Rubrika: Odškodnění

Nový výzkum pojišťovny Aviva odhaluje skrytý dopad dopravních nehod na psychiku řidičů. Zatímco někteří se stávají opatrnějšími, jiní trpí dlouhodobými následky, které mohou ovlivnit jejich mobilitu i sociální život.

Rozsáhlý průzkum mezi 4 000 dospělými osobami odhalil překvapivé číslo: 55 % obyvatel Velké Británie se stalo účastníkem nehody v roli řidiče. Ještě znepokojivější je fakt, že 12 % zpovídaných respondentů říká, že se stali nyní po dopravní nehodě nervózními a traumatizovanými řidiči. Tak vysoké číslo ukazuje na dlouhodobé psychologické následky nehod, které mohou ovlivnit jak frekvenci jízd, tak i chování řidičů na silnicích.

Studie ukazuje ambivalentní dopad nehod na řidičské chování. Na jedné straně více než čtvrtina (27 %) účastníků je nyní při řízení opatrnější, 23 % si více všímá ostatních řidičů a jejich jednání a jeden z pěti (20 %) si při řízení více uvědomuje své okolí. Dalších 17 % také uvádí, že řídí bezpečněji.

Na druhé straně je však mnoho lidí negativně ovlivněno. Jeden z devíti (11 %) podniká raději celkově méně cest a 13 % řídí pouze tehdy, když musí. Kromě toho jeden ze sedmi (14 %) jezdí pomaleji, což by mohlo být v některých situacích a na některých silnicích, jako jsou dálnice, považováno za nebezpečnější.

Podle výzkumu je u mladších řidičů větší pravděpodobnost, že se stanou účastníky dopravní nehody. Téměř tři čtvrtiny (71 %) osob ve věku 25-34 let a téměř dvě třetiny (64 %) osob ve věku do 24 let uvádějí, že jako řidiči zažily nehodu – více než kterákoli jiná věková skupina.

V důsledku toho mladší řidiči častěji uvádějí vyšší úroveň opatrnosti při řízení po havárii. Řidiči ve věku 17–24 let se po srážce s největší pravděpodobností stanou nervózními řidiči (16 %), kteří jezdí pomaleji a brzdí dříve než před kolizí (obojí 17 %).

Zajímavé je, že v některých ohledech lidé ve věku 25-34 let po nehodě s větší pravděpodobností změní své řidičské chování. Téměř čtvrtina uvedla, že má pocit, že nyní jezdí bezpečněji a dává si více času na cestu do cíle (shodně 24 %). Tato věková skupina také po události s největší pravděpodobností řídí pouze v případě potřeby (16 %) nebo podniká méně cest (13 %).

Přitom třetina (33 %) obyvatel Velké Británie obecně uvedla, že auto je nezbytné pro udržení sociálních kontaktů. V kombinaci s faktem, že značná část řidičů po nehodě omezuje své cesty, vzniká riziko sociální izolace, která může mít dalekosáhlé dopady na kvalitu života.

Cesta zpět za volant

„Dopravní nehody a mimořádné události – bez ohledu na to, jak velké nebo malé – mohou být velmi stresující, a proto je pochopitelné, že každý osmý je nervózní, když má znovu usednout za volant,“ shrnul závěry Martin Smith, manažer pojistných událostí ve společnosti Aviva.

Smith doporučuje postupný návrat: „I když se návrat na silnici může po kolizi zdát skličující, existuje několik způsobů, jak se postupně nenásilně vrátit zpět za volant. Pro některé by mohlo být prospěšné podnikat kratší cesty v klidnějších obdobích. Jiným by několik lekcí řízení s instruktorem nebo blízkým člověkem mohlo poskytnout tolik potřebnou sebedůvěru a připomenout základy.“

Zároveň varuje před rizikem příliš pomalé jízdy: „Jen mějte na paměti, že v některých případech může být příliš pomalá jízda – například na dálnici – nebezpečná, takže si vždy dávejte pozor na rychlostní limity, abyste se ujistili, že jedete bezpečnou rychlostí odpovídající silnici, dopravním podmínkám a samozřejmě počasí.“

Výzkum přináší několik klíčových poznatků pro pojišťovací odvětví

Segmentace rizik má zohledňovat nejen věk a zkušenosti řidičů, ale pokud možno i jejich psychologický profil po předchozích nehodách. Preventivní programy by měly zahrnovat psychologickou podporu a postupnou rehabilitaci řidičů po nehodách, což může snížit budoucí rizika.

Produktové inovace by mohly zahrnout slevy pro absolventy kurzů řidičských dovedností a sebedůvěry za volantem nebo telematické produkty, které by v případě prodělané nehody za volantem monitorovaly a podporovaly postupný návrat k normálnímu řízení.

Dlouhodobá péče o klienty se stává konkurenční výhodou – pojišťovny, které nabídnou komplexní podporu po nehodě včetně psychologické pomoci, si mohou udržet loajálnější klientelu a snížit počet výpovědí smluv.

Výzkum zkrátka ukazuje, že nehody nejsou jen jednorázovými událostmi, ale mají dlouhodobé dopady na chování řidičů. To je pro pojišťovny a řízení rizik podstatné. Současně to znamená příležitost k rozvoji komplexnějších služeb, které jdou nad rámec vyplacení pojistného plnění po nehodě.

V minulém roce přijal parlament nový zákon č. 30/2024 Sb., který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu vzniklou provozem vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“), a který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2024 (s výjimkou několika málo ustanovení). Připomeňme, že jednou ze zásadních změn bylo zvýšení minimálního limitu pojistného plnění na 50 000 000 Kč, a to bez ohledu na počet poškozených. Limit plnění lze zvýšit, ale nelze jej snížit pod 50 mil. Kč.

Rostoucí výše újmy na zdraví

Tato změna byla velmi potřebná, protože již v roce 2012 přijal parlament zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti od roku 2014 a s ním došlo mimo jiné k rozsáhlé novelizaci ustanovení týkajících se majetkové a nemajetkové újmy. To zákonitě vyvolalo změny v posuzování způsobené újmy a muselo se pochopitelně projevit i ve způsobu výpočtu a výši související peněžité náhrady. S ohledem na tyto skutečnosti a požadavky nižších soudů byla vypracována Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy (bolesti a ztížení společenského uplatnění) včetně klasifikace poškození zdraví pro potřeby hodnocení bolesti.

Bolestné jako odškodnění za vytrpěnou bolest

V případě újmy vzniklé ublížením na zdraví přichází v úvahu tři jednorázové nároky, mezi které patří i tzv. bolestné.  Podle ust. § 2958 odčiní škůdce újmu poškozeného na zdraví peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti, které se vyplácí jednorázově, a to podle bodového ohodnocení jednotlivých položek (zranění). To stanoví posuzující lékař a výsledný bodový součet se vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Hodnota bodu se odvozuje od 1 % z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (tj. bolest).

