Měsíc: Listopad 2025

Jak roste zájem o investování ve fondech?

Češi stále více hledají způsoby, jak své peníze ochránit před inflací a zároveň je dlouhodobě zhodnotit. Zatímco dříve dominovalo klasické spoření, dnes už více než čtyři z deseti Čechů považuje sebe sama za investory. Digitalizace navíc otevřela dveře k investování i těm, kteří by dříve do fondů nevstoupili. Založení investice online zvládne člověk během několika minut.

Z dat i z praxe je patrné, že roste nejen počet investorů, ale i pravidelnost investic a objem prostředků, které Češi vkládají do fondů. Přibývá lidí, kteří si uvědomují, že klasické spoření na účtu v dnešní době nestačí – inflace postupně ukrajuje hodnotu úspor, a tak hledají cesty, jak své peníze ochránit a zhodnotit.

Trend pravidelného investování 

Významným trendem posledních let je pravidelné investování menších částek. Tato strategie umožňuje investorům rozkládat riziko v čase a vyhnout se snaze načasovat správný okamžik vstupu na trh. V Bance CREDITAS například roste počet klientů, kteří investují do fondů pravidelně v řádu několika tisíc korun měsíčně. Zajímavé je, že neinvestují jen do fondů, ale stále více i přímo do dluhopisů.

Jaké fondy táhnou? 

V roce 2025 se investování stává běžnou součástí finančního života Čechů. Investoři častěji kombinují různé typy fondů a hledají cesty, jak diverzifikovat své portfolio a zmírnit rizika spojená s výkyvy trhu.

Stabilní poptávku si udržují nemovitostní fondy. Ty přinášejí hmatatelnou jistotu a částečně chrání investice před inflací. Kdo chce větší dynamiku, obrací se k technologickým sektorům nebo alternativám, jako jsou komodity a kryptoměny. Společným jmenovatelem zůstává diverzifikace – míchání různých tříd aktiv, které pomáhá zvládat výkyvy trhu a chránit dlouhodobý výnos.

CREDITAS Nemovitostní I cílí primárně na funkční komerční nemovitosti. V současnosti má fond v portfoliu osm nemovitostí a zaměřuje se především na skladové a logistické parky a průmyslové objekty. Dále jeho investiční strategii doplňují obchodní a multifunkční centra, přičemž nejsou vyloučeny ani administrativní budovy.

REICO ČS LONG LEASE se zaměřuje na strategii dlouhodobých nájemních smluv (long lease), která zajišťuje stabilní příjem z pronájmu. Fond investuje primárně do logistických, průmyslových, maloobchodních a kancelářských komerčních nemovitostí zejména ve střední Evropě.

Generali Fond Realit investuje primárně na českém realitním trhu a v Evropské unii, přičemž v České republice realizuje investice často formou pořízení účasti v nemovitostních společnostech v Praze a významných regionálních městech. Jeho investiční strategie se zaměřuje na rozmanité portfolio nemovitostí, včetně bytových domů, obchodních center, administrativních budov a retail parků.

Jakých chyb se vyvarovat 

Přestože zájem o investování roste, mnoho investorů opakuje stejné chyby. Mezi nejčastější patří nedostatečná diverzifikace. Sázet všechno na jednu kartu se zkrátka nevyplácí. Dalším problémem je snaha načasovat trh. I profesionálové mají problém odhadnout ideální okamžik, proto je lepší investovat pravidelně a dlouhodobě. A do třetice, investování pod vlivem emocí, tedy nakupování v době růstu a prodávání v době poklesu. Klíčem je držet se investičního plánu.

Poplatky u fondů: na co si dát pozor 

Investoři dnes oceňují, že vstupní a výstupní poplatky pomalu mizí z trhu a hlavním kritériem zůstává roční nákladovost (TER). Ta se investorovi „neodečítá z účtu“, ale promítá se do toho, že fond vykáže nižší čistý výnos.

Jak fungují poplatky u fondů ?

Vstupní poplatek 

  • Platí se při nákupu podílových listů
  • Obvykle 0–4 % z investované částky
  • V posledních letech spíš mizí – hodně bank a správců už láká klienty na 0 % vstupní poplatek, zejména u pravidelných investic

Výstupní poplatek 

  • Platí se při odprodeji podílových listů
  • Většina retailových fondů ho má dnes nulový

Průběžné poplatky (management fee, správcovský poplatek) 

  • Hlavní náklad, který běží každý rok
  • Většinou se pohybuje 0,5–2 % ročně podle typu fondu
    • konzervativní fondy (peněžní trh, dluhopisy): spíše nižší, kolem 0,5–1 %
    • smíšené fondy: cca 1–1,5 %
    • akciové fondy: často 1,5–2 %
    • nemovitostní fondy: obvykle 1,5–2 %, někdy i více

TER (Total Expense Ratio) 

  • Nejlepší číslo pro orientaci
  • Ukazuje, kolik fond v průměru „spolkne“ ročně z majetku investora včetně všech průběžných nákladů
  • U běžných retailových fondů v ČR se pohybuje kolem 1,2–2,5 % ročně

Rostoucí popularita fondů ukazuje, že Češi se stále více učí chránit své úspory před inflací a hledat cesty, jak je dlouhodobě zhodnotit. Nemovitostní fondy zůstávají atraktivní volbou pro konzervativnější investory, zatímco ETF a ESG fondy oslovují spíše mladší a progresivnější generaci. Ať už investor volí jakoukoli cestu, klíčovými zásadami zůstávají pravidelnost, diverzifikace a disciplína.

Děti, nehody a úrazy, aneb kdo za ně odpovídá a jak je pojistit?

Zlomené nohy, rozbitá okna i vážné nemoci. S dětmi zkrátka bývají vedle radostí také starosti. Některé navíc krom jiného můžou znamenat citelný zásah do rodinného rozpočtu. Řešením finančních trablů může být pojištění. Jenže pojistek je na trhu mnoho, mají různé podmínky a rozsah pojistného krytí. Předtím, než nějakou z nich vyberete, je proto vhodné mít jasno v tom, v jakých situacích za škodu způsobenou dítětem odpovídá rodič, co po vás může druhá strana požadovat, nebo jakým způsobem pojišťovny oceňují následky úrazu.

Odpovědnost za dítě. Kdo ji má?

Předně – ne všechny škody, které vaše dítě napáchá, musí jít nutně za vámi. Záleží, kde k nehodě došlo a kolik je vašemu dítěti let. Obecně totiž platí, že pokud škodu způsobí dítě mladší 13 let, odpovídá za škodu ten, kdo nad ním zanedbal dohled. Tedy pokud například učitel na školní exkurzi neohlídá dítě a to rozbije drahou vázu, nebo zraní spolužáka, měla by jít odpovědnost za učitelem a náhrada vzniklé škody za školou.

