Rubrika: Odškodnění

V Česku se ročně stanou desítky tisíc pracovních úrazů. A nemusí jít nutně jen o zranění přímo v areálu firmy, ale třeba i při pracovní cestě nebo během plnění pracovních úkolů. V řadě případů jde o nešťastnou náhodu, někdy však lidé nedodržují zásady bezpečnosti práce (BOZP). Podceňují je nejenom zaměstnanci, ale též jejich nadřízení, kteří šetří na ochranných pomůckách. I to je důvod, proč nejsou některé úrazy nakonec ani nahlášeny.

Co je a co není pracovní úraz?

Přestože pracovních úrazů v Česku ubývá, zaměstnancům se zranění nevyhýbají. Za celý loňský rok jich podle Státního úřadu inspekce práce nahlásili víc než 36 tisíc. Nejrizikovějším prostředím zůstává stavební a zpracovatelský průmysl. Ne každý úraz v práci je však možné brát jako pracovní.

Pracovní úraz je, když se člověk zraní v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Například jde o poranění strojem, pády, zasažení elektrickým proudem, chůze po špatně udržovaných cestách na pracovišti. Stejně tak může být pracovním úrazem i zranění při teambuildingové akci, při pracovní cestě i při práci doma na home office.

Na druhou stranu – jestliže se úraz stane například při cestě do práce nebo z ní, o pracovní úraz už nejde. Poslední slovo má však vždy zaměstnavatel a je zcela v jeho rukou, zda nahlášený úraz uzná nebo ne.

„Zaměstnanec by měl v případě pracovního úrazu na pracovišti bezodkladně informovat svého nadřízeného, pokud to jeho stav dovolí. To platí i při sebemenším zranění, které nemusí zaměstnanec v danou chvíli považovat za důležité. Rozhodnutí o uznání či neuznání pracovního úrazu je zcela v kompetenci zaměstnavatele,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelská organizace dTest Eduarda Hekšová.

Hlavní příčiny úrazů

Zaměstnanci při práci zbytečně riskují nebo nedodržují zásady bezpečnosti práce. Loni šlo o více než 30 tisíc případů, kdy lidé špatně nebo nedostatečně odhadli riziko práce a zranili se. Velké množství pracovních úrazů spadá na nováčky a zaměstnance, kteří jsou v práci přibližně do dvou let. Nemají zkušenosti nebo neznají prostředí, často jim taky chybí dostatečné kvalifikační předpoklady pro konkrétní práci. Riskantní je ale také rutina, kdy „zběhlí“ zaměstnanci nejsou při pracovních úkonech až tak opatrní.

Postup krok za krokem

V případě zranění je nutné úraz co nejdříve nahlásit. Další zásady a správný postup popisuje jednatel Poradny odškodnění Jindřich Hýbl: „Pokud to zdravotní stav zaměstnance umožňuje, měl by úraz neprodleně nahlásit svému nadřízenému, který by měl udělat záznam do knihy úrazů. Následně by měl být sepsán záznam o úrazu. Při velkých pracovních úrazech je přivolána Policie ČR a Oblastní inspektorát práce, kteří provedou šetření a záznam úrazového děje. Zaměstnanec by měl také neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, přičemž v lékařské zprávě musí být uvedena příčinná souvislost zranění a pracovního úrazu.“

Veškeré dokumenty – jako jsou právě lékařské zprávy – je pak nutné archivovat a doložit. Jak postupovat?

Zaměstnanec musí:

• Oznámit svému nadřízenému pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí

Zaměstnavatel musí: 

• Zajistit místo úrazu, dokumentaci místa úrazu
• Vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu
• Ohlásit úraz příslušným institucím
• Vést evidenci v knize úrazů
• Vyhotovit záznamy o úrazu

Nárok na odškodnění

V první řadě má člověk nárok na náhradu za bolest – takzvané bolestné a ztížení společenského uplatnění. Pokud zaměstnanci kvůli pracovnímu úrazu klesl příjem, může požadovat i náhradu za ztrátu na výdělku. V případě, že si zraněný musí platit například léky, zdravotnické pomůcky, terapii nebo taky pobyt v lázních, má právo na náhradu nákladů spojených s léčením. Při obzvlášť závažném ublížení na zdraví můžou být odškodněni i příbuzní zaměstnance. A to v případě, že pracovní úraz zasáhne i do jejich života. Další peníze pak plynou z kompenzace za cestování do nemocnice, věcnou škodu a další.

„Nejnákladnější bývají pracovní úrazy, u kterých došlo k závažným trvalým následkům (například kvadruplegie), nebo v důsledku kterých je mladý zaměstnanec připraven o možnost dosahovat stávajícího výdělku, kdy se v takovém případě náhrada za ztrátu výdělku může vyplácet i desítky let,“ vysvětluje advokát Radim Marada.

Zatímco lehké zhmoždění jednoho prstu ruky bez dalších následků může spočívat v odškodnění v řádu tisíců korun, u těžkých zranění jsou finanční kompenzace výrazně vyšší, jak doplňuje Radim Marada. „Například zaměstnanec v důsledku pádu z několikametrové výšky na záda utrpí zranění páteře, po kterém zůstane plně invalidní. V případě, že jde o mladého zaměstnance a aktivního sportovce, mohou náhrady za ztížení společenského uplatnění dosáhnout i řádů miliónů korun, nemluvě o dalších nárocích.“

Jak se bolestné počítá?

