Měsíc: Prosinec 2025

Všechno co potřebujete vědět o smrti v práci a odškodnění.

Každý, kdo ráno odchází do práce, přirozeně věří, že se večer v pořádku vrátí domů. Přestože neustále dochází ke zlepšování pracovních podmínek a poklesu počtu smrtelných pracovních úrazů, stále se objevují případy, kdy k tragickému úmrtí na pracovišti dojde.

Ztráta blízkého při výkonu povolání představuje pro rodinu nejen hluboký osobní otřes, ale často i závažnou existenční nejistotu.

Právní řád, zejména zákoník práce, však na tyto situace pamatuje a stanovuje pravidla pro náhradu vzniklé škody a nemajetkové újmy tak, aby pozůstalým alespoň částečně ulevil od následků této mimořádně těžké životní události.

Co se děje bezprostředně po pracovním úrazu

Každý smrtelný pracovní úraz je podroben důkladnému vyšetřování. Na místo události zpravidla míří příslušníci Policie ČR, kteří zahajují úkony prověřování. O události jsou informováni také inspektoři příslušného oblastního inspektorátu práce.

Výsledkem vyšetřování může být zahájení trestního stíhání fyzické osoby přímo odpovědné za úraz a případně i zaměstnavatele jako právnické osoby.

Proto je velmi důležité sledovat průběh trestního řízení a aktivně se o něj zajímat. V určitých případech může totiž dojít ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele nebo ke krácení nároku pozůstalých na odškodnění.

Jaké kroky je potřeba podniknout?

Prvním krokem pozůstalých by mělo být zajištění kopie záznamu o pracovním úrazu od zaměstnavatele. Ten má povinnost záznam na žádost oprávněných osob vydat.

Následně mohou pozůstalí uplatnit nárok na odškodnění, a to přímo u zaměstnavatele, který je povinen v případě splnění zákonných podmínek odškodnění poskytnout.

Zaměstnavatel však neřeší odškodnění samostatně, ale je pro tyto případy ze zákona pojištěn. V praxi tak do procesu vstupuje i příslušná pojišťovna, která hraje důležitou roli při vyřizování nároků pozůstalých a výplatě odškodnění.

Jednotlivé druhy náhrad

Pozůstalým náleží při smrtelném pracovním úrazu dle zákoníku práce náhrada škody a nemajetkové újmy, a to jak ve formě nákladů vynaložených v souvislosti s úmrtím, tak i ve formě kompenzace duševního strádání spojeného se ztrátou osoby blízké.

Mezi jednotlivé druhy náhrad řadíme:

  • Náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.
  • Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem.
  • Náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
  • Náhradu věcné škody.
  • Jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých

Na které z náhrad mají jednotliví pozůstalí nárok závisí na okolnostech případu. Náklady spojené s léčením či pohřbem může nárokovat v zásadě kdokoli, kdo tyto náklady skutečně vynaložil. U ostatních náhrad, jako je jednorázové odškodnění nemajetkové újmy či náhrada nákladů na výživu, se typicky jedná o osoby blízké – tedy manžela či manželku, registrovaného partnera nebo partnerku, děti, rodiče, a v některých případech i další příbuzné, například sourozence.

  • Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením

Pod tuto náhradu lze podřadit veškeré účelně vynaložené náklady za léčbu poškozeného zaměstnance před jeho smrtí. Příkladem mohou být náklady na léčiva, zdravotnické pomůcky nebo nákladnější stravování či péči.

  • Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem

Jednou z prvních náhrad, která může být v případě smrtelných pracovních úrazů řešena, je náhrada nákladů spojených s pohřbem. Zákoník práce obsahuje výčet jednotlivých uznatelných nákladů.

Pozůstalým může být proplacena většina přímých výdajů na pohřeb, jako jsou náklady na smuteční obřad, hřbitovní poplatky, úpravu hrobu nebo pomníku a cestovní výdaje. Částečně mohou být hrazeny běžné náklady na smuteční oblečení pro blízké osoby, a to maximálně do jedné třetiny vynaložené částky. Jiné náklady jako například smuteční hostina či zajištění smuteční kapely však hrazeny být nemusí.

  • Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

Jedním z klíčových nároků pozůstalých po zaměstnanci, který zemřel v důsledku pracovního úrazu, je náhrada nákladů na jejich výživu. Tento nárok slouží jako kompenzace za ztrátu příjmu osoby, která výživu pozůstalým poskytovala, nebo k tomu měla zákonnou povinnost. Není přitom rozhodující, zda byli pozůstalí na výživu skutečně odkázáni.

V prvním případě je rozhodující faktické poskytování výživy, bez ohledu na existenci zákonné vyživovací povinnosti. Příkladem může být situace, kdy zemřelý druh přispíval na chod domácnosti, aniž by byl povinen tak činit. V druhém případě je rozhodující existence zákonné vyživovací povinnosti, bez ohledu na fakt, zda tuto povinnost za života plnil. Může jít o situace, kdy měl zemřelý jako otec vyživovací povinnost, ale tuto nedodržoval.

Okruh oprávněných osob a výše náhrady se vždy posuzuje podle stavu v době úmrtí zaměstnance. Pokud poskytoval výživu jedné osobě, činí náhrada 50 % jeho průměrného výdělku. V případě více oprávněných osob je celková výše náhrady 80 % průměrného výdělku zemřelého.

Z takto stanovené náhrady se následně odečítají pozůstalostní důchody (např. vdovský, vdovecký nebo sirotčí). Ostatní příjmy pozůstalých se při výpočtu nezohledňují. Pokud se s oprávněnými osobami zaměstnavatel nedohodne na jiném způsobu výplaty, je povinen náhradu vyplácet měsíčně.

  • Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy patří k nejvýznamnějším nárokům, na které mají pozůstalí po zemřelém zaměstnanci nárok. Oprávněnými osobami jsou manžel nebo registrovaný partner, děti a rodiče zemřelého. Nárok však mohou uplatnit i další osoby v rodinném či obdobném vztahu, pokud prokážou, že je úmrtí zaměstnance zasáhla osobně natolik, že újmu pociťují jako vlastní.

Výše této náhrady činí u manžela, partnera a každého dítěte zemřelého nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2025 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo tuto částku na 902 200 Kč. V případě rodičů náleží náhrada buď v plné výši jednomu z nich, pokud druhý již nežije, nebo se mezi ně rozdělí rovným dílem.

U dalších osob, které nebyly přímými příbuznými, ale k zemřelému měly silné citové pouto, je potřeba vznik a rozsah nemajetkové újmy vždy individuálně prokázat. Výše odškodnění pak závisí na intenzitě vzájemného vztahu a na míře zásahu do osobní sféry těchto osob.

