Rubrika: Odškodnění

Každou zimní sezónu vyráží tisíce českých lyžařů na zahraniční sjezdovky. I přes veškerou opatrnost však může dojít ke zranění, které se v cizí zemi může snadno stát vstupenkou do nepříjemných situací. Jazyková bariéra, neznalost místních pravidel a stres po úrazu často otevírají dveře tzv. „lovcům nehod“. Ti se zaměřují na zraněné turisty a jejich praktiky mohou zahrnovat neadekvátní zdravotní péči, ale také zbytečně vynaložené finanční náklady.

ČAAS opakovaně upozorňuje na nebezpečný trend tzv. „lovců nehod“ ve vyhlášených lyžařských střediscích zejména v Itálii a Rakousku. Ti často pracují pro soukromé kliniky ve střediscích, které zraněným účtují přemrštěné částky za poskytnutou péči, provádějí zbytečné zdravotní zákroky nebo trvají na hospitalizaci, i když není nezbytná. Mezi nejrizikovější takové zákroky patří unáhlené operace pohybového ústrojí, které bývají prováděny narychlo a mohou vést k trvalým zdravotním následkům.

Podle České asociace asistenčních společností (ČAAS) je ochrana jednoduchá: mít sjednané kvalitní cestovní pojištění a v případě problémů se neprodleně obrátit na asistenční společnost své pojišťovny. Ta zajistí prostřednictvím svých smluvních partnerů v místě nehody vše, od akutního ošetření, přes hospitalizaci, finanční garanci nemocnici za poskytnutou péči, až po repatriaci zpět do České republiky. V případě právních komplikací poskytne lyžařům i potřebnou právní pomoc. Během loňské zimy asistenční společnosti pomohly v Evropě téměř 5 000 českým turistům.

„Pokud zraněný turista kontaktuje asistenční společnost své pojišťovny, tak ta si ihned vyžádá zdravotní dokumentaci ze zahraničního zdravotnického zařízení, kde byla klientovi poskytnuta neodkladná péče. Asistenční společnosti disponují týmem specializovaných lékařů, kteří doporučí nejlepší další postup a pacientovi vše srozumitelně vysvětlí. Na soukromých klinikách v blízkosti sjezdovek se naopak často setkáváme s případy poskytnuté nepřiměřené péče, která může klientovi v extrémním případě i uškodit. Například u poškozených kolenních nebo ramenních vazů se skutečná míra poškození může ukázat až po několika dnech a unáhlená operace nemusí být pro klientovo zdraví tím nejlepším řešením. V takovém případě je naopak nutné zajistit rychlou repatriaci pacienta zpět do ČR, aby se mohl zotavovat v domácím prostředí a o další léčbě si rozhodl sám po konzultaci s českými lékaři,“ vysvětluje Aleš Povr, tiskový mluvčí ČAAS. Zranění turisté by proto měli být obezřetní a vždy konzultovat postup se svou asistenční společností, která může zajistit nejen optimální péči, ale i repatriaci, pokud je to pro zdraví klienta nejvhodnější řešení.

Soukromé kliniky v zahraničí často požadují okamžitou úhradu za poskytnutou péči. Tyto náklady však nemusí být zpětně pojišťovnou proplaceny, což může znamenat značné finanční výdaje. Aby se těmto situacím předešlo, doporučuje ČAAS zraněným lyžařům obracet se přímo na asistenční službu své pojišťovny. Ta má přístup ke kvalitní síti státních zdravotnických zařízení, kde je péče plně kryta z cestovního pojištění, rovněž zde může asistenční společnost poskytnout za ošetření finanční garanci a klient nebude muset na místě hradit vysoké finanční částky.

Asistenční společnosti na vytížené termíny zimní sezóny (např. během jarních prázdnin) posilují kapacitu svých call center. Hojně využívanou službou se v posledních letech stala konzultace s lékařem přes chat, videohovor nebo online aplikace s česky komunikujícím doktorem dostupným kdekoliv na světě.

Kolize na sjezdovkách: Jak postupovat při nehodě, aby vás nezruinovala

Při srážce na sjezdovce nese lyžař odpovědnost za škody způsobené ostatním. Některé země, jako například Itálie, proto vyžadují povinné pojištění odpovědnosti. ČAAS však doporučuje toto pojištění sjednat i tam, kde povinné není, protože náklady na právní spory i případné odškodnění mohou být vysoké. Ve velkých lyžařských střediscích často působí firmy nabízející právní zastupování při nehodách. Srážka na sjezdovce je velmi stresová a často i nepřehledná situace, čehož tyto společnosti využívají a rychle tak mohou svalovat vinu na české turisty a tlačit je k okamžitému přiznání odpovědnosti a k úhradě odškodného. „Je důležité zachovat klid, nepodepisovat žádné dokumenty na místě a nepřiznávat vinu pod tlakem. Viník nehody nemusí být vždy jasný,“ varuje Aleš Povr.

V případě kolize je nejlepší kontaktovat svou asistenční společnost, která zajistí právní pomoc a poskytne rady, jak správně postupovat. Náklady spojené s asistenční pomocí a právním zastupováním jsou kryty z pojištění odpovědnosti, které je součástí cestovního pojištění. Pojišťovna rovněž uhradí za svého klienta prokázanou způsobenou škodu.

Rady před cestou na zimní dovolenou v zahraničí:

• Před cestou si sjednejte kvalitní cestovní pojištění s dostatečným limitem pojistného plnění.
• Ověřte si dostatečný rozsah asistenčních služeb zahrnutých v cestovním pojištění a rozsah pojištěných rizik a výluk i s ohledem na aktivity, kterým se na dovolené plánujete věnovat.
• Ověřte si, zda je součástí cestovního pojištění i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jiné osobě.
• Co nejdříve po zranění či jiné zdravotní komplikaci kontaktujte asistenční společnost své pojišťovny, u které máte sjednané cestovní pojištění. Koordinátor asistenční společnosti vás provede situací od začátku do konce, vyhledá nejbližší zdravotnické zařízení a pomůže s dalšími nutnými kroky ke zvládnutí situace. Současně klientovi poradí, jaké doklady bude potřebovat pro nárokování proplacení u pojišťovny.
• V případě, že po vás někdo ihned po nehodě na sjezdovce v zahraničí bude chtít na místě zaplatit odškodnění, případně podepsat nějaké dokumenty o vině, nic neplaťte, ani nepodepisujte a obraťte se na právní pomoc vaší asistenční společnosti.
• Nepodepisujte žádné dokumenty, kterým nerozumíte.
• Česky hovořící operátoři asistenční služby jsou vám k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
• Členové ČAAS disponují zdravotníky a lékaři, kteří jsou připraveni poskytnout odbornou konzultaci, například při rozhodování o nutnosti operace, či jiné následné péče.
• V případě platby za ošetření v zahraničí, si vždy od lékaře vyžádejte lékařskou zprávu a účet na částku, kterou jste uhradili. Tyto doklady si pak pečlivě uschovejte pro nárokování úhrady nákladů u své pojišťovny.
• Při lyžování nepřeceňujte své síly a lyžařské dovednosti.
• Dbejte na kontrolu stavu a seřízení lyží a používejte ochranné lyžařské prostředky, jako jsou helma, chrániče páteře apod.
• Dbejte na upozornění na možnost laviny a nepohybujte se mimo vyznačené sjezdovky.
• Vhodné je mít u sebe kontakt na záchrannou službu (horskou službu) a svou asistenční společnost.
• Noste u sebe Evropský průkaz zdravotního pojištění a doklad totožnosti.
• Na sjezdovce se vyhněte konzumaci alkoholu.