Valorizace bolestného

Na růst zdravotních újem dlouhodobě působí nový občanský zákoník a s ním spojená pravidelná valorizace částek za odškodnění bolestného. Průměrná mzda za rok 2013 činila 25 128, Kč, hodnota jednoho bodu tak činí 251,28 Kč, (tj. 1 %), a platí pro vznik (bolesti) nároku pro rok 2014. V roce 2023 činila průměrná mzda již 40 353 Kč a 1 % představuje pro hodnocení bolestného za 1 bod 403,53 Kč.

Pro představu uvádíme porovnání, ze kterého je zřejmý nárůst hodnoty jednoho bodu, který pravidelnou valorizací vzniká:

• zlomenina krčku kosti stehenní nezaklíněná – 180 bodů x 251,28 = 45 230 Kč
• zlomenina krčku kosti stehenní nezaklíněná – 180 bodů x 403,53 = 72 635 Kč.

Duševní útrapy jako složka bolesti

V ustanovení § 2958 je obsažena nová složka bolesti, tzv. další nemajetková újma (neboli jiné duševní útrapy), která bohužel v Metodice, resp. klasifikaci poškození zdraví není bodově vůbec ohodnocena a v případě její existence musí ohodnocení definovat soud (zřejmě po konzultaci se znalcem). Duševní útrapy mohou být totiž pestré, např. strach o život, strach z budoucích operací, úzkost v době léčení z dalšího průběhu, strach z následků atd. Musí být však předmětem obsahu zdravotní dokumentace, resp. potvrzeny psychiatrickým nálezem, přičemž to neznamená, že se jedná o trvalé postižení. Bližší informace lze získat v judikatuře, např. 25 Cdo 1226/2023.

V případě odškodnění bolesti vzniká jedna zvláštnost, kterou si ne všichni uvědomují a může vést k tomu, že si neohlídají odpovídající výši pojistného plnění. Jedná se o situace, kdy se lékařské zákroky, například operace končetiny provede v roce škody a následná její reoperace (vynětí kovu) se uskuteční až v následujícím roce. Protože tato bolest vznikla až při reoperaci, musí být pro výpočet bolesti použita hodnota jednoho bodu navýšená o příslušnou valorizaci. Uvedené platí v případě lékařských zákroků, které jsou v příčinné souvislosti s prvotním úrazem, resp. bolestí.

Jaká jsou pravidla pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění pro osobu poškozenou na zdraví? A co když brzy po úrazu zemřela? Co rozhoduje o nárocích dědiců? Při ublížení na zdraví musí škůdce odčinit újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění (§ 2958 občanského zákoníku – o. z.). Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Jak se liší bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění?

Tělesné a duševní strádání při škodné události na zdraví a v době léčení se odškodňuje náhradou za bolest, jinak řečeno bolestným. Trvalé zdravotní následky projevující se v omezené možnosti zapojení do různých životních činností se odškodňují náhradou za ztížení společenského uplatnění.

Jde o to, že na zdraví poškozený člověk nemůže třeba sportovat, účastnit se veřejného, kulturního života, cestovat, věnovat se svým koníčkům, nebo jen s velkými obtížemi. Jde tedy o odškodnění snížené kvality života. Odškodnění bývá vyšší pro mladé lidi než pro starší osoby.

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je osobním nárokem a dědí se

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je samozřejmě nárokem přímo poškozeného člověka. Pokud ale nebylo bolestné či náhrada ztížení společenského uplatnění dosud poškozenému, jenž zemřel, vyplacena (ale nárok na něj byl uplatněn), stává se předmětem dědictví.

Právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění se v plné výši stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla.

Podle § 1475 odst. 2 o. z. tvoří pozůstalost celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. (Pokud byly peníze odpovídající bolestnému a náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplaceny, jsou samozřejmě předmětem dědictví jako součást pozůstalosti.)

Odškodnění poškozeného může být ve výjimečných případech sníženo

Podle § 2953 odst. 1 o. z. soud náhradu škody přiměřeně sníží, vedou-li k tomu důvody hodné zvláštního zřetele. Vezme přitom ohled zejména na to, jak ke škodě došlo, přihlédne k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. (Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.)

Takové snížení připadá v úvahu ve výjimečných případech, kdy by např. velmi chudý člověk neúmyslně poškodil zdraví někomu velmi bohatému, kdy výše odškodnění bude třeba jen zlomkem hodnoty majetku poškozeného, zatímco jeho placení by bylo pro škůdce likvidační. Může jít v praxi kupř. o situaci, kdy řidič vozila havaroval kvůli chodci a poškodil si při tom zdraví.

Nejvyšší soud ČR řešil takový spor o odškodnění a také o jeho případné snížení. Předmětem sporu byl nárok na pojistné plnění náhrady za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu původního vážně poraněného člověka, který utrpěl při dopravní nehodě závažné polytrauma s trvalým poraněním míchy.

Poškozený strávil po nehodě více než 15 měsíců v nemocnici odkázán na trvalou péči jiné osoby, izolován od své rodiny. Nehodu zavinil člověk, který řídil vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za újmu u žalované pojišťovny (měl u ní sjednáno povinné ručení). Ve vymáhání odškodnění po smrti poškozeného pokračovaly děti poškozeného jako jeho zákonní dědici.

Soud prvního stupně rozhodl, že každému z dětí náleží částka 4 500 000 Kč. Soud na základě znaleckého posudku určil náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 9 240 276 Kč, tedy ve výši přesahující uplatněný nárok. Žalovaná pojišťovna se odvolala. Odvolací soud snížil částku pro každé z dětí o 150 000 Kč čili na 4 350 000 Kč. Celkem tedy přiznal odškodnění ve výši 8 700 000 Kč. Ke snížení o 300 000 Kč došlo spíše z procedurálních a formálních důvodů.

Ovšem soud odmítl snížit odškodné podle § 2953 o. z. z mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, jak požadovala pojišťovna, jež v projednávané věci neshledal. Úvahy o účelovém podání žaloby měsíc před smrtí odmítl jako nepřípadné. Pojišťovna si podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Jde o osobní odškodnění – proč mají miliony dostávat dědici?

Pojišťovna se domnívala, že v případech poškozených zemřelých velmi krátce po ustálení zdravotního stavu (o ztížení společenského uplatnění se totiž rozhoduje právě až po ustálení zdravotního stavu) by mělo dojít ke snížení odškodnění v desítkách procent.

Dokonce by mohlo docházet ke snížení až blížícím se úplnému odepření náhrady v případech úmrtí v řádu dnů po ustálení zdravotního stavu, neboť tzv. překážka lepší budoucnosti u nich netrvá dlouho, a tedy nemůže dojít k naplnění smyslu a účelu náhrady za ztížení společenského uplatnění.

Musíme uznat, že jistou logiku argumentace pojišťovny má, protože jde o osobní nárok poškozeného, ne jeho dědiců. Peníze mají být kompenzací snížené kvality života poškozeného, ne rozšířením majetku někoho jiného.

