Autor: FW

Proč spotřebitelé váhají s pojištěním pro případ přírodních katastrof?

Orgán dohledu EIOPA zveřejnil informace o výsledcích nového výzkumu v oblasti pojištění. Tento orgán zkoumal tentokrát důvody, proč spotřebitelé váhají či nejsou ochotni sjednat pojištění pro případ přírodních katastrof.

Úvodem je účelné zmínit, že revidovaný dokument, vzniklý na základě výzkumu, zpracovali zaměstnanci EIOPA s tím, že se zaměřili na faktory na straně poptávky, jež přispívají k malému sjednávání pojištění pro případ přírodních katastrof, a to napříč Evropou. Snažili se postihnout skutečné bariéry, jež brání rozvoji tohoto pojištění a navrhli rovněž celou řadu u spotřebitelů testovaných řešení, aby byly existující problémy překonány. Cílem EIOPA je zesílit odolnost evropských domácností a podnikatelů vůči extrémním klimatickým událostem.

Statistiky jasně dokládají, že v Evropě je pojištěna pouze cca jedna čtvrtina škod z přírodních katastrof, takže na tomto kontinentu se ukazuje významná mezera v ochraně. I když určité příčiny této mezery vyplývají z omezení v nabídce pojištění, resp. odpovídajících pojistných produktů, pro případ přírodních katastrof, tak přesto lze tvrdit, že spotřebitelé se patřičně nezabývají pojistnými produkty, jež jsou na trhu k dispozici.

Bariéry

EIOPA provedla daný výzkum chování s cílem lépe porozumět tomu, proč spotřebitelé váhají „investovat“ do pojištění pro případ přírodních katastrof. Zjištění odhalila několik překážek a hybných sil, které mohou mít negativní dopad na ochotu domácností nakoupit pojistné krytí pro případ přírodních katastrof.

Mezi takové bariéry podle EIOPA patří:

  • silné zaměření na pojistné spíše než na celkovou užitečnost pojistného produktu, což vede k dojmu, že krytí je neodstupné,
  • nejasnosti či nesrovnalosti v pojistných podmínkách,
  • předchozí negativní zkušenost s pojistným plněním,
  • nesprávné/mylné vnímání co se týče pravděpodobnosti vlastního zasažení přírodní katastrofou,
  • vysoká očekávání, pokud jde o intervenci státu v případě katastrofy,
  • dojem, že proces sjednávání pojištění je složitý a zabere hodně času.

Řešení

Orgán EIOPA připravil a otestoval řadu řešení, aby povzbudil větší sjednávání pojištění pro případ přírodních katastrof v Evropě. Jeho přístup byl přitom založen na identifikovaných hybných silách a na poučení z behaviorální vědy.

Řešení, jež by měla vést k rozšíření propojištěnosti, zahrnují:

  • zvýšení povědomí o úrovni rizika, kterému spotřebitelé čelí, a to pomocí veřejných i nezávislých nástrojů a cílených oslovení ve správný moment (např. před pronájmem nebo koupí domu),
  • podporování a zviditelňování více standardizovaných a snadněji porovnatelných pojistných produktů, co se týče rozsahu krytí, výluk a cenových struktur,
  • urychlení a zefektivnění cesty spotřebitele nákupním procesem, a to včetně digitálních kanálů,
  • nabízení motivací (např. slevy z pojistného), které by podpořily implementaci opatření zmírňujících riziko.

Kdy musí zaměstnanec platit podíl na škodě, která vznikla zaměstnavateli?

Nejsou-li splněny předpoklady pro náhradu škody zaměstnancem podle zákoníku práce, lze majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Co to znamená?

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je při uplatnění této tzv. obecné odpovědnosti zaměstnance povinen prokázat svému pracovníkovi zavinění.

Ale co když k újmě došlo, aniž by zaměstnanec cokoliv zavinil, ale přesto se na vzniku újmy podílel? Nebo se třeba zapomnělo na dohodu o hmotné odpovědnosti)?

Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce

Předpokladem pro vznik povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec však ještě nemá vyhráno.

Pokud došlo k újmě na straně zaměstnavatele, ale zaměstnanec neodpovídá za škodu, neznamená to, že nebude zaměstnavateli platit. Ještě je tu totiž tzv. bezdůvodné obohacení.

Co je to bezdůvodné obohacení

Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. To jsou základní pravidla občanského zákoníku.

Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance

Zákoník práce na bezdůvodné obohacení, které může nastat v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. moc nepamatuje. Jenom částečně řeší otázku vrácení částek neprávem vyplacených zaměstnanci.

Zákoník práce určuje speciální pravidlo nad rámec pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, a to zní: Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je modifikována tehdy, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky (ne je-li obohaceným zaměstnavatel; pak platí občanský zákoník a jeho pravidla). Zaměstnanec musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

Přijal-li však plnění v tzv. dobré víře (protože nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smí si je ponechat. To, co zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Vychází se z profese, intelektu, věku a zkušeností zaměstnance.

Kryptoměny jako investiční nástroj?

Kryptoměny představují virtuální měny, které jsou založené na kryptografii. Díky ní je téměř nemožné při používání těchto platebních jednotek jakkoliv podvádět. Zpravidla fungují na decentralizovaných blockchainech, které nepodléhají žádné centrální autoritě, která by uživatelům a držitelům kryptoměn spravovala nebo jinak „nakládala“ s jejich kapitálem.

Kryptoměny lze kromě samotné platební jednotky taktéž považovat jako investiční aktiva, která si investoři přidávají do svých portfolií. V tomto článku si tyto virtuální měny blíže přiblížíme a představíme si dva projekty, které v současné době získávají pozornost investorů na kryptoměnovém trhu.

Bitcoin jako zákonné platidlo a povolení spotových ETF

Hlavním záměrem Satoshi Nakamata, tvůrce první kryptoměny na světě – bitcoinu, bylo vytvořit platidlo, které bude decentralizované a nebude nikým spravované. To znamená, že nikdo nezíská právo s tímto systémem jakkoliv nakládat nebo jej kontrolovat pro svůj vlastní užitek. Zároveň nebude takové platidlo podléhat inflaci, která by jeho hodnotu trvale snižovala. Z toho důvodu je i nabídka kryptoměny bitcoin omezená na celkové maximální množství 21 milionů mincí.

Od bodu svého vzniku zažily kryptoměny mnoho důležitých událostí. Jednou z nich je v blízké minulosti také schválení bitcoinového ETF – fondu, který umožní investovat do bitcoinu prostřednictvím akcií společnosti, která toto ETF vydává.

Společně se schválením bitcoinového ETF tak získali na trh s kryptoměnami přístup i investoři, kteří jinak kryptoměny držet napřímo nechtějí. Stačí tak pouze nakoupit dané ETF na akciovém trhu a získáte přímou expozici vůči bitcoinu nebo třeba ethereu, které bylo schváleno také. V České republice také navíc lze splnit hodnotový nebo časový test pro akcie, tudíž při následném prodeji tohoto ETF nebudete povinni danit zisk.