Pracovní úrazy, za které náleží odškodnění, bývají často předmětem sporu zaměstnance a firmy. Poradíme, jak správně postupovat a na co si dát pozor, aby vám zaplatili bolestné a ušlý výdělek. Každý zaměstnavatel musí být pojištěný proti škodám vzniklým při pracovním úrazu. I když má zaměstnavatel povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zraněnému zaměstnanci, v praxi je to právě pojišťovna, kdo odškodnění vyplácí.

V Česku pracovní úrazy odškodňují ze zákona pouze dvě pojišťovny – Generali Česká pojišťovna a Kooperativa.

Proces získání odškodnění lze rozdělit do několika fází. Nejprve je potřeba, aby zraněný zaměstnanec úraz neprodleně nahlásil svému nadřízenému. Je plně v rukou zaměstnavatele, zda úraz uzná jako pracovní. Jestliže tak neučiní a zaměstnanec s takovým rozhodnutím nebude souhlasit, má možnost se obrátit na inspekci práce, případně na soud. Soud o uznání pracovního úrazu rozhodne s konečnou platností.

Každý pracovní úraz musí splňovat zákonnou definici. Považuje se za něj poškození zdraví či smrt zaměstnance, ke kterému došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

Zaměstnavatel pak vydá záznam o pracovním úrazu, který slouží jako důležitý důkaz. S ním informuje svou pojišťovnu o vzniklé situaci. Pojišťovna v průběhu odškodnění hraje nesmírně důležitou roli, vede totiž vlastní pojistné šetření a vyplácí nároky zraněného zaměstnance.

Pozor na formuláře

Ve většině případů zraněný zaměstnanec obdrží od zaměstnavatele formuláře příslušné pojišťovny k řešení odškodnění. Zaměstnanec je nechá vyplnit svým ošetřujícím lékařem a spolu se zdravotnickou dokumentací je předá zpět pojišťovně. Ta pak nárok zhodnotí a podle výsledku pojistného šetření vyplatí odškodnění. Pro zjednodušení shrňme běžný postup v několika bodech:

1. Zaměstnanec hlásí pracovní úraz nadřízenému.
2. Zaměstnavatel uzná/neuzná úraz jako pracovní.
3. Zaměstnavatel vydá záznam o pracovním úrazu (u menších zranění záznam v knize úrazů).
4. Zaměstnavatel obeznámí svou pojišťovnu.
5. Zaměstnanec obdrží formuláře pojišťovny a jiné dokumenty k vyplnění.
6. Ošetřující lékař vyplní podklady a ty jsou spolu se zdravotnickou dokumentací předány pojišťovně.
7. Pojišťovna provede pojistné šetření a rozhodne o nároku na odškodnění a jeho výši.

Kámen úrazu je ve vyplňování formulářů ošetřujícími lékaři. Některé typy odškodnění jako bolestné a ztížení společenského uplatnění (trvalé následky úrazu) jsou odškodňovány na základě bodového hodnocení.

Praktičtí lékaři ale nebývají k bodovému ohodnocení správně proškoleni nebo jim provoz ordinace nedovolí se hodnocení náhrad dostatečně věnovat. To vede k tomu, že formuláře bývají vyplněné špatně nebo nedostatečně.

Lékaři například opomenou uvést nějaké zranění, nezahrnou do hodnocení operační zákroky nebo jakékoliv komplikace. Výsledkem je pak nižší vyplacené odškodnění, než na jaké může mít zaměstnanec nárok.

Jak tomu předejít? Využít služeb soudního znalce. Ten zohlední ve znaleckém posudku celkový stav zraněného zaměstnance a všechny relevantní okolnosti, například dlouhodobou a bolestivou léčbu, opakované operační zákroky a další. Posudek slouží jako důkaz.

Náklady na vyhotovení posudku se mohou lišit, ale pohybují se zpravidla v řádech tisícovek korun. Zejména v případech těžších zranění se vyplatí do znaleckého posudku investovat .

Náhrady za pracovní úraz

Zaměstnanec může žádat za pracovní úraz náhrady, které jsou vymezené zákoníkem práce. Jedná se o:

• bolestné
• ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
• ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (neboli renty)
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením (náklady léčení, cestovné, náklady péče apod.)
• ztížení společenského uplatnění (neboli trvalé následky pracovního úrazu)
• věcnou škodu

Bolestné představuje kompenzaci za fyzickou i částečně psychickou bolest, kterou zaměstnanec utrpěl kvůli pracovnímu úrazu. Bolestné je možné řešit jako jednu z prvních náhrad, a to hned po prvotním ošetření nebo hospitalizaci. Budoucí operace lze snadno vyřešit doplatkem odškodnění bolestného.

Bodové hodnocení pracovního úrazu se používá při odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění po pracovním úrazu. Jeho smyslem je určení spravedlivé výše finanční kompenzace. Body se stanovují dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Každému zranění je přiřazen počet bodů podle závažnosti a vlivu na zdraví zaměstnance.

V roce 2024 je hodnota jednoho bodu stanovena na 424 korun a 27 haléřů. Tato hodnota se každý rok mění a závisí na průměrné mzdě v národním hospodářství.

Pokud by zaměstnavatel tvrdil, že odškodnění pracovního úrazu je možné řešit až po skončení pracovní neschopnosti, není to pravda. Každá náhrada pracovního úrazu se totiž řeší v jinou dobu.

Pokud je zraněný zaměstnanec v pracovní neschopnosti, náleží mu právo na odškodnění ušlého výdělku. Ušlý výdělek se počítá jako průměrný výdělek vynásobený počtem zmeškaných pracovních dní a ponížený o náhradu poskytnutou zaměstnavatelem a Českou správou sociálního zabezpečení. V určitých případech lze odškodnit i ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – takzvanou rentu.

Zákoník práce stanovuje, že ušlý výdělek má být proplácen pravidelně každý měsíc, ne až po skončení pracovní neschopnosti.

