Autor: Tomáš

Víte, jak se zachovat při poruše na dálnici?

Při řízení se může přihodit ledacos, včetně poruchy vozidla na dálnici. Víte ale, jak se v takové situaci zachovat? Dnes Vám přinášíme pět tipů co při poruše (ne)dělat. Když usedáte za volant, většina z nás si přeje, aby cesta proběhla hladce a bez komplikací. Často spoléháme na to, že dojedeme do cíle bez problémů, ačkoli realita může být někdy odlišná. Rozbité auto na dálnici nebo defekt pneumatiky může zasáhnout každého, a to i ty nejzkušenější řidiče. Proto je důležité mít na paměti, že takové situace se mohou stát, a být na ně připraveni. Vědět, jak reagovat, když dojde k nenadálé poruše, může výrazně snížit stres a pomoci Vám efektivně se vypořádat s touto nepříjemnou situací.

Zachovejte klid

Prvním krokem v případě poruchy je zachovat klid a přesměrovat pozornost na bezpečnost. Pokud je to možné, přejeďte na krajnici a zapněte výstražná světla. To upozorní ostatní řidiče na vaši přítomnost a pomůže předejít nehodám. Jakmile se ujistíte, že jste v bezpečí, je dobré posoudit situaci a zjistit, co přesně se stalo. Mít plán a vědět, jak postupovat, vám může pomoci zvládnout poruchu na dálnici s větším přehledem a důvěrou.

Výstražná světla

Pokud zaznamenáte nějaký problém, jako je neobvyklý zvuk nebo ztráta výkonu, zaktivujte výstražná (varovná) světla, aby řidiči jedoucí za vámi věděli, že máte potíže, a mohli přizpůsobit svou jízdu. Pokud je to možné a stav vašeho vozidla to dovolí, snažte se dojet odstavným pruhem na nejbližší sjezd nebo odpočívadlo. Zůstávat na dálnici, kde se auta pohybují vysokou rychlostí, je velmi nebezpečné, a proto se snažte dostat se na bezpečnější místo, kde budete moci situaci lépe posoudit. Pokud však nemůžete opustit dálnici, zajeďte co nejblíže ke svodidlům v odstavném pruhu, abyste minimalizovali riziko srážky s projíždějícími vozidly. Nezapomeňte si však ponechat dostatečný prostor, abyste mohli pohodlně vystoupit z vozidla. I když v autě nejste s nikým jiným, je pro vaši bezpečnost lepší opustit vozidlo stranou spolujezdce. Tím se vyhnete nebezpečnému pohybu blízko silnice a snížíte riziko zranění. V takových situacích je důležité mít na paměti bezpečnost nejen svou, ale i ostatních účastníků silničního provozu.

Nezůstávejte v autě

Nejdůležitějším krokem je okamžitě opustit automobil, a to nejlépe pravými dveřmi, směrem ke svodidlům. V žádném případě byste neměli zůstávat v kabině, zvlášť pokud v ní máte děti. Je nezbytné, aby se všichni členové posádky přemístili do bezpečné vzdálenosti za svodidla, kde budou chráněni před blížícími se vozidly. Tato vzdálenost vám poskytne potřebný prostor k tomu, abyste se vyhnuli potenciálně nebezpečným situacím. Jakmile se všichni dostanou do bezpečí, je čas zaměřit se na řešení poruchy vozidla. Vyhodnoťte situaci a zvažte, zda je bezpečné zůstat poblíž vozidla nebo se vzdálit a čekat na příjezd pomoci na bezpečném místě. Bezpečnost by měla být vždy na prvním místě, a proto je důležité zachovat klid a jednat rozvážně, dokud nebude problém vyřešen.

Reflexní vesta a trojúhelník

Porucha vozidla na dálnici může být stresující situací, která si žádá důkladnou přípravu a vybavenost. Jedním z klíčových aspektů, které byste měli zvážit, je počet výstražných vest ve vašem automobilu. Je důležité mít v autě dostatek vest pro každého pasažéra, nejen pro řidiče, protože i ostatní členové posádky mohou potřebovat zvýšit svou viditelnost v případě nouze. Sice podle zákona stačí, aby výstražnou vestu měl pouze řidič, ale pokud jsou v autě všechny osoby oblečeny v těchto viditelných vestách, ostatní řidiči na silnici vás snáze zaregistrují. Vzhledem k ceně života je rozumné investovat do několika vest navíc. Jejich pořizovací náklady se v porovnání s tím, co mohou ochránit, zdají být zanedbatelné. Dalším důležitým aspektem bezpečnosti při poruše vozidla na dálnici je, aby byly vesty vždy po ruce, nikoliv uloženy v zavazadlovém prostoru. V případě, že dojde k nehodě nebo poruše, budete potřebovat vestu co nejrychleji, abyste se mohli chránit před ostatními vozidly, která se kolem vás pohybují. Včasné oblečení výstražné vesty může značně zvýšit vaši viditelnost a snížit riziko dalšího nebezpečí.

Vždy mějte na paměti, že klíčem k bezpečnosti je dobrá příprava – a ta začíná u vybavení vašeho vozidla. Investice do dostatečného počtu vest pro všechny cestující může hrát zásadní roli v prevenci nehod a zajištění bezpečí vás i vašich blízkých. Ideálním řešením je mít potřebné vybavení (vesty a výstražný trojúhelník), snadno dostupné, například pod sedadly. Pokud však máte trojúhelník v kufru, snažte se k němu dostat co nejrychleji. Jakmile ho vyndáte, přesuňte se s ním minimálně 100 metrů od vozu (jděte však za svodidly, nikoliv v odstavném pruhu). Tuto vzdálenost upravuje § 26 odst. 3 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Zavolejte policii a asistenční službu

V případě vážnějších problémů nebo pokud si nejste jisti, co dělat, neváhejte zavolat asistenční službu. Je zásadní okamžitě podniknout kroky k zajištění vaší bezpečnosti a bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu. Od roku 2016 je k dispozici nepřetržitá a bezplatná asistenční služba Ředitelství silnic a dálnic, která je připravena zasáhnout v krizových situacích. Po příjezdu odborníci označí místo poruchy, postarají se o posádku a zajistí odtah vozidla. U drobnějších závad vám navíc mohou pomoci přímo na místě, jelikož disponují základním nářadím, startovacími kabely a kanystry s palivem. Pro kontaktování této služby stačí zavolat na číslo 800 280 281.

Pokud se situace vyhrotí nebo je potřeba další pomoc, neváhejte zavolat i Policii ČR. Jejich přítomnost může výrazně zvýšit bezpečnost na místě nehody, jelikož aktivují majáky a informují ostatní řidiče o překážce. V případě zranění nebo nehody je důležité kontaktovat linku 112, kde se postará o vyslání všech potřebných složek Integrovaného záchranného systému. Pro operátory je klíčová přesná informace o vaší poloze, takže ji co nejlépe popište, aby se k vám pomoc dostala co nejrychleji, popište například ceduli se směrem nebo nejlépe přesný kilometr, který se nachází na žlutých tabulkách na okraji silnice.

Jaké jsou klíčové otázky a odpovědi při pojištění garáže?

S nastupující zimou je aktuálním tématem ukrytí auta i dalších věcí do garáží. Nepochybně jsou tam před nepříznivým počasím ve větším bezpečí. Jaké nástrahy garáže skýtají z pohledu pojištění, si povíme v dnešním článku.

Garáž jako budova

Stejně jako u ostatních staveb musíme myslet na garáž jako takovou (pojištění budovy) i na její vybavení (pojištění „domácnosti“). Co se týče pojištění budovy, velmi záleží, co je garáž za stavbu.

Nejjednodušší možností je garáž jako součást hlavní pojištěné budovy, nejčastěji rodinného domu. V tom případě se pojišťuje v jeho rámci a není třeba nic speciálně řešit. Dále může být garáž samostatnou stavbou na stejném pozemku jako rodinný dům. Pak je pro ni určeno pojištění vedlejších staveb. K němu pojišťovny přistupují různě z pohledu pojistné částky.

