V Česku se ročně stanou desítky tisíc pracovních úrazů. A nemusí jít nutně jen o zranění přímo v areálu firmy, ale třeba i při pracovní cestě nebo během plnění pracovních úkolů. V řadě případů jde o nešťastnou náhodu, někdy však lidé nedodržují zásady bezpečnosti práce (BOZP). Podceňují je nejenom zaměstnanci, ale též jejich nadřízení, kteří šetří na ochranných pomůckách. I to je důvod, proč nejsou některé úrazy nakonec ani nahlášeny.
Co je a co není pracovní úraz?
Přestože pracovních úrazů v Česku ubývá, zaměstnancům se zranění nevyhýbají. Za celý loňský rok jich podle Státního úřadu inspekce práce nahlásili víc než 36 tisíc. Nejrizikovějším prostředím zůstává stavební a zpracovatelský průmysl. Ne každý úraz v práci je však možné brát jako pracovní.
Pracovní úraz je, když se člověk zraní v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Například jde o poranění strojem, pády, zasažení elektrickým proudem, chůze po špatně udržovaných cestách na pracovišti. Stejně tak může být pracovním úrazem i zranění při teambuildingové akci, při pracovní cestě i při práci doma na home office.
Na druhou stranu – jestliže se úraz stane například při cestě do práce nebo z ní, o pracovní úraz už nejde. Poslední slovo má však vždy zaměstnavatel a je zcela v jeho rukou, zda nahlášený úraz uzná nebo ne.
„Zaměstnanec by měl v případě pracovního úrazu na pracovišti bezodkladně informovat svého nadřízeného, pokud to jeho stav dovolí. To platí i při sebemenším zranění, které nemusí zaměstnanec v danou chvíli považovat za důležité. Rozhodnutí o uznání či neuznání pracovního úrazu je zcela v kompetenci zaměstnavatele,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelská organizace dTest Eduarda Hekšová.
Hlavní příčiny úrazů
Zaměstnanci při práci zbytečně riskují nebo nedodržují zásady bezpečnosti práce. Loni šlo o více než 30 tisíc případů, kdy lidé špatně nebo nedostatečně odhadli riziko práce a zranili se. Velké množství pracovních úrazů spadá na nováčky a zaměstnance, kteří jsou v práci přibližně do dvou let. Nemají zkušenosti nebo neznají prostředí, často jim taky chybí dostatečné kvalifikační předpoklady pro konkrétní práci. Riskantní je ale také rutina, kdy „zběhlí“ zaměstnanci nejsou při pracovních úkonech až tak opatrní.
Postup krok za krokem
V případě zranění je nutné úraz co nejdříve nahlásit. Další zásady a správný postup popisuje jednatel Poradny odškodnění Jindřich Hýbl: „Pokud to zdravotní stav zaměstnance umožňuje, měl by úraz neprodleně nahlásit svému nadřízenému, který by měl udělat záznam do knihy úrazů. Následně by měl být sepsán záznam o úrazu. Při velkých pracovních úrazech je přivolána Policie ČR a Oblastní inspektorát práce, kteří provedou šetření a záznam úrazového děje. Zaměstnanec by měl také neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, přičemž v lékařské zprávě musí být uvedena příčinná souvislost zranění a pracovního úrazu.“
Veškeré dokumenty – jako jsou právě lékařské zprávy – je pak nutné archivovat a doložit. Jak postupovat?
Zaměstnanec musí:
- Oznámit svému nadřízenému pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí
Zaměstnavatel musí:
- Zajistit místo úrazu, dokumentaci místa úrazu
- Vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu
- Ohlásit úraz příslušným institucím
- Vést evidenci v knize úrazů
- Vyhotovit záznamy o úrazu
Nárok na odškodnění
V první řadě má člověk nárok na náhradu za bolest – takzvané bolestné a ztížení společenského uplatnění. Pokud zaměstnanci kvůli pracovnímu úrazu klesl příjem, může požadovat i náhradu za ztrátu na výdělku. V případě, že si zraněný musí platit například léky, zdravotnické pomůcky, terapii nebo taky pobyt v lázních, má právo na náhradu nákladů spojených s léčením. Při obzvlášť závažném ublížení na zdraví můžou být odškodněni i příbuzní zaměstnance. A to v případě, že pracovní úraz zasáhne i do jejich života. Další peníze pak plynou z kompenzace za cestování do nemocnice, věcnou škodu a další.
„Nejnákladnější bývají pracovní úrazy, u kterých došlo k závažným trvalým následkům (například kvadruplegie), nebo v důsledku kterých je mladý zaměstnanec připraven o možnost dosahovat stávajícího výdělku, kdy se v takovém případě náhrada za ztrátu výdělku může vyplácet i desítky let,“ vysvětluje advokát Radim Marada.
Zatímco lehké zhmoždění jednoho prstu ruky bez dalších následků může spočívat v odškodnění v řádu tisíců korun, u těžkých zranění jsou finanční kompenzace výrazně vyšší, jak doplňuje Radim Marada. „Například zaměstnanec v důsledku pádu z několikametrové výšky na záda utrpí zranění páteře, po kterém zůstane plně invalidní. V případě, že jde o mladého zaměstnance a aktivního sportovce, mohou náhrady za ztížení společenského uplatnění dosáhnout i řádů miliónů korun, nemluvě o dalších nárocích.“
Jak se bolestné počítá?
Částka se vypočítává podle bodového systému. Každý rok se hodnota bodu mění – pro letošek činí 424,27 koruny. Pokud zaměstnanec utrpí víc zranění současně, body se za jednotlivá zranění sčítají. Třeba zlomenina kostrče je hodnocena 50 body, což v přepočtu znamená přibližně 21 214 korun. Stejný počet bodů má třeba i vymknuté zápěstí nebo podvrtnutí kolena. Za drtivé poranění ramene (150 bodů) by pracovník na bolestném získal bezmála 64 tisíc korun.
Sumy za újmu na zdraví po pracovním úrazu jsou ale velmi individuální a vždy záleží nejenom na rozsahu zranění, ale taky na náročnosti léčby, nebo zda poškozenému zaměstnanci vznikly trvalé následky. Odškodnění může ovlivnit dále například i výše spoluviny pracovníka na daném úrazu.
Časté chyby
Praxe ukazuje, že lidé často úraz nenahlásí nebo nevyhledají lékaře, případně se zraněním dál pracují, čímž se jejich stav ještě zhoršuje. Advokát Radim Marada pak upozorňuje na další chyby: „Problematické bývají zejména případy, kdy zaměstnanec pracovní úraz nahlásí se zpožděním (někdy i v řádu týdnů), nebo případy, kdy své zranění například bagatelizuje a odmítne vyšetření lékaře. Při samotné žádosti o náhradu zpravidla spolupracují zaměstnavatelé se zákonnými pojistiteli, kdy se lze někdy nicméně setkat s tím, že zaměstnanec nedodá potřebné podklady (například lékařské zprávy), což šetření a odškodnění komplikuje. Je třeba si uvědomit, že za zaměstnavatele zpravidla odškodnění hradí právě pojišťovny.“
Mezi další překážky pro vyplacení bolestného pak patří i chybné vyplnění záznamu o úrazu. A jsou i případy, kdy nadřízení odmítají pomoc. I třeba z důvodu, že nedodrží zásady BOZP a podceňují pořízení pomůcek – jako jsou například helmy nebo pracovní rukavice.
