Autor: FW

Do čeho investovat v době války?

Může se zdát, že mezi rizikem a nejistotou je pouze minimální rozdíl, ale není tomu tak. Riziko znamená, že lze na základě přiměřeného datového vzorku vyčíslit pravděpodobnost, zatímco v případě nejistoty je podobná kvantifikace nemožná. Geopolitické události se ze své podstaty pojí s nejistotou a mají širší paletu neznámých důsledků.

Na základě všeho, co se událo od okamžiku, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, vzniká zejména v Evropě obrázek válečné ekonomiky, jejímž přirozeným důsledkem je fiskální expanze a nejspíš i setrvalá inflace. Součástí proměnlivého geopolitického prostředí je i obchodní politika a zdrojem nejistoty a inflace jsou i rostoucí třenice mezi Evropou / Spojenými státy a Čínou. Výrazně proexportně orientovaná čínská ekonomika znamená, že tato země provádí politiku, která je v rozporu s národní bezpečností Evropy a Spojených států. Postupem času tak předvídatelně poroste význam celní a průmyslové politiky.

Silná proexportní orientace Číny také znamená, že je tamní ekonomika citlivá na směnné kurzy s měnami konkurenčních zemí. Zde je evidentně jedním z hlavních rizik JPY. Měnové trhy tak možná čeká velký reset. Jihokorejští činitelé dali jasně najevo, že nebudou tolerovat nadměrné jednostranné devizové pohyby.

Co by měl investor zařadit do svého portfolia do budoucna?

V uplynulých 40 letech, kdy výnosy z dluhopisů padaly, geopolitické prostředí bylo poměrně stabilní, demografické ukazatele se vyvíjely příznivě, nedocházelo ke klimatickým katastrofám a inflace byla nízká, byla alokace aktiv snadná. Do budoucna však musí inteligentní investor zohlednit měnící se tvář světa. Nemůže prostě investovat 100 % do akcií a spoléhat na to, že se bude historie opakovat. Vzhledem k tomu, kolik se v naší globální ekonomice začíná objevovat strukturálních trhlin souvisejících s výše uvedenými faktory, by bylo příliš naivní držet se dál jen toho, co fungovalo od počátku 80. let.

Pokud chtějí investoři v éře válečné ekonomiky a výrazně negativních demografických trendů posílit odolnost svého portfolia vůči celé řadě faktorů, měli by zvážit zařazení položek z následujícího seznamu. Níže uvedené návrhy se samozřejmě odlišují od tradičního portfolia 60/40 (60 % akcií a 40 % dlouhodobých dluhopisů). U jednotlivých kategorií však neuvádíme žádné váhy, protože každý investor je jiný.

  • Akciová témata:
      • polovodiče / AI, protože tyto technologie budou do budoucna určujícími faktory,
      • obrana, protože Evropa má v oblasti vojenství značný deficit a budou potřeba nové technologie, které se vypořádají s roji dronů (přečtěte si zprávy z akciových trhů na toto téma),
      • kybernetická bezpečnost, protože jde o nový klíčový systém pro všechny vlády i obchodní společnosti,
      • obnovitelná energie, protože z pohledu národní bezpečnosti představuje menší riziko – nepotřebuje palivo a energetické zdroje mohou být decentralizované, což samo o sobě snižuje rizikovost.
  • Akcie podle sektorů: Ve svých čtvrtletních výhledech uvádíme čtyři sektory, které jsou právě teď ze strategického hlediska (pro účely dlouhodobého držení) nejatraktivnější: zdravotnictví, technologie, finanční instituce a energie. Na základě aktuálně dostupných informací mají tyto sektory nejvyšší pravděpodobnost zajistit v dalších 10 letech vysokou reálnou návratnost.
  • Zlato: Zlato bylo vždy užitečným nástrojem pro diverzifikaci rizika v dobách války a inflace a nedávné geopolitické období to jen potvrdilo.
  • Komodity: Nejzávažnější inflační šoky v dějinách souvisely s rychle rostoucími cenami komodit, takže alokace finančních prostředků do komodit dává smysl nejen ve válečné ekonomice, ale i jako zajištění proti těmto šokům. Zelená transformace může navíc u klíčových komodit, včetně mědi, způsobit vznik trvalých trendů.
  • Krátkodobé dluhopisy a dluhopisy chráněné proti inflaci: Inflace přetrvává déle, než se očekávalo, a tak stojí za zvážení dluhopisy chráněné proti inflaci, protože v jejich případě se hodnota jistiny zvyšuje spolu s oficiálním indexem spotřebitelských cen. Krátkodobé dluhopisy zase nabízejí možnost volby a v zásadě se chovají jako hotovost, protože mají krátkou duraci, a jsou tak v prostředí s velkou inflační nejistotou méně rizikové.

Požáry bývají pro pojišťovny nejdražšími pojistnými událostmi v domácnostech.

Ročně vznikne v českých domácnostech na 6 000 větších a velkých požárů, k nimž vyjíždějí hasiči. Celková škoda atakuje hranici miliardy korun. Také pro pojišťovny způsobuje oheň v domácím zázemí nebo v obytných objektech nejdražší pojistné události klientů.

Stačila chvilka nepozornosti u sporáku. Od blízkého plynového hořáku vzplála nejprve blízko položená utěrka, plameny dosáhly na ozdobné závěsy na oknech a brzy už oheň zachvátil i přilehlou sedačku a stůl. Do několika málo minut byla kuchyně v plamenech a živel nebylo možné zvládnout. Bez brzkého příjezdu hasičů by se býval rozšířil na další byty v domě. Častý scénář pojistných událostí – zázemí zdevastované a škoda vysoká.

Požáry v obytných prostorech jsou vedle ničivých povodní největšími pohromami v domácnostech a rodinných domech. Často se setkáváme s totální škodou. V takové situaci pomůže dobře nastavené pojištění. Pro toho, kdo ho nemá – a takových je mezi námi pořád více než třetina, může být událost doslova likvidační.

Ve škodní statistice UNIQA za posledních 5 let požárů obytných prostor přibylo téměř o dvě třetiny (+63 %). Zatímco u požárů velkých průmyslových podniků a provozních hal průměrná škoda šplhá strmě vzhůru, u domácností neregistruje UNIQA tak velké navyšování: v posledních 5 letech se pohybuje v rozmezí 120 000 až 134 000 korun. Nicméně škod nad milion korun jsou vyšší desítky, většinou se týkají velkých požárů rodinných domů; pojistné plnění u některých z nich se pohybovalo mezi 3 a 4 miliony korun.

Nejproblematičtějším měsícem roku se jeví prosinec s nejvyšším počtem škod. Největší škody vznikly ve sledovaném období ale v srpnu 2022, kdy UNIQA hradila za požáry v průměru přes 320 000 korun. V letošním roce eviduje UNIQA zatím na 80 jednotlivých škod.

Za léta 2019 až 2023 vyřizovala UNIQA celkem asi 1320 škod zapříčiněných požárem domácnosti nebo domu a celková uhrazená škoda z pojištění činila bezmála 160 milionů korun.

