Rubrika: Finance

Ročně vznikne v českých domácnostech na 6 000 větších a velkých požárů, k nimž vyjíždějí hasiči. Celková škoda atakuje hranici miliardy korun. Také pro pojišťovny způsobuje oheň v domácím zázemí nebo v obytných objektech nejdražší pojistné události klientů.

Stačila chvilka nepozornosti u sporáku. Od blízkého plynového hořáku vzplála nejprve blízko položená utěrka, plameny dosáhly na ozdobné závěsy na oknech a brzy už oheň zachvátil i přilehlou sedačku a stůl. Do několika málo minut byla kuchyně v plamenech a živel nebylo možné zvládnout. Bez brzkého příjezdu hasičů by se býval rozšířil na další byty v domě. Častý scénář pojistných událostí – zázemí zdevastované a škoda vysoká.

Požáry v obytných prostorech jsou vedle ničivých povodní největšími pohromami v domácnostech a rodinných domech. Často se setkáváme s totální škodou. V takové situaci pomůže dobře nastavené pojištění. Pro toho, kdo ho nemá – a takových je mezi námi pořád více než třetina, může být událost doslova likvidační.

Ve škodní statistice UNIQA za posledních 5 let požárů obytných prostor přibylo téměř o dvě třetiny (+63 %). Zatímco u požárů velkých průmyslových podniků a provozních hal průměrná škoda šplhá strmě vzhůru, u domácností neregistruje UNIQA tak velké navyšování: v posledních 5 letech se pohybuje v rozmezí 120 000 až 134 000 korun. Nicméně škod nad milion korun jsou vyšší desítky, většinou se týkají velkých požárů rodinných domů; pojistné plnění u některých z nich se pohybovalo mezi 3 a 4 miliony korun.

Nejproblematičtějším měsícem roku se jeví prosinec s nejvyšším počtem škod. Největší škody vznikly ve sledovaném období ale v srpnu 2022, kdy UNIQA hradila za požáry v průměru přes 320 000 korun. V letošním roce eviduje UNIQA zatím na 80 jednotlivých škod.

Za léta 2019 až 2023 vyřizovala UNIQA celkem asi 1320 škod zapříčiněných požárem domácnosti nebo domu a celková uhrazená škoda z pojištění činila bezmála 160 milionů korun.

Nejčastějšími příčinami vzniku požárů jsou neopatrnost při vaření, otevřený oheň v domácnosti (svíčky, adventní věnce, kamna, krby, ale i kouření), zanedbaná údržba elektrospotřebičů a prodlužovaček, staré elektrorozvody a v poslední době i špatně nainstalovaná fotovoltaika, a dále neudržované komíny.

U starých pojistných smluv je zapotřebí přistoupit k navýšení pojistných částek, aby spolehlivě chránily hodnoty v domácnostech, protože ceny na trhu bydlení, materiálu a řemesel v posledních letech prudce rostou. Proto u nich UNIQA nabízí tzv. indexaci. U novějších pojistných řešení UNIQA je indexace už automatická. Pokud ale klient provede nějakou rekonstrukci, modernizaci nebo si dovybaví domácnost, měl by si pojistné částky aktivně zvýšit sám.

Malé děti jsou často nemocné, náctiletí se spíše zraní, se stoupajícím věkem rostou závažná onemocnění a riziko úmrtí. Fakta, která potvrzuje aktuální analýza České asociace pojišťoven. A podle které si životní pojištění sjednáváme v průměru ve 28 letech, zatímco pojistná událost se nám nejčastěji stane již mezi 12 a 14 lety věku.

27,8 let – to je průměrný věk sjednání životního pojištění v Česku. „Na relativně nízký průměr mají vliv především děti do 4 let, které pojišťují rodiče, často jako další osobu na smlouvě. To je určitě dobré zjištění, protože ukazuje, že Češi chápou význam životního pojištění jako záchranné sítě před finančními následky výpadky příjmu. A k těm s takto malými dětmi dochází opravdu často,“ vysvětluje výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. Právě děti mladší 4 let mají například nejvyšší riziko hospitalizace ze všech dětí, riziko pak začne stoupat opět až kolem 15. roku života.

