Život mi přijde příliš vzácný na to, abych strávila denně osm hodin v práci, kterou navíc ani nemám ráda!
Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému. A přestože je to u nás hluboce zažité, není nutné to považovat za nezbytné a normální. Život mi prostě - na osm hodin denně v práci - přijde příliš krátký, krásný a vzácný!
Vždyť, co je to život? Frnk ... Než se naděješ je z rána večer, z pondělí pátek a z ledna prosinec. A takhle uteče deset let a my jen marně vzpomínáme, co že jsme to vlastně celý ten čas dělali? Chodili do práce a z práce a mezitím sem tam dovolená. Občas bylo lépe, občas hůře. Prostě tak normálně. Prostě tak, jako většina!
"Dobrý den, jak se máte?"
"No to víte, pracovně."
"Jako my všichni! Tak hezký svátky!"
"Vám taky. Hlavně, ať už je po nich!"
"Moje řeč. Už aby bylo jaro!"
Vyslechla jsem právě teď na poště. A to je teprve 19. prosince, zima ještě ani nezačala a nejhezčí svátky roku přede dveřmi. Typická ukázka toho, jak ten čas tlačíme dopředu, aniž bychom si užili to, co právě je. A pak to uteče a my jen vzdycháme, jak je to možné, že ten čas tak letí?!
Blanko, co si myslíš o té dnešní době?
Nedávno, na jakési oslavě, si ke mě přisedl jeden známý a chtěl zapříst rozhovor: "Tak co, Blanko, co ty si myslíš o té dnešní době?"Jenže to chudák netušil, že narazil na nevhodného parťáka. Očekával totiž přikrmovače. Ani ve snu by ho bývalo nenapadlo, že by si někdo (v celé České republice) mohl myslet něco jiného než on. Já mu totiž odpověděla:
"No víš, já si myslím, že je to skvělá doba. Dokonce že je vůbec nejlepší, jaká kdy byla!" Ale to můj milý, zlatý nechtěl slyšet. Podíval se na mě velmi nevěřícně a podezíravě, jestli jsem náhodou nepřebrala a nemluvím z cesty. Ještě pár minut se se mnou přel (jeho argumenty nemá cenu zmiňovat, vždyť asi tušíte ..), a celý rozhovor zakončil slovy:"A já jsem si o tobě, Blanko, myslel, že jsi docela rozumá holka."
On totiž čekal, že si začnu stěžovat na politiku, na počasí, na to že je drahý máslo a vajíčka, na teroristy, na nemoci, na zdravotnictví, na uprchlíky a bůhví na co ještě.
Ano, nejsem dle jeho normy rozumná. A díky za to!
Odpověď: "Dnes je nejlepší doba, jaká kdy byla. Která doba byla lepší?"nemají lidé příliš rádi. Taková odpověď zákonitě otevírá možnost, že by se svým životem mohli něco udělat! Což zřejmě nechtějí. Snazší je totiž vzájemně se chlácholit a podporovat v tom, jak moc je to dnes špatné!
Kdy jindy si tito lidé myslí, že to bývalo lepší? Ve středověku? Zemřít ve třiceti na zánět v zubu, na mor, v boji? Za první republiky? To je jen zkreslená idyla filmů pro pamětníky, noblesní Oldřich Nový, ale také dvě světové války na krku. A nebo snad za komunistů? Kvůli čemu - že bylo levněji? Ale nebylo. To jen si to dnes někdo neumí dobře poměřit s ostatními cenami a svým platem. Spíše hrozilo, že by se opil, něco kecnul, šel sedět do kriminálu a jeho děti se nedostaly kvůli tomu ani na gympl?
Dnes je ta vůbec nejlepší doba!