Transparentní přístup je, že její pojistnou částku klient jasně vyčíslí buď úplně samostatně nebo jako součást souboru vedlejších staveb. Druhou eventualitou je sublimit z pojistné částky hlavní budovy, třeba ve výši 10 %. Proč první cestu považujeme za lepší? Protože pokud nastane totální škoda na domě i garáži (třeba požár nebo povodeň), dostane klient součet pojistných částek. U druhé cesty je nutné dobře přečíst konkrétní pojistné podmínky. Většinou totiž maximální plnění za hlavní a vedlejší budovy je omezeno pojistnou částkou hlavní budovy, a tedy nemůže pokrýt celkovou totální škodu.

Jestliže garáž stojí na jiné adrese než hlavní stavba, je třeba zkoumat nabídku oblíbené pojišťovny. Některé do vedlejších staveb automaticky zahrnou i garáže do určité vzdálenosti od domu (např. 500 m), jiné dokonce v celé obci, kde se nachází klientův dům. Další produkty obsahují volitelné připojištění garáže na jiné adrese s uvedením adresy. Pojišťovny šly transparentní cestou samostatné smlouvy pro garáž na jiné adrese. Její výhodou je možnost stanovit spravedlivé pojistné podle polohy garáže, například ve vztahu k povodňovým mapám. Důležité je ve všech přístupech pohlídat správnou pojistnou částku a postup pojišťovny při totální škodě na domě i garáži, jak popisujeme výše.

U bytů může mít místo pro vozidlo podobu buď garáže (např. v přízemí bytového domu) nebo garážového stání v suterénu budovy. Garážové stání tvoří většinou příslušenství bytové jednotky podobně jako sklep a stačí ho tak pouze zohlednit v pojistné částce bytu. Garáž v bytovém domě lze pojistit jako vedlejší stavbu k bytu. Stačí, když se garáž nachází buď ve stejné budově nebo ve stejném stavebním komplexu jako pojištěná bytová jednotka. Není třeba samostatná pojistná smlouva a zároveň má majitel možnost správně nastavit tržní cenu takové garáže.

Věci v garáži

Když pojistíme správně stavbu, můžeme se vrhnout na krytí movitých věcí uvnitř, tedy analogii pojištění domácnosti u hlavních staveb. Ani zde není situace úplně přehledná. Vesměs je třeba dát si pozor na pojištění samotného vozidla a jeho součástí, které často do předmětu krytí nespadají nebo jen omezeně (třeba jen jedna sada pneumatik). Pokud naopak vozidlo do pojištění spadne (aktuálně u dvou pojišťoven), může při jeho nezahrnutí do pojistné částky domácnosti zase snadno nastoupit podpojištění. Z proklamované výhody je tak najednou nevýhoda.

Jestliže je garáž průchozí vnitřními dveřmi do rodinného domu, měla by pojišťovna obecně její vybavení považovat za součást domácnosti, a tak k němu přistupovat. Ne vždy se to ale děje, někdy ji horlivý likvidátor i přes to označí za vedlejší prostor, kde bývá krytí omezené. Zde doporučujeme podrobně projít pojistné podmínky. Jistotu máte u pojištění Pillow, kde věci ve sklepích a v garážích průchozích vnitřními dveřmi do bytu do pojištění domácnosti vždy spadají.

Pokud vnitřní průchod chybí, tak se pojišťují věci v garáži většinou jako věci ve vedlejším prostoru. Z pohledu pojišťovny je jedno, zda jde o samostatnou stavbu na pozemku, nebo o součást stavby domu, důležitá je průchodnost. Zde přibývají různá omezení – ať už samostatným limitem nebo nepojišťovanými věcmi (typicky cennosti, věci zvláštní hodnoty či elektronika).

Když garáž stojí samostatně na jiné adrese než dům, je to s věcmi uvnitř ještě složitější a je třeba pečlivě hledat pojišťovnu, která ho nabídne. Pojišťování „domácnosti“ v samostatné garáži rozhodně na trhu není samozřejmostí, je velmi rizikové, čemuž odpovídá cena pojištění. Jestliže klient takovouto garáž vlastní, určitě by měl zvážit, zda v ní vůbec nějaké movité věci nechávat.

U bytů, které nemají garáž, ale jen garážové stání, přichází další omezení, pokud je garážové stání součástí společně užívaných prostor. V těchto případech už na pojištění věcí uložených v rámci garážového stání můžete většinou zapomenout.

Na závěr bychom ještě rádi zmínili otázku zabezpečení garážových vrat. Pojistitelé ho totiž často v podmínkách zapomenou uvést, a pak při krádeži budou řešit, jak je možné, že vrata neměla zámek s bezpečnostní cylindrickou vložkou a štítem proti odvrtání. Jestliže tyto obtíže řešit nechcete, můžete zkusit pojištění od Pillow, která má zabezpečení garážových vrat v podmínkách jasně popsané.

Problematika pojištění garáží by šla jistě rozvést i do větších detailů, ale věříme, že i tento základní exkurz byl pro vás přínosný.

Co dělat, když máte hypotéku za svobodna a jak s ní naložit po svatbě?

Pořízení vlastní nemovitosti na hypotéku ještě před svatbou dnes není ničím výjimečným. Co ale s hypotékou po vstupu do manželství? Současná mladá generace vstupuje do manželství výrazně později než jejich rodiče. Zatímco v roce 1990 byl podle údajů Českého statistického úřadu průměrný věk ženicha při jeho první svatbě 24 let a nevěsty 21,4 roku, v roce 2020 se věková hranice posunula na 32,6 a 30,4 let. První společné bydlení je často v nájmu nebo u rodičů, s plánováním budoucí rodiny ovšem řada partnerů uvažuje o pořízení vlastní nemovitosti.

Řada nesezdaných párů dnes řeší otázku vlastního bydlení a jeho financování hypotékou před svatbou. Nabízí se v podstatě dvě možná řešení, a to společná hypotéka nebo hypotéka na jednoho z partnerů. Každá z možností má své výhody a nevýhody. Vše je třeba dopředu otevřeně probrat s partnerem a v případě potřeby sepsat i smlouvu pro případ rozchodu.

Srovnejte si hypotéky a zjistěte své možnosti, než si řeknete ANO

Pokud si pořídíte například byt, rodinný dům, chatu, automobil či jiný majetek za svobodna, patří z právního pohledu pouze do vašeho osobního vlastnictví. Když vztah nevyjde a přijde na rozchod, každý z nesezdaných partnerů si ponechá svůj majetek. Současně nesete odpovědnost i za veškeré své finanční závazky. Majetek nabytý před manželstvím zůstává i po svatbě ve vašem výhradním vlastnictví, pokud se ovšem v rámci předmanželské smlouvy nedohodnete jinak.

Společná hypotéka před svatbou

Častým řešením financování vlastního bydlení je společná hypotéka před manželstvím. „Tato možnost je výhodná zejména z hlediska příjmů. Dva pravidelné příjmy totiž obvykle dají dohromady více než jeden a partneři mohou dosáhnout na vyšší úvěr.

Nevýhodou je naopak to, že oba partneři ručí bance za hypotéku společně. Pokud tedy jeden z partnerů přestane svůj díl hypotéky splácet, druhý bude muset scházející částku uhradit. Oba jsou rovněž zapsáni v úvěrových registrech, což může ztížit přístup k dalším úvěrům,“ vysvětluje Miroslav Majer z hyponamiru.cz. U společné hypotéky má každý z partnerů svůj vlastnický podíl na nemovitosti. Konkrétní majetkový podíl je zapsán v listu vlastnictví, přičemž nemusí být nutně v poměru 50 ku 50.

Při investici do nemovitosti před svatbou se vyplatí sepsat smlouvu, ve které je přesně popsáno, co nastane se společnou nemovitostí a hypotékou zejména v případě rozchodu, úmrtí nebo po svatbě. Pokud dojde k rozchodu a hypotéka se převádí na jednoho z bývalých partnerů, musí dojít k dohodě a vyvázání musí schválit banka. Připravte se na to, že banka posuzuje u přebírajícího jeho schopnost splácet celý hypoteční úvěr.

Hypotéka a registrované partnerství

Společnou hypotéku si samozřejmě mohou sjednat i registrovaní partneři. Při podání žádosti o hypotéku můžete bance formou prohlášení sdělit, že jste registrovanými partnery. Ve vztahu k bance se jedná o spoludlužníky a za hypotéku tedy ručí oba partneři.

V případě registrovaných partnerů nevzniká společné jmění manželů. Skutečné vlastnické podíly na majetku jsou uvedeny v listu vlastnictví. Každý z partnerů má tedy na nemovitosti určitý podíl.