Zákoník práce současně umožňuje, aby soud v odůvodněných případech přiznal vyšší částku jednorázového odškodnění. Dle rozhodovací praxe soudů patří mezi důvody k navýšení například nízký věk pozůstalého dítěte, nebo úmrtí těhotné zaměstnankyně.

Pro přesnější představu jsme připravili tabulku s příklady odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých:

Pro lepší přehlednost problematiky odškodnění smrtelných pracovních úrazů současně přikládáme následující tabulku shrnující možné náhrady pro pozůstalé.

Na co si dát pozor?

Ztráta blízké osoby v důsledku smrtelného pracovního úrazu je obrovskou životní ranou, kterou samozřejmě žádná částka nemůže nahradit. Finanční kompenzace ze strany zaměstnavatele a jeho pojišťovny má za cíl alespoň zmírnit ekonomické dopady této tragédie a poskytnout pozůstalým určitou jistotu v jejich nelehké životní situaci.

Proces řešení odškodnění při úmrtí blízkého následkem pracovního úrazu bývá složitý a je důležité postupovat správně. Aktivně se zajímejte o průběh šetření pracovního úrazu, udržujte kontakt se zaměstnavatelem a jeho pojišťovnou. Mějte na paměti, že zaměstnavatel se může v zákonem stanovených případech odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostit.

V případě nejistoty či komplikací neváhejte vyhledat pomoc advokáta specializovaného na řešení odškodnění, který by vám měl být schopen kvalifikovaně pomoci chránit vaše práva a domoci se spravedlivého odškodnění.

Asistenční služba k pojištění majetku zajistí zámečníka i likvidaci vosího hnízda.

Kdo má pojištění nemovitosti, nemusí některé nenadálé situace řešit na vlastní pěst. S čím a za jakých podmínek Vám pojišťovna pomůže? Pokud vlastníte byt či dům, dost možná k němu máte sjednané pojištění nemovitosti. Ostatně, jestli jste koupi nemovitosti financovali hypotékou, sjednání téhle pojistky byla nejspíš jedna z podmínek banky pro přiklepnutí úvěru.

Smyslem pojištění nemovitosti je krytí škod, které může na vašem bytě či domě napáchat povodeň, vichřice, požár nebo třeba elektrické přepětí. Právě na soupis těchto rizik, pojistné limity a nejspíš také cenu se potom při sjednání pojištění soustředíme nejvíc.

Kdekomu tak může uniknout, že součástí pojištění majetku bývají také asistenční služby, které lze využít při řešení nejrůznějších domácích havárií a akutních událostí (na rekonstrukci si asistenci nevolejte). Zásah instalatéra, zámečníka nebo sklenáře přitom bude nejspíš většina z nás potřebovat častěji než řešení škod napáchaných živly. A shánět dobrého řemeslníka, ještě ke všemu akutně, dnes nebývá snadné.

Jenže abyste nějakou službu mohli využít, musíte o ní nejdřív něco vědět. Obrátili jsme se proto na pojišťovny s prosbou o představení nejčastějších domácích asistencí. Rozsah konkrétních asistenčních služeb k vaší pojistce pak hledejte ve vaší pojistné smlouvě.

Obecně o asistenčních službách

Asistenční služby bývají běžnou součástí pojistných smluv k pojištění majetku. Pojišťovny je obvykle nabízí ve 2 variantách:

  • základní, kterou máte k pojistce automaticky a neplatíte nic navíc,
  • nadstandardní, se kterou za příplatek získáte větší rozsah služeb nebo vyšší limit plnění.

Stejně jako u jednotlivých pojistných rizik i pro asistenční služby pojišťovny stanovují určitý strop. Ten se může týkat buď finančního plnění – tedy pojišťovna například proplatí opravu jen do určité částky, nebo četnosti poskytnuté asistence – například maximálně 3× ročně.

U servisu spotřebičů mohou některé pojišťovny opravu podmiňovat stářím, přičemž čím novější spotřebič je, tím spíš lze asistenci využít. V základní variantě, kterou v rámci pojištění získáte automaticky, pak může tato asistenční služba spočívat v pouhém zprostředkování opraváře.

Pokud jde o finanční plnění, u závažnějších karambolů je vhodné počítat s tím, že limity bývají nižší a tedy nemusí pokrýt celou škodu. Pojišťovny také často proplácí pouze dopravu a práci řemeslníka jako takovou, platba za materiál už jde za vámi. V krizových chvílích nemusí jít nutně jen o finanční kompenzaci škody, ale především o zajištění rychlé pomoci.

Řemeslník, deratizátor i IT specialista

Samotný rozsah asistenčních služeb se liší v závislosti na konkrétní pojišťovně, obecně se ale asistenční služby týkají především zajištění nejrůznějších odborníků – od řemeslníků až po radu právníka či počítačového specialisty.

Mezi odborníky z řad řemeslníků, které naše pojišťovna zajišťuje, patří instalatér, elektrikář, topenář, plynař, sklenař, pokrývač a zámečník. Tedy když vám praskne vodovodní potrubí, UNIQA vyšle instalatéra, který zamezí dalšímu úniku vody. Jestliže dojde k poškození střechy větrem nebo sněhem, vyšleme pokrývače a pomůžeme s obyvatelností domu, stejně tak pokud vám například bude unikat plyn z rozbitého sporáku. Limit plnění na 1 zásah je u těchto událostí 10 tis. Kč a počet asistencí během roku pojišťovna nijak neomezuje.

Jednou z nejčastějších asistencí v rámci pojištění majetku je přitom pomoc zámečníka. Konkrétně pomůžeme v případech, kdy klient nemůže otevřít vstupní dveře pojištěné domácnosti, protože ztratil klíč, zabouchl si klíč doma nebo ho zalomil v zámku. V tomto případě asistenční služba zajistí a zaplatí příjezd a odjezd zámečníka a jeho práci. Službu může využít každý člen pojištěné domácnosti. V průběhu října Direct tuto asistenci rozšíří i na interiérové dveře, garážová vrata nebo vstupní branky a kromě práce pojišťovna proplatí i drobný materiál nebo nový zámek.

U klientů pojišťovny Kooperativa pak vedou instalatéři. Každoročně naši řemeslníci vyrážejí na téměř 9 tisíc zásahů, z toho více než polovinu představují zásahy instalatérů. V případě havárie vodovodního potrubí se snažíme zajistit instalatéra do 2 hodin, mezitím operátor asistenční služby navede klienta, aby uzavřel hlavní přívod vody.