Nejčastějšími příčinami vzniku požárů jsou neopatrnost při vaření, otevřený oheň v domácnosti (svíčky, adventní věnce, kamna, krby, ale i kouření), zanedbaná údržba elektrospotřebičů a prodlužovaček, staré elektrorozvody a v poslední době i špatně nainstalovaná fotovoltaika, a dále neudržované komíny.

U starých pojistných smluv je zapotřebí přistoupit k navýšení pojistných částek, aby spolehlivě chránily hodnoty v domácnostech, protože ceny na trhu bydlení, materiálu a řemesel v posledních letech prudce rostou. Proto u nich UNIQA nabízí tzv. indexaci. U novějších pojistných řešení UNIQA je indexace už automatická. Pokud ale klient provede nějakou rekonstrukci, modernizaci nebo si dovybaví domácnost, měl by si pojistné částky aktivně zvýšit sám.

Hypotéka nemusí vždycky klapnout, ani když se zdá, že je vše v pořádku.

Většina podmínek, které musíte splnit pro hypotéku na určitou částku, se dá zjistit dopředu. Přesto může nastat situace, že Vám ve finále banka vystaví stopku. Zádrhel přitom nejčastěji bývá v prokazatelnosti bonity. Zásadní roli hrají i registry a samotná nemovitost. Na co si tedy dát pozor?

Parametrů pro schválení hypotéky je hodně. Často se ale mluví jen o příjmu. Jenže do scoringu vstupuje celková bonita, celkové cashflow žadatelů. A posuzuje se také kupovaná nemovitost. Jak přesně, to má každá banka nastavené trochu jinak.

Abyste s žádostí opravdu uspěli, je dobré si zjistit nejen základní informace o sledovaných parametrech. Vyplatí se jít víc do hloubky, ptát se rovněž na detaily. Tím můžete dopředu eliminovat riziko, že vám banka či stavební spořitelna žádost o úvěr na bydlení nakonec zamítne, i když na začátku se zdálo vše být v pořádku.

Není příjem jako příjem

Nejčastějším důvodem zamítnutí žádosti bývá nedostatečná bonita žadatele. Přičemž zádrhel bývá v příjmech. Ty jsou totiž jedním z nejdůležitějších pilířů pro konstrukci hypotečního úvěru a v konečném důsledku často rozhodují o poskytnutí či neposkytnutí úvěru.

Pokud má být konkrétní typ příjmu uznán, musí splňovat základní parametry jako je trvalost, pravidelnost a udržitelnost příjmu a jeho transparentní prokazatelnosty. Vše, co se odehrává mimo uvedená pravidla, lze jen velmi těžko akceptovat jako započitatelné příjmy.

U každého příjmu navíc může být rozhodnuto, zda bude započítána jen jeho část, některé typy mají stanoveny koeficient uznatelného příjmu.

S příjmy ze zahraničí je to složitější

Standardně tak banky akceptují základní typy příjmů, tedy příjmy ze zaměstnaneckého poměru (ze závislé činnosti) a z podnikání v České republice. Příjmy ze zahraničí byly po omezenou dobu vyjmuty z kategorie akceptovatelných příjmů, nicméně momentálně se jejich akceptovatelnost částečně vrací.

Jejich uznání ale může být komplikovanější. Snazší to bude s příjmy ze zaměstnání v zahraničí. Příjmy z podnikání ze zahraničí jsou ve velké míře v českých bankách tabu. U zahraničních příjmů je navíc zohledněn koeficient kurzovního rizika, což v praxi znamená, že ho banka neuzná celý, ale například jenom ze 70 procent. Kromě toho hraje u těchto příjmů roli například i státní příslušnost, místo pobytu či rodinná situace.

Které příjmy banka ještě uzná

Existují ale ještě i další typy příjmů, s nimiž banky umí pracovat. Žadatel může využít i příjmy z pronájmu, peněžitou podporu v mateřství či rodičovský příspěvek. Akceptují se i důchody starobní, invalidní třetího stupně, někde je možné akceptovat i druhý stupeň.

V potaz lze vzít také diety. Například řidičům kamionů jsou podle Horňáka diety vesměs započítávány, nicméně obvykle jen do 50 procent základního příjmu. A podobně i u dalších z uvedených doplňkových příjmů bývá brána na zřetel jen část. Například má banka stanovené, že mohou tvořit maximálně 30 procent z celkových příjmů žadatele.

Které příjmy banka neakceptuje

S jinými typy příjmů už může být problém. Neakceptujeme například sociální dávky vyplácené z důvodu slabého sociálního postavení, jednorázové příjmy, dohody o provedení práv či příspěvky na péči. A problém bývá také u dohod o provedení práce nebo o pracovní činnosti, pokud z nich nejsou placené odvody. Žádná banka také neuzná příjem ve zkušení době.

A potíže mohou mít podle Veroniky Hegrové z online srovnávače hypoték hyponamiru.cz i začínající podnikatelé, kteří ještě nepodávali ani jedno daňové přiznání. Kdo začal podnikat letos v lednu, musí si na uznání příjmu počkat minimálně do ledna příštího roku, až oficiálně doloží příjmy v daňovém přiznání.

Odhad se nemusí rovnat kupní ceně

Situace se může zkomplikovat rovněž kvůli nemovitosti, kterou si chcete koupit. Zásadní roli hraje ocenění nemovitosti, které zpracovává odhadce banky a nemusí notně vyjít na kupní cenu.

Jinými slovy, to, že kupujete nemovitost například za 4 miliony, neznamená, že ji také banka na tuto cenu odhadne. Odhad může vyjít třeba jen na 3,7 milionu, což znamená, že vám banka na dům či byt nepůjčí tolik, kolik byste potřebovali. Pokud klient není schopen vzniklý rozdíl pokrýt z vlastních zdrojů nebo souhrnnou hodnotu nemovitosti navýšit tak, že přidá k pořizované nemovitosti ještě další, pak v konečném důsledku bude snížená hodnota nemovitosti stopkou pro takový obchodní případ.

Pak jsou zde ještě podmínky, které musí splňovat samotná nemovitost. Nemovitost, která vstupuje do zástavy, musí být bez právních vad a dalších zatížení, například některých věcných břemen. Problém může představovat špatný technický stav nemovitosti, špatná lokalita či záplavová zóna. U rodinný domů musí být vyřešená také přístupová cesta. Jednání s bankou mohou zkomplikovat i nesrovnalosti v dokumentech.

Pozor na negativní záznam v registrech

Zcela samostatnou kapitolu pak představují úvěrové registry (SOLUS, CBCB). Ty obsahují záznamy jak pozitivní, tak negativní. Ty první znamenají plusové body. Pokud máte nebo jste měli úvěr, bezproblémově ho dlouhodobě splácíte, je to pro banku velmi pozitivní informace. Pro banku je totiž vždy bezpečnější klient, o kterém získá informace tohoto charakteru než klient, o jehož platební morálce nic neví.