Společná hypotéka po svatbě

Pokud si sjednáte společnou hypotéku až po svatbě, spadá obvykle do společného jmění manželů. Tato skutečnost je uvedena v listu vlastnictví. Výjimkou jsou situace, kdy se dopředu dohodnete v rámci manželské smlouvy o vyjmutí nemovitosti ze SJM a upřednostníte podílové spoluvlastnictví.

V případě rozvodu dochází k rozdělení majetku podle skutečných spoluvlastnických podílů zapsaných v listu vlastnictví.

Hypotéka na jednoho z partnerů

Hypotéku si ještě před svatbou může sjednat jen jeden z partnerů. Například jste investovali do vlastní nemovitosti v době před seznámením, odešli jste s ní z předchozího vztahu nebo váš partner nemá aktuálně dostatečný příjem na splácení hypotéky.

V nesezdaném páru je jediným dlužníkem a vlastníkem pouze jeden z partnerů. „Pokud druhý partner na splácení hypotéky finančně přispívá, může nastat problém při rozchodu. Proto se opět vyplatí sepsat smlouvu pro případ rozpadu vztahu, ve které bude popsáno, jakou část ze zaplacených peněz dostane druhý partner nazpět,“ upozorňuje Miroslav Majer.

Pokud dojde na svatbu, hypotéka a nemovitost pořízená pouze jedním z partnerů před manželstvím nespadá do společného jmění. Smluvně si samozřejmě můžete upravit majetkové poměry i jinak. Možný je tedy vznik nároku na nemovitost a sdílení hypotéky po svatbě.

Spoříte si na starém penzijním připojištění? Každý rok tím přicházíte o peníze.

Z fondů starého penzijka i nadále odchází střadatelé. Není divu. I když si na jejich poměry loni vedly dobře, pořád je reálný výnos záporný. Za rok 2024 dosáhla průměrná výkonnost transformovaných fondů 2,11 %. I když je to v rámci možností poměrně dobrý výsledek, reálně jde kvůli znehodnocení peněz o inflace pořád o záporný výnos.

Možnost dosahovat vyšších výnosů je v transformovaných fondech omezená kvůli tomu, že musí ze zákona garantovat nezáporné zhodnocení. Proto jejich investiční strategie musí být konzervativní a výnos je jen nízký. Kvůli inflaci je často reálné zhodnocení záporné. To je i případ minulého roku.

Pravděpodobně to je důvod, proč střadatelé tyto fondy postupně opouští (vstupovat do nich od konce roku 2012 už není možné). Před časem se poprvé počet účastníků v účastnických fondech (novější fondy s doplňkovým penzijním spořením – DPS) přehoupl přes počet střadatelů v těch transformovaných.

Podle Asociace penzijních společností ČR na konci loňského roku u některé z penzijních společností spořilo a investovalo celkem 3 982 128 účastníků s majetkem ve výši 605,005 mld. Kč.

V účastnických fondech na DPS to bylo 1 999 686 účastníků (k 12. únoru 2025 už to byly dva miliony) s majetkem ve výši 228,543 mld. Kč. V transformovaných fondech ke konci loňského roku spořilo 1 982 442 účastníků, s majetkem 376,462 mld. Kč.

Už v první polovině loňského roku jsme se změnou legislativy zaznamenali, že lidé díky usnadnění přechodu ze starého do nového penzijka tuto možnost využívají výrazně více. S koncem roku se tempo přechodů ještě zvýšilo až na průměrných 18 tisíc měsíčně, okomentoval vývoj v předchozím roce Aleš Poklop, prezident Asociace penzijních společností ČR s tím, že loni ze starých do nových fondů přešlo 199 014 účastníků (oproti 92 853 účastníkům v roce 2023).

Od roku 2020 se počet lidí v účastnických fondech zvýšil o 56 %. Počet smluv v transformovaných fondech se od roku 2020 do konce loňského roku snížil o 37 %. Celkový objem prostředků ve třetím pilíři (staré i nové penzijko) vzrostl od roku 2020 z 527,885 mld. Kč na výše uvedených 605 mld. Kč.

Podíváme-li se na data z hlediska objemu spravovaných prostředků, v účastnických fondech se majetek od roku 2020 do konce roku 2024 zvýšil celkem o 191 %. Může za to pravděpodobně i změna pravidel pro přiznávání státního příspěvku, který účastníci fondů získají až od vyšší úložky, než tomu bylo v minulosti.

V transformovaných fondech se objem spravovaného majetku od roku 2020 do konce loňského roku snížil o 16 %.

Výsledky transformovaných fondů

Podle Roberta Novoměstského, investičního analytika Freedom Financial Services loni transformované fondy dodaly slibovanou nezápornou výkonnost. Rozdíly ve výsledcích jsou podle něj relativně velké. Nejvýkonnějším transformovaným fondem roku je Conseq, když dodal 5,31 %. Na druhém místě je fond České spořitelny s 2,57 % ročního zisku. Na opačném konci spektra osmi fondů je NN s 0,79 %.

Od roku 2013 podle analytika dosáhly fondy „starého penzijka“ celkového zhodnocení prostředků v průměrné výši 16,33 %. Po zohlednění růstu cen je ale výsledek úplně jiného rázu. Reálné zhodnocení, tj. po započtení inflace za posledních 12 roků, je v průměru záporných 25 %. Došlo tak k znehodnocení prostředků o jednu čtvrtinu, samozřejmě vše pouze v modelovém výpočtu jednorázové investice hypoteticky provedené v roce 2013, vysvětluje Novoměstský s tím, že průměrná vážená výkonnost fondů penzijního připojištění byla v loňském roce 2,11 %.

Zhodnocení v transformovaných fondech shrnuje následující tabulka:

Důvodem nízkých zisků je, jak už bylo zmíněno, povinnost nezáporného zhodnocení. Fondy mají jasně definováno, jaká aktiva mohou být v jejich portfoliích. Jedná se o konzervativní řešení, které je na pomezí peněžních a dluhopisových nástrojů, doplnil investiční analytik, podle kterého jsou ve světle těchto informací výsledky za loňský rok veskrze pozitivní.

Pokud jsou totiž porovnány s fondy účastnickými, pak lze konstatovat, že transformované fondy jsou srovnatelné s peněžními či konzervativními zástupci (tj. do hladiny ukazatele volatility či rizikovosti SRRI 3). V delší perspektivě pak ovšem platí, že konzervativní strategie penzijního připojištění jsou vlastně ztrátové, protože v průměru prodělaly téměř čtvrtinu majetku (v reálném vyjádření a modelovém příkladě jednorázové investice), uzavřel Robert Novohradský s poukazem na výsledky účastnických fondů za rok 2024, které dopadly výrazně lépe.

Všechny fondy s vyváženou nebo dynamickou strategií (fondy, které mají nějaký podíl akcií) překonaly u zhodnocení hranici 6 %. Jeden účastnický fond měl zápornou výkonnost a jen jen jediný překonal vlastní výsledek roku 2023. Jeden z nich ale vydělal i přes 30 %. Fondy vyvážené měly průměrnou výkonnost 8,2 % a fondy dynamické (převaha akciového portfolia) dokonce 14,2 %.

Z dlouhodobého hlediska přinášejí účastnické fondy fungující od roku 2013 klientům výnos průměrně kolem 6 % ročně.

Držák na telefon Vám umožní použít telefon za jízdy.

O tom, jestli se smí nebo nesmí používat za jízdy mobilní telefon, má policie i Ministerstvo dopravy jasno. Jenže ono to zase tak jednoznačné není. Není to tak, že mobil používat nesmíte.

Obecně se často tvrdí, že za jízdy byste neměli používat mobilní telefon. Nebo minimálně se to tak snaží komunikovat policie, Besip a další orgány. Jejich snaha je logická a má řidiči vyslat jasný vzkaz – na mobil nesahej! Problém je v tom, že sáhnout na něj můžete, můžete ho i používat, ale nesmíte jej držet. Ministerstvo dopravy to komunikovalo obzvlášť nešťastně v jedné kampani na sociálních sítích, kde psalo o „nedovoleném držení“, co zní trochu jako nedovolené vlastnictví (podoba s nedovoleným držením omamných látek například).

