozic v době, kdy trh je volatilní, je ta úplně nejriskantnější hra, na které se už spálilo hodně profesionálních obchodníků.

V tuto chvíli jde především o to, zachovat chladnou hlavu, nepropadat panice a pamatovat na skutečnost, že nejvíce důležitá je dlouhodobá strategie. Za chvíli bude krize zapomenuta, stejně jako všechny předchozí.

Když se například podíváme na vývoj S&P 500, hlavního amerického akciového indexu, ten se v době globální ekonomické krize mezi lety 2007 a 2008 propadl. Ale již v roce 2012 byl opět na původních hodnotách a do konce roku 2013 vzrostl o dalších 30 %. A to se bavíme o systematičtějším propadu než v případě krátkodobé volatility kvůli koronaviru.