V pojistných podmínkách pak většinou narazíte také na asistenční službu spojenou s opravou či servisem nejrůznějších spotřebičů. V závislosti na konkrétní pojišťovně do této kategorie může spadat oprava myčky, tepelného čerpadla nebo třeba fotovoltaiky. ČPP má 2 varianty asistenčních služeb. U domácí asistence, která je v majetkovém pojištění zahrnutá automaticky, je v ceně zprostředkování servisní služby, následné náklady si už klient hradí sám. Ve verzi Domácí asistence plus jsou v ceně servisní služby, následné náklady a také zapůjčení náhradního spotřebiče. Pokud se tedy klientovi například rozbije lednička, která není starší 7 let, po dobu opravy mu zapůjčíme jinou. V rámci Domácích asistencí plus pak mají klienti nárok také na pomoc v případě poruchy fotovoltaické elektrárny, garážových vrat, solárních systémů na ohřev vody, tepelného čerpadla nebo wallboxu.

Asistenční služba vám ale může pomoci i s likvidací vosích hnízd, desinfekcí či deratizací. Dle pojistných podmínek jsou u asistence dezinfekce, dezinsekce a deratizace v plném rozsahu hrazeny náklady na příjezd dodavatele a jeho odjezd a náklady na jeho práci.

Prostřednictvím asistenční služby můžete získat také radu právníka či pomoc IT odborníka. V případě poškození nosiče dat, tedy například pevného či externího disku, flashdisku či paměťové karty asistenční služba zajistí a do limitu zaplatí vhodného dodavatele, aby vám obnovil přístup k datům.

Výše uvedené asistence se přitom týkají hlavně škod malého rozsahu, které lze většinou vyřešit během standardního provozu domácnosti. Dojít ale může i na škody, po kterých jsou domy a byty neobyvatelné, typickým příkladem jsou povodně.

V takové situaci může přijít vhod asistenční služba, díky které vám pojišťovna zajistí a proplatí náhradní ubytování, případně uskladnění věcí, které katastrofu přežily. V případě Pillow může být placeno ubytování a uskladnění až 12 měsíců a celkem může být uhrazeno až 180 tisíc za náhradní ubytování a 90 tisíc za uskladnění věcí. Uskladnění věcí je nejčastěji v rámci různých pronajímatelných skladů, ubytování lze řešit dle délky potřebné k rekonstrukci nemovitosti – od klasických pronájmů bytů či rodinných domů a chat až po ubytování v penzionu nebo skrze Airbnb pro kratší období rekonstrukce. Číslo na linku asistenční služby si ideálně uložte

Asistenční službu lze jednoduše poptat prostřednictvím telefonní linky asistenční služby, dovolat byste se měli v kteroukoli denní dobu, každý den v týdnu. Zde operátorovi nadiktujete číslo vaší smlouvy, na základě kterého operátor zjistí, na jakou pomoc máte nárok. Hodí se tedy přinejmenším vědět, kde číslo pojistné smlouvy dohledáte.

Do telefonu si uložte číslo na asistenční linku, ať nemusíte ve vypjaté situaci pátrat na internetu. Pomůže tahák na konci článku. Doporučujeme také volat ještě předtím, než si lidé sami zajistí pomoc. Pojišťovny, respektive poskytovatelé asistenčních služeb, mají smluvené partnery, kteří jsou k dispozici.

Allianz: +420 241 170 000

Česká podnikatelská pojišťovna: +420 266 799 779

ČSOB Pojišťovna: +420 466 100 777, klienti banky se mohou s asistenční službou spojit také prostřednictvím aplikace ČSOB Smart

Direct: +420  291 291 291

Generali Česká pojišťovna: +420 221 586 675

Kooperativa: +420  957 105 105

KB pojišťovna: +420 292 292 260

Maxima pojišťovna: +420 296 339 687

Pillow pojišťovna: +420 295 562 337

Slavia pojišťovna: +420 242 452 652

SV pojišťovna: +420 222 518 310

UNIQA: +420 488 125 125

Jaké jsou nejčastější chyby při pojištění hypotéky?

Po nedávné krizi bydlení začíná hypoteční trh ve srovnání s předchozími lety stoupat. České banky a stavební spořitelny lidem poskytly v březnu hypoteční úvěry za 18 miliard korun, to je ve srovnání s loňským rokem nárůst zhruba o polovinu. Ukazují to data České bankovní asociace Hypomonitor. Čím dál víc Čechů tak začíná plánovat vlastní bydlení, což v praxi znamená zadlužit se na desítky let dopředu. Jak zajistit bezproblémový průběh splácení hypotéky a na co si dát pozor? 

Češi se po letech zdrženlivosti vrací k financování vlastního bydlení, vyplývá to ze statistik České bankovní asociace Hypomonitor a České národní banky. Banky lidem poskytli na financování hypoték úvěry za 18 miliard korun, což je proti letošnímu únoru nárůst o 15 procent a meziročně dokonce o polovinu. Klesají také úrokové sazby nových úvěrů, březnová hodnota 5,19 procenta je nejnižší od června 2022. O mírném oživení trhu hovoří také změna v objemu skutečně nově poskytnutých hypoték bez refinancování, ten v březnu meziměsíčně stoupl o 19 procent na 15,4 miliard korun.

Na dlouhodobý vývoj na hypotečním trhu musely zareagovat tuzemské banky a stavební spořitelny, které na přelomu kalendářního roku ve velkém snižovaly své úrokové sazby. A to přilákalo spoustu zájemců o vlastní bydlení, kteří v posledních letech pořízení hypotéky pouze zvažovali. Zvýšená poptávka se týká i životního pojištění a požadavku na krytí příjmů. V poslední době registrujeme nebývalý zájem o nové pojistky v souvislosti se sjednáním nové hypotéky, ale také o aktualizaci těch stávajících vzhledem k tomu, co se na tuzemském hypotečním trhu děje. Řádově se jedná zhruba o čtyřicetiprocentní nárůst. Existuje pět nejčastějších chyb, kterých by se lidé při zajištění hypotéky měli vyvarovat.

Nepromyšlená rizika a zbytečně krátká doba pojištění

Délka pojištění by měla odpovídat alespoň době, po kterou je člověk zavázán splácet hypotéku. Odborníci však radí nastavit pojištění tak, aby pokrylo období až do věku odchodu do důchodu. Ideální je sjednat životní pojištění alespoň do věku 65 let, tedy do doby, kdy obvykle nastupují do starobního důchodu. Přesto je možné délku jednotlivých doplňkových pojištění přizpůsobit podle aktuálních potřeb a okolností. Důležité je rozšířit rizika, která jsou běžně začleněna do úvěrového balíčku, o další eventuality, které mohou do života během splácení vstoupit, jako například trvalé následky úrazu nebo dlouhodobá neschopnost práce.

Odborníci připomínají, že životní pojištění by mělo platit až do chvíle, kdy rodina nebo partnerský pár disponuje dostatečnými finančními prostředky, aby již pojištění nebylo nezbytné. Většinou je to ale tak, že hypotéka je součástí širšího balíčku služeb a figuruje ve smlouvě jako připojištěné riziko. Pojistná částka na toto riziko bude klesající, v ideálním případě anuitně, kdy pojistná částka v čase klesá podle zvoleného úroku až na nulu a hodí se právě pro klienty s hypotékou.