Částka se vypočítává podle bodového systému. Každý rok se hodnota bodu mění – pro letošek činí 424,27 koruny. Pokud zaměstnanec utrpí víc zranění současně, body se za jednotlivá zranění sčítají. Třeba zlomenina kostrče je hodnocena 50 body, což v přepočtu znamená přibližně 21 214 korun. Stejný počet bodů má třeba i vymknuté zápěstí nebo podvrtnutí kolena. Za drtivé poranění ramene (150 bodů) by pracovník na bolestném získal bezmála 64 tisíc korun.

Sumy za újmu na zdraví po pracovním úrazu jsou ale velmi individuální a vždy záleží nejenom na rozsahu zranění, ale taky na náročnosti léčby, nebo zda poškozenému zaměstnanci vznikly trvalé následky. Odškodnění může ovlivnit dále například i výše spoluviny pracovníka na daném úrazu.

Časté chyby

Praxe ukazuje, že lidé často úraz nenahlásí nebo nevyhledají lékaře, případně se zraněním dál pracují, čímž se jejich stav ještě zhoršuje. Advokát Radim Marada pak upozorňuje na další chyby: „Problematické bývají zejména případy, kdy zaměstnanec pracovní úraz nahlásí se zpožděním (někdy i v řádu týdnů), nebo případy, kdy své zranění například bagatelizuje a odmítne vyšetření lékaře. Při samotné žádosti o náhradu zpravidla spolupracují zaměstnavatelé se zákonnými pojistiteli, kdy se lze někdy nicméně setkat s tím, že zaměstnanec nedodá potřebné podklady (například lékařské zprávy), což šetření a odškodnění komplikuje. Je třeba si uvědomit, že za zaměstnavatele zpravidla odškodnění hradí právě pojišťovny.“

Mezi další překážky pro vyplacení bolestného pak patří i chybné vyplnění záznamu o úrazu. A jsou i případy, kdy nadřízení odmítají pomoc. I třeba z důvodu, že nedodrží zásady BOZP a podceňují pořízení pomůcek – jako jsou například helmy nebo pracovní rukavice.

Nehody mladých řidičů do 24 let se stávají až příliš často – nejen kvůli nedostatku zkušeností, ale i proto, že mnozí sedají za volant starých, technicky zastaralých aut. Právě tato kombinace může být velmi nebezpečná. Data Portálu nehod odhalují, že průměrné stáří vozidel, v nichž havarovali mladí řidiči, je přes 11 let, což je o několik let více než řidičů ve věku nad 24 let. Starší auta bez moderních bezpečnostních technologií spojená s nedostatečnými zkušenostmi řidičů vytvářejí vysoce rizikovou kombinaci.

Možná jste podobný příběh slyšeli: devatenáctiletý Martin vyrazil ve své staré Škodě Felicia na cestu do práce. Spěchal. Jeho vůz, který „zdědil“ po svém otci, měl za sebou přes 15 let na silnici, ale stále ho považoval za „spolehlivého veterána“. Zrychlil na přehledném úseku, který znal jako své boty. Jenže stačila vteřina nepozornosti a rychlost, která se mu jako nevyježděnému řidiči zdála bezpečná, se proměnila v noční můru. Martin svůj vůz už neovládl a skončil v příkopu. Bohužel, podobné scénáře nejsou na českých silnicích ničím výjimečným.

Mladí řidiči na českých silnicích: riziková kombinace nezkušenosti a starších vozů

Mladí řidiči ve věku 18–24 let se častěji než starší řidiči stávají účastníky dopravních nehod. Navíc za volantem starších, méně bezpečných aut. Analýza Portálu nehod od počátku roku 2010 do poloviny roku 2024 ukazuje, že právě tato věková skupina způsobuje nehody v autech, která mají průměrné stáří přes 11 let, zatímco u starších řidičů se jedná o vozy mladší, necelých devět let. Tento fakt jen zvyšuje riziko závažných nehod, jelikož starší auta nemají moderní bezpečnostní prvky, které by mohly pomoci.

„Nebezpečnost kombinace starých vozů a mladých nevyježděných řidičů potvrzuje i naše zjištění, že řidiči ve věku 18–24 způsobují nejvíce nehod s automobily starými 11–15 let. Oproti tomu u starších řidičů (25 let a více) s přibývajícím stářím osobního automobilu počet nehod klesá,“ řekl Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která je autorem a provozovatelem Portálu nehod.

Největší nárůst stáří aut, ve kterých mladí řidiči bourají, byl zaznamenán mezi lety 2022 a 2023, kdy průměrné stáří vozu vzrostlo z 12,39 na 14,78 roku – skok o více než 2 roky. Zde je možná souvislost s růstem inflace a poklesem reálných příjmů v daném období, tedy i finančními možnostmi mladých.

Problém starých aut

„Hlavními příčinami nehod u mladých řidičů jsou způsob jízdy a rychlost. Způsob jízdy – tedy například nesprávné otáčení nebo couvání, nevěnování se řízení, nedodržení bezpečné vzdálenosti – je na vině 46 % havárií mladých za volantem. Zároveň je u řidičů do 24 let výrazný podíl nehod způsobených vysokou rychlostí. Ta zapříčiní až 36 % jejich nehod. Je to výrazně vyšší podíl než u starších řidičů. Ve věkové kategorii 25+ totiž zaviní rychlost 19,1 % nehod,“ uvádí datová analytička Portálu nehod Petra Marková.