Zkrátka všichni se řidiče snaží držet v dojmu, že za jízdy má být mobil v přihrádce a ideálně vypnutý. Rozhodně byste na něj podle všeho neměli ani sáhnout. Teď k realitě!

Zákon praví, že řidič nesmí:

„Při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

Co to znamená? Za jízdy nesmíte v ruce držet žádné komunikační nebo záznamové zařízení. Ať jde o mobil, vysílačku, diktafon, fotoaparát nebo kameru, nesmíte je držet v ruce. Bez ohledu na to, jestli je používáte.

Držák na telefon do auta to řeší

O čem však zákon nehovoří, je používání těchto zařízení. Používat je můžete, jenom je u toho nesmíte držet. Pakliže tedy budete volat přes hlasitý odposlech a telefon bude na sedačce, neděláte nic nezákonného. Hlavní ale je, že pokud je telefon v držáku, můžete jej používat, protože jej nedržíte. Lze tedy třeba přijmout hovor. Je to zcela logické, on totiž telefon v držáku je prakticky to samé, co dotekové displeje v autech. A na displej sahat můžete, to nijak omezeno není. Nedávalo by tedy smysl jedno nechat povolené a druhé zakazovat. Jenže i ti má své „ale“.

Věnujte pozornost řízení

On totiž řidič musí věnovat pozornost řízení, a to po celou dobu. V praxi tedy můžete používat mobil za jízdy v držáku, stejně jako dotekový displej, ale musíte se věnovat řízení. Najít hranici je v tomto směru asi dost těžké. Nicméně pokud pojedete v pravém pruhu dálnice v poklidném tempu a jedním dotykem přijmete hovor, asi se nic nestane (raději ho ale přijměte tlačítkem na volantu, většina aut to umí). Problém by byl, kdybyste do telefonu v držáku datlovali zprávu nebo email. To už se za nevěnování se řízení považovat dá poměrně snadno.

Fakt raději koukejte na cestu

Pozor, nevěnování se řízení se můžete dopustit nejenom s pomocí smartphonu. Stejně tak můžete příliš času věnovat displeji infotainmentu nebo jiným činnostem, které byste za volantem asi dělat neměli. Bavíme se třeba o tom, že někteří řidiči kamionů jsou schopni během cesty vařit a některé dámy ladit make-up.

Není výjimečné, když cena odtahu přesáhne hodnotu auta.

Porouchalo se Vám auto? No tak půjde do servisu, chvíli to bez něj přežijeme. Jenže tohle si nemůže říct každý. Co když ho potřebujete denně? Co když klekne cestou na dovolenou? Jak v takových situacích pomůže připojištění asistenčních služeb.

Kolikrát ročně vyjíždí po telefonátu na asistenční linku Kooperativy asistenční služba?

Ročně řešíme přes 70 tisíc asistenčních zásahů. Z toho se zhruba 60 tisíc výjezdů týká lidí, kteří u nás mají autopojištění, zbytek připadá na asistenci k pojištění domácnosti. Pokud jde o období, nejvíc výjezdů máme v létě a pak v zimě.

S jakými problémy lidé nejčastěji volají?

Skoro 80 procent výjezdů tvoří asistence při poruše vozidla, ostatní jsou zásahy po dopravních nehodách. Skoro polovina případů se týká poruchy motoru, dále poškození pneumatiky, problémů se spojkou nebo automatickým startem vozidla. Každoročně se nám také ozve přes 400 klientů, kteří natankovali nesprávné palivo, nebo ti, kterým palivo došlo a asistenci využívají k jeho dovozu. Řešíme ale i nákladné případy. Loni jsme například zajišťovali odvoz porouchaného vozu ze Španělska – přes 2200 kilometrů. Cena odtahu byla přes 117 tisíc korun, naštěstí měl ale řidič sjednaný neomezený program MAX+.

Jak rychle jste schopni klientovi v nesnázích pomoci?

V Česku by čekání na příjezd asistence nemělo přesáhnout jednu hodinu, v cizině může být dojezdový čas delší.

Pomůžete v případě nouze i „neklientům“?

Asistenční služba je určená pro naše klienty. Ti také od pojišťovny dostanou číslo, kam volat, když se něco přihodí. Předpokládáme tedy, že „neklienti“ tyto kontakty nemají. Kdyby přesto volali, asi by jim operátorka linky vyhověla, pokud by byly k dispozici volné kapacity asistence. Asistenční zásah by si ovšem museli uhradit ze svého. Obecně platí, že když si motorista zapomene uložit telefonní číslo na svoji asistenci, může volat linku 1224, kterou spravuje Česká asociace pojišťoven. Její operátoři člověka v nouzi přepojí na asistenční službu jeho pojišťovny.

V čem je hlavní rozdíl mezi autopojištěním bez asistence a autopojištěním, u kterého si připlatíte za asistenční služby?

Klasické autopojištění řeší situace, kdy někomu způsobíte škodu na jeho zdraví či majetku – to je takzvané povinné ručení, nebo situace, kdy dojde k poškození nebo odcizení vašeho vlastního vozidla nebo jeho části – to kryje havarijní pojištění. Asistence k tomu navíc nabízí širokou škálu služeb, které řidičům pomůžou zvládnout řadu dalších nepříjemných situací, se kterými se můžou potkat. Jejich řešení bývá velmi komplikované, obzvláště pokud k nepříjemnostem dojde v zahraničí nebo v atypický termín, jako je hluboká sváteční noc.

Je možné sjednat si povinné ručení u jedné pojišťovny a asistenční služby u jiné?

Není běžné, že by si klienti sjednávali povinné ručení a asistenční služby u různých pojišťoven. Ale možné to je. Další možností je sjednat si balíček služeb přímo u asistenčních společností, některé z nich to nabízejí.

Jsou asistenční služby součástí každého povinného ručení? V jakém rozsahu?

U nás to tak je. Nechceme ale jít cestou vsouvání „povinných balíčkových pojištění“ do povinného ručení, které by se pak zbytečně prodražovalo. Proto je v naší variantě ZÁKLAD opravdu to základní: možnost odtahu vozidla po nehodě do nejbližšího servisu, 30minutová práce mechanika, který se pokusí vůz opravit, nebo pomoc s tlumočením. Taková asistence postačí nenáročným řidičům, kteří se pohybují převážně v jedné lokalitě. Balíček je limitovaný počtem zásahů ročně.

Za rozšířené asistenční služby je pak potřeba si připlatit. Mezi nejčastěji využívané služby asistence patří odtah vozu, dovoz paliva, drobné opravy na silnici, dobití baterie nebo řešení defektu pneumatiky. Méně časté, ale o to důležitější můžou být pomoc tlumočníka, advokáta nebo zajištění a úhrada ubytování.

Pokud váš zákazník asistenční služby nad rámec zaplacené nemá, může i tak využít pomoc pojišťovny a její asistenční linky a služby potom doplatit?

Ano, služeb lze využít i tak. Doplatek se vybírá po dokončení práce.

Na kolik vyjde odtah rozbitého auta v rámci Česka, případně z ciziny domů?

Samozřejmě záleží na vzdálenosti. Částka se pohybuje od několika tisíc korun v rámci Česka po vyšší desetitisíce korun při dopravě z ciziny. Úplně ojedinělé nejsou ani extrémy, kdy náklady na odtah převýší hodnotu vozidla.

Před dvěma lety jste spustili asistenční program MAX+. V čem se odlišuje od ostatních?

MAX+ oproti ostatním asistenčním programům ZÁKLAD, IDEÁL a MAX nabízí bezlimitní asistenci při poruše, havárii, řádění živlu, vandalismu, částečném odcizení, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Součástí programu je také zapůjčení náhradního osobního vozidla v Česku i zahraničí až na 7 dní nebo jeho úschova až na 15 dní.

Jaký je o MAX+ zájem?

Z klientů, kteří v Kooperativě mají pojištěno osobní vozidlo, si nadstandardní asistenční služby sjednalo asi 20 procent lidí. Bezlimitní program MAX+ má přibližně 6 procent pojištěných.

Komu byste rozšířené asistenční služby doporučil? Jak vycházejí cenově?

Záleží samozřejmě na každém, jakou chce mít na cestách jistotu. Pro toho, kdo často jezdí, doporučujeme minimálně asistenční program MAX, který stojí 919 korun ročně. Lidem, kteří pravidelně cestují i do zahraničí, se pak určitě vyplatí asistence MAX+. Tato služba vychází na 1919 Kč ročně.

