Rubrika: Odškodnění

Volí způsob odškodnění škůdce, nebo poškozený? Co když škůdce opraví věc i přes nesouhlas poškozeného? Kdy poškozenému zůstává opravená věc i peníze a kdy naopak musí zaplatit poškozený škůdci?

Podle pravidla zakotveného v § 2951 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.) se vzniklá škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu (v podstatě jde o opravu). Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

Uvedení v předešlý stav např. opravou má přednost

Zákon tedy volí (ale nepovinně) uvedení v předešlý stav (třeba opravu poškozené věci) jako primární formu náhrady vzniklé škody. Náhrada škody v penězích nastupuje jen tehdy, žádá-li o to poškozený anebo není-li uvedení do předešlého stavu dobře možné.

Například v případě škody na zdraví. Možná opravu poškozeného plotu svěří poškozený soused sousedovi, který jej poničil třeba při stavebních úpravách svého domu, ale své zdraví zajisté raději svěří do péče zdravotníků a po škůdci pak bude vymáhat odškodnění újmy na zdraví (a případě bude i regresní náhradu po škůdci vymáhat zdravotní pojišťovna, která platila léčbu zdravotnickému zařízení, v němž byl poškozený ošetřen nebo léčen).

Formu odškodnění volí poškozený

Tam, kde je uvedení do předešlého stavu dobře možné, se toto přednostní řešení vzniklé škody uplatní tehdy, požaduje-li poškozený náhradu bez toho, aby uvedl způsob. Jinak záleží na něm, jaký způsob náhrady škody zvolí. Prvotní forma volby odškodnění však náleží poškozenému (věřiteli), ne škůdci (dlužníkovi).

Při náhradě škody nejde o závazek, který je možno splnit vícero způsoby, kdy pak vybírá způsob splnění dlužník. Při tomto tzv. alternativním závazku podle § 1926 o. z. jde o něco jiného: Lze-li dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba způsobu plnění náleží dlužníku. Má-li právo volby věřitel, musí způsob plnění zvolit v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník mohl podle jeho volby splnit.

A není-li uvedení v předešlý stav možné, od počátku má škůdce povinnost odčinit škodu poskytnutím peněžního plnění.

Ochrana poškozeného věřitele i škůdce jako dlužníka

Pravidlo o formě odčinění škody poskytuje ochranu jednak poškozenému, který, i když nebude aktivní a nezvolí si způsob náhrady škody, bude mu i tak způsobená škoda odčiněna.

A jednak poskytuje ochranu i škůdci, který může způsobenou škodu odčinit i bez poskytnutí součinnosti poškozeného (nemusí vyčkávat na volbu poškozeného a být v nejistotě o požadovaném způsobu plnění).

Poškozený může chtít opravu, ale ne od škůdce samotného

Právo požadovat náhradu škody v penězích i tam, kde je možné uvedení do předešlého stavu, zákon přiznává poškozenému zjevně za účelem ochrany jeho zájmů, respektuje právo poškozeného, aby mohl sám rozhodnout o zásazích do jeho majetku.

Poškozený totiž z různých důvodů nemusí mít zájem na tom, aby uvedení do předešlého stavu uskutečnil právě škůdce, a může mít zájem na tom, aby mu škůdce poskytl pouze finanční plnění, jehož prostřednictvím si uvedení do předešlého stavu případně zajistí sám.

Stejně jako by si poškozený nenechal své zdraví „opravovat“ od škůdce, nemusí chtít ani soused s poškozeným plotem opravu od osoby, v jejíž schopnosti nemá důvěru. Raději svěří opravu odborníkům a po škůdci bude chtít peníze na úhradu opravy.

Jak zvolit formu odškodnění: A co když poškozený váhá?

Pro žádost o odškodnění, pro jednání, kterým poškozený volí formu odškodnění, není předepsána žádná forma ani náležitosti. Pouze je nutné, aby žádost byla srozumitelná. Není nutno např. souseda obesílat doporučeným dopisem, stačí mu to říci ústně, ale jasně a srozumitelně, co žádáte.

Projeví-li poškozený vůči škůdci nesouhlas s tím, aby provedl opravu poškozené věci, je nutné takové právní jednání podrobit výkladu, co to znamená. Nesouhlas poškozeného s provedením opravy věci škůdcem totiž nemusí vždy znamenat, že poškozený tím současně zvolil způsob náhrady škody v penězích.

Poškozený např. může mít v úmyslu, aby škůdce pouze posečkal s opravou do doby, než on získá další relevantní informace pro učinění volby způsobu náhrady škody. Případně může takovým nesouhlasem vyjádřit svou žádost, aby škůdce opravu neprováděl sám, ale pouze zajistil její provedení u třetí osoby, nebo aby namísto opravy věci poskytl poškozenému náhradní věc.

Nesouhlas s provedením opravy poškozené věci tedy nelze automaticky ztotožňovat s volbou formy odškodnění.

Jakmile poškozený zvolí raději výplatu peněz

Jde-li o poškození věci a poškozený zvolí způsob náhrady škody tak, že nesouhlasí s uvedením v předešlý stav škůdcem a požaduje finanční náhradu, musí to škůdce respektovat, protože právo volby má poškozený.

Škůdce pak již není povinen (ani oprávněn) poskytnout plnění uvedením v předešlý stav. Jeho povinnost k náhradě škody se změní na povinnost poskytnout poškozenému peněžitou náhradu.

Co když škůdce provede opravu, přestože chtěl poškozený peníze

Při určení výše náhrady škody v penězích se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

Provedení opravy poškozené věci škůdcem proti vůli poškozeného, který požadoval náhradu škody v penězích (a plnění opravou věci škůdcem následně nepřijal, neodsouhlasil), nesnižuje výši náhrady škody v penězích.

Nicméně není tomu tak, že by plnění poskytnuté škůdcem opravou věci proti vůli poškozeného nemělo být vůbec nijak zohledňováno. Nelze jej však zohlednit při určení výše nároku poškozeného na peněžitou náhradu škody jeho snížením, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 11. 2023 (spis. zn. 23 Cdo 1820/2022).

Může dojít k tzv. bezdůvodnému obohacení poškozeného. (Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému podle § 2991 odst. 1. o. z. vydat, oč se obohatil.)

Jde o případný majetkový prospěch, který takto poškozený získal. (Případný prospěch získaný poškozeným z takového plnění škůdce je namístě posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení a ochuzený škůdce může nárok na vydání bezdůvodného obohacení, resp. na peněžitou náhradu, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné (srov. § 2999 odst. 1 o. z.), uplatňovat po poškozeném.)

Vznik práva škůdce na vydání bezdůvodného obohacení závisí na posouzení konkrétních okolností dané věci.

Co když v důsledku opravy získal poškozený více, než činila škoda

Pokud škůdce opravil věc proti vůli poškozeného, nevznikne obohacenému (poškozenému) povinnost obohacení vydat (§ 2992 o. z.). Škůdce nemá na kompenzaci nárok.

Pokud škůdce věc opravil s vědomím, že k tomu není povinen, nemá pak právo na vrácení toho, co plnil, příp. na zaplacení peněžité náhrady ve smyslu § 2999 o. z. (§ 2997 odst. 1 o. z.). Ani v této situaci tedy nemá škůdce na vyrovnání nárok.

Shrňme si tedy, že škůdce nemá na vyrovnání-kompenzaci od poškozeného nárok, pokud jeho věc opravil proti jeho vůli, nebo pokud ji opravil dobrovolně, ačkoliv věděl, že to není jeho povinnost.

Pokud však škůdce věc opravil v omylu (v domnění), že i přes nesouhlas poškozeného plní svůj závazek, je obohacený (poškozený) povinen jej vydat škůdci (ochuzenému). V takovém případě tedy má škůdce nárok na kompenzaci. Ovšem není-li vydání předmětu obohacení dobře možné (což zpravidla nastává právě v případě výkonu činností při opravě věci), není obohacený (poškozený) povinen poskytnout peněžitou náhradu, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům (§ 3001 odst. 2 o. z.).

Příklad

Jestliže např. soused zboří sousedovi mobilní zahradní domek a postaví mu ho omylem znovu, vydání obohacení je možné – škůdce si vezme nový domek, poškozenému zůstává nárok na peněžité odškodnění. Pokud soused opraví zeď, kterou sousedovi pobořil, vydání obohacení není možné. Poškozený má nárok na peníze, navíc mu zůstane opravená zeď.

A co když poškozenému vznikne další škoda při opravě již poškozené věci

Naopak pokud provedením opravy věci bez souhlasu poškozeného (tj. neoprávněným zásahem do jeho majetku) vznikne poškozenému další majetková újma, je třeba též právo na náhradu takto vzniklé škody posoudit podle obecných pravidel o náhradě škody, rovněž vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 11. 2023 (spis. zn. 23 Cdo 1820/2022).

Příp. lze postupovat též podle § 3009 odst. 2 o. z., bude-li jednání škůdce s ohledem na zjištěné okolnosti možno posoudit jako tzv. zakázané jednatelství. Tzv. jednání k užitku jiné osoby je upraveno právě v § 3009 o. z. a jde o situace, kdy se někdo ujme záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení. To pak má jednatel právo na kompenzaci, pokud jím provedené jednání bylo k užitku oné osoby. Ovšem nám v daných souvislostech jde spíše o situaci, kdy jednatel něco zkazí, pak může dojít k naplnění pravidla dle § 3009 odst. 2 věty druhé o. z.: Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.