Negativní záznam naopak znamená překážku. Pro banky bývají problematické aktuální a historicky dlužné splátky (částky) a statusy jako je zesplatněná pohledávka, odepsaná pohledávka či restrukturalizovaná pohledávka. Pohledávky jsou řešeny individuálně, a tedy je možné problémové záznamy kompenzovat lepším zajištěním či bonitou.

Problémem mohou být v některých finančních institucích i exekuce, byť v minulosti, nebo dluhy na zdravotním a sociálním pojištění.

Negativní záznamy jsou v registrech viditelné ještě čtyři roky po skončení daného závazku. Pokud jsou to nebankovní závazky jako například telefonní poplatky, je záznam viditelný rok.

O svých závazcích by měl mít každý přehled, nicméně podle hypotečních poradců se relativně často stává, že lidé o záznamu v registrech nevědí. Proto je vhodné si před tím, než o hypotéku požádáte, nechat udělat výpis z těchto registrů.

Jak na odškodnění, když se na vzniku škody poškozený sám podílel?

Pokud se poškozený sám nějak podílel na vzniku škody, například svým nevhodným chováním, má nárok jen na úměrně snížené odškodnění. Jak se stanovuje míra spoluúčasti na škodě? O kolik se odškodnění snižuje?

Na toto pamatuje výslovně i občanský zákoník a určuje pravidla pro snížení odškodnění, na které má jinak poškozený nárok: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“

Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným. A tak tomu často v praxi bývá. V takovém případě poškozený poměrně, nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Míra odpovědnosti škůdce se snižuje.

Příklady:

Ve sporu o výši odškodnění újmy na zdraví malé dívky při autohavárii chtěla pojišťovna snížit své plnění. Dívenka byla totiž v autě usazena v nevhodné dětské autosedačce. Nižší soudy uznaly snížení odškodnění na úrovni 10 %. Naproti tomu Nejvyšší soud ČR rozhodl o 20% snížení. Přitom ovšem zvažoval i přísnější snížení odškodnění! Třeba zhruba 30% snížení odškodnění, jaké zhruba platí, když někdo dobrovolně sedne do auta řízeného opilým řidičem, a pak dojde k bouračce a poškození zdraví spolucestujícího, upozornil nás právník Richard W. Fetter.

Dva žáci základní školy se poprali o hodině tělocviku a jeden se při tom zranil, zrovna když si učitelka na chvíli odskočila vyřídit soukromou věc. Nižší soudy rozhodly, že odškodnění od školy pro poškozeného žáka bude zkráceno na polovinu kvůli spoluzavinění samotného zraněného chlapce. Ostatně potyčku vyprovokoval. Nejvyšší soud tentokrát spoluodpovědnost žáka snížil, tedy krácení zmírnil, a to jen na 30 %, takže chlapec získal nárok na 70 % vyčísleného odškodnění újmy na zdraví.

Co je třeba poměřovat při určení spoluúčasti poškozeného čili snížení odškodnění od škůdce

Při určení míry spoluúčasti poškozeného na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě. (Přitom jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy.)

Zákonné pravidlo o spoluúčasti poškozeného na vzniku škody, jinak řečeno o snížení míry odpovědnosti škůdce, nemůže pamatovat na širokou paletu toho všeho možného, co se může v praxi stát. Nedohodne-li se proto poškozený a škůdce na výši odškodnění, a dojde tak k soudnímu sporu, je na soudu, aby podle svého uvážení zhodnotil každý jednotlivý případ a určil míru spoluúčasti poškozeného na vzniku škody (čili míru snížení odškodnění ze strany škůdce pro poškozeného).

Nicméně není možné, aby každý soud postupoval zcela volně, aby záleželo jen a jen na tom a tom konkrétním soudci nebo soudcích. I proto se ustálila určitá pravidla pro ono volné hodnocení případů vzniku škody a sporu o odškodnění ze strany soudců.

Pravidla pro určení míry spoluúčasti samotného poškozeného na vzniku škody a snížení odškodnění

Při určování míry účasti poškozeného na vzniku škody se nelze spokojit s pouhým konstatováním, že jednání poškozeného představovalo jednu ze dvou příčin vzniklé škody, a z toho dovozovat, že je míra účasti poškozeného poloviční. Tak jednoduché to opravdu nemůže být.

Soud je povinen vždy uvážit, v jaké míře se poškozený na vzniku újmy podílel, a to s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem dané věci. Míru účasti poškozeného pak nelze posuzovat toliko z hlediska míry působení příslušné příčiny na vznik škody (tj. že jde o jednu ze dvou příčin), nýbrž je třeba především zvážit charakter a závažnost jednání škůdce i poškozeného.

Za škodu odpovědný profesionál se spíše nedočká snížení míry odškodnění, které musí poskytnout

Významné také může být, zda jde o situaci, kdy si poškozený objednal nějakou službu u profesionála. Zda šlo třeba o výuku sjezdového lyžování, skoku padákem, jízdy na raftu, nebo i méně nebezpečnou činnost, při níž došlo ke škodě. To může být i zařízení dotace a podobně. Pořád je kladen důraz na nutnost profesionality a odbornosti odpovědné osoby. Škůdce pak nese smluvní riziko odborníka (profesionála) za nesplnění jím porušené povinnosti a na jeho činnost jsou kladeny zvýšené nároky.

Obecně lze vycházet z toho, že pokud se škůdce smluvně zavázal jako profesionál ke splnění určité povinnosti, kterou porušil, měl by nést za takové porušení odpovědnost. Přičemž je namístě zohledňovat, do jaké míry se poškozený mohl spoléhat na to, že škůdce bude jednat v souladu s odbornou péčí a své povinnosti řádně splní. Jednání poškozeného lze tedy v takovém případě zpravidla hodnotit jako méně významné pro vznik škody. Je rozdíl, jestli něco chceme zdarma po známém v podstatě za nic, nebo od profesionála za úplatu.

Kdy musíte vyplňovat daňové přiznání při investicích.

Obliba investování u nás roste. Jen v podílových fondech Češi zhodnocují už přes 938 miliard korun, další stovky miliard mají investoři v akciích, burzovně obchodovaných fondech a dalších aktivech. Se vzrušujícím investičním světem je ale spojena i méně zábavná povinnost, a to jsou daně. Podívejte se, co si jako běžný investor ohlídat. A není třeba panikařit, dost možná se Vás povinnost podávat daňové přiznání nebo nutnost do něho zahrnovat své investice týkat nebude.

Elektronicky lze daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 finančnímu úřadu odevzdat do 2. 5. 2024. Mimochodem, elektronicky odevzdávají daňové přiznání už dvě třetiny lidí. Podávat elektronicky mají povinnost všichni, kteří mají datovou schránku. S daňovým poradcem lze přiznání odevzdat až do 6 měsíců po skončení zdaňovacího období, tedy do pondělí 1. července 2024.

15% a 23% daň

Co se týká investování do cenných papírů (např. akcií, dluhopisů, podílových listů), z pohledu daní se rozlišují zejména příjmy z prodeje cenných papírů a příjmy z jejich držby (dividend či úroků, na něž se ve většině případů aplikuje srážková daň). Daň je pro obě kategorie stejná, a to 15 % ze zisku.