Nepřiměřená rychlost, která je obecně velmi riziková, je dvojnásob nebezpečná, pokud řidiči sedí za volantem starších aut, která nejsou schopna na vysoké rychlosti adekvátně reagovat. Nemají tolik moderních bezpečnostních systémů, což zvyšuje riziko závažnějších nehod. Mladí řidiči, často omezení rozpočtem, přitom volí právě starší auta, která buď dostanou od rodičů, nebo si je pořídí v autobazaru. Starší vozy však nemají potřebné technologie, jako jsou moderní airbagy, ABS nebo asistenční systémy. Navíc vyšší míra opotřebení zvyšuje pravděpodobnost technických závad, což přispívá k nehodám.

Data jasně ukazují, že s přibývajícím stářím vozidla roste u mladých řidičů podíl nehod způsobených rychlostí. Zatímco u relativně nových vozů do pěti let je rychlost hlavní příčinou ve 30 % případů, u aut starších 16 let je to už přes 40 %. Nejvíce nehod mladých řidičů, které byly zaviněny rychlostí, bylo právě v autech starých 11–15 let (téměř 12 tisíc nehod od roku 2010 do poloviny roku 2024). Podobně alarmující čísla vykazují vozy staré 16–20 let s více než 11 tisíci nehodami.

Co mohou mladí řidiči udělat, aby snížili riziko nehod?

Existuje několik způsobů, jak mohou mladí řidiči minimalizovat rizika na silnicích. Investice do ojetého auta nemusí nutně znamenat ohrožení, pokud si řidič zvolí model s co největším množstvím bezpečnostních prvků v rámci svého rozpočtu. Dále je vhodné zvážit absolvování pokročilých řidičských kurzů, které se zaměřují na krizové situace, jako je brzdění na mokré silnici či zvládnutí smyku.

Mazaný plán, jak neplatit opravu poškozeného auta ze své kapsy, se zrodil v hlavě majitele auta Kia Venga. Domluvil se s dalším mužem, že ten mu svou Felicií odře vůz právě v místě poškození a vše pak zaplatí pojišťovna. Jenže plán nevyšel. Muž dostal podmínku a ještě ho čeká soud s pojišťovnou ohledně neprávem vyplacených peněz.

K inscenované dopravní nehodě došlo už v roce 2018 v jednom z libereckých parkovacích domů. Majitel zánovní Kii tam nechal auto a pak se vzdálil. Zatímco byl pryč, řidič obstarožní felicie mu odřel takřka celou pravou stranu vozu. Udělal to pečlivě, nadvakrát, načež odjel.

Když se majitel Kii vrátil zpátky, předstíral zděšení a volal policii. A jako na zavolanou přišel v tu chvíli pěšky na místo řidič felicie a ke všemu se přiznal.

Policii se to ale nezdálo. Začala případ zkoumat a nakonec znalec došel k závěru, že poškození mělo jen zakrýt starší šrámy. Majitel Kii tak nakonec putoval před soud a za pojišťovací podvod vyfasoval čtyřměsíční trest s podmíněným odkladem na jeden rok.

S verdiktem justice se muž odmítl smířit a hledal zastání u Nejvyššího soudu, ale neuspěl.

V dovolání tvrdil, že řidiče felicie nezná, a tudíž se s ním nemohl na ničem domluvit. „Zaparkoval, odešel k lékaři a vrátil se až po dvou hodinách. V té chvíli si všiml, že u jeho vozidla leží střep z jiného vozidla, a zjistil, že má vozidlo poškozené, přičemž měl odřené oboje dveře a zadní blatníky na pravé straně,“ napsal jeho advokát do dovolání.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Petrem Šabatou na to ale ovšem neslyšel. „Předchozí vzájemné dohodě odpovídá nejen způsob, jakým bylo zcela záměrně nadvakrát poškozeno vozidlo obviněného právě v místech, která byla již dříve poškozena, ale také jednání, kdy spoluobviněný odjel, aby se následně pěšky vrátil na místo právě ve chvíli, kdy se tu již nacházel obviněný spolu s policií,“ uvedli soudci v rozhodnutí, které v těchto dnech zveřejnili v internetové databázi.

Řidič felicie skončil také před soudem, ale dovolání nepodal, proto Nejvyšší soud o jeho trestu bližší podrobnosti neuvedl.

V roce 2023 zemřelo 23 chodců mimo obec za snížené viditelnosti. Prokazatelně 20 z nich nemělo stanovené reflexní doplňky. Pokud by byli řádně označeni, mohla polovina z nich žít.

Noční silnice jsou nebezpečné. Zahraniční výzkumy prokazují, že po setmění je riziko vzniku dopravní nehody až 4x vyšší než za dne. Noční silnice jsou nebezpečné i pro chodce. Výzkumy prokazují, že většina z nich si nepřipouští svou neviditelnost pro motorizované kolegy. Přitom čtvrtina řidičů přiznává, že chodce jdoucí v tmavém oblečení po okraji silnice vůbec neregistrují. Ani bílé oblečení nelze považovat za řešení. Řidiči si takto oblečených postav všimnou zhruba dvě vteřiny před možným střetem. To je málo na to, aby se dalo srážce zabránit. Je tak především v zájmu chodců pamatovat na svou dostatečnou viditelnost. Riziko jejich úmrtí v noci je totiž až čtyřikrát vyšší než za denního světla. A řádně osvětlení musí být i cyklisté.