Zaměstnanec může také požadovat odškodnění účelně vynaložených nákladů spojených s léčením pracovního úrazu. Konkrétně se jedná o náklady léčení, například na léky, rehabilitační pomůcky, fyzioterapie, dále na cestovné (pohonné hmoty, opotřebení vozidla, jízdenky MHD) a náklady na péči v situaci, kdy se zaměstnanec kvůli úrazu nedokáže sám o sebe postarat.

Za trvalé následky nejvíc peněz

Pokud pracovní úraz zapříčinil zaměstnanci trvalé zdravotní následky a omezení v životě, může zaměstnanec žádat odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Tak jsou odborně nazývány trvalé následky úrazu.

Tato náhrada se většinou řeší rok od pracovního úrazu, kdy dojde k ustálení zdravotního stavu, a obvykle představuje nejvyšší vymoženou částku.

Jako konkrétní příklad lehčího zranění lze uvést situaci, kdy zaměstnanec utrpí vymknutí zápěstí, což zapříčiní do budoucna lehké omezení hybnosti. Základní bolestné bude ve výši 21 214 korun (50 bodů × 424,27 Kč) a ztížení společenské uplatnění dosáhne na částku 127 281 korun (300 bodů × 424,27 Kč).

Těžším zraněním může být ztráta končetiny v oblasti kyčelního kloubu. Základní bolestné by vycházelo na 169 708 korun (400 bodů × 424,27 Kč) a ztížení společenského uplatnění by bylo ve výši 1 187 956 korun (2800 bodů × 424,27 Kč). Bolestné by pravděpodobně bylo vyšší pro operační zákroky a náročný způsob léčení. Při vhodné argumentaci by mohlo být navýšeno také ztížení společenského uplatnění.

Je však nutné zdůraznit, že pracovní úraz zpravidla způsobí vícero zranění. Body za jednotlivá zranění se sčítají.

Odškodnění smrtelného úrazu

V případě smrtelného pracovního úrazu mohou pozůstalí především požadovat odškodnění:

• na jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých
• za náklady vynaložené na pohřeb
• za výživné

Pozůstalí mohou žádat jednorázovou náhradu nemajetkové újmy. Jedná se o náhradu, která má za cíl kompenzovat psychické utrpení nejbližších pozůstalých. Pozůstalým přísluší odškodnění nejméně ve výši 20násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku, který předchází roku, ve kterém vznikne pozůstalému právo na tuto náhradu. Dvacetinásobek průměrné mzdy je minimální náhrada. V určitých případech může být vyplacena i vyšší částka.

Rady na závěr

• Pracovní úraz vždy neprodleně nahlaste nadřízenému a vyžádejte si záznam o pracovním úrazu podepsaný zaměstnavatelem. Záznam slouží jako důležitý důkaz.
• Dejte si pozor na formuláře od pojišťovny. Nesprávné vyplnění často vede ke krácení odškodnění. Využijte specializované znalce při hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění.
• Pokud bylo zahájeno trestní řízení v souvislosti s pracovním úrazem, buďte aktivní. Zajímejte se o jeho průběh. Jakékoliv stanovení spoluodpovědnosti na pracovním úraze obvykle vede ke snížení výše odškodnění.
• Odškodnění řešte průběžně. Nečekejte na ukončení pracovní neschopnosti k uplatnění jednotlivých náhrad.

Prostřednictvím valorizace hodnoty bodu bylo od 1. ledna 2025 zvýšeno odškodnění bolesti, ale také náhrada za ztížení společenského uplatnění. Co to je? A kolik nově činí hodnota bodu? Porucha zdraví, úraz nebo nemoc přináší starosti a strádání. Tělesné a duševní strádání při škodní události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest. O odškodnění v podobě bolestného slyšel už kdekdo. Ale co je ztížení společenského uplatnění? Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností, jako jsou třeba sportovní či jiné zájmové aktivity, se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění. Jak se takové odškodnění počítá?

Na jaké odškodnění má zraněný nebo nemocný zaměstnanec nárok

Peněžitou náhradou za utrpěnou bolest a za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje nemateriální újma zaměstnance vzniklá v souvislosti s poškozením zdraví následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Materiální újma se odškodňuje např. náhradou věcné škody, tedy třeba škody na ošacení a obuvi, které měl zaměstnanec na sobě v době úrazu. Dále náhradou účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, pokud zaměstnanec a jeho rodina museli platit léčbu a zdravotní pomůcky, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. To všechno jsou jednorázové náhrady.

Dále se poskytuje opakovaná dlouhodobá náhrada za ztrátu na výdělku v případě, že zaměstnancova výdělečná schopnost byla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání omezena, nebo zaměstnanec ztratil zcela schopnost vydělávat si prací v zaměstnání nebo podnikatelskou činností.

Jde o tzv. úrazovou rentu čili slovy zákoníku práce náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní schopnosti nebo při uznání invalidity. Tato renta dorovnává invalidní důchod poškozeného zaměstnance a jeho v důsledku zdravotního omezení snížený nebo chybějící příjem na úroveň původního výdělku.

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je krátkodobější plnění. Je to peněžité odškodnění zaměstnance poskytované zaměstnavatelem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší (nemocenské) náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně (od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti) vypláceného nemocenského.

Výpočet náhrady za bolest a za zatížené společenské uplatnění

Jednorázová náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se vypočítá tak, že se předepsané tabulkové bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění násobí aktuální hodnotou bodu. Hodnota bodu byla zvýšena na 451,07 Kč, pokud se po ustálení zdravotního stavu provádí lékařské hodnocení bolesti a následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v roce 2025. Dosud jeden bod odpovídal 424,27 Kč.

Způsob ohodnocení bolesti

Náhrada za bolest představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou poškozený zaměstnanec pociťuje nejen při samotném poškození zdraví pracovním úrazem (nebo v souvislosti s nemocí z povolání), ale i při léčení a v jeho průběhu. Závěr o konečné výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech činí lékař.

Zvýšit odškodnění bolesti oproti tabulkám může lékař a dále ještě soud

Nemusí přitom vycházet jen z tabulkového hodnocení pro jednotlivé diagnózy (nemoci, úrazy, zdravotní poškození), lékař může v odůvodněných případech zohlednit specifické okolnosti případu a bodové hodnocení navýšit s ohledem na zdravotní komplikace (např. komplikované hojení úrazu) a náročný způsob léčby.

Tuto první možnost navýšení tabulkového hodnocení má lékař, který provádí základní hodnocení bolesti. Navýšení přichází v úvahu, např. jestliže v příčinné souvislosti s poškozením zdraví došlo třeba i k infekci rány, trombóze, embolii, proleženinám, a to při lehkých komplikacích o 10 %, při středně těžkých o 30 % a při celkově těžkých o 50 % bodového ohodnocení. Dále je možno přihlédnout k náročnému způsobu léčení, kterým se rozumí například dlouhodobá umělá plicní ventilace, opakované převazy rozsáhlých popálenin, a tak zvýšit bodové ohodnocení až o 50 %.