Pokud by celkový základ daně (tj. příjmy snížené o výdaje) převýšily 1 582 812 Kč, potom by se na základ daně přesahující tuto hranici aplikovala vyšší sazba 23 %. Netýkalo by se to ale příjmů, na které se již aplikovala srážková daň ve výši 15 %, jako jsou například úroky nebo dividendy. Vyšší sazba 23 % se tedy týká v oblasti investic jen prodeje cenných papírů.

Ať dál netrápíme ty, kterých se povinnost podávat daňové přiznání netýká, pojďme se podívat na případy, kdy se do vyplňování formuláře pouštět kvůli investicím nemusíte. Je jich totiž poměrně dost. Důležitá je hlavně hranice sto tisíc korun a také tzv. časový test v délce tří let.

Hranice 100 000 Kč

Kvůli investicím nemusíte vyplňovat daňové přiznání, pokud vaše příjmy z prodeje cenných papírů nepřesáhly za rok 100 tisíc korun. Ale pozor, jde o souhrnnou částku pro všechny vámi využívané platformy a investice. A pozor podruhé, nejde o zisk, ale skutečně o příjem, tedy celý objem všech prodaných cenných papírů. Pro lepší představu si uvedeme pár příkladů.

Příklad 1: Pokud jste v daném roce prodali cenné papíry (které držíte méně než tři roky, viz níže) v hodnotě 95 000 Kč, je váš příjem z prodeje cenných papírů menší než 100 000 Kč a daňové přiznání podávat nemusíte.

Příklad 2: Pokud prodáte cenné papíry za 105 000 Kč, je váš příjem 105 000 Kč a daňové přiznání podávat musíte. Vyplňovat budete celou výši příjmu (105 000 Kč), byť daň zaplatíte pouze ze zisku, tedy z rozdílu mezi cenou, za kterou jste cenné papíry nakoupili a prodali.

Příklad 3: Daňové přiznání musíte podat i v případě, že prodáváte cenné papíry se ztrátou, pokud jejich objem přesáhne hranici 100 000 korun. Na daních v reálu nic platit nebudete, protože jste nedosáhli zisku, ale administrativě se bohužel nevyhnete.

Časový test

Druhým případem je dodržení tzv. časového testu, kdy jste prodané cenné papíry drželi minimálně po dobu tří let. Takové příjmy do daňového přiznání uvádět nemusíte. Jen pro úplnou jistotu ještě dodáme, že z akcií, které jste koupili a držíte, daň platit nemusíte, byť jejich kurz může stoupat.

Ale pozor! V některých situacích – a docela často se na ně zapomíná – se do hry dostane jak stotisícová hranice, tak i časový test.

Příklad 4: Prodáte podílové listy dvou fondů, kdy listy prvního fondu v hodnotě 70 000 Kč držíte dva roky a listy druhého fondu v hodnotě 60 000 Kč držíte čtyři roky. Stotisícový limit je překročený, takže musíte podat přiznání, daň budete platit ale pouze z prodeje listů prvního fondu, které držíte méně než tři roky. Daň budete platit samozřejmě jen v případě, že z tohoto prodeje máte zisk.

Dobré vědět

Zisk z prodeje jednoho cenného papíru můžete ponížit o možnou realizovanou ztrátu z prodeje jiného cenného papíru, které jste dosáhli ve stejném zdaňovacím období.

Při prodeji cenných papírů v zahraniční měně musíte převést příjmy i výdaje do českých korun. Pro přepočet na koruny slouží jednotné kurzy stanovené Generálním finančním ředitelstvím. Kurzy najdete například zde.

Příjmy i výdaje převedete stejným kurzem na koruny. Pro účely stanovení daně tak nehraje žádnou roli, jaký byl kurz koruny při nákupu a při prodeji. Může se stát (a stává se), že v korunách realizujete ztrátu, ale přesto musíte zdanit zisk vypočítaný v cizí měně a přepočtený na koruny.

Výsledek vašich zisků a ztrát z prodeje cenných papírů uvedete v daňovém přiznání na řádek 40.

Podílové listy

Pokud jste investovali do podílových fondů, jak je uvedeno v příkladu výše, jste držitelem tzv. podílových listů. Pokud jste tyto listy neprodali, nemusíte podávat ani daňové přiznání, nehledě na to, jak vaše vložené prostředky daný fond investuje – může cenné papíry prodávat a nakupovat podle toho, jak se mění situace na trhu. Vy ale držíte podílové listy a tyto operace vás v rámci daňového přiznání nemusejí trápit, nehledě na to, jak se mění kurz podílových listů. Povinnost podat daňové přiznání by se na vás vztahovala až při jejich prodeji.

Úroky na účtech & stavební spoření

Uvádět do daňového přiznání nemusíte ani úroky, které se vám připisují na vašich běžných a spořicích účtech nebo termínovaných vkladech. Banky tyto výnosy rovnou daní 15% sazbou. Automatickému zdanění 15 % podléhají i výnosy ze stavebního spoření a ani s těmi si tak v rámci daňového přiznání nemusíte dělat hlavu.

Pokud jste živnostník a některý z vaši účtů je vedený jako tzv. podnikatelský účet, nemusí vám zde banka uplatnit srážkovou daň 15 % na úroky a příjem z úroků budete muset zdanit sami v rámci daňového přiznání.

Dividendy a úroky z ČR

Další oblastí jsou akciové dividendy případně úroky z dluhopisů. Pokud vám dividendu nebo úrok vyplácí společnost, která je daňovým subjektem v ČR, tuto částku před jejím vyplacením automaticky poníží o 15% srážkovou daň a vy tak tento příjem už v daňovém přiznání uvádět nemusíte.

Dividendy a úroky ze zahraničí

Pokud máte dividendy nebo dluhopisové výnosy od společností, které mají daňové sídlo v zahraničí, tyto příjmy v daňovém přiznání už uvést musíte. A to i v případě, že vám byly zdaněny v zahraničí. Má-li ale ČR s danou zemí uzavřenou smlouvu o dvojím zdanění, zásadně si v zahraničí zaplacenou daň můžete započíst proti české daňové povinnosti, a nemusíte tak platit daň dvakrát. Započtení děláte prostřednictvím zvláštní přílohy dle § 38f odst. 10.

Současně se můžete rozhodnout, že příjmy ze zahraničí zdaníte buď jako kapitálový příjem na řádku 38, anebo jako samostatný základ daně na řádku 74a a přílohy 4.

Pozor u platforem

Pokud investujete prostřednictvím platforem, jako je například Edward, Portu nebo Fondee, záleží vaše povinnost podat daňové přiznání na tom, co se s vaší investicí během uplynulého roku „dělo“, případně na vaší investiční strategii. Je totiž možné, že správce vašeho portfolia během roku prodával a nakupoval cenné papíry tak, aby dodržel vaši investiční strategii, zvýšil váš zisk nebo vaši investici ochránil před propadem.

I když jste si z těchto platforem nemuseli vybrat žádné peníze na běžný účet, díky provedeným obchodům vám mohly v rámci vašeho portfolia vzniknout příjmy nad 100 000 korun, které je třeba uvést do daňového přiznání.