Z údajů poskytnutých Ředitelstvím služby dopravní Policie Policejního prezídia ČR vyplývá, že v roce 2023 zemřelo na silnicích celkově 74 chodců. V obci zahynulo 43 a mimo obec 31 chodců. „Z 31 chodců usmrcených mimo obec zahynulo 23 za snížené viditelnosti. Šokující zjištění je, že prokazatelně 20 z nich nemělo reflexní doplňky. Odborníci z Estonského silničního úřadu udávají, pokud by byli i tito lidé řádně označeni, mohla dobrá polovina z nich žít,“ uvádí Roman Budský z Platformy VIZE 0.

„Řada chodců za snížené viditelnosti podléhá klamnému dojmu, že když oni na dálku vidí přijíždějící osvětlený automobil, musí jeho řidič vidět i je. To je ovšem omyl, nejednou i smrtelně nebezpečný,“ varuje Budský. Francouzská společnost la Sécurité routière uvádí, že za tmy řidič automobilu spatří chodce v černém oblečení ze vzdálenosti pouhých 28 metrů. Při rychlosti 50 km/h potřebuje vozidlo k zastavení 31 metrů. Provedený praktický test prokázal, že řidič před figurínou chodce nejen nestačil zastavit, ale naopak do něho narazil rychlostí 32 km/h. Experiment se zopakoval, tentokrát byla figurína oblečena do reflexního oblečení. Řidič jej spatřil ze vzdálenosti 44 metrů – stačil bezpečně zastavit 13 metrů před chodcem.

A potenciálně ohrožení jsou za tmy i cyklisté. Pro automobilistu je cyklista v tmavém oblečení a s odpovídajícím osvětlením na kole viditelný na 35 metrů. Při rychlosti 80 km/h potřebuje vozidlo k zastavení 60 metrů. S reflexní vestou je cyklista viditelný na 63 metrech, což umožňuje vozidlu zastavit 3 metry před cyklistou, pokud stojí, nebo 22 metrů před ním, pokud jede stejným směrem rychlostí 20 km/h. „Experiment francouzských specialistů nepočítal s českou specialitou, totiž cyklisty neosvětlenými za tmy. Pokud by byl proveden, spatřil by motorista neosvětleného cyklistu – podobně jako tomu bylo v případě chodce – na vzdálenost cca 28 metrů. Při reakční době šoféra dlouhé zhruba 1 vteřinu by nekompromisně do cyklisty narazil prakticky nesníženou rychlostí. Pro cyklistu by se téměř jistě jednalo o smrtelnou záležitost“, doplňuje Roman Budský. Je dobré dodat, že moderní ledkové červené blikačky mohou cyklisty zviditelnit na mnohonsobně větší vzdálenost, než je tomu v případě mnohdy ne příliš kvalitně svítícího standardního koncového světla. A určitě lze cyklistům doporučit, aby vždy – nejen za snížené viditelnosti – byli oblečeni do kvalitní výrazně zbarvené reflexní vesty.

Na dodržování zákonných povinností upozorňují i pojišťovny. „Pokud se prokáže, že chodec měl mít reflexní prvky a neměl, můžeme to zohlednit v rámci míry účasti na škodě, lidově za to dáme spoluvinu, což může vést i ke krácení pojistného plnění. Obdobně to platí i u cyklistů, kteří mají povinnost být řádně osvětleni. A doporučujeme i používání přileb, i když to u dospělých není povinné. Na případech, které jsme řešili, se jasně prokázalo, že by jejich použití výrazně zmírnilo následky nehody,“ vysvětluje Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa.

Kdy a kde je chodec povinen používat reflexní doplňky

Vždy za snížené viditelnosti, když se mimo obec pohybuje po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením. Snížená viditelnost, to není jen tma, ale také například za svítání, soumraku, ve dne za deště, mlhy, sněžení… Zkrátka vždy, kdy účastníci silničního provozu dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na. Prvky z retroreflexního materiálu musí být umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky silničního provozu. Není ovšem uvedeno, jak přesně má reflexní doplněk vypadat a kde má být umístěn. Rozhodně je třeba pamatovat na jeho dostatečnou plochu. Za minimum považuji rozměry kvalitního reflexního pásku, ten je třeba umístit nad zápěstí, případně i nad kotník na straně přivrácené ke středu vozovky.

Reflexní pásky ovšem musí být opravdu kvalitní. To, že jsou v zářivé barvě, ještě neznamená, že budou viditelné i za tmy. Také je třeba upozornit, že reflexní páska smotaná do ruličky a umístěná například na držadle kabelky či tašky, nemá dostatečnou plochu, aby byla pro řidiče viditelná. Za snížené viditelnosti totiž řidiči nejlépe vnímají chodce s reflexními doplňky umístěnými na pohyblivých částech těla – ideálně právě nad zápěstím a nad kotníkem. Za nejlepší barvu reflexních doplňků lze považovat zářivě žlutou se zelenkavým odstínem, případně jasně červenou, červenooranžovou nebo oranžovou. Zákon ukládá chodcům povinnost používat reflexní doplňky jen mimo obec. Určitě by je však měli používat za snížené viditelnosti i v obci.

Neviditelný cyklista

Za snížené viditelnosti musí být jízdní kolo vybaveno světlometem svítícím dopředu bílým světlem. Pokud je vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem. Vzadu musí být jízdní kolo vybaveno svítilnou červené barvy. Zadní svítilna může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy a může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy. Baterie jako zdroj elektrického proudu musí svou kapacitou zajistit svítivost světel po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení. „Cyklistům lze doporučit nosit vestu ve výrazných barvách doplněných reflexními materiály. To zajistí jejich vysokou viditelnost pro ostatní nejen za dne, ale také v noci. Takto oblečeného cyklistu spatří automobilista na pětkrát větší vzdálenost než jeho nevýrazně oblečeného kolegu,“ uzavírá Roman Budský.