Pokud by se ale podařilo prokázat, že nedošlo k zanedbání dohledu, musel by si škodu uhradit sám poškozený. V rámci pravidel stanovených zákonem jsou pak možné i určité výjimky – například by mohlo k náhradě škody i ze strany dítěte mladšího 13 let dojít v situaci, kdy by to bylo vzhledem k jeho majetkovým poměrům spravedlivé.

Děti nad 13 let jsou pak za škody spoluzodpovědné, ať už pod dohledem byly, nebo ne – pokud byly schopné ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

Výběr pojištění odpovědnosti: Na co dát pozor?

Nehody se ale samozřejmě nedějí jen ve škole, nebo dětem mladším 13 let. Pak může jít odpovědnost za škodu za vámi. Navíc – zatímco rozbité okno dost možná zaplatit zvládnete, poplatit škody způsobené na zdraví může být problém.

Pokud se totiž vaše dítě na kole srazí třeba s chodcem a dojde k úrazu, může po vás zraněný ve finále požadovat nejen proplacení nákladů na léčení, ale i náhradu ušlého výdělku, bolestné či náhradu za ztížení společenského uplatnění.

Právě tyhle situace pak může pokrýt pojištění občanské odpovědnosti v běžném životě, lidově pojistka na blbost. Pojištění kryje škody na majetku a zdraví třetích osob, které způsobí členové vaší domácnosti – tedy vedle vás a dětí i váš partner, nebo dokonce domácí mazlíček. Pokud jde o zvířata, ty některé pojišťovny zahrnují automaticky, u jiných si je musíte připojistit.

Základním rizikem, které pojišťovny v rámci pojištění odpovědnosti kryjí, jsou škody vzniklé při vedení a provozu domácnosti (karambol v obchodě, vytopení sousedi), rekreaci a zábavě a případně i vlastnictví nemovitosti (spadlá taška ze střechy) a vlastnictví domácích a hospodářských zvířat (pes vběhne do cesty cyklistovi).

Ovšem pozor: počítají se jen škody, které způsobíte cizí osobě. Pokud tedy vaše dítě cokoli zničí někomu z rodiny – ať už přímo ve vaší domácnosti nebo takzvané osobě blízké, pojišťovna plnit nebude.

Před výběrem konkrétní pojistky se pak vyplatí zamyslet se nad vaším životním stylem. Pokud hodně cestujete, pohlídejte si územní platnost pojištění – většina pojistek kryje škody vzniklé v rámci Evropy, některé pojišťovny se ale omezují jen na Česko, jiné nabídnou krytí všude na světě.

Jestli jste sportovně založená rodina a často pro děti půjčujete nejrůznější sportovní vybavení, vyplatí se pohlídat, zda daná pojišťovna kryje také škody vzniklé na pronajatých věcech. Pokud krytí pronajatých věcí v pojistných podmínkách najdete, zajímejte se také o to, do jaké výše pojišťovna škodu proplatí. Limit zde může být nižší, než jaký máte nastavený v rámci celé pojistky.

Vedle specifických výluk daných pojišťoven je samozřejmě potřeba počítat také s obecnými výlukami, kdy pojišťovna neplní v případě škod vzniklých například válečnou událostí či terorismem.

Kolik za pojištění zaplatíte, závisí na rozsahu pojistného krytí – kolik a jaká konkrétní rizika máte pojištěná a také na tom, na jak vysokou částku jste se pojistili.

Jak funguje plnění u úrazového pojištění?

Úrazy se samozřejmě nedějí jen třetím osobám, zlomená noha může potrápit i vaše dítě. Pokud vám ho se sádrou přivezou ze školy nebo nějaké školní akce, platí, že by vám škola následně měla vyplatit odškodné: Školy odpovídají žákům za škodu na zdraví, která se jim stala při vyučování. Kdy plně a kdy jen částečně?

Dítě se sádrou nebo jiným zraněním často znamená také to, že s ním jeden z rodičů musí zůstat doma nebo mu dělat doprovod během pobytu v nemocnici. To pro rodiče většinou znamená nižší příjem  – během péče o nemocné dítě lze čerpat ošetřovné, až na 90 dní i dlouhodobé ošetřovné, které odpovídá zhruba 60 % předchozích příjmů.

Zatímco menší úrazy se tedy mnohdy dají zvládnout s pomocí dávek a úspor, pokud dojde na závažnější zdravotní problémy, můžou rodiče čelit o dost náročnější finanční situaci.

Ostatně – specialisté na pojištění často radí, aby se rodiče při sjednávání úrazového, respektive životního pojištění, více soustředili právě na krytí trvalých následků a dalších dlouhodobějších zdravotních komplikací. Nebo jinak řečeno: větších zdravotních průšvihů, které většinou znamenají delší a nákladnější léčbu, rehabilitace nebo pomůcky.

Abyste mohli dobře promyslet a zvážit, zda vaše rodina tento typ pojištění potřebuje a co od něj máte chtít, je dobré vědět, jak funguje.

Předně – pokud si vaše dítě zlomí ruku, nečekejte, že vám pojišťovna vyplatí stotisícové sumy. Ačkoli se pojištění obvykle sjednává na pojistné částky v řádech milionů korun, nemusí to znamenat, že na ně dosáhnete.

Konkrétní plnění se totiž vždy odvíjí od druhu úrazu a rozsahu tělesného poškození. K jeho určení slouží pojišťovnám takzvané oceňovací tabulky, ve kterých najdete seznam nejrůznějších diagnóz a jejich procentuální ohodnocení. Toto ohodnocení pak určuje, kolik procent ze sjednané pojistné částky vám pojišťovna za dané poranění vyplatí.

U drobných úrazů jako natržené šlachy, vymknuté prsty, podvrknuté klouby nebo méně závažné zlomeniny pak většinou najdeme pouze nižší jednotky procent, což by například při pojistné částce 1 mil. Kč odpovídalo pojistnému plnění v řádu desítek tisíc Kč.

Na druhou stranu – často pojišťovny nabízí takzvané progresivní plnění, což znamená, že od určitého procenta tělesného poškození se pojistné plnění naopak násobí.

Obdobně se to má s denním odškodným úrazu či hospitalizací, což jsou další plnění, která vám může pojišťovna vyplatit. V rámci dětských pojistek u některých pojišťoven narazíte také na denní ošetřovné, které pojišťovna platí pečujícímu rodiči nad rámec denního odškodného či peněž za hospitalizaci.

