7 znamení, že na sebe potřebujeme být náročnější.
Je to přesně třicet let, co se mi změnil život. To ráno 29. května 1990 se mi vůbec nechtělo do školy. Úterý, fuj. Škola už od sedmi a dlouho do večera, říkalo se tomu odpoledka. Bylo teprve šest a já v sídlištním paneláku přivolal výtah. Když zastavil, neudivilo mě, že uvnitř někdo stojí, ale KDO. Soused z horního patra v čelence a teplákové soupravě. Úsměv od ucha k uchu, radost ve tváři. Já byl naštvaný na celý svět. "Vy jdete běhat?" ohrnul jsem ret. "Vždyť venku prší." Radostně přikývl. "Právě proto jdu běhat. Proto, že prší." Blázen, napadlo mě. Ale on ke mně právě v té chvíli sklonil hlavu a řekl mi nezapomenutelnou větu: "Zkus někdy udělat něco PRÁVĚ PROTO, že je to NEPOHODLNÉ."
Za měsíc skončila škola a já, ještě ne šestnáctiletý, si stoupl na výpadovku z Prahy, s batohem, a stopem jsem za prázdniny projel celý Západ až k moři do Saint Tropez, na Azurové pobřeží. Neměl jsem ani halíř, spal jsem leckde, v jakémkoli počasí. Bylo to šílené i nádherné. Dodnes na to vzpomínám. Poznal jsem, co je posouvat své limity - děláním toho, co je nepohodlné.
Život jako posilovna
Jakmile jsem začal mít rád život, život začal mít rád mě. Jakmile mi přestalo vadit, že na žádný vrchol nejde vyjít po vrstevnici, ale je nutné podstoupit námahu a jít směrem nahoru, žádný cíl pro mě nebyl nezvládnutelný. Pochopil jsem, kolik překážek a bloků má člověk ve vlastní hlavě. A jak důležité je udělat právě to, čeho se bojíme.
Když jsem psal nové vydání koučovacího magazínu Jak funguje představivost, o všem ohledně intuice, vizualizace, sebemotivace, věděl jsem, že je svým způsobem pro blázny - pro ty, kteří už pochopili, že život není ráj, ale posilovna, ve které přirozeně potkáváme činky a překážky. Ani jedno nám ale nemá ublížit, oslabit nás, naopak nás to učí zesilovat - když přijde správný čas. V magazínu píšu také o znameních, která souvisejí s naší SPRÁVNOU cestou. Ta znamení můžeme vidět všude kolem sebe. Existují ovšem i znamení, která jsou přímo v nás. Cítíme je.
Věřím, že magazín pomůže každému, kdo pociťuje některé z následujících sedmi znamení. Ta znamení nás nemají znejistět, ale naopak posunout k lepší verzi svého Já, silnější, zdatnější:
1. znamení: Stále častěji nás napadá, že nejsme dost dobří
Představte si, že bychom se zkusili vůbec neomezovat myšlenkami, co dokážeme a nedokážeme, co pro nás možné je, a co není. Že bychom si docela obyčejně zkusili věřit. Co bychom zjistili? Že víra není myšlenka ovládaná myslí. Víra je myšlenka ovládající mysl.
Nikdy nenastane vhodný čas zkusit to, v co nevěříme. A pokud si věříme, žádný čas není vhodnější než teď. Jsme nejstarší, tedy nejzkušenější, jací jsme kdy byli. A nejmladší, jací kdy budeme. Jestliže chceme čekat na moment, až budeme vůbec nejzkušenější, jak je v životě možné, musíme si počkat do poslední sekundy před smrtí.
V této chvíli jsme přesně tak dobří, jak můžeme být. Přesně tak dobří, za jaké se považujeme. Co kdybychom dnes uvěřili, že jsme dost silní, odvážní a zkušení na to, abychom udělali jeden malý posun, na který stačíme?
Je to maličkost, ale my se pohneme. V okamžiku, kdy jsme mysleli, že to už nepůjde.
Ale ono to jde. Vždycky.
