Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno?

14.10.2019

Byl jsem na pohádkové svatbě. Můj dlouholetý přítel, Australan, báječný čtyřicátník a ZCELA MIMOCHODEM majitel dvou nepřehlédnutelných hotelů v Praze, si bral shodou okolností mou čtenářku, kterou poznal při jedné z akcí naší seznamky. Proč zdůrazňuji ZCELA MIMOCHODEM? Protože jsem mu doporučil, aby o svém bohatství na seznamce vůbec nepsal. Víte, není snadné najít životní partnerku, která bude milovat Vás, a ne Vaše peníze, když těch peněz máte spoustu. Je to podobně těžké jako najít životní partnerku, která zůstane po Vašem boku, když ze spousty peněz najednou nemáte žádné.

Jamie, tak si nechá říkat, odmala snil o podnikání v oboru hospitality. Byl přirozeně pohostinný, úslužný. Z jednoho penzionu v Austrálii měl dva, tři, koupil malý hotel, pak větší, druhý, třetí a dnes, ve středním věku, oblétává celou planetu a dohlíží na desítky svých hotelů kongresového typu. V Praze má, jak řečeno, dva.

O výstavní ženy, hořící přáním být jeho drahými přívěsky, neměl nouzi. Tedy, dokud se mu dařilo. Jakmile se Jamiemu dařit přestalo (v podnikání občas musíte šetřit, hlavně když zkoušíte nové cesty a čekáte, zda se uchytí), řekly mu adieu.

Před mnoha lety jsem ho náhodou potkal na ostrově uprostřed Indického oceánu. Byl smutný, ba frustrovaný. Proklínal své podnikatelské prohry, protože mu podle něj braly ženy, které miloval. Jak znáte z Klubu (místo pro ty, kdo se mnou chtějí řešit své problémy), obracel jsem jeho pohled. Učil jsem ho naopak prohry považovat za požehnání, protože ho zbavovaly těch žen, které měly rády jen polovinu jeho příběhu - tu úspěšnou: "Jamie, kdo nehodlá být po Tvém boku v době, kdy se Ti nedaří, nezaslouží si být po Tvém boku v době, kdy se Ti daří."

Ano, i na Setkáních zdůrazňuji: Skutečnou loajalitu lidí poznáme tehdy, když se nám nedaří. Proto také muž pozná věrnost ženy nejlépe, když najednou nemá nic. A když ona má všechny důvody ho opustit.

Tehdy zůstane, pouze když ho miluje. Pouze ze srdce, ne z rozumu.

JEJÍ příběh

Markéta, říkejme jí tak, vždycky snila o úspěšném partnerovi. O muži, na kterého bude moci být hrdá, který si poradí v problémech a který bude nejlepším příkladem jejím dětem. Současně však věděla, což mnoho žen pomíjí, že úspěch nepadá z nebe - muž jej nejprve musí vytvořit, a pak udržovat. Sežere to spoustu času a nervů.

Na začátku Markéta žádného úspěšného muže neznala. A tak začínala s muži, kteří stáli na začátku cesty. Trpělivě je podporovala, až se opravdu stali úspěšnými. Byla šťastná, že jim pomohla, že si jí teď budou vážit a považovat svůj úspěch i krapítek za její. Ale pak... zklamání.

Markétě jsem to vysvětloval u žebříku. Kdo příliš rychle vyběhne na vrchol, kde nikdy předtím nebyl, může najednou podlehnout závrati. Ta se projevuje tak, že se muži zamotá hlava a náhle ani neví, do čí náruče spadl. Markétini muži, jakmile dosáhli omamné slávy, postavení, finančního úspěchu, padali do náručí kolegyní, sekretářek, obchodních partnerek a tu a tam i Markétiných "kamarádek".

Markéta tehdy znala můj magazín jen proto, že ho darovala svým partnerům jako motivaci, aby rychleji vystoupali hustými mračny ke svým snům. Bohužel, když úspěchu dosáhli, Markétu už přes ta oblaka dole neviděli. Holka se srdcem na dlani poznávala, že skutečná láska a věrnost muže se spolehlivě poznají tehdy, když má najednou všechno.

Říká se totiž sice, že peníze kazí charakter, ale není to pravda. Peníze ODHALUJÍ charakter.

"Mám jen smůlu?" položila mi Markéta přímou otázku.

"Mám jen smůlu?" položil mi Jamie přímou otázku.

A tak jsem oběma, aniž by jeden o druhém věděli, doporučil naši seznamku. Jestli se mají najít, najdou se. Tak jako už desítky dalších párů, které došly až k oltáři.

Nejvíc se však potřebovali pročistit. Jinak by přes slzy druhého neviděli.

Proč odchod více bolí toho, kdo zůstává?

"Peníze mi rozbily vztah," říkali oba. Jamie i Markéta se však mýlili. Peníze ještě nikdy nerozbily vztah. Vždycky ho rozbil člověk. A kde je rozbití, je i bolest.

Markéta ji cítila, když jednou večer nemohla vsunout klíč do zdířky zámku partnerova bytu. Volala zámečníky a oni se jí vysmáli: "Vždyť jsme dnes na jeho pokyn vyměnili zámky."