Malé děti a seniory trápí nemoci, teenagery úrazy

Průměrný věk pojistné události připadá podle analýzy České asociace pojišťoven na 36 let. Přičemž přibližně 27 % všech rizikových pojistných událostí se týká dětí do 18 let věku.

U předškolních dětí a dětí na prvním stupni základní školy se ukazuje vyšší podíl nemocí než u starších dětí. Stejně tak u dospělých po 25. roku života roste podíl závažných onemocnění, který strmě stoupá s rostoucím věkem. „S ohledem na demografické prognózy očekáváme růst pojistných událostí souvisejících s neschopností se o sebe postarat. Nesoběstačnost je ostatně dlouhodobě největší obavou Čechů. A pojišťovny na ni již reagují vytvořením speciálního pojištění dlouhodobé péče,“ vysvětluje Jan Matoušek.

Přesto jsou všechny věkové kategorie nejvíce ohroženy úrazy. „Úrazy nejvíce rostou ve věkové skupině nad 10 let. Během 12. a 14. roku pak evidujeme nejvíce pojistných událostí. Nejčastěji se jedná o úrazy, které představují až 99 % všech pojistných událostí v tomto věku,“ upřesňuje Petr Jedlička, analytik České asociace pojišťoven.

Statisíce událostí každý rok

Každý rok řeší pojišťovny v Česku statisíce pojistných událostí na životním pojištění. Jen v loňském roce bylo hlášeno přes 418 tisíc úrazů, invalidit, závažných onemocnění či dokonce úmrtí, za které pojišťovny klientům poslaly bezmála 10 miliard korun. Nejčastěji se přitom jednalo právě o úrazy, kterých bylo v roce 2023 něco málo přes 386 tisíc a pojišťovny za ně vyplatily 5,9 miliard korun. Druhá nejčastější událost se vázala k invaliditě a vážným nemocem– takových událostí bylo téměř 24 tisíc. Za ty pojišťovny vyplatily přibližně 2,6 miliardy korun. Pojistných plnění spojených s úmrtím klienta pojišťovny evidují za loňský rok přes 8 tisíc s celkovým objemem 1,4 miliardy korun.

Pronajímáte dům či byt a chcete mít svou nemovitost řádně pojištěnou pro případ, že by se něco stalo? Jakou pojistku ale zvolit? Kdo nese zodpovědnost za škody nejenom na Vaší nemovitosti, ale také u sousedů? A můžete po nájemci vyžadovat, aby si svou domácnost pojistil?

Co zvolit? Pojištění domácnosti, nemovitosti, nebo odpovědnosti?

Na úvod bychom si měli osvěžit pojmy pojištění domácnosti, pojištění nemovitosti a pojištění odpovědnosti. První dvě pojištění si mnozí často zaměňují nebo považují za totéž. Je však mezi nimi velký rozdíl. Jaký? Vezměte dům a otočte jej vzhůru nohama. To, co se vysype, patří do domácnosti, zbytek je nemovitost.

Pojištění nemovitosti

Toto pojištění kryje škody na nemovitosti, tzn. škody na stavbě, která je spojená se zemí pevným základem. Pojištěny jsou také stavební součásti, které jsou s danou budovou pevně spojeny (např. kotel, radiátory, klimatizace, solární panely atd.). Pojištění nemovitosti si sjednává sám majitel.

Pojištění domácnosti

Pokud si pojistíte domácnost, máte kryty škody na vybavení a věcech, které jsou součástí domácnosti. Jsou to věci jako nábytek, elektronika, elektrospotřebiče, oblečení, sportovní vybavení apod. V rámci různých připojištění se pak nemusíte omezovat pouze na samostatnou domácnost. Pojistit lze také věci uložené ve sklepě, na půdě nebo třeba v garáži.

Pojištění občanské odpovědnosti

Pojištění odpovědnosti obecně chrání před škodami, které neúmyslně způsobíte nebo jí způsobí členové domácnosti, kryje škody, které způsobíte provozem vašeho majetku, či aktivitou domácího mazlíčka. Některé pojišťovny nabízejí pojištění občanské odpovědnosti jako součást pojištění domácnosti.