A ještě něco ze soudních spisů, ale už jen pro právníky, kteří nás čtou

A tohle už je informace pro právníky, kteří nestíhají sledovat odborné zdroje a mnohdy se spokojí s tím, co píšeme my, takže k procedurálním otázkám: Jak je to s náhradou škody (vzniklé do 31. 12. 2013, tedy dle původního občanského zákoníku), když jde o uvedení poškozené věci do původního stavu, pokud byla podána žaloba?

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2024 (spis. zn. 25 Cdo 405/2023):

Učiní-li poškozený volbu způsobu náhrady skutečné škody podle ust. § 442 odst. 2 obč. zák. a podá žalobu o náhradu škody uvedením do původního stavu provedením jím konkrétně vymezených výkonů, není soud oprávněn uložit žalovanému zaplacení finanční náhrady škody s odůvodněním, že uvedení poškozené věci do původního stavu není možné či účelné. Domáhá-li se žalobce zaplacení finanční náhrady škody, nemůže soud uložit žalovanému povinnost k uvedení poškozené věci do původního stavu, i kdyby se mu to jevilo možným a účelným. V obou případech by totiž nerespektoval meze vyplývající z § 153 odst. 2 občanského soudního řádu a přisoudil by žalobci něco jiného, než čeho se podle žalobního petitu domáhal.

Domáhá-li se poškozený náhrady škody uvedením poškozené věci do původního stavu vykonáním konkrétních nedělitelných činností, nelze žalobě vyhovět, pokud škoda vznikla nebo se zvětšila následkem okolností, které se přičítají poškozenému, ledaže by se podílely na škodě jen zanedbatelným způsobem.

Uložit škůdci povinnost k náhradě škody uvedením poškozené věci do původního stavu ve smyslu původního § 442 odst. 2 obč. zák. není při nikoli zanedbatelném podílu poškozeného na vzniku škody možné, neboť žalovaného nelze zavázat k náhradě škody, jejíž příčinou není jeho protiprávní jednání (ust. § 420 obč. zák.).

Částečné vyhovění žalobě by pak přicházelo v úvahu jen tehdy, bylo-li by možno žalovanému uložit povinnost k vykonání dílčího plnění, jež by přispělo k nápravě škody v poměru odpovídajícím podílu žalovaného na vzniku škody.

V daném případě žalobkyně v rámci žaloby o náhradu škody požadovala vyrovnání svých pozemků do původní roviny a vysázení topolů nad opěrnou zdí. Soud byl tedy oprávněn rozhodnout jen o těchto konkrétních plněních vyjádřených v žalobním petitu.

Vzhledem k tomu, že žalobkyní požadované práce a výkony nelze rozdělit na jednotlivé části ani fáze a že se na vzniku škody významnou měrou podílela sama žalobkyně, odvolací soud správně uzavřel, že žalobě nelze vyhovět.

Ze skutkových závěrů nalézacích soudů rozhodně nevyplývá, že by podíl žalobkyně na vzniku škody byl zanedbatelný, proto je otázka, jakým podílem přesně přispělo ke vzniku škody porušení prevenční povinnosti každou z účastnic, pro rozhodnutí o žalobkyní vymezeném způsobu náhrady škody zcela bez významu.

Pokud Vám motocykl poškodil jezdec na elektrické koloběžce, jednokolce, kole, bruslích apod., záleží, zda máte sjednané havarijní pojištění, nebo zda má jezdec pojištění odpovědnosti. Škoda se dá pokrýt z nich, ale pokud ani jeden z Vás nemá nic, musí viník sáhnout hluboko do kapsy.

Nemusíte udělat nic špatně, a přesto vám vznikne škoda. Stačí například jen tlačit motorku z garáže. Po příjezdové cestě pojede jezdec na kole, elektrické koloběžce či jednokolce a nebude vás tam čekat. Bohužel už nestihne dobrzdit a narazí do vás. I malý náraz vahou dospělého člověka vás snadno rozkolísá, a ačkoli se snažíte, vy i motorka nárazem spadnete.

Nikdo naštěstí není zraněn, odnesly to jen plechy. Vaše motorka má trochu pomačkaný chladič, ale zda se poškodilo i něco dalšího, poznají až v servisu. Nejste si jisti, jak se situací naložit, a tak pro jistotu přivoláte Policii ČR. Ta celou nehodu vyhodnotí tak, že o vaše zavinění nešlo. Pochybil jezdec v pohybu, který se měl rozhlédnout. Dostanete zápis o nehodě, vyměníte si kontakty a jdete domů.

Motorku odvezete do servisu a ti škodu vyčíslí na několik desítek tisíc korun. Kdo a z čeho ji bude hradit?

Máte havarijní pojištění?

Ideální je, pokud máte ke svému motocyklu sjednané kromě povinného ručení i havarijní pojištění. V případě, že je na vině jezdec na jednokolce, elektrokoloběžce apod., zaplatí vám vaše pojišťovna opravu motorky z havarijního pojištění. “Následně bychom po prokázaném viníkovi požadovali úhradu vyplacené výše náhrady škody,” uvedl pro Měšec.cz Jan Marek, tiskový mluvčí Generali České pojišťovny. A takto by postupovaly všechny pojišťovny.

V tomto případě už ale není vaše starost, jestli bude pojišťovna po viníkovi požadovat úhradu škody, případně zda a jak ji viník pojišťovně zaplatí. A pravděpodobně se to už ani nedozvíte. Na plnění z vašeho pojištění to nemá žádný vliv. Vy pouze odvezete či necháte odtáhnout motocykl do autorizovaného servisu, na kterém se s pojišťovnou dohodnete. Servis a pojišťovna si následně opravy vyúčtují mezi sebou a vy si za čas vyzvednete opravený stroj připravený k jízdě.

Pokud havarijní pojištění nemáte, situace se vám zkomplikuje.

Má jezdec pojištění odpovědnosti?

Kdyby do vás narazil například jiný řidič motocyklu, který by se do garáží vracel, jel by nezodpovědně a nestihl včas dobrzdit, byla by situace poměrně jednoduchá. I řidič druhého motocyklu musí mít sjednané povinné ručení, stejně jako vy. A pokud by byl označený jako viník, šla by oprava vašeho motocyklu z jeho povinného ručení.

Pro jezdce na jednokolkách a ostatních strojích ale neplatí žádná povinnost mít sjednané povinné ručení či jiné pojištění, ze kterého by mohli pokrýt škody, které způsobili. A to platí pro cyklisty, bruslaře, jezdce na jednokolce, elektrokole, elektrokoloběžce, hoverboardu a dalších strojích.

Pokud vám způsobí škodu jezdec na podobném stroji a vy nemáte havarijní pojištění, začne se situace komplikovat. Poměrně snadno z toho ještě můžete vyjít, když bude mít jezdec sjednané pojištění občanské odpovědnosti. “Pokud by měl viník poškození pojištění odpovědnosti, tak by tuto škodu mohl viník pokrýt ze svého pojištění,” uvedla pro Měšec.cz Nela Maťašeje, tisková mluvčí Direct pojišťovny.

Pomoci by mohlo i to, kdyby měl sjednané pojištění domácnosti, které někdy pojištění odpovědnosti také obsahuje. “Pojišťovna by to mohla vyhodnotit jako volnočasové neúmyslné způsobení škody. Zde však záleží na dalších faktorech – zda neporušit viník zásadním způsobem pravidla provozu na veřejných komunikacích, neměl v krvi alkohol či návykové látky, neopustil místo nehody apod.,” uvedla pro Měšec.cz Eva Svobodová, tisková mluvčí Uniqa Pojišťovny. V případě, že by ale viník měl například alkohol či návykové látky v krvi, nebo od nehody ujel, pojišťovna plnit nebude.

Pokud ale viník nemá pojištění odpovědnosti, situace pro něj bude finančně bolestivá.

Viník musí škodu uhradit ze své kapsy

V případě, že vy nemáte havarijní pojištění a viník nemá pojištění odpovědnosti, či alespoň pojištění domácnosti, které by obsahovalo pojištění odpovědnosti jako jedno z doplňkových pojištění, bude ho jeho nezodpovědnost finančně bolet. “Pokud nemá viník nehody odpovědnostní pojištění, pak to poškozenému musí zaplatit z vlastní kapsy,” informuje Václav Bálek, tiskový mluvčí Slavia pojišťovny.

Takovou situaci pravděpodobně zjistíte už na místě po nehodě. Pak je dobré si na viníka vzít kontakt a následně ho informovat, že jste motocykl odvezli do servisu a čekáte na posouzení a nacenění opravy. V této chvíli nemá moc smysl odhadovat výši škody s tím, že to určitě nebude nic vážného. Zvenku může škoda vypadat pouze kosmeticky, ale až na prohlídce v servisu se může ukázat, že je konstrukce ohnutá či vychýlená a škoda je ve vyšších desetitisících.

Následně pak viníka informujte, na jakou částku vám servis nacenil opravu, a domluvte se, jakou formou vám viník škodu zaplatí.