Když zazvonila, otevřela jí jiná slečna a hodila jí na ulici její osobní věci. Partnerovi se nedovolala. Přesto mi říkala: "Nedokážu ho přestat milovat." Není divu. Milování jsou emoce, ne rozum. A kdo vnímá druhého jen emocemi, ten často vypadá jako bez rozumu (viz moje kniha Cítit rozumem, myslet srdcem).

Jamie také dlouho hledal někoho, kdo pochopí základní pravidlo vztahu: Nikdy nezraď člověka, který Tě miluje. Protože to zabíjí lásku v lidech. Zrazení lidé mají sklon přestat věřit v lásku. Přitom láska nezrazuje. Láska je naprosto nezávislá na tom, jak s námi druhý jedná. Kdo zrazuje, je jedině člověk (viz moje kniha Protože).

Byly to časy, kdy jsem chlácholil tu Jamieho, tu Markétu. Vysvětloval jsem jim, proč zrada tolik bolí - protože nikdy nepřichází od nepřátel; vždycky přichází jen od lidí, kterým jsme věřili. Ti, kterým nevěříme, nás nikdy zradit nemohou.

Nebo jsem jim vysvětloval, proč najednou v srdci cítíme takové prázdno - prostě proto, že je tam NIKDO; uvědomujeme si totiž, že jsme se zamilovali ne do té konkrétní osoby, ale do představy, za kterou se vydával - do někoho, kdo ve skutečnosti nikdy neexistoval.

Nebo jsem jim vysvětloval, proč se najednou cítíme tak osamělí, nechtění, zbyteční - protože ti, bez kterých nedokážeme žít, najednou dokážou žít bez nás; že nelitují toho, co nám provedli; zkrátka že "nemají srdce", ve které jsme tolik věřili.

Jak se z takového otřesu vůbec sebrat?

Jak uvěřit, že někdo další může být lepší, když doposud "všichni byli stejní"?

Jak vůbec vykročit s takovým zraněním a vědomím času, který nejde zastavit?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

Jak začít znovu a vůbec uvěřit, že někdo další může být lepší

"Musí mu to dojít. Musí se vrátit. Musí se omluvit. Nevolal? Nepsal? Třeba se zítra ozve." Znáte ten zvláštní vnitřní hlas, který mylně nazýváme Nadějí? Přitom se jmenuje Nabývaná zkušenost.

Tak rád bych řekl, že se lidé mění jen k dobrému. Ano, svým způsobem se všichni měníme. Ovšem ne tak, jak chceme, nebo jak chtějí naši partneři, ale tak, jak potřebujeme, abychom se jednou stali lepšími lidmi.

Abychom se naučili vážit si vítězství, musíme mnohokrát prohrát. Abychom si dokázali vážit obyčejného štěstí, musíme mnohokrát zažít neobyčejné neštěstí. Abychom se dostali k lepším lidem, musíme přijít o ty špatné.

Všechno, co stojí za to, nepadá z nebe; naopak se to dlouze rodí. To platí i o důvěře. Trvá spoustu času, než se důvěra vytvoří nebo obnoví. A stačí okamžik, a ztratí se.

Jamie a Markéta poznali, že důvěra je jako zrcadlo. Jací jste uvnitř, to vidíte v druhém. Když však někdo Vaše zrcadlo rozbije, i přes slepené střepy už svůj obraz nikdy nevidíte jako dřív. Ta zkušenost Vás změní.

Ano, rád bych řekl, že lidé se mění jen pozitivně. Ale život funguje tak, že lidé se mění zkušenostmi. Zrada je jedna z nejbolestnějších, a přitom nejdůležitějších zkušeností. Mění člověka, který byl zrazen. Ale téměř nemění člověka, který zradil. To je jeho trest, který si vyplácí sám. Kdo nezná hodnotu věrnosti, ten si nedokáže uvědomit dosah zrady.

Jamie mnohokrát poznal, že když znovu nabyl bohatství a postavení, zrádkyně se ozvaly. Znovu ho "velmi milovaly". Někdy udělal ten správný krok, že jim dal znovu šanci. Správný proto, že vedl k další bolestné, tudíž důležité zkušenosti - že kdo zradí jednou, zradí kdykoli. A také pochopil, že jestliže nás zradí někdo jednou, je to jeho problém. Zradí-li nás však podruhé, je to už naše hloupost.

Respektive naše zkušenost a zmoudření.

"Tolik lituji, že jsem někoho takového dokázal/a milovat," rouhali se oba. Přitom každý, kdo má v sobě lásku, může být šťastný, že je něčeho takového schopen. Není to běžné. Milující člověk má vždycky bohatství v sobě.

Kdo je milován, to bohatství přebírá. A kdo byl milován a zradil - v domnění, že to bohatství odcizí a uteče s ním -, ten bývá dříve nebo později velmi zklamán, protože to, co mělo opravdovou hodnotu, ve skutečnosti ztratil. Nikdy neztrácí ten, kdo miluje, ale kdo o milujícího člověka přijde.