Stejně budete muset postupovat, byť jste na některé platformě žádné cenné papíry neobchodovali, ale byla vám zde úročena hotovost v rámci investiční rezervy. Na tyto peníze se neuplatňuje srážková daň, jako byste je měli v bance, ale 15 % ze zisku z úroků musíte zdanit sami.

Jak financovat investiční nemovitost tradičním hypotečním úvěrem?

V současné době se hypotéky dělí na úvěry na vlastní bydlení a úvěry pro investici. A z logiky věci vyplývá, že v případě koupi investiční nemovitosti budeme žádat o druhou zmíněnou. Jenže praxe je krapet jiná. 

Tradiční hypoteční úvěr lze využít pro investiční nemovitosti

I když by vám v bance řekli, že na investiční nemovitost se vztahuje pouze investiční úvěr, hypoteční specialisté jsou jiného názoru. Ti tvrdí, že i investiční nemovitost si můžete pořídit díky tradičnímu hypotečnímu úvěru. Jen stačí prohlásit, že daná bytová jednotka nebo dům bude sloužit pro vaše bydlení. Že se to za pár dnů rozhodnete pronajmout a bydlet jinde, to už nikoho nezajímá, pokud úvěr řádně splácíte.

Samozřejmě tradiční úvěr na bydlení nelze čerpat donekonečna. Každá banka má trochu jiná pravidla. Zatímco některá umožňuje schválení jen čtyř tradičních hypoték, jiné pouze dvě. Čili za nižší úroky s delší dobou splatností je možné získat jen omezené množství nemovitostí, poté je nutné požádat o druhý typ úvěru.

Hypotéky už nejsou tak přísné jak před dvěma roky

V souvislosti s tímto zjištěním si jistě myslíte, že získat tradiční hypotéku na investiční nemovitost je těžší, a ne tak snadné. Jenže ve skutečnosti je to stejné, jako když žádáte o půjčku na vlastní bydlení pro vlastní účely.

Ještě před dvěma lety byly podmínky pro získání tohoto typu úvěru poměrně přísné, vloni došlo k jejich rozvolnění a neočekává se jejich opětované zpřísnění. Co se očekává, tak stoupání úrokových sazeb z důvodu současné vysoké rizikovosti. Ovšem ani v tomto případě se nemusíte obávat výrazného zdražování. To se bude rovnat jen několika desetinám procenta, ne větším sumám.

Když se rozhodnete vzít si investiční hypotéku

Pokud byste se rozhodli vzít si investiční hypotéku, jelikož se rozhodnete chytit se investiční příležitosti nemovitosti a banka či hypoteční specialista vám jinou možnost nenabízí, pořídit si na ni lze prakticky jakýkoli příbytek.

Ať už to budou byty, bytové domy, rodinné domy nebo rekreační chaty a komerční objekty. Poskytnutými prostředky lze také zafinancovat výstavbu či rekonstrukci objektů, jež následovně budete chtít pronajmout.

Investiční hypotéka má trochu jiná pravidla

Jak již bylo zmíněno, tím hlavním důvodem, proč se vyplatí zprvu žádat o tradiční hypotéku, respektive proč této možnosti využívat co nejvíce to půjde, je, že investiční půjčka na bydlení má trochu jiná pravidla. Předně lze získat pouze osmdesát procent z odhadní ceny nemovitosti, nikoliv devadesát. Kromě jiného doba splatnosti je kratší a úroky jsou naopak vyšší.

Někdy je zapotřebí doložit budoucí příjmy z pronájmu, aby se zvýšila vaše bonita a tím i šance na získání potřebného hypotečního úvěru.

Hypotéka na investiční nemovitost: obecné podmínky pro její získání

  • Musíte být plnoletým a způsobilým k právním úkonům.
  • Musíte mít trvalé bydliště na území České republiky.
  • Musíte mít pravidelný a dostatečný příjem.
  • Nesmíte mít záznam v registru dlužníků.

Je také třeba konstatovat, že ne všechny banky nabízí hypotéku na investici. A stejně tak je třeba říct, že zmíněné obecné podmínky se mohou banka od banky lišit.

Jak postupovat při dopravní nehodě a získat odškodnění?

Každý den dojde v Česku minimálně k 140 dopravním nehodám, které musí řešit policie. Řada z nich bohužel končí zraněním, v krajním případě i smrtí. Pokud se sami dostanete do situace, kdy budete řešit nehodu se zraněním, poradíme, jak správně postupovat tak, abyste minimalizovali riziko dalších škod a následně mohli po viníkovi nárokovat adekvátní odškodnění.

Jak postupovat při dopravní nehodě?

Jako první vozidlo bezpečně zastavte a vypněte motor. Zkuste zachovat chladnou hlavu a nejednejte zbrkle. Každá situace má řešení, které často není radno uspěchat.

Oblékněte si reflexní vestu (případně ji oblékněte i ostatním ve vozidle) a zajistěte místo nehody výstražnými světly a výstražným trojúhelníkem. Výstražný trojúhelník musí být umístěn u pravého okraje vozovky minimálně 50 metrů za vozidlem. Na dálnici je to pak 100 metrů.

Pokud správnou vzdálenost neumíte jednoduše odhadnout, můžete si ji odkrokovat. Pokud budeme vycházet z toho, že průměrný krok dospělého člověka měří asi 75 cm, pak na silnici stačí trojúhelník postavit zhruba ve vzdálenosti 70 až 80 kroků.

Postup při dopravní nehodě v bodech:

  • zastavte bezpečně vozidlo
  • vypněte motor vozidla,
  • zachovejte klid a rozvahu a nejednejte zbrkle
  • zajistěte místo nehody výstražným trojúhelníkem a výstražnými světly
  • oblékněte si reflexní vestu
  • zjistěte stav účastníků nehody
  • v případě zranění poskytněte první pomoc a volejte složky IZS
  • prokažte si s dalšími účastníky nehody svoji totožnost a údaje k vozidlům
  • místo nehody a poškozená auta si vyfoťte, či natočte a zajistěte případné svědky
  • vyplňte záznam o dopravní nehodě

Co dělat při dopravní nehodě se zraněním?

Pokud zjistíte, že během nehody došlo ke zranění, je vaší povinností poskytnout zraněnému první pomoc. Současně volejte složky Integrovaného záchranného systému (policie, záchranka, případně hasiči, pokud došlo k úniku provozních tekutin nebo potřebujete pomoci s vyproštěním).

Pro tyto případy se hodí mít v telefonu nainstalovanou aplikaci Záchranka. Díky ní bude možné najít místo nehody přesně podle GPS.

Místo důkladně zdokumentujte. Pokud to váš aktuální zdravotní stav dovoluje, pořiďte nejen fotky, ale také videa. A to nejen poškozeného majetku, ale také vlastního zranění (typicky pohmožděniny, škrábance, krvácející rány, zlomeniny apod.).

Jak se zachovat při dopravní nehodě, když budete žádat o odškodnění?