Odmítá viník platit? Můžete se soudit

Může se ale samozřejmě stát, že viník nebude chtít škodu uhradit. Nehoda nevypadala nijak vážně a z jeho pohledu šlo o kosmetické vady jako odřený lak a mírně promáčklé plechy. Nic, co by mělo stát více než 10 tisíc korun. Až v servisu se ale může přijít na to, že řídítka se nárazem vychýlila, promáčkl se chladič a došlo k i dalšímu poškození, takže škoda není kosmetická, ale poměrně rozsáhlá. A oprava bude stát například 80 tisíc korun.

V případě, že by se viníkovi nechtělo platit vám škodu, můžete se domáhat náhrady formou občanskoprávního sporu. “Pokud by bylo vedeno např. správní řízení s osobou na jednokolce, lze využít toto řízení a připojit se do něj s nárokem na náhradu škody, ale v praxi správní orgány o těchto nárocích nerozhodují a odkáží účastníky na občanskoprávní řízení,” uzavírá Milan Káňa, tiskový mluvčí Kooperativa pojišťovny.

Při řízení se může přihodit ledacos, včetně poruchy vozidla na dálnici. Víte ale, jak se v takové situaci zachovat? Dnes Vám přinášíme pět tipů co při poruše (ne)dělat. Když usedáte za volant, většina z nás si přeje, aby cesta proběhla hladce a bez komplikací. Často spoléháme na to, že dojedeme do cíle bez problémů, ačkoli realita může být někdy odlišná. Rozbité auto na dálnici nebo defekt pneumatiky může zasáhnout každého, a to i ty nejzkušenější řidiče. Proto je důležité mít na paměti, že takové situace se mohou stát, a být na ně připraveni. Vědět, jak reagovat, když dojde k nenadálé poruše, může výrazně snížit stres a pomoci Vám efektivně se vypořádat s touto nepříjemnou situací.

Zachovejte klid

Prvním krokem v případě poruchy je zachovat klid a přesměrovat pozornost na bezpečnost. Pokud je to možné, přejeďte na krajnici a zapněte výstražná světla. To upozorní ostatní řidiče na vaši přítomnost a pomůže předejít nehodám. Jakmile se ujistíte, že jste v bezpečí, je dobré posoudit situaci a zjistit, co přesně se stalo. Mít plán a vědět, jak postupovat, vám může pomoci zvládnout poruchu na dálnici s větším přehledem a důvěrou.

Výstražná světla

Pokud zaznamenáte nějaký problém, jako je neobvyklý zvuk nebo ztráta výkonu, zaktivujte výstražná (varovná) světla, aby řidiči jedoucí za vámi věděli, že máte potíže, a mohli přizpůsobit svou jízdu. Pokud je to možné a stav vašeho vozidla to dovolí, snažte se dojet odstavným pruhem na nejbližší sjezd nebo odpočívadlo. Zůstávat na dálnici, kde se auta pohybují vysokou rychlostí, je velmi nebezpečné, a proto se snažte dostat se na bezpečnější místo, kde budete moci situaci lépe posoudit. Pokud však nemůžete opustit dálnici, zajeďte co nejblíže ke svodidlům v odstavném pruhu, abyste minimalizovali riziko srážky s projíždějícími vozidly. Nezapomeňte si však ponechat dostatečný prostor, abyste mohli pohodlně vystoupit z vozidla. I když v autě nejste s nikým jiným, je pro vaši bezpečnost lepší opustit vozidlo stranou spolujezdce. Tím se vyhnete nebezpečnému pohybu blízko silnice a snížíte riziko zranění. V takových situacích je důležité mít na paměti bezpečnost nejen svou, ale i ostatních účastníků silničního provozu.

Nezůstávejte v autě

Nejdůležitějším krokem je okamžitě opustit automobil, a to nejlépe pravými dveřmi, směrem ke svodidlům. V žádném případě byste neměli zůstávat v kabině, zvlášť pokud v ní máte děti. Je nezbytné, aby se všichni členové posádky přemístili do bezpečné vzdálenosti za svodidla, kde budou chráněni před blížícími se vozidly. Tato vzdálenost vám poskytne potřebný prostor k tomu, abyste se vyhnuli potenciálně nebezpečným situacím. Jakmile se všichni dostanou do bezpečí, je čas zaměřit se na řešení poruchy vozidla. Vyhodnoťte situaci a zvažte, zda je bezpečné zůstat poblíž vozidla nebo se vzdálit a čekat na příjezd pomoci na bezpečném místě. Bezpečnost by měla být vždy na prvním místě, a proto je důležité zachovat klid a jednat rozvážně, dokud nebude problém vyřešen.

Reflexní vesta a trojúhelník

Porucha vozidla na dálnici může být stresující situací, která si žádá důkladnou přípravu a vybavenost. Jedním z klíčových aspektů, které byste měli zvážit, je počet výstražných vest ve vašem automobilu. Je důležité mít v autě dostatek vest pro každého pasažéra, nejen pro řidiče, protože i ostatní členové posádky mohou potřebovat zvýšit svou viditelnost v případě nouze. Sice podle zákona stačí, aby výstražnou vestu měl pouze řidič, ale pokud jsou v autě všechny osoby oblečeny v těchto viditelných vestách, ostatní řidiči na silnici vás snáze zaregistrují. Vzhledem k ceně života je rozumné investovat do několika vest navíc. Jejich pořizovací náklady se v porovnání s tím, co mohou ochránit, zdají být zanedbatelné. Dalším důležitým aspektem bezpečnosti při poruše vozidla na dálnici je, aby byly vesty vždy po ruce, nikoliv uloženy v zavazadlovém prostoru. V případě, že dojde k nehodě nebo poruše, budete potřebovat vestu co nejrychleji, abyste se mohli chránit před ostatními vozidly, která se kolem vás pohybují. Včasné oblečení výstražné vesty může značně zvýšit vaši viditelnost a snížit riziko dalšího nebezpečí.

Vždy mějte na paměti, že klíčem k bezpečnosti je dobrá příprava – a ta začíná u vybavení vašeho vozidla. Investice do dostatečného počtu vest pro všechny cestující může hrát zásadní roli v prevenci nehod a zajištění bezpečí vás i vašich blízkých. Ideálním řešením je mít potřebné vybavení (vesty a výstražný trojúhelník), snadno dostupné, například pod sedadly. Pokud však máte trojúhelník v kufru, snažte se k němu dostat co nejrychleji. Jakmile ho vyndáte, přesuňte se s ním minimálně 100 metrů od vozu (jděte však za svodidly, nikoliv v odstavném pruhu). Tuto vzdálenost upravuje § 26 odst. 3 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Zavolejte policii a asistenční službu

V případě vážnějších problémů nebo pokud si nejste jisti, co dělat, neváhejte zavolat asistenční službu. Je zásadní okamžitě podniknout kroky k zajištění vaší bezpečnosti a bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu. Od roku 2016 je k dispozici nepřetržitá a bezplatná asistenční služba Ředitelství silnic a dálnic, která je připravena zasáhnout v krizových situacích. Po příjezdu odborníci označí místo poruchy, postarají se o posádku a zajistí odtah vozidla. U drobnějších závad vám navíc mohou pomoci přímo na místě, jelikož disponují základním nářadím, startovacími kabely a kanystry s palivem. Pro kontaktování této služby stačí zavolat na číslo 800 280 281.

Pokud se situace vyhrotí nebo je potřeba další pomoc, neváhejte zavolat i Policii ČR. Jejich přítomnost může výrazně zvýšit bezpečnost na místě nehody, jelikož aktivují majáky a informují ostatní řidiče o překážce. V případě zranění nebo nehody je důležité kontaktovat linku 112, kde se postará o vyslání všech potřebných složek Integrovaného záchranného systému. Pro operátory je klíčová přesná informace o vaší poloze, takže ji co nejlépe popište, aby se k vám pomoc dostala co nejrychleji, popište například ceduli se směrem nebo nejlépe přesný kilometr, který se nachází na žlutých tabulkách na okraji silnice.

O tom, jestli se smí nebo nesmí používat za jízdy mobilní telefon, má policie i Ministerstvo dopravy jasno. Jenže ono to zase tak jednoznačné není. Není to tak, že mobil používat nesmíte.

Obecně se často tvrdí, že za jízdy byste neměli používat mobilní telefon. Nebo minimálně se to tak snaží komunikovat policie, Besip a další orgány. Jejich snaha je logická a má řidiči vyslat jasný vzkaz – na mobil nesahej! Problém je v tom, že sáhnout na něj můžete, můžete ho i používat, ale nesmíte jej držet. Ministerstvo dopravy to komunikovalo obzvlášť nešťastně v jedné kampani na sociálních sítích, kde psalo o „nedovoleném držení“, co zní trochu jako nedovolené vlastnictví (podoba s nedovoleným držením omamných látek například).

Zkrátka všichni se řidiče snaží držet v dojmu, že za jízdy má být mobil v přihrádce a ideálně vypnutý. Rozhodně byste na něj podle všeho neměli ani sáhnout. Teď k realitě!

Zákon praví, že řidič nesmí:

„Při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

Co to znamená? Za jízdy nesmíte v ruce držet žádné komunikační nebo záznamové zařízení. Ať jde o mobil, vysílačku, diktafon, fotoaparát nebo kameru, nesmíte je držet v ruce. Bez ohledu na to, jestli je používáte.