I u tohoto krytí se přitom sjednává určitá částka, na kterou budete mít nárok po dobu, kdy se bude dítě s úrazem léčit doma, nebo v nemocnici. Ovšem pozor – nepočítá se skutečná doba léčení, ale vždy maximálně doba stanovená v oceňovacích tabulkách. Neplatí to však bez výjimky – v nabídkách pojišťoven lze najít například i pojištění hospitalizace s progresí. To znamená, že čím je pobyt vašeho dítěte v nemocnici delší, tím vyšší bude plnění.

V praxi: Za zlomeninu lýtkové kosti například u jedné z pojišťoven dostanete 8 % z pojistné částky a denní odškodné maximálně po dobu 56 dní, což by při denním odškodném 500 Kč dělalo maximálně 28. tis. Kč.

V rámci úrazového pojištění se pak samozřejmě pojišťují také trvalé následky způsobené úrazem – na jejich výplatu ovšem obvykle dochází až po jednom roce od úrazu, kdy je možné následky lépe stanovit.

Úrazové, životní ale i cestovní

Samostatné úrazové pojištění dnes najdete především v nabídce menších pojišťoven, případně zdravotních pojišťoven. Větší pojišťovny ho zahrnují spíše do životních pojistek. Ty vedle úrazů dokážou pokrýt také další zdravotní rizika jako závažná onemocnění, někdy také dětskou invaliditu, respektive připojištění závislosti na péči. V případě těchto rizik by pak měly pojišťovny vyplatit sjednanou pojistnou částku.

Pojišťovny ale umí vyjít vstříc i rodičům, kteří chtějí pojistit dítě například jen po dobu letního tábora. Krátkodobé úrazové pojištění jako takové dnes nabízí pouze pojišťovna UNIQA. Zároveň je ale možné pojistit dítě pro případ úrazu i v rámci tuzemského cestovního pojištění. To může vedle úrazů nebo ztráty zavazadel krýt také pojištění odpovědnosti, o kterém byla řeč v první části článku.

Kdy Vás začne skutečně chránit životní pojištění?

Mnoho lidí se domnívá, že sjednáním životního pojištění získají ochranu okamžitě. Ve skutečnosti však u řady rizik platí tzv. čekací doba, během níž pojišťovna pojistnou událost neproplatí. Její délka se liší podle typu rizika i konkrétní pojišťovny, proto je důležité ji znát ještě před podpisem smlouvy.

Čekací doba je období po začátku pojištění, kdy klient ještě nemá nárok na plnění z určitých rizik, ačkoliv již platí pojistné. Čekací doba funguje jako pojistná brzda. Chrání pojišťovnu i poctivé klienty před tím, aby si někdo sjednal pojištění těsně před tím, než se mu má stát plánovaná nebo očekávaná událost, například operace.

Délka čekací doby se v České republice liší podle typu rizika. Běžně platí: 

  • nemoc: obvykle 2 měsíce;
  • těhotenství a porod: obvykle 8 měsíců;
  • některé operace: 2 měsíce;
  • invalidita z důvodu nemoci: obvykle 2 měsíce;
  • smrt následkem nemoci: obvykle bez čekací doby, 2 měsíce u některých pojišťoven.

U úrazů se čekací doba většinou neuplatňuje – pojištění začíná krýt od prvního dne, protože úraz je neočekávaná událost. U nemocí je ale situace jiná. „Lidé bývají často překvapeni, že pojišťovna nezaplatí hospitalizaci krátce po podpisu smlouvy. Důvodem je, že pro nemoc platí obvykle minimálně dvouměsíční čekací doba. Pokud tedy někdo uzavře smlouvu v lednu a v únoru skončí v nemocnici například se zápalem plic, pojišťovna plnění nevyplatí.

Čekací doba se obvykle počítá od data počátku pojištění uvedeného ve smlouvě. Pokud během ní nastane pojistná událost, pojišťovna ji neproplatí, i když je nahlášena později. Některé pojišťovny přebírají čekací doby v případech, kdy klient přechází z jiné pojišťovny a doloží, že byl nepřetržitě pojištěn. 

Co by měli zájemci o pojištění udělat před podpisem smlouvy? V první řadě je důležité číst pojistné podmínky. Čekací doba může být uvedena v hlavním textu nebo v dodatcích. Vyplatí se porovnat více nabídek, protože délky čekacích dob se liší. A určitě se vyplatí zeptat na výjimky, například jestli lze čekací dobu zkrátit při přechodu od jiné pojišťovny.

Čekací doba má své výhody i nevýhody. Udržuje pojistné na dostupné úrovni a chrání klienty před tím, aby museli doplácet na podvody jiných. Na druhou stranu znamená, že krytí nezačne hned, což může některé překvapit. Čekací doba není past, ale mechanismus, který má chránit všechny. Když víte, co znamená a jak dlouho trvá, můžete si životní pojištění sjednat bez obav a s realistickými očekáváními.

Jak vybrat nejlepší financování na rekonstrukci?

Rekonstrukce bývá nákladná a plná překvapení. Zjistěte, jak ji efektivně financovat pomocí hypotéky, úvěru ze stavebního spoření i státní podpory.

Co si z článku odnést:

  • Rekonstrukce nemovitosti je zpravidla nutná přibližně jednou za 20 let a představuje výrazný finanční výdaj.
  • Před zahájením rekonstrukce je potřeba sestavit rozpočet a počítat s rezervou ve výši 10 až 20 %. Výše rezervy se odvíjí od náročnosti stavebních prací.
  • Finančně náročné bývá zejména kompletní zateplení budovy, výměna oken, elektroinstalace, oprava vodovodních a odpadních rozvodů a modernizace vytápění.
  • Rekonstrukci lze financovat kombinací vlastních úspor, rodinné půjčky, úvěru a státní dotace.
  • Při výběru půjčky porovnávejte úrokovou sazbu, dobu splatnosti a související poplatky.
  • Banky posuzují schopnost splácet podle výše příjmů, pravidelných výdajů a existujících závazků. Výsledkem tohoto hodnocení je bonita žadatele.
  • Rekonstrukci lze financovat úvěrem ze stavebního spoření, hypotékou nebo neúčelovou spotřebitelskou půjčkou. Výběr závisí na rozsahu prací, výši rozpočtu a možnostech zajištění.
  • Hypotéka na rekonstrukci se standardně čerpá postupně podle průběhu prací. Její výše může dosáhnout až devadesáti procent budoucí hodnoty nemovitosti.
  • Pokud se rekonstrukce prodraží, je možné upravit rozpočet, odložit některé práce nebo požádat o navýšení úvěru.

Každá nemovitost si čas od času žádá zásadní obnovu. Přibližně jednou za 20 let nastává chvíle, kdy už nestačí jen drobné úpravy. Je třeba zasáhnout do hloubky. Stárnoucí materiály, proměna životního stylu a rostoucí důraz na energetickou úspornost vedou majitele domů a bytů k rozhodnutí rekonstruovat. Taková obnova však představuje výrazný finanční výdaj. Vyvstává proto zásadní otázka: jak rekonstrukci financovat. Přečtěte si, jak získat půjčku na rekonstrukci krok po kroku.