Pokud během dopravní nehody dojde k újmě na zdraví nebo životě (nejen vás, ale i zbývajících členů posádky ve vozidle), měli byste vědět, jak postupovat při nehodě a nárokovat si adekvátní odškodnění od pojišťovnyviníka, který nehodu způsobil. Vždy je dobré zajistit si kromě fotek a videí i výpovědi případných svědků. Ty můžete natočit na mobil.

Nezapomeňte také sepsat formulář o dopravní nehodě rovnou na místě. Pokud vám druhý řidič odmítá sdělit údaje o sobě a o vozidle, případně nedoloží zelenou kartu (stačí snímek v mobilu nebo aplikaci) porušuje tím zákon, a proto k nehodě vždy přivolejte policii a zapište si alespoň registrační značku jeho vozidla. Policii samozřejmě volejte vždy i v případě, kdy dojde k nehodě se zraněním.

Žádejte adekvátní odškodnění!

Co dělat při nehodě už víte. Jakmile opadne první šok, vzneste svůj nárok na odškodnění z povinného ručení řidiče, který nehodu způsobil. To se může týkat nejen úrazu, ale také zranění, případně trvalých následků (ztížení společenského uplatnění). Pokud dojde k usmrcení, mohou o odškodnění žádat pozůstalí (typicky manžel/manžela, rodiče, sourozenci, ale i blízcí přátelé nebo další osoby).

Řada poškozených se mylně domnívá, že musí uplatnit nárok na odškodnění za škodu na zdraví, či životě v rámci trestního řízení po viníkovi. Ve skutečnosti však není poškozený povinen postupovat tímto způsobem a odškodnění může řešit s pojišťovnou řidiče.

V případě zranění si uschovejte veškeré lékařské zprávy a případné účtenky (například za dojíždění k lékaři, rehabilitace, léky, kompenzační pomůcky apod.). Pamatujte, že zdravotní problémy se mohou objevit i měsíce po nehodě (typicky jde například o bolesti krční páteře či psychické následky), takže je potřeba je zaznamenávat do lékařské zprávy jako následek nehody.

Vymáhání odškodnění nechte na profesionálech

Získat po pojišťovně viníka nehody adekvátní odškodnění nemusí být tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Pojišťovna se může různě vykrucovat, zahltit vás administrativou, případně vám přiznat nižší odškodnění, než na které máte reálně nárok.

Proto je vždy dobré oslovit specialistu na odškodnění po dopravních nehodách, který má v komunikaci s pojišťovnami nemalé zkušenosti a ví, jak pro klienta vymoci maximální možné odškodnění. Po ukončení léčení mu stačí udělit plnou moc a doložit lékařské zprávy. A to až tři roky zpětně od chvíle, kdy k nehodě došlo.

U běžných případů můžete mít peníze na účtu do jednoho měsíce. Pokud vás od tohoto kroku odrazuje nutnost vysokých vstupních poplatků, pak jenom doplníme, že služby těchto pojišťovacích specialistů jsou zdarma. Odměnou je předem dohodnuté procento z vymožené částky. Pokud specialista žádné odškodnění nevymůže, za jeho služby nic neplatíte.

Jak se daní příjmy z cenných papírů?

Cenné papíry, především akcie, podílové fondy nebo ETF, jsou velmi oblíbenou formou investice. Podle toho do čeho investujete, můžete mít pravidelné příjmy z držby těchto cenných papírů. Nebo naopak můžete mít příjem z prodeje těchto cenných papírů. Jak se tento příjem daní, jak se z něj platí daň z příjmu fyzických osob a jak se uvádí v daňovém přiznání?

Jaké jsou tedy příjmy, které můžete mít spojené s investicí do cenných papírů? Z držby a vlastnictví cenných papírů většinou neplatíte žádnou daň (třeba jako se platí daň z nemovitosti). Z držby platíte pouze v případě, že v daném roce vám plynul z držby těchto cenných papírů nějaký příjem. Nejčastěji jsou tímto příjmem dividendy z akcií. Ale může jít i o dividendovou třídu podílových fondů nebo ETF, které také můžou vyplácet dividendy z držených akcií.

Každopádně daň z příjmu je nutné řešit až v případě, kdy opravdu máte realizovaný nějaký příjem z investice do cenných papírů. Tedy v případě dividendy a také v případě samotného prodeje cenného papíru. Držba jako taková zdaněna není.

Osvobození od daně z příjmu

Při prodeji cenných papírů může také nastat situace, kdy budete od daně z příjmu osvobozeni. Jde v zásadě o dvě situace:

  • pokud realizujete příjem z prodeje, který je menší než 100 000 Kč za rok,
  • pokud jste cenné papíry vlastnili tři roky a déle.

Při výpočtu daně z příjmu se pak postupuje následovně. Nejdříve je nutné vědět, jak velký příjem z prodeje cenných papírů byl minulý rok realizován. Pokud to bylo méně než 100 000 Kč za rok, tak daň z příjmu neplatíte a nemáte ani povinnost podávat daňové přiznání. Pozor jen na to, že částka 100 000 Kč se týká příjmu z prodeje, tedy nikoliv realizovaného zisku.

V okamžiku, kdy jste minulý rok překročili stotisícovou hranici příjmu z prodeje cenných papírů, tak se teprve posuzuje to, jak dlouho jste cenné papíry vlastnili. A veškerý prodej cenných papírů, které vlastníte déle než tři roky, je od daně z příjmu osvobozen. Pokud ale jste prodali i nějaké akcie či podílové fondy, které jste vlastnili menší časový úsek, tak z tohoto prodeje platíte daň z příjmu a máte povinnost podat daňové přiznání.

Investice a roční zúčtování daně

Celá řada investic neznamená automaticky to, že musíte podat daňové přiznání. Pokud jste klasicky zaměstnaní, tak u realizace investice vám stále může zaměstnavatel provést roční zúčtování daně a nemusíte podávat daňové přiznání. Pro dvě skupiny příjmu z cenných papírů ale platí, že máte povinnost podat daňové přiznání. Jsou to příjmy, které nejsou osvobozeny od daně z příjmu při prodeji. A také příjmy ze zahraničí v rámci dividend.

Příjem z cenných papírů v daňovém přiznání

Pro tento příjem platí poměrně odlišná pravidla podle toho, jaký přesně příjem realizujete. Ve zkratce může jít například o tyto situace.