Jak asistenční služby fungují v zahraničí?

V evropských zemích, které mají systém zelených karet, většinou spoléháme na zahraniční partnery. Ale například v turisticky oblíbeném Chorvatsku zajišťují asistenci pracovníci Global Assistence, s nimiž spolupracujeme i v Česku. Asistenční vozy s českými posádkami mají základnu v Primoštenu a ve Splitu, a dokážou tak velmi účinně pokrýt prakticky celé chorvatské pobřeží. Pokud by řidič v zahraničí nebyl s kvalitou služeb spokojený, doporučuji okamžitě volat naši asistenční infolinku.

Jaké jsou nejčastější chyby při pojištění hypotéky?

Po nedávné krizi bydlení začíná hypoteční trh ve srovnání s předchozími lety stoupat. České banky a stavební spořitelny lidem poskytly v březnu hypoteční úvěry za 18 miliard korun, to je ve srovnání s loňským rokem nárůst zhruba o polovinu. Ukazují to data České bankovní asociace Hypomonitor. Čím dál víc Čechů tak začíná plánovat vlastní bydlení, což v praxi znamená zadlužit se na desítky let dopředu. Jak zajistit bezproblémový průběh splácení hypotéky a na co si dát pozor? 

Češi se po letech zdrženlivosti vrací k financování vlastního bydlení, vyplývá to ze statistik České bankovní asociace Hypomonitor a České národní banky. Banky lidem poskytli na financování hypoték úvěry za 18 miliard korun, což je proti letošnímu únoru nárůst o 15 procent a meziročně dokonce o polovinu. Klesají také úrokové sazby nových úvěrů, březnová hodnota 5,19 procenta je nejnižší od června 2022. O mírném oživení trhu hovoří také změna v objemu skutečně nově poskytnutých hypoték bez refinancování, ten v březnu meziměsíčně stoupl o 19 procent na 15,4 miliard korun.

Na dlouhodobý vývoj na hypotečním trhu musely zareagovat tuzemské banky a stavební spořitelny, které na přelomu kalendářního roku ve velkém snižovaly své úrokové sazby. A to přilákalo spoustu zájemců o vlastní bydlení, kteří v posledních letech pořízení hypotéky pouze zvažovali. Zvýšená poptávka se týká i životního pojištění a požadavku na krytí příjmů. V poslední době registrujeme nebývalý zájem o nové pojistky v souvislosti se sjednáním nové hypotéky, ale také o aktualizaci těch stávajících vzhledem k tomu, co se na tuzemském hypotečním trhu děje. Řádově se jedná zhruba o čtyřicetiprocentní nárůst. Existuje pět nejčastějších chyb, kterých by se lidé při zajištění hypotéky měli vyvarovat.

Nepromyšlená rizika a zbytečně krátká doba pojištění

Délka pojištění by měla odpovídat alespoň době, po kterou je člověk zavázán splácet hypotéku. Odborníci však radí nastavit pojištění tak, aby pokrylo období až do věku odchodu do důchodu. Ideální je sjednat životní pojištění alespoň do věku 65 let, tedy do doby, kdy obvykle nastupují do starobního důchodu. Přesto je možné délku jednotlivých doplňkových pojištění přizpůsobit podle aktuálních potřeb a okolností. Důležité je rozšířit rizika, která jsou běžně začleněna do úvěrového balíčku, o další eventuality, které mohou do života během splácení vstoupit, jako například trvalé následky úrazu nebo dlouhodobá neschopnost práce.

Odborníci připomínají, že životní pojištění by mělo platit až do chvíle, kdy rodina nebo partnerský pár disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby již pojištění nebylo nezbytné. Většinou je to ale tak, že hypotéka je součástí širšího balíčku služeb a figuruje ve smlouvě jako připojištěné riziko. Pojistná částka na toto riziko bude klesající, v ideálním případě anuitně, kdy pojistná částka v čase klesá podle zvoleného úroku až na nulu a hodí se právě pro klienty s hypotékou.

Nedostatečná výše pojistných částek

Pro někoho to může znít banálně, ale výše pojistných částek by měla odpovídat tomu, jakou hypotéku si lidé zvolili. Můžeme to uvést na modelovém příkladu. Pokud má klient hypotéku na pět milionů korun, stejnou částku by měl sjednat pro případ smrti, pokud se jedná o pár, pojistnou částku si mohou dle poměru rodinných příjmů rozdělit. Pokud lidé chtějí být opravdu zodpovědní, měla by pojistná částka odpovídat zbývajícímu dluhu na úvěru s připočtením alespoň jednoho ročního příjmu živitele rodiny. To by mělo zajistit finanční stabilitu všech členů domácnosti. Splatí hypotéku a budou mít dostatek peněz na návrat k normálnímu životu.

Pojištění schopnosti splácet jako marketingový trik

Banky při jednání o hypotéce často nabízí lepší úrokovou sazbu, a to v závislosti na sjednání pojištění proti neschopnosti splácet, a lidé často na tuto nabídku přistoupí. Slevy na úroku výměnou za pojištění se někdy mohou zdát jako dobrý obchod, avšak často to neplatí, zejména pokud má klient životní pojištění již sjednáno. V takovém případě se pojištění proti neschopnosti splácet úvěr stává v podstatě nadbytečným. Je lepší spíše zrevidovat a upravit stávající pojistku než si dělat další. Lidé často podléhají marketingovým taktikám bank a nebankovních institucí, protože nemají dostatečné znalosti o dané problematice nebo si předem nespočítají všechny náklady.

Banky totiž lákají na zvýhodněné úrokové sazby, které jsou podmíněny splněním několika požadavků, jako je používání platební karty pro určité transakce, vedení běžného účtu s minimálním měsíčním obratem, nebo sjednání pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku. I když snížený úrok může na první pohled působit atraktivně, reálné náklady, včetně výdajů na pojištění, mohou úrokovou sazbu efektivně zvýšit až o jedno procento, čímž se výhodnost nabídky výrazně snižuje.

Investiční životní pojištění? Dává smysl jen za určitých podmínek

V minulosti bylo kromě rizikového populární i takzvané investiční životní pojištění, které kromě kumulace finančních prostředků krylo základní pojistná rizika. Obecně se dá říct, že tato forma životního pojištění je dlouhodobě na ústupu. Někteří zprostředkovatelé tento produkt ale stále v portfoliu mají. Tato varianta je akceptovatelná v případě, kdy je takové pojištění daňově odečitatelné, flexibilně zohledňuje splátku hypotéky a přispívá mu na něj zaměstnavatel. Převážná většina však podle něj volí variantu rizikového životního pojištění, ve kterém je klient pouze pojištěný a neodkládá peníze stranou. K investování jsou vhodnější úplně jiné nástroje než pojistná smlouva. 

Proč řidiči ujíždějí od nehod aneb strach, alkohol, šok?

Existuje mnoho důvodů, proč řidiči po dopravní nehodě z místa ujedou. U méně závažných nehod, jako je například střet se zaparkovaným vozidlem, může být motivem obava ze ztráty bonusu z pojištění odpovědnosti. U závažnějších nehod hrají roli i možné trestněprávní následky. Během loňského roku došlo na pozemních komunikacích v České republice k 17 964 dopravním nehodám, od kterých jejich viníci ujeli. V důsledku těchto nehod bylo 12 osob usmrceno, 25 osob těžce zraněno a 473 osob zraněno lehce. Socioekonomické ztráty z těchto dopravních nehod dosáhly téměř 13 mld. Kč. V průměru tak každý den ujelo od nehody téměř 50 viníků, tj. každých 29 minut jeden. 

Výzkumy naznačují, že existují rizikové faktory, které pravděpodobnost ujetí z místa nehody zvyšují. Mezi tyto faktory patří například řízení pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, zákaz řízení nebo absence řidičského oprávnění. V těchto případech je důvodem ujetí často obava z kumulace následků těchto činů. Řidiči, kteří v minulosti spáchali trestný čin nebo přestupek, mají také větší tendenci z místa nehody ujet.