Adopce kryptoměn

Adopce kryptoměn ve světě postupem času vzrůstá. Na mnoha místech včetně České republiky se můžete setkat s podniky, které kryptoměny přijímají. Světovou adopci přehledně zobrazuje tzv. globální světový index adopce kryptoměn, který si můžete pro jednotlivé země prohlédnout na obrázku níže.

Nejvíce se můžete setkat s adopcí kryptoměn v Indii, která se aktuálně řadí na první místo. Dále nalezneme na předních příčkách Nigerii, USA nebo Vietnam. Celý tento index je složen z 5 menších indexů, které sledují různé typy kryptoměnových služeb. Česká republika se řadí na 61. místo.

Růst hodnoty kryptoměnového trhu

Od začátku své existence nadchnul kryptoměnový trh veřejnost zejména díky svému nezvyklému růstu ceny jednotlivých kryptoměn. Dalo by se tak říci, že to, co akciový nebo jiný trh nabídnul investorům v rozmezí 5 let, na kryptoměnách mohli tohoto zhodnocení dosáhnout v řádu půl roku – přirozeně však záleží, jaké období budeme sledovat.

Důležitý je také fakt, že tržní kapitalizace kryptoměnového trhu neustále stoupá. Na přiloženém obrázku si můžete všimnout, že od roku 2013 dokázal kryptoměnový trh dosáhnout na hodnotu 3 bilionů amerických dolarů. Samotný bitcoin poté dosahuje hodnoty přes 1 bilion dolarů.

Společně s vysokými růsty hodnoty však přicházejí také pády. Kryptoměny jsou velmi volatilním trhem, na kterém se měsíčně můžete setkat s propady (i růsty) v hodnotách desítek procent. Při vstupu na tento trh je tak třeba s volatilitou počítat a podle své strategie provádět rozhodnutí. V současné době je tak možné obchodovat nebo investovat do jak velkých kryptoměn, mezi které se řadí například bitcoin, ethereum, solana, tether nebo cardano, tak i do menších projektů, které stojí na začátku své cesty.

V tomto případě se však jedná o rizikovější kryptoměny s nižší tržní kapitalizací, které disponují větším potenciálem pro svůj budoucí růst. Přirovnat je lze například k malým společnostem na akciovém trhu – tzv. small caps, které právě vstupují na burzu nebo se teprve soustředí na svou expanzi a škálovatelnost svých byznysových modelů. V této části článku si tak menší kryptoměny popíšeme, abyste měli představu, jaké kryptoměny jsou kromě těch největších aktuálně k mání.

První kryptoměnový AR, VR a AI ekosystém na světě

Na krypto trhu lze kromě nejpopulárnějších kryptoměn nalézt také menší projekty, u kterých investoři shledávají slušný potenciál pro budoucí zhodnocení. Mezi ně můžeme zařadit například 5th Scape, který propojuje virtuální realitu s krypto odvětvím. V celém ekosystému bude možné hrát hry s virtuální realitou, sledovat filmy či seriály nebo studovat vzdělávací materiály.

Co se týče tokenomiky, tedy kryptoměnové struktury celého projektu, velkou část zabírá předprodej. Ten slouží jako úvodní nabídka tokenů prvním investorům, kteří tak mohou tokeny koupit se slevou a mezi prvními. Mezi dalšími alokacemi můžeme nalézt prostředky pro budoucí vývoj projektu, likviditu na burzy nebo odměny pro plánované airdropy, které plánují tvůrci v blízké budoucnosti spustit.

Součástí této platformy budou aplikace určené pro virtuální realitu (VR) a rozšířenou realitu (AR). Tým, který stojí za projektem, má v úmyslu propojit brýle pro virtuální realitu jako Meta Quest 3 či Oculus Rift a nabídnout uživatelům nevšední zážitek v podobě zábavy ve hrách jako Epic Cricket Arena, Immersive Kick-Off nebo Thrust Hunter. Nabízené tituly budou taktéž – jako celá platforma, podporovat a používat kryptoměny.

A proč projekt, který se zabývá virtuální realitou, uvádíme v článku s kryptoměnami? Jednoduše proto, že nativní měnou na celé platformě jsou stejnojmenné tokeny s názvem $5SCAPE. Díky nim totiž získáte možnost využívat těchto funkcí a výhod:

  • Slevy na produkty v obchodě
  • Bezplatný přístup ke hrám, z nichž až 5 her spatří světlo světa již v tomto roce
  • Členství v komunitě pro VR
  • Předčasný přístup k nejnovějšímu obsahu
  • Výběr speciálních funkcí nebo herních předmětů do VR her

Při bližším pohledu na whitepaper, tedy dokument, který celý projekt popisuje a vysvětluje, si můžeme všimnout také roadmapy. Ta slouží ke zveřejnění budoucích plánů, čímž tvůrci informují komunitu a investory o svých následujících krocích. Aktuálně jsou pro rok 2024 publikované následující plány:

  • 1. čtvrtletí 2024 – spuštění předprodeje tokenů a vydání traileru na hru Cage Conquest
  • 2. čtvrtletí 2024 – samotné vydání hry Cage Conquest, trailer na hru Epic Arena
  • 3. čtvrtletí 2024 – uvedení tokenů $5SCAPE na burzu, vydání traileru ke hře Immersive Kick-Off a navázání spolupráce s weby CoinGecko či Coinmarketcap
  • 4. čtvrtletí 2024 – vydání hry Epic Arena a dalších trailerů na plánované hry

Díky roadmapě tak můžeme sledovat, jaké plány tvůrci se svým projektem mají a především zda se jim je daří plnit.Celá platforma 5th Scape se zdá být velmi atraktivní, a to jak z uživatelského pohledu, tak i jako potenciální investice. Bude bezpochyby zajímavé sledovat její vývoj do budoucna.

Tokenizace vzdělávací platformy 99bitcoins

Jako další zajímavý projekt můžeme označit 99Bitcoins. Tato kryptoměna se od ostatních odlišuje zejména tím, že u ní nalezneme nově mechaniku Learn-to-Earn. Díky ní tak budou moci uživatelé platformy získávat odměny pouhým učením se v rámci kurzů a materiálů. Ty se budou točit vesměs okolo kryptoměnového trhu, bezpečnosti nebo samotného obchodování kryptoměn. Pojďme si nyní přiblížit, jak celá platforma bude fungovat a jak se skrze ní lze učit.

Po plném spuštění 99Bitcoins se držitelům tokenů $99BTC odemkne možnost, pomocí které získají přístup na platformu s jednotlivými kurzy. Na té naleznou kurzy jako například:

  • Základy blockchainu
  • Obchodování na DEX nebo CEX (decentralizovaných a centralizovaných burzách)
  • Bezpečnost na blockchainu
  • Odměny za vytěžení bloků a staking
  • Bezpečnost používání osobní peněženky
  • Pokročilé obchodování

Jakmile bude celá platforma spuštěna, bude stačit vstoupit na stránku s těmito vzdělávacími materiály a vybrat si takový, který bude uživatele zajímat. Po úspěšném dokončení každého kurzu poté získají nárok na odměnu v podobě nových tokenů $99BTC. Kromě samotných kurzů poskytne platforma také obchodní signály, které bude možné sledovat a podle kterých lze taktéž obchodovat.