Pojišťovna žádala snížení odškodnění na 1 milion korun, tedy aby každé z dětí dostalo 500 000 Kč.

O tom, že na žalobce jako děti a zákonné dědice původního poškozeného přešel ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. nárok na uplatněné peněžité zadostiučinění za utrpěnou újmu na zdraví, jakož i na pojistné plnění na tuto náhradu ve smyslu § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. (o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla čili o tzv. povinném ručení) nebylo mezi stranami (dědici poškozeného a pojišťovnou) sporu.

Spornou byla otázka výše nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění v případě, že tento nárok přejde na dědice poškozeného.

Dědí se i právo pokračovat ve vymáhání peněz, pokud poškozený stihl podat žalobu

Podle současného občanského zákoníku (§ 1475 odst. 2 o. z.) spadají do pozůstalosti i subjektivní práva a povinnosti zakládající se pouze na osobních poměrech zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo jako pohledávka uplatněny tak, že to vede k určení nebo uspokojení nároku zásahem veřejné moci.

Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována.

Uplatnil-li tedy poškozený za svého života u soudu nároky na pojistné plnění na náhradu nemajetkové újmy na zdraví vyjmenované v § 2958 o. z. (včetně náhrady za ztížení společenského uplatnění), tvoří tyto nároky v případě jeho smrti pozůstalost a mohou přejít na dědice (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, spis. zn. 25 Cdo 3556/2016).

Proč dědici dědí vyplacené peníze, ale též mají právo pokračovat ve sporu o odškodnění

Občanský zákoník vychází z osobní povahy práva na satisfakci, jež zaniká smrtí oprávněné osoby (přímého poškozeného), a to i v případě, že se satisfakce poskytuje v penězích.

Avšak vzhledem k tomu, že toto pojetí (podle předchozí právní úpravy ve zrušeném občanském zákoníku) vedlo k absurdním důsledkům, kdy byly osoby povinné k náhradě motivovány, aby co možná nejvíce prodlužovaly soudní řízení, případně aby co možná nejdéle mařily výkon rozhodnutí (exekuci) v „naději“, že poškozený zemře, byla nově stanovena výjimka, podle které práva poškozeným uplatněná u orgánu veřejné moci přecházejí na dědice.

Tytéž argumenty lze obdobně uplatnit i proti požadavku pojišťovny, že v případě smrti poškozeného krátce po poškození zdraví má být peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění podstatně krácena.

Negativní zhodnocení požadavku pojišťovny na snížení odškodnění

Odvolací soud vzal v úvahu, zhodnotil předchozí řízení Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 1630/2023, ze dne 14. 12. 2023, že poškozený utrpěl úraz ve věku 42 let a byl v rámci svých omezených zdravotních dispozic velmi aktivní při trávení volného času. Odvolací soud proto neshledal žádné důvody pro snížení náhrady.

Lze připustit, že účelem poskytnutí peněžité náhrady nemajetkové újmy na zdraví je opatřit poškozenému náhradní požitky za ty, o které v důsledku poškození zdraví přišel, a že tento účel poskytnutím peněžitého plnění dědicům poškozeného již nemůže být naplněn.

V zákoně však byl jednoznačně rozšířen výčet nároků, jež přecházejí na dědice, o nároky vázané na osobu zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, a současně nebylo stanoveno žádné omezení rozsahu těchto nároků.

Postavení nároku dědiců je tedy zcela totožné s postavením přímého poškozeného a není rozumného důvodu tento nárok snižovat pouze z důvodu smrti přímého poškozeného. Při opačném přístupu by vznikly neospravedlnitelné rozdíly v postavení dědiců poškozeného, který zemřel před skončením řízení o náhradě nemajetkové újmy na zdraví, a poškozeného, který zemřel po skončení takového řízení.

Náhrada ztíženého společenského uplatnění je jednorázová, není to renta

Ani námitka, že překážka lepší budoucnosti poškozeného trvala příliš krátce (jelikož poškozený brzy zemřel), není v dané věci přiléhavá, neboť náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým plněním, a proto ji nelze rozpočítávat na předpokládanou dobu života poškozeného a považovat ji za jakousi skrytou doživotní rentu. Tou by byla náhrada snížených nebo absentujících příjmů poškozeného (náhradový důchod).

Proč dostávají mladí lidé vyšší odškodnění než ti starší

Pokud se krátí odškodnění z důvodu vyššího věku poškozeného, činí se tak proto, že ztížení společenského uplatnění je zpravidla závažnější u osob mladších, které se s ním budou muset vyrovnávat po delší dobu, než u osob starších, které mnohé aktivity společenského uplatnění během dosavadního života zrealizovaly. Jinými slovy nemajetková újma osob mladších je zásadně závažnější než újma osob starších, a proto je i náhrada této újmy vyšší.

V případě smrti přímého poškozeného se však jeho újma nijak neumenšuje, a výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy na zdraví nemůže tedy být závislá na nahodilé okolnosti, zda se přímý poškozený dožije přiznání a poskytnutí náhrady.

V soudním řízení bude dále pokračováno, ale dědici se dočkají nesníženého odškodnění, které mělo náležet rodiči, jak jsme jej shora vyčíslili.

Okolnost, že poškozený, který utrpěl újmu na zdraví, uplatnil žalobou u soudu nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, popřípadě na pojistné plnění na tuto náhradu, krátce poté zemřel a nárok přešel na jeho dědice, není tedy důvodem ke snížení náhrady (spis. zn. 25 Cdo 1630/2023).

Co je podstatná změna poměrů zdravotně poškozeného zaměstnance, kterému uznali nemoc z povolání? Stačí k odebrání náhrady za ztrátu na výdělku naopak jen oduznání nemoci z povolání? V zákoníku práce je ustanovení, které se při studiu nároků zaměstnance poškozeného na zdraví v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snadno přehlédne. 

Jde o ust. § 271u odst. 1, které říká: Změní-li se podstatně poměry poškozeného (tedy zaměstnance poškozeného na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání), které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, může se poškozený zaměstnanec i zaměstnavatel odpovědný za škodu domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Horník si za několik let vyléčil projevy nemoci z povolání

Soudy řešily spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity – takzvanou rentu – přiznanou z důvodu uznání nemoci z povolání. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele od roku 1996, naposledy s pracovním zařazením horník-zámečník.

V roce 2017 u něj byla zjištěna nemoc z povolání (iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi). Tato skutečnost vedla k rozvázání pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v roce 2021 a tomu, že zaměstnanci byla vyplácena renta. Na zdraví poškozený zaměstnanec pracoval v jiné profesi, a to jako dělník.

Renta podle ust. § 271b odst. 1 věty první zákoníku práce náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Odpovědný zaměstnavatel a jeho pojišťovna zastavili výplatu renty

V roce 2023 příslušné zdravotnické zařízení vydalo posudek o novém zjištění ve věci nemoci z povolání, podle kterého zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání. Posudek byl potvrzen příslušným státním orgánem.