Kolik si půjčit na rekonstrukci

Před zahájením rekonstrukce si spočítejte, jakou částku budete potřebovat. Připravte si alespoň zjednodušený rozpočet. Vycházet můžete například z projektové dokumentace. Mezi největší položky obvykle patří výměna oken, zateplení budovy, obnova elektroinstalace, rozvodů vody a odpadů nebo výměna systému vytápění. Nutné opravy se vyplatí konzultovat se zkušeným stavebníkem.

Při rekonstrukci myslete na dostatečnou finanční rezervu. Neplánované výdaje se totiž objevují poměrně často. Rezerva by měla činit 10 až 20 % z celkové ceny rekonstrukce. Pokud financujete úpravy hypotékou, je výhodnější sjednat si vyšší částku a případně ji nevyčerpat celou. Banky umožňují určitou část úvěru na rekonstrukci nedočerpat.

Možnosti financování rekonstrukce

Možností, jak rekonstrukci financovat, existuje hned několik. Nejlevnější cestou bývají vlastní úspory nebo bezúročná půjčka na renovaci od rodiny, pokud je taková pomoc dostupná. Kromě toho lze využít úvěr ze stavebního spoření, klasickou hypotéku nebo neúčelovou spotřebitelskou půjčku. Jednotlivé možnosti lze kombinovat. Rekonstrukci je možné financovat i s pomocí státní podpory. Každý typ financování má své specifické podmínky, výhody a rizika.

Jak vybrat nejlepší půjčku na rekonstrukci

Při výběru úvěru na rekonstrukci je důležité porovnat několik základních parametrů. V první řadě si ujasněte, jak vysoký úvěr budete potřebovat. Výše půjčky by měla odpovídat reálnému rozpočtu rekonstrukce včetně rezervy na neočekávané výdaje. Dále sledujte dobu splatnosti. Čím delší období, tím nižší měsíční splátky, ale zároveň vyšší celkové náklady. Rozhodující je také úroková sazba, která výrazně ovlivňuje konečnou cenu rekonstrukce.

Banky, stavební spořitelny i nebankovní poskytovatelé půjček posuzují vaši schopnost úvěr splácet. Zásadní roli hraje výše příjmů, pravidelné výdaje a případné závazky. Vyplatí se proto získat nabídky od více finančních institucí a porovnat je. Důležitý není jen úrok, ale také poplatky, podmínky čerpání a možnosti předčasného splacení.

Co nepřehlédnout při výběru financování:

  • Jaká je maximální výše půjčky na rekonstrukci
  • Podmínky půjčky na rekonstrukci
  • Úroková sazba a poplatky u půjčky na rekonstrukci
  • Jaké poplatky platím u půjčky na rekonstrukci
  • Doba splácení úvěru na rekonstrukci
  • Všechny související dokumenty u půjčky na rekonstrukci

Jak získat půjčku na rekonstrukci bytu? Připravte si rozpočet, ověřte svou bonitu a porovnejte nabídky od více bank. Sledujte výši úvěru, úrok, poplatky i podmínky splácení. Nejvýhodnější půjčku získáte tehdy, když znáte své možnosti a nespokojíte se s první nabídkou.

Typy půjček na rekonstrukci

Při výběru způsobu financování rekonstrukce je důležité znát rozdíly mezi jednotlivými typy úvěrů. Pokud plánujete menší úpravy, může být ideální půjčka na rekonstrukci bez zástavy nemovitosti. Takový úvěr na rekonstrukci bez zajištění nabízejí do určité výše stavební spořitelny i banky.

Další možností je neúčelová půjčka na rekonstrukci, kterou lze využít na cokoliv. Oproti tomu účelová půjčka bývá výhodnější z hlediska úrokové sazby, ale vyžaduje doložení využití prostředků. Výběr vhodného úvěru závisí na rozsahu plánovaných prací, výši rozpočtu a vašich finančních možnostech. Nyní se na jednotlivé typy půjček podíváme podrobněji.

Úvěr ze stavebního spoření

Aktuálně se nejvíce využívá úvěr ze stavebního spoření, kde není třeba mít předem našetřeno. Jedná se o úvěry bez zástavy, které se splácí anuitně, tedy zároveň se platí úrok i jistina. Maximální výše takového úvěru je 2,5 milionu korun. Tento úvěr je vhodnou volbou zejména pro menší opravy a rekonstrukce.

Hypoteční úvěr

Hypoteční úvěr na rekonstrukci je vhodný k financování rozsáhlých stavebních úprav. Výhodou je nízká úroková sazba (aktuálně od 4,29 %) a možnost splácet až 30 let. Podmínkou je zajištění nemovitostí a předložení rozpočtu, projektu, případně stavebního povolení.

Banka obvykle nevyplácí prostředky z hypotéky podle skutečně provedených prací, ale podle aktuální zástavní hodnoty nemovitosti. Peníze vložené do rekonstrukce zvyšují hodnotu nemovitosti a čerpání se řídí tímto nárůstem. Neznamená to, že pokud investujeme 100 tisíc korun, zvedne se hodnota nemovitosti přesně o stejnou částku, s tím je třeba počítat.

Co když už mám hypotéku a chci peníze na rekonstrukci?

Nejčastěji se sjednává druhá hypotéka u stávající banky, zejména pokud jde o hypotéku z dřívějška na stejnou nemovitost, protože je již zajištěna zástavou. Protože se jedná o nový úvěr, banka posuzuje bonitu žadatele. Pokud stávající banka peníze neposkytne, nebo je výhodnější refinancovat kvůli lepšímu úroku, je možné refinancovat s navýšením. Refinancování lze provést jak při konci fixace, tak i během jejího trvání.

Neúčelová spotřebitelská půjčka

Pokud nedosáhnete na hypotéku ani nesplňujete podmínky pro úvěr ze stavebního spoření, můžete využít neúčelovou spotřebitelskou půjčku. Tento typ úvěru je vhodný pro menší opravy, jako je výměna podlah, renovace koupelny nebo instalace nového topení.

Jelikož jde o půjčku bez určeného účelu, banka nevyžaduje rozpočet ani faktury. Peníze můžete použít podle vlastního uvážení. Nevýhodou jsou vyšší úrokové sazby, které mohou celkové náklady na rekonstrukci výrazně zvýšit. Proto je důležité pečlivě zvážit výši půjčky i délku splácení.