  • Příjem z prodeje cenných papírů, které jsou osvobozeny od daně.Například prodej akcií a podílových fondů, které jste vlastnili déle než tři roky nebo příjem z prodeje byl do 100 000 Kč za rok. V takovém případě jste od daně z příjmu osvobozeni. Můžete podepsat roční zúčtování daně z příjmu u zaměstnavatele a nemáte povinnost podávat daňové přiznání, tedy v případě, že kromě zaměstnání už nemáte další zdanitelné příjmy.
  • Příjem z prodeje cenných papírů, který nebyl osvobozen od daně. To je například prodej akcií nebo podílových fondů, které vlastníte méně než tři roky a u nichž byl příjem z prodeje nad 100 000 Kč za rok. V tomto případě jste povinni odevzdat daňové přiznání k dani z příjmu. U zaměstnavatele ve mzdové účtárně nesmíte podepsat roční zúčtování daně a daňové přiznání máte povinnost podat do 2. dubna 2024 (2. května při elektronickém podání).
  • Příjem z držby cenných papírů, tedy nejčastěji z akcií, které vyplácí dividendy. V takovém případě je nutno rozlišit, zda jste dividendy přijali od české společnosti nebo ze zahraničí. Pokud vám byly vyplaceny české dividendy, tak tyto byly zdaněny srážkovou daní při výplatě. Jako takové už je nemusíte uvádět v daňovém přiznání a můžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.
  • Jiná situace je ale u dividend, které jste přijali ze zahraničí. V takovém případě tyto musíte uvést v daňovém přiznání. I když i tyto dividendy byly pravděpodobně zdaněny při výplatě. Pokud má ČR se zemí výplaty smlouvu o dvojím zdanění (pravděpodobně má), tak můžete sice daň zaplacenou v zahraničí započíst vůči dani, kterou jste povinni platit v ČR, ale daňové přiznání musíte podat vždy. A nemůžete u zaměstnavatele podepsat roční zúčtování daně.

Životní pojištění si lidé sjednávají až těsně před třicítkou, rizika jim ale hrozí v každém věku.

Malé děti jsou často nemocné, náctiletí se spíše zraní, se stoupajícím věkem rostou závažná onemocnění a riziko úmrtí. Fakta, která potvrzuje aktuální analýza České asociace pojišťoven. A podle které si životní pojištění sjednáváme v průměru ve 28 letech, zatímco pojistná událost se nám nejčastěji stane již mezi 12 a 14 lety věku.

27,8 let – to je průměrný věk sjednání životního pojištění v Česku. „Na relativně nízký průměr mají vliv především děti do 4 let, které pojišťují rodiče, často jako další osobu na smlouvě. To je určitě dobré zjištění, protože ukazuje, že Češi chápou význam životního pojištění jako záchranné sítě před finančními následky výpadky příjmu. A k těm s takto malými dětmi dochází opravdu často,“ vysvětluje výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. Právě děti mladší 4 let mají například nejvyšší riziko hospitalizace ze všech dětí, riziko pak začne stoupat opět až kolem 15. roku života.

Malé děti a seniory trápí nemoci, teenagery úrazy

Průměrný věk pojistné události připadá podle analýzy České asociace pojišťoven na 36 let. Přičemž přibližně 27 % všech rizikových pojistných událostí se týká dětí do 18 let věku.

U předškolních dětí a dětí na prvním stupni základní školy se ukazuje vyšší podíl nemocí než u starších dětí. Stejně tak u dospělých po 25. roku života roste podíl závažných onemocnění, který strmě stoupá s rostoucím věkem. „S ohledem na demografické prognózy očekáváme růst pojistných událostí souvisejících s neschopností se o sebe postarat. Nesoběstačnost je ostatně dlouhodobě největší obavou Čechů. A pojišťovny na ni již reagují vytvořením speciálního pojištění dlouhodobé péče,“ vysvětluje Jan Matoušek.

Přesto jsou všechny věkové kategorie nejvíce ohroženy úrazy. „Úrazy nejvíce rostou ve věkové skupině nad 10 let. Během 12. a 14. roku pak evidujeme nejvíce pojistných událostí. Nejčastěji se jedná o úrazy, které představují až 99 % všech pojistných událostí v tomto věku,“ upřesňuje Petr Jedlička, analytik České asociace pojišťoven.

Statisíce událostí každý rok

Každý rok řeší pojišťovny v Česku statisíce pojistných událostí na životním pojištění. Jen v loňském roce bylo hlášeno přes 418 tisíc úrazů, invalidit, závažných onemocnění či dokonce úmrtí, za které pojišťovny klientům poslaly bezmála 10 miliard korun. Nejčastěji se přitom jednalo právě o úrazy, kterých bylo v roce 2023 něco málo přes 386 tisíc a pojišťovny za ně vyplatily 5,9 miliard korun. Druhá nejčastější událost se vázala k invaliditě a vážným nemocem– takových událostí bylo téměř 24 tisíc. Za ty pojišťovny vyplatily přibližně 2,6 miliardy korun. Pojistných plnění spojených s úmrtím klienta pojišťovny evidují za loňský rok přes 8 tisíc s celkovým objemem 1,4 miliardy korun.

Jaké jsou nejčastější chyby při sjednávání hypotéky?

Hypoteční úvěr je významný bankovní produkt, který si většina lidí sjedná jednou za život. Představuje závazek i na několik desítek let a zároveň s sebou nese mnoho rizik. Mnoho lidí při sjednávání správně nerozumí všem podmínkám a nedokáže rizika hypotéky dostatečně vyhodnotit. Snadno tak dělají chyby, které je v lepším případě stojí peníze navíc.

1. Špatná platební morálka a dluhy

Mnozí lidé si neuvědomují, že před žádosti o hypotéku je důležité sledovat vlastní zadluženost. Banky žadatele a jejich existující dluhy pečlivě posuzují. Je proto klíčové mít všechny závazky řádně a včas splacené.

Pokud jste se v minulosti dostali do prodlení se splátkou některého z předchozích úvěrů, tato informace je zapsaná v dluhových rejstřících – což může vést i k zamítnutí žádosti o hypotéku ze strany banky. Hodí se vědět, že záznamy v rejstříku dlužníků se mažou po 4 letech od data, kdy byl daný závazek uhrazen.

2. Přehlížení konkurenčních nabídek

Češi jsou všeobecně známí svou konzervativností a často se neochotně přesouvají z jedné banky do druhé. Mnoho lidí tak zanedbává důkladné porovnání nabídek různých bank.

Nalijme si čistého vína – to, že jste dlouholetým klientem „vaší“ banky, ještě nutně neznamená, že vám to přinese nějaké výhody. Přestože dlouhodobé zkušenosti s vedením vašeho účtu mohou podpořit důvěru banky, není zaručeno, že vám nabídne ty nejvýhodnější podmínky a nejnižší úrokovou sazbu.

Banka, ve které máte účet, může získat informace o vašem finančním chování, například z vašich transakcí. Pokud například zjistí, že pravidelně sázíte peníze v sázkových kancelářích, nebo že všeobecně holdujete hazardu, může to považovat za rizikový faktor a zvýší vám konečnou úrokovou sazbu – a v krajním případě vaši žádost o hypotéku zamítne.

Naopak jiné banky mohou mít akční nabídky, které by se vám mohly vyplatit. Proto je vždy dobré porovnat co nejvíce nabídek.

3. Nedůvěra k finančnímu poradenství

Dle nedávného průzkumu více než polovina Čechů nikdy nevyužila služby finančního poradce. Zdá se, že mnoho lidí finančním poradcům nedůvěřuje a raději řeší všechno takzvaně po vlastní ose.