Úrazová pojišťovna zaměstnavatele proto zastavila zaměstnanci výplatu renty. Zaměstnanec se proto její výplaty musel domáhat soudní cestou. Jeho žalobu však zamítl soud prvního stupně a odvolací soud jeho verdikt potvrdil.

Zaměstnanec se uzdravil z nemoci z povolání, k původní práci už se ale vrátit nemůže

Přitom žalující zaměstnanec trval na tom, že nadále není schopen vykonávat původní práci horníka-zámečníka. Pokud by se vrátil na původní práci, nemoc z povolání by se opět projevila. Nemoc se neztratila, pouze se vytratily příznaky, které by se v dole opět vrátily. Podle jeho názoru tedy nešlo o důvod k zastavení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku, neboť u něj nedošlo ke změně poměrů.

Znalec ve svém odborném lékařském posudku mimo jiné uvedl: “I když tedy pracovník netrpí příslušnou kožní nemocí z povolání a je vydán lékařský posudek, který to deklaruje, nesmí se tento pracovník už nikdy do konce svého života vrátit k výkonu své původní práce, která u něj toto onemocnění způsobila. Pokud by se vrátil zpět ke své původní práci, je velmi pravděpodobné, že by se u něj opět projevila jeho nemoc z povolání.”

Uzdravení z nemoci z povolání vede k oduznání nemoci z povolání

Jak dlouho musí být příslušný pacient zcela bez projevů příslušné kožní nemoci z povolání, aby mohl být vydán lékařský posudek, který konstatuje, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání, tedy se u něj nemoc z povolání takzvaně oduznává, stanovuje vyhláška č. 104/2012 Sb.

V případě iritačních dermatitid se podle tohoto předpisu může posudek vyjadřující, že uznaná kožní nemoc z povolání u pacienta již netrvá, vydat až tehdy, pokud se žádné klinické projevy této nemoci neobjevily po dobu nejméně jednoho roku.

Zatímco tedy při onemocnění zaměstnance se uznává nemoc z povolání, při jeho uzdravení se oduznává.

Jak dlouho je nárok na odškodňovací rentu?

Vznikl-li zaměstnanci nárok na rentu, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu do té doby, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tedy dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce (podle dřívější právní úpravy ust. § 390 odst. 1 zákoníku práce nebo ust. § 202 odst. 1 zákoníku práce).

Co je podstatná změna okolností na straně poškozeného zaměstnance?

Spor se dostal před Nejvyšší soud ČR, který uvedl ve svém rozsudku spis. zn.  21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025 následující:

Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného (právní úprava se změnou poměrů, která nastala u odpovědného subjektu – zaměstnavatele, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou.

Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a nové poměry poškozeného.

Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném nebo záporném smyslu, a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny.

Podstatná změna: možnost vykonávat původní práci s původními výdělkovými možnostmi

Při úvaze, zda došlo k takové změně v okolnostech, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která by představovala změnu poměrů poškozeného ve smyslu ust. § 271u odst. 1 zákoníku práce, je třeba především zkoumat, zda zdravotní stav poškozeného zaměstnance doznal změny uvedené v předmětném lékařském posudku, zda následky nemoci z povolání neomezují jeho pracovní způsobilost v uplatnění na trhu práce i nadále ve stejném rozsahu jako dříve, tedy zda může opět vykonávat práci v původním zařazení, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, a současně dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

Podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance však není pouhé oduznání nemoci z povolání, která byla poškozenému zaměstnanci dříve zjištěna, na základě vyhlášky č. 104/2012 Sb., aniž by současně poškozenému zaměstnanci jeho zdravotní stav umožňoval vykonávat původní práci, při níž onemocněl nemocí z povolání, a dosahovat stejného výdělku jako před jejím zjištěním, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn.  21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025.

Řešení sporného případu

Odvolací soud, ani soud prvního stupně se však nezabývaly otázkou, zda je zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nadále schopen vykonávat původní práci horníka-zámečníka.

Ačkoliv už víme, že znalec ve svém odborném lékařském posudku uvedl, “že i při vymizení projevů příslušné nemoci z povolání se pacient do konce života nesmí vrátit k výkonu té práce, která u něj tuto nemoc způsobila.”

Ostatně i primářka oddělení pracovního lékařství nemocnice, která vydala posudek o tom, že zaměstnanec již netrpí nemocí z povolání, před soudem k otázce, zda stále trvá kontraindikace pro práci horníka uvedla, že “zda může vykonávat práci horníka, nejsme schopni posoudit, neznáme jeho zdravotní dokumentaci a ani jeho nové pracovní zařazení.”

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky obou nižších soudů. V novém řízení je nutno postavit najisto, zda zdravotní stav zaměstnance doznal podstatné změny a zda je z medicínského hlediska nadále zdravotně způsobilý k práci horníka-zámečníka, kterou vykonával před vznikem škody, nebo zda jeho pracovní schopnost není následkem nemoci z povolání nadále snížena (omezena) a zda je žalobce schopen dosahovat výdělek, jaký měl před poškozením.

Shrnutí článku

Právní rámec

• Podle § 271u zákoníku práce může dojít ke změně výše renty, pokud dojde k podstatné změně poměrů zaměstnance, které byly rozhodující pro stanovení náhrady škody (např. zdravotní stav nebo výdělkové schopnosti).
• Pouhé oduznání nemoci z povolání (tzn. že lékař konstatuje, že nemoc již není aktivní) neznamená automaticky ztrátu nároku na rentu.

Popis konkrétního případu

• Zaměstnanci (horníkovi) byla v roce 2017 uznána nemoc z povolání (dermatitida nohou).
• Byl mu přiznán nárok na rentu. V roce 2023 však zdravotnické zařízení konstatovalo, že nemoc již netrvá – a zaměstnavatel výplatu renty zastavil.
• Zaměstnanec argumentoval, že se sice příznaky nemoci ztratily, ale návrat k původní práci by vedl k opětovnému propuknutí onemocnění.
• Soudy nižších stupňů jeho žalobu zamítly.

Postoj Nejvyššího soudu ČR

• Pouhé uzdravení z nemoci není podstatnou změnou poměrů, pokud zaměstnanec stále nemůže vykonávat původní práci ani dosahovat původního výdělku.
• Soudy se chybně nezabývaly tím, zda je zaměstnanec opět schopen pracovat jako horník-zámečník.
• Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání.

Uzdravení z nemoci z povolání neznamená automatickou ztrátu renty. Rozhodující je, zda došlo ke skutečné změně zdravotního stavu a výdělkových schopností zaměstnance.

Bodový systém začal v Česku platit v roce 2006. Od této doby doznal značných změn, z nichž nejvýznamnější byly ty, které vstoupily v platnost minulý rok. Jak ověřit aktuální stav bodového konta a co dělat, pokud nad Vámi visí hrozba odebrání řidičáku?