Jaké doklady požaduje banka pro půjčku na rekonstrukci

Poskytovatelé úvěrů na rekonstrukce obvykle vyžadují rozsáhlou dokumentaci, která slouží k ověření bonity žadatele, hodnoty nemovitosti a účelu úvěru.

Seznam dokladů pro půjčku na rekonstrukci:

  • Doklad totožnosti: Banka si ověřuje identitu každého žadatele o úvěr, proto je nutné předložit občanský průkaz nebo pas. Někdy se vyžaduje i druhý doklad.
  • Doklady o příjmech: Zaměstnanci předkládají potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Podnikatelé dokládají poslední daňová přiznání včetně potvrzení o zaplacení daně. Pravidelné příjmy se prokazují také výpisy z účtu.
  • Výpisy z účtu: Banka obvykle požaduje výpisy za poslední tři až šest měsíců, aby mohla posoudit pravidelnost příjmů a případné závazky.
  • Doklady k nemovitosti: Patří sem výpis z katastru nemovitostí, kupní či darovací nebo jiný nabývací titul.
  • Rozpočet a projekt rekonstrukce: Banka chce znát rozpočet plánovaných prací, případně vidět i projektovou dokumentaci. Pokud budete rekonstruovat svépomocí, je potřeba dodat rozpis prací a prohlášení o odborném provedení.

Rizika půjčky na rekonstrukci

U každé půjčky je nutné počítat s riziky. Klíčové je nepřecenit vlastní finanční možnosti. Splátky byste měli zvládat i v případě poklesu nebo dočasné ztráty příjmu. Vyplatí se zvážit i možnost pojištění schopnosti úvěr splácet.

Pozornost věnujte také výběru poskytovatele. Srovnejte více nabídek a nezaměřujte se pouze na úrokovou sazbu. Důležitá je i struktura a výše poplatků. Sledujte zejména poplatky za vedení úvěru, sankce za předčasné splacení a další náklady, které nemusí být na první pohled zřejmé.

Co dělat, když se rekonstrukce prodraží

Rekonstrukce bývá plná překvapení. I pečlivě připravený rozpočet může narazit na vyšší ceny materiálů, nečekané stavební komplikace nebo změny v projektu. Pokud náklady začnou růst nad plán, je důležité jednat rychle a s rozvahou.

Nejprve se zaměřte na úspory tam, kde to neohrozí kvalitu výsledku. Pomoci může výběr levnějších materiálů, které splní požadovanou funkci a zároveň nezatíží rozpočet. Část prací lze zvládnout svépomocí, například výmalbu, montáž spotřebičů nebo drobné dokončovací úpravy. Pokud to situace dovolí, některé úpravy je možné odložit na později.

Když úspory nestačí, je třeba uvažovat o doplňkovém financování. Řešením může být půjčka v rodině nebo navýšení stávajícího úvěru. V krajním případě lze sjednat nový úvěr, nejlépe u stejného poskytovatele.

Státní dotace

Při financování rekonstrukce lidé obvykle kombinují vlastní úspory s úvěrem. Dalším zdrojem může být státní dotace. V současnosti jsou dostupné příspěvky z programu Nová zelená úsporám. Pro kompletní rekonstrukce starších rodinných domů slouží program Oprav dům po babičce.

Kdo nese odpovědnost za úraz dítěte ve škole?

Stal se ve škole Vašemu dítěti během přestávky nebo hodiny tělocviku úraz? A je za něj zodpovědná škola, nebo nemá cenu nárokovat odškodnění?

Nejvíce dětských úrazů podle statistik proběhne v létě. To ale nic nemění na tom, že se cokoliv může stát i během školního roku a na školních pozemcích. Důležité je vědět, že každá škola musí být pojištěna, neboť je ze zákona zodpovědná za bezpečnost a ochranu žáků a studentů. Pojištění odpovědnosti za škodu má v tomto případě krýt právě situace, kdy dojde k úrazu.

Ne vždy je však za úraz žáka zodpovědná právě škola, i když se stane na její půdě. Pojďme se proto společně podívat, kdy je ze strany školní pojišťovny nárok na odškodnění, ale i na co by měli myslet samí rodiče.

Kdy je za úraz zodpovědná škola?

K úrazu ve škole může dojít, nejen pokud se překročí hranice školního řádu, ale i pokud žák jedná zcela v souladu s jeho pravidly. Otázkou k diskuzi je pak situace, kdy se dítě ocitne v šedé zóně. Sem můžeme zařadit např. situaci, kdy nemá o přestávce utíkat po školních chodbách, ale jde spíše rychleji než má, ale vyloženě neběží.

Podle Tomáše Becka, experta na odškodnění společnosti Vindicia, je zodpovědnost školy za zranění žáka chápána až velmi široce. „Aby odškodnění neplatila její pojistka, muselo by dojít k situaci, kdy dítě opakovaně jedná proti přímému příkazu, a u toho se zraní,“ prozrazuje.

Sem tedy můžeme zařadit zmíněné úrazy v souvislosti s porušováním školního řádu, kdy dítě opakovaně jedná proti dalším příkazům, úmyslně vážně poškodí školní zařízení a majetek anebo se chová tak, že kromě sebe úmyslně ublíží ještě někomu dalšímu.

Pokud však vaše dítě nic neporušilo, neváhejte být proaktivní a řešte se školou možnosti odškodnění za úraz.

Zajímejte se o svou i školní pojistku

Ještě před začátkem školního roku si zjistěte, na jakou částku si škola sjednala pojistku. Podle Tomáše Becka by minimální pojištění mělo pokrýt alespoň 5 milionů korun. Jestliže rodiče zjistí, že pojištění na takovou částku ani zdaleka nedosahuje, měli by zkusit iniciovat změnu – napřed u vedení, poté i u zřizovatele. Na výpravách do přírody nebo při akcích v bazénu se mohou stát opravdu vážné průšvihy, které nízká částka nemá šanci pokrýt. Nárok na odškodnění tím samozřejmě nezaniká, jen přechází na zřizovatele, kterým je nejčastěji obec, což ale vše akorát zkomplikuje.

„Částka je pak uhrazena buď z pojistky, nebo dokonce přímo z rozpočtu obce. Pojistku odpovědnosti obce mají – platí se z ní takové ty klasické věci, kdy třeba na člověka spadne zanedbaný strom. U toho pojištění ale záleží na tom, jak je nastavené – zda podobné situace nejsou například uvedeny mezi výjimkami. A pozor, pokud se na daný případ pojištění nevztahuje, rázem se z toho stává výdaj z obecního rozpočtu“ vysvětluje Tomáš Beck a ještě doplňuje: „Může tak nastat situace, že obec, která má rozpočet na roční fungování ve výši tří milionů korun, musí významnou část těchto prostředků použít na odškodnění žáka, který se vážně zraní.“

Na vyřešení případu jsou pak obecně tři roky od chvíle, kdy k úrazu dojde. Následně se po ustálení zdravotního stavu (obvykle do jednoho roku) řeší výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění.