Žijeme v čase a místě blahobytu. Někde jsem četla, že ani sám Karel IV. neměl takový komfort jako má dnes průměrná česká rodina. Ale i přes veškerý blahobyt je zároveň příhodná doba i pro alternativní možnosti života. Dnes máme nejvyšší míru dostupnosti věcí i informací. Můžeme si dělat, co chceme. Můžeme žít, jak chceme. Můžeme si za třistapadesát korun klidně zajet v neděli z Prahy do Vídně na Sacher dort. Jen tak za pár korun a pro své potěšení. Všechno můžeme a nemusíme. Můžeme být čímkoliv chceme. Stačí si jen umět vybrat.
A ruku v ruce s tím jde i naše práce. Nikdy v historii nebylo tak snadné podnikat! Dnes nám k uživení stačí mít jen nejobyčejnější počítač. Dnes můžeme vydělávat tak jednoduše! Můžeme prodávat, cestovat, dovážet, fotit, vyrábět, učit, pomáhat, psát, radit, uklízet, venčit, masírovat, lakovat nehty, hlídat, vysvětlovat, česat, zprostředkovávat, investovat, pečovat, vázat květiny, přednášet, tančit, cvičit ...
Jsem přesvědčená o tom, že každý máme svůj jedinečný talent, kterým se lze dobře uživit. A také vím to, že pracovat díky svému osobitému potenciálu je snazší a efektivnější. Vždyť to znáte. To, co nám jde přirozeně, tak to máme hotové velmi rychle. Rychleji než ostatní. To pak osmihodinovou práci v pohodě stihneme za polovinu.
Neříkejte, že vás nikdy nenapadla "hříšná" myšlenka, že bychom si větší část života měli užívat pro sebe, pro svoje potěšení? Dělat věci, které máme rádi.
Co je důležitější - být v práci a nebo jít na procházku? A v týdnu dopoledne jsou procházky nejhezčí. Protože jsou všichni ostatní v práci.
"No, jen ať tam klidně jsou, když si myslí, že musí, že to jinak nejde! Aspoň jsou cesty prázdné."
A nyní to nejdůležitější!
A opravdu si myslíte, že jste tento vzácný dar dostali jen proto, abyste ho promrhali někde v kanceláři? Abyste ze svého drahocenného času ztráceli hodinu po hodině, den po dni, rok po roce - prací, kterou může dělat kdokoliv jiný a nechali tak naprosto nevyužitý svůj jedinečný potenciál. Svůjdar!
Děkuji sama sobě, že jsem před téměř dvaceti lety uvěřila svému naléhavému nutkání, že náš život musí mít nějaký vyšší smysl. Pocitu, který mě donutil, abych odešla z průměrného, nudného, ale jistého místa v reklamní agentuře. Mrhala jsem tam svá mladá léta prací, kterou mohl dělat kdokoliv, kdo umí číst, psát a počítat. Třeba kolik bude stát reklamní cedule pro místního instalatéra. A handrkovala se s ním o to, jestli to celé bude o padesát korun dražší, když se název firmy zvětší a podrthne.
Díky bohu, že jsem tehdy následovala svůj vnitřní pocit, že "tohle přece nemůže být v životě všechno". A také, že jsem nepodhledla nátlaku okolí: "Co blbneš, buď ráda, že máš vůbec nějaké místo. Vždyť platíte úvěr a máš malé dítě! "
Zvýrazňuji:
Život je příliš vzácný na to, abychom většinu času proseděli někde, kde nás to nebaví. Život je přece víc! A já vím, že vy to víte taky! Jen je dobré to slyšet ještě od někoho jiného. Potvrdit si to.
A jak vím, že vy to taky víte? Jednoduše. Protože ti, kdo si myslí, že je dnes špatná doba, ti můj blog nečtou.
Źivot je prostě příliš vzácný dar na to, abychom ho promrhali někde v kanceláři pojišťovny nebo účetnictvím. (Nic proti pojišťovnám ani účetním, když tu práci milujete. Já jen znám příliš mnoho nešťastných účetních a pojišťovaček.)