Největšími hříšníky jsou řidiči v Ústeckém kraji

I přes nemalou mediální osvětu, kterou jsme v souvislosti s bodovým systémem v roce 2024 zaznamenali, si stále mnoho řidičů myslí, že body se v evidenční kartě řidiče odečítají. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Pokud řidič za přestupky nasbírá 12 bodů, je – lidově řečeno – vybodován a přichází o řidičské oprávnění minimálně na 1 rok.

Bodové konto řidiče můžete sledovat online a zdarma

V souvislosti s výše uvedeným vás určitě bude zajímat, jak zjistit body řidiče. V roce 2025 máte rovnou tři možnosti. První z nich je návštěva registru řidičů, který naleznete na úřadu obce s rozšířenou působností. Zde si můžete nechat pořídit výpis bodů za dopravní přestupky za menší poplatek.

Další možností je návštěva pobočky CZECHPOINT (např. obecní úřady, Česká pošta, Hospodářská komora, notáři apod.), kde můžete opět požádat o výpis trestných bodů řidiče. I zde je ovšem potřeba počítat se správním poplatkem, který se může na jednotlivých pobočkách lišit.

Poslední možností je potom online ověření skrze Portál občana nebo Portál dopravy. Informaci o bodovém stavu najdete na úvodní stránce po přihlášení. Pomocí Portálu dopravy si stav svého bodového konta zjistíte online nebo si zdarma stáhnete rovnou výpis z evidenční karty.

K dispozici máte i další výpisy, které si můžete stáhnout ve formátu PDF. Pro přihlášení do Portálu dopravy lze využít bankovní identitu, mobilní klíč eGovernmentu nebo například Moje ID. Přihlášení i všechny výpisy jsou zdarma.

Jak urychlit odečtení bodů za dopravní přestupky?

Stejně jako můžete trestné body sbírat, můžete je i několika způsoby odečítat. Pokud nejste pravomocně uznáni z přestupku déle než 12 měsíců od posledního „přešlapu“, dochází k automatickému odpočtu až 4 trestných bodů.

Další body řidičů si můžete odečíst absolvováním Školy smyku, kdy po úspěšném zvládnutí kurzu můžete na městském úřadě zažádat o odpočet 3 bodů. A to za předpokladu, že jste nenasbírali 10 a více trestných bodů a nemáte v kartě řidiče žádný přestupek za 7 trestných bodů.

Nesouhlasíte s vybodováním? Vzneste námitku!

Poslední možností, jak zvrátit odebrání řidičského oprávnění za vybodování, je vznesení námitky. Pokud získáte 12 bodů a obdržíte výzvu k odevzdání řidičského průkazu, do pěti pracovních dnů můžete zkusit vznést písemnou námitku na obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Pokud lhůtu prošvihnete, již není cesty zpět a vaše papíry putují „do čistírny“. Pokud úřad námitku shledá jako oprávněnou, do 10 pracovních dní bude opraven počet trestných bodů v kartě řidiče a o řidičák nepřijdete.

Únava je jedním z největších, a přesto stále přehlížených rizik na českých silnicích. Podle aktuálního průzkumu společnosti MOL zažilo příznaky ospalosti – jako těžká víčka, zívání či potíže s udržením hlavy – 64 % řidičů. Více než třetina řidičů dokonce přiznává, že se vlivem únavy sami dostali do nebezpečné situace. Pravidelné přestávky během dlouhých jízd ale vždy nebo většinou plánuje pouze 48 % z nich.

Dlouhé cesty autem nejsou mezi českými řidiči ničím neobvyklým – z výsledků průzkumu společnosti MOL vyplývá, že 41 % z nich vyráží na více než tříhodinovou cestu alespoň jednou měsíčně. Nejčastějším důvodem jsou dovolené (58 %), návštěvy rodiny (44 %) nebo volnočasové aktivity (45 %). Dlouhé cesty jsou pro řidiče nejen fyzicky náročné, ale jsou také stresující. „Podle výsledků průzkumu během delší cesty autem řidiče nejvíce stresuje dopravní situace, strach z nehody a také únava a ospalost,“ komentuje výsledky průzkumu Mikuláš Duda, manažer korporátní komunikace společnosti MOL Česká republika.

Situace, kdy se řidiči dostávají do nekomfortní situace spojené s únavou, jsou přitom poměrně časté.  Hned 37 % českých řidičů v průzkumu společnosti MOL přiznává, že se vlivem únavy při řízení dostalo do nebezpečné situace. Přesto ji však řada řidičů stále podceňuje a na delších cestách zapomíná na plánování dostatečných zastávek. Jen necelá polovina motoristů (48 %) v průzkumu uvedla, že při plánování cesty předem přemýšlí o zastávkách a odpočinku. Zbývající respondenti přiznávají, že své přestávky plánují jen občas nebo zcela náhodně.

Pravidelné zastávky během delších cest dělá 62 % řidičů jednou za dvě hodiny nebo častěji. Data z průzkumu společnosti MOL potvrzují, že řidiči a jejich posádky nejčastěji volí právě zastávku na čerpacích stanicích (67 %) nebo odpočívadlech (31 %). Drtivá většina řidičů (90 %) přitom uvádí, že jejich běžná zastávka zabere maximálně 20 minut. Energii pak řidiči doplňují různým způsobem, kávu nebo energetický drink při svých zastávkách volí přes 70 % řidičů.

Únava za volantem často přichází plíživě a řidiči její symptomy dlouho přecházejí, následky takového chování ale mohou být fatální. Příznaky ospalosti – jako těžká víčka, zívání či potíže s udržením hlavy při řízení zažily dvě třetiny českých řidičů. Více než třetina řidičů dokonce přiznává, že se vlivem únavy sami dostali do nebezpečné situace.

 

Zdravotní pojišťovny mají právo na úhradu nákladů spojených s čerpáním zdravotní péče, pokud dojde k jejich vynaložení v důsledku protiprávního jednání. Lékařská péče není rozhodně levná, rvačka se může pěkně prodražit.

Podle § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 platí, že zdravotní pojišťovny mají vůči třetí osobě právo na náhradu nákladů za hrazenou zdravotní péči, které byly vynaloženy v důsledky zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.  Zdravotní pojišťovny tedy v praxi požadují úhradu zdravotních nákladů pouze v případě protiprávního jednání třetí osoby.

Praktický příklad – standardní úhrada ze zdravotního pojištění

Pan Michal ignoroval ceduli, že je chodník uzavřen. Při přecházení staveniště upadl a zlomil si ruku. I když nerespektoval uzavření chodníku, má nárok na zdravotní péči jako ostatní pojištěnci a nebude nad rámec zdravotního pojištění, které odvádí každý měsíc ze své mzdy své zdravotní pojišťovně, nic platit.