Kateřina Bucsuházy, vedoucí Hloubkové analýzy dopravních nehod z Centra dopravního výzkumu uvádí: „Jak dokládají naše zkušenosti, u účastníků nehod se lze po dopravní nehodě nejčastěji setkat s akutní reakcí na stres. Ujetí od dopravní nehody může být vědomým jednáním. Zážitek z dopravní nehody nicméně představuje pro všechny zúčastněné stres a v některých případech mohou být řidiči danou situací natolik ovlivněni, že i například jinak zodpovědný řidič v důsledku psychického šoku z místa nehody odjede.“ Důvodů pro ujetí z místa nehody může být tedy celá řada a mohou se kombinovat. Strach z následků, ať už finančních nebo právních, může hrát velkou roli. U některých řidičů může být ujetí vědomé, u jiných může být důsledkem stresové reakce a psychického šoku.

Přestože drtivá většina těchto nehod byla „jen“ s hmotnou škodou, ve stovkách případů došlo ke zranění osob, někdy bohužel také ke smrtelným. Smutným faktem je, že právě ty smrtelné následky každoročně stoupají. Bilance ujetí viníků z místa nehody v uplynulých čtyřech letech současné dekády:

  • rok 2021: 17 683 nehod, 8 usmrcených, 19 těžce zraněných a 446 lehce zraněných osob
  • rok 2022: 18 378 nehod, 9 usmrcených, 24 těžce zraněných a 515 lehce zraněných osob
  • rok 2023: 18 124 nehod, 10 usmrcených, 23 těžce zraněných a 475 lehce zraněných osob
  • rok 2024: 17 964 nehod, 12 usmrcených, 25 těžce zraněných a 473 lehce zraněných osob

V uplynulých čtyřech letech, pokud jde o nehody s újmou na zdraví, kde viník z místa nehody ujel, se ve dvou třetinách případů jednalo o zranění takzvaných zranitelných účastníků silničního provozu. Konkrétně chodci tvořili 39 % těchto případů, cyklisté 20 % a motocyklisté 8 %. U nehod s nejtragičtějšími následky, tedy smrtelnými, byla skladba obětí v uplynulých čtyřech letech následující: z 39 osob bylo usmrceno 14 chodců (35,9 %), 9 cyklistů (23,1 %), 7 řidičů osobních automobilů (17,9 %), 7 řidičů motocyklů (17,9 %) a 2 řidiči nákladních automobilů (5,1 %). Většina těchto tragických nehod (30 případů) se odehrála mimo obec, z toho 12 v nočních hodinách.

Nejvíce zraněných osob u nehod s ujetím viníka bylo evidováno na místních komunikacích (920 případů, tj. 45,1 %), dále pak na krajských silnicích II. (325 případů, tj. 15,9 %) a III. tříd (302 případů, tj. 14,8 %). K 21,7 % zranění došlo v noci. Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu dodává: „Nejčastějším typem nehody, odkud viníci ujíždějí (v 67 % případů), byla srážka se zaparkovaným nebo odstaveným vozidlem. Ačkoliv se 2,1% podíl smrtelných následků může zdát „relativně nízký“, viníci nehod si musí uvědomit, že jejich prvořadou povinností je poskytnout první pomoc účastníkům dopravní nehody. To může v mnoha případech zachránit lidský život nebo alespoň zmírnit následky zranění. Data ukazují, že nejčastěji se u nehod s následky na životě nebo zdraví jedná o střety s chodci, často dětmi, tedy těmi nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu. V uplynulých čtyřech letech bylo při nehodách s ujetím viníka zraněno 204 dětí do 14 let věku.“

Ujetí viníka z místa dopravní nehody je jedním z klíčových ukazatelů Strategie BESIP 2021-2030. V období let 2021-2024 bylo při těchto nehodách usmrceno 39 osob a 91 osob utrpělo těžká zranění. U usmrcených osob byly předpoklady Strategie překročeny o téměř 45 %! Nejvíce smrtelných následků bylo evidováno v Jihomoravském kraji (9 usmrcených osob) a nejvíce těžce zraněných osob (18) v hlavním městě Praze. Plnění Strategie v jednotlivých krajích v daném klíčovém ukazateli (ujetí viníka z místa nehody) je k dispozici na webových stránkách Centra dopravního výzkumu cdv.cz/vizenula.

Česká legislativa na postihy za ujetí od dopravní nehody samozřejmě pamatuje. Od ledna 2024 se za neprodlené nezastavení vozidla či opuštění místa dopravní nehody pětinásobně zvýšily maximální možné pokuty ve správním řízení z 5 000 Kč na 25 000 Kč. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je upraveno v § 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“

 

Do čeho investovat v době války?

Může se zdát, že mezi rizikem a nejistotou je pouze minimální rozdíl, ale není tomu tak. Riziko znamená, že lze na základě přiměřeného datového vzorku vyčíslit pravděpodobnost, zatímco v případě nejistoty je podobná kvantifikace nemožná. Geopolitické události se ze své podstaty pojí s nejistotou a mají širší paletu neznámých důsledků.

Na základě všeho, co se událo od okamžiku, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, vzniká zejména v Evropě obrázek válečné ekonomiky, jejímž přirozeným důsledkem je fiskální expanze a nejspíš i setrvalá inflace. Součástí proměnlivého geopolitického prostředí je i obchodní politika a zdrojem nejistoty a inflace jsou i rostoucí třenice mezi Evropou / Spojenými státy a Čínou. Výrazně proexportně orientovaná čínská ekonomika znamená, že tato země provádí politiku, která je v rozporu s národní bezpečností Evropy a Spojených států. Postupem času tak předvídatelně poroste význam celní a průmyslové politiky.

Silná proexportní orientace Číny také znamená, že je tamní ekonomika citlivá na směnné kurzy s měnami konkurenčních zemí. Zde je evidentně jedním z hlavních rizik JPY. Měnové trhy tak možná čeká velký reset. Jihokorejští činitelé dali jasně najevo, že nebudou tolerovat nadměrné jednostranné devizové pohyby.

Co by měl investor zařadit do svého portfolia do budoucna?

V uplynulých 40 letech, kdy výnosy z dluhopisů padaly, geopolitické prostředí bylo poměrně stabilní, demografické ukazatele se vyvíjely příznivě, nedocházelo ke klimatickým katastrofám a inflace byla nízká, byla alokace aktiv snadná. Do budoucna však musí inteligentní investor zohlednit měnící se tvář světa. Nemůže prostě investovat 100 % do akcií a spoléhat na to, že se bude historie opakovat. Vzhledem k tomu, kolik se v naší globální ekonomice začíná objevovat strukturálních trhlin souvisejících s výše uvedenými faktory, by bylo příliš naivní držet se dál jen toho, co fungovalo od počátku 80. let.

Pokud chtějí investoři v éře válečné ekonomiky a výrazně negativních demografických trendů posílit odolnost svého portfolia vůči celé řadě faktorů, měli by zvážit zařazení položek z následujícího seznamu. Níže uvedené návrhy se samozřejmě odlišují od tradičního portfolia 60/40 (60 % akcií a 40 % dlouhodobých dluhopisů). U jednotlivých kategorií však neuvádíme žádné váhy, protože každý investor je jiný.

  • Akciová témata:
      • polovodiče / AI, protože tyto technologie budou do budoucna určujícími faktory,
      • obrana, protože Evropa má v oblasti vojenství značný deficit a budou potřeba nové technologie, které se vypořádají s roji dronů (přečtěte si zprávy z akciových trhů na toto téma),
      • kybernetická bezpečnost, protože jde o nový klíčový systém pro všechny vlády i obchodní společnosti,
      • obnovitelná energie, protože z pohledu národní bezpečnosti představuje menší riziko – nepotřebuje palivo a energetické zdroje mohou být decentralizované, což samo o sobě snižuje rizikovost.
  • Akcie podle sektorů: Ve svých čtvrtletních výhledech uvádíme čtyři sektory, které jsou právě teď ze strategického hlediska (pro účely dlouhodobého držení) nejatraktivnější: zdravotnictví, technologie, finanční instituce a energie. Na základě aktuálně dostupných informací mají tyto sektory nejvyšší pravděpodobnost zajistit v dalších 10 letech vysokou reálnou návratnost.
  • Zlato: Zlato bylo vždy užitečným nástrojem pro diverzifikaci rizika v dobách války a inflace a nedávné geopolitické období to jen potvrdilo.
  • Komodity: Nejzávažnější inflační šoky v dějinách souvisely s rychle rostoucími cenami komodit, takže alokace finančních prostředků do komodit dává smysl nejen ve válečné ekonomice, ale i jako zajištění proti těmto šokům. Zelená transformace může navíc u klíčových komodit, včetně mědi, způsobit vznik trvalých trendů.
  • Krátkodobé dluhopisy a dluhopisy chráněné proti inflaci: Inflace přetrvává déle, než se očekávalo, a tak stojí za zvážení dluhopisy chráněné proti inflaci, protože v jejich případě se hodnota jistiny zvyšuje spolu s oficiálním indexem spotřebitelských cen. Krátkodobé dluhopisy zase nabízejí možnost volby a v zásadě se chovají jako hotovost, protože mají krátkou duraci, a jsou tak v prostředí s velkou inflační nejistotou méně rizikové.

