Koupě jiného auta vyjde levněji než oprava havarovaného. Máte nárok, aby pojišťovna platila opravu?

Jak je to s náhradou škody při totální škodě na havarovaném vozidle? Proplatí Vám generální opravu, i když by pořízení jiného vozu, ať již nového, nebo ojetého, bylo levnější? Kdy ano a kdy ne?

Řidička a majitelka vozu poškozeného při havárii zažalovala pojišťovnu viníka dopravní nehody. Řidič vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu u žalované pojišťovny způsobil dne 16. 9. 2019 dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo žalující, vyrobené v roce 2004.

Konkrétně byl poškozen kryt, nosník a držák předního nárazníku, chromovaný kryt, kryt mřížky chladiče, mřížka chladiče, rám přední masky, kryt, lišta a držák zadního nárazníku, nosník zadního nárazníku, zadní čelo, výztuž zadního čela, podlaha zavazadlového prostoru a kondenzátor.

Náklady na opravu byly servisem vyčísleny na 128 158,03 Kč vč. DPH. Pojišťovna stanovila cenu opravy na 92 184,32 Kč, obecnou cenu vozidla podle znaleckého standardu na 31 000 Kč vč. DPH.

Pojistnou událost proto uzavřela jako tzv. totální škodu a po odečtení hodnoty zbytku poškozeného vozidla (4000 Kč) vyplatila poškozené paní 27 000 Kč.

Ta následně zažalovala pojišťovnu o 101 158 Kč. Její žalobě však nevyhověl ani soud prvního stupně, ani soud odvolací. Paní se pokusila pro sebe nepříznivý výsledek sporu zvrátit dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ale marně. Proč?

Za zmínku stojí, že paní je od roku 2012 invalidní důchodkyní pro komplexní vývojovou vadu mozku, obsedantně kompulzivní symptomatologii, symptomatickou epilepsii s implantací generátoru, je držitelkou průkazu ZTP. Vozidlo používá k návštěvám lékaře, komunitních center, na nákupy.

Právní úprava, z níž vzešlo zamítnutí žaloby

Soud prvního stupně poukázal na ust. § 2951 odst. 1 a ust. § 2969 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.) a dospěl k závěru, že opravu vozidla, jejíž cena mnohonásobně převyšuje cenu vozidla před poškozením, nelze považovat za účelnou.

Pro vznik nároku podle ust. § 2969 odst. 2 o. z. (náhrada za poškození věci zvláštní obliby) nebyly naplněny podmínky.

Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

Podle ust. § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby dle ust. § 2969 odst. 2 o. z. A ta může být vyšší než cela reálná.

Tolik právní úprava. A jaké výklady a vysvětlení k ní podal Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16. 5. 2022 (spis. zn. 25 Cdo 2651/2021)?

Výklady Nejvyššího soudu

Při vyčíslení skutečné škody na věci se zásadně (a to platilo i za dřívějšího občanského zákoníku) vychází z ceny věci v době poškození. Nově pak nynější o. z. stanoví, že současně musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci.

Rozhodovací praxe soudů (judikatura) při řešení sporů o náhradu škody přitom dlouhodobě setrvává na závěru, že peněžitá náhrada úbytku způsobeného škodou na věci je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, nebo (zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné) lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce.

Výši odškodnění lze tedy stanovit rozdílem mezi obvyklou cenou bezprostředně před poškozením a cenou po poškození. Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit.

Takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou poptávkou a nabídkou na trhu.

Jde o obnovení funkčnosti poškozené věci. Náhrada může být o 30 % vyšší než cena

Zároveň je důležité, aby se při určení obvyklé ceny přihlíželo též k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci, čímž se podtrhuje význam uvedení poškozené věci v předešlý stav, který zákon v ust. § 2951 větě první o. z. označuje za primární formu náhrady. To platí i v případě, že to není ze strany poškozeného požadováno.

Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará součást automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodní události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel.

Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž může jít o převýšení až třetinové. Pokud však cena opravy přesáhne o více než 30 % cenu, za kterou by se dala získat obdobná věc, přizná mu soud pouze náhradu ve výši ceny obdobné věci.

Výše náhrady nákladů nutných k uvedení poškozené věci v předešlý stav

Otázka výše škody na věci (vozidle), jde-li o poškození natolik rozsáhlé, že cena opravy přesahuje hodnotu věci před poškozením (tzv. totální škoda), byla již Nejvyšším soudem ČR obecně vyřešena.

Judikatura (rozhodovací praxe soudů) k této otázce je ustálena v názoru, že není-li uvedení do předešlého stavu možné, pak skutečnou škodu představuje částka nutná k pořízení jiné věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením.

Stanoví-li § 2951 odst. 1 o. z., že zákonem preferovaná varianta náhrady škody uvedením do předešlého stavu se uplatní tehdy, je-li možná, vysvětluje NS ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2651/2021, ze dne 16. 5. 2022, má tím bezpochyby na mysli:

• nejen možnost faktickou (oprava věci je - bez ohledu na výši nákladů - technicky a konstrukčně proveditelná),
• právní (uvedení do předešlého stavu nebrání překážka daná normativním právním aktem),
• ale též možnost hospodářskou, tj. splnění podmínky smysluplnosti opravy věci při současném přihlédnutí k poměrům poškozeného a jeho zájmu na zachování neporušitelnosti vlastnictví konkrétní věci.

Zcela obecně lze považovat za přípustné zhruba 30% překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou, a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci.

Lze proto uzavřít, že cena opravy vyčíslená nad třetinové převýšení obvyklé ceny věci před poškozením představuje zpravidla překážku pro náhradu škody uvedením do předešlého stavu, tzv. hospodářskou nemožnost tohoto způsobu plnění ve smyslu ust. § 2951 odst. 1 věty první o. z.

Kdy lze hradit opravu v ceně nad 130 % hodnoty vozidla

Výjimku z pravidla zhruba 30% zvýšení nákladů by mohly zakládat mimořádné okolností konkrétního případu, které by měly být brány na zřetel při posuzování ekonomické smysluplnosti nákladů nutných k vynaložení na opravu věci.

Tedy například poškození vozidla speciálně vyrobeného pro řidiče imobilního či jinak pohybově handicapovaného, poškození bezbariérového vozidla upraveného pro převoz tělesně postižené osoby apod.

Takové mimořádné okolnosti na straně poškozené v posuzované věci shledány nebyly. Nelze za ně považovat fakt, že na svém voze nadmíru lpěla, byť z důvodu jejích zdravotních potíží, a byla zvyklá jej používat jako výhradní dopravní prostředek.

Nejvyšší soud proto uznal předchozí rozhodnutí nižších soudů za správná a dovolání poškozené proti rozsudku odvolacího soudu zamítl svým rozsudkem ze dne 16. 5. 2022 (spis. zn. 25 Cdo 2651/2021).