Kdo uzavírá pojištění domácnosti? Majitel nebo nájemce?

Majitel se v případě pronájmu bytu vystavuje riziku, že dojde k jeho poškození. Stále častěji se proto objevují případy, kdy pronajímatelé zařazují požadavek sjednání pojištění pro případné škody v nájemním bytě již v nájemní smlouvě. Jako povinnou součást pojištění domácnosti pak může majitel požadovat také sjednání pojištění odpovědnosti.

Majitel má na tento požadavek právo. Pokud dojde k poškození vybavení bytu a majitel zjistí, že byl tento bod nájemní smlouvy porušen, má právo škodu na svém majetku vymáhat na nájemci.

Vybavení bytu je pronajímatele i nájemce. Co dál?

Nemá cenu uzavírat dvojí pojištění. Pokud má pojištění sjednané majitel i nájemce a dojde k pojistné události, není možné čerpat dvě pojistné plnění na jednu domácnost. Proto je vhodné řešení, aby domácnost nechal pojistit nájemník, a to včetně majetku majitele. Je ale důležité, aby majitelovo vybavení bylo specifikováno ve smlouvě nebo předávacím protokolu. Pak je jasně prokazatelné, že jej nájemník dostal k užívání a že jsou součástí jeho pojištěné domácnosti.

Pojistit se může i majitel

Pokud není pronajímatel s pojištěním sjednaným nájemcem spokojen, může pojistnou smlouvu uzavřít sám a zohlednit náklady na ni ve výši nájemného. Smlouva pak může být sjednána tak, že majitel jako pojistník platí pojistné a nájemce je pojištěný. Jeho škody by byly daným pojištěním kryty.

Dejte si pozor na výluky

U každé pojistné smlouvy je nutné důkladné seznámení s pojistnými podmínkami, především pak s výlukami. Výlukou může být vymezená událost, pojistné nebezpečí nebo předmět, na které se určité pojištění nevztahuje. Typicky se pojištění nevtahuje na škody, které nájemce způsobí úmyslně. Stejně tak je dobré si ohlídat, že se pojištění domácnosti bude vztahovat také na vybavení a součásti bytu, které patří majiteli nemovitosti.

Od počátku dubna vstupují v účinnost klíčové části nového zákona o povinném ručení. Jednou z nich je i nový minimální limit povinného ručení, který pojišťovny bezplatně navyšují o dalších 15 miliónů.

Dosavadní minimální limit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanovil zákon ve výši 35 miliónů Kč. Každé povinné ručení tak uhradilo za své klienty celkovou škodu na majetku ve výši alespoň 35 miliónů a škodu na zdraví každého poškozeného ve výši nejméně 35 miliónů Kč. Vývoj ukázal, že zejména u škod na zdraví se častěji objevují případy, kdy základní limit již není dostatečný. A vše ukazuje na příkladu škody z českého trhu, kde celkové náklady dosáhly 56,3 miliónu korun: Náklady na léčení vyplacení zdravotní pojišťovně byly 20 miliónů, ztráta výdělku poškozeného 20 miliónů, 8 miliónů ztížené společenské uplatnění a 8,3 miliónu na pokrytí bolestného, výpomoci a dalších nákladů.

Od 1. dubna bude možné uzavřít pouze takové povinné ručení, u kterého bude limit pro škody na zdraví i škody na majetku alespoň 50 miliónů Kč. Zákon zároveň myslí i na existující pojistné smlouvy. V rámci přechodných ustanovení je uvedeno, že dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se limit pojistného plnění u pojistných smluv o pojištění odpovědnosti uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s limitem pojistného plnění nižším, než je minimální limit pojistného plnění [50 miliónů Kč], zvyšuje na úroveň stanovenou tímto zákonem.