Držák na telefon do auta to řeší

O čem však zákon nehovoří, je používání těchto zařízení. Používat je můžete, jenom je u toho nesmíte držet. Pakliže tedy budete volat přes hlasitý odposlech a telefon bude na sedačce, neděláte nic nezákonného. Hlavní ale je, že pokud je telefon v držáku, můžete jej používat, protože jej nedržíte. Lze tedy třeba přijmout hovor. Je to zcela logické, on totiž telefon v držáku je prakticky to samé, co dotekové displeje v autech. A na displej sahat můžete, to nijak omezeno není. Nedávalo by tedy smysl jedno nechat povolené a druhé zakazovat. Jenže i ti má své „ale“.

Věnujte pozornost řízení

On totiž řidič musí věnovat pozornost řízení, a to po celou dobu. V praxi tedy můžete používat mobil za jízdy v držáku, stejně jako dotekový displej, ale musíte se věnovat řízení. Najít hranici je v tomto směru asi dost těžké. Nicméně pokud pojedete v pravém pruhu dálnice v poklidném tempu a jedním dotykem přijmete hovor, asi se nic nestane (raději ho ale přijměte tlačítkem na volantu, většina aut to umí). Problém by byl, kdybyste do telefonu v držáku datlovali zprávu nebo email. To už se za nevěnování se řízení považovat dá poměrně snadno.

Fakt raději koukejte na cestu

Pozor, nevěnování se řízení se můžete dopustit nejenom s pomocí smartphonu. Stejně tak můžete příliš času věnovat displeji infotainmentu nebo jiným činnostem, které byste za volantem asi dělat neměli. Bavíme se třeba o tom, že někteří řidiči kamionů jsou schopni během cesty vařit a některé dámy ladit make-up.

Existuje mnoho důvodů, proč řidiči po dopravní nehodě z místa ujedou. U méně závažných nehod, jako je například střet se zaparkovaným vozidlem, může být motivem obava ze ztráty bonusu z pojištění odpovědnosti. U závažnějších nehod hrají roli i možné trestněprávní následky. Během loňského roku došlo na pozemních komunikacích v České republice k 17 964 dopravním nehodám, od kterých jejich viníci ujeli. V důsledku těchto nehod bylo 12 osob usmrceno, 25 osob těžce zraněno a 473 osob zraněno lehce. Socioekonomické ztráty z těchto dopravních nehod dosáhly téměř 13 mld. Kč. V průměru tak každý den ujelo od nehody téměř 50 viníků, tj. každých 29 minut jeden. 

Výzkumy naznačují, že existují rizikové faktory, které pravděpodobnost ujetí z místa nehody zvyšují. Mezi tyto faktory patří například řízení pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, zákaz řízení nebo absence řidičského oprávnění. V těchto případech je důvodem ujetí často obava z kumulace následků těchto činů. Řidiči, kteří v minulosti spáchali trestný čin nebo přestupek, mají také větší tendenci z místa nehody ujet.

Kateřina Bucsuházy, vedoucí Hloubkové analýzy dopravních nehod z Centra dopravního výzkumu uvádí: „Jak dokládají naše zkušenosti, u účastníků nehod se lze po dopravní nehodě nejčastěji setkat s akutní reakcí na stres. Ujetí od dopravní nehody může být vědomým jednáním. Zážitek z dopravní nehody nicméně představuje pro všechny zúčastněné stres a v některých případech mohou být řidiči danou situací natolik ovlivněni, že i například jinak zodpovědný řidič v důsledku psychického šoku z místa nehody odjede.“ Důvodů pro ujetí z místa nehody může být tedy celá řada a mohou se kombinovat. Strach z následků, ať už finančních nebo právních, může hrát velkou roli. U některých řidičů může být ujetí vědomé, u jiných může být důsledkem stresové reakce a psychického šoku.

Přestože drtivá většina těchto nehod byla „jen“ s hmotnou škodou, ve stovkách případů došlo ke zranění osob, někdy bohužel také ke smrtelným. Smutným faktem je, že právě ty smrtelné následky každoročně stoupají. Bilance ujetí viníků z místa nehody v uplynulých čtyřech letech současné dekády:

• rok 2021: 17 683 nehod, 8 usmrcených, 19 těžce zraněných a 446 lehce zraněných osob
• rok 2022: 18 378 nehod, 9 usmrcených, 24 těžce zraněných a 515 lehce zraněných osob
• rok 2023: 18 124 nehod, 10 usmrcených, 23 těžce zraněných a 475 lehce zraněných osob
• rok 2024: 17 964 nehod, 12 usmrcených, 25 těžce zraněných a 473 lehce zraněných osob

V uplynulých čtyřech letech, pokud jde o nehody s újmou na zdraví, kde viník z místa nehody ujel, se ve dvou třetinách případů jednalo o zranění takzvaných zranitelných účastníků silničního provozu. Konkrétně chodci tvořili 39 % těchto případů, cyklisté 20 % a motocyklisté 8 %. U nehod s nejtragičtějšími následky, tedy smrtelnými, byla skladba obětí v uplynulých čtyřech letech následující: z 39 osob bylo usmrceno 14 chodců (35,9 %), 9 cyklistů (23,1 %), 7 řidičů osobních automobilů (17,9 %), 7 řidičů motocyklů (17,9 %) a 2 řidiči nákladních automobilů (5,1 %). Většina těchto tragických nehod (30 případů) se odehrála mimo obec, z toho 12 v nočních hodinách.

Nejvíce zraněných osob u nehod s ujetím viníka bylo evidováno na místních komunikacích (920 případů, tj. 45,1 %), dále pak na krajských silnicích II. (325 případů, tj. 15,9 %) a III. tříd (302 případů, tj. 14,8 %). K 21,7 % zranění došlo v noci. Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu dodává: „Nejčastějším typem nehody, odkud viníci ujíždějí (v 67 % případů), byla srážka se zaparkovaným nebo odstaveným vozidlem. Ačkoliv se 2,1% podíl smrtelných následků může zdát „relativně nízký“, viníci nehod si musí uvědomit, že jejich prvořadou povinností je poskytnout první pomoc účastníkům dopravní nehody. To může v mnoha případech zachránit lidský život nebo alespoň zmírnit následky zranění. Data ukazují, že nejčastěji se u nehod s následky na životě nebo zdraví jedná o střety s chodci, často dětmi, tedy těmi nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu. V uplynulých čtyřech letech bylo při nehodách s ujetím viníka zraněno 204 dětí do 14 let věku.“

Ujetí viníka z místa dopravní nehody je jedním z klíčových ukazatelů Strategie BESIP 2021-2030. V období let 2021-2024 bylo při těchto nehodách usmrceno 39 osob a 91 osob utrpělo těžká zranění. U usmrcených osob byly předpoklady Strategie překročeny o téměř 45 %! Nejvíce smrtelných následků bylo evidováno v Jihomoravském kraji (9 usmrcených osob) a nejvíce těžce zraněných osob (18) v hlavním městě Praze. Plnění Strategie v jednotlivých krajích v daném klíčovém ukazateli (ujetí viníka z místa nehody) je k dispozici na webových stránkách Centra dopravního výzkumu cdv.cz/vizenula.

Česká legislativa na postihy za ujetí od dopravní nehody samozřejmě pamatuje. Od ledna 2024 se za neprodlené nezastavení vozidla či opuštění místa dopravní nehody pětinásobně zvýšily maximální možné pokuty ve správním řízení z 5 000 Kč na 25 000 Kč. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je upraveno v § 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“

 

Spory mezi spotřebiteli a pojišťovnami řeší už pět let právníci v kanceláři ombudsmanky Aleny Mackové. V rozhovoru říká, co nejčastěji lidem vadí, jaké problémy řeší, jaké šance na odškodnění mají a v čem obě strany nejvíce chybují. Česká asociace pojišťoven založila svou kancelář ombudsmana před pěti lety. Mimo jiné i proto, aby zlepšovala kulturu ve vztahu mezi spotřebiteli a pojišťovnami. A aby nutně všechny spory neeskalovaly u soudu.

Jak se Vám daří spory řešit?

Za pět let naší existence jsme obdrželi zhruba 3700 podnětů. Z toho více než tisíc případů jsme řešili mimosoudním řešením sporů podle zákona o ochraně spotřebitele. Dalších zhruba 2500 podnětů se vyřešilo poradou, vysvětlením. Z té tisícovky mimosoudních řešení skončilo smírně zhruba 40 procent procent případů. Patří sem i situace, kdy sice není uzavřena dohoda, ale spotřebitel akceptuje důvody, proč nemůže být úspěšný, předmět sporu se vyjasnil a spor odstranil.

S čím se na vás veřejnost obrací nejčastěji?

Jde o záležitosti plynoucí ze všech druhů pojištění kromě životního pojištění, které je ve výlučné působnosti Finančního arbitra. Řešíme běžně spory z pojištění osob – to je především pojištění pro případ úrazu, nemoci, invalidity, pracovní neschopnosti a podobně. A samozřejmě také spory z pojištění majetku – například staveb, domácností, aut. Zabýváme se i pojištěním odpovědnosti (zaměstnance nebo občana) a pojištěním právní ochrany nebo cestovním pojištěním.

Z těchto oblastí vznikají nejrůznější typy sporů, dominují ale výrazně spory u likvidací pojistných událostí. Jde o spory o pojistné plnění, jeho neposkytnutí či snížení. Co do četnosti následují s výrazným odstupem spory ve věci správy pojištění, které se týkají například změny podmínek pojištění (například rozsahu), změny výše pojistného, nebo placení pojistného. Zajímavý je také trend nárůstu sporů o trvání nebo dobu zániku pojištění, které začínají dominovat nad spory ohledně správy pojištění.

