Nejzajímavější články ze světa osobního rozvoje.

Přirozeností člověka je nechtít zažít bolest. Právě proto se jako malí snažíme poslouchat, aby nás rodiče nebo učitelé netrestali. Právě proto v dospělosti vyhledáváme takové vztahy, aby nás před bolestí chránily. Někdy se však stane, že procitneme ve vztahu, který nám bolest naopak způsobuje. Mělo by tedy být přirozeností člověka z takového vztahu...

Věříte na karmu? Na zákon, podle kterého nelze sklidit něco jiného, než co zasadíte? Že když zasadíte růži, nemůžete sklidit ananas? Zlobíte se však, jak je možné, že když jste zasadili růži, růže ne a ne vykvést? Že když se k lidem snažíte chovat dobře, stejné zacházení se Vám vždy nevrací?

Je jedna fráze, která mě štve. Zní: Všechno se dá spravit. Není to pravda. Všechno má totiž svou mez. Dokud tato mez není překročena, dá se spravit mnohé. Od překročení této meze však už ne. Jednostranné nekomunikace se to týká především. Lidé přestávají komunikovat z mnoha důvodů. Z trucu, z ega, ze zklamání, z nějaké formy vlastní slabosti, z...

Jako malému se mi stala zvláštní věc. Maminka mi řekla: "Promiň, jsem unavená, potřebuji chvíli pro sebe." Uši to takto slyšely, ale mozek si to vyložil takto: "Dej mi pokoj, Petře, obtěžuješ mě." Proč jsem vnímal něco jiného? Protože slovy "Jsem unavený, nech mě chvíli být" jsem já sám odbýval někoho, kdo mě ve skutečnosti obtěžoval a štval. A tak...

Jste někdy zmožení, ztěžka uleháte, ztěžka vstáváte a přemýšlíte, co ksakru udělat pro to, aby tento den stál alespoň trochu za něco? Snažíte se najít správnou ranní meditaci nebo složení zdravé snídaně, abyste měli opravdu dobrou energii a vyšli z bytu správnou nohou? Štěstí je stav mysli. Fajn. Ale jak tu mysl dostat do takového stavu, abychom...

Ne, to není můj povzdech. I když i já jsem jednu dobu tuto otázku řešil. Byl jsem ještě kluk a prožíval jsem paradox - moc mi záleželo na lidech, kterým nezáleželo na mně. Dnes si mohu hlavu ukroutit, proč jsem se soustředil takovým směrem, proč jsem své štěstí vložil do rukou právě těch lidí, kterým bylo moje štěstí ukradené, a...

Závidíte? Když se kohokoli přímo zeptám, rezolutně zavrtí hlavou. A přesto se říká, že Češi jsou národem závistivců. Já jsem ohromně záviděl už jako kluk. A nebyly to prkotiny. Záviděl jsem spolužákům, že mají lepší dětství, majetnější rodiče, vydařenější prospěch. Vnímal jsem to, co mají a já ne. Psychologie tomu říká pohled nedostatku. Záměrný...

Jakou roli přikládáte slovům z úst jiných lidí? Hodnotíte sebe podle toho, jak Vás druzí označují? Berete za automatické to, co Vám druzí slibují? Nebo už Vás život naučil slova sice vyslechnout, ale s konečným úsudkem počkat, až vyjde najevo, jestli se vyřčené potká(vá) také s realitou?

Fakt, že můžeme kterýkoli den na kterémkoli místě narazit na nepříjemného člověka, jsme už tak nějak přijali, počítáme s ním. Nad něčí nevraživostí, jedovatostí, možná i agresivitou jsme schopni mávnout rukou, časem to hodit za hlavu. Smůla, řekneme si a víc ho neřešíme. Je to přece jen cizí člověk, kterého neznáme a ani on nás. A řekneme si to i...

Dnes v noci stromem na kopci zmítala bouře. Jeho větvemi házel vítr, kolem kmene šlehl blesk, bičovaly ho provazy deště. Strom měl co dělat, ale nevyvrátil se. Přítel-lesník, který se mnou celý úkaz pozoroval, pak poznamenal. Ten strom bude ještě silnější. Ještě hlouběji zapustil kořeny. Myslím, že člověk se příliš neodlišuje stromu.