Nedostatečná výše pojistných částek

Pro někoho to může znít banálně, ale výše pojistných částek by měla odpovídat tomu, jakou hypotéku si lidé zvolili. Můžeme to uvést na modelovém příkladu. Pokud má klient hypotéku na pět milionů korun, stejnou částku by měl sjednat pro případ smrti, pokud se jedná o pár, pojistnou částku si mohou dle poměru rodinných příjmů rozdělit. Pokud lidé chtějí být opravdu zodpovědní, měla by pojistná částka odpovídat zbývajícímu dluhu na úvěru s připočtením alespoň jednoho ročního příjmu živitele rodiny. To by mělo zajistit finanční stabilitu všech členů domácnosti. Splatí hypotéku a budou mít dostatek peněz na návrat k normálnímu životu.

Pojištění schopnosti splácet jako marketingový trik

Banky při jednání o hypotéce často nabízí lepší úrokovou sazbu, a to v závislosti na sjednání pojištění proti neschopnosti splácet, a lidé často na tuto nabídku přistoupí. Slevy na úroku výměnou za pojištění se někdy mohou zdát jako dobrý obchod, avšak často to neplatí, zejména pokud má klient životní pojištění již sjednáno. V takovém případě se pojištění proti neschopnosti splácet úvěr stává v podstatě nadbytečným. Je lepší spíše zrevidovat a upravit stávající pojistku než si dělat další. Lidé často podléhají marketingovým taktikám bank a nebankovních institucí, protože nemají dostatečné znalosti o dané problematice nebo si předem nespočítají všechny náklady.

Banky totiž lákají na zvýhodněné úrokové sazby, které jsou podmíněny splněním několika požadavků, jako je používání platební karty pro určité transakce, vedení běžného účtu s minimálním měsíčním obratem, nebo sjednání pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku. I když snížený úrok může na první pohled působit atraktivně, reálné náklady, včetně výdajů na pojištění, mohou úrokovou sazbu efektivně zvýšit až o jedno procento, čímž se výhodnost nabídky výrazně snižuje.

Investiční životní pojištění? Dává smysl jen za určitých podmínek

V minulosti bylo kromě rizikového populární i takzvané investiční životní pojištění, které kromě kumulace finančních prostředků krylo základní pojistná rizika. Obecně se dá říct, že tato forma životního pojištění je dlouhodobě na ústupu. Někteří zprostředkovatelé tento produkt ale stále v portfoliu mají. Tato varianta je akceptovatelná v případě, kdy je takové pojištění daňově odečitatelné, flexibilně zohledňuje splátku hypotéky a přispívá mu na něj zaměstnavatel. Převážná většina však podle něj volí variantu rizikového životního pojištění, ve kterém je klient pouze pojištěný a neodkládá peníze stranou. K investování jsou vhodnější úplně jiné nástroje než pojistná smlouva.

Odškodnění OSVČ za ušlý výdělek nemusí vycházet z výdajového paušálu. Soud připustil výpočet z reálných výdajů.

Ačkoli podnikatel v daňovém přiznání využívá výdajový paušál, při řešení odškodnění za pracovní neschopnost může podle Nejvyššího soudu předložit reálné výdaje a dosáhnout na vyšší náhradu. Nejvyšší soud ČR před časem projednával spor (spis. zn. 25 Cdo 2061/2024), jehož předmětem byla výše odškodnění za škodu na zdraví. Konkrétně náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, mezi osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) a pojišťovnou viníka autonehody. 

Specifikem na straně poškozeného byl výkon práce – poradenské činnosti – v režimu OSVČ pouze pro jedinou firmu na základě mandátní smlouvy.

Podle ust. § 2962 odst. 1 občanského zákoníku se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem. Ten odpovídá rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. V tomto případě si ovšem poškozený nemocenské pojištění neplatil a nemocenské dávky nepobíral.

Náhrada za ztrátu na výdělku podle občanského zákoníku

Občanský zákoník rozlišuje ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (ust. § 2962), kdy je poškozený vyřazen z dosavadního pracovního zapojení, a po jejím skončení, kdy může nastat snížení pracovní způsobilosti vyvolané zdravotními následky.

Na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako jeden z dílčích samostatných nároků náhrady škody na zdraví se nahlíží jako na majetkovou újmu. Tato újma přitom spočívá v tom, že v důsledku pracovní neschopnosti vyvolané poškozením zdraví, poškozený nemůže vykonávat výdělečnou činnost a přichází tak o výdělek, kterého by za obvyklého běhu věcí dosáhl.

Výše ušlého výdělku podnikatele se odvíjí od rozdílu mezi celkovým příjmem z podnikání v rozhodném období a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Ztráta na výdělku se hradí peněžitým důchodem, při jehož výpočtu se vychází zejména z průměrného výdělku poškozeného, kterého před vznikem újmy dosahoval.

Zaměstnání versus samostatná výdělečná činnost

Pro vymezení nároku na ztrátu výdělku podnikatele mohou být významná například tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány nebo tvrzení o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o které v té době přišel.

Vzhledem ke specifikům podnikatelské činnosti a odlišnostem od pracovního poměru ale nemusí být příjmy podnikatele pravidelné, proto je lze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, vyčíslit různě.

Předpoklady vzniku takového nároku lze zkoumat obdobně podle principů zjišťování ušlého zisku. Ušlý zisk, a tedy i ztrátu na výdělku, přitom nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, pokud takový majetkový přínos není podložen už existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, ze kterých by šlo usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt škodní události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo.

Jak prokázat ztrátu na výdělku ve formě ušlého zisku

Poškozený, který se domáhá odškodnění, musí soudu tvrdit a konkrétními údaji prokázat, v čem tvrzená ztráta na výdělku spočívá a jak vznikla. Způsob zjišťování výše této ztráty v každém jednotlivém případě závisí hlavně na tvrzeních a zdůvodnění poškozeného. Musí být prokázáno, že nebýt pracovní neschopnosti, v zažalovaném období by poškozený svou činností dosáhl při podnikání příjmu, o který přišel.

Určení ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podnikatele

Pokud je, stejně jako v daném případě, poškozeným podnikatel, který svoji činnost dlouhodobě vykonává na základě mandátní smlouvy pro 1 smluvního partnera a za předem dohodnutou odměnu, jsou v zásadě ustálené i jeho výdaje.

Pokud měl tedy poškozený v době dočasné pracovní neschopnosti obdržet za poradenskou činnosti předem dohodnutou částku, není důvod, proč konstruovat výši náhrady za ztrátu na výdělku jako očekávaný příjem za jednotlivé dny pracovní neschopnosti s pomocí průměrného denního výdělku za předchozí období.