S příchodem zimy je pro řidiče nezbytné dodržovat zákonné povinnosti týkající se přezutí pneumatik z letních na zimní. Nedodržení povinnosti může nejen zhoršit bezpečnost, ale také vést k výraznému krácení plnění i o 100 %.

Zima se neúprosně blíží a řidiči se musí připravit na nutnost přezutí na zimní pneumatiky. Použití zimního obutí není jen doporučením, ale v některých případech i zákonnou povinností. Řidiči jsou povinni přezout, pokud hrozí, že povětrnostní podmínky přinesou sníh, led nebo námrazu. Na některých silnicích je navíc zimní výbava vyžadována dopravní značkou. Nedodržení těchto pravidel může vést nejen k ohrožení bezpečnosti, ale i k podstatnému krácení pojistného plnění při případné nehodě.

„Každý případ posuzujeme individuálně a zaměřujeme se na příčinu nehody,“ uvádí Martin Procházka, který má v Direct pojišťovně na starosti týmy likvidace  s tím, že pojišťovny využívají odborné analýzy a posudky k určení, zda nepoužití zimních pneumatik přispělo k nehodě.

Krácení plnění se netýká pouze havarijního pojištění, ale také povinného ručení. U povinného ručení sice pojišťovna škodu způsobenou třetím osobám uhradí, ale hrozí, že tyto náklady bude následně vymáhat po klientovi, který škodu zavinil porušením zákona.

Je třeba připomenout, že pojištění funguje na principu solidarity mezi všemi pojištěnými. Klienti přispívají do společného fondu, ze kterého jsou hrazeny škody. Pokud by pojišťovny musely plně hradit škody vzniklé nezodpovědným chováním některých řidičů, mohlo by to ohrozit jejich schopnost pokrýt skutečné pojistné události a vést ke zvýšení pojistného pro všechny. Dodržování zákonných povinností tedy přispívá k udržení férových podmínek pro všechny pojištěné.

Celoroční pneumatiky v Německu či Slovensku nepomohou

Od 1. října Německo a Slovensko neuznávají celoroční pneumatiky jako náhradu za zimní pneumatiky. V takovém případě může být kráceno plnění i v těchto zemích. „Pokud klient poruší místní předpisy a kvůli tomu dojde k nehodě, může být i zde kráceno plnění. Pro pojišťovny je klíčové, zda řidič dodržel všechny povinnosti a snažil se minimalizovat riziko. Rozdíl mezi letními a celoročními pneumatikami v tomto ohledu nehraje roli.

Podle odborníků je třeba zvážit, zdali je tento kompromis vhodný i v Česku. Výhodou celoročních pneumatik je úspora při jejich pořízení a absenci nutnosti přezouvání. Tím ale výhody končí. Celoroční pneumatiky jsou kompromisem a neplní zcela funkci ani letních, ani zimních pneumatik. V zimě jsou méně účinné, při sněhu a náledí až nebezpečné. V létě se při vyšších teplotách prodlužuje brzdná dráha.

Důležité je proto zvážit, zda úspora stojí za to, když ve výsledku ohrožuje hodnotu auta a především zdraví a životy účastníků silničního provozu. V podmínkách České republiky bych vždy volil dvě sady pneumatik – letní a zimní.

Kdy podle zákona §40a zákona č. 361/2000 Sb. přezout pneumatiky?

V období od 1. listopadu do 31. března, pokud

• se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo
• lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza

Sluníčko, krásné počasí, voda, odpočinek a někdy i trocha alkoholu. Takto si ideální léto představuje řada Čechů. Prázdninový čas s sebou nese chuť vyrazit do přírody, projet se na kole či kolečkových bruslích nebo si jen tak „polenošit“ u vody.

Pokud však tyto naše záliby zkombinujeme s alkoholem, můžeme se v případě vzniku úrazu dočkat nepříjemného překvapení. Pojišťovny mají totiž právo snížit pojistné plnění až na jednu polovinu! Jestliže pojišťovna zjistí, že došlo k úrazu následkem toho, že poškozený požil alkohol, jinou návykovou látku nebo přípravek takovouto látku obsahující, má právo snížit pojistné plnění. Další příčiny krácení plnění zahrnují situace, kdy není oznámeno vykonávání rizikovějšího povolání či sportu.

Mnozí lidé však pojistným podmínkám a rozsahu krytí nevěnují přílišnou pozornost, při sjednávání se tak ohlíží hlavně na cenu pojištění. Dostatečně také nerozumí detailům svého pojištění, co konkrétně kryje a za jakých podmínek. To může vést k nepříjemným překvapením, kterým lze však snadno předejít využitím rad odborníka. Díky přímé komunikaci se řeší okamžitě nejasnosti a otázky. Nespornou výhodou je návrh smlouvy přímo na míru a výběr optimálního krytí. V případě pojistné události má také klient podporu například při vyřizování nároků, což může být velmi užitečné v obtížných životních chvílích.

Jestliže se přesto rozhodneme uzavřít pojištění na vlastní pěst, měli bychom si dávat především pozor na:

• rozsah pojistného krytí (rizik) a výše pojistných částek,

• výluky z pojištění,

• čekací doby,

• porovnání nabídek.

Při rozhodování o správném typu pojištění je také zapotřebí vyhledat všechny potřebné informace a ujistit se o správném nastavení pojistné částky, která bude vyhovovat našim potřebám.