Pokud není s výši odškodnění zaměstnanec spokojen, a to i když lékař zhodnotil specifika náročnosti léčby, má možnost podat proti zaměstnavateli žalobu. Soud pak může na jeho návrh odškodnění dále zvýšit, a to jak nad rámec tabulkových bodů, tak i nad rámec zhodnocení specifik a náročnosti léčby, které již započetl lékař. Soud zvýší bodové hodnocení, a tak i peněžitou částku odškodnění, pokud se prokáže nad rámec vlastního lékařského hodnocení, že jsou tu další výjimečné okolnosti v porovnání s jinými případy. Soud může přihlédnout i k osobnosti poškozeného, třeba že pro něj byla léčba subjektivně náročnější, trýznivější.

Způsob stanovení ztížení společenského uplatnění

Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se určuje rovněž podle tabulkových sazeb bodového ohodnocení. Provádí se zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.

Při bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění se přihlíží k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě. Mladší člověk obvykle dosáhne vyššího odškodnění než člověk starší.

Oproti možnosti zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění existuje i možnost jeho snížení, pokud již před škodnou událostí existovalo ztížení společenského uplatnění způsobené změnami zdravotního stavu nesouvisejícího s poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Jednorázová náhrada pro pozůstalé rodinné příslušníky po člověku, jenž zemřel v důsledku pracovního úrazu, byla zvýšena o desítky tisíc korun a činí už zhruba devět set tisíc korun pro každého. Naproti tomu pozůstalostní renty pro vdovy, vdovce a sirotky byly valorizovány jen v řádu stokorun. Na jaké další peníze mají rodinní příslušníci nárok. Zaměstnanec, jehož zdraví bylo poškozeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, má nárok na celou řadu peněžitých plnění od zaměstnavatele, resp. pojišťovny, u které je zaměstnavatel pro tyto případy odpovědnosti za škodu na zdraví zaměstnance pojištěn. Na některá peněžitá odškodnění však mají nárok přímo rodinní příslušníci zaměstnance.

Když zaměstnanec utrpí vážný pracovní úraz a nemůže se třeba pohybovat či je popálen

V odpovědnostních vztazích, které se řídí občanským zákoníkem, byla zavedena poměrně široká odpovědnost za tzv. nemajetkovou újmu, tedy za duševní, resp. citové strádání, kterému je vedle samotné fyzické bolesti vystavena třeba oběť násilného trestného činu nebo člověk vážně zraněný při autohavárii zaviněné jiným řidičem či pacient zdravotnického zařízení, které chybovalo při operaci. Na takové odškodnění pak má nárok nejenom sama oběť, ale někdy i její rodinní příslušníci.

Podobný nárok byl zaveden i v zákoníku práce, upozornil nás právník Richard W. Fetter. Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance (v důsledku pracovního úrazu) přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Na tuto náhradu mohou mít nárok i další osoby v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako újmu vlastní, říká zákon. V praxi půjde zejména o druha a družku.

Tento nárok má odškodnit citovou újmu osob blízkých zaměstnanci, který utrpěl třeba takové zranění, jež ho trvale upoutalo na lůžko, a poškozený zaměstnanec se tak stal závislý na pomoci jiných osob, pokud jde třeba o běžné stravovací či hygienické úkony, nebo byl zaměstnanec zohyzděn popáleninami atp. Na výši odškodnění se mohou příbuzní se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou dohodnout, nebo její výši určí soud.

Jaké peníze dostanou rodinní příslušníci, když zaměstnanec zemře

Na jednorázovou náhradu nemajetkové (citové, duševní újmy) pak mají nárok pozůstalí rodinní příslušníci, pokud zaměstnanec zemřel v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Výše odškodnění je určena přímo konkrétní částkou podle zákoníku práce. Od 1. 1. 2025 činí odškodnění 902 200 Kč.

Nárok na tuto částku má zaměstnancův manžel nebo manželka, nebo partner, resp. partnerka žijící v novém typu partnerství gayů či leseb podle občanského zákoníku nebo registrovaný partner nebo partnerka podle zákona o registrovaném partnerství. Dále dítě zaměstnance. A také rodič zaměstnance. A případně osoby v poměru rodinném či obdobném (obvykle jde o druha zaměstnankyně či družku zaměstnance). Každá zmíněná osoba má nárok na plnou částku. Jsou-li naživu oba rodiče zaměstnance, ti se musejí o částku rozdělit, takže každému náleží 451 100 Kč.

Jednorázové odškodnění je pro všechny a pravidelná renta pro osoby závislé na penězích od zaměstnance

Tato jednorázová náhrada nemajetkové újmy se liší od pozůstalostní renty. Zmíněná jednorázová náhrada totiž není totéž co pravidelná měsíční renta pro pozůstalé, které zemřelý zaměstnanec vyživoval, tedy náhrada nákladů na výživu pozůstalých, která náleží zejména vdovám, vdovcům a sirotkům po zaměstnanci, popř. dalším osobám, kterým zaměstnanec výživu poskytoval, nebo byl povinen poskytovat.

Pravidelná renta je určena na úhradu nákladů živobytí, kdežto jednorázové odškodnění kompenzuje nehmotnou újmu (duševní útrapy). Ovšem i náhrady nákladů na výživu pozůstalých (pozůstalostní renty) byly pro rok 2025 valorizovány podobně jako renty úrazové (náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo přiznání invalidního důchodu), ale velmi málo. 

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pochopitelně jen těm pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval, nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li vyšší než 65 let.

Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem činí nově pro rok 2025 maximálně 67 700 Kč. Nárok na ni má ten, kdo tyto náklady vynaložil. Náhrada se však snižuje o sociální dávku pohřebné.

Pozůstalí dědí i nevyplacené, ale vyžádané bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění

Co je bolestné, ví asi skoro každý. Ne všichni však vědí, co je náhrada za ztížení společenského uplatnění. O co jde a jak se tyto náhrady při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vypočítávají, jsme dopodrobna vysvětlili v samostatném článku. Tělesné a duševní strádání při škodní události na zdraví a v době léčení se odškodňují náhradou za bolest. Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností, jako třeba sport a koníčky, se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění.

Bolestné i náhrada za ztížení společenského uplatnění jsou osobním nárokem poškozeného zaměstnance. Mohou se však stát přímo nárokem pozůstalých rodinných příslušníků, pokud zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře. V takovém případě jsou samozřejmě všechny peníze, které dostal zaměstnanec jako odškodnění a neutratil je, předmětem dědictví. Bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění však lze zdědit, i když ještě nebyly ani vyplaceny, a to přestože mají odškodnit právě jen zaměstnance. Nebylo-li bolestné nebo náhrada ztížení společenského uplatnění dosud poškozenému zaměstnanci, který zemřel, vyplacena, ale nárok na ně už byl uplatněn, zaměstnanec to před svou smrtí stihl, stává se pohledávka na ně předmětem dědictví.