Díky tomuto ustanovení nemusí žádný klient kontaktovat svou pojišťovnu. Pojišťovny všem pojištěným automaticky zvýší limity u všech smluv, kde je limit nižší než 50 miliónů. Klienti pojišťoven ale získají více. Rozhodli jsme se u všech smluv povinného ručení bezplatně zvýšit limit na minimálně 50 miliónů Kč. Důvod je jednoduchý – čím vyšší limit, tím nižší je riziko vzniku škody, která limit převýší a viník nehody bude muset nepojištěnou část zaplatit ze svého. Klienti budou o navýšeném limitu informování postupně v následujících týdnech.

Do Polska vyrážíme za výhodnějšími nákupy, do Rakouska třeba za víkendovou turistikou nebo lyžovačkou. Do Maďarska nás lákají termály, v Německu zase třeba adventní trhy nebo památky. A teď si upřímně odpovězte: Máte při těchto a podobných cestách sjednané cestovní pojištění?

„Ne, vždyť, co by se mohlo stát?!“

To je asi nejčastější odpověď na výše uvedený dotaz. Nastat by ovšem mohlo nespočet různých scénářů, které mají stejného jmenovatele – obrovské a nečekané výdaje, které vám zcela zásadním způsobem nabourají domácí rozpočet.

I během jednodenního výletu totiž může dojít k nepříjemnému úrazu nebo škodě, kterou způsobíte někomu dalšímu z nedbalosti. Výdaje se následně mohou šplhat do astronomických výšin! Proto byste si měli před cestou sjednat alespoň jednodenní cestovní pojištění.

Kolik takové cestovní pojištění na jeden den stojí? Pokud bychom se podívali na aktuální nabídky jednodenního pojištění do zahraničí, pak zjistíme, že cena takovéto pojistky začíná na zhruba 30 korunách za osobu a den

Kdo by si měl cestovní pojištění na jeden den sjednat?

Každý, kdo cestuje za hranice Česka. A to bez ohledu na to, zda se mimo republiku plánuje zdržet pár hodin nebo celý víkend. Jednodenní cestovní pojištění můžete využít při nečekaném kolapsu, úrazu, v případě připojištění odpovědnosti i ve chvíli, kdy další osobě způsobíte nedopatřením škodu (třeba na autě, v restauraci, či na jiném majetku).

Co by mělo jednodenní pojištění do zahraničí zahrnovat?

Pokud se v zahraniční destinaci nehodláte oddávat nejrůznějším sportům a vyrážíte zde jen za nákupy, památkami nebo běžnou turistikou, měla by jednodenní pojistka obsahovat kromě dostatečně vysokých limitů pro krytí léčebných výloh také odpovědnost za způsobenou škodu.

Cestujete-li do zahraničí vlastním vozidlem, případně si auto plánujete v cílové destinaci půjčit, doplňte základní cestovní pojištění také o rozšířené asistenční služby. Hodit se vám může i úrazové připojištění, které vás podrží v případě dlouhodobých následků vzniklých v důsledku úrazu.

Jak vysoké limity pojistného plnění byste měli při cestách do zahraničí volit? Pokud cestujete pouze po Evropě, postačí vám limit 5 000 000 Kč. Při cestách mimo Evropu potom volte vyšší, v ideálním případě potom neomezené plnění.

„Mám cestovní pojištění k platební kartě, to stačí“

Všeobecně platí, že cestovní pojištění sjednané k platební kartě je vždy lepší než žádné pojištění. Je ale potřeba vědět, co je v něm zahrnuté a co už ne. Před cestou byste měli ověřit též jeho limity a případné výluky, na základě kterých může pojišťovna pojistné plnění krátit nebo ho dokonce úplně odmítnout.

Cestovní pojištění na jeden den sjednáte klidně i z auta

Pokud jste na „cestovko“ před cestou zapomněli, není problém si ho sjednat na poslední chvíli, třeba z auta, kterým míříte za hranice Česka. Pozor si dávejte jen na tzv. karenční lhůtu, která musí uplynout, aby bylo pojištění platné a pojišťovna v případě pojistné události plnila.

Většinou je pojistka sjednaná okamžikem zaplacení pojistného, v některých případech ale musí uplynout například 24 hodinová lhůta, případně sjednané cestovní pojištění platí až následující den po sjednání.