Hlavní jednotkou celého ekosystému jsou tokeny $99BTC. Jedná se o typ ERC-20, který běží na blockchainu Etherea a sdílí tak jeho bezpečnost a rychlost transakcí. Díky tomu je možné držené tokeny také stakovat, čímž si mohou držitelé zajistit odměny v podobě extra tokenů $99BTC.

V rámci tokenomiky můžeme sledovat, že na rozdíl od prvního projektu vyčlenili tvůrci v tomto případě menší část tokenů pro předprodej – pouze 15 %. To je však vykompenzováno zejména odměnami v rámci komunity a za staking, které tvoří dohromady 40 % z celkové nabídky tokenů. Uživatelé se tak mohou těšit na více možných způsobů a cest, jak tokeny v podobě odměn získávat.

Co se týče roadmapy, na webových stránkách můžeme nalézt opět čtyři časová období. Pojďme si je podrobněji rozvést:

  • 2. čtvrtletí 2024 – spuštění předprodeje a stakingu, začátek vývoje vzdělávací platformy
  • 3. čtvrtletí 2024 – výběr tokenů z předprodeje, spuštění decentralizované burzy a pokračování vývoje vzdělávací platformy
  • 4. čtvrtletí 2024 – zalistování tokenů na centralizované burzy (CEX), optimalizace mechaniky Learn-to-Earn, spuštění signálů pro obchodování kryptoměn, publikování beta verze platformy
  • po roce 2024 – přemostění (přechod) na tokeny typu BRC-20, plné spuštění platformy, navázání nových partnerství a rozšiřování obsahu pro vzdělávání

Díky takto rozpracovaným plánům si tak každý zájemce může rychle udělat dobrý obrázek o tom, kam bude 99Bitcoins směřovat. Jelikož se projekt nachází v brzkých fázích svého vývoje, mnoho z funkcí prozatím není dostupných. Investoři nebo uživatelé si však v současné době mohou prohlédnout a prostudovat veškeré informace na webových stránkách 99Bitcoins.

Jaké jsou důležité parametry havarijního pojištění?

Aby havarijní pojištění skutečně pomohlo motoristům při škodách, je třeba věnovat pozornost pojistným podmínkám. „Ne nadarmo se říká, že ďábel je ukrytý v detailu

Kolik za škodu dostanu

Havarijní pojištění je běžnou součástí pojištění vozidel. Zahrnuje především vlastní pojištění havárie, dále např. střet se zvířetem, vandalismus nebo krádež vozu.

Co se stane, pokud se některé z uvedených nebezpečí stane realitou? Pojišťovna by měla samozřejmě zaplatit. Otázkou je, na kolik škodu ocení. V následujících příkladech nebudeme rozebírat spoluúčast (počítáme s nulovou), tu necháme na nějaké další povídání.

Pokud se jedná o částečnou, nebo také parciální, škodu, je na českém trhu zvykem, že pojišťovna klientovi zaplatí její opravu s využitím nových náhradních dílů. Neřeší tedy, zda škodovka pana Nováka loni vyjela z autosalonu, nebo už si krajinou supí od počátku tohoto století. Prostě pojišťovna po srážce s kancem zaplatí nové dveře a hotovo.

Druhou možností je, že škoda bude posouzená jako totální. To znamená, že pojišťovna vyplatí panu Novákovi rozdíl ceny vozidla před škodou a jeho zbytků po škodě. Pokud tedy půjde o nový vůz v hodnotě 500 000 Kč a pan Novák ho úplně „zmasakruje“, za vrak dostane ve výkupně sběrných surovin 10 000 Kč a zbylých 490 000 Kč mu doplatí pojišťovna. Jestli ale bude jeho stroj mít před škodou cenu jen 20 000 Kč a po škodě 15 000 Kč, dá mu pojistitel jen 5000 Kč.

Kde se láme chleba

Asi už tušíte, ke kterému klíčovému parametru směřuji. Ano, je to definice totální škody, tedy do kdy bude škoda ohodnocená jako částečná a od kdy jako totální. Běžný smrtelník by si totiž představoval, že totální škoda znamená, že auto je na šrot a částečná, že je poškozené jen trochu.

Pojišťovny to ale vidí jinak. Pro ně většinou totální škoda znamená, že náklady na opravu by převýšily určitou část hodnoty vozidla před škodou. Jestliže tedy vlastníte auto v hodnotě 500 000 Kč, pojišťovny vám mohou proplatit opravu až do onoho půl milionu. Pokud je ale hodnota auta jen 20 000 Kč, žádný z pojistitelů za opravu nedá více než těch dvacet tisíc. Jak jsme si řekli, ceny opravy se počítají s novými náhradními díly. Takže na takovémto starším vozidle bude totální škodou pravděpodobně i poměrně banální promáčklina dveří na parkovišti. Pojišťovna tedy klientovi oznámí, že má totální ekonomickou škodu, i když jeho auto bude jezdit v podstatě dál jako dřív.

V čem se pojišťovny liší

Nejpodstatnějším rozdílem mezi pojišťovnami je v tomto případě část hodnoty vozu, do které počítají škodu jako parciální. Že by to měla být vždy celá hodnota vozidla (tedy 100 % ceny před škodou)?

Chyba lávky. Takto férově totiž na našem trhu postupují jen dvě pojišťovny z těch, které nabízí havarijní pojištění spolu s povinným ručením. Jednou z nich je Pillow pojišťovna, nejrychleji rostoucí pojistitel aut v posledních letech. U ostatních společností nalezneme jednou 85 %, sedmkrát 80 % a jedna definice totální škody mluví dokonce o hranici 50 % obecné hodnoty vozidla pro hodnotu zbytků vozidla odečtené od pojistného plnění.

Například pojišťovna tedy dvěstěpadesátitisícovou opravu na autě v hodnotě 300 000 Kč zaplatí, pojistné podmínky neobsahují omezující parametr. Jiné produkty s parametrem 80 % OCV ale vezmou hodnotu před škodu, odečtou hodnotu po škodě a zákazníkovi vyplatí jen tu. Nezávisle na způsobu následné opravy majitelem.

Při výběru kvalitního havarijního pojištění je třeba se soustředit na důležité parametry a ustanovení podmínek ohledně tzv. totální škody mezi ně jednoznačně patří. Hodnoty nižší než 100 % znamenají vždy více starostí pro pojištěného a menší vyplacené pojistné plnění v případě pojistné události.

Jaké jsou nejčastější chyby při pojištění hypotéky?