Podzimní období s kratšími dny, mlhami a přízemními mrazíky zvyšuje riziko kolize motoristů se zvěří. Toto nebezpečí je obzvláště vysoké i z důvodu obdobím říje vysoké zvěře, která v této době migruje, chová se méně ostražitě a někdy i nevyzpytatelně. Motoristi se nejčastěji dostávají do kolize s jeleny, srnkami a divočáky.

Podle statistik UNIQA tvoří škody následkem střetu se zvířetem asi 10 % z celkových škod na motorových vozidlech a nejčastěji se stávají brzy ráno nebo za tmy, kdy je na cestách horší viditelnost. Zdaleka už neplatí, že tyto škody se stávají hlavně v zalesněných a málo obydlených, nefrekventovaných místech. Zvěře přibylo, jejich přirozeného prostředí naopak ubylo, musí shánět potravu a v některých oblastech je zase ruší turisté nebo i pejskaři, kteří venčí své mazlíčky „na volno“. Zvířata často zamíří i do obytných zón, a střety se zvěří se proto dějí v poslední době často i uvnitř obci. UNIQA eviduje takovou nehodu s divočákem v osvětlené obci, kde se škoda vyšplhala téměř na 240 tisíc korun.

„Setkáváme se i se škodami po střetu se zajíci nebo jinými drobnými zvířaty, tam ale zpravidla následky nijak fatální nebývají, největší nepříjemností ale může být nepojízdnost vozidla způsobená například únikem chladící kapaliny z defektního chladiče, který je ukryt hned za přední maskou vozidla,“ říká manažer likvidace škod na motorových vozidlech UNIQA Jiří Moravec a dále upozorňuje: „Kolize aut se zvěří mají často za následek vysoké škody a nezřídka i zranění posádky vozidla. Řidiči se nejčastěji dostanou na cestách do střetu s jeleny, srny, divočáky či liškami,“ říká manažer likvidace škod na motorových vozidlech UNIQA Jiří Moravec.

Nevyhnutelnému střetu se zvěří se nesnažte za každou cenu zabránit

Další případ se týkal řidiče, který se snažil vyhnout srnce, která mu náhle skočila do vozovky. „Řidič ve snaze vyhnout se zvířeti prudce strhl volant, přestal ovládat vůz a vjel s ním do rybníka vedle silnice. Kromě šoku utrpěl naštěstí jen oděrky, ale škoda na autě byla totální a vyšplhala se do výše 320 00 korun. Řidič naštěstí neutrpěl vážná zranění,“ popisuje další případ Jiří Moravec z UNIQA a dodává: „Ve snaze vyhnout se srážce se zvířetem také velmi často evidujeme nárazy do stromu nebo převrácení vozidla přes příkop do pole. Takové nehody přímo ohrožují život a zdraví posádky auta. Přitom střet se zvířetem, pokud už k němu nutně musí dojít, sice vede obvykle ke škodě na vozidle, ale výrazně méně často ohrožuje zdraví řidiče a posádky vozidla,“ upozorňuje Jiří Moravec z UNIQA.

I na základě takových případů odborníci radí – pokud už má ke srážce se zvěří dojít, řidiči by neměli s vozidlem nemanévrovat a nevyhýbat se zvěři ve vysokých rychlostech. Riskují smyk a tvrdý náraz do stromu nebo jiného vozidla v protisměru, což může mít často horší následky. „V případě, že ke kolizi dojde, okamžitě kontaktujte asistenční službu pojišťovny, která pomůže např. s odtažením vozidla, když je nepojízdné. Určitě nezapomeňte přivolat policii, policejní zápis o nehodě budete potřebovat pro pojišťovnu při řešení pojistné události,“ radí Jiří Moravec.

Škody na vozidle následkem střetu se zvěří pojišťovna uhradí z havarijního pojištění. V případě, že následkem nehody dojde k poškození jiného vozidla, dopravního značení nebo došlo ke zranění osob ve vozidle, tyto škody se hradí z povinného ručení (POV) auta, jehož řidič nehodu způsobil. Pokud dojde ke střetu s domácím zvířetem, mohou to být ovce, koně, odpovídá za jeho pohyb na vozovce podle občanského zákoníku držitel nebo chovatel. Po něm je nutné náhradu vzniklé škody vyžadovat. V některých případech může chovateli pomoci odpovědnostní pojištění. Případně lze vyřídit škodu rovněž z havarijního pojištění klienta, a UNIQA poté regresuje nárok na platbu za chovatelem. Policie také upozorňuje, aby řidiči po srážce se zvířetem nijak nemanipulovali. Právo nakládat s uhynulou zvěří má totiž jen uživatel honitby, kterého po nehodě přivolá policie. Pokud by si kdokoli uhynulou zvěř odvezl domů, hrozí mu obvinění z pytláctví.

V této souvislosti UNIQAupozorňuje i na některé nekalé praktiky: existují totiž případy, kdy chce motorista zakrýt jinak vzniklou škodu falešnou kolizí se zvířaty a uplatnit si ji z pojištění. Takové pokusy o pojistný podvod jsou ale bez šance na úspěch. Odborníci totiž na základě dlouholetých zkušeností snadno zjistí, kdy nedošlo ke skutečné kolizi se zvířetem, a to i tehdy, pokud se na auto v místě poškození aplikuje zvířecí krev nebo kožešina.