Deprese, schizofrenie nebo bipolární porucha. Právě proti těmto potížím by se měli mít na pozoru především mladí lidé ve věku od 20 do 29 let. Podle aktuálních dat Správy sociálního zabezpečení je v této skupině bezmála polovina invalidních důchodců s duševním onemocněním. Klíčová je podle expertů uvědomělost a včasná prevence v podobě sjednání životního pojištění pro tento typ rizika. V případě prvních příznaků nemoci, nebo dokonce užívání medikace, už se totiž člověk stává prakticky nepojistitelným.

Úroveň, kvalita života i výše dosaženého vzdělání, to všechno má vliv na vznik deprese. Riziko u lidí bez práce je až dvanáctkrát vyšší oproti zaměstnaným. Vyplývá to z výsledků výzkumu vědců Národního institutu SYRI, do kterého se zapojilo více než 7000 respondentů. Bez depresivních symptomů byli zejména lidé s vysokoškolským vzděláním, se zaměstnáním a vyššími příjmy. Nejvyšší podíl osob s mírnými depresivními poruchami měli naopak lidé se základním vzděláním, nezaměstnaní nebo v důchodu a s nejnižšími příjmy.

Většina duševních onemocnění vzniká v dětství a adolescenci, které tak představují nejen období zvýšeného rizika, ale především období, které je enormně důležité pro systematickou, cílenou a na evidenci založenou prevenci a včasnou intervenci.

Podle otevřených dat České správy sociálního zabezpečení jsou duševní poruchy a poruchy chování druhým nejčastějším důvodem invalidity. Nejvíc postihuje skupinu od 20 do 29 let. Pokud je lidem v tomto věku přiznán některý ze stupňů invalidity, duševní onemocnění je na vině u bezmála poloviny z nich (48,7 %).

A právě proto by se zejména mladí lidé v aktivním věku měli pojistit proti psychickým onemocněním co nejdřív. Jestliže jim tyto potíže znemožní výkon zaměstnání, zůstávají často odkázaní na sociální dávky. Finanční zabezpečení může zlepšit životní pojištění. Problém ale vzniká v případě, kdy se s podobnými obtížemi už setkali. Stávají se totiž prakticky nepojistitelnými. V podobných případech se vyhodnocuje velké množství faktorů – například rozsah a stádium nemoci nebo období, kdy došlo k prvním potížím.

Patří sem počet takzvaných epizod deprese, jak byly léčeny, užívaná medikace a její délka, stálost v zaměstnání, popřípadě počet dní v pracovní neschopnosti. Podle toho lidi dělíme do šesti skupin pojistitelnosti a v některých případech, zvláště pokud se poslední epizoda deprese odehrála v opravdu nedávné minulosti, musíme klienty odmítnout, popřípadě je pojistíme s přirážkou.

Jedná se podle ní o stejný příklad, jako kdyby měl klient třeba vysoký tlak nebo lupénku. Představme si například pacienta, který trpěl depresí. Měl před dvěma lety jednu epizodu léčenou u praktika, bez medikace. V takovém případě jsme stále ještě ve stavu, kdy musíme kompletní psychická onemocnění, a to nejen depresi, kterou v minulosti trpěl, vyloučit. V nejlepším případě lze uplatnit padesátiprocentní přirážka s tím, že podmínky pro přijetí do pojištění jsou v těchto případech relativně přísné.

Pojišťovny se často setkávají i se situacemi, kdy se lidé uchylují ke lhaní nebo zatajování informací. Typicky v situacích, kdy člověk pociťuje nějaké prvotní příznaky, ale ještě mu nebyla předepsaná medikace.

Co nejdříve chce pojištění dohnat, sjedná si ho a ve zdravotním dotazníku tyto potíže neuvede. Pak přijde na vyšetření k praktickému lékaři, a na dotaz, jak dlouho trvají potíže, uvede například časový úsek šesti měsíců. V ten moment začíná problém, protože začátek zdravotních potíží vznikl před počátkem vzniku pojištění, a v tom případě nejsou pojistitelné. V okamžiku, kdy vám už opravdu něco je, a sám se bojíte, že budete muset k lékaři zajít, už je vlastně pozdě.

