S odpovědností zaměstnavatele za škodu na soukromém autě nebo třeba jízdním kole, které zaměstnanec používá k dopravě do zaměstnání, je to jako s odloženými osobními věcmi. Jenomže auto ani kolo nejsou považovány za věci obvykle nošené do zaměstnání. Co z toho plyne?
Pokud jde o případnou odpovědnost zaměstnavatele za odcizení nebo poškození vozidla zaměstnance, vychází se z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci na odložených věcech podle zákoníku práce. Žádnou zvláštní odpovědnost za automobily a jiné dopravní prostředky zákoník práce neupravuje.
- Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let
- Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?
- Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?
- Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích
Škodu je nutno oznámit do 15 dnů, vymáhat odškodnění pak do 3 let
Právo na náhradu škody na odložených věcech, ať jde o jakoukoli osobní věc zaměstnance, třeba i automobil, je nutno uplatnit tak, že zaměstnanec musí oznámit vznik škody zaměstnavateli do 15 dnů, kdy se zaměstnanec o škodě dozvěděl, jinak se jeho právo promlčí. Uplatňovat právo na odškodnění, vymáhat náhradu škody je třeba při dodržení tříleté promlčecí lhůty.
Kdy se hradí škoda v plné výši a kdy jen do částky 10 000 Kč?
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém, a to v plné výši.
Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen nahradit jen do částky 10 000 Kč. Jestliže se však zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.
Za škodu na věcech, které zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy (např. trezoru), odpovídá plně, ať již jde o věci obvykle do zaměstnání nošené, nebo nikoliv.
Patří mezi věci obvykle nošené do zaměstnání i auto, nebo aspoň jízdní kolo?
Za věci obvykle nošené do zaměstnání lze považovat především takové svršky a takové osobní předměty, které vzhledem k povaze pracoviště, místním a časovým podmínkám zaměstnanci zpravidla do zaměstnání nosí. Takže vedle oděvu a obuvi může jít o peněženky, tašky, aktovky, kabelky, hodinky, mobilní telefony, běžné šperky nikoliv mimořádné hodnoty.
Za věci obvykle nošené do zaměstnání však nelze považovat dopravní prostředky. To platí nejen pro osobní automobily, ale i motorky, mopedy, skútry, jízdní kola apod.
Soudy při řešení sporů zaměstnanců se zaměstnavateli sice uznaly, že v dnešní době autem dojíždí do zaměstnání velká část zaměstnanců, a dokonce výslovně, že pro miliony obyvatel je to dopravní prostředek z hlediska dosažitelnosti práce zcela nezastupitelný. Současně ovšem potvrdily, že za věci obvykle nošené do zaměstnání nelze považovat žádný dopravní prostředek.
Je třeba vycházet z toho, že zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Žádnou takovou povinnost však nemá ve vztahu k dopravním prostředkům, kterými zaměstnanci do práce dojíždějí
Náhrada škody, i když auto stálo na pozemku firmy, jen do 10 000 Kč, plné odškodnění jen na výslovně hlídaných parkovištích
Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v areálu zaměstnavatele, např. na firemním nehlídaném parkovišti, tak zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, stejně jako u věcí, které se do zaměstnání obvykle nenosí, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele.
Za zvláštní úschovu osobního automobilu, aby za škodu na něm odpovídal zaměstnavatel plně, je možné považovat jeho zaparkování na hlídaném parkovišti např. s ostrahou, které k tomu účelu zaměstnavatel výslovně zřídil. Parkoviště v areálu zaměstnavatele, které je pouze v dohledu vrátnice nebo hlídače, aniž by zaměstnavatel vrátnému uložil hlídat přesně určená parkovací místa, však není zvláštní úschovou.