2. znamení: Stále více času ztrácíme naplňováním očekávání jiných
Všichni máme stejně času. 24 hodin denně. Není pravda, že někdo má málo času. Pouze ho ztrácí lidmi a aktivitami, kterým se už dávno věnovat neměl.
Jen se rozhlédněte a počítejte, kolik lidí žije život podle svého přání. A to jsme ve svobodné zemi. Většina lidí žije proto, aby naplňovala očekávání někoho jiného. Někdo v práci, někdo v rodině, někdo ve vztahu s přáteli. Když si sepíšeme, co je pro nás v životě důležité (své hodnoty), a porovnáme to s každodenním harmonogramem, pak se ptám, kde je ten odpočinek, masáže, čtení dobrodružných knížek, učení jazyků, jakékoli jiné makání na sobě, o kterém pořád jen sníme? Kde jsou činy?
A hlavně: Kde je náš život? Kolik času věnujeme tomu, co chceme opravdu my?
Rodiče nám slibovali velkou budoucnost, když budeme poslouchat. A tak jsme je poslouchali. Učitelé nám slibovali skvělé uplatnění v životě, když se budeme učit. A tak jsme se učili. Zaměstnavatel nám sliboval velkou kariéru, když budeme držet ústa a krok. Ale KDE TO VŠECHNO JE? Proč nám to nespadlo do klína?
Nevyčítejme to rodičům, učitelům ani zaměstnavatelům. Přemýšlejme o sobě. Proč ztrácíme kontrolu nad svým životem? Proč se zdráháme udělat něco pro sebe a podle sebe? Proč nám tak záleží na tom, aby nás někdo nepomluvil, nevysmál se nám?
Povím Vám to, co víte. Máme jen jeden život. A ten žijeme právě teď. Nedokážu říct, kolik přesně času každému z nás zbývá, ale vím, že to s každou promarněnou minutou je o minutu méně.
Na jednom z těch papírů máme vyjmenované, z čeho máme radost, co nás těší, naplňuje, co chceme a potřebujeme. Nezapomínejme tedy, prosím, na to, kdo jsme. Všechna naše rozhodnutí jsou dobrovolná. Všechno, za čím chceme jít, a za čím ne.
3. znamení: Stále častěji si na něco stěžujeme
Zhroutilo se všechno. Znáte ten pocit?
Záměrně píšu "pocit", protože pocit není skutečnost. Všechno v našem životě zčerná, pokud dáme svému myšlení takovou barvu. Pak se nám zdá, že vážně nic nevychází. Není to ale okolnostmi. Je to tím, že jsme přestali vidět to dobré.
I neúspěch je krok kupředu. Nikdo nás neudělá šťastnými, pokud se sami štěstí bráníme. Štěstí je v radostech z maličkostí. Abychom ale byli schopni radovat se z maličkostí, musíme ty maličkosti především vidět. Nešťastní lidé nevidí, že patří k 10 procentům šťastných lidí na této Zemi, kteří mají střechu nad hlavou, pitnou vodu i elektřinu na požádání a jejich děti nekosí smrtelné nemoci.
Nejsou to okolnosti, co nás sráží, ale způsob, jak se na ně díváme. Ano, náš život je přesně takový, jak ho vidíme.
4. znamení: Stále častěji máme ve zvyku obviňovat z těžkostí vlastního života druhé
Dvě výhrady:
1. Proč by za naše problémy měl moci někdo jiný? A k čemu nám bude vědomí, že za ně opravdu někdo jiný může? V čem se ty problémy zlepší?
2. A proč by vůbec chyby, které se v našem životě staly, měly být hořké a negativní?
1. Nezříkejme se své síly a schopnosti změnit své kroky třeba v příštím okamžiku. Převezměme odpovědnost za svůj život. Lidé se bojí odpovědnosti, přitom ta je jen rubovou stranou svobody. My můžeme odpovídat za své činy. Řídit svůj život. Připadá Vám to skvělé, nebo děsivé?
2. Pokud z našeho života odešli špatní lidé, radujme se. Nevzali nám čas, který jsme s nimi prožili. Darovali nám zkušenost a ušetřili veškerý čas, který bychom s nimi ještě ztráceli.