Po nedávné krizi bydlení začíná hypoteční trh ve srovnání s předchozími lety stoupat. České banky a stavební spořitelny lidem poskytly v březnu hypoteční úvěry za 18 miliard korun, to je ve srovnání s loňským rokem nárůst zhruba o polovinu. Ukazují to data České bankovní asociace Hypomonitor. Čím dál víc Čechů tak začíná plánovat vlastní bydlení, což v praxi znamená zadlužit se na desítky let dopředu. Jak zajistit bezproblémový průběh splácení hypotéky a na co si dát pozor? 

Češi se po letech zdrženlivosti vrací k financování vlastního bydlení, vyplývá to ze statistik České bankovní asociace Hypomonitor a České národní banky. Banky lidem poskytli na financování hypoték úvěry za 18 miliard korun, což je proti letošnímu únoru nárůst o 15 procent a meziročně dokonce o polovinu. Klesají také úrokové sazby nových úvěrů, březnová hodnota 5,19 procenta je nejnižší od června 2022. O mírném oživení trhu hovoří také změna v objemu skutečně nově poskytnutých hypoték bez refinancování, ten v březnu meziměsíčně stoupl o 19 procent na 15,4 miliard korun.

Na dlouhodobý vývoj na hypotečním trhu musely zareagovat tuzemské banky a stavební spořitelny, které na přelomu kalendářního roku ve velkém snižovaly své úrokové sazby. A to přilákalo spoustu zájemců o vlastní bydlení, kteří v posledních letech pořízení hypotéky pouze zvažovali. Zvýšená poptávka se týká i životního pojištění a požadavku na krytí příjmů. V poslední době registrujeme nebývalý zájem o nové pojistky v souvislosti se sjednáním nové hypotéky, ale také o aktualizaci těch stávajících vzhledem k tomu, co se na tuzemském hypotečním trhu děje. Řádově se jedná zhruba o čtyřicetiprocentní nárůst. Existuje pět nejčastějších chyb, kterých by se lidé při zajištění hypotéky měli vyvarovat.

Nepromyšlená rizika a zbytečně krátká doba pojištění

Délka pojištění by měla odpovídat alespoň době, po kterou je člověk zavázán splácet hypotéku. Odborníci však radí nastavit pojištění tak, aby pokrylo období až do věku odchodu do důchodu. Ideální je sjednat životní pojištění alespoň do věku 65 let, tedy do doby, kdy obvykle nastupují do starobního důchodu. Přesto je možné délku jednotlivých doplňkových pojištění přizpůsobit podle aktuálních potřeb a okolností. Důležité je rozšířit rizika, která jsou běžně začleněna do úvěrového balíčku, o další eventuality, které mohou do života během splácení vstoupit, jako například trvalé následky úrazu nebo dlouhodobá neschopnost práce.

Odborníci připomínají, že životní pojištění by mělo platit až do chvíle, kdy rodina nebo partnerský pár disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby již pojištění nebylo nezbytné. Většinou je to ale tak, že hypotéka je součástí širšího balíčku služeb a figuruje ve smlouvě jako připojištěné riziko. Pojistná částka na toto riziko bude klesající, v ideálním případě anuitně, kdy pojistná částka v čase klesá podle zvoleného úroku až na nulu a hodí se právě pro klienty s hypotékou.

Nedostatečná výše pojistných částek

Pro někoho to může znít banálně, ale výše pojistných částek by měla odpovídat tomu, jakou hypotéku si lidé zvolili. Můžeme to uvést na modelovém příkladu. Pokud má klient hypotéku na pět milionů korun, stejnou částku by měl sjednat pro případ smrti, pokud se jedná o pár, pojistnou částku si mohou dle poměru rodinných příjmů rozdělit. Pokud lidé chtějí být opravdu zodpovědní, měla by pojistná částka odpovídat zbývajícímu dluhu na úvěru s připočtením alespoň jednoho ročního příjmu živitele rodiny. To by mělo zajistit finanční stabilitu všech členů domácnosti. Splatí hypotéku a budou mít dostatek peněz na návrat k normálnímu životu.

Pojištění schopnosti splácet jako marketingový trik

Banky při jednání o hypotéce často nabízí lepší úrokovou sazbu, a to v závislosti na sjednání pojištění proti neschopnosti splácet, a lidé často na tuto nabídku přistoupí. Slevy na úroku výměnou za pojištění se někdy mohou zdát jako dobrý obchod, avšak často to neplatí, zejména pokud má klient životní pojištění již sjednáno. V takovém případě se pojištění proti neschopnosti splácet úvěr stává v podstatě nadbytečným. Je lepší spíše zrevidovat a upravit stávající pojistku než si dělat další. Lidé často podléhají marketingovým taktikám bank a nebankovních institucí, protože nemají dostatečné znalosti o dané problematice nebo si předem nespočítají všechny náklady.

Banky totiž lákají na zvýhodněné úrokové sazby, které jsou podmíněny splněním několika požadavků, jako je používání platební karty pro určité transakce, vedení běžného účtu s minimálním měsíčním obratem, nebo sjednání pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku. I když snížený úrok může na první pohled působit atraktivně, reálné náklady, včetně výdajů na pojištění, mohou úrokovou sazbu efektivně zvýšit až o jedno procento, čímž se výhodnost nabídky výrazně snižuje.

Investiční životní pojištění? Dává smysl jen za určitých podmínek

V minulosti bylo kromě rizikového populární i takzvané investiční životní pojištění, které kromě kumulace finančních prostředků krylo základní pojistná rizika. Obecně se dá říct, že tato forma životního pojištění je dlouhodobě na ústupu. Někteří zprostředkovatelé tento produkt ale stále v portfoliu mají. Tato varianta je akceptovatelná v případě, kdy je takové pojištění daňově odečitatelné, flexibilně zohledňuje splátku hypotéky a přispívá mu na něj zaměstnavatel. Převážná většina však podle něj volí variantu rizikového životního pojištění, ve kterém je klient pouze pojištěný a neodkládá peníze stranou. K investování jsou vhodnější úplně jiné nástroje než pojistná smlouva.

Způsoby, jak odškodnit poškozeného lze uvedením do původního stavu, nebo peněžitou náhradou.

Volí způsob odškodnění za škodu její viník, nebo poškozený? Co když škůdce opraví věc i přes nesouhlas poškozeného? Kdy poškozenému zůstává opravená věc i peníze? Podle pravidla zakotveného v občanském zákoníku se vzniklá škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, nebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

Uvedení v předešlý stav například opravou má přednost

Zákon tedy chápe uvedení v předešlý stav (třeba opravu poškozené věci) jako primární formu náhrady vzniklé škody. Náhrada škody v penězích nastupuje jen tehdy, žádá-li o to poškozený, nebo není-li uvedení do předešlého stavu dobře možné. Třeba v případě škody na zdraví.