Co obsahuje pojistné plnění?

Odškodnění od školní pojišťovny nemá zahrnovat jen bolestné. Rodičům má vynahradit i cestovné, kdy rodiče vozí dítě po doktorech anebo za ním dojíždějí do nemocnice. Dále sem spadá také nákup zdravotních pomůcek anebo kompenzace ušlého příjmu ze zaměstnání nebo podnikání rodiče, který s dítětem musel zůstat na ošetřovném doma. A v neposlední řadě sem patří také ztížení společenského uplatnění, pokud se dítě potýká s trvalými následky úrazu. Díky tomu se pak kompletní částka odškodného bez problému vyšplhá i na několik stovek tisíc korun.

Pro všechny případy dítěte pojistěte

Situace, kdy je za úraz odpovědné samo dítě, jsme už zmínili a právě kvůli tomu je vhodné dítěti ještě před nástupem do kolektivu zřídit životní pojištění, které bude kromě větších zdravotních obtíží krýt i úrazy bez ohledu na to, zda po nich přetrvá trvalý následek či nikoliv. Úrazové pojištění dětí pak bývá zpravidla levnější než pojištění dospělých.

Stejně tak je vhodné uvažovat i o nějakém pojištění za škodu způsobenou v občanském životě. Nejde o žádnou velkou investici. Často se vztahuje na celou rodinu a stojí do tisícovky ročně podle toho, na jak velkou částku se hodláte pojistit.

Lidé berou útokem nemovitostní fondy.

Nemovitostní fondy nemají za sebou úplně ideální období. Vysoké úrokové sazby centrálních bank nestavěly developery zrovna do ideálního východiska, což se odrazilo i ve výnosu investorů, a to zejména těch drobných. První vlaštovku ale nabídl loňský rok. Zatímco v roce 2023 účastníci nemovitostních fondů prohráli v tehdy marném boji s inflací, loni už nad ní dokázali zvítězit. A letos má být ještě lépe, motorem výnosů budou levné peníze.

Klíčovou disciplínou bude vybrat správný fond, rozdíly totiž byly a budou obrovské. Přílivu peněz do nemovitostních fondů nahrávají vedle klesajících sazeb na spořicích účtech, jež ještě nedávno byly u drobných střadatelů jejich konkurencí, také otřesy a extrémní nejistota na akciových trzích v posledních měsících.

„Česká společnost bere investice do nemovitostí jako bezpečnou a konzervativní investici,“ potvrzuje Tom Kadeřábek, vedoucí produktového oddělení Swiss Life Select. Objem aktiv spravovaných českými realitními fondy za posledních dvanáct měsíců vzrostl přibližně o čtvrtinu na 311 miliard korun, což potvrzuje rostoucí atraktivitu těchto fondů.

V době klesajících úrokových sazeb a ekonomické nejistoty investoři hledají investice se stabilními výnosy a s nižší volatilitou. To vede k větší oblibě realitních fondů, které investují do dlouhodobě pronajatých nemovitostí s kvalitními nájemci a diverzifikací napříč sektory.

Mezi favorizované tržní segmenty podle něho patří logistika, rezidenční bydlení, maloobchodní prostory a kanceláře. Je patrný zájem o investice do nájemního bydlení, které se v posledních letech rozvíjí v důsledku nedo­stupného vlastního bydlení, ale stále přetrvává zájem rovněž o logistické a skladové haly, retail parky, nákupní centra a o hotely.

Češi vykupují nemovitostí od cizinců

Hybateli dění na trzích jsou přitom Češi, pro něž se navíc domácí investiční rybník začíná jevit jako příliš malý. „Výsledkem je odliv tohoto kapitálu do zahraničí. Vyjma Pol­ska, do kterého Češi investují již dlouho, jsou to nově investice například do Chorvatska nebo Španělska,“ zdůrazňuje portfolio manažer fondu Conseq realit­ní Vladan Kubovec.

Zásadním tématem při investicích přitom zůstává udržitelnost. „Zejména fondy kvalifikovaných investorů preferují tematické strategie typu ESG orientovaných projektů nebo logistiky či retailu,“ dodává místopředseda představenstva Reico investiční společnosti Jiří Horák. Investoři preferují nemovitosti, jež splňují energetické požadavky, jako například normy PENB, a jsou certifikovány podle ekologických standardů jako BREEAM nebo LEED.

„Takové objekty mají nižší provozní náklady a udržují si dlouhodobou hodnotu,“ připomíná Jozef Murza z real estate oddělení Amundi Czech Republic. Ve větším měřítku rovněž vznikají fondy zaměřené na development. Příkladem může být fond Merity, který se zaměřuje na budování logistických hal.

„Development je rizikovějším způsobem nemovitostního investování. Investorům může přinést vyšší výnosový potenciál, ale také vyšší riziko omezené likvidity. Development je primárně tématem pro fondy kvalifikovaných investorů,“ zdůrazňuje rozdílnou orientaci fondů podle typu investorů investiční analytik Partners Marcel Vanduch.

Naopak retailové fondy se převážně zaměřují na investice do nemovitostí, jež jsou následně pronajímány. „Pronájem nemovitostí ale bývá tématem i pro některé fondy kvalifikovaných investorů, které na rozdíl od retailového fondu mohou být v nemovitostech plně zainvestovány, což zvyšuje výnosový potenciál, na druhou stranu ale pro investory bývají zpravidla méně likvidní,“ připomíná Vanduch.

Rozdílné investiční stra­tegie fondů pro malé a velké hráče se dramaticky propisují do výkonnosti. Ostatně sedm z deseti nejvýnosnějších fondů za loňský rok bylo určeno právě investorům se vkladem od milionu výše. „Výnosy nej­větších nemovitostních fondů se stabilizovaly v rozmezí pěti až sedmi procent ročně. Nadále vznikají spíše fondy zaměřené na komerční nemovitosti, ale na trhu jsou i fondy zaměřené na rezidenční reality. Právě rezidenčním fondům by se mohlo v nejbližších letech nadprůměrně dařit,“ uvádí ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak.

Koupit a držet. Žádný aktivis­mus

Jak uvádějí indexy nemovitostních fondů e15 vytvořené ve spolupráci s Vysokou školou finanční a správní, v posledních letech byl výnos fondů pro zámožnější investory zhruba dvojnásobný oproti fondům pro širokou veřejnost. Zatímco fondy kvalifikovaných investorů od druhého kvartálu roku 2022 zhodnotily peníze velkých hráčů zhruba o 24 procent, drobní investoři se museli spokojit s necelými třinácti procenty. Obdobná výnosová proporce má přetrvat i v nejbližších letech.