Naopak je třeba vyjít z konkrétní odměny, kterou by poškozený na základě smluvního ujednání obdržel v období pracovní neschopnosti, nebýt škodné události.

Skutečné výdaje mohou být v praxi mnohem nižší než výdajový paušál

Při určení průměrného výdělku podnikatele přitom podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 25 Cdo 2061/2024, ze dne 24. 7. 2025) nemůže být jedinou rozhodující okolností samotné zjištění údajů z daňového přiznání.

Daňové přiznání totiž dle NS bez dalšího není důkazem o skutečných příjmech a výdajích v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti podnikatele, naopak je jen jednou z okolností, ze kterých lze při určení průměrného výdělku vycházet.

Výdaje, které se pro stanovení základu daně od dosažených příjmů odečítají, a které může podle své volby daňový poplatník vyčíslit paušální částkou, nelze pro účely posouzení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku ztotožňovat se skutečnými náklady, které bylo třeba na jejich dosažení a udržení vynaložit.

Jestliže poškozený prokáže výši skutečných výdajů, které by musel na dosažení příjmu vynaložit, není namístě vycházet z výdajového paušálu.

Jak postupovat v praxi u soudu

Je tak vždy na poškozeném žalobci, aby prokázal, že nebýt škodní události, vykonával by svou podnikatelskou činnost podle smlouvy za dohodnutou odměnu a že by v daném období vynaložil na dosažení tohoto příjmu konkrétní výdaje.

V daných souvislostech Nejvyšší soud zkritizoval postup nižšího soudu, který měl žalobce namísto k předložení faktur – které nadto ani poškozený za období pracovní schopnosti neměl proč vystavovat – vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakou odměnu měl v předmětné době pracovní neschopnosti obdržet podle mandátní smlouvy a jaké by v dané době vynaložil výdaje.

Může se dítě stát investorem?

Investovat můžete i na jméno dítěte. Má smysl takový investiční účet pro nezletilého zakládat? Vyplatí se díky poplatkům nebo daním? Kdo ho nabízí? Můžu jako rodič snadno měnit složení takových investic? A jak je to s předčasným výběrem?

Zájem o investování v posledních letech roste. Zatímco spořicí účty obvykle nepokryjí ani inflaci, rozumné investice mohou úspory skutečně rozmnožit. Proto čím dál víc rodičů a prarodičů myslí i na investování pro děti.

Nejčastěji si jednoduše řeknou, že část výnosů z vlastních investic prostě v budoucnu věnují dětem. Takové investování mají dospělí plně pod kontrolou, nikdo je neomezuje a peníze mohou předat až v době, kdy bude jisté, že se potomek povedl.

Rodiče se ale začínají zajímat také o možnost investovat přímo na jméno dítěte. Tak, aby dítě bylo přímo majitelem investičního účtu.

Má to nějaké výhody, třeba nižší poplatky a další bonusy? Zkušenější investoři se ptají třeba i na to, jak díky dětskému účtu lépe využít daňová osvobození v rámci rodiny a získat další limit 100 000 korun na osobu ročně.

Jenže: lze vůbec dítěti sjednat investice, které jsou rizikovější než spoření? Jak vyplní povinný investiční dotazník? Může mu rodič průběžně měnit složení investic podle vývoje na trhu? A jak to bude s případným předčasným výběrem?

Můžu si založit investiční účet na jméno dítěte?

Ano. Investiční účet pro dítě nabízí několik investičních společností či bank – mimo jiné Patria, Portu, Fondee, Conseq, Partners, ČSOB, Česká spořitelna, UniCredit Bank, Trigea a s předchozím souhlasem soudu také Fio.

Formálně je to klasický investiční účet, kdy banka jako majitele účtu eviduje nezletilého klienta. Nejde tedy jen o nějakou interní konstrukci, která by fungovala jenom ve vztahu mezi investiční společností (bankou) a klientem.

Pochopitelně: až do 18. narozenin dítěte (obecně do zletilosti klienta) jsou tam v praxi omezení. Klienta zastupuje rodič, případně jiný zákonný zástupce – ten rozhoduje o složení investic, kupuje další, provádí případné změny a za určitých podmínek může i vybrat peníze z účtu.

„Dětský investiční účet zakládá rodič nebo jiný zákonný zástupce. Dítě má své přístupové údaje, aby mohlo sledovat a učit se, jak se investice chovají. V den 18. narozenin se z dětského účtu stává běžný investiční účet a přechází pod plnou správu dítěte. To se pak rozhodne, jestli si celou sumu vybere, případně část peněz nebo všechny nechá dále zhodnocovat,“ vysvětluje například Kateřina Márová, marketingová ředitelka investiční platformy Direct Fondee.

Rodič také vyplní povinný investiční dotazník. Část týkající se investičních cílů a finančního zázemí by měl vyplnit za dítě, část týkající se znalostí a zkušeností pak za sebe jako zástupce dítěte. Po 18. narozeninách účet plně přejde na potomka, investiční dotazník pak vyplňuje už sám.

I některé společnosti, u nichž si dospělý zájemce může založit účet přes internet, požadují kvůli založení dětského účtu osobní návštěvu na pobočce – například Patria (přes pobočku mateřské ČSOB) nebo Česká spořitelna.

„K otevření účtu stačí souhlas jednoho rodiče. Založení i následná správa probíhá výhradně na pobočce. Majitelem investic je dítě, ale účet až do jeho 18. narozenin spravují rodiče (zákonní zástupci),“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

Nižší poplatky u investování pro děti? Jen výjimečně

U dvou investičních platforem – Portu a Fondee – můžete díky dětskému účtu výrazně ušetřit na poplatcích za správu.

Portu účtuje nezletilým klientům 0,25 % ročně oproti 1 % u dospělých. U Fondee přijde dětský účet na 0,24 % oproti 1,09 % u dospělých. Kdyby však rodič vybral peníze předčasně, musel by doplatit rozdíl – tedy zaplatit plnou cenu bez dětské slevy.

Čtvrtinovou slevu (25 %) z běžného poplatku u pravidelného investování pro děti nabízí UniCredit Bank.

Většina investičních společností či bank však slevu pro dětské investice nemá. Poplatky jsou stejné jako u standardních investic pro dospělé – když pomineme občasné akční nabídky a kampaně.

Kdy je vhodné investovat na jméno dítěte?

