Pojištěný je právnická nebo fyzická osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty se vztahuje daný pojistný produkt (pojištění) ustanovený pojistnou smlouvou. Pokud pojištěný zároveň uzavřel smlouvu a platí pojistné, je současně i pojistníkem.
Pojistitel je v podstatě pojišťovna. Jedná se tedy o právnickou osobu, která má oprávnění k provozování pojišťovací činnosti na území České republiky. Její činnost, práva a povinnosti jsou upraveny zvláštními předpisy.
Pojistník je právnická nebo fyzická osoba, která se na základě uzavřené smlouvy s pojistitelem zavázala k úhradě pojistného. Pojistník nemusí být totožný s pojištěným.
Osoba, určená pojistníkem, které vznikne právo na pojistné plnění v případě pojistné události. kterou je smrt pojištěného. Obvykle se tento termín používá v pojistné smlouvě u životního pojištění. Obmyšlený může být ve smlouvě uveden přímo nebo formou příbuzenského vztahu. Pokud ve smlouvě nikdo takový není, určí se zákonem. Pozůstalých (obmyšlených) může být více a ve smlouvě lze určit poměr, jak si tyto osoby pojistné plnění mezi sebou rozdělí.
Vyjadřuje plochu uvnitř vnějších stěn. Započítává plochu všech místností domu – pokojů, kuchyně, koupelny, WC nebo třeba i chodby. Zahrnuje také sklep, půdu, balkon, lodžie či podkroví.
V pojmech nám trochu udělalo pořádek nařízení komise (ES) č. 1503/2006, které popisuje, že užitná plocha nezahrnuje: – průchozí prostory (eskalátory, výtahy či schodišťové šachty),- funkční plochy pro pomocné využití (např. plochy, kde jsou umístěna zařízení klimatizace či topení),- konstrukční plochy (např. komíny, šachty, podpěry nebo plochy komponent, které vytyčují hranice staveb).
Ačkoliv se jedná o zastaralý pojem, stále se s ním můžeme setkat poměrně často. Zahrnuje veškeré místnosti, které využívá výhradně majitel. Dnes již neplatná vyhláška č. 85/1997 Sb. ji definovala takto: „Užitkovou plochou bytu se rozumí součet ploch všech jeho místností včetně místností vedlejších, užívaných výhradně nájemcem bytu, bez ploch domovního vybavení včetně sklepů.“
Poměrně srozumitelně podlahovou plochu definuje Nařízení vlády č. 366/2013 Sb.: „Podlahovou plochu bytu v jednotce tvoří půdorysná plocha všech místností bytu včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce. Půdorysná plocha je vymezena vnitřním lícem svislých konstrukcí ohraničujících byt včetně jejich povrchových úprav. Započítává se také podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu.“
Zkrátka sečtete podlahovou plochu všech místností uvnitř vnějších konstrukcí včetně příček a podobných stavebních prvků.
Co se do podlahové plochy nezapočítává: plocha balkonu, lodžie, terasy či atria a to ani v případě, že jsou přístupné pouze z konkrétních bytů a vlastníci na ně mají výlučné právo.
Co se naopak započítává: plochy zastavěné zařizovacími předměty, např. kuchyňskou linkou, vestavěnými skříněmi, krb, sporák, otopná tělesa aj. Do podlahové plochy se započítává také sklep – pokud nejde o sklepní kóji.
Rozumí se tím součet podlahových ploch jednotlivých obytných místností. Za obytnou místnost se považuje taková, která je osvětlená přímým denním světlem, je větratelná a má minimální podlahovou plochu 8 m2. Místnost musí být možné nepřímo vytápět a musí být určena k celoročnímu bydlení.