„Wood & Company dlouhodobě cílí na výnos v rozmezí sedmi až devíti procent ročně u realitního fondu pro retailové klienty s tím, že za posledních dvanáct měsíců vzrostla hodnota podílového listu tohoto fondu o 11,6 procenta,“ uvádí portfolio manažer realitních fondů Wood & Company Jiří Hrbáček. U velkých fondů cílí společnost v případě ofenzivních strategií až na více než dvojnásobek.

„U fondů pro kvalifikované investory cílíme na výnos osm až deset procent u fondů zaměřených na investice do zavedených budov v segmentu kanceláří a retailu, sedm procent u podfondu AUP Bratislava, který vlastní prémiové nákupní centrum v Bratislavě, a patnáct procent ročně u developerských fondů v segmentech logistiky a rezidencí,“ vyjmenovává Hrbáček realitní projekty Wood & Company.

Letošní výnosy trhu jako celku budou sice pravděpodobně níže, na druhou stranu by ale měly na rozdíl od spořicích účtů bohatě pokrýt očekávanou letošní inflaci zhruba mezi dvěma a třemi procenty. „Zaměřím-li se na anualizovaný výnos nemovitostních fondů, tak pokud jde o otevřené podílové fondy, očekávám průměr za rok 2025 kolem 5,7 procenta,“ soudí ekonom skupiny DRFG Martin Slaný.

Střednědobě si fondy v průměru polepší, pokud centrální banka bude dále snižovat sazby a zlevňovat tak peníze. „V horizontu dvou až tří let očekávám, že pokud dojde ke stabilizaci trhu, mohou nemovitostní fondy mít o něco vyšší výnosnost, šest až deset procent, zejména v segmentech, jako je logistika,“ předpokládá Škoch.

U retailových fondů lze podle Finlordu v průměru očekávat výnosnost kolem 5,5 procenta ročně. „Fondy kvalifikovaných investorů by se mohly dostat i na průměrnou výnosnost sedmi procent, a to díky snížení nákladů na cizí kapitál a vyššímu využití finanční páky,“ říká Tomčiak s tím, že menší fondy s dynamičtějším přístupem k výběru nemovitostí by mohly mít výnos i deset procent ročně.

Pokud jde o investiční strategii do fondů, doporučují experti co nejmenší aktivismus. „Koupit a držet. S klesajícími saz­bami se nemovitostní trh opět rozehřeje. Není to ovšem tak, jak si velká část Čechů myslí, tedy že investice do nemovitostí je takřka bezriziková a vždy vítězná,“ staví investory na pevnou zem Tom Kadeřábek ze Swiss Life Select. „Pokud vyberete špatně, můžete se pohybovat na výnosu okolo dvou až tří procent ročně. Takový výnos dnes vynesou i bezpečné instrumenty od ČNB,“ upozorňuje analytik.

Rýsují se nové šance

Trh přitom kromě platných trendů nabídne fondům i nové výnosové příležitosti. „Začínají se objevovat distresová aktiva, a to primárně ze segmentu automotive a e-commerce,“ zdůrazňuje Radek Londýn z Jet Investment. Vedle zmiňovaných zemí střední a východní Evropy se navíc fondy začínají poohlížet i na „prémiovém“ Západě. „Objevují se zajímavé investiční příležitosti, a to po velice dlouhé době například v Německu nebo ve Velké Británii,“ říká spolumajitel nemovitostního fondu Trigea ze skupiny Partners Tomáš Trčka. Větší význam získá rovněž segment nájemního bydlení, dobře srozumitelný také pro drobné investory.

„Dále se mohou otevřít některé kancelářské příležitosti, které bude možné koupit pod tržní hodnotou, například od majitelů, kteří potřebují likviditu. Pravděpodobně to ale budou nemovitosti s nízkou energetickou efektivitou či sekundární lokalitou, kde může být obtížnější získat financování nebo najít nájemce,“ vysvětluje Horák z Reica.

Naopak se podle expertů bude uzavírat šance na výhodné investice zejména v prémiových lokalitách a u zajímavých nemovitostí. „Bude se i nadále zvětšovat rozdíl ve výnosech mezi nemovitostmi v horších lokalitách a hůře spravovanými a těmi prémiovými. Naopak se otevře příležitost vybrat zisky a výhodně prodávat i podceňované nemovitosti nebo menší nemovitosti, kde začínají být významnými hráči privátní investoři nebo family office,“ dodává Kubovec.

Univerzální šancí napříč trhem bude trvající absence přespolních hráčů na domácím trhu. „Čistě pohledem investora zaměřujícího se na nemovitosti v Česku lze situaci hodnotit jako období příležitosti. Trh opustila řada zahraničních investorů z obavy před válkou na Ukrajině. Díky tomu má silný český kapitál příležitost koupit nemovitosti, kde dříve vládl ten zahraniční s daleko nižším výnosovým očekáváním,“ zdůrazňuje real estate portfolio manager Raiffeisen investiční společnosti Vít Svoboda.

Konečně nabízejí investorům šanci i projekty zaměřené na update takových administrativních prostor, jež už přestávají vyhovovat moderním požadavkům na práci. „Mnoho starších objektů neodpovídá současným energetickým a ekologickým požadavkům a bude nutné je modernizovat. Právě zde se otevírá prostor pro projekty, které mohou nabídnout atraktivní výnos,“ zdůrazňuje Murza. Vzhledem k rychlému tempu stárnutí populace pak v portfoliích fondů poroste také podíl sektoru zdravotní a sociální péče, konkrétně poptávka po nemovitostech určených pro seniory i po zdravotnických zařízeních. „Tento segment má stabilní výhled a silné demografické zázemí,“ uvádí Murza.

Není fond jako fond

Ačkoli nemovitostní fondy jako celek vzbuzují zejména v očích drobných investorů pocit bezpečí, nejde zdaleka o tak homogenní byznys, jak by se mohlo zdát. Klíčové tedy je a bude vybrat tu správnou investiční adresu. „Pokud nejste zkušený investor, dejte raději přednost retailovým fondům, které jsou více regulované. V takovém případě bych se vyhnul fondům kvalifikovaných investorů. Ideální je konzultovat vhodné rozložení portfolia se zkušeným investičním poradcem,“ soudí Trčka. Stejně jako u jiných typů investic je i u realitních fondů lepší nebrat ohled na historické grafy.