Nájemce vozu autohavárii nezavinil, přesto musí zaplatit dlužné nájemné za 3 měsíce, ačkoliv nemohl bourané vozidlo užívat. A ještě musí uhradit propad ceny vozidla (rozdíl účetní zůstatkové ceny vozidla a ceny při prodeji). Jak je to možné? Firma poskytující klientům vozy na leasing (pronajímatelka) zažalovala klientskou firmu jako uživatelku vozu (nájemkyni) o zaplacení celkové částky 225 351,12 Kč.

Žalovaná částka sestávala předně ze 3 dlužných splátek nájemného za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021 po 16 883,37 Kč ve výši 50 650,11 Kč. Dále žalující leasingová firma vymáhala náklady spojené s odebráním vozidla ve výši 6050 Kč a rozdíl účetní zůstatkové ceny vozidla a ceny vozidla při jeho prodeji, tzv. propad ceny vozidla, ve výši 168 651 Kč.

Povinnost platit za nájem (leasing) vozu i v době, kdy je nepojízdný z důvodu bouračky

Zúčastněné firmy uzavřely smlouvu o nájmu movité věci, a to vozidla Hyundai Tuscon III 5 dv. SUV 2,0. Podle této smlouvy má nájemce povinnost hradit splátky v plné výši a včas i v době, kdy je předmět leasingu z jakéhokoli důvodu nezpůsobilý užívání, resp. k provozu (je např. poškozen z důvodu závady či poškození, a to i když je předán do opravy), nebo došlo k jeho zničení.

Možnost odebrání vozidla při prodlení 15 dnů se zaplacením leasingové splátky

Je-li nájemce více než 15 dnů v prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby, včetně smluvní pokuty, je pronajímatel oprávněn odebrat předmět leasingu, a to i bez vypovězení smlouvy. I tohle si firmy dohodly.

Pronajímatel je přitom oprávněn pověřit odebráním a vrácením vozu a za účelem vymožení dlužných částek třetí osobu (inkasní agenturu). A toho všeho pronajímající leasingová firma využila, čemuž se firma, která si vozidlo pronajala, bránila.

Proč bylo vozidlo nepojízdné a nájemce nezaplatil nájemné za vozidlo

Dne 30. 10. 2020 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě zaviněné třetí osobou. Žalovaná firma jako nájemce nezaplatila nájemné za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021, které jí žalobkyně (leasingová firma) řádně vyfakturovala.

Vozidlo bylo převezeno ze servisu, kde bylo opravováno po dopravní nehodě, do sídla leasingové firmy.

Soud 1. stupně žalobě na zaplacení všech uvedených částek vyhověl, jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. Soudní spor tak před nižšími soudy skončil plným úspěchem leasingové firmy.

Případ se dostal ještě k posouzení k Nejvyššímu soudu ČR.

Druh a charakter uzavřené leasingové smlouvy

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) zhodnotil, že zúčastněné firmy označily smlouvu, kterou spolu uzavřely, jako smlouvu o nájmu movité věci a účel smlouvy v ní i výslovně vyjádřily, a sice takto: “… umožnit nájemci za úplatu časově omezené užívání určité movité věci – předmětu leasingu…”

S ohledem na účel vyjádřený ve smlouvě lze její označení považovat za správné, hodnotí soud, neboť přenechání věci k dočasnému užívání za úplatu je podstatným znakem smlouvy nájemní, která je upravena v ust. § 2201 a násl. o. z.

Pronajímatelka (leasingová firma) je podnikatelka (viz ust. § 420 a násl. o. z.) a předmětem nájmu je věc movitá, konkrétně dopravní prostředek. Smlouva proto splňuje také znaky podnikatelského pronájmu věcí movitých podle ust. § 2316 o. z. a znaky nájmu dopravního prostředku podle ust. § 2321 o. z.

Kromě podmínek, za jakých může nájemce předmět nájmu užívat, smlouva obsahuje i další ujednání (o pojištění vozidla, silniční dani, poplatku za rádio, servisních nákladech, výměně pneumatik atd.), která zpravidla neodpovídají konkrétnímu smluvnímu typu (viz ust. § 1746 odst. 2 o. z.). V praxi jsou pak smlouvy obdobného typu běžně označovány jako operativní leasing.

Proč si leasingová firma mohla účtovat to, co si naúčtovala?

Bezprostředním hospodářským cílem, pro který takový závazek vznikl, je tedy nájem (užívání vozidla za úplatu), to však automaticky neznamená, že jeho obsahem nemohou být i ujednání, která budou zakládat povinnosti pouze jedné ze stran.

Pro nájemní smlouvy bývá typické, že nemůže-li nájemce věc řádně užívat, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, případně, nemůže-li ji užívat vůbec, má právo na jeho prominutí (viz ust. § 2208, § 2318 o. z.). Nicméně podmínky nájmu je možno dohodnout si odchylně od pravidel občanského zákoníku, takže není pro praxi vyloučeno, aby si smluvní strany upravily svá práva a povinnosti odlišně, včetně odpovědnosti pronajímatele za vady pronajaté věci.

Výhody operativního leasingu – to je líc, ale rubem jsou přísné podmínky smlouvy

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) konstatuje, že operativní leasing obecně přináší nájemci řadu výhod – okamžikem uzavření smlouvy může užívat vozidlo v hodnotě několika set tisíc korun, nemusí tudíž disponovat finanční částkou, kterou by jinak potřeboval na koupi takového vozidla, neplatí žádnou akontaci, odpadá mu administrativa spojená s koupí vozidla včetně jeho registrace a poté i s jeho prodejem či likvidací, může vozidlo používat po určitou (sjednanou) dobu a po skončení smlouvy má možnost změny.

Všechny tyto výhody pak nepochybně mohou mít vliv na odpovědnost nájemce a jeho povinnosti, které mohou být dohodnuty „přísněji“ oproti zákonné úpravě, nebo na výši sjednaného nájemného.

Proto nelze považovat za nemravné, jak o takové zhodnocení podmínek leasingové smlouvy usilovala žalovaná firma, která si vozidlo pronajala, ani ujednání o povinnosti nájemce v případě zániku smlouvy z důvodu prodlení nájemce s placením nájemného zaplatit pronajímateli tzv. propad ceny vozidla.

Zásadně je totiž povinností nájemce při skončení nájmu odevzdat pronajatou věc ve stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání (ust. § 2225 o. z.).

Jestliže nájemce tuto smluvní povinnost poruší, má pronajímatel právo na náhradu škody (ust. § 2913 o. z.). Bylo-li vozidlo poškozeno při dopravní nehodě (byť nájemcem nezaviněné), nejde o obvyklé opotřebení, takže nájemce už uvedenou povinnost splnit nemůže.