Sečteno, podtrženo: Ovládněme svoje problémy. Nebo problémy ovládnou nás.
5. znamení: Stále více se zaměřujeme na to, co se nám nedaří
Všechna slova začínající NE jsou pohodlná. Nevyžadují žádnou další námahu. Slovem NE vše končí. Proto je určitě pohodlnější spokojit se s tím, co je, než se pokusit o něco lepšího; mluvit o tom, co bychom se mohli naučit, než se to skutečně učit; bědovat, že všechno je moc náročné, než hledat cestu, jak si to zjednodušit.
Nevadí mi lidé, kteří programově nadávají na život, protože je to pro ně snazší. Je to jejich věc a osud, který si sami tvoří. Ale mrzí mě, když se někdo pere se životem, ale ztrácí vitalitu jen proto, že ztrácí pozitivní náhled. Pak se více kloní k tomu, co špatného by se mohlo stát, nezkouší, nejde vpřed. Chceme-li být v životě úspěšní, naše touha musí přemáhat naši obavu z neúspěchu.
Všichni se bojíme. O tom žádná. Vždyť jsme lidé. Ale nesmíme se bát nepřiměřeně, tedy tolik, abychom se předčasně vzdali, nebo vůbec nezačali. Ano, já vím, že lidé, kteří se předem vzdají, mají pravdu. Tvrdili, že to nejde dokázat, a také to nedokázali. Ale mnohem lepší je zkusit to a být neúspěšný, než to nezkusit a být (v tom) úspěšný.
Jak můžeme vědět, že se nám něco nepodaří, jestliže jsme to ani nezkusili? Já dokonce tvrdím opak: Co budeme zkoušet, to se nám musí podařit. Protože každý neúspěch je zdrojem zkušenosti a ponaučení z chyb. Neúspěch je hlavním předpokladem pozdějšího úspěchu.
6. znamení: Stále častěji necháváme strach, aby ochromoval naši budoucnost
Strach je iluze, ne skutečnost. Existuje jen v naší hlavě. Jediné, čeho bychom se v životě opravdu měli bát, je strach ze sebe samotného. Jen my totiž můžeme zničit všechny své sny. Dokud v ně věříme, nikdo nedokáže způsobit, aby náš strach převyšoval naše odhodlání. Ne, není to tak, že jsme bezmocní. My jsme všemocní, pokud jde o náš život. My můžeme rozhodnout, že se už nepohneme ani o krok. Že sami sebe zahubíme. To dokážeme.
Jakkoli Francouzi nemají rádi angličtinu, v Paříži říkají: No pain, no gain. Žádná bolest, žádný zisk. Nebo také: Bez práce nejsou koláče. Jistěže to trvá, než risk přinese zisk. Můžeme mnohokrát padnout, než se naučíme, jak už příště nepadat. O to více si pak vážíme úspěchu. O to více si ceníme sami sebe, když se dokážeme překonat. Nakonec nikdy nezáleží na tom, kam přesně v životě dojdeme - vždyť každý máme jinou výchozí pozici a jinou cestu. Ale vždycky záleží na tom, co cestou překonáme - v tom je totiž velké zvýhodnění těch, kteří nemají snadný život. Právě ti na sebe mohou být nejpyšnější.
7. znamení: Stále více jsme přesvědčeni, že to nejlepší je za námi
Lidská představivost je pozoruhodná. Každý problém vidíme většíma očima, když se do něj máme pustit, než poté, co ho dokončíme. Přitom ten problém se nezměnil. Jen naše zkušenost.
Také všechnu minulost si rádi idealizujeme. Sami sebe nazýváme hloupými: "Jak jsme se jen mohli tak trápit nad tak triviálními úkoly a starostmi?!", ťukáme si na čelo. Každá taková vzpomínka ukazuje, jak úžasně jsme vyrostli.
Věřme, že spoustu chyb (a tudíž spoustu ponaučení, zkušeností a zlepšení) máme před sebou. Budeme lepší, silnější, moudřejší, o tom nepochybujme. Pak se dokážeme snáze popasovat s problémy, které nás teď zatěžují. Stačí si zamilovat to nepohodlí. Protože jen díky němu rosteme.