„Obecně bych nedoporučoval vybírat nemovitostní fondy podle minulé výkonnosti, a už vůbec ne podle výkonnosti inzerované do budoucna. Vhodné je sledovat klíčové vlastnosti jako zadlužení, strukturu dluhu, výnos či obsazenost u pronájmů,“ radí Vanduch. Historické výnosy přesto mohou být zajímavou informací. „Říkají vám, jak si fond vedl v různých tržních fázích. Na českém trhu dnes najdete fondy se zhodnocením od zhruba tří až po patnáct procent ročně. Tento rozptyl jde často přímo na vrub rozdílné strategie a týmu manažerů,“ připomíná Hrbáček. V tomto ohledu je namístě sledovat zejména délku manažerských působení, počet úspěšně uzavřených transakcí a schopnost aktivně pracovat s nájmy či rekonstrukcemi.

Stejně tak zůstává důležitá diverzifikace portfolií napříč segmenty i regio­ny, pokud jde o zadluženost fondů. I přes pokles úrokových sazeb totiž zůstávají dluhy stále relativně drahé a vyplatí se věnovat pozornost tomu, s jakou finanční pákou, tedy podílem dluhu, fond pracuje. „Refinancování krátce fixovaných úvěrů stále představuje riziko. Fondy s poměrem dluhu k hodnotě nemovitostí nad padesát procent nebo s dluhy splatnými do dvou let vyžadují detailní analýzu, zda mají dohodnuté forward‑hedgingy či nové úvěrové limity,“ zdůrazňuje Hrbáček.

Důraz je rovněž vhodné klást na fondy, které investují do udržitelných a energeticky efektivních projektů. „Ty mají z dlouhodobého hlediska větší odolnost i potenciál zhodnocení,“ upozorňuje Murza z Amundi.

V případě větších či rizikovějších investic do fondů kvalifikovaných investorů pak experti radí jít více do detailu a analyzovat jednotlivé nemovitosti z hlediska parametrů a rizik, například kvalitu nemovitostí, bonitu nájemců či délku nájemních smluv. „Při porovnávání mezi jednotlivými fondy by si zároveň měli všímat poplatků, které jsou s daným fondem spojené. Investoři si už dnes mohou například vybírat mezi fondy bez vstupních či výstupních poplatků,“ doporučuje Škoch. S tím souvisí i obecná transparentnost fondů a také pravidelnost a jasnost komunikace ze strany fondu vůči investorům. U fondů s vyššími poplatky by investoři měli trvat na jasně doložené přidané hodnotě, tedy například z manažerského hlediska náročnější development nebo specializované strategie.

Mezi další stěžejní informace, které by si potenciální investor měl zjistit, patří třeba to, jak fondy nemovitosti oceňují. Výhodou jsou externí významní mezinárodní valuátoři. „Ne­bojte se vyzkoušet více fondů. Namixujte i v rámci nemovitostního segmentu fond, který drží stojící aktiva a generuje primárně nájemní výnos, s fondem orientovaným na develo­perskou aktivitu,“ doporučuje Slaný z DRFG.

Zároveň upozorňuje na to, že je dobré si hlídat intenzitu výkyvů cen podílového listu daného fondu. „Vysoká volatilita není dobrým znamením. Čím stabilnější výnos, tím lépe,“ dodává expert. Při investici do nemovitostních fondů je rovněž třeba dobře zvážit investiční horizont. Ten by měl být alespoň pět let – investice do nemovitostí jsou obecně brány jako dlouhodobá záležitost.

Peníze ze životního pojištění po zemřelém už nepropadnou.

Pojišťovny si už nebudou moct nechávat peníze, které mají vyplatit po smrti klienta z jeho životního pojištění. Novela, kterou prosadili senátoři, pomůže pozůstalým i neziskovým organizacím. Pojišťovny budou muset informovat člověka nebo instituci, že má nárok na peníze ze životní pojistky po zemřelém klientovi. Rozhodli o tom poslanci, když schválili novelu občanského zákoníku.

S návrhem na doplnění zákoníku přišla skupina senátorů vedených Jitkou Seitlovou (KDU-ČSL). Reagovali na problém, na který předtím upozorňovaly hlavně neziskové organizace, například UNICEF nebo Charita.

Plnění ze životního pojištění pro případ smrti pojištěného totiž není součástí dědictví. A přestože klient v pojistné smlouvě uvede takzvanou obmyšlenou osobu, které mají peníze po jeho smrti připadnout, dosud neměl jistotu, že se k ní skutečně dostanou.

Existenci životního pojištění nemusí zjišťovat notář při dědickém řízení – jako by to měl dělat například u bankovních účtů. Takzvaného obmyšleného přitom nemusí aktivně kontaktovat ani samotná pojišťovna po smrti klienta. Řada pozůstalých – a především různých charitativních organizací – se pak ani nedozví, že jim klient něco odkázal. A pokud to organizace vědí, nemusí se včas dozvědět, že dárce zemřel.

Podle dosavadních pravidel se totiž musí o peníze ze životního pojištění po zemřelém aktivně přihlásit sama „obmyšlená osoba“. Většina pojišťoven sice ujišťuje, že se snaží pozůstalé nebo neziskové organizace kontaktovat, podle neziskovek se tak ale často neděje. Zřejmě až desítky milionů korun ročně tak nezamíří tam, kam mají. Pokud se nikdo do deseti let nepřihlásí, propadnou peníze pojišťovně.

V Česku neexistuje ani společný registr životních pojistek napříč pojišťovnami. Alespoň částečně zlepšila situaci iniciativa České asociace pojišťoven, která tím reagovala na jednání se senátorkou Seitlovou. Asociace na svém webu spustila interaktivní formulář, který mohou pozůstalí vyplnit. Pak ho přepošle všem členským pojišťovnám – společně za životní i neživotní pojištění představují 98 procent tuzemského trhu. Pozůstalý pak postupně dostane informace od jednotlivých pojišťoven – přinejmenším v případě, že je ve smlouvě skutečně uvedený jako obmyšlená osoba.

Díky schválené novele budou muset pojišťovny samy aktivně informovat obmyšleného. Nová povinnost začne platit od ledna 2026: „Vznikne-li obmyšlenému právo na pojistné plnění, vyrozumí o tom pojistitel obmyšleného do šedesáti dnů ode dne, kdy se o tom dozví, jestliže mu jsou kontaktní údaje obmyšleného známy nebo jestliže může tyto údaje zjistit z evidence, do níž má přístup.“

Klient by tedy měl ve své smlouvě o životním pojištění uvádět co nejkonkrétnější údaje, komu mají peníze po jeho smrti připadnout. Místo obecných formulací typu „sestra“ nebo „syn“ je k tomu dobré napsat konkrétní jména a další informace, ideálně s e-mailem nebo jinými kontaktními údaji, a v případě změn je průběžně aktualizovat. U právnických osob (organizací) v zásadě stačí jejich přesný název, ideálně také IČO.