Co si pod tím mám představit?

Situaci, kdy nastane škodná událost, požadujete pojistné plnění, ale pojišťovna vám oznámí, že plnit nebude, protože pojištění zaniklo. Vy jste překvapená a tvrdíte, že vás pojišťovna o zániku pojištění neinformovala. Důvody a proces zániku pojištění je přitom přesně upraven v občanském zákoníku.

Pojištění může zaniknout na základě výpovědi, odstoupením od pojistné smlouvy nebo marným uplynutím lhůty k úhradě dlužného pojistného (pojišťovna musí na dluh dvakrát písemně upozornit a pak po uplynutí stanovené doby může pojištění zrušit – poznámka redakce). Možným vysvětlením nárůstu těchto sporů může být i důsledek změny priorit lidí v době covidové a postcovidové, kdy řešili existenční otázky a nepovažovali upomínky z pojišťovny za důležité.

Jsou případy, které vás i po pěti letech práce překvapí?

Spíše než překvapí, bych asi řekla, že zasáhnou. Jsou to smutné případy, většinou se týkají zdraví, kdy pojišťovna nevyplatí pojistné plnění, protože například nemoc nebo úraz je důsledkem chronických problémů, kterými pojištěný trpěl již před počátkem pojištění, nebo se jedná o případy, které jsou z pojištění vyloučeny. Nebo bylo třeba si k základnímu pojištění sjednat i připojištění. Ale může být sporné, zda o takový případ jde, nebo ne.

Naše kancelář neposuzuje konkrétní otázky zdravotního stavu, jsme právníci, ale snažíme se stranám pomoci najít shodu, jak takový spor vyjasnit. Například dohodou o tom, kdo zdravotní stav odborně zhodnotí a jak se strany podělí o náklady takového postupu, a také o tom, že strany budou odborný závěr respektovat.

Například v loňském roce se nám takto podařilo dosáhnout pro spotřebitele plnění z pojištění invalidity ve výši více než dva a půl milionu korun. Pokud by se spor přesunul k soudu, měřila by se doba jeho řešení pravděpodobně na roky. My jsme to zvládli do maximálně možných 180 dnů. Běžně ale stížnosti vyřešíme do 90 dnů.

V jaké fázi sporu s pojišťovnou se na vás můžu obrátit?

Na kancelář ombudsmana se lidé mohou obrátit ve chvíli, kdy se se svou záležitostí obrátili na pojišťovnu, ta nevyřídila záležitost podle jejich představ. Spotřebitel následně podá stížnost (může ji nazvat jakkoli, třeba jako odvolání nebo reklamaci). A pojišťovna odpoví opět negativně nebo třeba neodpoví vůbec. V té chvíli se může obrátit na nás. Jen připomínám, že to musí být nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil své právo, tedy podal stížnost u pojišťovny poprvé.

Jak vás mohu kontaktovat?

Komunikujeme s klienty všemi způsoby – telefonicky, e-mailem, osobně, poštou, datovou schránkou. Pokud nám zavoláte, rádi vysvětlíme všechny podrobnosti o obsahu návrhu na mimosoudní řešení sporu. Návrh musí být mimo jiné musí podepsán vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem, nebo odeslán datovou zprávou. Je to poměrně přísné, ale je třeba si uvědomit, že zahájením mimosoudního řešení sporu získává spotřebitel čas pro dosažení dohody, protože se zastaví běh promlčecí lhůty.

My pak provedeme právní analýzu smluvní dokumentace, dosavadní komunikace mezi stranami a vybízíme ke smírnému řešení.

Jaký je váš postup?

Kontaktujeme pojišťovnu, že se na nás obrátil spotřebitel a že vyzýváme k návrhu smírného řešení. A pojišťovna například odpoví, že nemůže nic nabídnout, protože důvody svého postoje považuje za opodstatněné. Pokud shledáme naší analýzou důvody pro přehodnocení jejího postoje, snažíme se pojišťovnu přesvědčit o správnosti našich závěrů. Vedeme spory o částky od desítek korun po milionové. Je-li klient nespokojen s výsledkem mimosoudního řešení, může pochopitelně uplatnit své nároky u soudu. To se však děje jen v minimálním počtu případů.

Platím něco za vaší pomoc, analýzu?

Pro spotřebitele je mimosoudní řešení sporů bezplatné. Pokud by však chtěl být zastoupený advokátem, jeho odměnu nese ze svého.

V čem lidé nejvíce chybují, že pak vznikají rozepře ohledně pojistného plnění?

Spotřebitelé bohužel často nevhodně volí typ nebo rozsah pojištění, a to proto, že se těžko orientují v nabídce pojistných produktů, která je velmi široká a pestrá. Proto apelujeme, aby každý, kdo si pojištění sjednává, byl mimořádně pečlivý, pozorně si podepisované texty přečetl, zjistil, na co se pojištění vztahuje, které případy jsou z pojištění vyloučeny a jaká připojištění je možné si sjednat. A také odpovídal pravdivě na dotazy pojišťovny nebo zprostředkovatele pojištění.

Pojištěním si lidé chtějí zajistit klid. Jistotu, že když je potká nenadálá nepříjemnost, budou mít pojišťovnu po boku. Proto je dobré při sjednávání pojistky hodně předvídat. A mám-li pojištění už sjednáno, pravidelně jej kontrolovat, zda odpovídá situaci, ve které aktuálně jsem, zda se nezměnilo něco podstatného.

Jako příklad mohu zmínit problém podpojištěných staveb. Před lety jste si například koupila dům za dva miliony, dnes má cenu osmi milionů. Není-li pojištění upraveno a neodráží-li pojistná částka hodnotu pojištěného majetku, může pojišťovna plnění v případě pojistné události ještě snížit a vy dostanete méně než dva miliony.

Pojišťujeme si to nejcennější, co máme – zdraví a klíčové hodnoty svého majetku. Proto je potřeba si na tyto záležitosti udělat adekvátní čas.

A když už pojištění mám a stane se mi škodná událost?

Je důležité škodnou událost co nejrychleji oznámit, důkladně vše zdokumentovat, komunikovat od začátku s pojišťovnou, vyjasnit si, co bude přesně potřeba doložit a jak dále postupovat. Vím, že pod tíhou třeba živelní pohromy máme obvykle jiné priority. Ale je třeba současně myslet i na tyto věci.

A v čem chybují pojišťovny?

Běžně analyzujeme pojistné podmínky různých pojišťoven, a někdy je hodnotíme jako formalistické a příliš zatěžující, a to nad míru běžného života. Také se spotřebiteli komunikují někdy velmi formálně, například takzvaný likvidační dopis jen odkazuje na ustanovení pojistných podmínek a podrobně spotřebiteli není vysvětleno proč a v čem konkrétně dopadá na jeho případ.

Odhalujeme řadu komunikačních chyb například při zajišťování asistenční pomoci. Pochybení shledáváme také při zjišťování pojistného zájmu, tedy při vyjasňování předmětu a rozsahu pojištění při jeho sjednávání. Tyto problémy pak reportujeme České asociaci pojišťoven, projednávají se i na jednání platformy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Co by podle vás měly pojišťovny změnit ve vztahu s klienty?

Rozhodně oblast komunikace, a to v mnoha ohledech. Jak při sjednávaní pojištění, tak například při změnách nebo zániku smluv anebo při šetření pojistných událostí. Pojišťovny jsou většinou velké instituce, komunikují s mnoha klienty, a proto jejich komunikace působí neosobně. Ale pro spotřebitele je frustrující, když v tíživé situaci dostane formalizovanou typizovanou negativní odpověď a není v ní ani žádný návod, jak situaci řešit. Je to dáno i přeregulací, protože právní řád ukládá pojišťovnám řadu informačních povinností. Ale i v takovém systému každý přirozeně očekává pochopení, srozumitelnost a nápomocný přístup.

Jaký je podle vás pojistný trh v Česku?

Náš pojistný trh je, pokud jde o mimosoudní řešení sporů, relativně kultivovaný. Až na jednu výjimku nemáme pojišťovnu, která by s námi nekomunikovala. Komunikace s námi jim určitě není příjemná, přesto je profesionální a se vzájemným respektem.

Likvidátoři pojišťoven jsou taky lidi, jsou omylní. Pokud pojistnou událost vyhodnotí špatně, nemusíte přistoupit na návrh plnění, který Vám předloží. Řada lidí bude řešit s pojišťovnou proplacení škod na majetku poškozeném povodněmi. V této souvislosti je namístě připomenout, že není Vaší povinností přijmout první návrh likvidátora, který vyčíslil pojistné, pokud s ním z nějakého důvodu nesouhlasíte.

Vede mě k tomu osobní zkušenost. Před časem nás totiž vytopili sousedi, kteří bydlí v bytě nad námi. Škody jsem pečlivě nafotila a hned jsme začali s úklidem, abychom zabránili vzniku dalších škod (například poškození podlahy a dalšího zařízení). Tak, jak obecně vždy pojišťovny radí. Protože nejhorší byla situace v předsíni, byli jsme nuceni zbourat sádrokartonový podhled, ze kterého tekla voda. Zaprvé proto, abychom zkontrolovali kabely, které byly podhledem vedené, a světla, z nichž některá přestala fungovat, a dále proto, aby zdi v předsíni mohly vysychat.