Jak fungují asistenční služby a na co si dát pozor?

Kromě povinného ručení a pro mladší auta i kromě havarijního pojištění může být užitečné mít sjednané i asistenční služby. Nejedná se u nich o likvidační škody jako u povinného ručení (až desítky milionů korun) ani o částky jako u havarijního pojištění (statisíce korun), jedná se „jen“ o desetitisíce korun, i tak dává smysl pro mnohé si je sjednat, především kvůli vyšší pohodě, komfortu.

Teorie asistenčních služeb

Z nějakého mně neznámého důvodu si nelze koupit povinné ručení bez asistenčních služeb, dokonce ani Pillow pojišťovna, známá možností si koupit cokoliv samostatně, toto neumožňuje. Nejnižší tarify asistenčních služeb vám nějak pomohou kolem komína (domu) nebo s drobnostmi. Pokud jedete někam dál, lehce se může stát, že budete doplácet.

Na co si dát pozor?

Především na limit asistenční služby, nejnižší tarify začínají na limitech pár tisíc korun, např. třech.

Na to, jestli vám asistenční služby pomohou při havárii, nebo i při poruše auta. Většina realizovaných asistencí je k poruše auta.

Můžete mít také omezené staří vozidla, kdy vám pomohou a kdy už ne, nebo omezeně (typicky ne k poruše).

Dále pozor na to, jaká kombinace služeb je povolena. I ty nejvyšší tarify mají omezení, která vám plánovanou dovolenou omezí.

Pozor si dejte také na totální škodu – asistenční služby pro auto mohou skončit nabídkou ekologické likvidace, a ne odtahem do servisu. Nanejvýš pak dopraví jen cestující z cest domů.

Ale dávejte si pozor i na škodu, která se nestihne opravit – často pak máte nárok „jen“ na repatriaci, pokud vám na ni stačí limit asistence, ale už žádné náhradní auto.

Zvláště u starších aut se ptejte na možnost výběru autoservisu, asistence volí obvykle autorizovaný servis, který je obvykle dražší na opravu, která je vždy na vaše náklady.

Nezapomeňte na právní asistenci, osobně preferuji samostatně sjednanou, protože se hodí nejen na cestách a také protože pak nemá výluku na dohadování se s pojišťovnou ohledně asistenčních služeb.
Nebojte se ptát před sjednáním. Nebojte se procházet možné scénáře a jak konkrétně vám pojišťovna může pomoci.

Příběh jako případová studie asistenčních služeb

Každá asistence je trochu jiná, každý má jiné preference, priority. Nicméně pro ty, co nikdy nepotřebovali asistenční služby, může být zajímavé přečíst si reálnou situaci někoho jiného. Znalí čtenáři mohou tuto pasáž přeskočit.

Jedna rodina vyrážela z Brna na Slovensko cca 350 km od místa svého bydliště. Měla „zdarma“ asistenci k povinnému ručení od Allianz, k tomu samostatnou roční asistenci od Europ Assistance po ČR. A kvůli dovolené si přisjednali i měsíční pojištění od Europ Assistance pro Evropu (dalšími možnostmi je pojistit si autoasistenci s cestovním pojištěním, které nabízí Direct pojišťovna, ČSOB Pojišťovna, UNIQA pojišťovna a Pojišťovna VZP).

Celkem dovolená na 11 dní, z toho 4 noci na jednom ubytování, 6 nocí na druhém, přejezd mezi ubytováními v pracovní den po státním svátku, odjezd zpět také ve svátku.

Dva rodiče, 2 děti, obě v autosedačkách, 4 kola na střeše auta a auto našlapané věcmi. Auto bylo plánované pro dlouhou cestu, přesuny mezi ubytováními, ale také pro denní výlety s dětmi, koly. Dále už cituji (kromě anonymizace, zkrácení a doplnění v hranatých závorkách) přímo pohled matky.

Asi 1 km před [druhým] ubytováním, na které jsme přejížděli, … nám na sjezdu zhasl motor. Muž bezpečně zastavil pod kopcem, ale auto už nenaskočilo. Vzal „zelenou kartu“ a volal na Allianz, kde máme asistenční služby od povinného ručení.

Když už pár minut čekal na spojení s operátorem, řekl mi, ať zavolám na ubytování. Přišlo mi to zbytečné, vždyť klíče na nás čekaly ve schránce pod kódem, ale udělala jsem to. Pan ubytovatel, když zjistil, jak blízko jsme, řekl, že mi za chvíli zavolá zpět, že zkusí sehnat „kamaráta“ na odtah. Během maličké chvilky volal zpět, že kamarát jen obstará koně a přijede pro nás, na Allianz jsme se stále ještě ani nedočkali operátora.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli koně zanechá na místě, nebo s nimi přijede pro nás, ale přijelo pořádně terénní, tak trochu nákladní auto, které řídil muž bačovského vzezření, v autě mladá žena a dvě děti. Vytáhl řetěz, napojil nás a během chviličky už jsme parkovali u ubytování a ještě nám poradil nejbližší servis a zmizel. Telefonování na asistenční služby jsme tak mohli nechat na ráno. Stalo se to časově i místně vlastně na ideálním místě.

Následující den byl náročný pro celou rodinu, já jsem měla za den 18 telefonátů z mého čísla / na mé číslo a pár z mužova (a to počítám jen ty na různé firmy ohledně auta).

Začali jsme asistenční službou Europ Assistance, kde jsme měli speciální asistenční smlouvu na měsíc na Evropu, navrhli jsme jim odtah do blízkého servisu, souhlasili a poslali odtahovku. Odtahovka jela z Popradu (nechápu, proč z takové dálky, zbytečně navyšují náklady tím, že chtějí nějaké smluvní partnery), hodila mě i s autem do servisu.

Tam auto převzali s tím, že se na něj podívají do pár hodin a zavolají. Optal se mě, zda potřebuji někam odvézt, řekla jsem, že zpátky pojedu vlakem, a pak zjistila, že nejbližší jede za 4 hodiny. Zašla jsem nakoupit do potravin (protože to jsme ten den měli v plánu autem), odešla s pořádně těžkým batohem na procházku po okolí. Muž s dětmi se vypravil vlakem za mnou, mezitím mi volal servis, že to bude stát plno peněz a trvat aspoň týden.

Jak jsme byli jako rodina komplet, zašli jsme do servisu, domlouvali možnosti, pán ze servisu by nás klidně odtáhl do Brna, kdy se domluvíme, za ceny smluvních partnerů asistenčky. Několik hovorů na asistenčku, na autoservis do Brna, na ubytování (hrozilo, že budeme o noc protahovat [kvůli servisu v ČR, který o svátcích nefunguje, nepřevezme auto]).

Nebyli jsme jednoduchý případ, 2 dospělí, 2 děti v sedačkách, 4 kola, plno zavazadel. Na druhou stranu byli rádi, že plánujeme jet až za necelý týden. Do večera už jsme měli domluvu s firmou, co nás v termínu naloží se vším všudy a odveze do Brna, místní servis a odtahovka ostrouhala, zase trvali na smluvních partnerech.

Po doplnění energie na ubytování jsem volala ještě znovu na Allianz, kde nám měli půjčit náhradní auto na 3 dny. Doposud byly všechny telefonáty v pohodě, žádné dlouhé vyčkávání na operátora, efektivní. Teď to byl náraz.