Opravu poškozeného plotu možná svěří poškozený soused sousedovi, který jej poničil při stavebních úpravách svého domu nebo neopatrné jízdě autem, ale svoje zdraví zajisté raději svěří do péče zdravotníků. Po škůdci pak bude vymáhat odškodnění újmy na zdraví.

Formu odškodnění volí poškozený

Tam, kde je uvedení do předešlého stavu dobře možné, se takové přednostní řešení vzniklé škody uplatní tehdy, požaduje-li poškozený náhradu bez toho, aby uvedl způsob. Jinak záleží na poškozeném, jaký způsob náhrady škody zvolí.

Prvotní forma volby odškodnění však náleží poškozenému (věřiteli), ne škůdci (dlužníkovi). A není-li uvedení v předešlý stav možné, od počátku má škůdce povinnost odčinit škodu zaplacením odpovídající peněžité částky.

Poškozený může chtít opravu, ale ne od škůdce samotného

Právo požadovat náhradu škody v penězích i tam, kde je možné uvedení do předešlého stavu, zákon přiznává poškozenému zjevně za účelem ochrany jeho zájmů, respektuje právo poškozeného, aby mohl sám rozhodnout o zásazích do svého majetku. Poškozený totiž z různých důvodů nemusí mít zájem na tom, aby uvedení do předešlého stavu uskutečnil právě škůdce, a může mít zájem na tom, aby mu škůdce poskytl pouze finanční plnění, jehož prostřednictvím si uvedení do předešlého stavu případně zajistí poškozený sám.

Stejně jako by si poškozený nenechal své zdraví „opravovat“ od škůdce, nemusí chtít ani soused s poškozeným plotem opravu od neumětela. Raději svěří opravu odborníkům a po škůdci bude chtít peníze na úhradu práce a materiálu.

Jak zvolit formu odškodnění? A co když poškozený váhá?

Pro žádost o odškodnění není předepsána žádná forma ani náležitosti. Takže žádost škůdci může být písemná i ústní a není určeno, co má obsahovat. Pouze je nutné, aby žádost byla srozumitelná.

Pokud poškozený nesouhlasí s tím, aby škůdce provedl opravu poškozené věci, je nutné takové právní jednání podrobit výkladu, co to přesně znamená. Nesouhlas poškozeného s provedením opravy věci škůdcem totiž nemusí vždy znamenat, že poškozený tím současně zvolil způsob náhrady škody v penězích.

Poškozený např. může mít v úmyslu, aby škůdce pouze posečkal s opravou do doby, než poškozený získá další relevantní informace pro učinění volby způsobu náhrady škody, případně může takovým nesouhlasem vyjádřit svou žádost, aby škůdce opravu neprováděl sám, ale pouze zajistil její provedení u třetí osoby, nebo aby namísto opravy věci poskytl poškozenému náhradní věc.

Nesouhlas s provedením opravy poškozené věci tedy nelze automaticky ztotožňovat s volbou formy odškodnění. Nesouhlas s opravou od škůdce ještě automaticky neznamená, že poškozený volí peněžitou náhradu škody.

Jakmile poškozený zvolí raději výplatu peněz, musí to viník respektovat

Jde-li o poškození věci a poškozený zvolí způsob náhrady škody tak, že nesouhlasí s uvedením v předešlý stav škůdcem a požaduje finanční náhradu, musí to škůdce respektovat, protože právo volby má poškozený, a ne škůdce.

Škůdce pak již není povinen (ani oprávněn) poskytnout plnění uvedením v předešlý stav. Jeho povinnost k náhradě škody se změní na povinnost poskytnout poškozenému peněžitou náhradu.

Co když škůdce provede opravu, přestože chtěl poškozený peníze?

Při určení výše náhrady škody v penězích se vychází z obvyklé ceny věci v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Provedení opravy poškozené věci škůdcem proti vůli poškozeného, který požadoval náhradu škody v penězích (a plnění opravou věci škůdcem následně nepřijal, neodsouhlasil), nesnižuje výši náhrady škody v penězích.

Nicméně není tomu tak, že by plnění poskytnuté škůdcem opravou věci proti vůli poškozeného nemělo být vůbec nijak zohledňováno. Může dojít k tzv. bezdůvodnému obohacení poškozeného. Jde o případný majetkový prospěch, který takto poškozený bez spravedlivého důvodu (navíc) získal. Vznik práva škůdce na vydání bezdůvodného obohacení závisí na posouzení konkrétních okolností dané věci.

Co když v důsledku opravy získal poškozený více, než činila škoda?

Pokud škůdce opravil věc proti vůli poškozeného, nevznikne obohacenému (poškozenému) povinnost obohacení vydat. Škůdce nemá na kompenzaci nárok.

Pokud však škůdce věc opravil v omylu (v domnění), že i přes nesouhlas poškozeného plní svůj závazek (povinnost), je obohacený (poškozený) povinen toto plnění vydat škůdci (ochuzenému). V takovém případě tedy má škůdce nárok na kompenzaci.

Ovšem není-li vydání předmětu obohacení dobře možné (což zpravidla nastává právě v případě výkonu činností při opravě věci), není obohacený (poškozený) povinen poskytnout peněžitou náhradu, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

Příklady:

Jestliže např. soused zboří nebo třeba grilováním podpálí sousedovi mobilní zahradní domek a postaví mu ho „omylem“ znovu, vydání obohacení je možné – škůdce si vezme nový domek, poškozenému zůstává nárok na peněžité odškodnění. Pokud soused opraví zeď, kterou sousedovi pobořil, vydání obohacení není možné. Poškozený má nárok na peníze, navíc mu zůstane opravená zeď.

Diverzifikace v době koncentrovaných akciových trhů.

Koncentrované akciové trhy nejsou z historického hlediska nijak extrémní. Přesto ovšem existují důvody, proč je vhodné diverzifikovat portfolio do jiných sektorů a trhů.

Koncentrace na americkém akciovém trhu se v posledních letech dramaticky zvýšila to jak na úrovni individuálních titulů ale i sektorů. Podle výzkumu Goldman Sachs však existují způsoby, jak mohou investoři diverzifikovat svá portfolia a zároveň si zachovat expozici vůči vedoucím společnostem na trhu. Dominance úzké skupiny akcií na trhu není bezprecedentní a je problémem pouze tehdy, pokud není podpořena fundamentálními faktory. Přesto ale úzká skupina dominantních společnosti zřídkakdy zůstává dlouhodobě nejvýkonnější.

Dominance amerických akcií

Americký akciový trh byl v posledních 50 letech trvale tím největším na světě a jeho podíl po globální finanční krizi neustále stoupal. Dopomohla tomu uvolněná monetární politika, která vytvořila vhodné prostředí na investice. Nyní americký trh zaujímá přibližně 45 % světového akciového trhu, zatímco v roce 2009 to bylo přibližně 30 %. V letech kolem dot.com bubliny americké trhy měly zhruba 50% podíl na světovém akciovém trhu, tehdy také úzká skupina vedla trhy nahoru. Ovšem toto období nelze přímo srovnávat se současností, neboť dnešní růst ocenění velkých technologických společností je podložen skutečným růstem hospodářských výsledků.