„Založení investičního účtu dítěti dává smysl především proto, že umožňuje začít s pravidelným investováním včas. Díky dlouhému investičnímu horizontu může i s menšími částkami vzniknout významná finanční rezerva, která dítěti pomůže do života – a zároveň se učí, že investice jsou přirozenou součástí zdravého finančního chování,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

„Klíčem k úspěchu při investování je dlouhý časový horizont – a ten vaše děti opravdu mají. Dopřejte jim možnost využít tento časový luxus. Ulehčíte tak svým dětem vstup do dospělosti a pomůžete s jejich budoucími náklady na vzdělání, vlastní bydlení nebo třeba svatbu,“ zdůrazňuje Portu.

Zmíněné argumenty ale ještě nutně neznamenají, že je nutné zakládat přímo dětský účet. Ten může být vhodný, když pomůže lépe oddělit investice pro dítě od vašich osobních (vznikne přinejmenším psychologická bariéra), nebo když díky nim ušetříte na poplatcích, možná i na daních. Děti od 15 do 18 let si také mohou zkoušet skutečně vlastní investice pod dohledem dospělého.

Vhodný může být také pro situace, kdy chce ve prospěch potomka investovat někdo jiný než rodič – typicky prarodiče. „V takovém případě je dětská smlouva žádoucí, neboť je zde určitá jistota, že prostředky skutečně použije pouze a jenom dítě či někdo v jeho prospěch, nikoliv jeho rodiče dle vlastní vůle a potřeb. Je třeba ovšem vzít v potaz, že zákonný zástupce může v omezené míře s majetkem disponovat a část prostředků každý rok odkoupit bez dalšího schvalování,“ říká Lucie Simpartlová, ředitelka Partners investiční společnosti.

Pro běžné situace, kdy rodiče chtějí dětem v dospělosti předat naspořené peníze, Simpartlová dětské účty neupřednostňuje. Zmiňuje mimo jiné časté požadavky rodičů na možnost předat dítěti prostředky, až když budou mít záruku, že jejich dítě dospělo v jedince, který peníze nepoužije nežádoucím způsobem. „Proto spíše doporučujeme investici provést přímo na jméno rodiče. V okamžiku, kdy se rodiče rozhodnou, že je vše v pořádku a chtějí investici předat potomkovi, provede se jednoduchý a bezplatný převod cenných papírů na smlouvu přímo dítěte,“ dodává.

Skeptici: Je tu mnoho překážek

To, jestli budou dětský účet nabízet, je čistě na rozhodnutí jednotlivých investičních společností. Na jednu stranu ho žádný předpis nezakazuje, na druhou stranu na něj neexistuje právní nárok.

Dětské investice zatím nenabízejí například Air Bank a Raiffeisenbank, přestože jinak běžným klientům umožňují jednoduché nákupy akcií a dalších investičních nástrojů přímo přes internet.

„V Raiffeisenbank investiční účet pro nezletilé nenabízíme. Důvodem je, že v právní rovině je investování mladistvých v ČR ovlivněné kombinací právních a regulatorních povinností, z nichž mimo jiné plyne, že nezletilí nemají plnou obchodní způsobilost, a většinu právních úkonů za ně činí jejich zákonný zástupce. V praxi to znamená, že investiční smlouvy (otevření účtu, zadávání obchodů, souhlas s podmínkami poskytovatele) typicky musí uzavřít zákonný zástupce, nebo je třeba předem upravit smluvní vztah tak, aby bylo jasné, kdo jedná a kdo nese právní odpovědnost,“ vysvětluje Ondřej Doležal, šéf investičních produktů v Raiffeisenbank.

„Zákon o podnikání na kapitálovém trhu a související regulace ukládají poskytovatelům investičních služeb povinnosti posoudit vhodnost a přiměřenost produktu vůči klientovi, poskytovat informace o rizicích a vést odpovídající evidenci. U účtů, které by byly vedeny ‚pro dítě‘, vzniká otázka, komu se tyto povinnosti adresují, a jak s nimi pracovat. To v praxi přináší mnoho překážek. Pokud by se ale právní úprava změnila a odstranila současné bariéry, velmi to uvítáme, a rádi tuto službu nezletilým nabízet začneme,“ upřesňuje Doležal.

„V tomto okamžiku Air Bank nenabízí samostatný produkt investičního účtu, kde by jako majitel byla vedená nezletilá osoba. Díky spolupráci se společností Portu, která nabízí dětský účet, však naši klienti tuto možnost mají,“ říká mluvčí Air Bank Alžběta Honsová. Připomíná, že Air Bank v posledních letech rozšířila svou nabídku produktů na zhodnocování peněz o řadu novinek. „Nyní se budeme věnovat i dalším typům služeb a investiční produkty pro děti tam jistě budou také,“ dodává.

Při přípravě tohoto textu jsme se setkávali také s výhradou, že rodič přece nemůže dítěti sjednat rizikový produkt, jakým investice obecně jsou. Co na to zastánci dětských účtů? Odpovídají, že investice nejsou společensky škodlivý hazard, ale naopak žádoucí činnost, jejíž důležitost zdůrazňují i zástupci státu. Pochopitelně mluvíme o regulovaném prostředí a běžných nástrojích jako jsou podílové fondy, akcie nebo ETF.

Dítě s investičním účtem nemá co ztratit, může na něm v praxi jen vydělat. Nekupuje investice za své peníze, nezadlužuje se ani nezavazuje k něčemu, co by přesahovalo jeho 18. narozeniny (pokud rodič sjednal pravidelné investice, může je potomek po nabytí zletilosti ukončit).

Skeptici mohou namítnout, že kdyby rodič peníze neinvestoval a nepřišel o ně, zůstaly by v budoucnu dítěti. Jenže: kdyby rodič nemohl investovat na jméno dítěte, může investovat dvojnásobek peněz sám za sebe – a dopad na rodinu bude při špatném vývoji stejný. Investice do regulovaných produktů jsou přitom bezpečnější než jiné způsoby, jak může nezodpovědný a neopatrný rodič přijít o peníze – typicky hazard nebo podvod.

Do čeho může dítě investovat?

Nejširší možnosti pro nezletilé má Patria, jsou srovnatelné se standardním účtem pro dospělé. Prostřednictvím obchodníka s cennými papíry (a zákonného zástupce) mohou nakupovat na téměř třiceti světových burzách a tvořit portfolio z akcí, dluhopisů, ETF, případně i složitějších investičních nástrojů podle výsledků dotazníku vyplněného rodičem.

„Investovat lze skrze investiční platformu WebTrader nebo mobilní aplikaci Patria Finance. Jednotlivé cenné papíry lze nakupovat jednorázově, vybrané (ETF) i pravidelně,“ říká Petr Milata, mluvčí skupiny ČSOB, do které Patria patří.

Samotná ČSOB pak u dětských investic nabízí hlavně podílové fondy (akciové, dluhopisové, smíšené), ale i strukturované dluhopisy a zajištěné fondy.