Jak předejít kolizi a eliminovat škody

I když univerzální návod, jak předejít kolizi se zvířetem neexistuje, odborníci nabízejí několik rad, které mohou v takových případech pomoci:

• Neignorovat dopravní značky „Pozor, zvěř“.
• Neignorovat značky nabádající ke zpomalení v krajině i tam, kde zdánlivě žádné riziko nehrozí.
• Nejezdit příliš blízko krajnice s nevysekanou trávou či zarostlým příkopem.
• Spatří-li motorista jedno zvíře, lze předpokládat, že v blízkosti může být celé stádo..
• Ztlumit dálková světla, aby zvíře nebylo oslněno, a případně zatroubit klaksonem
• Jak se chovat při a po nevyhnutelné kolizi.
• Držet pevně volant, brzdit, ale vyvarovat se náhlých vybočení v zájmu vyhnout se zvířeti. Tím řidič riskuje smyk nebo nezvládnutí manévru a tvrdý náraz například do stromu či převrácení vozidla do příkopu.
• Po zastavení zapnout blikačky, obléknout si reflexní vestu a za vozidlo umístit nehodový trojúhelník.
• Ihned volat policii, která vyrozumí automaticky majitele honitby, aby se postaral o mrtvé či zraněné zvíře. Tento krok je třeba udělat i v případě, kdy se zdá, že zvíře odběhlo a na autě není příliš velká škoda.
• Nemanipulovat se zvířetem.
• Zdokumentovat místo nehody, zvíře, stopy i stav vozidla nafocením na mobilní telefon.
• Je-li auto nepojízdné, pomůže s odtahem asistenční služba k pojištění.

Sednout si za volant pod vlivem je krajně nezodpovědné a velmi riskantní. Kognitivní funkce člověka jsou totiž ovlivněny již nepatrným množstvím alkoholu a žádná „bezpečná“ hranice v tomto případě neexistuje. Těžko říci, zda si tohoto byla vědoma řidička z následujícího příběhu…

Domluvený odvoz z oslavy

Byl horký srpnový večer. A v jedné malé jihomoravské vesnici právě vrcholila oslava padesátin jednoho z jejích obyvatel. Dotyčný usoudil, že je nejvyšší čas vyrazit domů. A tak zavolal známé, která ho měla ze zmíněné oslavy vyzvednout autem. Dotyčná na místo dorazila během několika mála minut.

Společně s oslavencem nasedli do auta a vyrazili k domovu, od kterého je dělilo jen pár kilometrů a nedaleký lesík. Řidička ovšem nezvládla řízení a při vyjíždění z jedné ze zatáček dostala smyk. Výsledkem byla lehčí nehoda, kterou oslavenec odnesl několika zlomeninami a pohmožděninami.

Alkohol sehrál významnou roli

Přivolaná policie dala řidičce nabouraného vozidla dýchnout. A nestačila se divit. Dechová zkouška totiž byla pozitivní. K této skutečnosti přihlédla také pojišťovna řidičky, která nehodu způsobila, a po níž požadoval spolujezdec nemalé odškodnění za bolestné a ušlý zisk. Kvůli zlomené ruce totiž nemohl téměř dva měsíce pracovat.

Pojišťovna spolujezdci odškodnění vyplatila. To ovšem pouze v 50 % z částky, kterou poškozený požadoval. Argumentovala totiž tím, že spolujezdec sedl dobrovolně do auta k řidičce, která byla pod vlivem alkoholu. Marně se spolujezdec bránil, že o této skutečnosti nevěděl. Pojišťovna byla nekompromisní.

Do situace se vložil expert na odškodnění

Poškozený se nechtěl nechat pojišťovnou odbýt, a tak se obrátil na specialistu v oblasti odškodnění, který jeho případ znovu otevřel. Po několika týdnech dokazování a dopisování si s pojišťovnou řidičky vydala pojišťovna nové rozhodnutí, ve kterém přiznala poškozenému 100% plnění, na které měl podle zákona nárok.

Rodina vyrazila do oblíbené zoo, kde plánovala strávit poslední prázdninový víkend. Množství atrakcí nadchlo především sedmiletou holčičku, která nakonec zbytek rodiny přemluvila k jízdě výletním vláčkem. Bohužel projížďka se změnila v noční můru s trvalými následky.

Řidič se vyhýbal zaměstnanci zahrady

Po usazení na volná místa se vláček rozjel a vezl posádku na exkurzi po jednotlivých částech zoo. Bohužel z jedné méně přehledné zatáčky vyrazil zaměstnanec zoo v elektro vozítku, které bylo plné větví a dalšího odpadu.

Řidič vláčku zareagoval pohotově a snažil se protijedoucímu vozidlu vyhnout. Při manévru to ovšem odnesl poslední vagonek, který se převrátil. Bohužel ve zmíněném vagonu seděla i rodina se sedmiletou holčičkou, kterou kovová kabina zavalila.

Rozdrcené zápěstí a trvalé následky

Holčičku se po několika nekonečných minutách podařilo opatrně vyprostit. Rozdrcené zápěstí na pravé ruce vyžadovalo neodkladnou hospitalizaci v nedaleké nemocnici. Bohužel holčičce po nehodě zůstaly trvalé následky, které se rodina rozhodla řešit s pojišťovnou, u které bylo vozidlo (v tomto případě vláček) pojištěné.

Vláček se totiž pohyboval po značených komunikacích a stejně jako kterákoliv jiná auta, či například prostředky hromadné dopravy, měl přidělenou svou registrační značku. Z toho důvodu jeho provozovatel platil povinné ručení, z něhož se náhrada škody za újmu na zdraví holčičce vyplatila.