Roste také počet případů, kdy lidé pouze předstírají duševní nepohodu, aby získali neschopenku. Toho se pojišťovny logicky obávají. Základem je, že nemoc musí být objektivně prokazatelná vyšetřovacími metodami. Do toho se psychická onemocnění jako deprese či úzkost, která nejsou organického původu, bohužel nevejdou, protože nejsou zjistitelná žádnou zobrazovací či laboratorní metodou. Proto se neorganická psychická onemocnění v rámci pracovní neschopnosti nekryjí – v případě pokusu o podvod se totiž nemáme jak bránit, s tím, že stále platí, že deprese se musí přehoupnout do stavu invalidity, aby klient získal finanční kompenzaci.

Rodinná anamnéza jako varování

Pokud klient má předpoklady k tomu, že by v budoucnu mohl trpět vážnou formou duševního onemocnění, měl by v otázce životního pojištění postupovat zodpovědně. Podle odborníků to může pramenit buď z rodinné anamnézy, vlastní zkušenosti nebo z okolních vlivů. Ve všech třech těchto případech může být přijatelnost člověka do pojištění poměrně rozdílná.

Doporučil bych, ať se lidé jdou pojistit co nejdřív, funguje to podobně jako s jakýmkoliv jiným onemocněním. Je potřeba říct hlavně pravdu a nezatajit, že něco podobného už proběhlo. Potom se často stává, že pojišťovna zahájí proces k uskutečnění plnění, zpětně klienta prověří a zjistí zatajené okolnosti. Duševní poruchy se v tomto chovají stejně, jako jakákoliv jiná nemoc.

Zkušenosti krizových interventů z dětské krizové Linky bezpečí ukazují, že stoupá počet dětí a mladých lidí, kteří se ozývají s psychickou nepohodou. Rapidně se zvýšil počet hovorů na téma sebepoškozování a sebevražedné myšlenky, tematika sebevražd, sebepoškozování, depresí, úzkostí a dalších psychických poruch patří dokonce k pěti nejčastěji řešeným problémům na Lince bezpečí.

Nejde prokazatelně říct, jestli v rámci tlaků dnešní zrychlené doby roste počet lidí s duševním onemocněním a jsme obecně zranitelnější. Spíš se přikláním k tomu, že je teď společnost daleko otevřenější, lidé se nebojí přijít s tímto typem problému k lékaři a je u nich viditelná větší osvěta.

To se samozřejmě odráží i v pojišťovnictví, a to ve dvou směrech. Víc se o tom mluví při vstupu do pojištění, lidé mají zájem tato rizika pokrýt. A druhou věcí je to, že historicky tato onemocnění nebyla krytá ve všech stupních invalidity.

V minulosti toto vůbec nebylo téma, psychické problémy jednotlivců nikoho nezajímaly. Dřív se pojišťovaly pouze v rámci nejvyšších stupňů invalidity, a postupem času se rozšiřovaly i do těch nižších. Pamatuju si, že rozšíření na první a druhý stupeň se začalo řešit teprve asi deset let zpátky.

Tam se podle ní začal přístup k duševním onemocněním měnit. Některé pojišťovny měly kryté duševní poruchy jenom ve třetím stupni invalidity, některé je měly úplně všude. Fenoménem na českém pojišťovacím trhu je to, že pojišťovny mají pokryté psychické onemocnění ve všech stupních invalidity, má to ale háček.

V prvním či druhém stupni jsou zde zahrnuty třeba jenom organická poškození mozku nebo schizofrenie, a tím pádem se tam nedostanou třeba silné deprese. Jedná se o takový fígl, který většina lidí v pojistných podmínkách nedočte, a pak z toho vznikají velmi nepříjemné situace,“ upozorňuje Rodová. Produktový vývoj na českém trhu jde ale podle expertky dopředu. „Například před třemi lety jsme v YOUPLUS rozšiřovali krytí hospitalizace a pracovní neschopnosti právě o schizofrenii a psychická onemocnění organického původu.