V České spořitelně mohou rodiče na dětský účet nakupovat jak podílové fondy, tak i ostatní investiční aktiva, například akcie nebo ETF. Vždycky ale musí zajít na pobočku, pokud nejde o pravidelnou investici.

V Portu lze v rámci dětského účtu investovat pouze do Portfolií od Portu (ETF), které sestavuje a následně se o ně plně stará Portu. Klient si může zvolit rizikový stupeň, současně může mít i více dětských portfolií. Na rozdíl od dospělých účtů si však nemůže portfolio sám sestavit a upravovat, nemůže využívat ani další produkty z investiční nabídky Portu.

Podobně je to u platformy Direct Fondee. Pro dětský účet si lze založit až tři ETF portfolia s různě odvážným investičním profilem: konzervativní, obezřetný, rozvážný, vyvážený, smělý, nebojácný nebo odvážný investor. Liší se podílem akcií a dluhopisů. Na výběr jsou také ESG varianty.

„Prostřednictvím obchodního účtu nezletilého ve Fio bance lze obchodovat se všemi cennými papíry, k jejichž obchodování Fio banka poskytuje přístup,“ říká Jozef Daňo z oddělení marketingu a PR. „Vzhledem k tomu, že obchodování s cennými papíry není běžnou správou majetku, k aktivnímu obchodování musí předložit zákonný zástupce souhlas soudu,“ podotýká.

„Omezení se odvíjí od jednotlivých podmínek, které zákonnému zástupci určí soud. Například může stanovit limit částky, se kterou může zákonný zástupce při obchodování nakládat, omezit počet obchodů za určité období nebo udělit souhlas pouze k provedení jednoho obchodu s konkrétním cenným papírem a v určeném množství. Bez doloženého souhlasu soudu Fio banka neumožňuje obchodování na účtu nezletilého. Výjimku tvoří situace, kdy dochází k připsání cenných papírů na účet nezletilého formou daru či dědictví – v takovém případě není souhlas soudu požadován. Pokud by však zákonný zástupce chtěl s těmito cennými papíry následně nakládat, je souhlas soudu opět nezbytný,“ upřesňuje Jozef Daňo.

Jak měnit složení investic pro dítě?

Během dlouhé doby, po kterou se jako rodič budete starat o investice na dětském účtu, se může stát, že kromě nákupu nových investic budete chtít změnit některé z těch dosavadních.

U podílových fondů nebo ETF je to méně pravděpodobné než u jednotlivých akcií, přesto: co když chcete některé z dosavadních investic prodat a místo nich koupit jiné, případně změnit váhu různých fondů? Třeba proto, že teď víc věříte evropským akciím místo amerických, nebo víc dluhopisům než akciím.

Pro tyto situace, kdy všechny peníze zůstanou na účtu dítěte, mají investiční společnosti v zásadě menší omezení než pro předčasný výběr peněz. Podmínky se v různých společnostech liší.

„Zákonný zástupce může na účtu nezletilého provádět jakékoliv nákupní či prodejní operace bez omezení, tedy jako by obchodoval na svém účtu pro zletilou osobu,“ říká za Patrii mluvčí Petr Milata. Také při investování přes samotnou ČSOB může rodič jako disponent dětského účtu změnit investiční strategii nebo takzvaný horizont.

„Výměnu mezi fondy, a tedy změnu investiční strategie, umožňujeme bez dalších požadavků na schválení další autoritou. Změna ovšem musí být vždy v souladu s investičním profilem a horizontem klienta,“ odpovídá Lucie Simpartlová, ředitelka Partners investiční společnosti.

„Zákonný zástupce může provádět změnu strategie, například prodat jeden fond a koupit jiný, respektive měnit váhu jednotlivých složek investičního portfolia. Žádné omezení se na tyto úpravy nevztahují,“ říká Jan Macek, Relationship manager ve společnosti Conseq Investment Management.

„Investiční strategii rodič měnit může, při jakémkoliv nakládání s prostředky na majetkovém účtu však musí jednat ve prospěch nezletilého,“ zdůrazňuje Kateřina Márová z Direct Fondee.

V Portu lze měnit rizikový stupeň portfolií na dětském účtu maximálně dvakrát za rok – s odstupem alespoň jednoho měsíce.

UniCredit Bank bude při požadavku na změnu parametrů pravidelné investice vyžadovat také souhlas druhého rodiče, případně samotného dítěte staršího 16 let. To platí třeba i při požadavku na výměnu podílových listů.

Zřejmě nejpřísnější podmínky má Česká spořitelna. „Zákonní zástupci mají možnost v průběhu nezletilosti měnit investiční strategii dítěte a provádět nové nákupy. Jakýkoli odkup nebo převod aktiv, případně výběr peněz před dosažením plnoletosti, však podléhá schválení opatrovnického soudu,“ říká mluvčí Filip Hrubý.

Dají se dětské investice předčasně vybrat?

I v rodině, která opravdu chtěla investovat dlouhodobě, mohou nastat situace, kdy peníze nutně potřebuje dříve, než je dítěti 18 let. Třeba kvůli řešení nečekané bytové krize, vylepšení bydlení dítěte, bohužel může jít také o zvýšené výdaje kvůli úrazu nebo vážné nemoci. Nebo si prostě rodič jenom myslí, že trhy v nejbližších letech prudce klesnou – a chce vybrat dosavadní zisky, dokud nějaké jsou. Aspoň částečně.

Základem je pravidlo v občanském zákoníku: „K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.“

Výklad, co tyto použité výrazy znamenají, zákoník nicméně nechává na bankách, investičních společnostech nebo rodičích – a ve výsledku případně na soudech. A přístup jednotlivých poskytovatelů dětských investičních účtů se liší opravdu výrazně.

Pokud z Portu vybíráte částku vyšší než 20 tisíc korun za rok nebo pokud už dítěti bylo 15 let, je potřeba písemný souhlas buď dalšího zákonného zástupce, případně jiné plně svéprávné osoby žijící s dítětem ve společné domácnosti, nebo souhlas samotného dítěte nad 15 let. Další limit však Portu nemá – v zásadě tedy nevyžaduje souhlas soudu.

„Máme za to, že nakládání se zainvestovanými prostředky na Portu je běžná záležitost. Dlouhodobě se snažíme prosazovat myšlenku, že investování by mělo být součástí běžné správy svých osobních financí,“ vysvětluje produktový ředitel Martin Luňáček.

„Samozřejmě může být otázkou, od jaké částky se už nejedná o běžnou záležitost – to je ale pro každou rodinu velmi individuální. Uvědomujeme si také, že pokud by rodiče vybírali třeba miliony, bylo by záhodno požadovat souhlas soudu. To se nám však v praxi neděje. Na dětské účty lidé zpravidla vkládají spíše pravidelně menší částky,“ dodává Luňáček.