Tento rostoucí podíl na relativní velikosti světového akciového trhu odráží sílu americké ekonomiky. Dominance amerických akcií se od velké finanční krize v roce 2008 dramaticky zrychlila a předstihla nárůst tržní kapitalizace v Asii a Evropě. V poměru k HDP se podíl USA na kapitalizaci akciového trhu také neustále zvyšuje, i když částečně odráží skutečnost, že na americkém akciovém trhu je nyní mnoho neamerických společností. Výrazný růst zisků amerických společností v tomto období vysvětluje jejich relativní výkonnost.

Ceny akcií i zisky na akcii u neamerických společností ve srovnání s jejich protějšky kótovanými na burze v USA trvale klesaly. Kromě toho je americký akciový trh více vystaven rychleji rostoucím odvětvím než zbytek světa, míra reinvestic společností na americkém akciovém trhu je vyšší než na většině ostatních trhů a těší se větší likviditě, která pomáhá snižovat rizikovou prémii. Americká ekonomika je větší a silnější než ostatní a k tomuto efektu přispívá i rostoucí trend kotace amerických společností se sídlem v zahraničí.

Podle výzkumu Goldman Sachs je americký akciový trh sice v porovnání se zbytkem světa stále dražší, ale prémie, se kterou se americké tituly obchodují jsou odůvodněné vyšší mírou návratnosti. Při zohlednění vyšší úrovně ziskovosti a návratnosti vlastního kapitálu tak není oceňovací prémie USA údajně nijak extrémní. Navíc diverzifikace mimo USA není vždy jednoduchá – ostatní trhy mohou být s USA korelovány.

Přesto existuje mnoho kvalitních růstových společností v jiných regionech a měly by být brány v úvahu jako součást diverzifikovaného portfolia. Zpráva uvádí Japonsko jako potenciálně atraktivní trh mezi rozvinutými trhy, příležitosti mohou být i v Indii (zejména růstové akcie) a Číně (hodnotové akcie). Výzkum také uvádí evropské spotřebitelské akcie, tedy společnosti, jejichž výkonnost úzce souvisí se stavem ekonomiky a hospodářským cyklem, protože v regionu dochází k oživení aktivity (evropští spotřebitelé mají vysoké úspory a růst reálných mezd).

Technologický sektor může i nadále dominovat

Koncentrace akciových trhů roste i z pohledu sektorů, protože akcie technologických, mediálních a telekomunikačních společností nadále získávají rostoucí podíl na světovém akciovém trhu, zejména v USA, ale i na jiných trzích, například v Asii. Zatímco zisky technologických společností od roku 2008 prudce vzrostly, ostatní sektory v souhrnu nedosáhly prakticky žádného pokroku. Tuto dynamiku ještě zhoršila pandemie, která si vynutila sociální izolaci a zvýšila poptávku po technologiích ve srovnání s jinými částmi ekonomiky.

Růst úrokových sazeb v posledních letech sice snížil relativní růst zisků technologického sektoru, ale v posledním roce se jeho tempo růstu obnovilo. Značné zásoby hotovosti technologických firem jim poskytly další výhodu, protože tuto hotovost mohou úročit vysokou úrokovou sazbou. Úroveň koncentrace technologických firem (ačkoli vysoká) není historicky nijak extrémní. Současný technologický sektor má asi 40% podíl na celkovém akciovém trhu. Vysoká koncentrace odvětví zkratka odráží, že je daný sektor v dané době hlavním motorem hospodářského růstu. Analytici Goldman Sachs sice doporučují zvýšenou alokaci do technologických akcií ve všech regionech, vnímají ale také hodnotu v zajištění proti této technologické dominanci. apříklad diverzifikací do růstových (zpravidla menších) společností, které jsou nyní kvůli zvýšeným sazbám levnější. Ve všech regionech s výjimkou Japonska existují také příležitosti ve zdravotnictví, a to díky kombinaci atraktivního ocenění a vysokých růstových vyhlídek. Diverzifikace lze do jisté míry dosáhnout také investicí do 11 největších evropských společností (tzv. GRANOLAS), tato skupina má konzervativnější valuace, než americké protějšky ze skupiny „velké sedmičky“. Tyto evropské akcie mají navíc podobně silné rozvahy, vysoké zisky a vysoké a stabilní marže.

Pro další sektorovou diverzifikaci mohou investoři zvýšit expozici vůči skupině akcií zvaných „ex tech compounders“. Tento termín Goldman Sachs používá pro společnosti, které mají tržní kapitalizaci vyšší než 10 miliard dolarů a sdílejí určité klíčové faktory. Mezi ně patří vysoké marže, vysoká ziskovost, silné rozvahy, nízká volatilita, silné růstové vyhlídky a desetiletý konzistentní růst zisků za sebou. A konečně, kvalitní růstové akcie lze doplnit některými hodnotovými akciemi – společnostmi, které se obchodují za relativně nízké ocenění v porovnání s jejich růstovým a výnosovým potenciálem. Například se jedná o energetické a finanční společnosti v USA a spotřebitelské cyklické společnosti v Evropě.

Velká sedmička

Akciovému trhu od počátku minulého roku dominuje malá hrstka společností. Analýza zjistila, že americký akciový trh historicky po období vysoké koncentrace často rostl. Tato koncentrace nyní panuje i na evropských akciových trzích (skupina akcií GRANOLAS představuje téměř čtvrtinu hodnoty 600 největších evropských společností). Vysoká koncentrace akciových trhů nemusí být nutně příznakem valuační bubliny. Vysoká koncentrace akcií není neobvyklá a mnoho dominantních společností z poslední doby má vysoké zisky a silné rozvahy.

Přesto však dnešní dominantní společnosti nemají zdaleka jistotu, že budou mít tak vysoký podíl na tržní kapitalizaci i nadále. Historicky se s příchodem nových hráčů na trh jen málo společností udrží bez úhony, protože konkurence je buď donutí zaniknout, sloučit se, nebo je převezme. Z tohoto pohledu se trh, kterému začne dominovat několik málo akcií, stává stále zranitelnějším buď vůči konkurenci, nebo vůči antimonopolní regulaci

V čem se liší zpětná hypotéka od klasické hypotéky?

O hypotéku byste měli žádat v aktivním věku, pokud jste již v důchodu, jsou Vaše šance na získání hypotečního úvěru nulové. Toto tvrzení však neplatí u produktu s názvem zpětná (reverzní) hypotéka, která je určena výhradně seniorům. Kdo a za jakých podmínek může zpětnou hypotéku získat? Jak se tato půjčka splácí a kdo na ní nejvíce vydělá?

Zpětná hypotéka – peníze navíc na stáří, nebo léčka na důvěřivé seniory?