Praktický příklad – ublížení ve rvačce sousedovi

Pan Roman fyzicky napadl svého souseda. Ve rvačce mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a náklady nebyly nikterak malé. Zdravotní pojišťovna bude mít k dispozici příslušné dokumenty od policie a vyčíslené náklady za poskytnutou lékařskou péči. V případě pana Romana došlo k protiprávnímu jednání a zdravotní pojišťovna bude vymáhat náklady za poskytnutou péči.

Oznamovací povinnost zdravotní pojišťovně

Zdravotní pojišťovny se v praxi v naprosté většině případů o protiprávním jednání dozvědí. Příslušné hlášení jsou povinna podávat nejenom zdravotnická zařízení, pokud mají podezření, že úraz nebo poškození zdraví byly způsobeny jednáním fyzické nebo právnické osoby. Oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně mají v takových případech i orgány Policie ČR, státní zastupitelství, soudy, obecní úřady. Ze zákona je přitom nutné splnit oznamovací povinnost do jednoho měsíce ode dne, kdy se oznamovatel o této skutečnosti dozvěděl.

Pracovní úrazy se mohou značně prodražit

V případě nedodržení bezpečnosti práce ze strany zaměstnavatele mají zdravotní pojišťovny pochopitelně nárok na úhradu poskytnuté lékařské péče zaměstnanci právě od zaměstnavatele, který se provinil. Ze zákona musí zaměstnavatelé posílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovním úrazu a nesplnění této povinnosti je sankciováno.

Pojištění při dopravní nehodě

V případě dopravní nehody, u které dojde k ublížení na zdraví, se viník nehody dopustil protiprávního jednání, ale viníci nehody jsou v naprosté většině případů řádně pojištěni u své komerční pojišťovny a mají sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Příslušné regresní náklady tedy uhradí zdravotní pojišťovně příslušná komerční pojišťovna.

Splátkový kalendář může být řešením

Zdravotní pojišťovny zasílají v případě protiprávního jednání výzvu k úhradě vyčíslených nákladů za poskytnutou lékařskou péči. V případě, že nedojde k dobrovolné úhradě, tak následně zdravotní pojišťovny tyto náklady vymáhají. V případě, že je vyčíslená částka regresních nákladů vysoká, tak je možné sjednat se zdravotní pojišťovnou dohodu o úhradě regresních nákladů ve splátkách.

Upuštění od vymáhání regresních nákladů

Ze zákona mohou zdravotní pojišťovny upustit od vymáhání regresních nákladů, jestliže je vymáhání této částky spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi nebo je pravděpodobné, že náklady na vymáhání převýší jeho výtěžek. Při posuzování případu zdravotní pojišťovna přihlíží zejména k tomu, jak ke škodě došlo, a k osobním a majetkovým poměrům osoby, která škodu způsobila.

Proč řidič poškozený na zdraví při autonehodě, kterou nezavinil, dostal odškodnění jen za zlomek doby své dlouhé pracovní neschopnosti? Jak je to s významem rozhodnutí praktického lékaře o pracovní neschopnosti poškozeného, když žádá či vymáhá odškodnění (doplacení ušlého výdělku za dobu pracovní neschopnosti) z důvodu úrazu, který mu někdo způsobil? 

Jistý pan M. D. byl zraněn při autonehodě, kterou nezavinil. Zažaloval viníka nehody pana J. K. o odškodnění, zejména o doplacení ušlého výdělku.

Žalovaný viník nehody (řidič a současně provozovatel vozidla) vyjížděl z parkovacího místa a nedal přednost poškozenému žalobci na motocyklu. Motocykl žalobce proto narazil do vozidla žalovaného a při pádu byl žalobce (poškozený řidič) zraněn (utrpěl distorzi krční páteře, pohmoždění hrudní páteře a komoci míchy).

Poškozený žádal více jak milion, dostal jen přes šedesát tisíc korun

Poškozenému přiznal soud prvního stupně 66 518,40 Kč, které uložil naopak žalovanému viníku nehody zaplatit. Co do zbytku požadované částky 1 058 598,20 Kč byla žaloba zamítnuta. A to je hodně velký rozdíl. Rozdíl nepřiznal žalobci ani odvolací soud. A jejich verdikty následně potvrdil i Nejvyšší soud. Proč?

Právní úprava nároku poškozeného

Soudy shodně shledaly, že v daném případě byly naplněny podmínky odpovědnosti žalovaného viníka nehody za vzniklou újmu podle § 2962 občanského zákoníku (o. z.).

Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

Proč byl ovšem takový rozdíl mezi požadovanou a soudy přiznanou částkou odškodnění?

Proč bylo odškodnění vypočteno jen za krátkou dobu dlouhé pracovní neschopnosti?

Šlo o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného řidiče vzniklé v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil žalovaný řidič.

Soudy přiznaly náhradu za ztrátu na výdělku jen za dobu od od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016 (ve zmíněné výši 66 518,40 Kč) čili  za 28 dnů. Ovšem zraněný řidič byl v pracovní neschopnosti více než rok, až do 11. 8. 2016. Soudy tedy neuznaly nárok poškozeného na odškodnění ztráty na výdělku za dobu (trvající pracovní neschopnosti) od 25. 8. 2016 do 11. 8. 2017. Proč?

Ošetřující lékař poškozeného rozhodl o pracovní neschopnosti žalobce od 28. 7. 2016 (uznání čili vznik pracovní neschopnosti) do 11. 8. 2017 (ukončení pracovní neschopnosti).

Jenomže znalec (též lékař) shledal, že z odborných vyšetření žalobce ortopedem a neurologem ze dne 24. 8. 2016 (data se vám mohou jako čtenářům plést, proto si řekněme, že jde o poslední den, za který soudy uznaly nárok poškozeného na odškodnění) neplyne žádné zdravotní omezení, které by vyžadovalo další trvání pracovní neschopnosti.

Žalobce byl ponechán v pracovní neschopnosti pro subjektivní potíže, které neměly podle zdravotnické dokumentace žádný objektivně zjistitelný důvod.

Vedle toho posudková lékařka zhodnotila, že žalobce není invalidní.

Soudy tedy vzaly za prokázanou škodu pouze v rozsahu ztráty na výdělku za dobu od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016, neboť pracovní neschopnost žalobce byla v příčinné souvislosti s újmou utrpěnou při dopravní nehodě prokazatelně jen po tuto dobu. Dále až do 11. 8. 2017, kdy praktický lékař shledal žalobce schopným práce, již žalobce netrpěl objektivně zjištěnými následky předmětné dopravní nehody. A co k tomu dodal Nejvyšší soud?

Nárok na odškodnění podle občanského zákoníku

Náhrada za ztrátu na výdělku náleží poškozenému podle § 2962 odst. 1 o. z. po dobu jeho pracovní neschopnosti, která však musí být v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozeného vyvolanou protiprávním jednáním škůdce. Za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nesouvisející se škodní událostí škůdce neodpovídá.