Z dětského účtu v Patrii může zákonný zástupce vybrat třetinu hodnoty, nad tento limit už potřebuje schválení soudem. ČSOB limit nemá, stačí jí čestné prohlášení zákonného zástupce, že se jměním dítěte nakládá v jeho zájmu, v souladu s příslušnými právními předpisy a s případným rozhodnutím soudu. „Pro případ, že je pro nakládání se jměním vyžadován souhlas soudu, zákonný zástupce dále prohlašuje, že si takový souhlas obstará nebo obstaral, případně ho bance doloží,“ říká mluvčí Petr Milata.

Společnost Conseq umožňuje, aby zákonní zástupci vybrali maximálně 97 200 korun jednou za šest měsíců – konkrétně jde o 20násobek aktuálního životního minima. Pro vyšší výběr je zapotřebí souhlas soudu.

Fio banka má obecně pro výběr hotovosti z účtů nezletilců limit 5000 korun měsíčně, pro vyšší částky je potřeba souhlas soudu. „Tento požadavek lze v některých případech nahradit doložením potvrzení o vedení účtu na jméno nezletilého u jiné finanční instituce – v takovém případě může být převod vyšší částky umožněn i bez soudního rozhodnutí, neboť finanční prostředky zůstávají ve vlastnictví dítěte,“ dodává Jozef Daňo z Fio.

V České spořitelně je u předčasného výběru vždycky potřeba souhlas soudu. Podobně se dosud jistí i Partners investiční společnost nebo nemovitostní fond Trigea, chystají ale zmírnění.

„V souvislosti s požadavky klientů a zvyklostmi na trhu připravujeme úpravu, která rodičům umožní vybrat ze smlouvy částku činící maximálně dvacetinásobek životního minima jednotlivce za rok. Částka se tedy bude každý rok měnit, nyní je to necelých sto tisíc korun. V takovém případě souhlas soudu nebude zapotřebí. Změna začne platit na podzim letošního roku,“ upřesňuje Lucie Simpartlová z Partners investiční společnosti. Stejnou změnu chystá také sesterská Trigea.

Změny týkající se dětského účtu obecně plánuje i Česká spořitelna. „Připravujeme výrazné změny v podmínkách, za nichž budou moci nezletilí vlastnit majetkový účet, abychom tak naplno dokázali využít potenciál, který investování má pro růst finanční odolnosti a zdraví, a který dává smysl pěstovat a podporovat již u dospívajících,“ říká mluvčí spořitelny zatím bez bližších podrobností.

Jak je to s daněním výnosů u investic pro děti?

Když investice z dětského účtu prodáte, máte z nich příjem – a proto je potřeba myslet i na daňové přiznání. A to i v případě, že jste z prodeje neměli zisk, ale ztrátu – přestože samotnou daň budete platit až z případného zisku, a to ještě zdaleka ne ve všech případech.

Příjem z prodeje cenných papírů (akcií, podílových listů, ETF a podobně) máte nezávisle na tom, jestli šlo jen o změnu portfolia (místo jedné akcie jste hned nakoupili jinou, takže jste z účtu nic nevybrali), nebo o předčasný prodej bez náhrady (peníze jste si vybrali z účtu).

Při prodeji z účtu vedeném na dítě tedy příjem formálně plyne dítěti. Pro danění příjmů dítěte přitom platí stejná pravidla jako pro dospělé. Tedy: příjmy v zásadě daní a může při tom využít stejná osvobození a úlevy jako dospělý.

„Zákon o daních z příjmů platí obecně pro všechny poplatníky bez ohledu na věk. To znamená, že stejná pravidla pro zdaňování příjmů platí i na nezletilé dítě, pokud mu příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob vzniknou. Daňové přiznání za nezletilé dítě podává zákonný zástupce,“ potvrzuje mluvčí Generálního finančního ředitelství Patrik Madle.

I dítě tedy může při prodeji cenných papírů využít takzvaný hodnotový nebo časový test. Od daně jsou osvobozené prodeje, pokud v součtu nepřesáhnou sto tisíc korun za rok (počítá se příjem, ne zisk). Od daně jsou osvobozené také prodeje cenných papírů, které jste drželi alespoň tři roky. Obě osvobození nelze ve stejném zdaňovacím období kombinovat: jenom když nevyužijete to první (neuplatníte limit 100 tisíc), můžete využít to druhé (tříletý časový test).

Daň se týká až těch prodejů, u nichž nemůžete využít osvobození. Samozřejmě ji platíte jenom ze zisku, tedy z rozdílu mezi příjmy (prodejní cenou) a výdaji (nákupní cenou a případně dalšími poplatky). A to ve vztahu ke všem prodejům v daném roce celkem. Ztrátu z prodeje jedné investice si tedy můžete započíst oproti zisku z jiné.

Ke slovu ještě může přijít základní limit příjmů do 50 000 korun ročně, do kterého se vůbec nemusí podávat přiznání. Praktický příklad uvádí Monika Lodrová, daňová poradkyně BDO, která je vedoucí oddělení daně z příjmů fyzických osob:

První příklad:

Celkový příjem z prodeje cenných papírů činí 80 000 Kč. Dále obdržel poplatník dividendu ze zahraničí 5000 Kč a úrok z dluhopisů ze zahraničí ve výši 2000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Použijeme hodnotový test 100 000 Kč, takže příjem z prodeje cenných papírů je v plné výši osvobozený.

Zdanitelné příjmy (5000 Kč + 2000 Kč) jsou nižší než 50 000 Kč, tj. nevznikne povinnost podat daňové přiznání.

Druhý příklad:

Celkový příjem z prodeje cenných papírů činí 200 000 Kč za dané zdaňovací období. Dále poplatník obdržel dividendu ze zahraničí 5000 Kč a úrok z dluhopisů ze zahraničí ve výši 2000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Hodnotový test pro příjem z prodeje cenných papírů nelze využít (příjem z prodeje cenných papírů je vyšší než 100 000 Kč).

160 000 Kč jsou řekněme příjmy osvobozené od daně na základě časového testu (držba déle než tři roky).

Poplatník tedy realizoval zdanitelné příjmy 47 000 Kč z prodeje cenných papírů, z dividendy a úroku. Tyto zdanitelné příjmy jsou nižší než 50 000 Kč, tj. nevzniká povinnost podat daňové přiznání.

Z případné daňové povinnosti si dítě může odečíst základní slevu na poplatníka až 30 840 korun za rok. „Stejně jako ostatní poplatníci ji může využít pro snížení případné daňové povinnosti ve svém běžném základu daně. Nelze ji využít v samostatném základu daně, kam se může poplatník dobrovolně rozhodnout zahrnout některé typy příjmů jako jsou dividendy ze zahraničí,“ upřesňuje Monika Lodrová.