Pojišťovna zaplatila téměř 750 000 Kč

Protože byla situace nestandardní, rozhodla se rodina oslovit specialistu na odškodnění, který hrubým odhadem spočítal, že odškodné by se v tomto případě mohlo pohybovat okolo 500 až 800 tisíc.

Jakmile bylo ukončeno léčení malé pacientky a rodiče měli k dispozici veškeré dokumenty a lékařské zprávy, společně s plnou mocí je předali specialistovi v oblasti odškodnění, který se pustil do vymáhání adekvátního odškodnění.

To ve finále činilo téměř 750 000 Kč! 400 000 Kč pojišťovna vyplatila za trvalé následky, 250 000 Kč potom za bolestné. Z povinného ručení řidiče byla uhrazena také ušlá mzda rodiče, který byl s holčičkou několik dlouhých měsíců na neschopence, stejně jako soukromá rehabilitace a nezbytné kompenzační pomůcky a léky.

Nemusíte na to být sami

Výše uvedený příklad je vcelku nestandardní, přesto se do podobné situace můžete vy, či vaši nejbližší kdykoliv dostat. Pokud vám vozidlo (a to nejen auto, motocykl, ale také vůz městské hromadné dopravy nebo třeba zmíněný výletní vláček) způsobí škodu na zdraví či životě, neváhejte oslovit specialistu v oblasti odškodnění.

Uplatit své nároky můžete až tři roky zpětně. Stačí jen dotyčnému udělit plnou moc, doložit veškeré dokumenty a počkat si, až pro vás adekvátní odškodnění vymůže.

Cesta z práce se pro mladou ženu proměnila v noční můru. V nepřehledné zatáčce do ní narazilo auto, jehož řidič si neplatil povinné ručení. Žena kvůli rozsáhlým zraněním skončila v pracovní neschopnosti na dlouhých devět měsíců. Z garančního fondu ČKP naštěstí dostala adekvátní odškodnění.

Příčinou nehody byla nepřiměřená rychlost

Dvacetiletá žena se v pátek po náročně směně v práci vracela Citroenem Saxo domů. Protože na současnou pozici nastoupila poměrně nedávno, auto měla půjčené od kamarádky.

Od cíle ji už dělila pouze menší vesnička s nedalekým lesem. Už se doma téměř viděla, když v tom se zpoza zatáčky vyřítila Škoda Superb, jejíž řidič očividně nepřizpůsobil rychlost terénu ani povětrnostním podmínkám.

Došlo k čelním střetu. Viník vyvázl z několika odřeninami, mladou ženu bylo bohužel nutno hospitalizovat se zlomenou stehenní a klíční kostí, zlomeninou krčku, popáleninami v obličeji, mnoha odřeninami a několika dalšími zraněními.

Dotyčná musela kvůli rozsáhlým poraněním a několika operacím nastoupit na neschopenku, ve které setrvala dlouhých devět měsíců. Jakmile ji propustili z nemocnice, čekala ji série fyzioterapií, po jejichž absolvování se začala pomalu vracet do běžného života.

Auto bez pojištění, přesto žena dostala více než 360 000

Ještě v nemocnici se mladá žena dozvěděla, že auto viníka, které do ní na nepřehledném úseku „napasovalo“, nebylo pojištěné. Protože nevěděla, jak situaci v tomto případě řešit, obrátila se na specialistu v oblasti odškodnění.

Ten ji ubezpečil, že to, zda auto pojištěné bylo, či nikoliv, nemění nic na jejím nároku na odškodné, které ve finále činilo více než 360 000 korun.

Do výše zmíněného odškodnění se počítalo nejen 440 bolestných bodů (1 bolestný bod činí pro letošní rok prozatím 424,27 Kč – pozn. redakce), ale také úhrada nezbytných léků a ortopedických pomůcek, ušlého zisku nebo zaplacené soukromé rehabilitace, kterou žena absolvovala.

O adekvátní odškodnění se postaral specialista a ČKP

V případě, že jde o nepojištěné vozidlo, hradí škodu Česká kancelář pojistitelů, která pro obdobné případy tvoří speciální Garanční fond. Odškodnění mladé ženě ČKP vyplatila zhruba po deseti týdnech od dodání veškerých dokumentů a podkladů specialistovi v oblasti odškodnění.

Viník nehody ale ze situace samozřejmě jen tak nevyvázl. Nejen, že po něm Česká kancelář pojistitelů zpětně vymáhala příspěvek do garančního fondu za každý jeden den, kdy bylo auto nepojištěné, také po viníkovi požadovala zaplacení 1/3 z vyplaceného odškodnění (od letošního roku může ČKP maximálně vymáhat 300 000 Kč).

Co když vás potká něco podobného?

Pokud byste se dostali do obdobné situace jako žena výše, neváhejte oslovit specialistu v oblasti odškodnění. Ten pro vás může vymoci adekvátní částku i v případě nepojištěného vozidla nebo tehdy, pokud viník od nehody ujede.

Dotyčnému stačí udělit plnou moc, dodat mu veškeré lékařské zprávy, doklady, uhrazené faktury nebo účtenky a další dokumenty a o nic dalšího se nestarat. V obvyklých případech je plnění připsáno na účet poškozeného zhruba v horizontu jednoho měsíce.

Svůj nárok můžete uplatnit i zpětně. A to u škod, které se staly v posledních třech letech. Velkou výhodou těchto specialistů je skutečnost, že za jejich služby dopředu neplatíte. Jejich odměna je stanovena předem dohodnutým procentem z vymožené částky. Pokud specialista u konkrétního případu neuspěje, jeho službyjsou pro vás zcela zdarma.