Ujednání, jímž se zaváže zaplatit pronajímateli v takovém případě rozdíl mezi účetní a skutečně dosaženou kupní cenou při prodeji vráceného vozidla, je tak ve své podstatě jakousi paušalizovanou náhradou škody.

Nejvyšší soud proto uznal rozsudky nižších soudů ve prospěch žalující leasingové firmy za správné.

Zaseklý stroj na výrobní lince přivařil zaměstnanci dlaň a usekl mu prsty. Na přesně takovou situaci nebyl zaměstnanec proškolen, ale na obsluhu stroje ano. Má nárok na plné odškodnění, nebo jen na krácené?

Zaměstnanec při práci na výrobní lince, na stroji, který přivařuje víka baterií, utrpěl úraz, když se pokoušel uvolnit zaseklou baterii. Při tom však došlo pravděpodobně k aktivaci senzoru, a tak i spuštění výrobního procesu svařovacího stroje a tím k přimáčknutí hřbetu ruky zaměstnance k hraně zaseklé baterie. V důsledku toho zaměstnanec utrpěl popálení části dlaně, prstů a amputaci prstů.

Úrazová pojišťovna zaměstnavatele vyplatila zaměstnanci odškodnění pracovního úrazu, tedy náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhradu bolestného a náhradu ztížení společenského uplatněn. Od ledna 2024 se valorizuje bolestné z pracovního úrazu a nemocí z povolání jen v rozsahu 60 %.

Krácení odškodnění za pracovní úraz v důsledku porušení pravidel BOZP

V rozsahu 40 % náhradu odškodnění pojišťovna krátila s odůvodněním, že se zaměstnanec na vzniku pracovního úrazu podílel zaviněným porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec se domáhal soudní cestou přiznání plného odškodnění. Případ se nakonec dostal před Nejvyšší soud ČR, který v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1276/2023 ze dne 30. 4. 2024 odpovídá na otázku:

Za jakých podmínek je zaměstnanec ve smyslu ust. § 270 odst. 1 a 2 zákoníku práce řádně seznámen s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele plné nebo částečné

Zaměstnavatel se podle ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu, a to zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

Podle ust. § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla v důsledku uvedených skutečností (ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) a tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy (důvodů vzniku škody tedy bylo více, přičemž porušení pravidel BOZP zaměstnancem bylo jednou z příčin).

Při porušení předpisů BOZP, s nimiž byl zaměstnanec seznámen, se zaměstnavatel zbaví odpovědnosti za škodu plně nebo zčásti

Existenci liberačních (pro zaměstnavatele z odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem osvobozujících) důvodů uvedených ve výše uvedených paragrafech zákoníku práce soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde, za jakých místních podmínek a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatelem vydán. Zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci, komu byl bezpečnostní pokyn určen, zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný, popřípadě čeho jím mělo být dosaženo.

Právní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy uvedené v ust. § 349 odst. 1 zákoníku práce. Právními předpisy se rozumějí obecně závazné právní předpisy, tj. právní předpisy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění – ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy (vyhlášky) vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady (a ČNB).

Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu. Právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem.

Není ničím vyloučeno, aby s ohledem na případnou složitost problematiky, v jejímž kontextu je vydáván, byl pokyn pro snazší pochopení doplněn bližším odůvodněním, uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný.

Pokyny mohou mít normativní charakter vztahující se k blíže neurčenému počtu zaměstnanců zaměstnavatele, například ve formě vnitřních předpisů, nebo mohou mít pouze individuální charakter spočívající v individuálních pokynech konkrétnímu zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců zajišťujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Co znamená řádné seznámení s pravidly bezpečnosti práce

Řádné seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyžaduje, aby zaměstnanec byl obeznámen s obsahem konkrétního předpisu nebo pokynu, a to takovým způsobem, aby zaměstnanec jejich obsah náležitě vnímal a se zřetelem ke své duševní vyspělosti jim porozuměl.

Vzhledem k mnohotvárnosti situací neplatí nějaké obecné pravidlo, jakým způsobem má seznámení proběhnout. Vždy bude muset být přihlédnuto k rizikům konkrétní práce a k poměrům konkrétního pracoviště, kde je práce vykonávaná. Pokyny proto mohou být dokonce expresivní, ba i vulgární, důležité je, že jasně a srozumitelně směřovaly k ochraně zdraví a života při práci.

Přečtení a podpis písemných pokynů k BOZP nestačí

O řádné seznámení v každém případě nepůjde tam, kdy se zaměstnavatel omezil pouze na to, že dal pracovníkovi k přečtení příslušné bezpečnostní předpisy. Na tomto závěru by neměnilo nic, i kdyby pracovník svým podpisem potvrdil, že s těmito předpisy byl seznámen.

Soudní praxe rovněž dovodila, že v případě práce zaměstnance se strojem, který mohl být ponechán v provozu jen za dodržování zvláštních pravidel pracovního postupu po stránce bezpečnosti práce, patří k řádnému seznámení zaměstnance s předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci kromě seznámení zaměstnance s běžnými předpisy nebo pokyny také seznámení s těmito zvláštními pravidly pracovního postupu s takovým strojem, z něhož by zaměstnanci byla zřejmá rizikovost této práce.

Rizika bezpečnosti práce musí odhalovat zaměstnavatel. Jak vyřešit konkrétní problém však musí vyhodnotit zaměstnanec

Z obsahu seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci by mělo být zaměstnanci zřejmé, jakým způsobem má – aby předešel poškození svého zdraví – postupovat jak při každodenním běžném výkonu práce, tak i v případě mimořádných situací, jež mohou během výkonu práce na pracovišti nastat.

Vlastní seznámení jako takové se musí vztahovat k činnosti, kterou bude zaměstnanec za podmínek konkrétního pracoviště vykonávat, neboť jen tak může zaměstnanec získat představu o potenciálních rizikách spojených s výkonem práce, která tak bude moci lépe eliminovat.

Povaha, závažnost a množství rizikových faktorů, na něž by zaměstnanec měl být školením o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci připraven, jsou odvislé od komplikovanosti výrobních, pracovních nebo technologických procesů, k jejichž realizaci výkon práce směřuje. Jejich odhalování a identifikace je povinností zaměstnavatele.

Zaměstnanec se nemůže chovat jako pro každý pracovní úkon naprogramovaný a jinak nemyslící tvor

Mnohotvárnost situací, které mohou při výkonu práce nastat, však vylučuje, aby zaměstnanec byl v rámci školení zaměstnavatelem detailně instruován o všech možných událostech a jejich variantách, s nimiž jsou rizikové faktory výkonu práce spojeny, neboť zaměstnavatel je nemůže vždy předjímat. Z hlediska závěru o tom, že zaměstnanec byl zaměstnavatelem řádně seznámen s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je významné, že i pro tyto případy by muselo zaměstnanci na základě poskytnutých informací být zřejmé, jakým způsobem má (nebo naopak nesmí) postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

Zaměstnanec musí dostat maximum informací, ale ty musí umět použít k ochraně zdraví svého i kolegů

Samotná skutečnost, že konkrétní situace, při níž došlo k poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem, nebyla jako potenciální riziko výkonu práce na školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci probírána, sama o sobě neodůvodňuje závěr, že předpoklad pro zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu spočívající v řádném seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebyl naplněn.