Neschopenka omlouvá v práci, ale co dál, pokud jde o odškodnění úrazu?

Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, posuzování zdravotního stavu pojištěnců a dalších osob pro účely pojištění zahrnuje posuzování dočasné pracovní neschopnosti, které podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení provádí ošetřující lékař.

Ošetřující lékař podle § 57 zákona o nemocenském pojištění vydává rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a podle § 59 téhož zákona vydává rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pacienta.

Ustanovení § 61 zákona o nemocenském pojištění ukládá ošetřujícímu lékaři v souvislosti s rozhodováním o dočasné pracovní neschopnosti pacienta sice mnohé povinnosti, mezi něž však nepatří zjišťování příčin nepříznivého zdravotního stavu pacienta.

Rozhodnutí o vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem tedy není bez dalšího důkazem o tom, že pacient byl v dočasné pracovní neschopnosti pro újmu na zdraví způsobenou škodní událostí, a tím spíše není důkazem vyšší síly či lepší vypovídací hodnoty než jiné důkazní prostředky, způsobilé prokázat vztah příčiny a následku mezi zdravotním stavem pacienta a protiprávním jednáním škůdce.

Mezi tyto další důkazní prostředky, kterými lze prokázat, zda pracovní neschopnost poškozeného trvala po celou dobu výlučně (či zčásti) pro újmu na zdraví způsobenou škůdcem, patří mimo jiné (zdravotní dokumentace, lékařských zpráv, odborných vyjádření) též posudek znalce z oboru zdravotnictví.

Nižší soudy tedy postupovaly správně, zhodnotil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2025, jestliže při zjišťování doby, po kterou byl žalobce prokazatelně práce neschopen v důsledku protiprávního jednání žalovaného nevycházely bez dalšího jen z potvrzení o pracovní neschopnosti vystaveného lékařem žalobce, ale provedly dokazování též dalšími důkazy, mimo jiné i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví (spis. zn. 25 Cdo 1669/2024).

Ještě dodejme, že i když šlo o odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku, závěry NS ČR se přiměřeně uplatní i v analogické situaci řešené podle zákoníku práce, půjde-li o odškodnění pracovního úrazu.

Spánková deprivace, únava a podrážděnost účastníků silničního provozu – to jsou hlavní hrozby, které přináší přechod na letní čas. Statistiky potvrzují: v prvních dnech po změně času stoupá počet dopravních nehod. Nejvíce ohroženi jsou mladí řidiči, senioři, lidé pracující na směny a ti, kdo tráví za volantem hodiny denně.

O smysluplnosti přechodu na letní čas a následného návratu na standardní středoevropský čas se vedou dlouhodobé diskuze. Změna totiž může výrazně ovlivnit psychickou i fyzickou kondici, a tím i bezpečnost na silnicích. Podle studie odborníků z University of Colorado přináší jarní změna času výrazný nárůst spánkové deprivace. Řidiči, kteří trpí nedostatkem spánku, vykazují reakce obdobné těm, kdo řídí pod vlivem alkoholu – jejich pozornost a schopnost vyhodnocovat situace klesá, reakční čas se prodlužuje.

Nejrizikovější je pondělí po změně času, kdy je adaptace organismu nejslabší. Analýza dat americké National Highway Traffic Safety Administration, která sledovala vývoj za 21 let, ukázala, že v pondělí po přechodu na letní čas došlo k nárůstu smrtelných nehod o přibližně 7 %. Podle studie zveřejněné v American Economic Journal způsobí změna času ročně až 30 úmrtí na silnicích USA. Podobný trend potvrzují i data z Kanady (nárůst nehod o 8 %) či Velké Británie.

„Podle italských odborníků z několika univerzit může mít únava na řidiče vliv jako 0,5 promile alkoholu v krvi. Navíc řidiči si vlivu únavy na svůj výkon nebývají vědomi. Na začátku týdne po změně času se na silnicích potkává množství nedospalých, podrážděných lidí, jejichž schopnost vzájemné tolerance klesá. A to je smrtící kombinace,“ upozorňuje Roman Budský z Platformy VIZE 0.

Vliv změny času potvrzují i data českých pojišťoven. Například Kooperativa každoročně v týdnu po přechodu na letní čas zaznamenává nárůst nehod. „Jen v úterý 2. dubna 2024 nám klienti nahlásili o téměř 27 % více škod oproti předchozím úterkům. Ještě ve středu a ve čtvrtek byl tento nárůst téměř osmiprocentní,“ vysvětluje Milan Káňa z pojišťovny Kooperativa.

Nejvíce ohroženými skupinami jsou mladí řidiči do 25 let, senioři, lidé pracující na směny a ti, kteří pravidelně najíždějí dlouhé trasy – jako řidiči kamionů, autobusů či obchodní zástupci. Únava se u nich může projevit podobně jako u podnapilého řidiče: nesoustředěností, zpomalenými reakcemi, chybným odhadem nebo impulzivním chováním.

Lze jen vřele doporučit vytvořit si spánkovou rezervu už v posledních dnech před změnou času. A v prvních pracovních dnech po změně jezdit s maximální opatrností. Riziko nehody je reálně vyšší, a to nejen kvůli vlastní únavě, ale i kvůli zhoršené kondici ostatních účastníků provozu.

Noční nehody s chodci patří k nejtragičtějším událostem na českých silnicích. Podle dat Portálu nehod se téměř čtvrtina všech nehod s chodci odehrává po setmění. Nejrizikovější jsou nehody mimo obce, kde hraje roli nejen špatná viditelnost, ale i vyšší rychlost vozidel. Mladí lidé ve věku 18–24 let patří k nejčastějším obětem těchto tragédií, zejména při návratech z večírků nebo diskoték.

Po setmění se zhoršují podmínky pro vnímání okolí. I při zapnutých potkávacích světlech má řidič omezený rozhled — osvětlená oblast před vozidlem je kratší, než je potřebná brzdná dráha při vyšších rychlostech. Chodci v tmavém oblečení bez reflexních prvků se stávají téměř neviditelnými, což výrazně zkracuje dobu, během níž na ně řidič může zareagovat. Například osoba v tmavém oděvu je pro řidiče na silnici viditelná ze vzdálenosti přibližně 20 metrů, zatímco při použití reflexních prvků se tato vzdálenost prodlužuje až na 200 metrů.

Počet nehod klesá, ale tragické důsledky zůstávají

Noční nehody s chodci proto představují vážný rizikový problém na českých silnicích. Podle analýzy Portálu nehod se v letech 2010 až 2024 stalo 54 057 nehod s chodci, z toho více než čtvrtina se odehrála v noci. V průběhu posledních let obecně počet chodců, kteří se stali účastníky nehody ve tmě, klesl. „Zatímco na začátku sledovaného období se ročně evidovalo kolem 1 100 takových případů, v posledních třech letech se tento počet ustálil na hodnotě přibližně 800 chodců ročně. Tento pozitivní trend ovšem nemění fakt, že následky těchto nehod jsou často vážné. Podle našeho zjištění přes 90 % chodců, kteří se stali účastníky nehody po setmění, utrpělo nějaké zranění. Nejčastěji šlo o lehká zranění (66,32 % případů), vážná zranění tvořila 16,57 % a v 6,31 % případů skončila nehoda tragicky,“ uvedl Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod.