Popírali, co máme nasmlouvané, chyba na jejich straně, kterou už nějakou dobu bez úspěchu řešíme, varovali jsme je, že pojedeme do zahraničí. Už mně z nich tekly nervy a používala jsem argumenty, jako jak mám věřit, že mi budou plnit, až mi spadne meteorit na dům, když nejsou schopni plnit za pár tisíc.

A tak jsem navázala hovorem na ČSOB právní asistenci, kde zase byli velmi efektivní, vstřícní. Radili mimo jiné, ať máme záznam o hlášení případu, ať máme číslo případu. To nebylo vůbec snadné, protože Allianz mě odmítala hned na vstupu. Chtěli jsme tedy hlásit písemně, formulář s naší situací nejen nepočítal, ale hlavně nakonec po celém vyplnění spadnul, a dvakrát po sobě.

Až ráno se mi v rámci dalšího zoufalého hovoru na Allianz podařilo dostat se na Péči o zákazníky, najednou naše smlouva byla v pořádku, na mou žádost to paní předala na asistenci a najednou by náhradní auto bylo. Ale nejenže bychom přistavení platili my (a oni netušili, kolik to stojí, to museli zjistit), ale navíc by auto muselo být přetaženo do jejich smluvního servisu.

V ten okamžik jsme to vzdali. Raději car-free dovolenou, než ještě řešit přetahování auta do dalšího servisu, kde jen stačí, aby tam auto dorazilo, nemusí ho ani otevřít, a už máme nárok na náhradní vozidlo. 

Jsem vděčná, že jsem během celé komunikace mohla mluvit česky a krásně rozuměla tomu, když i ostatní mluvili svým mateřským jazykem.

Pokud jde o asistenční a podobné služby, tak ČSOB právní asistence skvělá. Europ Assistance velmi dobrá, vytýkám jen zatvrzelost ohledně smluvních partnerů pro odtah. A pak to, že nejde sjednat nějaký vyšší produkt zahrnující jak náhradní vozidlo, tak repatriaci. Takto to bylo buď, anebo.

Allianz – škoda mluvit. Věčné čekání na spojení s operátorem, omezené kompetence jednotlivých operátorů a produkt, který je vlastně úplně k ničemu (poskytnou náhradní vozidlo, jen když … s tím, že navíc…).

Abych zmínila kompletní seznam produktů, které jsme do zahraničí měli, tak jsme měli i cestovní pojištění, trvala jsem na tom, že je mi skoro jedno, co to kryje, hlavně ať je tam pár milionů na repatriaci osoby, která ze zdravotních důvodů nemůže dojet standardně domů (úraz, nemoc). 

Ráno [posledního dne] mě vyzvedl pán s dodávkou s přívěsem, jeli jsme k servisu, kde na nás venku čekalo auto (státní svátek). Pán ho odtlačil ručně a pak pomocí rumpálu vytáhl na vozík, v tu chvíli já za volantem a on mi ukazoval, co mám dělat. Pak jsme dojeli zpět na ubytování, naložili věci do našeho auta, kola k němu do dodávky a jelo se do Brna.

Logistika a praxe asistenční služeb

Výše uvedený případ je jeden z mnoha, příběhy se od sebe mohou velmi lišit. Je obří rozdíl, jestli má rodina už rezervované a zaplacené ubytování, nebo spoléhá, že někde nějaké ubytování vždy sežene. Jestli jede na jedno místo, kde auto bude stát celou dovolenou, nebo mají v plánu každou noc spát jinde, nebo mají auto i na denní popojížďky kolem ubytování. Záleží, kdy a kde se jim nehoda, či jen závada stane. Kolik jich cestuje.

Pokud nemáte zvláštní požadavky, mohou stačit třeba jen 3 telefonáty: jeden telefonát nahlásit a vše domluvit, druhý telefonát, když se bude odvážet vaše auto, a třetí telefonát, až ho budou přivážet.

Těch telefonátů klientka měla tolik, protože to bylo první jejich využití asistenčních služeb a ono trvalo vlastně zjistit, jak získat co nejbližší představu v rámci smlouvy, co měli. A dodatečně si např. uvědomili, že s dětmi jedou flexibilně, zastavují na čůrání, na výlet po cestě, a tedy tohle si vyjasňovali s odtahovkou, aby to bylo možné také, a přece jen zastavit s kolosem odtahovky je poněkud obtížnější než zastavit s osobním autem.

Naštěstí v době mobilů lze tohle řešit z výletu, jen nevolit až příliš odlehlý kout, kde by nebyl ani signál (ale v roamingu stačí libovolný operátor), a není třeba trčet na ubytování. Abyste toho vy tolik nemuseli řešit, zde je pár informací, co se jak zhruba dělá.

S odtahovaným autem do servisu můžete, ale nemusíte jet, lze se domluvit tak nebo tak. Stejně tak se lze domluvit, že se auto složí před autoservisem, když ve svátku nefungují, a klíče se jim hodí do schránky (spíš kvůli vykradení auta, než že by někdo kradl obvykle nepojízdné auto).

Náhradní auto obvykle přistaví tak, že prostě dojede na odtahovce, která přijede pro vaše auto. Stejným způsobem obvykle probíhá i výměna aut po opravě. Ve většině případů vyráží smluvní odtahovka repatriace z ČR, ale např. právě na Slovensku se naopak využívají místní odtahovky.

Často odtahovka vezme nejen vaše auto, ale i vás – např. si představte vícemístnou dodávku s přívěsem, která veze vaše auto. Když máte víc zavazadel, dají se zavazadla i do vašeho auta. Nedivte se, když vás usměrní, co kam dáte, přívěs musí být správně zatížen a vyvážen.

Klientka neváhala využít i pojištění právní asistence vůči pojišťovně Allianz, prostě byla naštvaná, že ji odkazovali tam a zpátky mezi pojišťovnou a asistenční službou pojišťovny a nikdo nebyl schopný zajistit to, co počítala, že má sjednané.

A právní asistence (pozor, musí být z jiné pojišťovny, ta, co dostanete v ceně u stejné pojišťovny, je vám k ničemu, má výluku vůči vlastní pojišťovně) ušetřila drahocenný čas na dovolené tím, že klientka nemusela přemýšlet, co vlastně dělat, studovat důkladně pojistné podmínky, a mohla se prostě víc věnovat rodině.

Ano, klientka nečetla pojistné podmínky k asistenci Allianz, jen základní popis v tabulce, prostě ji dostala, a když už byla v situaci, kdy ji mohla použít, tak ji chtěla využít, a ne se dohadovat, jestli a jaké podmínky má vůbec k dispozici, což Allianz nebyla schopna vyřešit před dovolenou…

Nicméně napsali pojistné podmínky asistence velmi dobře pro ně, máte auto až na 3 dny, ale přistavení si zaplatíte a funguje to omezeně o víkendu a svátcích. A musíte odtáhnout auto do jimi určeného servisu (obvykle autorizovaný, čti drahý, a cena opravy je u všech asistenčních služeb na vás).

Protože to není poprvé, kdy klientka vyřešila problém dřív, než se dovolala na asistenci Allianz, a protože pak následovalo neobratné a zdlouhavé vyjednávání o náhradě škody, klienti nakonec na dohodu od Allianz odešli.

Možná vás napadla otázka, proč většinu zařizování a telefonátů dělala žena, a ne muž. Odpověď klientky? Už před lety jsme si všimli, že situace, které stereotypně obvykle řeší jedno pohlaví, je svým způsobem lepší, když řeší druhé pohlaví. Např. právě u aut je lepší, když je řeším já s dětmi.

Doporučení

Než kývnete na nějakou asistenci, vždy se ptejte, jestli vám tato poskytnutá asistence nezablokuje jinou službu. Už jsem viděl, že odtah do servisu znamenal, že by vám už neposkytli repatriaci auta do ČR. A bohužel ještě jsem nepotkal asistenci, která by vám poskytla repatriaci a současně, když už je jasné, že se auto bude repatriovat, i náhradní vozidlo.

Aktualizace: V době vydání článku taková asistence už existuje od 20. února 2024 od Europ Asistance Autocare 3.0 v rámci vyššího a dražšího tarifu Premium.

Asistenční služby nejsou nutné, přece jen kryjí služby maximálně za desítky tisíc. Ale mohou snížit stres, ušetřit čas, snížit ovlivnění dovolené, což za mě mi mnohdy na cestách za to stojí.