Když nás navštívil likvidátor, potvrdil, že poškozenou malbu nahradí. Podhled ale do plnění zahrnout nechtěl s tím, že zdi mohly vysychat pomocí několika málo děr, které byly v podhledu od bodových světel. A právě tady se láme chleba. Pokud bych se v tento moment neozvala, platili bychom si podhled ze svého, i když argument likvidátora byl absurdní. Zdi v podhledu by neměly šanci touto cestou v dohledné době řádně vyschnout a hrozilo, že se v bytě rozšíří plíseň. Až když jsem poukázala na hrozící zdravotní rizika a fakt, že v bytě žije i malé dítě, likvidátor změnil názor a do plnění zahrnul i náklady na obnovu podhledu. Kdybych se tehdy bála otevřít pusu, dostali bychom o několik tisíc nižší plnění a podhled si platili sami.

Pojišťovna chce plnit jen to nezbytné, zdravotní rizika si ale na triko nevezme

Z povahy věci je jasné, že zrovna pojišťovna vás přeplácet nebude. Navíc – podobně jako třeba na úřadech – platí i zde, že výsledek jednání jednoduše ovlivňuje to, na koho konkrétně narazíte.

Systém stojí na tom, že likvidátoři jsou motivováni krátit. Za tzv. úspory jsou odměňováni, ať už přímo (nějakým procentem dle výše krácení), nebo nepřímo,  (pokud vykazují podprůměrné úspory, odráží se to na odměnách nebo šanci na zvýšení platu),” podělil se o své zkušenosti z dob, kdy byl na pozici likvidátora.

I podle zkušeností dalšího bývalého likvidátora je zde obecně snaha nepřiznávat zbytečně moc. Spíš uznat jen to nezbytné, a až teprve když se odvoláte se daná pojistná událost řeší dál. Žádná pojišťovna ale podle něj zase nebude kvůli pár korunám riskovat, že ji někdo bude popotahovat za nedostatečně vyhodnocená zdravotní rizika.

Llikvidátor by měl brát v úvahu hrozící zdravotní rizika při likvidaci pojistné události. Pokud existuje riziko, že by škoda mohla způsobit další problémy, jako je například rozšíření plísně, která by mohla ohrozit zdraví, je důležité, aby byla přijata opatření k rychlé sanaci škody. Podle obecných zásad pojišťovnictví by likvidátor měl jednat v souladu s pojistnou smlouvou a zákonnými předpisy. Pokud jsou dodatečné náklady na sanaci škody oprávněné a přiměřené, měly by být zahrnuty do pojistného plnění.

Když nesouhlasíte s likvidátorem

Nejjednodušší je podle něj, když se událost řeší formou úhrady faktury, například za opravu auta či nemovitosti nebo jejího vybavení (ideálně se smluvním partnerem pojišťovny – pozn. red.). Třenice mohou vznikat spíš v případě, že jsou pojistné události řešeny ve formě rozpočtu nebo při totální škodě. Někdy ale jen stačí věci lépe vykomunikovat.

Pojišťovna vypočte náklady na náhradu škody, a pokud pojištěný nesouhlasí, stačí poslat přesnější specifikaci pojištěné věci. Např. pojištěný nesdělil, že zničené vozidlo mělo speciální výbavu, a ta tak nebyla v obvyklé ceně vozidla zohledněna. Podobně u pojištění movitého a nemovitého majetku – dodat, proč vypočtená částka nestačí pro opravu či nákup nové věci. Toto vše je součástí likvidace a jde prakticky o dodávání podkladů pojišťovně, aby mohla správně určit výši škody, že teprve v okamžiku, kdy je škoda uzavřena, je stanovena finální částka a vy s ní nesouhlasíte, existuje přesně daný další postup.

V této situaci byste podle něj měli zaslat stížnost (odvolání) na nesprávně vypočtenou částku, vysvětlit důvody a přiložit důkazy, které vaše tvrzení podporují. Pojišťovny mají nastavený proces pro řešení stížnosti. Všechny stížnosti evidují, vyhodnocují, a dokonce pravidelně zasílají report o stížnostech České národní bance.

Co když jste se nechali udolat?

Argumentace s likvidátorem nemusí být jednoduchá. Přece jen v tom umí chodit lépe než vy a své převahy se proti vám může snažit využít. “Klient se může odvolat. Bez odborné pomoci se ale pohybuje v tzv. šedé zóně pojištění. Nedokáže si sám správně spočítat, na co má nárok. Příkladem jsou rozdíly v ocenění vozidel nebo nemovitostí. Likvidátor pracující pro pojišťovnu nemá motivaci určovat výši škody ke prospěchu klienta. Totéž platí v životním pojištění, často je potřeba odborně argumentovat, proč musí dojít k realizaci opravy způsobem, který žádá klient.

Pokud za sebou nemáte subjekt, který by řešil pojistnou událost za vás a v argumentaci si mohl pomoci např. názorem odborníka ze stavebnictví nebo znalce, může se stát, že svou argumentační bitvu nevyhrajete.

V případě, že pak dojde na vaše slova, praxe potvrdí, že likvidátor situaci vyhodnotil špatně a vy v souvislosti s původní škodou musíte řešit i další (například právě rozšíření plísně), ani v tomto bodě nemusí být situace ztracená.

Základem je pořizovat průběžně fotodokumentaci, abyste měli o rozsahu poškození důkazy.

Pokud došlo k rozšíření rozsahu vzniklé škody, kontaktujte v rámci původní škodní události znovu vaši pojišťovnu, poukažte na chybné vyhodnocení likvidátora a poskytněte důkazy, které podporují nárok na dodatečné pojistné plnění. Pokud si nejste jisti, jak postupovat, může být užitečné konzultovat situaci s právníkem nebo odborníkem na pojištění, který může poskytnout konkrétní rady a pomoc.

Kdy musíte k dopravní nehodě volat policii a kdy ne? Co všechno musíte pojišťovně dát, aby nebyl problém s pojistným plněním? Jak správně postupovat při dopravní nehodě, byť jen drobné, abyste se nedostali do problému při řešení pojistné události s pojišťovnou? Vezmeme to hned od prvního okamžiku dopravní nehody. Pozor, ke střetu vozidel ani nemusí dojít, třeba v případě nehody auta a motocyklu. Stačí, když vjedete se svým vozem do cesty motorce, která měla přednost a jejíž řidič nezvládne řízení ve snaze se Vám vyhnout, a ocitne se na zemi. Přestože se Vašemu vozu nic nestalo, i tak jste účastníkem dopravní nehody a navrch i jejím viníkem.

Tedy poté, co dojde ke kolizi, učiňte následující kroky:

• zapněte výstražná světla,
• prověřte zdravotní stav zúčastněných, jestli nikdo není zraněn, a pokud ano, ihned zavolejte záchranku. I zranění, která se zdají na první pohled lehká, mohou vyvolat závažné zdravotní komplikace.
• umístěte trojúhelník,
• pokud se nehoda stala mimo obec, máte povinnost si před vystoupením z vozu obléct reflexní vestu.

Kdy je nutné volat k nehodě policii

Pojišťovna po vás bude chtít policejní protokol v následujících případech:

• Při nehodě byl někdo zraněn nebo usmrcen,
• hmotná škoda na některém z vozidel je zřejmě vyšší než 100 tisíc Kč, a to včetně věcí, které máte v kabině nebo v zavazadlovém prostoru vozu,
• dojde k hmotné škodě na majetku 3. osoby (níže si vysvětlíme),
• došlo k úniku provozních kapalin,
• srazili jste zvíře,
• máte podezření u druhého účastníka nehody, že je pod vlivem alkoholu nebo omamných látek,
• účastník nehody u sebe nemá řidičský průkaz nebo od nehody ujel,
• není ve vašich silách obnovit silniční provoz – poškozená auta nezvládnete sami odstranit z komunikace a tvoří se kolony.

Policisty také volejte v případě, kdy se nedokážete s ostatními účastníky nehody dohodnout na tom, kdo ji zavinil a v jaké míře. Důkazní břemeno totiž vždy leží na straně poškozeného, a pokud chcete žádat peníze od jeho pojišťovny, budete muset jeho zavinění dokázat. Stejně tak se bez policistů neobejdete, pokud vám auto poničí vandal, nebo ho někdo vykrade – v tomto případě tedy nejde o nehodu, ale úmyslný trestný čin.

Majetkem 3. osoby je myšleno vše, co nepatří vám ani druhému účastníkovi nehody, ale někomu dalšímu. Jsou to například poškozené dopravní značky, silniční svodidla, zábradlí mostu – tedy součást či příslušenství pozemní komunikace, nemovitosti a vedlejší stavby (“tys prej naboural tomu Pražákovi plot”), ale také služební nebo půjčené vozidlo, případně vozidlo na leasing. Policii musíte přivolat i v případě, kdy je škoda na majetku 3. osoby očividně nízká a nepřekračuje limit 100 tis. Kč.

V případě škody na služebním nebo půjčeném voze, případně voze na leasing policii volat nemusíte.

Kdy nehodu vyřešíte i bez policie

Z logiky výše uvedeného vyplývá, že sami a bez policie si poradíte, když jde o lehkou dopravní nehodu bez škody přesahující 100 tisíc Kč a bez zranění, kdy se dokážete s protistranou domluvit na sepsání záznamu o dopravní nehodě a o nahlášení události na příslušnou pojišťovnu.