Takový závěr odůvodňuje teprve zjištění, že z obsahu školení ani jinak pro poškozeného zaměstnance nevyplýval dostatek informací, na jejichž základě by mu bylo zřejmé, jakým způsobem má postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

Nakolik musí být předpisy a pokyny BOZP konkrétní?

V řešeném sporu o odškodnění pracovního úrazu odvolací soud svůj závěr o nesplnění předpokladů podle ust. § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce pro částečné zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem odůvodnil především tím, že nebylo prokázáno, že by „pracovníci v době předcházející škodní události byli školeni konkrétně pro situaci, do níž se dostal žalující poškozený zaměstnanec a na niž pak reagoval jím zvoleným způsobem, majícím za následek vznik škody a majetkové újmy“.

Soud vyšel z toho, že zaměstnavatel neuvedl konkrétní tvrzení na podporu toho, že by zaměstnanec byl proškolen přímo na situaci, která se mu jevila jako zaseknutí baterií na konkrétní části linky.

Zaměstnanec není nesvéprávný a zaměstnavatel není vševědoucí, takže pracovník musí umět samostatně vyhodnotit situaci

Podle odvolacího soudu tedy zaměstnanec nebyl řádně seznámen s právními nebo ostatními předpisy, anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jen proto, že školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jemuž se zaměstnanec podrobil, a na něm poskytnutá poučení nebyla přímo zaměřena též na situaci, při níž zaměstnanec pracovní úraz utrpěl.

Tento závěr však Nejvyšší soud odmítl. Významné totiž je, zda zaměstnanci bylo poskytnuto takové poučení, že na jeho základě mu bylo zřejmé, jakým způsobem má v nastalé situaci – i když jako potenciální riziko výkonu práce nebyla na školeních probírána – postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo. Tím se však odvolací soud nezabýval a jeho právní posouzení proto není úplné, a tudíž ani správné. Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Věc bude posuzována znovu.

S odpovědností zaměstnavatele za škodu na soukromém autě nebo třeba jízdním kole, které zaměstnanec používá k dopravě do zaměstnání, je to jako s odloženými osobními věcmi. Jenomže auto ani kolo nejsou považovány za věci obvykle nošené do zaměstnání. Co z toho plyne?

Pokud jde o případnou odpovědnost zaměstnavatele za odcizení nebo poškození vozidla zaměstnance, vychází se z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci na odložených věcech podle zákoníku práce. Žádnou zvláštní odpovědnost za automobily a jiné dopravní prostředky zákoník práce neupravuje.

• Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let
• Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?
• Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?
• Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích

Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let

Právo na náhradu škody na odložených věcech, ať jde o jakoukoli osobní věc zaměstnance, třeba i automobil, je nutno uplatnit tak, že zaměstnanec musí oznámit vznik škody zaměstnavateli do 15 dnů, kdy se zaměstnanec o škodě dozvěděl, jinak se jeho právo promlčí. Uplatňovat právo na odškodnění, vymáhat náhradu škody je třeba při dodržení tříleté promlčecí lhůty.

Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, a to v plné výši.

Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen nahradit jen do částky 10 000 Kč. Jestliže se však zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.

Za škodu na věcech, které zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy (např. trezoru), odpovídá plně, ať již jde o věci obvykle do zaměstnání nošené, nebo nikoliv.

Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?

Za věci obvykle nošené do zaměstnání lze považovat především takové svršky a takové osobní předměty, které vzhledem k povaze pracoviště, místním a časovým podmínkám zaměstnanci zpravidla do zaměstnání nosí. Takže vedle oděvu a obuvi může jít o peněženky, tašky, aktovky, kabelky, hodinky, mobilní telefony, běžné šperky nikoliv mimořádné hodnoty.

Za věci obvykle nošené do zaměstnání však nelze považovat dopravní prostředky. To platí nejen pro osobní automobily, ale i motorky, mopedy, skútry, jízdní kola apod.

Soudy při řešení sporů zaměstnanců se zaměstnavateli sice uznaly, že v dnešní době autem dojíždí do zaměstnání velká část zaměstnanců, a dokonce výslovně, že pro miliony obyvatel je to dopravní prostředek z hlediska dosažitelnosti práce zcela nezastupitelný. Současně ovšem potvrdily, že za věci obvykle nošené do zaměstnání nelze považovat žádný dopravní prostředek.

Je třeba vycházet z toho, že zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Žádnou takovou povinnost však nemá ve vztahu k dopravním prostředkům, kterými zaměstnanci do práce dojíždějí

Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích

Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v areálu zaměstnavatele, např. na firemním nehlídaném parkovišti, tak zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, stejně jako u věcí, které se do zaměstnání obvykle nenosí, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele.

Za zvláštní úschovu osobního automobilu, aby za škodu na něm odpovídal zaměstnavatel plně, je možné považovat jeho zaparkování na hlídaném parkovišti např. s ostrahou, které k tomu účelu zaměstnavatel výslovně zřídil. Parkoviště v areálu zaměstnavatele, které je pouze v dohledu vrátnice nebo hlídače, aniž by zaměstnavatel vrátnému uložil hlídat přesně určená parkovací místa, však není zvláštní úschovou.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za jemu vzniklou škodu v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatel ovšem odpovídá zaměstnanci také za škodu způsobenou porušením technických, hygienických a jiných předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Musí mu pak nahradit ušlý výdělek, pokud zaměstnanec onemocní, ačkoliv nejde o nemoc z povolání nebo pracovní úraz.

Zaměstnankyně zažalovala bývalého zaměstnavatele, aby ji odškodnil za újmu na zdraví, zejména aby jí zaplatil ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. Tedy aby jí dorovnal příjem do výše mzdy za dobu, kdy pobírala nemocenské dávky, ale i za dobu, kdy byla uchazečem o práci v evidenci Úřadu práce. Zaměstnankyně totiž svůj pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů okamžitým zrušením.

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro ohrožení jeho zdraví

Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce.

I když zaměstnankyně ukončila pracovní poměr ze zdravotních důvodů, a tím předešla dalšímu poškozování svého zdraví, zaměstnavatel jí odmítl vzniklou ztrátu zaplatit s odůvodněním, že nejde o nemoc z povolání, nýbrž pouze o ohrožení nemocí z povolání, s nímž zákoník práce nárok na náhradu škody nespojuje.