Ztratit někoho, kdo Vás nemiloval, není žádná ztráta. Je to naopak příležitost uvolněné místo po svém boku konečně vyplnit někým, kdo i pro nás bude mít hodnotu.

"Existuje ale někdo takový?" ptali se mě tu Jamie, tu Markéta, aniž by jeden o druhém věděli. Usmíval jsem se a usmívám se vždy, kdykoli cítím ze čtenářů nejistotu. Znám přitom jak muže, tak ženy, kteří už jsou dostatečně zakušení. Ne zkušení. Zakušení. To je od slova zakusit. Zakusili dost na to, aby si vážili i obyčejné lásky.

Při Setkáních vysvětluji, jak tu přechodnou fázi ustát. Jak v sobě obnovit to, co jsme špatnou zkušeností poztráceli - úsměv, víru, hodnotu. A stejně tak vysvětluji, proč všechno dobře dopadne a jednou při zpětném pohledu získá perfektní smysl.

Pak si, tak jako Jamie a Markéta, uvědomíme, že skutečnou láskou není to, když nám druhý neubližuje tváří v tvář; ale když nám neubližuje za zády.

Jaké 3 nejdůležitější myšlenky si v okamžiku největšího zklamání připomínejme?

1. uvědomění: Nikdo z nás nečte myšlenky

Dáváme-li někomu své maximum, ještě to neznamená, že mu to bude stačit. Proto máme ústa a uši, abychom o tom, co je pro druhého důležité a co pro něj sami můžeme udělat, mluvili a naslouchali tomu. Pokud s námi druhý nekomunikuje, fakticky není možné budovat vztah, leda naslepo - "myslet si", že konáme správně, ještě neznamená, že opravdu konáme v souladu s tím, co chce partner. Proto se také většina vztahů rozpadá kvůli slovům, která se někdo zdráhal vyslovit.

Kdo nekomunikuje, je jako neřízená střela, která nemá žádné určené souřadnice a prostě letí vzduchem. Nevíme, kdy a kde vybuchne.

Jamie si své partnerky hýčkal věcmi a myslel si, že ho milují. Ve skutečnosti milovaly jen jeho věci, a když jejich přísun skončil, odešly. Myslel si, že udělal něco špatně.

Markéta podporovala své partnery v tom, co chtějí, a myslela si, že ji proto nikdy neopustí. Ve skutečnosti všechny své vztahy netušeně posouvala k bodu, kdy ji opustili. Také si myslela, že udělala něco špatně.

Oba se museli naučit, že když dávají maximum, co mohou, a partnerovi to nestačí, pak to pouze dávají nesprávnému partnerovi.

2. uvědomění: Nikdo není dokonalý

Chybujeme - učíme se. Zaplaťpánbůh. Znamená to, že s námi život má stále plány, jen nás potřebuje zkušenější.

Nebojme se nových vztahů jen proto, že nejsou dokonalé. I Jamie má chyby. I Markéta. Protože se však naučili spolu mluvit o tom, které chyby na druhých jim vadí, a mají motivaci je odstraňovat, tak se sice nikdy nestanou dokonalými, neboť to člověk nedokáže, ale rozhodně se spolu dokonalosti budou přibližovat.

Možná nebudou dokonalejšími pro všechny ostatní lidi ve svém okolí, ale jeden pro druhého určitě ano.

Markéta od svatby slýchá, jaká je zlatokopka, když se rozhodla žít s bohatým mužem, který byl ve skutečnosti mnohokrát na dně a rozumí hodnotě peněz.

A Jamie od svatby slýchá, jaký je hlupák, když se jistě znovu nechá okrást ženou, která ve skutečnosti z každého předchozího vztahu odešla jen s igelitkou.

Zatímco já dál oběma přeji to nejlepší a připomínám to nejdůležitější:

3. uvědomění: Nový vztah nebude mít nic společného s žádným předchozím

Kdykoli se ohlédneme za svou minulostí, červenáme se kvůli chybám, kterých jsme se dopustili. Jak jsme mohli být tak hloupí? zakrýváme si oči. A to jen proto, že jsme nepochopili život.

Všechny chyby v minulosti nám připadají zjevné jen proto, že jsme se ponaučili. Nebýt těch chyb, neponaučili jsme se. Zůstali bychom doposud "tak hloupí".

Važme si chyb. Buďme za ně vděční. Odnaučují nás hlouposti a naivitě a učí nás chyby, které najednou jasně vidíme, už nikdy neopakovat.

Jamie potkal ženu, která s muži na dně nikdy nekončila, ale naopak začínala - stála při nich, podporovala je, byla přesně tím, co Jamie potřebuje.

A Markéta potkala muže, který na vrcholu svého úspěchu nedostává závrať, aby o takovou ženu nikdy zbytečně nepřišel. Protože si uvědomuje, že druhou takovou by nemusel potkat.

Pokud chcete pohnout se svými vztahy, využijte mé knihy, magazín, seznamku, Klub nebo možnost Setkání. Proklikněte to, co Vás zajímá.