Jak postupovat při zdokumentování dopravní nehody pro pojišťovnu

Jakmile je prostor nehody zabezpečený, o případné zraněné je postaráno a policie je na cestě, začněte pořizovat fotografie nehody. Postavení vozidel, místo nehody jako celek z několika úhlů a také detaily poškozených částí vozu. Nezapomeňte vyfotit také související dopravní značky a semafory. Pokud přivoláte policii, pojišťovna si od ní fotografie určitě vyžádá, ale měli byste mít i své vlastní. V případě nehody bez příjezdu policie se bez nich neobejdete.

Lidé dnes s mobilem často vstávají i usínají, ale když dojde byť i k drobné nehodě, pod vlivem stresu je nenapadne udělat si mobilem pár fotek. Auto místo toho rychle odstaví, aby nebránilo provozu. Pojišťovna pak má při posuzování, kdo nehodu zavinil, ztíženou pozici. Vždy tedy u drobných nehod, kde se nikdo nezranil, nejprve z několika stran nafoťte postavení obou aut, až pak auto odstavte – pokud není potřeba vyčkat na příjezd policie a neohrožujete tím zdraví a bezpečnost sebe nebo ostatních. Velkou výhodu mají samozřejmě auta s kamerou.

Několik fotek z místa vzniku události pořiďte i v případě, že si škodu způsobíte sami, třeba tím, že ho odřete při výjezdu z parkovacího stání.

Vyplňte záznam o nehodě

Stejně jako reflexní vestu a lékárničku byste v autě měli mít uložený Evropský záznam o dopravní nehodě. V případě, že k nehodě nevoláte policii, tento záznam vyplníte a předáte pojišťovně.

• V záznamu zaškrtejte jednotlivé body a vyplňte textové i nákresové části.
• Nezapomeňte se podepsat. Na podpisy řidičů se často zapomíná, ale bez nich je vám záznam k ničemu.
• Pokud jeden z řidičů přiznává vinu, musíte to do záznamu výslovně uvést.
• Zároveň v žádném případě nepodepisujte v záznamu nic, čemu byste nerozuměli nebo s čím byste nesouhlasili.

Pokud je u nehody policie, pak záznam vyplňovat nemusíte, policie vám ho vystaví a vy ho jen pojišťovně předáte.

Nahlaste škodu pojišťovně

Ať už jste viník, nebo poškozený, v obou případech co nejdříve nahlaste škodu pojišťovně viníka. Můžete do pojišťovny zavolat, ale jednodušší je nahlásit škodu online přes webové stránky. Škoda způsobená poškozenému půjde z povinného ručení viníka. Škoda, kterou viník nehody způsobil na svém vlastním vozidle, půjde z jeho havarijního pojištění, pokud ho má sjednané.

• Pokud jste poškozený, při online nahlášení události zadáte variantu, že pojištění nahlašuje poškozený, vyplníte své údaje a pak také číslo pojistné smlouvy, které nejrychleji zjistíte v zelené kartě viníka nehody.

• Pokud jste viník nehody, uvedete, že škodu hlásí pojištěný, a dále pokračujete stejně.

Do online zóny také vložíte naskenovaný záznam o nehodě, fotografie a případně další dokumenty. Jako poškozený sem později vložíte faktury za opravu vozu a za další náklady, které vám s autonehodou vznikly. Pojišťovna bude komunikovat s oběma účastníky nehody a od každého si vyžádá to, co bude potřebovat.

Poškození vozu vandalem nebo zlodějem a zvěří

Při úmyslném poškození auta cizí osobou vždy volejte policii, a to i v případě, kdyby škoda byla jen drobná. Pojišťovna má totiž možnost škodu v jakékoliv výši následně po viníkovi vymáhat, a k tomu potřebuje dokumentaci od policie. Pokud policie pachatele odhalí, bude po něm pojišťovna vymáhat peníze, které vám vyplatila. Pojištění můžete uplatnit pouze v případě, že máte sjednané havarijní pojištění (allrisk), nebo alespoň připojištění vandalismu a krádeže.

Policejní protokol budete potřebovat i v případě, kdy jste srazili zvíře. Samotné fotografie poškozeného vozu pro nahlášení pojistné události nestačí. Zdokumentování případu policií je nutné, aby vám pojišťovna vyplatila plnění z havarijního pojištění, případně z připojištění srážky se zvířetem. Bez policejního protokolu by mohlo být plnění ze strany vaší pojišťovny problematické.

Co znamená pojem „sekundární oběť“ havárie nebo zločinu a kdo jí je? Za jakých okolností mají tito lidé, kteří jsou úzce spjati s hlavní, primární obětí, nárok na odškodnění? Občanský zákoník oproti předešlé právní úpravě (zrušenému občanskému zákoníku) s účinností od 1. ledna 2014 rozšířil okruh případů, ve kterých mají právo na odškodnění tzv. sekundární (česky: druhotné) oběti, o kategorii zvlášť závažného ublížení na zdraví.

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní je škůdce, tedy pachatel trestného činu, viník dopravní nehody, povinen odškodnit duševní útrapy manželovi, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou, která plně vyvažuje jejich utrpení (ust. § 2959 občanského zákoníku). V případě zaviněné dopravní nehody může náhradu poskytnout pojišťovna, u níž má viník sjednáno pojištění z odpovědnosti provozu vozidla čili tzv. povinné ručení apod. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Proč jsou odškodňováni i rodinní příslušníci poškozeného

Vychází se z předpokladu, že významný zásah do zdraví samotného poškozeného může ve svém důsledku podstatným způsobem zasáhnout i do rodinného života jeho nejbližšího okolí a tím vést též ke vzniku nemajetkové újmy u těchto osob. Zákonem použité slovní spojení „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ není v právním předpise blíže definováno, jedná se proto tzv. o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, jejíž podmínky musí soud posoudit v každém jednotlivém případě, kdy projednává spor o odškodnění, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.

Soudní výklad je ustálen v tom, že východiskem při výkladu výše uvedeného paragrafu je zejména závažnost následků primární oběti. Podřadit sem lze zpravidla ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména komatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tj. následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity.

Jedná se pak o duševní útrapy, jako jsou smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach, spojené s vědomím, že tato osoba (primární poškozený) byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Nikoliv smrtelná újma musí být svou závažností zásadně srovnatelná s usmrcením blízké osoby.

I když blízkého se zlomenou nohou litujete, nemáte ještě nárok na odškodnění za spoluutrpení

Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít dále i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší.

V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou.

Nárok na odškodnění nezakládají jen zranění připomínající smrt, jako třeba vegetativní stavy

Ve sporu o takové odškodnění sekundárních obětí, kterou řešil český Nejvyšší soud pod spis. zn. 25 Cdo 3539/2022, namítala žalovaná pojišťovna (viníka nehody), že zvlášť závažnou újmou na zdraví ve smyslu ust. § 2959 o. z. se rozumí pouze stavy odpovídající svojí závažností úmrtí osoby, že takový stav představuje jen jednu z množin případů, na které předmětné ustanovení občanského zákoníku dopadá.

Pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu tohoto ustanovení však lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy ho jeho velmi těžké zranění výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším.

Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené tomto paragrafu je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka. Nejvyšší soud to už dříve vyložil v jiných rozsudcích, a to 25 Cdo 1887/2021 ze dne 17. 2. 2022 a 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018.

Míra poranění v posuzovaném případě

Nejvyšší soud v případě projednávání prvního zmíněného rozsudku (25 Cdo 3539/2022) zjistil, že velmi poraněná žena utrpěla zranění spočívající především v kompresní zlomenině těla dvanáctého hrudního a prvního bederního obratle a roztříštěné zlomenině druhého a čtvrtého bederního obratle, což si vyžádalo několik po sobě jdoucích operací a rozsáhlou a časově náročnou rehabilitaci.

Stav po fraktuře čtyř obratlů lze nepochybně označit za velmi těžké zranění páteře, které po dlouhou dobu zasáhlo do rodinných poměrů všech žalobců. Žena až na výjimky strávila dobu více než dva a čtvrt roku v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, tedy odloučena od členů rodiny, a i po ukončení léčení má celou řadu trvalých omezení, která sice již nemají povahu ztráty sebeobsluhy, avšak významně mění dosavadní způsob rodinného soužití.

“Zejména u nezletilých dětí není důvodu pochybovat, že takováto ztráta denního osobního kontaktu s matkou po dobu léčení a podstatná trvalá změna matčina zapojení do dalších rodinných aktivit zejména v oblasti sportu a volného času představuje citelný zásah do jejich práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů,” zhodnotil Nejvyšší soud.

Proč rodina uspěla s požadavkem na odškodnění

Odvíjí-li se náhrada garantovaná ust. § 2959 o. z. především právě od zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, pak popsané poranění páteře spojené s více než dvouletou prakticky nepřetržitou absencí poškozené doma následovanou dalšími trvalými omezeními, pak je správná kvalifikace jako zvlášť závažné ublížení na zdraví zakládající jejím rodinným příslušníkům nárok na peněžitou náhradu.