Zaměstnankyně byla pracovně činná v dělnické profesi. Posudkový lékař po komplexním posouzení jejího zdravotního stavu na základě zhodnocení provedených vyšetření uznal zdravotní obtíže zaměstnankyně jako ohrožení nemocí z povolání.

Šetření hygienické stanice prokázalo porušování bezpečnostních norem k ochraně zdraví

Hygienická stanice při svém šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění při zhodnocení konkrétních prací vykonávaných zaměstnankyní u zaměstnavatele zjistila, že byly u nejčastěji prováděných pracovních operací zjištěny nadlimitní hodnoty. Ty překračovaly hygienické limity stanovené nařízením vlády pro ochranu zdraví při práci. Došlo tedy k porušení předpisů k ochraně zdraví a bezpečnosti práce.

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tzv. předpisy BOZP) jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Soudy nechtěly zprvu odškodnění přiznat

Zaměstnankyně prošla zdlouhavou a náročnou cestou po soudech různých stupňů, než dosáhla svých nároků. Soudy její věc projednávaly opakovaně. A nechtěly jí vyhovět. Prý kdyby jí bylo přiznáno odškodnění, tak by to vedlo k oslabení ochrany práv zaměstnavatele a nerovnováze v pracovních vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dokonce i na Nejvyšší soud se musela zaměstnankyně obrátit dvakrát, aby přezkoumal a negoval pro ni negativní rozhodnutí nižších soudů.

Jak je to s obecnou odpovědností za újmu na zdraví, když nejde o nemoc z povolání či pracovní úraz

Není podstatné, jaké onemocnění učinilo zaměstnance nezpůsobilým k dosavadní práci, zda se skutečně jednalo o ohrožení nemocí z povolání, nebo o jiné onemocnění. Významné je jen to, zda škoda zaměstnanci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti zaměstnavatele.

Zde šlo o nedodržování předpisů k ochraně zdraví zaměstnanců a překračování hygienických limitů pro maximální zátěž zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel zařadí práce vykonávané zaměstnancem do nerizikové skupiny, pak má jít o takové práce, kde nejsou překračovány hygienické limity. Zaměstnavatel však přiděloval práci, při jejímž výkonu byly překračovány hygienické limity (nejvyšší přípustné hodnoty) zdravotní zátěže stanovené právním předpisem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Porušil proto právní povinnost.

Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci jsou škoda vzniklá při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušení právních povinností kýmkoli (zaměstnavatelem, jeho zaměstnanci nebo i jinými osobami) a příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právních povinností a vznikem škody. To vše bylo v daném případě naplněno. Jde o tzv. obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci.

Domáhá-li se zaměstnanec vůči zaměstnavateli (tak jako zaměstnankyně v dané věci) náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž nejde ani o pracovní úraz, ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit právě podle pravidel uvedené obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. V takovém případě je třeba (musí tedy zaměstnanec) prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik škody zaměstnance.

Nejsou-li splněny předpoklady pro náhradu škody zaměstnancem podle zákoníku práce, lze majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Co to znamená?

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je při uplatnění této tzv. obecné odpovědnosti zaměstnance povinen prokázat svému pracovníkovi zavinění.

Ale co když k újmě došlo, aniž by zaměstnanec cokoliv zavinil, ale přesto se na vzniku újmy podílel? Nebo se třeba zapomnělo na dohodu o hmotné odpovědnosti)?

• Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce
• Co je to bezdůvodné obohacení
• Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance
• Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody
• Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle zákoníku práce

Předpokladem pro vznik povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec však ještě nemá vyhráno.

Pokud došlo k újmě na straně zaměstnavatele, ale zaměstnanec neodpovídá za škodu, neznamená to, že nebude zaměstnavateli platit. Ještě je tu totiž tzv. bezdůvodné obohacení.

Co je to bezdůvodné obohacení

Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. To jsou základní pravidla občanského zákoníku.

Pravidlo zákoníku práce o bezdůvodném obohacení chrání jenom zaměstnance

Zákoník práce na bezdůvodné obohacení, které může nastat v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci moc nepamatuje. Jenom částečně řeší otázku vrácení částek neprávem vyplacených zaměstnanci.

Zákoník práce určuje speciální pravidlo nad rámec pravidel občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, a to zní: Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je modifikována tehdy, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky (ne je-li obohaceným zaměstnavatel; pak platí občanský zákoník a jeho pravidla). Zaměstnanec musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli, jen jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

Přijal-li však plnění v tzv. dobré víře (protože nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), smí si je ponechat. To, co zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Vychází se z profese, intelektu, věku a zkušeností zaměstnance.

Nejde-li o přeplatky třeba na mzdě, platí i pro zaměstnance pravidla občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení

Všechny ostatní případy bezdůvodného obohacení už je třeba řešit podle občanského zákoníku. A to i když se obohatil zaměstnanec jinak než jemu omylem vyplacenou částkou. Není to tak, jak si možná mnozí mysleli, že jinak nemusí zaměstnanec bezdůvodné obohacení vydat.

Podpůrná úloha bezdůvodného obohacení ve vztahu k náhradě škody

Pravidla o bezdůvodném obohacení v občanském zákoníku vycházejí z principu, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Je-li toto pravidlo porušeno a vzniklý prospěch nelze odčerpat cestou náhrady škody, je stanovena povinnost vydat takto neoprávněně získané obohacení tomu, na jehož úkor bylo získáno.

Je to podpůrné řešení, které se uplatní jen tehdy, jestliže povinnost k vydání získaného neoprávněnému prospěchu nevyplývá z jiných pravidel.

Co je společné náhradě škody i vydání bezdůvodného obohacení

Majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích, je předpokladem jak pro vznik nároku zaměstnavatele z bezdůvodného obohacení, tak i jeho nároku z odpovědnosti za škodu. Byla-li majetková újma způsobena zaviněným porušením povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je třeba nárok posoudit podle pravidel o povinnosti zaměstnance nahradit škodu.

Nejsou-li však splněny předpoklady pro vznik povinnosti zaměstnance k náhradě škody, je nutno majetkovou újmu zaměstnavatele posoudit ještě podle pravidel o bezdůvodném obohacení, jak těch stručných speciálních v zákoníku práce, tak těch základních podle občanského zákoníku.

Pokud se zaměstnavatel domáhá po zaměstnanci žalobou náhrady škody, ale zaměstnanec k ní není povinován, musí soud posoudit, zda nejsou splněny podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení. A vůbec nevadí, jestliže zaměstnavatel v žalobě hovoří jen o náhradě škody.

Soud není vázán tím, jak účastník řízení kvalifikuje svůj nárok. Je vázán tím, co se stalo, čili tzv. skutkem, jak ho zaměstnavatel tvrdí a prokazuje. Zaměstnanec se tedy tak snadno z kompenzace újmy, kterou zaměstnavateli způsobil, nevykroutí. Kdyby neplatil, mohl by se bezdůvodně obohatit.