„Analýza Portálu nehod jednoznačně ukazuje, že nejvíce nehod s chodci po setmění se odehrává v zimních měsících, přičemž nejkritičtějším obdobím je prosinec. V tomto měsíci došlo v letech 2010 až 2024 k 2 818 nehodám s chodci ve tmě, což je více než sedminásobek počtu nehod zaznamenaných v letních měsících, například v červnu (391 případů),“ uvedla datová analytička Portálu nehod Petra Marková.

Chodci mohou pro svou bezpečnost udělat více

Mnoho chodců však bohužel stále podceňuje význam reflexních prvků, přestože jejich nošení je mimo obec na neosvětlených úsecích povinné. Tmavé oblečení, zejména v kombinaci s kapucí nebo deštníkem, který omezuje periferní vidění, ještě více zvyšuje riziko střetu.

Jednou z nejdůležitějších povinností chodců je proto nošení reflexních prvků při pohybu mimo obec za snížené viditelnosti. Tuto povinnost ukládá zákon o silničním provozu (č. 361/2000 Sb.) a její porušení může být nejen pokutováno, ale především může vážně ohrozit bezpečnost samotného chodce.

Jejich nošení je povinné, pokud se chodec pohybuje po krajnici nebo po okraji vozovky mimo obec v situaci, kdy je špatná viditelnost (tma, mlha, hustý déšť atd.). Umístěny by měly být na končetinách nebo částech těla, které se při chůzi pohybují, což zvyšuje jejich účinnost. Ideální je kombinace náramků, vest nebo pásků, které odrážejí světlo vozidel.

Reflexní prvky se ukázaly jako účinné řešení – řidič je totiž dokáže spatřit až na vzdálenost 200 metrů, což mu poskytuje dostatek času na bezpečnou reakci i při vyšší rychlosti. Naopak chodec v tmavém oblečení je za stejných podmínek viditelný pouhých 18 metrů před vozidlem, což při rychlosti 70 km/h znamená necelou sekundu na vyhnutí se kolizi. Tato extrémně krátká doba na reakci výrazně zvyšuje riziko tragických následků.

Negativní roli na straně chodců často hrají i mobilní telefony či sluchátka a s nimi spojené nevěnování pozornosti silničnímu provozu. Chodci se totiž až příliš často spoléhají na to, že je řidiči včas zaregistrují, a přecházejí vozovku bez dostatečné kontroly okolí.

Chodci mají rezervy i ve správném chování na vozovce. Ti, kteří se pohybují po pravé straně vozovky (tedy ve směru jízdy), dávají řidičům jen minimální šanci je spatřit včas. Naopak chůze po levé krajnici, kdy chodec vidí přijíždějící vozidla čelně, mu umožňuje včas zareagovat, například úhybem ke kraji. Stejně tak přecházení mimo přechod pro chodce nebo vběhnutí do vozovky z neosvětlených míst patří k častým příčinám nehod.

Nehody mimo obec bývají častěji fatální

Noční nehody s chodci se odehrávají jak na místních komunikacích ve městech a obcích, tak na silnicích mimo obce, přičemž obě situace mají svá specifika a odlišná rizika. „Nejvíce nehod s chodci, a tedy i po setmění, se stává na místních komunikacích, kde se nehody po setmění podílejí 23 %. Nicméně podíl nehod ve tmě na celkových nehodách je překvapivě nejvyšší na dálnicích (48,11 %). Zde je však absolutní počet nehod s chodci malý – v letech 2010 až 2024 zde došlo k 264 nehodám s chodci. Vysoký podíl nočních nehod s chodci je i na silnicích první třídy (38,7 %). Na silnicích druhé a třetí třídy je tento podíl shodně kolem 30 %,“ uvedla datová analytička Portálu nehod Petra Marková.

Nehody v obci mívají méně vážné následky především díky nižším rychlostem vozidel. Nicméně i zde může kolize skončit vážným zraněním, zvláště pokud chodec vběhne do vozovky nečekaně. Chodci totiž někdy přebíhají vozovku na nepřehledných místech a spoléhají se na nižší rychlost projíždějících vozidel. Řidič však nemusí mít dostatek času zareagovat. Navíc v husté zástavbě nebo podél silnic často brání řidičům ve výhledu zaparkovaná auta, což může vést k přehlédnutí chodce.

Mimo obce jsou nehody s chodci mnohem rizikovější a tragické následky jsou zde častější. Důvodem je především vyšší rychlost vozidel a výrazně horší viditelnost na neosvětlených úsecích. Při povolené rychlosti 90 km/h činí brzdná dráha osobního vozu při ideálních podmínkách zhruba 40 metrů, zatímco při mokré nebo zledovatělé vozovce se může prodloužit až na dvojnásobek. Pokud řidič spatří chodce na poslední chvíli, prakticky nemá šanci zastavit.

Nejohroženější jsou mladí lidé při návratu z párty

Samostatnou kapitolou v nehodách chodců na silnicích mimo obce jsou noční návraty z restaurací, diskoték nebo oslav. Ty jsou obzvláště rizikové – pokud je to možné, je bezpečnější využít taxi nebo veřejnou dopravu. Kombinace alkoholu, špatného odhadu situace a nepozornosti chodců často vede k fatálním následkům.

„V tomto světle nepřekvapí, že nejvíce nehod s chodci ve tmě se stává v pátek (2 501 případů). Při pohledu na podíl nočních nehod na celkových nehodách s chodci je však nejrizikovější sobota (41,5 % nehod s chodci v sobotu se stalo po setmění) a neděle (40,08 %),“ uvedla datová analytička Portálu nehod Petra Marková.

Věková analýza potvrdila rizikový faktor návratů z diskoték a party: nejčastějšími oběťmi nočních nehod s chodci jsou lidé ve věku 18–24 let. Těchto mladých chodců bylo evidováno 1 823. V přepočtu na podíl nočních nehod na celkových nehodách s chodci je ovšem tato věková kategorie až druhá (38,81 %), předčili je chodci ve věku 25–31 let s podílem 41,88 %.

Společná odpovědnost

Prevence nočních nehod s chodci spočívá především v odpovědném přístupu obou stran. Chodci by měli být maximálně viditelní a řidiči zase obezřetní, zejména v oblastech s vyšším výskytem chodců. Vzájemná ohleduplnost, dodržování pravidel a důsledné používání bezpečnostních prvků jsou klíčem ke snížení počtu tragických nehod na českých silnicích.