V důsledku dlouhodobého odloučení poškozené od členů rodiny bylo citelně zasaženo do rodinného života jejích nejbližších příbuzných, kteří s ní sdíleli domácnost a kteří se tomuto stavu museli přizpůsobit, a to jistě nad rámec toho, co lze označit za běžnou rodinnou solidaritu, na kterou poukazovala žalovaná pojišťovna. Tento zásah má navíc trvalý charakter, když řadu dosud běžně vykonávaných aktivit už primární poškozená nebude schopná provozovat vůbec nebo jen v podstatně zúženém rozsahu, čímž je společný život celé rodiny též ztížen.

Nejvyšší soud tedy přijal hodnocení nižšího soudu, že zranění primární poškozené právě v důsledku svých delší dobu trvajících následků zároveň představovalo citelný zásah do osobnostní sféry žalobců.

Rozmohl se nám tu takový nešvar: Mrtví a zranění mají větší cenu než živí a zdraví

S hodnocením Nejvyššího soudu v daném případě se ztotožňuji, jde o moudré rozhodnutí ve věci oprávněných požadavků, přesto si neodpustím kritickou poznámku k problematice obecně. Nemusí jít hned o tak křiklavý případ, kdy chce v kauze, kterou aktuálně Nejvyšší soud řeší (ale nebudu ji zde uvádět, jen ji obecně zmiňuji), rodina odškodnění za smrt narkomanky od člověka, který jen z nedbalosti zavinil její smrt (došlo ke zneužití jím jako pacienta užívaných léčiv). Téměř se o její problémy nezajímali, nepomáhali jí, nepodporovali ji třeba v odvykací léčbě, ale peníze za její smrt by chtěli.

Někomu jde jen o peníze

Jsou jiné případy, kdy se soudy nedokážou postavit nehorázným požadavkům příbuzných, kteří prostě chtějí z nešťastné události jen vytřískat peníze. Asi i soudci si říkají, že pojišťovny mají peněz dost. Možná mají, jejich rozpočet to unese, ale mělo by jít i o mravní principy.

Nebo další podobný případ, pochopím, že za chybu nemocnice, která vyústila ve smrt jen několik hodin žijícího miminka (i když to nebylo skutkově i z hlediska zavinění zcela jednoznačné), musela být patřičně vysokou částkou odškodněna matka a otec, ale nesouhlasím s milionovými požadavky dalších příbuzných (opět nebudeme případ blíže specifikovat). Vždyť nejspíš to miminko ani v životě neviděli, možná se na něj opravdu těšili, ale nikdy ho nezažili, nikdy ho neviděli ani se smát, ani plakat. Jejich újma proto nemohla být tak velká, aby byla vyčíslena požadovanými částkami. A že se přihlásilo hodně příbuzných o nemalé peníze.

Přijde mi, nechť čtenář laskavě omluví drsnou upřímnost autora článku (proto není třeba diplomatem, ale právníkem), že v některých případech se prostě lidi z utrpení a bolesti bližního, ačkoliv ve skutečnosti na nich účastni nejsou, snaží jen těžit, doslova vytřískat peníze, které by za celý život ani nedokázali vydělat, natož dokonce naspořit.

Opravdu si nemyslím, že si širší rodina má za smrt nebo zranění bližního postavit či koupit dům. Ale jsou tu samozřejmě mnohé důvodné případy nároku na odškodnění spolutrpících obětí, protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Snad jsme jim trochu osvětlili, na jaké odškodnění, které může zmírnit jejich smutek, mají nárok.

Když člena Vaší rodiny usmrtili nebo mu vážně ublížili na zdraví, máte nárok na peněžité odškodnění. Dokonce můžete zdědit dosud nevyplacené peníze, které měl za svůj smutek dostat ten, po němž dědíte. Podle § 2959 občanského zákoníku (o. z.) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Toto právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením nebo poškozením zdraví osoby blízké je právem ryze osobního charakteru. Proto také podle předchozí právní úpravy – zrušeného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2014, bezvýjimečně smrtí věřitele, tedy toho, kdo měl na odškodnění nárok, zanikalo. 

Jak to bylo dříve?

Za škodu usmrcením náleželo pozůstalým jednorázové odškodnění, a to

• a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,
• b) každému dítěti 240 000 Kč,
• c) každému rodiči 240 000 Kč,
• d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
• e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
• f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.

Všimněte si, že šlo o paušální částky jasně určené zákonem, že odškodnění se vyplácelo jen při usmrcení poškozeného, ne při poškození zdraví – to jsou rozdíly oproti současnosti. A též toho, že je poněkud paradoxní, že cenu lidského života určuje počet rodinných příslušníků.

Nemělo by tomu být třeba tak, že by se vyplácela určitá celková částka a ta se dělila mezi pozůstalé bez ohledu na jejich počet? Neříkám, že tomu tak má nutně být, je to otázka do diskuse. A má vůbec život každého člověka stejnou cenu? Jestli ne, má ji opravdu zvyšovat počet jeho příbuzných?

Jak už jsme uvedli, nyní podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Právní úprava tedy opustila předepisování paušálních částek, vše se posuzuje individuálně. Dostanete to, co vysoudíte. Je zjevné, že zřejmě čím větší smutek projevíte, nebo třeba i jen sehrajete před soudem nebo znalcem a čím lepšího právníka mít budete, tím více peněz vám bude náležet.

Je to jako s bolestným

A teď trochu paragrafů pro ty, kdož chtějí znát podrobnosti a formality: I podle stávající právní úpravy se jedná o právo úzce spjaté s osobou věřitele, které zásadně podle § 2009 odst. 2 o. z. zaniká jeho smrtí (nynější úprava již ovšem neobsahuje dovětek, že smrtí zanikají práva na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, jak výslovně stanovil § 579 odst. 2 zrušeného občanského zákoníku); zákon může stanovit výjimky, kdy uvedený následek nenastane a předmětné právo bude na právní nástupce věřitele přecházet.

Takovou výjimku zakládá § 1475 odst. 2 o. z., v němž je nově pozůstalost vymezena tak, že tvoří celé jmění zůstavitele kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Podle § 1475 odst. 2 o. z. spadají do pozůstalosti i subjektivní práva a povinnosti zakládající se pouze na osobních poměrech zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo jako pohledávka uplatněny tak, že to vede k určení nebo uspokojení nároku zásahem veřejné moci. Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována. Tak rozhodl Nejvyšší soud v usnesení z dubna roku 2017 (spis. zn. 25 Cdo 3556/2016) o dědění nároků na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

Jsou duševní útrapy přenosné?

Uplatnil-li tedy poškozený za svého života u soudu nárok na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením svého syna, jako tomu bylo v případě projednávaném Nejvyšším soudem (spis. zn. 25 Cdo 293/2018), tvoří takto uplatněné právo po jeho smrti součást pozůstalosti, a tedy i předmět dědění, a přechází na jeho dědice bez ohledu na to, zda oni sami jako osoby blízké usmrcenému měli či uplatnili nárok na jednorázovou náhradu.

V Nejvyšším soudem projednávaném případě – s všeobecným (judikaturním) významem – šlo o to, že otec syna, který zemřel při dopravní autonehodě, se domáhal zaplacení částky 950 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené usmrcením syna. Jenže než si peníze stihl vysoudit, zemřel. Hrálo se pak o to, zda se těchto peněz mohou domáhat dědici zesnulého otce, zda mohou pokračovat v jím zahájeném řízení, anebo ne.

Soud prvního stupně i soud odvolací jejich požadavek zamítly s tím, že právo na náhradu újmy na přirozených právech člověka je právem osobnostním, které se váže výlučně na osobu poškozeného. Pokud se toto právo rozhodl uplatnit pouze zesnulý otec a neuplatnili je matka a bratr zemřelého při autonehodě, pak jde o právo, které smrtí otce zaniklo a na jeho právní nástupce (dědice) nepřešlo.

Odvolací soud připomenul, že oba dědicové – bratr a matka zemřelého při autonehodě – jsou samostatně aktivně legitimováni k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy z téhož důvodu jako zesnulý otec, nemohou však vstoupit do jím zahájeného řízení a vystupovat v něm jako jeho právní nástupci.

I když nežalovali, peníze za utrpení dostanou

Ale už jsme prozradili, že Nejvyšší soud ČR měl jiný názor, že jim právo na dědictví odškodnění, které mělo náležet jen otci, přiznal, a tak zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího.

Nejvyšší soud se vypořádal i s námitkou, resp. protiargumentem, že sami dědici i přes příbuzenský poměr svůj možný nárok na odčinění duševních útrap neuplatnili. Podle soudu je věcí každého poškozeného, zda nárok na náhradu újmy uplatní u soudu, případně v jakém rozsahu. Nevyužije-li tohoto oprávnění, nevyplývá z žádného ustanovení zákona, že by tím bylo limitováno jeho právo nabýt děděním nároky, které na něj přešly ze zůstavitele, byť by šlo o nároky stejné povahy a vyvolané toutéž škodní událostí.

Zajímavé by tedy bylo v tomto kontextu stanovisko soudu v případě, že by svůj nárok na odčinění duševních útrap způsobených smrtí člena rodiny uplatnili jak dědici, tak zůstavitel. Měli by dědici být odškodněni za duševní útrapy dvakrát?

Ostatně můžeme se znovu rovněž ptát, zda se to s osobnostními právy, jejich ochranou a náhradou za jejich porušení v penězích poněkud nepřehání. Opravdu je nutné všechno poměřovat penězi a sporům o odškodnění dát volný prostor bez limitů?