Služby zkušeného hypotečního poradce ovšem mají nesporné přínosy. Školený expert vám pomůže zjednodušit a zefektivnit celý proces vyřízení hypotečního úvěru. Navíc vás jeho služby obvykle nic nestojí – finanční poradci jsou odměňováni provizí ze sjednaných hypotečních úvěrů, které jim platí banky.

4. Neznalost maximální výše hypotéky

Mnoho lidí nemá povědomí o tom, kolik finančních prostředků jim banka v rámci hypotečního úvěru může poskytnout. Tyto částky mají předepsané limity od ČNB, které banky musí dodržovat. Proto vám aktuálně žádný poskytovatel nepůjčí 100 % hodnoty pořizované nemovitosti.

Banka většinou poskytne úvěr maximálně do výše 90% (pokud jste mladší 36 let) hodnoty nemovitosti, případně do 80% hodnoty nemovitosti (u žadatelů starších 36 let). Pokud se na koupi nemovitosti více podílíte sami, může to vést k výhodnější úrokové sazbě. Je důležité mít na paměti, že hodnota nemovitosti není totožná s její pořizovací cenou. Banka bere v úvahu hodnotu stanovenou znaleckým posudkem, který provede pověřený znalec.

Je tedy nutné počítat s tím, že banka bude požadovat, abyste část ceny nemovitosti hradili z vlastních zdrojů. Pokud žadatel tuto částku nemá k dispozici, nemůže získat hypotéku. V takovém případě však může být řešením zastavit další nemovitost, pokud ji žadatel vlastní (případně získání souhlasu rodičů se zástavou jejich nemovitosti).

Dalším faktorem při schvalování hypoték jsou interní předpisy bank a ostatní regulatorní opatření ČNB. Tyto faktory ovlivňují posouzení bonity klienta na základě jeho příjmů a výdajů. Na základě těchto informací banka určí maximální částku, kterou může klientovi poskytnout.

5. Úroková sazba není vše

Při výběru hypotéky je důležité zohlednit nejen úrokovou sazbu, ale také další náklady, které s úvěrem souvisejí. Někteří lidé se zaměřují pouze na nízkou úrokovou sazbu, aniž by brali v úvahu další poplatky a náklady spojené s poskytnutím a správou úvěru.

Při porovnávání nabídek je proto vhodné zaměřit se na ukazatel RPSN (roční procentní sazba nákladů), který zahrnuje nejen úrokovou sazbu, ale také všechny související poplatky a náklady. Tím získáte přesnější přehled o celkových nákladech spojených s hypotékou.

Nezapomínejte, že vyšší poplatky a náklady mohou v konečném důsledku převýšit úsporu z nižší úrokové sazby. Pečlivě tak zvažte všechny možné aspekty a vyberte hypotéku, která nabízí optimální kombinaci nízkých nákladů a výhodných podmínek.

6. Nesprávně zvolená doba fixace

Při sjednávání hypotéky je důležité pečlivě zvážit délku doby fixace. Příliš krátká doba fixace může vést k nejistotě ohledně výše splátek po skončení fixačního období. Naopak, příliš dlouhá doba fixace může být nevýhodná v případě poklesu úrokových sazeb v budoucnosti. Je proto důležité brát v úvahu své finanční možnosti a preference a vybrat si vhodnou dobu fixace.

Berte také v potaz, že i ekonomický cyklus hraje významnou roli, avšak předpovězení budoucích úrokových sazeb je velmi obtížné. Nikdo nedokáže s jistotou předpovědět, jak se úrokové sazby budou vyvíjet za rok, ba co teprve za pět a více let. Je proto důležité přistupovat k volbě doby fixace s obezřetností a informovaností, aby byla zvolena optimální strategie v souladu s osobními potřebami a očekáváními.

7. Špatné rozložení splátek v čase

Někdy klienti volí příliš krátkou dobu splatnosti hypotéky, což způsobuje vysoké měsíční splátky a přetížení rozpočtu domácnosti.

Při delší době splatnosti hypotéky máte obvykle nižší měsíční splátky, což vám dá větší finanční volnost. Snáze totiž uvolníte část příjmů, které následně můžete vložit do různých spořících nebo investičních produktů. Tímto způsobem si vytvoříte rezervu, která vám v průběhu 10/15/20 a více let pomůže snížit zůstatkovou částku hypotéky – možná ji ji předčasně splatit. Nakonec tak za hypotéku zaplatíte méně, než jste při uzavření smlouvy původně očekávali.

Je tedy důležité zvážit svou finanční situaci a zvolit optimální dobu splatnosti hypotéky, která vám bude vyhovovat. Usilujte o rovnováhu mezi výší měsíčních splátek a možností vytvoření finanční rezervy pro budoucnost.

8. I budoucnost je důležitá

Splácení hypotéky je maraton, ne sprint. Je důležité, abyste při uzavírání hypotečního úvěru zvážili budoucí výdaje a události, které by mohly mít vliv na vaši finanční situaci. Může jít o rozšiřování rodiny, růst nákladů na bydlení nebo nepříjemnosti jako ztráta zaměstnání či delší nemoc.

Je nezbytné být připraven na nepředvídané výdaje a zvážit, zda jste schopni splácet hypotéku i v případě náhlých finančních změn. Stojí za to mít dostatečný finanční polštář, abyste byli schopni čelit nečekaným situacím a zvládli úvěr dlouhodobě splácet.

9. Nedbalé čtení smluvní dokumentace

Až nezvykle velký počet lidí zanedbává důležitost smluvních podmínek a pořádně je nečte. Mnoho lidí ani nezjišťuje, jaké „háčky“ se v dané smlouvě skrývají.

Například: Co se stane, pokud budete chtít prodat nebo pronajmout nemovitost bez souhlasu banky? Budete muset dodat určité dokumenty? Jak to bude s mimořádnými splátkami? Jsou za ně nějaké sankce?

Odpovědi na tyto otázky a mnoho dalšího se dozvíte, pouze pokud si pečlivě přečtete smluvní podmínky. Je důležité prostudovat každý dokument, který je součástí smlouvy, a pokud vám něco není jasné, poraďte se s hypoteční poradcem nebo zaměstnancem banky. Je lepší být dobře informovaný a rozumět tomu, co přesně podepisujete, abyste se vyhnuli nežádoucím situacím a překvapením v budoucnosti.

10. Nevhodný výběr pojištění hypotéky

Při sjednávání hypotéky vám banka mnohdy jako součást smlouvy nabídne pojištění schopnosti splácet, což vám může zajistit výhodnější úrokovou sazbu. Je však důležité si uvědomit, že takové pojištění má i své mínusy. Ve výsledku můžete zaplatit více, než kdybyste měli hypotéku s mírně vyšším úrokem.

Samozřejmě je rozumné mít hypotéku pojištěnou pro případ, že byste nebyli schopni splácet. Je však nezbytné se důkladně seznámit s podmínkami pojištění (včetně výluk a omezení) a porovnat nabídku s jinými pojišťovnami. Zkušený finanční poradce vám může pomoci vyhodnotit různé možnosti a nabídnout vám nejlepší řešení, na které byste sami pravděpodobně nenarazili.