S klasickou hypotékou má zpětná hypotéka, která také získala označení seniorská hypotéka, společné pouze to, že dochází k omezení vlastnického práva vkladem zástavního práva k nemovitosti. Tento produkt je určen výhradně pro seniory starší 60 let, kteří vlastní nemovitost, ve které bydlí, a nutně potřebují finanční injekci nebo jen hledají přilepšení k nízkému důchodu. Na jedné straně stojí poskytovatel zpětné hypotéky (nebankovní společnost), který výměnou za vložení zástavního práva na dům či byt poskytne seniorovi jednorázový finanční obnos nebo bude vyplácet pravidelnou rentu. Na druhé straně je dlužník, příjemce půjčky či pravidelné renty.

Na jaké výhody láká zpětná hypotéka?

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o výhodný produkt, který nabízí starším lidem možnost, jak zvýšit svou životní úroveň. Jakmile ale nahlédneme tomuto produktu blíže na zoubek, zjistíme, že není všechno zlato, co se třpytí. Vlastník nemovitosti se zaručí nemovitostí a za to získá doživotní rentu či jednorázovou částku, kterou není nutné pravidelně splácet. Věřitel po vás dokud žijete nechce ani splátku jistiny, ani úroku. Důchodce je navíc uchlácholen tím, že i nadále zůstává vlastníkem nemovitosti.

Na zpětné hypotéce vydělá především její poskytovatel

A teď si ukážeme, jak to je v reálu. Tím, že důchodce zůstává vlastníkem, má povinnost hradit veškeré náklady spojené s provozem a nutnou údržbou nemovitosti, aby nedošlo ke snížení její hodnoty. Nemovitost musí být samozřejmě pojištěna, pojištění hradí také vlastník. Dále pak důchodce zaplatí náklady v podobě poplatku za uzavření smlouvy, za vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a za odhad nemovitosti.

Dům či byt je již nadosmrti zatížen hypotékou. Bez souhlasu poskytovatele tedy nemůžete dům prodat, rekonstruovat, převést jej na jiného vlastníka ani použít jako předmět ručení v případě, že byste chtěli svým dětem pomoci k získání hypotéky.

Váš věk rozhodne o tom, kolik za nemovitost dostanete

Výše úvěru, kterou výměnou za zástavu nemovitosti dostanete, se bude lišit podle stavu nemovitosti a věku žadatele o úvěr. Obecně platí, že čím hodnotnější nemovitost vlastníte a čím starší jste, tím více peněz dostanete. V praxi si žadatel přijde na maximálně 10 – 50 % hodnoty nemovitosti.

Jak ven z pasti jménem Reverzní hypotéka?

Jak už jsme zmínili, zdánlivou výhodou zpětné hypotéky je to, že se půjčka nemusí pravidelně splácet. Důchodce tedy nic nesplácí, což však neznamená, že se nikde nesčítají úroky, které je spolu s dlužnou jistinou po smrti vlastníka nemovitosti nutné uhradit. Ke splacení jistiny úvěru včetně připsaných úroků dochází obvykle až po smrti seniora, kdy je vzniklý dluh řešen v rámci dědického řízení.

Prodej nemovitosti po smrti dlužníka však není nezbytně jedinou cestou, jak úvěr splatit. Dědicové mohou vyplatit úvěr ze svého a nemovitost jim v takovém případě zůstane.

Předčasné splacení reverzní hypotéky? Ano, je to možné

Úvěr lze také předčasně splatit, ovšem výše úroků a RPSN odpovídají přibližně úročení klasických spotřebitelských úvěrů, takže se bavíme o úrokových sazbách kolem 10 – 12 %. K předčasné úhradě dluhu ještě před smrtí dlužníka tak nedochází příliš často, protože se ve finále jedná o poměrně drahý produkt, který sice nesplácíte, ale jednou draze zaplatíte svou nemovitostí.

Banky dávají od zpětných hypoték ruce pryč

Žádná česká banka vám zatím zpětnou hypotéku nenabídne, i když některé tuto možnost do budoucna nevylučují. Pokud vás tedy někdo v blízké době osloví s nabídkou reverzní hypotéky, bude to pouze nebankovní poskytovatel úvěrů. O to více byste měli být obezřetní při čtení všech smluvních podmínek. Podmínky poskytnutí zpětné hypotéky totiž nejsou v české legislativě nijak konkrétně vymezeny, v podstatě se jedná o spotřebitelský úvěr, a proto se v praxi také dost často podmínky této hypotéky liší.

Hypotéka na cokoli? Americká hypotéka

Pokud potřebujete větší finanční obnos, můžete se zaručit nemovitostí a chcete nižší úrokovou sazbu než v případě klasických spotřebitelských úvěrů, je možným řešením americká hypotéka. Od klasické hypotéky se liší tím, že ji můžete použít na cokoli a splatnost si na rozdíl od spotřebitelského úvěru můžete natáhnout klidně i na 20 let. I když se jedná o produkt, který nabízí také banky, zástavě nemovitosti se ani zde nevyhnete. Proto důkladně zvažte, jaké jsou vaše možnosti a zdali budete schopni půjčku splácet také v budoucnu.

Na co si dát pozor při pojištění motorky?

Motorkářská sezona právě začíná a Vy můžete vytáhnout své nablýskané stroje. Motocykly jako jakákoliv jiná motorová vozidla musí mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu, tedy povinné ručení. Od 1. dubna 2024 platí nový zákon o povinném ručení, kde došlo k rozšíření kategorií vozidel s povinností sjednání povinného ručení. 

Nový zákon od 1. dubna 2024: Nové kategorie vozidel

Nově, od 1. dubna 2024, se povinné ručení rozšiřuje na elektrovozítka s konstrukční rychlostí nad 25 km/h (případně 14 km/h, pokud jejich hmotnost překročí 25 kg). Patří sem motorky, mopedy, skútry, čtyřkolky, tříkolky, elektrokoloběžky, segway, zahradní traktůrky, golfová vozítka, pracovní stroje, sněžné skútry a rolby, u nichž je motor hlavním zdrojem pohybu. Povinné ručení se vztahuje na všechny druhy motocyklů.

Povinné ručení a zelená karta

Zelená karta je důkazem, že jste zaplatili pojištění odpovědnosti z provozu vozidla neboli povinné ručení.

Zelená karta obsahuje následující údaje:

  • informace o vozidle,
  • platnost zelené karty,
  • územní platnost,
  • důležité informace o asistenční službě.

Již nyní nemusíte mít v ČR zelenou kartu u sebe. Stačí ji mít např. v mobilu, třeba v aplikaci. Pokuta za nepředložení tohoto dokladu může dosáhnout až 3 000 Kč. Od 1. října 2024 pak přijde změna v podobě elektronické evidence povinného ručení. Při silniční kontrole jednoduše policisté využijí online evidenci a tam si údaje o vás najdou. POZOR! Zelená karta bude dál sloužit jako mezinárodní doklad o pojištění při cestách do zahraničí.

