Všechno co potřebujete vědět o smrti v práci a odškodnění.

Každý, kdo ráno odchází do práce, přirozeně věří, že se večer v pořádku vrátí domů. Přestože neustále dochází ke zlepšování pracovních podmínek a poklesu počtu smrtelných pracovních úrazů, stále se objevují případy, kdy k tragickému úmrtí na pracovišti dojde.

Ztráta blízkého při výkonu povolání představuje pro rodinu nejen hluboký osobní otřes, ale často i závažnou existenční nejistotu.

Právní řád, zejména zákoník práce, však na tyto situace pamatuje a stanovuje pravidla pro náhradu vzniklé škody a nemajetkové újmy tak, aby pozůstalým alespoň částečně ulevil od následků této mimořádně těžké životní události.

Co se děje bezprostředně po pracovním úrazu

Každý smrtelný pracovní úraz je podroben důkladnému vyšetřování. Na místo události zpravidla míří příslušníci Policie ČR, kteří zahajují úkony prověřování. O události jsou informováni také inspektoři příslušného oblastního inspektorátu práce.

Výsledkem vyšetřování může být zahájení trestního stíhání fyzické osoby přímo odpovědné za úraz a případně i zaměstnavatele jako právnické osoby.

Proto je velmi důležité sledovat průběh trestního řízení a aktivně se o něj zajímat. V určitých případech může totiž dojít ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele nebo ke krácení nároku pozůstalých na odškodnění.

Jaké kroky je potřeba podniknout?

Prvním krokem pozůstalých by mělo být zajištění kopie záznamu o pracovním úrazu od zaměstnavatele. Ten má povinnost záznam na žádost oprávněných osob vydat.

Následně mohou pozůstalí uplatnit nárok na odškodnění, a to přímo u zaměstnavatele, který je povinen v případě splnění zákonných podmínek odškodnění poskytnout.

Zaměstnavatel však neřeší odškodnění samostatně, ale je pro tyto případy ze zákona pojištěn. V praxi tak do procesu vstupuje i příslušná pojišťovna, která hraje důležitou roli při vyřizování nároků pozůstalých a výplatě odškodnění.

Jednotlivé druhy náhrad

Pozůstalým náleží při smrtelném pracovním úrazu dle zákoníku práce náhrada škody a nemajetkové újmy, a to jak ve formě nákladů vynaložených v souvislosti s úmrtím, tak i ve formě kompenzace duševního strádání spojeného se ztrátou osoby blízké.

Mezi jednotlivé druhy náhrad řadíme:

• Náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.
• Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem.
• Náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
• Náhradu věcné škody.
• Jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých

Na které z náhrad mají jednotliví pozůstalí nárok závisí na okolnostech případu. Náklady spojené s léčením či pohřbem může nárokovat v zásadě kdokoli, kdo tyto náklady skutečně vynaložil. U ostatních náhrad, jako je jednorázové odškodnění nemajetkové újmy či náhrada nákladů na výživu, se typicky jedná o osoby blízké – tedy manžela či manželku, registrovaného partnera nebo partnerku, děti, rodiče, a v některých případech i další příbuzné, například sourozence.

• Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením

Pod tuto náhradu lze podřadit veškeré účelně vynaložené náklady za léčbu poškozeného zaměstnance před jeho smrtí. Příkladem mohou být náklady na léčiva, zdravotnické pomůcky nebo nákladnější stravování či péči.

• Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Jednou z prvních náhrad, která může být v případě smrtelných pracovních úrazů řešena, je náhrada nákladů spojených s pohřbem. Zákoník práce obsahuje výčet jednotlivých uznatelných nákladů.

Pozůstalým může být proplacena většina přímých výdajů na pohřeb, jako jsou náklady na smuteční obřad, hřbitovní poplatky, úpravu hrobu nebo pomníku a cestovní výdaje. Částečně mohou být hrazeny běžné náklady na smuteční oblečení pro blízké osoby, a to maximálně do jedné třetiny vynaložené částky. Jiné náklady jako například smuteční hostina či zajištění smuteční kapely však hrazeny být nemusí.

• Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

Jedním z klíčových nároků pozůstalých po zaměstnanci, který zemřel v důsledku pracovního úrazu, je náhrada nákladů na jejich výživu. Tento nárok slouží jako kompenzace za ztrátu příjmu osoby, která výživu pozůstalým poskytovala, nebo k tomu měla zákonnou povinnost. Není přitom rozhodující, zda byli pozůstalí na výživu skutečně odkázáni.

V prvním případě je rozhodující faktické poskytování výživy, bez ohledu na existenci zákonné vyživovací povinnosti. Příkladem může být situace, kdy zemřelý druh přispíval na chod domácnosti, aniž by byl povinen tak činit. V druhém případě je rozhodující existence zákonné vyživovací povinnosti, bez ohledu na fakt, zda tuto povinnost za života plnil. Může jít o situace, kdy měl zemřelý jako otec vyživovací povinnost, ale tuto nedodržoval.

Okruh oprávněných osob a výše náhrady se vždy posuzuje podle stavu v době úmrtí zaměstnance. Pokud poskytoval výživu jedné osobě, činí náhrada 50 % jeho průměrného výdělku. V případě více oprávněných osob je celková výše náhrady 80 % průměrného výdělku zemřelého.

Z takto stanovené náhrady se následně odečítají pozůstalostní důchody (např. vdovský, vdovecký nebo sirotčí). Ostatní příjmy pozůstalých se při výpočtu nezohledňují. Pokud se s oprávněnými osobami zaměstnavatel nedohodne na jiném způsobu výplaty, je povinen náhradu vyplácet měsíčně.

• Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy patří k nejvýznamnějším nárokům, na které mají pozůstalí po zemřelém zaměstnanci nárok. Oprávněnými osobami jsou manžel nebo registrovaný partner, děti a rodiče zemřelého. Nárok však mohou uplatnit i další osoby v rodinném či obdobném vztahu, pokud prokážou, že je úmrtí zaměstnance zasáhla osobně natolik, že újmu pociťují jako vlastní.

Výše této náhrady činí u manžela, partnera a každého dítěte zemřelého nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2025 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo tuto částku na 902 200 Kč. V případě rodičů náleží náhrada buď v plné výši jednomu z nich, pokud druhý již nežije, nebo se mezi ně rozdělí rovným dílem.

U dalších osob, které nebyly přímými příbuznými, ale k zemřelému měly silné citové pouto, je potřeba vznik a rozsah nemajetkové újmy vždy individuálně prokázat. Výše odškodnění pak závisí na intenzitě vzájemného vztahu a na míře zásahu do osobní sféry těchto osob.

Zákoník práce současně umožňuje, aby soud v odůvodněných případech přiznal vyšší částku jednorázového odškodnění. Dle rozhodovací praxe soudů patří mezi důvody k navýšení například nízký věk pozůstalého dítěte, nebo úmrtí těhotné zaměstnankyně.

Pro přesnější představu jsme připravili tabulku s příklady odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých:

Pro lepší přehlednost problematiky odškodnění smrtelných pracovních úrazů současně přikládáme následující tabulku shrnující možné náhrady pro pozůstalé.

Na co si dát pozor?

Ztráta blízké osoby v důsledku smrtelného pracovního úrazu je obrovskou životní ranou, kterou samozřejmě žádná částka nemůže nahradit. Finanční kompenzace ze strany zaměstnavatele a jeho pojišťovny má za cíl alespoň zmírnit ekonomické dopady této tragédie a poskytnout pozůstalým určitou jistotu v jejich nelehké životní situaci.

Proces řešení odškodnění při úmrtí blízkého následkem pracovního úrazu bývá složitý a je důležité postupovat správně. Aktivně se zajímejte o průběh šetření pracovního úrazu, udržujte kontakt se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou. Mějte na paměti, že zaměstnavatel se může v zákonem stanovených případech odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostit.

V případě nejistoty či komplikací neváhejte vyhledat pomoc advokáta specializovaného na řešení odškodnění, který by vám měl být schopen kvalifikovaně pomoci chránit vaše práva a domoci se spravedlivého odškodnění.