Důležitost povinného ručení

Pokud vás zkontroluje policie a zjistí, že nemáte sjednané povinné ručení, můžete dostat pokutu až 40 000 Kč. A to jsme ještě nezmínili způsobení nehody a náhradu škody, která může jít až do výše 300 000 Kč z vaší vlastní kapsy.

Pojištění

Pojistit motorku rozhodně nestojí tolik, jako pojistit automobil. Do jisté míry za to může přirozeně nižší hmotnost a velikost motorky, což znamená menší rozsah škod při případné nehodě a svůj podíl na tom má i nulový provoz motocyklu v zimních měsících, kdy výrazně stoupá riziko nehod na silnicích.

V rámci havarijního pojištění si ale majitelé motorek připlatí za pojištění nehod. Je to dáno tím, že i u drobné nehody motorky dojde k výraznému poškození, to znamená vyšší náklady na opravu. Lze tedy počítat i s tím, že při rozsáhlejší nehodě roste pravděpodobnost totální škody motorky. U pojištění myslete i na připojištění proti krádeži. Motorky se velmi často kradou, a to nejen v sezónních měsících, ale též během ustájení v garáži.

Sezónní povinné ručení

Pro majitele motorek, které jezdí pouze sezónně, může být výhodné sjednat sezónní povinné ručení. Toto pojištění platí pouze v určitých obdobích a umožňuje tak úsporu peněz.

Pojištění na pár měsíců

Sezónní povinné ručení se tedy zdá jako mnohem elegantnější řešení. Povinné ručení máte pro motorku uzavřené po celý rok, platíte ho ale pouze po určité měsíce. Některé pojišťovny mají pevně stanovené, kdy je „motorkářská sezóna“, a to od dubna do října, u jiných pojišťoven lze zvolit, které měsíce chcete povinné ručení platit. Mimo tyto určené měsíce ale nemáte na silnicích co dělat a pokud byste způsobili nějakou škodu, pak ji musíte v plném rozsahu uhradit.

Cena povinného ručení závisí na různých faktorech:

  • značka a model motorky,
  • rok výroby,
  • kubatura motoru,
  • věk řidiče,
  • místo bydliště.

Povinné versus havarijní pojištění

Povinné ručení zahrnuje škody způsobené třetím osobám. Oproti tomu havarijní pojištění Vám pomůže pokrýt rizika havárií, odcizení, vandalismu, při poškození živly či střetem se zvěří. Rozhodnete-li se pro havarijní pojištění, doporučujeme pečlivě prostudovat asistenční služby, s nimiž budete v pohodě kdykoliv se Vám stane nehoda nebo dojde k poruše Vaší jednostopky.

Co vše může krýt havarijní pojištění?

  • škodu na vašem motocyklu zaviněnou i nezaviněnou nehodou,
  • vandalismus neznámým pachatelem,
  • odcizení motocyklu nebo jeho části,
  • škody způsobené na motorce živelnou událostí,
  • asistence,
  • poškození a odcizení zavazadel
  • půjčovné.

Ochrana jednostopky i jezdce

Přeci jen je na místě si přiznat, že nehoda motorky je rizikovější po všech stránkách. Zvyšuje se nejen totální škoda stroje, ale také zranění a bohužel i smrt jezdce. Proto se rozhodně vyplatí sáhnout ipo životní pojistce a úrazovém připojištění motorkáře.

Pojišťovna bude vymáhat od zraněných poškozených po nehodě peníze za péči, navrhuje ministerstvo.

Způsobení dopravní nehody nebo vyvolání rvačky, u nichž se agresor či řidič zraní, může přijít lidi draho. Peníze za poskytnutou zdravotní péči by po nich mohla zdravotní pojišťovna zpětně vymáhat. A to v případě, že se prokáže, že spáchali trestný čin nebo přestupek. Počítá s tím novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou poslalo ministerstvo zdravotnictví k připomínkám.

Člověk, který způsobil přestupek nebo trestný čin, by si podle návrhu měl platit péči o své zranění sám. Týkalo by se to třeba zranění při dopravní nehodě.

„Chceme, aby zdravotní pojišťovny měly možnost u nákladů, které plynou z trestného činu, požadovat kompenzaci po pacientech, kteří tento trestný čin způsobí,“ uvedl ředitel odboru regulace cen a úhrad ministerstva zdravotnictví Tomáš Troch.

Podle návrhu zákona by se to mohlo týkat třeba i dopravních nehod, které dotyčný jednoznačně zavinil tím, že nedodržel pravidla silničního provozu. Uplatnit své právo by ale mohly pojišťovny v případě rvaček nebo při výtržnictví. V přestupkovém nebo trestním řízení se ale musí prokázat, že je vyvolal zraněný pojištěnec.

„Čistě hypoteticky, pokud by to bylo vztaženo k vám, dovedu si představit, že když budete jezdit v Itálii na lyžích bez helmy a rozbijete si hlavu, tak jste jednoznačně porušila místní normy, bude to řešit policie a my jako pojišťovna bychom vám řekli, že si to budete hradit sama. To mi dává logiku,“ vysvětlil na příkladu už dříve Novinkám a Právu ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.

Kde by byla hranice

Kritérium protiprávnosti bude pro pojišťovny klíčové. Úvahy nad tím, že by se stejnou optikou dalo nahlížet třeba na kuřáky, u kterých se po letech objeví rakovina plic, už dříve Kabátek odsoudil.

Kouření je věc, která vede ke zdravotním problémům, ale zrovna tak k nim vede i pití sladkých limonád

„Nedovedu si právně představit, jak by se to zakotvilo a bylo právně vymahatelné. Jak to budete hodnotit? Kde a jak byste určila hranici? Kouření je věc, která vede ke zdravotním problémům, ale zrovna tak k nim vede i pití sladkých limonád,“ upozornil.

Stejně tak není důležité, zda si člověk způsobí úraz sám svou neopatrností nebo je způsoben okolnostmi, které nemohl ovlivnit. Je nemožné stanovit hranici. Péče se hradí ze zdravotního pojištění.

Návrh novely zákona počítá s tím, že by začala platit od ledna 2026. Ministerstvo předpokládá, že bude kolem změn vášnivá debata a schválení se nejspíš letos nestihne.

Stovky milionů ročně

Už teď je běžné, že například řidič auta, který srazí cyklistu a ten si zlomí ruku, zaplatí výdaje, které měla cyklistova pojišťovna s ošetřením.

Jen VZP takto každoročně vymáhá od „třetích osob“ náhrady nákladů za víc než 370 milionů korun. V průměru se od viníků vymáhá 26 až 31 tisíc korun. Nemusí jít jen o fyzické osoby, ale i zaměstnavatele.

„Jsou zde však velké rozdíly, kdy za lehké zranění například u drobného pracovního úrazu se vymáhaná částka může pohybovat ve výši nízkých jednotek tisíc korun, ale naopak u těžkého pracovního úrazu nebo nemoci z povolání mohou jít částky do milionů,“ upřesnila mluvčí VZP Viktorie Plívová. Podobné je to s dopady dopravních nehod.